Príspevky užívateľa

Ulehla vedle své kořisti a přežvykovala čerstvé, ještě teplé maso. Poradila si hravě i s kostmi. Neplánovala však sežrat vše, chtěla si nechat kožešinu, kterou na břiše rozpárala. Byl to takový zvyk, vždy si nechávala kůži zvířete. Hodily se do jeskyně, ať už jako pelíšek nebo podložka. Občas si nechávala i lebky zvířat, či pár kostí. Jako léčitelce jí posloužily dobře, ale teď už nebylo třeba takové věci brát s sebou, již pro ně neměla využití. Ovšem pavouci, ach pavouci, proč ji jen tak trápili? Celý život jich měla pár maximálně tak v noře kvůli pavučinám, ale nyní? Byla jimi pokrytá od hlavy k patě. Nechápala, co se s ní dělo, věděla jen, že je k ní něco táhlo. Musí s tím zajít za Timem.
Ucítila nový pach, tenhle byl vlčí, byl cizí samozřejmě. Zvedla zrak a spatřila modravou srst. Zdálo se, že měla tu čest s vlčicí, velmi huňatou očividně. Přiblížila se až trochu moc a Rya z toho pochopila, že má hlad. Bohužel pro vlčici ona se cizinci nedělí. Stáhla uši a zavrčela, tlamu celou od krve. Byl to jen výhružný vrkot, takový, který znamenal: "Už ani krok."

Ani Ryuna zde nebyla bůh jak užitečná. No stejnak nepočítala s tím, že by vůbec mohla. Jen tak posedávala mezi ostatními a poslouchala. Konverzace o takovém máku byla vcelku zajímavá. Předávkování? Na co ti mladí dnes myslí? Podívala se na okřídleného vlka. Byl z Ignisu, poznala ho. Objevil se mezi ostatními u hranic.
Nijak ho neřešila, na druhou stranu, mohl být začínajícím léčitelem a tato informace mohla být také důležitá. Projela pohledem okolí a všimla si spousty i Přízračných vlků. Třeba Norek tu moc ráda viděla, i Anjel, která se s někým bavila. Bylo hezké vidět, že i oni mají zájem o takové věci a přeci, každý by měl umět něco od každého. Také si všimla, že se zúčastnilo více léčitelů, nejspíše se chtěli také něco přiučit, možná tu byli ze stejného důvodu co Rya. Těžko říct.

Čenich jí zavedl kousek od hranic její smečky. Byla zrovna na lovu. Věděla, že od toho mají svoje vlky, ale nebylo nic špatného se občas taky trochu vynasnažit. Ještě by jeden zapomněl, jak se vůbec loví.
Rya naštěstí nezapomněla. Přikrčila se mezi keříky, za kterými slyšela šustění. Dle pachu lovila zajíce. Připravila se a ve chvíli vyskočila. Zajíc ji sice zaslechl, ale neutekl nijak daleko. Za několik minut už si fialová vlčice pochutnávala na své kořisti.

Poslední dobou se moc nevzdalovala od smečky. Měla k tomu sice dobrý důvod, ale začínala si připadat velmi neaktivní. Od doby, co měla Guláše, se moc nevzdalovala. Její nejdelší cesta byla vlastně na ples a to bylo vše. Nikoho proto jistě nepřekvapilo, že si Rya šla zaběhat, aby doma nezakrněla. Vzala to k hranicím s jejich spojenci, k Nihilu a na zdejších pláních se zastavila, aby zhlédla východ slunce. Bylo to tu krásné a podzimní barvy rozhodně nahrávaly celé atmosféře. Oddechla si a posadila se do mokré trávy.

Ryumee se poslední dobou zajímala více o vztahy ve smečce. Ne že by si našla nový koníček, to nikoliv, ale chtěla lépe plnit svou funkci. Byla si vědoma toho, že její povaha a názory se možná někomu nelíbí, ale nechtěla, aby se kvůli tomu někdo cítil ohrožen. Tím, že aktivně komunikovala jen s rodinou a S'Arikem, neměla moc tušení, koho oslovit. Až tedy na jeden případ. Roihu, který za ní tehdy přišel kvůli vlčatům, kterým ona nakonec nepomohla, se zdál být tímto faktem vcelku... Jak to říci? Zklamán.
Netušila přesně, co je jádrem problému, ale rozhodně chtěla udělat něco pro to, aby se to vyřešilo. Tušila, že se nemusí stát nic, nebo to bude chvíli trvat, ale bylo možná horší to nezkusit. Roihu a Anjel byli součástí smečky a Rya nechtěla být jejich nepřítelem.

Nakonec nápad s jeskyní nejspíše zavrhla. Nechtěla rozhodovat o tom, co by měl Cielo kde dělat, byl by jako vězeň, kterému by bylo poroučeno. To by nebyl žádný život. Ovšem dát mu lektvar, který ho zbaví jeho trápení, to by mohlo vyjít. "Chtěla bych s ním také promluvit... Teď bude všechno léčitelství připadat hlavně na tebe, ale nechci tě v tom nechat. I já tu byla jednu dobu sama na všechny a vím, jak nároční umí být. Každopádně se Cia chci zeptat, jak to vypadalo s jeho záchvaty teď poslední dobou a jak se cítí. Mohlo by nám to pomoct nastavit dávkování..." Zase přemýšlela nahlas. Tentokrát to její blábolení dávalo aspoň smysl.
Timek ovšem věděl, o čem mluvila. Tenhle strom byl známý většinou akorát zkušeným léčitelům, Rya sama o něm od někoho slyšela. "Mám dojem, že potřebujeme čerstvé listy a... Nějak z nich musíme dostat šťávu. Možná vyvařit?" navrhla. Ovšem uvařit někde poblíž vodu se zdá být nadvlčí úkol.

O rodu Milaga toho moc nevěděla, i proto tu dnes byla a sledovala obřad. S'Arik ji tu spolu se všemi přivítal a než odešel za svým bratrem a jeho rodinou, odpověděl jí na to, co mu řekla. Když si představila, že tu byla od svých dvou let... Už zde krásných pět smečce sloužila. "Ano, tak tomu rozumím, snad se vše vydaří," pokusila se o menší úsměv. Ordo jí svými slovy připomněl, že i ona se svým bratrem byli první, kteří zde dospěli mimo rodnou zem. Vyvolalo to v ní zvláštní pocit, který neuměla ani popsat.
Rya zůstala sama se svými myšlenkami a vzpamatovala se až na proslov. Po něm hodila očkem na Norek a A'Kazu. Tmavá vlčice se očividně nervozitou zamlkla a čekala na slova svého bratra. Mey tohle rozhodně neviděla poprvé, naopak, bylo to dosti obvyklé u důležitých vlků, že museli překonávat svou trému. Vlastně ani ona sama nerada mluvila před více vlky a přesto byla Lexem.

Věděla, že myslel na to, co by se dalo přidat do lektvaru, ale tato myšlenka jí vlezla do hlavy jako první a nemohla se jí zbavit, než říct nahlas. "Já vím, asi je to blbost, jen mě to tak napadlo..." Pokrčila rameny. Teď se musí soustředit na lektvar. Konečně se zamyslela nad tím, co by měli dát do lektvaru. "Samozřejmě," odpověděla ihned a rozhlédla se po sesbíraných bylinkách. Hodně bylinek mělo uklidňující účinky. Ona sama si z Norestu pamatovala jednu, která by měla pomoct s tímhle případem. Akorát si nemohla vzpomenout na její jméno. Snažila se vybavit, kde tuto rostlinu aspoň viděla, kde o ní slyšela. "Bohužel, s Cielem jsem v poslední době nepřišla do styku natolik, abych to s ním mohla probrat," souhlasila s Timem. Podívala se ven z nory a na chvíli ztichla. Už vím! Listy droemmu mají v sobě šťávu, která vlka zklidní. Kdysi mi o tom někdo říkal, kdybych si jen vzpomněla kdo..." Podívala se na svého bratrance zamyšleně. Doufala, že už i on o stromu slyšel a bude vědět.

Magii poprosím Ryumee, děkuji

Stála na místě, nevěděla, jestli ji smečka přijme na jiné pozici než té "doktorské". Projížděla pohledem všechny členy a z většiny vyzařovalo uznání, z některých radost, ovšem jiní se nezdáli býti úplně šťastni. Například takový Roihu, který jí možná mohl dávat smrt jejich vlčat za vinu. Nebyla si tedy úplně jistá proč, nemohla být všude zaráz, ale naštěstí tam byl aspoň Tim. Ač jí této události bylo líto, zažila už více takových případů cestou životem, nemohla si z toho moc brát. Kdyby se nad tím trápila, zničilo by ji to samotnou. Spousta případů, kdy vlci umírali přímo pod jejími tlapkami, kdy nemohla už dělat nic víc než jen přihlížet. I to byl důvod její chladné povahy. Nesměla se nechat unést vším, co se kdy nepovedlo. To by neměli vlastně ani ostatní, přesně k tomu je chtěla vést. Možná něco nezvládneme, ale to neznamená se vzdát, budeme táhnout za jeden provaz a dokážeme cokoliv... To byly její myšlenky právě v tuhle chvíli. Ani dnes se nenechala odradit pár nespokojenými pohledy a přísahala sama sobě, že bude lepší. Pro smečku i pro sebe, pro rodinu.
Ne každý se rozhodl přijít pogratulovat, bylo to v pořádku, ne každý měl co říct. Nejsladší byl Guláš, který mamince donesl kytičku z léčivých květů. Plnou bodláku. "Děkuji ti zlato moje," pošeptala mu do ouška a položila puget na zem. Krásnou gratulaci dostala také ještě od Finna, což vůbec nečekala. "Děkuji, budu se snažit," usmála se na něj.
Když všichni řekli své, vstoupila do vody. Voda ve studánce nebyla úplně nejpříjemnější. Díky podzimu zchladla a Rya mohla jen děkovat, že zde nemusí být dlouho. Uprostřed se poté zastavila a zvedla hlavu k hvězdnému nebi. S pořádným nádechem pak dlouze zavyla. V tuto chvíli se k ní měla přidat i smečka a společně měli dlouho výt.
Byla připravena do Hvězdné jeskyně. Vylezla z vody a upřela pohled na S'Arika. I k němu bylo směřováno pár slov předtím a Mey nyní viděla to souhvězdí, které zmiňoval Finn. Opravdu se zdálo, že se objevilo akorát v dnešní večer. Nejspíše vážně souviselo s touto chvílí.

Dokonce i přes novou funkci, Mey nechtěla zakrnět a snažila se ve volném čase dělat vše, co dělala doteď. Takovou hlavní aktivitou byl sběr bylinek a právě proto zamířila k jezeru. Rostlo zde pár moc dobrých kytiček, které mohly být jí samotné první pomocí při onemocnění či zranění. Pár si jich uložila do své minitašky a poté se posadila k vodě. Začalo se stmívat, což bylo v období podzimu dřívější a dřívější. Rozhodla se počkat do večera a rozjímat pod hvězdným nebem. Musela si svůj volný čas užít než přijde zima a ona bude pravděpodobně ještě ošetřovat nemocné. Sic se údělu medica musela vzdát, ale Tim sám toho bude mít určitě nad hlavu a výpomoc by mohl ocenit. Tušila, že zanedlouho to bude právě on, kdo zastoupí její postavení Coela.

Zpovzdálí pozorovala dění. Tim s Ikkem začali představovat základní bylinky a odpovídali na otázky. Vlci před nimi je poslouchali jako ve škole a všechno vypadalo velmi poklidně. Tahle sešlost se Rye začala líbit. Bavili se o jejích drahých bylinkách, klidně by se i zapojila. Sic tedy spíše k Timkovi a jeho společnosti, ale budiž. Nakonec si stejně přisedla k řadě vlků, aby lépe slyšela. Obdivovala, jak všichni chodili i přičichnout k doloženému materiálu. Tenhle workshop se dal jistě brát jako velmi cenná zkušenost do života.
Myšlenky jí stále sklouzávali k povinnostem Lexe a hlavně ke Gulášovi. Mohla ho vzít aspoň s sebou, i pro něj to mohla být dobrá zkušenost, ale jak ho znala, něco by tu vyvedl. No aspoň ona sama se mohla na chvíli odreagovat.

Jasně, brát mák v menších dávkách by nemuselo přivést závislost, no rozhodně museli opatrně. I bez závislosti by mohl Cio nadělat pěknou paseku, kdyby jim náhodou ujela tlapa. To už bylo ale možná přehnané, byli přeci zkušení léčitelé! Rya jen přemýšlela nad vším možným, co by se mohlo stát. Nedej bůh kdyby se toho lektvaru dotkl Guláš!
Zamyslela se. "Přemýšlela jsem nad tím, že by mohlo být rozumné Ciela před záchvatem někam ukrýt. Napadla mě Hvězdná jeskyně, ale má to hodně nevýhod. Jelikož se tam přijímají noví členové, nebylo by dobré, kdyby se tam v tu dobu zdržoval. Ale zase by tam ty své záchvaty v klidu přespal, to by bylo dobré.." Uvažovala nahlas. Nic z toho co řekla ještě nebyl hotový plán, hlavně ho chtěli zklidnit svými silami, ne nějakou drogou z jeskyně.

Sotva stihla dopovědět otázku, hned se ozval Guláš s odpovědí. Myslela si, že bude odpovídat někdo jiný, ale vlastně i její syn, vlk rodu Estrela, byl v tomto nový. Dokud byl takhle malý, nechala ho Ryumee, aby si hrál a čekala na správnou chvíli, kdy ho bude moct učit. Zdálo se, že ta chvíle právě nastala, protože Ghuli odpověděl naprosto správně. Usmála se na něj s velkou hrdostí v obličeji. "Ano, přesně tak!" Musela si rychle uvědomit, co chce vlastně říkat. Nevěděla, jak navázat dál, i když to nedávala najevo, vařila tu z čisté vody. "V naší domovině nebyl Estrelák bez jizev hoden svého jména. Já jsem ráda, že to zde tak není a mohu sdílet své jméno s Timem i s celou rodinou. Naší otcové bývali pro Přízračné velkým přínosem a nám bude ctí následovat jejich stopy." Usmála se i na svého bratrance a ukončila proslov poděkováním za pozornost. "Chceš ještě něco říct?" zeptala se ještě Tima. Kdyby ne, nejspíše by nechala vlky, ať se baví mezi sebou po svém.

Hned na první pokus, Tim přišel s vynikajícím nápadem. Takový lektvar by pro ně nemusel být na začátek ani složitý, ale jistě mohl pomoci Cielovi s jeho záchvaty. I to by mohlo do budoucna zachránit několik životů. "Myslíš, že brát něco takového každý den nemůže nijak ublížit? Pro smečku je možná dobré mít Cia na uzdě, ale co by to mohlo udělat s jeho zdravím... Možná by si mohl na máku vytvořit závislost, nemyslíš?" Rozhodla se tu věc trochu více prokonzultovat. "On sám dokázal minule poznat, kdy ten záchvat přijde, myslím, že by lektvar mohl užívat jen v tom období. Třeba týden. Uvidíme, jak to bude fungovat a kdyžtak potom můžeme upravit dávkování," navrhla. S jeho léčbou teprve začínali, nemohli přesně vědět, kolik bude čeho potřeba. Ani jeden neměl s lektvary bůh ví jaké zkušenosti.