Príspevky užívateľa

Meno postavy: Ryumee
Akú rolu postava v akcii hrala: oběť/osvoboditel
S kým a kde hrala: Asphodelle, Hariuha, Everett + další (z miniakce pohřeb), Řeka Cayna > Trosky Othamu > Půlnoční studánka > Louka vlčích máků
Koľko postov celkovo pre akciu hrala: 11
Krátke zhrnutie príbehu: Ryumee potkala u řeky Asphodelle, Azarynskou vlčici, která ji zavedla do trosek s tím, že našla mrtvé tělo člena její smečky. Jak se ukázalo, jednalo se o jejího nejstaršího syna Guláše. Rya dlouhou dobu truchlila, než zavyla a na pomoc přiběhl Hari a Ev, kteří jí pomohli tělo odnést. Zorganizovali poté pohřeb podle kultury, jenže jakmile tělo zakopali, zlomila se kletba a Guláš oživnul.
Dopad na postavu: Ryumee si odnesla velké trauma, jak z loučení a pohřbu samotného, tak z toho, že její syn povstal z mrtvých. Neví, jak to zpracovat a je velice šokovaná. Šokovalo to i všechny přítomné a ona to celé nechce nechat jen tak.

Chvíli trvalo, než odpověděl. Ryumee poznala, že si nebyl jistý, nejspíš nevěděl, co dělat. Pochybovala, že ví, kde se Bell nachází a zda je ještě vůbec v Norestu. Nejlepší by rozhodně zůstat s dětmi, ale ty byly taky všude možně. Nakonec se tedy rozhodl. "Dobrá."
Na chvíli se zamyslela. Věděla, jakou zkoušku mu chce zadat, ale lámala si hlavu nad tím, jak ji bude Toshi provádět. Být alfou testovalo i její představivost.
"Tvá zkouška tedy bude probíhat následovně. Projdeš si celé území Přízračných a budeš přemýšlet nad svou budoucností. Nechci, aby ses soustředil na minulost, alespoň pro tentokrát. Zkus se zamyslet nad tím, jak pomůžeš smečce, synovi a hlavně sám sobě. Až budeš hotov, najdeš mne ve Starém hvozdě, kde mi řekneš, na co si přišel." Sama ráda chodila na procházky, když se snažila pročistit si hlavu a myslela, že i Toshi by to mohl potřebovat. Byla si také jistá, že ještě nad budoucností nepřemýšlel, protože všechny důležité události, které prožil a ovlivnily ho, se již staly. Mohlo se to zdát jednoduché, ale věřila, že bude těžké na chvíli vypnout a soustředit se na jiné věci, které vlk v tuto chvíli nebral za důležité.

Nezdálo se, že by se Toshimu dařilo dobře. Přišel jí unavený a smutný, čemuž naprosto rozuměla. Nemohla sice pochopit, co se děje uvnitř něj, ale chápala, že to musí být opravdu těžké. "Ano, tomu rozumím." Přikývla. "Jsi ještě pořád rozhodnutý stát se astrálem a zůstat ve smečce i nadále?" Optala se pro jistotu. Kdo ví, třeba se mu stýskalo po jeho družce i potom, co provedla v Nihilu. Bylo by zbytečné přijímat do smečky vlka, který by uvažoval o odchodu, ale nemohla vědět, co se mu honilo hlavou. Ona by svého partnera nešla hledat, obzvláště však kvůli pozici, kterou zastávala, jenže ne každý byl stejného názoru. Dala tedy Toshimu ještě jednu příležitost se zamyslet a rozhodnout o své budoucnosti.

Byla na cestě na domluvenou schůzku, která měla vést k Toshiho přijetí, jak mělo být. Přemýšlela, jakou zkoušku mu zadá. U astrálů měla tlapu volnou, jelikož tato funkce byla hlavně o učení jiných i sama sebe, jenže tento vlk, na rozdíl od jiných, území Norestské znal. Nechtěla mu tedy zadávat něco podobného, co třeba Lirtheni.
Se svým rozhodnutím však vyčkala, než se s Toshim setká. Uvidí aspoň, jak na tom je a poté se rozhodne.
"Zdravím, Toshi." Pozdravila vlka z dálky, jelikož se zdál být zabraný do myšlenek. Samozřejmě chtěla, aby nyní věnoval pozornost jí při tak důležitém setkání. "Jak se máš? Líbí se tobě a tvému synovi zatím mezi námi?" Začala s klasickými otázkami na jeho život. Ráda se takto vlků ptala, aby zjistila, jak na tom jsou. Záleželo jí na smečce i na každém jednotlivci.

Všimla i dalších příchozích. Ráda zde viděla známé tváře, které přišly uctít památku člena smečky, avšak nerada zde viděla dva své další potomky. Byli ještě příliš mladí, aby zde truchlili nad mrtvým bratrem, ale nějak se to dozvědět museli. Její pohled proto padl na Everetta, jako astrál a otec by jistě byl nejlepším adeptem k tomu, aby děti ohlídal a dodal jim psychickou podporu. Zdál se jí však jaksi neaktivní, předpokládala, že ze šoku. Jenže koho vyzvat, aby se o ně postaral? Sama nemohla moc dělat, protože byla na pohřbu hlavní a kdyby se Asteri nebo Berry rozhodli, že budou chtít pryč, nemohla jít s nimi a nechat tu ostatní. Projela pohledem všechny přítomné, než k jednomu z nich pomalu došla. "S'Ariku, pohlídal bys prosím po proslovu Asteriho s Berrym? Mám o ně strach," poprosila staršího vlka o další laskavost. Poté odešla s rodinou zaplést květiny. Ve více vlcích jim to netrvalo nijak dlouho a mladý Gulášek byl připraven odejít mezi hvězdy.
Bylo vidět, že se tmavý lex při proslovu velmi snažil, i když si nemyslela, že by Guláše tak dobře poznal. Byla však velice vděčná za tato slova. Jakmile ale přišla odmlka, kdy S'Arik vyzýval příbuzné zemřelého ke slovům, nemohla tam jen tak stát a dělat jakoby nic, i když třeba moc chtěla. Nejdříve nechtěla mluvit vůbec, jelikož by mohla projevit slabost, ale nyní cítila, že by to nebylo správné. Chtěla mluvit za rodinu. "Přízrační. Myslím, že budu mluvit za nás všechny, když řeknu, že nám Ghu'lass bude moc chybět. Někteří z nás ho poznali více, jiní méně, některé možná dokonce ošetřoval," její pohled padl v tu chvíli na Apollyona, než se zase rozhlédla po všech přítomných. "Byl to hodný mladý hoch, který chtěl pomáhat svým blízkým a nikdy na něj proto nezapomeneme. Nechť odpočívá v pokoji a najde své místo mezi hvězdami," učinila aspoň krátký proslov, a pokud již nemluvil nikdo jiný, nechala mluvit opět S'Arika. Poté následovalo vytí, které začala ona sama. Nakonec už jim zbylo jen tělo pohřbít. Pokynula opět Everettovi s Hariuhou, aby nesli jejího syna k Louce vlčích máků. Sama šla pak v čele skupiny a vedla je na určené místo. Pokud s ní nikdo nemluvil, byla celou cestu zabrána do vlastních myšlenek. Největší dilema byla samozřejmě samotná příčina smrti, která nebyla doteď známa, ale Rya samozřejmě i vzpomínala, co se synem stihla prožít. Byla to opravdu smutná chvíle. Pro všechny. Cesta se zdála být nekonečná, ale vlci nakonec dorazili na místo.
Fialová vlčice, ačkoli byla zarmoucena a znavena, započala hrabat zem pod svýma nohama. Samozřejmě se mohli přidat i ostatní, kteří chtěli pomoct. Neočekávala, že by při této činnosti zůstala sama, ne v takové chvíli. Jako první přišel Hariuha, poté Finn a nakonec i Ancunín. Když už Rya nemohla, nechala je dodělat práci samotné a odešla ke svému synovi. Jakmile bylo vše připraveno, vzala Guláška s Everettovou pomocí a společně ho vložili do hrobu. Zůstala pak chvíli tiše stát, než pokynula třem vlkům, aby zahrabali tělo a tak bylo i učiněno.

>> Louka vlčích máků

Prohlídka šla rychle a zdálo se, že starší vlčice měla pravdu a nemusela se strachovat. Nakonec ještě úplně nevyšla ze cviku když si uměla dobře tipnout, než odvedla své dítě k panu doktorovi. Avšak radši to, než aby se pak nenáviděla, kdyby to bylo něco horšího. "To je dobře.." Řekla poté, co domluvil Timek. "Půjdeme teď domů, ano?" Obrátila se k Asterimu. Zbytek dne rozhodně zůstane u něj. Měla v noře základní sadu bylinek, takže kdyby náhodou, jistě mu mohla poskytnout nejlepší první pomoc, ale toho snad nebude třeba.

Mladý vlk váhal, viděla to v jeho očích, ale byl statečný. Hodlal podstoupit rituál a stát se právoplatným Estrelákem. Dívala se na něj, stejně jako on na ni. Nechtěla mu způsobit stejnou bolest, kterou si kdysi zažila sama. Vždy když se slaná voda dotkla nějaké rány, bylo to téměř k nevydržení. Povzdychla si a začala řezat značky do těla svého syna, jakmile odříkal první část. Nejdříve znak odvahy, poté i znak milosrdenství. Tuto část přísahy předříkal Ancunín. Rya se pak na chvíli vzdálila od krvácejících ran, aby mohla pokračovat v další části. Ten pohled ji nutil plakat, ale snažila se zadržet slzy. Teď nemohla být slabá, musela Guláška podpořit, aby to celé zvládl. "Nikdy nedovolím, aby zbrklost, hloupost a lži zatemnili mou mysl," řekla nahlas a připravila se k vyřezání znaku čisté mysli. Poslední část přísahy padla opět na Ancunína. Už jenom jeden, pomyslela si. To musel zvládnout.

Ke studánce se krátce po jejím zavytí dostavilo několik vlků. První byl samozřejmě Timothée, kterého celá ta věc sebrala přesně, jak Ryumee předpokládala. Nejmilovanější synovec. Jak by taky mohl být v pořádku? Bylo to hrozné, skoro se mu ani nedokázala podívat do očí, když promluvil. Měl však pravdu, rodiče by neměli pohřbívat své děti.
Zanedlouho se dostavil i Ancunín, který hned přislíbil svou pomoc. Nebyla však třeba. I kdyby se snažil vypátrat příčinu smrti, selhal by, stejně jako ona. Se stejnou myšlenkou dorazil i S'Arik. Každého nejspíše zajímalo, co se stalo. Nemohla jim to mít za zlé, i ona by to ráda věděla. "Příčina smrti je neznámá..." Oznámila vlkům, kteří zde byli. Pokud by na to chtěli přijít, znamenalo by to jediné - pitvu. Avšak nevěřila tomu, že by toho byl někdo z mediců schopný, protože všichni nakonec patřili do stejné rodiny.
Na návrh lexe samozřejmě přikývla. Ona sama nebyla řeči schopna a velice pochybovala o tom, že vůbec někdo z rodu, kdo Guláška dobře znal. "Děkuji," řekla pouze a obrátila se ke své rodině. "Chtěla bych s vámi zaplést květiny do jeho srsti." Její slova byla směřována především na Tima a Everetta, avšak i Anki s Harim byli rodinou, mohli se tedy také přidat. Sama vzala do tlamy jednu z květin, které před chvílí ještě skládala vedle těla, a začala je zaplétat.

Mladé vlčici jistě zadala jeden z těch zajímavějších úkolů. Byla opravdu zvědavá, s čím potom za ní přijde. "O předmět můžeš samozřejmě požádat. Je úplně jedno, co to bude. Ať už to bude něco, co vlk vlastní, či to co mu bude zrovna ležet u tlapy. Tvým úkolem je pouze přinést něco, co ti dotyčný daruje a použít na něj magii. Vše ostatní nechám na tobě," vysvětlila jednoduše. Pokud již neměla další otázky, mohla se M'Raan vydat úkol plnit a Rya se v tom případě odebrala do nory smečky, kde vyčká jejího příchodu.

Přikývla. Fakt, že tmavá vlčice magii ovládala bylo jen plusem pro ni. Ryumee tedy nemusela dlouho rozmýšlet nad úkolem. Také však předpokládala, že ne každý vlk bude ochotný se nechat přečíst a zadání tedy může být těžší, než se mohlo na první pohled zdát. "V tom případě se vydáš za hranice smečky a použiješ svou magii na někoho, kdo nepatří mezi Přízračné. Je jen na tobě, jak a na kom toto provedeš. Pro splnění úkolu mi pak doneseš jakýkoliv předmět, který ti dotyčný daruje. Až budeš hotová, přijď za mnou do nory smečky," řekla pevným hlasem. Věděla moc dobře, že úkol, který jí zadala může být splněn velmi jednoduše, ale stejně tak mohou nastat komplikace. Byla zvědavá, jak si M'Raan se vším poradí.

Ryu její rozhodnutí nijak nepřekvapilo. Většina vědomostí rodu, do kterého M'Raan patřila, se dala uplatnit jak mezi astrály, tak mezi rimory. Konec konců, bylo to přeci její rozhodnutí. "Dobrá tedy." Fialová vlčice se odmlčela, aby mohla přemýšlet o vhodném úkolu. Kéž by měla nějakou sbírku nápadů...
"Jak dobře ovládáš svou magii?" Optala se po chvilce. Věděla, že většina Milag má jistou magii, díky které smí pohlédnout do minulosti jiných. Tato schopnost mohla M'Raan pomoci v získávání informací jakožto rimorovi. Na nějaké velké výpravy ji vysílat nechtěla, ale úkol týkajíc se její magie mohl být vhodný.

Ačkoliv byla Rya ve své funkci jen chvíli, zadala již více úkolů než čekala. Bylo to jen tím, že se všichni rozhodli ukázat ve stejnou dobu, nebo to takhle bylo neustále? Těžko říci. Práci S'Arika ráda sledovala, avšak nikdy nebyla u zadávání jiné zkoušky, než té své. "To ráda slyším. Tedy M'Raan, o jaké funkci ve smečce uvažuješ?" O této mladé vlčici nic moc nevěděla. Jen málo se zapojovala do aktivit smečky. Měla jisté tušení, že bude chtít následovat svou rodinu, která převážně zastupovala funkci Astrála, avšak byla by možná radši, kdyby si vybrala něco jiného. Učitelů bylo ve smečce hned několik, zato na jiných pozicích jim chyběly počty. Nemohla ale bránit nikomu ve volbě, ve které šlo hlavně o přednosti vlka.

Jak již bylo tradicí, Rya zavedla vlky, kteří nesli tělo jejího syna, ke studánce. Chtěla mu udělat krásný pohřeb, který vlkům připomene, že smrt člena smečky není jen nějaká zbytečnost. Neumřel přeci jen člen smečky, ale člen jedné velké rodiny! "Položte ho sem," dala povel a ukázala na místo, kde chtěla, aby Guláš ležel. Na nic se neptala, prostě doufala, že budou její požadavky v této smutné chvíli splněny. Jakmile tak Hari s Everettem učinili, začala trhat květiny v okolí a skládat je nedaleko od těla. Naaranžovala Guláška do pozice, při které vypadal, jakoby spal. Poté se posadila a smutně vzdychla. Netrvalo dlouho, než se ozvalo zavytí, které mělo svolat členy smečky právě na toto místo, aby uctili památku mladého vlka. Jistě to spoustu vlků zasáhne, tím si byla jista. Hlavně o Tima a vlčata se bála, milovali ho. Květiny zatím nezaplétala. Chtěla, aby to rodina udělala společně, nejspíše jako poslední rozloučení, které si všichni zasloužili. Nebyla si ani jistá, jestli bude schopná proslovu, bylo to na ni jednoduše moc. "Našla ho Azarynská vlčice, ale vím, že to neudělala. Nerozumím tomu," pronesla, zády k oběma vlkům a čelem ke svému synovi. V očích měla slzy když mluvila. Tušila, že je to zajímá, protože jiný pach se v okolí nenacházel. Doufala, že tím odpověděla na nevyřčené otázky a zmírnila jejich touhu po pomstě. Nebylo na kom vykonat spravedlnost...
Když začali vlci přicházet, setřela si slzy od očí a zaujala pevný postoj vedle těla Guláše. Bylo na ní vidět, že není zcela v pořádku, ale snažila se zůstat klidná, kvůli smečce a hlavně rodině. Teď nemohla projevit slabost.

Se zájmem sledovala svého bratrance při práci. Vzpomněla si, jak ho prvně léčitelství učila. Bylo to již tak dávno, že tomu ani nechtěla věřit. Nyní byl z Tima Coelo a ona Fortis. Tolik se toho změnilo.
Všimla si, že se Asty nehýbe tolik, co obvykle, nejspíše proto, aby zmírnil bolest. Cítil se provinile, což vůbec nemusel. Rya ani nikdo jiný by mu za to, že si chtěl hrát, jistě nehuboval. Nebo snad někdo ano? Hájil se snad proto, že mu již někdo vynadal? První možností byl Everett, avšak nechtělo se jí věřit, že by zrovna on řešil takové prkotiny. Nechala to prozatím plavat a v tichosti vyčkávala, co bratránek zjistí.

Na další otázky naštěstí už nemusela odpovídat, aspoň v to doufala. Astyho pozornost nyní upoutal jeho strýček Tim. Doufala, že najde aspoň chvíli klidu mezitím, co se budou věnovat zraněním. "Asteri se zasekl mezi kameny, bolí ho krk. Odřeniny jsem mu ošetřila, ale pro jistotu jsme ještě došli sem." Více už asi doplňovat nemusela. Tim jako léčitel jistě už tušil, že může jít o nějaké vnitřní zranění. Rya tušila, že jde jen o něco malého, možná skřípnutý nerv, ale jistota byla jistota. Posadila se nedaleko od vchodu a nechala bratrance dělat svou práci. Jako bývalá léčitelka mohla malého nakonec vyšetřit i sama, ale poslední dobou se do toho nijak nehrnula. Raději předávala pacienty mladšímu a nepochybně znalejšímu medicovi.