Príspevky užívateľa

Též nebyla nadšená z toho, že musí odejít. Ne však proto, že by se chtěla dívat na koně, ale proto, že nemohla Guláškovi dát v tomhle věku trochu důvěry. Tohle jí na vlčatech štvalo snad nejvíc. Někdo jim něco řekne a oni se na hlavu postaví, aby to dělat nemuseli. Nakonec se však, jako každé dítě, i Guláš lekl, že ho tam maminka nechá a odešel za ní. No nebylo to nic radostného, protože začal fňákat a to se jí nechtělo poslouchat. Na jednu stranu ji to štvalo, ale na druhou překvapivě i mrzelo. "Víš Guláši, koníci se nás bojí, myslí si, že je chceme spapat a tak musíš být potichu. Nerozumí tomu, že se chceš jen dívat, mohli by ti ublížit..." řekla klidně. "Určitě je nevidíš naposled, žijí tady a v létě chodí na louku papat travičku," podívala se na něj a pousmála se. "Znám ještě další zvířátka, na která se můžeme jít podívat, na některá dokonce zblízka." Doufala, že tato slova malému zlepší náladu.

Ry to moc nepřekvapilo. S děckama chtě nechtě měla už tak dost zkušeností, hlavně když je musela ošetřovat a tak podobně. Nevyhne se hold ničemu ve svém oboru. Otočila se na Guláška a předvedla to nejlepší, co měla v rukávu. "Vidíš jak má velké nohy? Až tě ten koník zašlápne, bude z tebe placka. Já jdu pryč než bude naštvaný a zašlápne i mě, měj se, papa," řekla v klidu, jakoby jí bylo jedno, co s jejím synem vlastně bude. Jenže co ona by se trápila se za ním vracet a někam ho nosit, stejnak by na ni byl naštvaný. Tímhle pádem si aspoň uvědomí, že to není jen sranda a měl by ji následovat. Kdyby následovat, měl by poslechnout, co říká, protože ví líp než on, jak to ve světě chodí.

Krčila se v trávě a dívala se na koně s krystaly. Občas se ohlédla, aby zkontrolovala Guláška, hlavně aby něco nevyvedl. Po chvíli se mlha více rozestoupila a bylo krásně vidět aspoň na jednoho. Atmosféra teď byla trochu napjatá, jak čekali jestli uvidí i něco víc, ovšem jejímu synovi stačil aspoň ten jeden. Hned radostí vyjekl, což zvíře vyplašilo a dívalo se směrem k nim. "Potichu," sykla na něj ostře, aby si uvědomil, co slíbil. Nebyla si teď zrovna jistá, co dělat. Bylo možné, že se kůň otočí a odejde, ale možná je bude brát jako lovce a bude se chtít chránit. Tak či tak, nejlepší možnost byla odejít a nechat je na pokoji. "Pojď Guláši, nebudeme je znervózňovat," pošeptala mu a dala se na odchod. Podmínkou bylo ticho, které porušil, jeho trestem tedy bylo, že musel odejít. Stále to bylo lepší, než aby byl ušlapán kopyty.

Již dlouho Timovi slibovala, že se spolu podívají na tvorbu lektvarů. Oba dva znali toto řemeslo od Lopiho, Ryi otce. Ona sama se už pokoušela nějaké udělat, ale výsledkem byl vždy jen nějaký silnější čaj, či něco podobného. Nebyla si moc jistá, jak vytvořit různé druhy lektvarů, obzvláště jiné než ty léčivé. Rozhodla se tedy dnes na chvíli zmizet od smečkových povinností a navštívit Timothéeho v léčitelské noře. Již zde ordinoval sám, i když stále tu měla i Ry nějaké zázemíčko a hlavně svůj pelíšek. Zatím se tak úplně nesžila se změnou svého postavení a také bylo těžké vzdát se bylinek.
"Zdravím Time, jsi připravený?" vešla do nory s těmito slovy a pousmála se na svého příbuzného.

Netrvalo dlouho a Guláš vyskočil z úkrytu odhodlán zamknout tlamičku na zámek a zahodit klíč. O žádných koních určitě ještě neslyšel, možná právě to upoutalo jeho pozornost. "Drž se blízko mě, pokud je vyplašíš, utečou." V tom lepším případě. V tom horším se rozběhnou na ně a bude po ptákách.
Rozešla se po pachu tam, kde měli tito koně být. Většinou se zdržovali v nížinách a žrali trávu, ale co dělali zrovna zde, hlavně když už byl podzim, to Rye stále vrtalo hlavou.
Přikrčila se k zemi a chvíli čekala. Byli blízko. Bylo tu stádo zhruba o 10 kusech a oba vlci mohli vidět stíny pohybující se mlhou. Ry se připlazila maličko blíž a podívala se na syna. Díky mlze je nemohl vidět tak dobře, ale rozhodně to mohl být i tak zážitek. Jeden z koní byl teď jen pár metrů od nich a Guláš si mohl prohlédnout, jak toto zvíře vypadá.

Byla až překvapená, že sem dnes dorazilo tolik vlků. Každého přivítala, jak se sluší a patří. Samozřejmě ještě někdo přijít mohl, ale nebudou čekat do nekonečna, stejně všichni čekali až se to tu rozběhne. Rya neměla zrovna nic připraveného. Když slavnost měli minule, nebyl tu skoro nikdo než rodina, proto ani nyní nic nepřipravovala a nechala nějaké větší haló Timkovi. "Můžeš začít, pokud něco máš na programu," odpověděla mu. Vlastně doufala, že on něco mít bude. Kdyby ne, bylo to asi pro ostatní nezáživné. A že jich přišlo!
Otočila se ihned k S'Arikovi, který s ní chtěl navázat konverzaci. Vše teď bylo v tlapách jejího bratrance a ona se teď může v klidu vybavovat. "Zdravím, těší mne, že tě tu vidím," pousmála se na Orda. Bylo jí proti srsti mu, či někomu jinému tykat, ale tato smečka se brala jako rodina a rodině se normálně nevyká. "Ano, bohužel až dodnes nemělo velkou cenu slavnosti pořádat. Byli jsme ve smečce jediný dva z rodu. Nyní to má smysl minimálně abych ukázala synovi naši kulturu," vysvětlila mu. Byla ráda, že s Ordem sem dorazili i Finn a Aikan. Anjel si všimla až později, seděla vedle Roiha, na kterého se Rya moc nedívala, aby náhodou nevyvolala nějakou trapnou konverzaci. Stačilo, že mu minule vyprávěla o těhotenství jeho partnerky a nejspíš ho tím lehce traumatizovala.

Oproti náladě v lese, konverzace mezi nimi se vytrácela. Dala by Noxovi jistě za pravdu, že vyjadřování obou vlků bylo na jiné úrovni, proto vše rychle utichlo. Ovšem to bylo vcelku jedno, Ryumee byla nyní ve své komfortní zóně a mohla zkoumat okolí. Přemýšlela o výzdobě a o vztazích mezi smečkami. Samozřejmě jí docházelo, že konflikty byly zbytečné, pokud by se k sobě vlci chovali tak, jako nyní zde. Nebylo zde hádek, možná jen nepřátelských pohledů, ale ne každý mohl snést každého. Bylo to zcela přirozené.
Rozešla se po boku S'Arika a očima pátrala po panovnici Nihilu. Jako jedna z mála věděla, co to má jejich vůdce na krku. Ještě aby ne, sama tuto věcičku vytvářela. Tvoření lektvarů pochytila po otci a snažila se toto umění rozvíjet, ovšem nešlo jí to nejlépe. Stále byla domluvená s Timem, že budou experimentovat, no zatím měli oba dost práce. Vytvořila tedy jeden z mála lektvarů, které měla vyzkoušené.
Uklonila se podobně jako její společník. "Těší mne, Vaše Veličenstvo," pozdravila vlčici uctivě. Chvíli mlčela, mezitím, co Nox mluvil. Vlastně ani netušila, zda se ke slovu dostane, nebo vše řekne on, ale nakonec měla také prostor. "Je mi velkým potěšením zde být, dovolila jsem si tedy připravit lektvar. Obsah této lahvičky Vám pomůže se uzdravit v případě onemocnění. Stačí ho vypít a jít spát. Když se probudíte, budete se cítit lépe," popsala, jak vlastně lektvar funguje. Nebyla si zase tak jistá, jestli by se tomu nedalo říkat čaj, ale jaký čaj má tak rychlé účinky?

Stála mezi ostatními vlky ve skupince a poslouchala slova jejich vůdce. S’Arik Přízračné lehce pozměnil k obrazu svému a nyní již nemohla velet vlčice. Stále však mezi nimi panovala přátelská atmosféra. Ryumee osobně preferovala smečku takovou, do které se narodila, ale nemohla se divit, že se věci měnily. Jiný kraj, jiný mrav a jejich Ordo sem přinesl právě kus toho svého.
Bylo vyřčeno její jméno. Očekávala, že nový Lex bude někdo jiný, byla tu spousta nadějných členů. Možná je S’Arik potřeboval na jejich pozicích. Musela si přiznat, že zrovna ona byla ta diplomatická osobnost a hodně tím vyčnívala. Bude jen dobře, když její místo zastoupí její bratranec.
Vystoupila z řady a postavila se vedle Orda čelem k ostatním. Pohledem přejela každého člena a všímala si jejich reakcí. Byla ráda, že viděla uznání své osoby v některých tvářích. “Děkuji,” řekla spíše směrem k S’Arikovi, když jí přenechal slovo. Byla připravená přijmout všechny názory, ať už pozitivní či negativní. “Já, Ryumee Estrela do Norte, přísahám, že budu věrně sloužit a rozhodovat jen v nejlepším zájmu smečky. Pomohu smečce růst a sílit, budu zde pro vás a budu naslouchat,” odříkala přísahu. Neměla ji nijak předpřipravenou, kdyby měla, byla by nejspíše delší. Byla zvědavá, jak k tomu smečka přistoupí.

Usmála se na něj. Bylo hezké ho vidět, jak se baví a ještě k tomu s ní. Hra ho očividně bavila natolik, že chtěl hrát znovu. Kývla tedy a než začala vůbec počítat, Guláš už se běžel schovat. Zavřela tedy oči a chvíli vyčkala. To se k ní donesl zajímavý pach. Znala ho, patřil stvořením, která už viděla a nebyla nějak vzácná. Poprvé je tedy ucítila tady, to bylo zvláštní, ale určitě ne nemožné. Otevřela oči a zavětřila. Zachytila odkud šel pach a dostala nápad. Pokud budou dost daleko, mohla by ta zvířata ukázat Guláškovi. Byli to koně, konkrétně Egus Crystalis, pokud si dobře pamatovala. Nebyli nijak nebezpeční, pokud je vlk nechtěl lovit. Od normálních koní se lišili trochu srstí, ale hlavně krystaly.
Rychle došla po stopách pro svého syna. “Gulášku, když budeš v klidu a potichu, ukážu ti koníky, chceš?” řekla tiše do vysoké trávy, odkud ho cítila.

Netušila, kolik vlků přijde, jestli se vůbec někdo ukáže. Stačilo jí však, že tu má Tima Guláška, minule tu byla též jen s rodinou. Tedy na chvíli. Spíš se jí zdálo, že tu byli a najednou nebyli, jakoby se úplně vytratili. Teď tu aspoň měla svou rodinu a ta snad nikam neodejde. Posadila s na kožešinu vedle svého synka a usmála se na něj. Byl moc maličký na nějaká představení a ona moc stará. Ano, stáří už klepalo skoro na dveře, bylo to zvláštní, jako kdyby se sem nedávno vrátila a měla rituál, a teď? Měla syna a jizvy se již dávno zhojily. Kolik to vlastně bylo let?
"Ano, něco o kultuře říct můžeme. Ale vol svá slova," řekla to vcelku jednoduše. Možná až dost na to, aby Tim pochopil, co se říct může a co ne. Ale on na to jistě přijde i sám.
Spatřila první návštěvníky. Nemohla říct, že ji to nepřekvapilo. Roihu sice vypadal, že sem přišel se jim jen vysmát do obličeje, ale každý zde byl vítaný, nic neudělá. Další návštěvník byla vlčice, mladá. No jistě! Vždyť Rya ji přeci znala, sama byla u jejího prvního nádechu. Dcera S'Arika a Nadehzdy. "Vítám vás, posaďte se," řekla mile a pokusila se ignorovat Roihovo hloupé narážky. Kdo je ovšem moc neignoroval byl Gulášek, ten na něj vypláznul jazyk a asi si myslel, že je tím hrozný gangster. Rya se nad tím musela zasmát. "Nechceš si jít hrát s Norek?" obrátila se na Guláše. Sice z ní již byla velká vlčice, ale možná by neodmítla vrátit se do vlčecího věku. Kdo ví, jací jsou v jádru Milagovci, nemohli být přeci všichni stejní.

Opravdu si nemyslela, že by někdy mohla být matkou, už vůbec ne dobrou, ale po drsném bolestivém porodu a chvílích, kdy se nechtěla starat snad ani o sebe, natož o syna, se všechno začalo měnit. Bylo to velmi zvláštní pro fialovou vlčici. Možná začala mít ráda Guláše hlavně proto, že jí z Everetta už moc nezbývalo když tu vůbec nebyl. Mohla dát svou lásku někomu jinému.
Zasmála se. "Vůbec jsem tě neviděla!" zalhala trochu, aby ho potěšila, jak je v té hře hrozně dobrý. "Chceš hrát znovu? Nebo něco jiného?" zeptala se malého Estreláčka.

Ryumee přišla na louku, stejně jako před dvěma lety. Měla ráda podzim. Teploty nebyly úplně vysoké, ale ani nízké, stromy se zalili teplými barvami a všechno krásně vonělo. Bylo to tradicí, že vždy, než vyrazila přichystat oslavu, šla natrhat ještě bylinky do jeskyně, ale když se poslední dobou Tim činil více než ona, neměla vlastně ani co sbírat. Konec konců, byla za něj ráda, vypadalo to, že je stejný workoholik a stejně dobrý léčitel, takže proč mu nenechat místo na výsluní? Ona byla přeci matkou a pomáhala S'Arikovi s vedením, mohla mu nechat aspoň tohle.
Timothée byl ovšem akční nejen ve spojení se svým povoláním. Ani dnes nezklamal a pomohl s přípravami na letošní rovnodennost. Byla to jeho první Estrelácká slavnost, tedy aspoň, kterou by si mohl pamatovat. I pro Guláška to bylo poprvé, co se mohl účastnit něčeho většího a nesedět jen doma na zadku. Everett... Ten byl bůhví kde.
Přípravy probíhaly hladce a rychle jim to odsejpalo. K večeru už Ryumee zapalovala velké ohniště, které jim mělo dělat světlo, teplo a hlavně kouzelnou atmosféru. Okolo ohniště bylo občerstvení stažené z kůže, a ta byla použita místo dek, na kterých mohli vlci sedět. Mey neměla žádné větší myšlenky, než se sejít společně s rodinou a smečkou a povídat si pod hvězdami, ale rozhodně nevylučovala, že by se zde nemohlo konat něco menšího pro pobavení. Třeba i na to přijde čas. "Myslím, že máme hotovo," zavolala na Tima, když odstoupila od hořícího ohně. "Za chvíli by mohli začít přicházet." dodala a rozhlédla se kolem. Všimla si, že se v okolí začaly shromažďovat světlušky. Nevěděla, co je sem táhlo, ale byly zde více než vítané.

Usmála se a zavřela oči. Guláš musel určitě nejdřív vymyslet, co má dělat a kam se schovat, když byla široko daleko jen tráva a pár šutrů. Ovšem v mlze se mohl schovat dobře jednoduše i mezi tou trávou. Pokud by Rya nevyužila čenich, vlastně mohla mít docela hard time svého synka najít. Napočítala tedy do deseti a pak se rozešla po planině. Díky mlze bylo špatně vidět a byla světlo také zrovna nepronikalo skrz. Zavětřila. Po větru se nesl pach, ale zdálo se, že ho vítr spíše odfukoval jinam. Zamířila tedy tam, kam si myslela, že by se mohlo vlče schovat. Nikde nikoho neviděla, ale cítila ho poblíž.

Tušila, že by Nox mohl pochopit její slova špatně, měla pro to dobré vysvětlení, které nakonec nebylo vůbec třeba. Občas nevěděla, možná zapomněla, ale vždy něco řekla. Ne tedy někomu, komu by to mohlo ublížit, k těm byla naprosto upřímná, ale třeba taková otravná vlčata, která si její slova stejnak nepamatovala za 5 minut. Ta byla otravná. Vždy si pro ně něco vymyslela když zrovna neměla náladu, nebo danou věc neznala. Spousty věcí si vlastně ani nepamatovala pokud pro ně neměla využití. Hold se jí do hlavy nevešlo vše, ale také byla Estrela. Nikdy nechtěla vypadat hloupě a dělala, že ví i to, co ve skutečnosti nevěděla. Byla moc hrdá na to, přiznat před hloupějším vlkem, že něco neví. Takhle své jméno nenosila. Jenže S'Arik byl důležitý, chytrý a lhát mu nechtěla, mluvila proto upřímně.
Vyslechla si Noxův návrh a nemohla nesouhlasit. "Jistě by to byla užitečná informace, ovšem pochybuji, že by nám tato houba byla užitečná jinak, než pro výzdobu. I já se však mohu mýlit..." podívala se na něj a potom směrem, kterým se díval. Marielle... Přeci jen se tu ukázala. Blýsklo se jí v očích. Ryumee nebyla zrovna násilná vlčice, ale když šlo o rod a smečku, klidně by zemřela. Oproti její sestřence tedy... Ta se nezdála být k něčemu vázaná ani dnes. Tedy možná. Všimla si vedle ní Alfy Ignisu. Takže je to tak... zamračila se. Nikdo by netušil, jak moc teď Ry toužila vrátit se do minulosti a jednu si vrazit za to, že nechala tuhle vlčici projít rituálem.
Odvrátila zrak pryč od Ignisu a zahleděla se kousek dál k ohnivým hranicím. Vnímala S'Arika asi tak podobně jako on ji. Jejich konverzace se pomalu vytrácela a jejich oči bloudily po okolí. Všimla si vlčete, ke kterému se sbíhali ostatní. Asi se něco stalo. Ve všech svých myšlenkách a rozruchu kolem ani svého společníka neslyšela. Mohla tam jít, ale bylo tam už všech dost. Radši jen sledovala situaci okolo nich. "Hmm.. Zajdeme za Voltaire? Zdá se, že zde máš dost známých, za kterými chceš jít..." zeptala se. Dle jeho pohledu, se zdálo, že už chtěl jít a pak si akorát možná zatančit. Stejně tu nejspíše byli spolu jen kvůli tomu.

Nikdy si ani nepomyslela, že by jí její dítě mohlo mít takhle rádo. Možná byla moc skeptická, aby soudila opak. Tušila, že vzorem pro její vlčata bude spíš otec, ale ten většinu času ani nebyl s ní, natož s Gulášem. Musela si tím pádem odepřít více práce a věnovat se výchově synka. Nedělalo jí to zrovna radost zprvu, ale po všem, co se od jeho narození stalo, začala k němu snad i ona přirůstat. Bylo vlastně jen dobře, že tu Everett tolika nebyl, třeba díky tomu bude milovat své dítě, jak by matka měla. "Strýček Tim? Ten tě má moc rád," odpověděla mu. Myslela si, že to bude asi jeho jediný kamarád pro zatím, všechna ostatní vlčata ve smečce už byla velká, aby si hrála s tříměsíčním prckem a sourozence bohužel neměl. Nečekala, že řekne ještě něco, ale o to víc jí jeho druhá odpověď totálně rozložila. Ještě k tomu přišlo malé objetí. Ryuša se podívala na svou tlapu, kterou právě Guláš okupoval. Chvíli neměla slov a jen tak tam v rozpacích postávala než udělala, co měla už předtím. "I á tě mám moc ráda," usmála se a objala svého syna nazpět. Bylo to zvláštní, ale byl to dobrý pocit. Olízla maličkému hlavičku. "Chceš si hrát? Znám takovou hru. Budu počítat do deseti a ty se musíš někam schovat, rozumíš? Ale nesmíš jít daleko," navrhla plná nové síly.