Príspevky užívateľa

Ryumee neměla žádné tušení o tom, co se právě dělo na území Norestském. Smutnila aktuálně na louce. "Gulášku, dítě moje. Vím, že mě možná slyšíš. Je mi to líto, měla jsem udělat víc, dokud jsem mohla. Kdybys mi tak mohl jen říct co," povídala si jakoby pro sebe. Avšak věřila, že je její syn s ní a může ji slyšet. Tak moc to bolelo, ale nedokázala myslet na nic jiného, než na jeho slova. Bylo opravdu vše, v co jejich rodina i smečka věřila, v co věřila sama a zasvětila této víře celý život, mohla to snad opravdu být lež. Nebylo po smrti nic takového jako hvězdy? Nic, jen ještě větší bolest?
Ucítila však pach druhého syna a přestala proto komunikovat s nikým. Vydala se mu naproti a doufala, že alespoň on jí dokáže zvednout náladu.

Ryumee působila jako tělo bez duše. Nejen, že byla stále unavená ze zážitku, který způsobila její magie, ale také kvůli tomu, že měla pravdu. Fialová se jen těžko smiřovala s tím, že je její syn znovu mrtvý a ještě hůře s faktem, že již nemají co pohřbít. Ona sama tělo neviděla, ale jistě zaslechla, v jakém stavu bylo tělo, když jej dostali do tábora. Mohla si oči vyplakat.
Sotva vnímala dění kolem, ani když k ní usedl Everett, který přivedl Apollyona, jenž měl být dnes vyslýchán, nezvedla hlavu, kterou měla pouze smutně svěšenou k zemi. Její jediné myšlenky byla pouze slova jejího Guláška. Po tom, co ho pohřbili a on opět vstal z mrtvých, řekl jí o svém zážitku. Nikdy se jeho duše nedostala k nebi, díval se, jak ho vlastní rodina pohřbívá... A co když tu byl i teď? Sledoval svojí matku, jak se pro něj trápí a už není schopna pořádného vedení. Třeba měl pravdu...

Fialová chvíli vyčkávala, než se všichni rozdělili do dvojic a pak jim rozdala papíry na podložky. Kdo chtěl si samozřejmě mohl papír i rozpůlit, aby měl každý jednotlivec svůj kousek. Začala pomalu procházet mezi vlky, kdyby náhodou někdo něco potřeboval a poté začala s přednáškou. Postavila se tak, aby ji každý slyšel a mluvila pomalu, aby stíhali zakreslovat. "Jak někteří jistě víte, naše smečka věří, že duše vlka, který padne ať už přirozenou smrtí, nemocí či slavně, vzlétne k temnému nebi a stane se součástí hvězdného pole, ukazující své smečce cestu, vědomosti a případné nebezpečí. Povšimněte si také hvězd, které se hýbou. Třeba támhle," ukázala čumákem na družici, aniž by tušila, co to doopravdy je. "Tyto hvězdy jsou duše předešlých vůdců smečky, které dohlíží na smečku." Nechala vlky chvíli zakreslovat, než pokračovala s povídáním o Polárce a dalších hvězdách.
Jakmile Ryumee ukončila povídání o hvězdách, nakreslila do sněhu několik tvarů. Byla to souhvězdí, která aktuálně nemohl nikdo najít. Byla to třeba různá roční období, nebo dokonce Novus princeps. Fortis je samozřejmě znala všechny, jak také jinak, ale chtěla je představit i na tomto setkání budoucím generacím. "Dnes můžeme vidět souhvězdí Orion, které značí příchod zimy. Chci vás ale naučit i souhvězdí, která nemůžeme dnes vidět, proto jsem je nakreslila sem, můžete si je také klidně přidat na svůj papír. Toto je Corona borealis, které je vidět na jaře, tohle je Lyra, viditelné v létě a na podzim máme toto, kterému říkáme Triangulum." Postupně ukázala vlkům tři souhvězdí a opět byla chvíli zticha, pro ty, kteří si je obkreslovali. "Dále můžeme vidět Initium novum, známé jako souhvězdí naděje a nového počátku. Pokud září opravdu jasně, je to velice dobré znamení, protože může značit lepší zítřky. Důležité zde jsou hlavně hvězdy život, zdraví a záchrana." Postupně ukázala na každou z hvězd, a pokud by byl někdo zmatený, jistě by je nakreslila i do sněhu. "Na rozdíl od Initium novum, je zde i souhvězdí značící nebezpečí a špatné události, tedy Malum. Bohužel jej můžeme vidět právě dnes zářit jasněji, což není dobré znamení. Důležité hvězdy jsou zde smrt, pochybnosti a nebezpečí." Opět vše ukázala, než se přesunula k dalším souhvězdím, které na obloze však již nebyla. Prošla s vlky Auxilium, souhvězdí výpomoci a soucitu a Sapientiae, souhvězdí veškeré moudrosti a odvahy. Výklad opět přizpůsobila významu a ukázala důležité hvězdy. Po další krátké pauze už konečně došlo na Novus princeps a Dives Venandi, též zakreslené do sněhu. "Novus princeps, souhvězdí příchodu nového Orda, Fortis nebo Lexe. Toto souhvězdí symbolizuje změnu u výše postavených, avšak je složité jej dobře rozpoznat nezkušeným okem." Prošla kolem všech skupinek a dívala se přitom do papírů. Poté opět pokračovala. "A jako poslední si dnes řekneme Dives Venandi, souhvězdí bohatého lovu. Toto souhvězdí se objeví tehdy, kdy je vhodný čas lovu. Hlavní hvězda Abundantia, přímo tady uprostřed půlkruhu hvězd," ukázala do sněhu, "značí směr, kterým by se lovci měli vydat, aby nalezli vhodnou kořist." Následovala poslední pauza. "To je ode mne pro dnešek vše. Děkuji, že jste přišli," kývla na vlky hlavou. Upřímně se těšila, až se napije, jelikož měla po výkladu vyschlé hrdlo. Dávala však samozřejmě ještě prostor k otázkám.

Mladá vlčice jí popsala, co se přesně stalo, když plnila svůj úkol. Ryumee poznala, že svůj příběh osekala o detaily, ale nezlobila se na ni za to. Cíl její zkoušky byl, aby použila svou magii a získala nějaký předmět, což splnila. Detailní popis toho, co se o Giuseppe dozvěděla, si mohla nechat pro sebe. Možná, kdyby šlo o někoho jiného, než vlka monarchie, asi by ji to přeci jen více zajímalo.
"Dobrá tedy, pokud již nemáš, co bys mi mohla sdělit, můžeš jít. Zkoušku jsi splnila." Pokývala hlavou a sama se vydala svou cestou, pokud již M'Raan neměla co říct.

Ryumee, kterou Tim a Aria dotáhli do nory od Starého hvozdu, ležela nehybně v pelechu a snažila se neztratit hlavu. Její magie naznačovala, že někdo zemře, někdo z její rodiny. Bylo pro ni těžké nemyslet na své děti. Každé z nich mohlo právě někde umírat, nebo být v ohrožení anebo možná i hůř! Mohlo být už po smrti! Ne, nepřeháněj... Jistě tu nejde o děti, jsou ještě příliš mladí. Jenže ani mládí nezaručovalo dlouhý život, to Rya věděla. Stále se však musela něčím uklidňovat.
Slyšela, jak se někdo přihnal do nory. Nemusela ani otvírat oči, aby velice brzy zjistila, že to je jeden z jejích synů. Aria v tom případě mohla odejít. "Asty..." špitla se slzami u očí. Byla tak ráda, že alespoň on je v pořádku.

Rya měla celou situaci tím pádem za uzavřenou. Její rozhodnutí bylo jistě správné. Nic nemuseli riskovat a vlče bude tak či tak mít domov. "Budu ráda, když mě budeš informovat o jejím zdravotním stavu a vůbec o všem, co zjistíš. Pokud se u hranic objeví Kult, pošlu pro tebe." Podívala se na vlče a maličko se na něj pousmála. "S Timkem a Harim se budeš mít dobře." Poté na oba dva kývla, rozloučila se a pomalu se vydala k táboru. Pro dnešek už bylo akcí dost.

Tim neodporoval, sám jistě věděl, jaký je to risk, mít zde člena z Kultu. Jen to vlče se tvářilo nějak překvapeně. Ryumee však přišlo, že už je dost staré na to, aby pochytilo i několik slov z jejich konverzace, což naznačovalo, že ví, že se mluví o něm. "Ano. Ale myslím, že bychom přeci jen měli počkat. Nechci, abys tam šel. Bude pro nás výhodnější počkat, než se ukáže někdo z Kultu. Jestli měl Cielo pravdu, po vlčeti by se nikdo shánět nebude a u nás bude v bezpečí. V opačném případě si ho budou moct odnést, aniž by nás brali jako hrozbu," rozhodla. Nemohla vědět, co jsou ti fanatici zač. Kdyby vyslala Tima odevzdat vlče, mohli by ho taky zajmout s domněnkou, že chce ukrást další, pokud už se to nepovedlo Cielovi. Takhle byli více v bezpečí a tak či tak, Kult svého člena dostane zpět. Pokud o něj tedy stáli.

Chvíli jen přísně hleděla na vlče, jakmile se jí dostalo od Tima nějaké odpovědi. Pochopila, že se nejspíš zastyděl, když poznal, že není z jeho činu nadšená. Dříve by mu něco takového asi dala sežrat, jenže s věkem nabývala vědomostí a po vlčatech i trpělivosti. Uvědomila si, že řvaním ničeho nedosáhne a její bratranec si ponaučení jistě vezme i bez toho. "Ano. Doběhl za mnou i s tím vlčetem, které ukradl Kultu. Už předtím jsem ho varovala, ale neuposlechl. Už poněkolikáté. Vyloučila jsem ho ze smečky a sebrala mu přívěšek, aby se nestalo přesně nic takového, než budu moct oznámit, že již není členem." Její výraz se změnil. Nebyla už ani naštvaná, hlavní teď bylo vymyslet, co bude dál. "Nemůžeme si ho nechat. Říkala jsem to i Cielovi. Ať je to jak chce, Kult si pro něj přijde. Jestli si chceme udržet neutrální vztahy, budeme jim ho stejně muset vydat." Nechtěla se před vlčetem zmiňovat o tom, že jeho tatínka kvůli tomuhle nejspíše zabijí, Tim si to určitě domyslel sám.

Ryumee tušila, že se něco podobného může stát, vzala proto Cielovi přívěšek, který značil, že byl členem Přízračných. Pokud by se nad tím jeden zamyslel, asi by zjistil, že ho někde nenechal jen tak. Kdo ví, co se Timkovi v tu chvíli honilo hlavou, že i přes to přijal cizí dítě.
Na ty dva narazila u močálů, když prohlížela území. Slyšela své jméno, načež se otočila a maličko pousmála. Úsměv ji však velice rychle opustil, jakmile spatřila ono vlče, které jí chtěl Cio zanechat u hranic. Zamračila se a čekala na vysvětlení. Nechtěla na něj být zbytečně zlá, jenže co teď měli dělat s vlčetem z Kultu? Jistě si pro něj přijdou a dost pravděpodobně nebudou zrovna nadšení

TW: proces stáhnutí zajíce
Rya si v průběhu čekání na všechny zúčastněné donesla z hromady s kořistí menšího zajíce. Prvně přeci musela všem ukázat, jak vůbec zvíře stáhnout z kůže, než si to mohli vyzkoušet sami. Snad jen Hariuha tento proces už znal od minula. Napadlo ji, že by ostatní mohli zkusit první zvíře stáhnou ve dvojicích, aby to pro ně bylo snazší. Obzvláště, když tu byla dvě vlčata, která si mohla vypíchnout oči. Podívala se nenápadně na Astyho a pak na Apa. Nebo jen jedno oko...
Jakmile se všichni navrátili, zavolala si je fortis k sobě. "Dobrá, nejdříve vám ukážu jak na to, pak si to zkusíte sami. Začíná se od zadních nohou, protože paty má zajíc přichycené. Dávejte si však pozor, ať nepřeříznete šlachy, hůř by se stahoval." Udělala přesně to, co řekla a pokračovala s řezem po celé noze. "Teď už by měl jít hezky stáhnout až k hlavě a předním nohám. Hlava se pak většinou odřezává, jelikož je na ní kožichu pomálu a je to složitější proces," vysvětlila a předníma si přidržela zajíce na místě. Zuby uchopila kůži a za několik vteřin už byl ušák polonahý. U předních pacek mu odřezala kožich stejně, jako u zadních a hlavu nechala. Maso odložila stranou a začala odstraňovat zbytky tuku a svalstva. "Je důležité, aby na kůži nic nezůstalo. Jakmile budete hotovi i s tím, můžete nechat kožich vysušit u ohně." Vstala a sama položila své dílo k ohni. "Bohužel, i když se o své kožešiny budete starat, jak nejlépe dokážete, nevydrží vám věčně. Je tedy dobré je jednou za čas vyměnit za nové," dodala ještě. Nikdo přeci nechtěl, aby se mu v pelíšku ukrývaly všemožné bakterie a kdo ví, co ještě. "Na začátek byste mohli udělit dvojice a vyzkoušet si, jaké to je, na hromadě ještě dva zajíci jsou." Byl to sice pouze návrh, ale rozhodně to půjde ve dvou lépe.

Poslouchala hlasy kolem. Chtěli jí pomoct, ujistit se, že budou všichni v pořádku. Byla ráda, že ji našli, že ji tu nenechají ležet, ačkoli si sama sobě přišla mnohem těžší, než obvykle. Nic již nenamítala, ani se nebránila. Bylo pro ni snazší překonat situaci, když zůstávala v klidu a poslouchala své okolí.
Přemýšlela, jak vlastně její magie může fungovat a na koho se vztahuje. Ze začátku dlouho nechápala, proč má ty nepříjemné pocity, ale pak na to začala přicházet. Při menším zranění skoro nic necítila, měla jen zvláštní pocit, například jako by ji někdo sledoval. Při větším zranění už to bylo horší. Byla neklidná, rozrušená a nervózní. Všimla si však, že se to děje opravdu jen tehdy, pokud jde o rodinu. Jenže, jakou rodinu? Před lety takto vnímala jen pokrevně příbuzné, ale nyní to mohla být i celá smečka. Jak to celé vlastně fungovalo, to nikdo nevěděl.

Myslela si, že Tim bude schopný pomoct, ale byla vedle. Ani on nevěděl, jak její magie přímo funguje, nejspíše už zapomněl. Tak to byla situace. Ona, která se mohla sotva pohnout, Timothée, který se jí snažil pomoct bylinkami a nováček. Co teď? Zavřela oči a chvíli oddychovala, snažící se nabrat sílu, aby řekla víc, než dvě slova. "Ne... Pocit." Nebylo to moc platné. Cítila se slabší a slabší.
Neviděla sice, co jí bratranec podával, ale odmítla. Ani tlamu neotevřela, nic. Tušila, že jediné, co by jí pomohlo, by byl spánek. Spát tak dlouho, dokud to nepřejde. Bohužel to nešlo. Pocity ji udržovaly při vědomí, spolu s bolestí. Nemohla tedy opravdu vůbec nic. Kdyby to jen na chvíli polevilo. Jen na maličkou chvilku, abych jim řekla, že musí najít moje děti.

Ryumee o chvilku později zaslechla další hlas. Tentokrát už známý. Byl to její bratranec Tim. Viděla ho jen rozmazaně, protože její oči byly zality slzami, ale věděla, že je u ní. Trochu se jí ulevilo. Určitě bude vědět co dělat. Začal se ptát, co se děje a Aria se snažila vysvětlit aspoň to, co pochopila. "Moje magie..." zašeptala fialová stále v bolestech. Věděla, že jen tak nepřejdou. Naposledy takto ležela celý den a udělalo se jí lépe až k večeru. Tehdy ale nezjistila o koho šlo. Její rodina byla rozsáhlá, musela by vyhledat všechny, aby to zjistila. Sama vlastně ani nevěděla, na koho všeho se vztahuje, byla z toho zmatená. Její magie nesla více otazníků, než odpovědí. Ovšem teď, když měla děti, byla mnohem více nervózní. Nevěděla, co by dělala, kdyby nějaké z nich umřelo, ani myslet na to nechtěla.

Chvíli to vypadalo beznadějně. Aria byla úplně mimo. Myslela si, že Estrela je nějaká vlčice, která jí působí bolest magií. Rya pouze zavrtěla pomalu hlavou a přemýšlela, jak jinak to říct. Po čumáku jí stekla slza. Nic ji nenapadalo. Ten tlak, co na ni působil byl moc silný, ten nepříjemný pocit, který se měnil v bolest a zakazoval jí se zvednout, byl snad ještě silnější. Nebyla schopná ničeho, sotva dokázala mluvit. Takhle se nikam nedostanou!
Vlčice to však nevzdávala, opravdu se snažila, což Ryumee dodalo opět naději. Pomaličku přikývla, když se zeptala, jestli má najít její rodinu. Doufala jen, že najde všechny. Nevěděla, kdy měl ten dotyčný zemřít, ale jistě v blízké době. Možná už byl dokonce právě v tento okamžik na hranici života a smrti. Sžíralo jí, že nic víc nevěděla. Hlavně aby byly děti v pořádku. To bylo to nejhlavnější.

Samozřejmě, že nechápala. Byla nová, hlavně neznala její magii a ani nebyla součást rodiny. Kdo ví, jestli vůbec mělo cenu něco vysvětlovat. No musela se o to pokusit. "Estrela," vydechla potichu. Jak jinak to říct? Kdyby byla v pohodě a pocity jí doslova nepůsobily bolest, možná by to vysvětlila lépe. "Magie," dodala ještě v naději, že Aria pochopí, o čem tohle celé je. Na druhou stranu magie, která působí nositeli nepříjemnosti, se asi moc často neviděla.
Kdyby byla vlčice aspoň nějakou dobu ve smečce, jistě by se rozběhla za Timem, ale to by bylo stejně zbytečné. Ryumee byla nakonec asi ráda, že ji našla právě ona. Musela akorát najít způsob, jak jí říct, aby našla její rodinu a ujistila se, že jsou všichni v pořádku. V takovém případě by mohlo jít o Vala, nebo snad o někoho z jejich předků, jenže to teď jednoduše nemohla vědět. "Rodina!"