Príspevky užívateľa

Nějakou chvíli v noře nebyla, synek už běhal a ona měla zase víc času na svou práci. Ne, že by ho cíleně zanedbávala, to nikoliv, ale musela mít trochu starosti někde jinde. Naštěstí se toho zrovna moc nedělo a našla si dokonce čas navštívit Tima kvůli pokusům. Poslední dobou se věci trochu urovnaly a nastal klid před zimou.
“Hezký den i tobě. Máš nějaký nápad, kde bychom mohli začít?” optala se ho s menším úsměvem a očima projela všechny sesbírané bylinky. “Koukám, že ses činil,” řekla ani nečekala odpověď. Měla u sebe svou mini tašku, kam si schovávala základní bylinky. Sice se pro post Lex musela vzdát léčitelství, ale chránit stále aspoň sebe nebylo na škodu. Věřila tomu, že kdyby přišla krutá zima, stejně by ošetřovala nemocné pozice nepozice.
Měla ve své tašce menší lahvičku, neznala její původ, ale mohli ji využít. Vyložila ji z brašny na zem. “Někde jsem to našla, můžeme to použít,” podívala se znovu na bratrance.

Konverzace s Ordem dlouho netrvala, ale to bylo nejspíše jedno. Zajímala ho kultura, o které by měla stejně před všemi promluvit. Timothée zvládl svou část dobře, musel být ovšem značně nervózní. Ani Rya nechtěla tuhle slavnost organizovat, ale kdo jiný? Mezitím, co byl Guláš ještě škvrně a Tim si pamatoval sotva svou rodinu, ona byla jediná, která měla v tomhle zkušenosti. Strašně ráda by nechala organizátorství na mladších členech rodu, ale zde v Norestu, neměla na kterých. Nezbylo, než se ujmout povinnosti a promluvit před obecenstvem.
“Někteří z vás možná ješte poznají jména mého a Timova otce, Alo-pého a Aaravose. Tito vlci provedli několik důležitých změn v životech spousty vlků, ale hlavně rodu Estrela. Oba dva se narodili daleko odsud a byli vychováváni dle přísných pravidel. Chtěla bych začít u rituálu dospělosti, který způsobil reformu a to, že se nacházíme i zde. Proces rituálu je bolestivý a ověří, jestli jste opravdu hodni rodu. Dříve byl povinný, ale naši otcové provedli reformu a změnili více pravidel než jen tato. Dnes už se tedy povinně podstupovat nemusí, ale po dvou generacích už vlčata rod nedědí. Jsem zvědavá jestli někdo uhodne, jak poznáte, že má vlk rituál za sebou? Napovím jen tím, že jsem zatím jediná zde, kdo jím prošel,” pokusila se o menší úsměv. Tohle nebylo zrovna něco, v čem by si fialová vlčice libovala. Nemusela všechny ty řeči před obecenstvem a vždy se bála, že někde udělá chybu. Připadala si v cizích očích vcelku trapně. No snad to takto nezůstane.

Jejím uším se doneslo, že bratranec Tim pořádá léčitelskou akci spolu s jedním Ignisanem. Netušila tedy vůbec kdy, kde a jak tohle vzniklo, ale rozhodně chtěla jít omrknout, co se bude dít. Ať už Ignis nenáviděla sebevíc, společných akcí se účastnila s radostí. I když to tak tedy často vůbec nevypadalo. Byla moc zvědavá a doufala, že jí vyjde čas. Poslední dobou jí hrozně ubývalo volného času, a to nejen díky postu, ale hlavně díky blížící se zimě. Udělala co musela a pokusila se dorazit aspoň na nějakou část akce, když už ne na celou.
Očividně přišla jako jedna z posledních. Tedy rozhodně to tak vypadalo, protože se na místě nacházelo již požehnané množství vlků. Bylo hezké vidět, jak se všichni baví a tráví svůj volný čas právě tímto. Za poslední dobu si smečky spíše nerozuměly, možná to vedlo k plesu a workshopu… Bylo zajímavé se nad tím takhle zamyslet. Všechny ty akce mohly mít význam ten, aby se spolu všichni sblížili. Hezké.
Posadila se kousek dál od ruchu společnosti a pozorovala obyvatele Norestu, kteří se chystali ke své lekci léčitelství. Byla na Tima opravdu pyšná.

Ryumee si nechtěla nechat ujít slavnost Ordovo rodiny. On také přišel na jejich slavnosti a i kdyby sem nechtěla, byla by slušnost přijít. Hlavně by jako Lex asi měla, protože teď měla s rodinou S'Arika užší spojení. Ne, že by jako léčitelka neměla. Všechny tyhle nudnější akce a slavnosti, to bylo její, obzvláště když je pořádal zajímavý rod a ona mohla vidět i cizí kulturu.
"Zdravím tě," přistoupila k tmavému vůdci smečky než všechno začalo. Potom už samozřejmě nechtěla rušit rodinné tradice. "Vyrostli rychle, pamatuji si je ještě jako novorozené... Poslední dobou to nějak utíká," poznamenala a rozhlédla se kolem. Doufala, že se ukáže více členů, ne-li všichni. Takové akce byly něco víc, ovšem někteří na to nejspíše pohlíželi jinak.

Nevzpomínala si na dobu, kdy by třeba ona ječela kvůli takovým blbostem. Nenáviděla toto chování, i když pro někoho bylo pochopitelné. Hlavně tedy právě u vlčat. Ona byla vychována dobrým způsobům a kdyby jen měla to srdce, asi by Gulášovi vysvětlila, pro co má důvod řvát. Neřvi nebo ti k tomu dám důvod, slova, která nikomu z nás nejsou cizí a přesně taková by Rya nejradši použila. Jenže vztah, který zrovinka nabyla, by také hned pozbyla. Ach, jaká to muka pro její uši. Malej capart zřejmě nevěděl, že její činy byly hlavně pro jeho dobro, ale jak mu vysvětlit, že chovat se jak rozmazlenej spratek není řešení? Stačilo, že měla Tima, který se strachy ani rituálu nezúčastnil. "Jestli se budeš chovat takhle, tak už na koníky nejdeme," řekla stále stejným tónem. Jestli nezabral ten zbytek, tohle by možná mohlo.

Též nebyla nadšená z toho, že musí odejít. Ne však proto, že by se chtěla dívat na koně, ale proto, že nemohla Guláškovi dát v tomhle věku trochu důvěry. Tohle jí na vlčatech štvalo snad nejvíc. Někdo jim něco řekne a oni se na hlavu postaví, aby to dělat nemuseli. Nakonec se však, jako každé dítě, i Guláš lekl, že ho tam maminka nechá a odešel za ní. No nebylo to nic radostného, protože začal fňákat a to se jí nechtělo poslouchat. Na jednu stranu ji to štvalo, ale na druhou překvapivě i mrzelo. "Víš Guláši, koníci se nás bojí, myslí si, že je chceme spapat a tak musíš být potichu. Nerozumí tomu, že se chceš jen dívat, mohli by ti ublížit..." řekla klidně. "Určitě je nevidíš naposled, žijí tady a v létě chodí na louku papat travičku," podívala se na něj a pousmála se. "Znám ještě další zvířátka, na která se můžeme jít podívat, na některá dokonce zblízka." Doufala, že tato slova malému zlepší náladu.

Ry to moc nepřekvapilo. S děckama chtě nechtě měla už tak dost zkušeností, hlavně když je musela ošetřovat a tak podobně. Nevyhne se hold ničemu ve svém oboru. Otočila se na Guláška a předvedla to nejlepší, co měla v rukávu. "Vidíš jak má velké nohy? Až tě ten koník zašlápne, bude z tebe placka. Já jdu pryč než bude naštvaný a zašlápne i mě, měj se, papa," řekla v klidu, jakoby jí bylo jedno, co s jejím synem vlastně bude. Jenže co ona by se trápila se za ním vracet a někam ho nosit, stejnak by na ni byl naštvaný. Tímhle pádem si aspoň uvědomí, že to není jen sranda a měl by ji následovat. Kdyby následovat, měl by poslechnout, co říká, protože ví líp než on, jak to ve světě chodí.

Krčila se v trávě a dívala se na koně s krystaly. Občas se ohlédla, aby zkontrolovala Guláška, hlavně aby něco nevyvedl. Po chvíli se mlha více rozestoupila a bylo krásně vidět aspoň na jednoho. Atmosféra teď byla trochu napjatá, jak čekali jestli uvidí i něco víc, ovšem jejímu synovi stačil aspoň ten jeden. Hned radostí vyjekl, což zvíře vyplašilo a dívalo se směrem k nim. "Potichu," sykla na něj ostře, aby si uvědomil, co slíbil. Nebyla si teď zrovna jistá, co dělat. Bylo možné, že se kůň otočí a odejde, ale možná je bude brát jako lovce a bude se chtít chránit. Tak či tak, nejlepší možnost byla odejít a nechat je na pokoji. "Pojď Guláši, nebudeme je znervózňovat," pošeptala mu a dala se na odchod. Podmínkou bylo ticho, které porušil, jeho trestem tedy bylo, že musel odejít. Stále to bylo lepší, než aby byl ušlapán kopyty.

Již dlouho Timovi slibovala, že se spolu podívají na tvorbu lektvarů. Oba dva znali toto řemeslo od Lopiho, Ryi otce. Ona sama se už pokoušela nějaké udělat, ale výsledkem byl vždy jen nějaký silnější čaj, či něco podobného. Nebyla si moc jistá, jak vytvořit různé druhy lektvarů, obzvláště jiné než ty léčivé. Rozhodla se tedy dnes na chvíli zmizet od smečkových povinností a navštívit Timothéeho v léčitelské noře. Již zde ordinoval sám, i když stále tu měla i Ry nějaké zázemíčko a hlavně svůj pelíšek. Zatím se tak úplně nesžila se změnou svého postavení a také bylo těžké vzdát se bylinek.
"Zdravím Time, jsi připravený?" vešla do nory s těmito slovy a pousmála se na svého příbuzného.

Netrvalo dlouho a Guláš vyskočil z úkrytu odhodlán zamknout tlamičku na zámek a zahodit klíč. O žádných koních určitě ještě neslyšel, možná právě to upoutalo jeho pozornost. "Drž se blízko mě, pokud je vyplašíš, utečou." V tom lepším případě. V tom horším se rozběhnou na ně a bude po ptákách.
Rozešla se po pachu tam, kde měli tito koně být. Většinou se zdržovali v nížinách a žrali trávu, ale co dělali zrovna zde, hlavně když už byl podzim, to Rye stále vrtalo hlavou.
Přikrčila se k zemi a chvíli čekala. Byli blízko. Bylo tu stádo zhruba o 10 kusech a oba vlci mohli vidět stíny pohybující se mlhou. Ry se připlazila maličko blíž a podívala se na syna. Díky mlze je nemohl vidět tak dobře, ale rozhodně to mohl být i tak zážitek. Jeden z koní byl teď jen pár metrů od nich a Guláš si mohl prohlédnout, jak toto zvíře vypadá.

Byla až překvapená, že sem dnes dorazilo tolik vlků. Každého přivítala, jak se sluší a patří. Samozřejmě ještě někdo přijít mohl, ale nebudou čekat do nekonečna, stejně všichni čekali až se to tu rozběhne. Rya neměla zrovna nic připraveného. Když slavnost měli minule, nebyl tu skoro nikdo než rodina, proto ani nyní nic nepřipravovala a nechala nějaké větší haló Timkovi. "Můžeš začít, pokud něco máš na programu," odpověděla mu. Vlastně doufala, že on něco mít bude. Kdyby ne, bylo to asi pro ostatní nezáživné. A že jich přišlo!
Otočila se ihned k S'Arikovi, který s ní chtěl navázat konverzaci. Vše teď bylo v tlapách jejího bratrance a ona se teď může v klidu vybavovat. "Zdravím, těší mne, že tě tu vidím," pousmála se na Orda. Bylo jí proti srsti mu, či někomu jinému tykat, ale tato smečka se brala jako rodina a rodině se normálně nevyká. "Ano, bohužel až dodnes nemělo velkou cenu slavnosti pořádat. Byli jsme ve smečce jediný dva z rodu. Nyní to má smysl minimálně abych ukázala synovi naši kulturu," vysvětlila mu. Byla ráda, že s Ordem sem dorazili i Finn a Aikan. Anjel si všimla až později, seděla vedle Roiha, na kterého se Rya moc nedívala, aby náhodou nevyvolala nějakou trapnou konverzaci. Stačilo, že mu minule vyprávěla o těhotenství jeho partnerky a nejspíš ho tím lehce traumatizovala.

Oproti náladě v lese, konverzace mezi nimi se vytrácela. Dala by Noxovi jistě za pravdu, že vyjadřování obou vlků bylo na jiné úrovni, proto vše rychle utichlo. Ovšem to bylo vcelku jedno, Ryumee byla nyní ve své komfortní zóně a mohla zkoumat okolí. Přemýšlela o výzdobě a o vztazích mezi smečkami. Samozřejmě jí docházelo, že konflikty byly zbytečné, pokud by se k sobě vlci chovali tak, jako nyní zde. Nebylo zde hádek, možná jen nepřátelských pohledů, ale ne každý mohl snést každého. Bylo to zcela přirozené.
Rozešla se po boku S'Arika a očima pátrala po panovnici Nihilu. Jako jedna z mála věděla, co to má jejich vůdce na krku. Ještě aby ne, sama tuto věcičku vytvářela. Tvoření lektvarů pochytila po otci a snažila se toto umění rozvíjet, ovšem nešlo jí to nejlépe. Stále byla domluvená s Timem, že budou experimentovat, no zatím měli oba dost práce. Vytvořila tedy jeden z mála lektvarů, které měla vyzkoušené.
Uklonila se podobně jako její společník. "Těší mne, Vaše Veličenstvo," pozdravila vlčici uctivě. Chvíli mlčela, mezitím, co Nox mluvil. Vlastně ani netušila, zda se ke slovu dostane, nebo vše řekne on, ale nakonec měla také prostor. "Je mi velkým potěšením zde být, dovolila jsem si tedy připravit lektvar. Obsah této lahvičky Vám pomůže se uzdravit v případě onemocnění. Stačí ho vypít a jít spát. Když se probudíte, budete se cítit lépe," popsala, jak vlastně lektvar funguje. Nebyla si zase tak jistá, jestli by se tomu nedalo říkat čaj, ale jaký čaj má tak rychlé účinky?

Stála mezi ostatními vlky ve skupince a poslouchala slova jejich vůdce. S’Arik Přízračné lehce pozměnil k obrazu svému a nyní již nemohla velet vlčice. Stále však mezi nimi panovala přátelská atmosféra. Ryumee osobně preferovala smečku takovou, do které se narodila, ale nemohla se divit, že se věci měnily. Jiný kraj, jiný mrav a jejich Ordo sem přinesl právě kus toho svého.
Bylo vyřčeno její jméno. Očekávala, že nový Lex bude někdo jiný, byla tu spousta nadějných členů. Možná je S’Arik potřeboval na jejich pozicích. Musela si přiznat, že zrovna ona byla ta diplomatická osobnost a hodně tím vyčnívala. Bude jen dobře, když její místo zastoupí její bratranec.
Vystoupila z řady a postavila se vedle Orda čelem k ostatním. Pohledem přejela každého člena a všímala si jejich reakcí. Byla ráda, že viděla uznání své osoby v některých tvářích. “Děkuji,” řekla spíše směrem k S’Arikovi, když jí přenechal slovo. Byla připravená přijmout všechny názory, ať už pozitivní či negativní. “Já, Ryumee Estrela do Norte, přísahám, že budu věrně sloužit a rozhodovat jen v nejlepším zájmu smečky. Pomohu smečce růst a sílit, budu zde pro vás a budu naslouchat,” odříkala přísahu. Neměla ji nijak předpřipravenou, kdyby měla, byla by nejspíše delší. Byla zvědavá, jak k tomu smečka přistoupí.

Usmála se na něj. Bylo hezké ho vidět, jak se baví a ještě k tomu s ní. Hra ho očividně bavila natolik, že chtěl hrát znovu. Kývla tedy a než začala vůbec počítat, Guláš už se běžel schovat. Zavřela tedy oči a chvíli vyčkala. To se k ní donesl zajímavý pach. Znala ho, patřil stvořením, která už viděla a nebyla nějak vzácná. Poprvé je tedy ucítila tady, to bylo zvláštní, ale určitě ne nemožné. Otevřela oči a zavětřila. Zachytila odkud šel pach a dostala nápad. Pokud budou dost daleko, mohla by ta zvířata ukázat Guláškovi. Byli to koně, konkrétně Egus Crystalis, pokud si dobře pamatovala. Nebyli nijak nebezpeční, pokud je vlk nechtěl lovit. Od normálních koní se lišili trochu srstí, ale hlavně krystaly.
Rychle došla po stopách pro svého syna. “Gulášku, když budeš v klidu a potichu, ukážu ti koníky, chceš?” řekla tiše do vysoké trávy, odkud ho cítila.

Netušila, kolik vlků přijde, jestli se vůbec někdo ukáže. Stačilo jí však, že tu má Tima Guláška, minule tu byla též jen s rodinou. Tedy na chvíli. Spíš se jí zdálo, že tu byli a najednou nebyli, jakoby se úplně vytratili. Teď tu aspoň měla svou rodinu a ta snad nikam neodejde. Posadila s na kožešinu vedle svého synka a usmála se na něj. Byl moc maličký na nějaká představení a ona moc stará. Ano, stáří už klepalo skoro na dveře, bylo to zvláštní, jako kdyby se sem nedávno vrátila a měla rituál, a teď? Měla syna a jizvy se již dávno zhojily. Kolik to vlastně bylo let?
"Ano, něco o kultuře říct můžeme. Ale vol svá slova," řekla to vcelku jednoduše. Možná až dost na to, aby Tim pochopil, co se říct může a co ne. Ale on na to jistě přijde i sám.
Spatřila první návštěvníky. Nemohla říct, že ji to nepřekvapilo. Roihu sice vypadal, že sem přišel se jim jen vysmát do obličeje, ale každý zde byl vítaný, nic neudělá. Další návštěvník byla vlčice, mladá. No jistě! Vždyť Rya ji přeci znala, sama byla u jejího prvního nádechu. Dcera S'Arika a Nadehzdy. "Vítám vás, posaďte se," řekla mile a pokusila se ignorovat Roihovo hloupé narážky. Kdo je ovšem moc neignoroval byl Gulášek, ten na něj vypláznul jazyk a asi si myslel, že je tím hrozný gangster. Rya se nad tím musela zasmát. "Nechceš si jít hrát s Norek?" obrátila se na Guláše. Sice z ní již byla velká vlčice, ale možná by neodmítla vrátit se do vlčecího věku. Kdo ví, jací jsou v jádru Milagovci, nemohli být přeci všichni stejní.