Príspevky užívateľa

Opravdu si nemyslela, že by někdy mohla být matkou, už vůbec ne dobrou, ale po drsném bolestivém porodu a chvílích, kdy se nechtěla starat snad ani o sebe, natož o syna, se všechno začalo měnit. Bylo to velmi zvláštní pro fialovou vlčici. Možná začala mít ráda Guláše hlavně proto, že jí z Everetta už moc nezbývalo když tu vůbec nebyl. Mohla dát svou lásku někomu jinému.
Zasmála se. "Vůbec jsem tě neviděla!" zalhala trochu, aby ho potěšila, jak je v té hře hrozně dobrý. "Chceš hrát znovu? Nebo něco jiného?" zeptala se malého Estreláčka.

Ryumee přišla na louku, stejně jako před dvěma lety. Měla ráda podzim. Teploty nebyly úplně vysoké, ale ani nízké, stromy se zalili teplými barvami a všechno krásně vonělo. Bylo to tradicí, že vždy, než vyrazila přichystat oslavu, šla natrhat ještě bylinky do jeskyně, ale když se poslední dobou Tim činil více než ona, neměla vlastně ani co sbírat. Konec konců, byla za něj ráda, vypadalo to, že je stejný workoholik a stejně dobrý léčitel, takže proč mu nenechat místo na výsluní? Ona byla přeci matkou a pomáhala S'Arikovi s vedením, mohla mu nechat aspoň tohle.
Timothée byl ovšem akční nejen ve spojení se svým povoláním. Ani dnes nezklamal a pomohl s přípravami na letošní rovnodennost. Byla to jeho první Estrelácká slavnost, tedy aspoň, kterou by si mohl pamatovat. I pro Guláška to bylo poprvé, co se mohl účastnit něčeho většího a nesedět jen doma na zadku. Everett... Ten byl bůhví kde.
Přípravy probíhaly hladce a rychle jim to odsejpalo. K večeru už Ryumee zapalovala velké ohniště, které jim mělo dělat světlo, teplo a hlavně kouzelnou atmosféru. Okolo ohniště bylo občerstvení stažené z kůže, a ta byla použita místo dek, na kterých mohli vlci sedět. Mey neměla žádné větší myšlenky, než se sejít společně s rodinou a smečkou a povídat si pod hvězdami, ale rozhodně nevylučovala, že by se zde nemohlo konat něco menšího pro pobavení. Třeba i na to přijde čas. "Myslím, že máme hotovo," zavolala na Tima, když odstoupila od hořícího ohně. "Za chvíli by mohli začít přicházet." dodala a rozhlédla se kolem. Všimla si, že se v okolí začaly shromažďovat světlušky. Nevěděla, co je sem táhlo, ale byly zde více než vítané.

Usmála se a zavřela oči. Guláš musel určitě nejdřív vymyslet, co má dělat a kam se schovat, když byla široko daleko jen tráva a pár šutrů. Ovšem v mlze se mohl schovat dobře jednoduše i mezi tou trávou. Pokud by Rya nevyužila čenich, vlastně mohla mít docela hard time svého synka najít. Napočítala tedy do deseti a pak se rozešla po planině. Díky mlze bylo špatně vidět a byla světlo také zrovna nepronikalo skrz. Zavětřila. Po větru se nesl pach, ale zdálo se, že ho vítr spíše odfukoval jinam. Zamířila tedy tam, kam si myslela, že by se mohlo vlče schovat. Nikde nikoho neviděla, ale cítila ho poblíž.

Tušila, že by Nox mohl pochopit její slova špatně, měla pro to dobré vysvětlení, které nakonec nebylo vůbec třeba. Občas nevěděla, možná zapomněla, ale vždy něco řekla. Ne tedy někomu, komu by to mohlo ublížit, k těm byla naprosto upřímná, ale třeba taková otravná vlčata, která si její slova stejnak nepamatovala za 5 minut. Ta byla otravná. Vždy si pro ně něco vymyslela když zrovna neměla náladu, nebo danou věc neznala. Spousty věcí si vlastně ani nepamatovala pokud pro ně neměla využití. Hold se jí do hlavy nevešlo vše, ale také byla Estrela. Nikdy nechtěla vypadat hloupě a dělala, že ví i to, co ve skutečnosti nevěděla. Byla moc hrdá na to, přiznat před hloupějším vlkem, že něco neví. Takhle své jméno nenosila. Jenže S'Arik byl důležitý, chytrý a lhát mu nechtěla, mluvila proto upřímně.
Vyslechla si Noxův návrh a nemohla nesouhlasit. "Jistě by to byla užitečná informace, ovšem pochybuji, že by nám tato houba byla užitečná jinak, než pro výzdobu. I já se však mohu mýlit..." podívala se na něj a potom směrem, kterým se díval. Marielle... Přeci jen se tu ukázala. Blýsklo se jí v očích. Ryumee nebyla zrovna násilná vlčice, ale když šlo o rod a smečku, klidně by zemřela. Oproti její sestřence tedy... Ta se nezdála být k něčemu vázaná ani dnes. Tedy možná. Všimla si vedle ní Alfy Ignisu. Takže je to tak... zamračila se. Nikdo by netušil, jak moc teď Ry toužila vrátit se do minulosti a jednu si vrazit za to, že nechala tuhle vlčici projít rituálem.
Odvrátila zrak pryč od Ignisu a zahleděla se kousek dál k ohnivým hranicím. Vnímala S'Arika asi tak podobně jako on ji. Jejich konverzace se pomalu vytrácela a jejich oči bloudily po okolí. Všimla si vlčete, ke kterému se sbíhali ostatní. Asi se něco stalo. Ve všech svých myšlenkách a rozruchu kolem ani svého společníka neslyšela. Mohla tam jít, ale bylo tam už všech dost. Radši jen sledovala situaci okolo nich. "Hmm.. Zajdeme za Voltaire? Zdá se, že zde máš dost známých, za kterými chceš jít..." zeptala se. Dle jeho pohledu, se zdálo, že už chtěl jít a pak si akorát možná zatančit. Stejně tu nejspíše byli spolu jen kvůli tomu.

Nikdy si ani nepomyslela, že by jí její dítě mohlo mít takhle rádo. Možná byla moc skeptická, aby soudila opak. Tušila, že vzorem pro její vlčata bude spíš otec, ale ten většinu času ani nebyl s ní, natož s Gulášem. Musela si tím pádem odepřít více práce a věnovat se výchově synka. Nedělalo jí to zrovna radost zprvu, ale po všem, co se od jeho narození stalo, začala k němu snad i ona přirůstat. Bylo vlastně jen dobře, že tu Everett tolika nebyl, třeba díky tomu bude milovat své dítě, jak by matka měla. "Strýček Tim? Ten tě má moc rád," odpověděla mu. Myslela si, že to bude asi jeho jediný kamarád pro zatím, všechna ostatní vlčata ve smečce už byla velká, aby si hrála s tříměsíčním prckem a sourozence bohužel neměl. Nečekala, že řekne ještě něco, ale o to víc jí jeho druhá odpověď totálně rozložila. Ještě k tomu přišlo malé objetí. Ryuša se podívala na svou tlapu, kterou právě Guláš okupoval. Chvíli neměla slov a jen tak tam v rozpacích postávala než udělala, co měla už předtím. "I á tě mám moc ráda," usmála se a objala svého syna nazpět. Bylo to zvláštní, ale byl to dobrý pocit. Olízla maličkému hlavičku. "Chceš si hrát? Znám takovou hru. Budu počítat do deseti a ty se musíš někam schovat, rozumíš? Ale nesmíš jít daleko," navrhla plná nové síly.

Po boku svého Noxe sledovala okolí. Oproti němu, ona měla vyzdobený kožich různými květinami studených barev, aby ladily s barvou její srsti a s náhrdelníkem, který dostala od otce než odešel. Zapletla si vlasy do copů, vlastně jako vždy, ale tentokrát do nich vpletla i kvítky. Tohle normálně nedělala, ale tohle byla slavnost a ještě k tomu Nihilská. Musela vypadat přeci k světu. Na druhou stranu, chápala svého společníka, že se nenastrojil. Opustit smečku bez většího dozoru mu muselo hrát pěkně na nervy, Ryumee to také vlastně několikrát proběhlo hlavou, ale ona se bála spíše o Guláše než o smečku. Její většina byla na plese. V táboře zůstal snad jen Cio a její syn, což jí trochu nahánělo hrůzu, ale zároveň doufala, že ví, co dělá. Kdyby se malému Ghulimu něco stalo, vyletěla by z kůže.
Oči jí sklouzávaly po výzdobě. Nihilští si museli dát velkou práci s tím, aby všechno všechno rozvěsili a přichystali, bylo by tedy na místě jejich práci ocenit. Byla tu velmi příjemná atmosféra, a to dokonce i s mezismečkovými spory, třeba právě zrovna s Ignisem. Zdálo se, že ani oni nejevili zájem o konflikt, což Ryumee velmi překvapilo. Její pozornost však stejně nejvíce zaujali svítící rostliny, to asi každého. Přemýšlela nad nimi než S'Arik promluvil a zdálo se, že myslí na to samé. "Musím přiznat, že kdyby se ptal kdokoliv jiný, možná bych si něco vymyslela, ale budu upřímná když řeknu, že jsem takové snad nikdy neviděla..." podívala se na něj s podobně kamenným výrazem jako měl on. Ač to bylo nezvykle zvláštní, tihle dva vlci měli společné víc než by se zdálo. Ani jeden z nich úplně nerozuměl citům a jejich výraz napovídal tomu, že žádné nemají. Možná i to z nich dělalo dobré diplomaty. To a jejich mozek.
Ozval se něčí hlas a Ry přestala přemítat nad výzdobou a životem švába, otočila hlavu za zvukem. Byla to panovnice Nihilské smečky Voltaire a její sestra, princezna Rivera. Zaposlouchala se do proslovu. Hezky zde všechny přivítali a potom si k sobě vzali tři dobrovolníky. Mey nepřekvapilo, že se od nich přihlásil zrovna Hariuha, i ona by tam klidně šla být mladší a nemuset být nutně středem pozornosti. Teď už chtěla přenechat všechny tyhle srandy mladším jedincům. Možná i proto ji překvapilo, že někteří nenechali jít jejich mladé vrstevníky a přenechat hezkou zkušenost i další generaci. Avšak konec konců, bylo jí do toho vlastně víc než málo. "Jsem ráda, že zde mohu být s tebou, vlastně mimo svou rodinu pochybuji, že tu je někdo, kdo by mne mohl více poctít svou přítomností. Jistě půjdu ráda když si to budeš přát, ovšem potom si půjdu najít jinou zábavu..." Opravdu, fialovou vlčici zde nemohlo nic překvapit. Neměla bůh ví kolik přátel, vlastně mohla být ráda, že má Tima a svojí mini rodinku. Pokud zde očekávala někoho, koho znala mimo smečku, byla to Marielle a tu jestli potká, tak ať si ji nepřeje. Zde sice nic dělat nemohla, ale chraň ji tlapa Estrelácká, kdyby ji potkala jinde.

Nad územím Přízračných se jako obvykle vznášela mlha. Někteří by mohli říct, že to je smutné, či depresivní být zahalen v mlze, ovšem Ryumee ji milovala. Myslela si, že je tajemná a kouzelná. Nebyla zrovna vlkem, který měl rád slunné počasí, proto byl tohle naprostý ideál. Její syn pomalu, ale jistě dospíval a Ry si od svého posledního snu hodně přehodnotila vztah s ním. Vše se stalo v Hvězdné jeskyni, kam chodila občas rozjímat a hledat odpovědi. K hvězdám před tím moc nemluvila, tedy aspoň ne o vztahu s rodinou, řešila důležité věci. Nyní však pochopila, že práce není vše a bylinky také ne a pokud chtěla radši to, měla si stát za svým názorem a neměla se do ničeho pouštět. Jenže proč vlastně měla ke Gulášovi takový vztah? Bylo to nevinné vlče, které přebralo barvu srsti po babičce. Nebyl zde důvod ho nenávidět. Rozhodla se ho vzít na procházku právě sem na planinu, chtěla se s ním více sblížit a pokusit se možná změnit názor.
Malý měl už okolo tří měsíců, bylo známo, že to je ideální věk se sblížit s vlčetem. Možná to nebyla pravda, ale za zkoušku nic nedáš. Obzvláště po tom, co viděla ve snu. "Už máš nějaké kamarády?" zeptala se malého cestou. Pořád si nebyla úplně jistá, jestli jí rozumí, ale snažila se používat jednoduchá slova, aby toho dosáhla.

K uším této vlčice se dostalo oznámení o Nihilském plesu. Nejdříve jít nechtěla, měla by přeci hlídat své jediné dítě, hlavně když se Everett tak málo ukazoval. Její láska začala slábnout, sotva už ho viděla. Ani nepřemýšlela nad tím, že by se zúčastnila, dokud tedy neměla partnera. S'Arik, Nox Přízračných, se pravděpodobně rozhodnul, že chce s Ryumee reprezentovat smečku a pozval ji. Přišlo jí to zvláštní, přeci i on měl někoho jiného na srdci, nebo snad ne?
Její konečné rozhodnutí už muselo být všem jasné, byla tu, ať už reprezentativně nebo za zábavou, stejnak dorazila. Guláška nechala doma, už to snad mohl zvládnout chvíli bez ní. Po chvíli přestala myslet na domov a na to, proč zrovna Nox pozval ji a začala se rozhlížet kolem. Nihilčané vyvěsili výzdobu a atmosféra se zdála být velmi příjemná. To dokonce i přes to, že zde byl Ignis.

Ať už byla Rya jakákoliv, neměla zrovna v plánu dělat z tohoto setkání trapnou situaci. Jo, možná si do Timka občas rejpla, ale to už bylo jen tak z legrace, nepotřebovala ho ztrapňovat. Celá situace se stejnak zdála býti docela napjatá a všude vládlo trapné ticho, které přerušoval akorát Timothée. Hariuha se tvářil, že by se měl každou chvíli do země propadnout hanbou. Jen malý Guláš, jako by věděl co dělat, začal se šourat pryč od maminky a kníkal po nově příchozích vlcích. Ani nestačila nic říct a bratranec už malého mimíska představil. "Myslím, že bude v pohodě, najde si kamarády rychle, věřím tomu," doplnila Tima. Doufala v to, opravdu. Ne jen kvůli Ghulimu, ale i kvůli své práci.

Poslouchala slova jejího bratrance, i když jí toho moc neřekla. To všechno už přece dávno věděla. Přemýšlela nad tím vším už stokrát noc co noc, vždy když Guláš spal a když byla sama. Měla toho plnou hlavu a stále se snažila najít odpověď, nebo aspoň důvod ke svým činům. Necítila se dobře, bylo jí líto toho, co udělala a hlavně komu to udělala. Litovala svého syna, že má takovou matku jako je ona.
Pohlédla na Tima a pokusila se pousmát. "Jsem ráda, že tě mám a Guláš bude určitě taky rád. Myslím, že půjdu do Hvězdné jeskyně, třeba tam zjistím víc..." povzdechla si. Asi by opravdu měla jít a na chvíli si odpočinout. Nejednou v jeskyni našla odpovědi, třeba to vyjde i tentokrát.

Byla schopna mu vůbec vysvětlit čeho se tak bála? A i kdyby, nemusel to vůbec pochopit. "Ne, nechci nikoho opouštět, spíš... Já jen... Slyšel si, že pokud nejsou některá zvířata vychovaná rodiči, nemusí to umět ani oni sami? Nejsem si jistá, co je na tom pravdy mezi vlky, ale bojím se, že by to mohla být pravda. A pak je tu ta věc, že nemám moc sympatií k vlčatům a vůbec..." povzdechla si. "Měla jsem jen Alo-pého a bratra..." pošeptala mu. Netušila jestli o tom věděl, ale aspoň mu to řekla teď. Bohužel jeho další slova ji zamrzela. "Chtěla jsem vlčata kvůli rodu a Everettovi. Také jsem netušila, že to bude potom takové, doufala jsem, že se ve mně něco změní, zlomí, nevim... Jsem hloupá, že jsem si mohla myslet, že můžu zvládnout všechno naráz a nezhroutit se z toho,"odpověděla. Bylo jí smutno.

Malej Guláš se začal ozývat hned krátce potom, co se vzbudila i Rya. Podívala se na něj a začala ho olizovat. Nechala ho dělat si, co zrovna potřeboval, rostl jako z vody. Díky tomu už taky bude moct fialová vlčice brzy zpět do práce. Zatím sice nechodil, ale už se začal pomalu rozhlížet po světě. Očíčka už upíral na svou rodinu a vypadal u toho, že nechápal, kdo jsou. Aspoň Mey to tak přišlo.
Najednou její pozornost upoutal bílý vlk u vchodu do nory. Hariuha. Ano, čekala ho. Přítomnost Tima také naznačovala, že byl zde vítaný. Sice to vypadalo, že se její bratranec zatím nerozhoupal, aby mu řekl jinak než velmi dobrý kamarád, ale Ry tušila nějaké pouto mezi nimi. No, rozhodla se to nevytahovat a chovat se normálně a co nejvíce přátelsky. "Zdravím a vítám tě v naší noře," pousmála se. Timothée byl určitě pyšný na své první odrozené vlče a zároveň dalšího člena rodu. Nezbylo než aby se teď na ně chodila smečka dívat jak do ZOO.

Již dlouho fialová vlčice polehávala v noře, ne však nadarmo. Chránila svým tělem to nejdražší, co mohl svět nabídnout. Nový život. A tenhle maličký už měl taky pár dní za sebou. Ryumee spala spolu s ním v pelíšku a pravidelně oddychovala. Měla zvláštní sen. Viděla v něm samu sebe úplně malou, ale starší než byl Guláš. Sen byl o jejím dětství, ne však úplně přesně. Něco si její hlava trochu pozměnila.
Když se probudila, stále ležela stejně jako předtím. Měla otevřené oči a dívala se na svého syna. Něco tušila, možná by měla promluvit s hvězdami. Určitě by měla, mohly by jí pomoct najít cestu ven z té podivné temnoty a otevřely by jí oči. Třeba by konečně mohla být šťastná s rodinou.

Vždy když se tihle dva medici sešli, nemuselo být řečeno jediné slovo. Stačilo snad kdyby se jeden druhému podívali do očí a bylo. Aspoň Rye to tedy tak přišlo. Ona když se podívala na něj, viděla, že má obavy o ni i o její rodinu. Nedivila se, byla to částečně i jeho rodina. Také věděla, že si Tim dokáže představit, čím prochází. Normálně to tak ovšem nebylo, tak proč vlastně teď? No protože z ní byla učebnicová ukázka nešťastné matky v depkách. A co se dalo naučit jako z učebnice, to oba znali. Nemuselo toho být mnoho řečeno, aby oba věděli, o čem se budou bavit. "Jsem špatná matka, vím to... Nechci aby dopadl jako já, bez maminky. Je přece tak... úžasný," slova se z ní drala jako z chlupaté deky. Posledních pár dnů nemyslela na nic jiného.

Ry už na to téma moc neřekla. Cítila se poražena všemi útěchami a věděla, že možná je v nich střípeček pravdy a hlavně naděje. Možná to nakonec přeci jen nebude tak hrozné! Třeba je jen unavená a zmatená po porodu. Určitě nebyla jediná na světě s takovým názorem. Přikyvovala na Timova slova a říkala si, že to je určitě pravda. Sama však věděla, že není a nebude. Ale je dobré, že nad tím teď nemusela tak přemýšlet a smutnit. Nic ještě nebylo ztraceno.
Podívala se znovu na malé stvoření, které právě dosvačilo její mléko a začalo znovu kničet. Začala ho olizovat a jazykem mu masírovala bříško. Všechno dělala instinktivně, nepotřebovala k tomu něco vědět. "Neboj se maličký, jsem tady..." zašeptala na vlče a přikryla ho dečkou. Omotala kolem něj ocas a počkala až usne. "Líbilo se mi Ghoul, ale také to nezní moc rodově.. Ghul... Co Ghu'Lass? Není to nejlepší, ale nic jiného mě nenapadá, jsem unavená.." Zívla. Byl čas jít spát a nechat konverzace na jindy.