Príspevky užívateľa

Sledovala smečku i svého příbuzného, toho tedy hlavně. Nebyla si sice nejdříve jistá, jestli se toho Tim už dost naučil, nebo spíš jestli zvládne pracovat pod tlakem před celou smečkou. To, co dělal, nebylo nic těžkého, takže tu šlo asi spíše o to, jak moc bude nervózní.
K jejímu překvapení to zvládl výborně, Rya na něj byla velmi pyšná, a také na sebe jako na učitelku. Když se na ni podíval, významně přikývla. "Výborně Time," pochválila ho ještě. Sama sice nevěděla, co vlčici bylo, bez prohlídky by to ani nezjistila, ale rozhodla se bratranci důvěřovat. Neudělal přeci jen nic špatně a diagnózu určil vcelku sebevědomě. "Pokud, Saturejko, něco chcete, Tim to donese. Pokud ne, následujte mne prosím za Noxem, čeká na nás.." pronesla diplomaticky a vyčkala na její odpověď. Vypozorovala, že se Ignisské vlčici moc nezamlouvala, očividně z ní měla respekt jako většina. Nebylo to nic neobvyklého, Ryumee se uměla tvářit zle a nejeden vlk si radši rozmyslel s ní rozmlouvat.

Ona i její myšlenky nakonec dorazily k cíli. Mile se usmívala již z dálky, hned jak ho spatřila. "Tobě také, jak se máš?" zeptala se klidným tónem hlasu, který obvykle měla. Zatím na ní nebylo nic znát, ale uvnitř se cítila jako malé vlče, které si chce hrát. Takhle se cítila většinou v jeho přítomnosti. Bylo to jiné, ale uklidňující. Za poslední dobu si často všímala otázek mířených na ni a její minulost, dnes byla připravená všechny zodpovědět. Stačilo se zeptat. Normálně se tomu bránila, chtěla mít své soukromí a tak... Něco jí však říkalo, že může do Everetta vložit důvěru a říct mu vše. "Je něco nového? Já mám po zimě konečně noru zase vystlanou a jsou v ní nové věci..." řekla. Minule se o tom přeci bavili, pokud se dobře pamatovala. Mohla mu tedy dát nějaký update o její práci. Ovšem nejvíc ji zajímalo, co má on pro ni, jestli tedy něco.

Bylo skoro snad až vtipné, jak si mladý vlk zoufal. Normálně ty porody nebyly tak hrozné, ale i ty vzácné případy bylo důležité zmínit. Možná hlavně v téhle situaci. Ry si poslední dobou ráda dělala z vlků srandu, ale z Roiha tentokrát fakt ne. “Uklidni se.. Pokud přijdete, není co řešit.. Ovšem pokud ne, budeš muset být připraven na všechno a to jak na otcovský život, tak i na to nejhorší…” poznamenala nakonec.
Ještě dál pokračovala panika v noře a to se Roihu i doprošoval modlitby. “Nevím, za co mne máš, ale já věřící nejsem. Dovolím si říct, že nemám ani sebemenší osobní zájem na tvých problémech, pokud vynechám své lékařské povinnosti. Mám svých problémů dost…” odbyla ho jednoduše.

O svém rodu už neměla v zájmu se bavit, jen přikývla, nic víc. Ovšem ji zajímalo to druhé téma a když slyšela, že má povolení ho prozkoumat, zablýsklo se jí v očích. Milovala výzvy a tohle byla jen další navrch. Nechtěla sice ublížit, ani být zraněná a proto už vymýšlela plán. Její intošská hlavinka už měla jeden na mysli. “O mne se nebojte, nejsek laik… Mám dokonce i pomocníka, určitě dáme něco dohromady. Jistě nechci, aby se někomu něco stalo, chci jen analyzovat podivné chování a přijít se závěrem čistě lékařským. Prosím, popište mi svou magii?” snažila se už teď vyvodit závěr, ale bylo spíše jak vařit z horké vody. Musí přidat ony důležité intgredience.

Fialová vlčice si postupně předělávala svou léčitelskou noru k obrazu svému a už nemusela stahovat zvířata z kůže. To už měla za sebou. Vždy když někde viděla něco ležet, klidně i paroží, okamžitě si to hrdě odnesla a využila. Na paroží zavěsila sušené bylinky, nebo si z něho udělala stolek a z kožešin měla pelech. Všechno se dalo nějak využít, stačilo vědět jak. Dokonce už si nastěhovala pár pavouků, v rohu nory už byly malé pavučinky. Dnes se ovšem nevydala na výpravu po území, která obnášela donést nějaké věcičky, dnes se rozhodla jít po pachu tmavého vlka, který se jí poslední dobou zamlouval. Dokonce už začala mít smíšené pocity v jeho přítomnosti a vycítila jakési pouto mezi nimi. Bylo to zvláštní. Ry většinou nic z toho nikdy neměla, ale s Everettem to bylo jiné. On sám se většinou postaral, aby to bylo jiné. Dokonce i Ryumee nakonec neměla kamenné srdce a vystoupily napovrch nějaké city, které tak pečlivě potkačovala.

Přišla si zase o něco mladší a vybavovaly se jí hezké vzpomínky. Především asi na rodinu, tu Ry milovala nejvíc. Nepochopila zrovna proč na ni tak civěl až se musel otočit a začala být díky tomu docela nervózní. "Mám snad něco na obličeji?" nakrčila čumák a podívala se na sebe. No na sobě neměla nic, možná fakt něco na obličeji. Zatím jí pořád nedocházelo skoro nic, ale to se mohlo brzo změnit. Možná za chvíli nějaký elektrikář v její hlavince propojí drátky a jí se rozsvítí! Možná...

Pozorovala právě hejno vlaštovek. Možná po zimě přilétaly zpět z teplých krajin, ale to bylo vlastně stejně jedno. Upoutaly na chvíli její pozornost. Neměla už v sobě moc energie ani nálady na potrestání Everettových troufalých činů a slov a bůh ví co ještě, přišlo jí, že teď měli zase hezkou chvilku a přemýšlela, jestli by se neměla chovat víc dospěle. "No jo.." zašeptala. Ptala se hlavně proto, že jí to přišlo podezřelé. Pak se na něj znovu podívala a zjistila, že on na ni koukal už nějakou dobu. "Jsem s tebou ráda šílený blázen.." zase se zasmála.

Byla dost nepřipravená na tenhle okamžik. Nerozuměla proč, za co.. Ale hlavní otázka: co to znamenalo? Pro Ry nic moc, samozřejmě. Fakt nebyla nejlepší v pocitech, obzvláště těch svých, ale přeci něco ucítila. Nebylo to moc, jen nějaký zvláštní pocit v žaludku. Proč mu vlastně dovolila jí tykat? Nebylo to teď zvláštní kvůli tomu? "To už jsi říkal předtím.. Stejně jsi divnej, obzvlášť teď když se bavíš s bláznivou doktorkou.." zasmála se a také se podívala nahoru.

Dívala se druhému vlku do očí. Přišlo jí to celé dost hezké, moc fajn, ale bylo to zvláštní. Za poslední dobu se setkávali hodně často a to se Rye nestávalo. Poslední dobou za ní chodili vlci jen když něco potřebovali. Ale tenhle? "Ty mne pronásleduješ.." zakřenila se. Pořád za ní běhal od doby, co mu řekla ať jde blíž. Co ji to vůbec napadlo před tím? Nebyla náhodou diplomatka?

Bylo to vcelku vtipné, Riko takhle často nereagoval, ale asi neměl zrovna v danou chvíli náladu. Také sluníčko se začalo probouzet. Rya tedy pokropila Eva ještě trochou vody a rozběhla se naproti paprskům. Tam se svalila do trávy a koukala do nebe. “Dneska bude fakt hezky, nemyslíš?” podívala se na černého a usmála. S nohama ve zduchu se válela v trávě a doufala, že vlhko zmizí z její srsti před koncem dne.

Zasmála se. Teď jí přišlo, že se chovají jako dvě vlčata, no proč vlastně ne? Jestli ani jeden z nich neměl pořádné dětství, bylo to docela logické, že se chovali takhle divně. Ovšem Riko moc tuhle zábavu nechápal a hlavně neměl v lásce cizí vlky, kteří si ho moc všímali. Skoro jako to dělají kočky, profackoval Everettovi čumák a odhopsal o kousek dál. Rya se smála. “Ten ti dal, asi se mu nelíbíš..” zazubila se. Z jejího pohledu to vypadalo dost vtipně. Schválně co na to tmavý vlk.

Nepochopila sice proč dělal teď brikule když se jí předtím zalekl, ale nebránila se. Spíš se na jeho slova usmála a zůstala jen v klidu stát. Skoro jako socha, pozorovala jeho zvláštní změnu chování. “Co? Chceš pochvalu?” ušklíbla se a otočila se k němu zády. Došla pro zaječí kůži a rozhodla se popojít dál. Mezi obláčky už vykukovaly první paprsky slunce toho dne a bylo jen otázkou času, kdy se budou moct vyhřívat na slunci. Rya nenašla jen široký kámen, na kterém mohla vysušit svou kůži, našla také králíka. “Já věděla, že tu někde jsi, co tu děláš?” ptala se Rika. Nedokázal jí sice odpovědět, nemluvil, ale vždy na ni tak zvláštně koukal, jako by jí rozumněl.

Když odstoupil, skončila se svými žertíky. Nechtěla, aby si přišel zas tak blbě, chtěla se jen pobavit. Taky by se normálně bavila nebýt to zrovna on, kdo před ní ustupoval. Nechala ho být a rozhodla se ustoupit také. "No dobře no... Nech to být, byla to jen sranda.." povzdechla si trochu a znovu se oklepala. Asi žádný její kamarád nebyl pro tuhle divnou srandu, možná ji tak ani nikdo jiný neznal. Každopádně to nebylo nic, co by si Ry opravdu myslela, jen prostě říkala co ji napadlo.

Zase se k ní přiblížil. Šibalsky se usmála. Ryuška byla moc chytrá a spousta věcí jí docházela velmi rychle, byla taková intoška... Jediné, co jí nikdy nedocházelo bylo ale to důležité. Neměla moc social skills a tak všechno brala s hroznou lehkostí. Teprve až kdyby jí někdo do očí řekl, že ji miluje, pak by jí to možná došlo úplně. Jenže ona prostě všechno brala jako znaky kamarádství, nebo aspoň "škádlení" blbě řečeno. Každopádně se právě rozhodla dát Everettovi tu jeho přilnavost sežrat. "Copak, máš strach abych nenastydla? Aby ses pak o mne nemusel celé dny starat jako o chudinku, nebo? Jen pojď blíž, ještě! Cítím jak se klepeš jen když se tě dotknu.." smála se a dívala se mu u toho v klidu do očí. Ona to opravdu brala tak nevinně, ale ráda měla hold navrch. To občas obsahovalo i šikanu.

Nebyla zrovna šťastná, že ji někdo poučuje o tom, co by měla a neměla dělat. Byla přece dospělá a samostatná! Taky měla zvláštní úchylku na to mít větší moc... asi proto byla Coelou. Hold asi věděla jak na to, hlavně díky svým Estreláckým kořenům. Potom se obrátila jeho pozornost k jejímu králíčkovi. "Ano, je to... dejme tomu mazlíček, mám ho od táty... Jmenuje se Ririko, je někde poblíž, má podobné barvy jako já," uculila se. Everett očividně neměl zájem na mokré srsti. Docela ji pobavilo jak rychle odstoupil.