Príspevky užívateľa

Kdyby mohla vlčice jen slyšet jeho myšlenky, asi by mu za to dala přes držku, ale naštěstí nic neslyšela. Partnerovy bílé vlasy nebyly znakem stáří či stresu, měl je tak přírodně. "Dobrá otázka. Vlastně může i nemusí. I dvoum vysokým vlkům se může narodit malé vlče. Nezáleží jen na genech samotných rodičů, ale i na jejich předcích. Moje vlčata mají šanci se narodit v hnědých až béžových barvách, protože moje matka byla tohoto zbarvení..." odpověděla v klidu. Evar'la si pak možná uvědomil, že tohle vyptávání může být nepříjemné. Rya na to ovšem byla zvyklá. "V pořádku. Jako medic si užiji mnohem horší konverzace," řekla narovinu.
Ráda mluvila o svém rodu a tudíž ji otázka potěšila. "Náš rod je založen na hvězdách a léčitelství. Máme také spoustu tradic, ale to už je dlouhé povídání," poukázala na své jizvy. Ano, určité zvyky Estreláku se mohli zdát kruté, ale fialová vlčice se jich i tak nemohla nabažit.

Musela vyčkat co nejdéle, aby věděla, zda droga zapůsobí. To také znamenalo, že mohlo ještě dojít k boji. Zatím vlk nejevil žádné známky podivného chování. "Budeš tu vždy s normálním Cielem? To si opravdu nemyslím, on sám tě tu nechce a to také nikdo z nás. Zmiz dobrovolně než se tě zbavíme!" pokračovala provokativně. Hned na to se jí Cielo zakousl do krku. Čekala to, ale stihla bohužel pozdě zareagovat. Hned jak se jí zaryly jeho zuby do kůže, ucukla a pokusila se vymanit, ale stisk sám povolil a ona ho odstrčila. "Nejsou to kouzla, zahráváš si se špatnými vlky, jsme na tebe připravení..." odplivla si. Mák očividně zapůsobil a Rye spadl kámen ze srdce. Byla ráda, že tu byl Tim a věděla, že by ji v tom nenechal kdyby bylo zle. "Takže jak? Řekneš mi co přesně jsi? Můžu klidně hádat, ale dokud nebudeš pryč, nevzdám se..." zavrčela na vlka. V srsti na krku se objevily krvavé stopy, naštěstí nic vážného.

Stála k Timovi zády a cítila, že se mu ta situace ani trochu nelíbí. Co víc, měl asi strachy naděláno. Takhle ho Ry aspoň znala, nebyl to rváč, byl to její milý, i když trochu přidrzlý bratránek. Tehdy když na něj zařvala se také bál, a co teprve teď. Ale ona se bít umí a klidně i bude, on ho nesmí pustit ven. "No jasně..." zasmála se. "Myslíš si, že jsi Osud, abys bral životy? Ty nejsi ten kdo rozhoduje. V téhle noře jsem to já a ty mi hezky povíš, jak se tě zbavím!" zavrčela. Měla plné zuby vlků, kteří si tohle mysleli, jen tím dokazovali, že se bojí a žít. "Proč nezabiješ sám sebe když nechceš trpět, huh?" přistoupila k němu o krok blíž a naznačila Timovi ať zůstane stát.
V okamžiku, kdy byl vlk slepý, sebrala z léčitelských zásob zvláštní prášek. Jelikož tušila, že se dostanou do podobné situace, pokusila se vytvořit jakousi drogu, kterou vytvořila z máku. Věděla, že takový mák může být nebezpečný, ale také se z něj dá lecco vytáhnout. Třeba takové opium. Nebyla si jistá jestli budou účinky stejné i v této formě, ale nechtěla vlka uspat, jen z něj vytáhnout informace. Zdrogovat ho bylo teď možná nejlepší. Foukla mu prášek do nosu a odběhla zpět k Timovi. "Jestli zabere tohle, tak nám ty lektvary půjdou raz dva..." pošeptala mu. Teď už jen čekala, co se stane. Nikdy to nezkoušela, tudíž netušila, zda to bude fungovat.

Sic často nerada odpovídala na hloupé otázky, musela brát v potaz, že Evar'la toho asi o vývoji vlčat moc nevěděl. Možná teď díky nastupujícímu mateřství na chvíli vyměkla, ale byla vcelku ráda, že se ji takhle ptá. Pro matky bylo často zvláštní popisovat svým dětem jejich vznik, ale taková léčitelka to měla v malíčku. Aspoň se Nwod mohla takhle vyhnout trapné konverzaci. "Ano, jmenuje se Everett," odpověděla mu, i když se jí moc nezamlouvalo, že ho popsal zrovna takto. Trochu se na to také zamračila. "Představ si, že každé vlče vlastně začíná jako malé zrnko. Takové zrnko má v sobě každý samec, i ty. Potom když se třeba zamiluješ a budeš chtít mít vlčata, potřebuješ k tomu vlčici. Samice jsou totiž přizpůsobené aby tato zrníčka nosily. Ze zrnka se pak stává živý tvor a pomalu v matce roste. Ty moje vlčata by teď mohla být velká asi jako myšky a až vyjdou ven, budou jen o maličko větší... Vlčata musí na svět teprve až když zde mohou přežít, ale zároveň musí být dost malá na to, aby mi nerozervaly tělo na kousky. Já vím, že to zní drasticky, ale stejným procesem si projde většina samic, nemusíš mít strach..." Pokusila se mu všechno vysvětlit stručně a postupně. Jeho otázky byly vcelku zajímavé, určitě by ocenila kdyby si toto břímě na chvíli převzal její partner. "No, záleží jak to vezmeš... Jsem Coelo a mám hodně práce už tak, ale pokud budou moje vlčata medicové, budu je také učit. Samozřejmě je budu vychovávat dokud jsou malá, ale budu je učit rodovým tradicím a přežití, zbytek pochytí ve smečce... Stejně jako ty se teď učíš ode mně," znovu se pousmála a posadila se. Už ji bolely nohy z dlouhého stání.

I ona měla kdysi dávno podobné otázky a rozhodně to nebylo poprvé, aby museli vlčeti vysvětlit vznik oněch potomků. Stýkala se s tím častěji a častěji. Už pro ni nebylo ani divné něco takového vysvětlovat. "Stejně jako ty máš maminku a tatínka, i já mám svého partnera a rozhodli jsme se mít vlčata. Každé vlče vlastně vyroste v břiše své matky a když už jsou dost velká, vyjdou na svět. Jsi ještě mladý na to, abych ti všechno vysvětlila, ale jednou to všechno pochopíš sám, neboj..." řekla mu jednoduše. Nevěděla jestli už o porodu někdy slyšel, ale nechtěla mu cpát do hlavy žádné čápy, jen aby nemusela mluvit. "Čekám teď až budou moje vlčata připravena přijít na svět. V mém břiše jsou zatím v bezpečí před ostatními zvířaty, víš?" dodala. Možná mu to vysvětlovala zvláštním způsobem, ale v takhle mladém věku by stejně její odborné pojmy nepochopil.

Rya se nechtěla zrovna vzdalovat od hranic smečky, teď když bylo jasně vidět, že je v očekávání, to byl velký risk, ale ona musela jít aspoň kousek. Vedle řeky Cayny totiž rostla bylinka, kterou dnes vyplácala a Tim nebyl nikde poblíž. Vydala se tedy sama a snažila se pospíšit si.
Bylinku zanedlouho našla, ovšem nenašla jen tu. Podél řeky se procházel mladý vlk, podle pachu Nihilan, ale zvláštní na něm bylo, že byl Ry povědomý. Minimálně byl někomu podobný. "Zdravíčko," zahuhlala přes kytku v tlamě.

Z tohoto mladého vlka začínal růst další silný Milagovec. Začínal se dost podobat svému otci, tomu nebylo divu, hodně si jich bylo podobných. Rya předpokládala, že to má na svědomí stejný rodový výběr jako měli Estreláci. Nedivila by se tomu. Tyto rody byly vždy velmi vážené a výběr partnerů se také často nesměl vymykat kontrole. Všimla si už, že jejich tmavý Nox si vybíral pro své potomky světlé matky. Asi jakási tradice.
Musela se zasmát nad jeho slovy. Nejen, že vypadal dosti nervózně v její přítomnosti, dokonce ji nazval i nemocnou. Ať už Evar'la po svém otci pochytil jakoukoliv bezcitnost, Ryumee v ní byla zatím lepší, v tomhle byla i ona S'Arikovi podobná. Bez emoční a neutrální chování. Za ta léta již bylo možná těžké věřit, že by mohla k někomu něco cítit, ale i tak se to stalo. Nebylo pro ni tudíž zas tak těžké prohlédnout vlčkovu masku. Hlavně díky tónu hlasu. "Nikoli, nejsem nemocná, naopak bývám nemocná jen výjimečně.. Jsem v očekávání, za chvíli budu mít vlčata, můžeš se někdy přijít podívat," pousmála se, aby nepůsobila ve své dobré náladě tak přísně.

Setkala se již se spoustou vlků, většina z nich byla jejími pacienty. V léčení se vyučila za hranicemi ve staré rodinné smečce, ale vždy se chtěla vrátit na rodnou půdu za svými, bohužel když to udělala, zjistila, že již téměř nikdo nezbyl a ti, kteří zde byli potom stejně odešli. Zůstala tu vlastně jen se sestřenicí a nově nalezeným bratrancem. Co z toho však? I ona se musela doslechnout, že Marielle je nyní v Ignisu a dle všeho je teď po boku alfy. Nevěděla ovšem, zda si tato vlčice nechala jméno, ale kdyby ano, nejradši by jí ho zbavila. Nenáviděla ohnivou smečku, bylo špatně z toho, že řezala znaky někomu takovému. Kdyby to tehdy věděla, nikdy by s tím nesouhlasila. I když s vlčicí z jedné strany soucítila, tohle neodpustí.
U hráze se probudila z myšlenek a zavětřila. Ucítila známý pach jednoho ze S'Arikových potomků. Pamatovala se, že i jeho několikrát ošetřovala jako malého. Vždy na ní tak zvláštně koukal, ale to už hold některý prckové dělávají. Evar'la patřil i Nwod. Tuhle vlčici dobře znala, dokonce tušila, že je k jejich normálně bezcitnému Noxovi o něco blíže. Bylo to možná jen naoko, ale i tak.
Vlčice se s břichem jako balvanem dovalila k mladému Evar'lovi. "Přeji hezký letní den," pozdravila slušně jako vždy. Měla dobrou náladu, bylo to vidět. Dnes ji výjimečně nic nebolelo, tedy aspoň zatím ne. S Everettem už jen vyčkávali kdy to přijde, za chvíli už měla termín. Doufala jen, že jich nebude moc. Už tak měla dost práce.

Vlkova slova změnila její názor. On totiž očividně znal ji i sebe, měl tedy přístup k paměti Cielově, důležitá informace. Jeho hloupé urážky si vůbec nevšímala, už jich schytala několik od sousedů Ignisanů, tudíž také věděla, že nejvíc je naštve ignorace. Bez známek strachu a vzteku se na něj dále dívala svým přísným pohledem. "Nejsi Cielo, jsi ubohá téměř zapomenutá vzpomínka, že? Co se stalo tak hrozného v tvém bezvýznamném životě?" Ryumee byla nucena přejít na obrácenou metodu otázek. Vlk sice odpovídal, ale nedokázal jim prozradit nic potřebného, držel si svůj štít u těla. Byla to troufalá slova, která Ryu použila, měla teď větší obavy o zdraví Tima, ale musela zjistit, co v tom je, nemohla nechat Cia trpět. "Drž se zpátky a hlídej mi záda, mám plán," sykla po Timovi a začala ho tlačit k východu z nory. Nesměli ho vypustit ven.
Vlkovi se povedlo vymanit jednu tlapu z pevných lan a hned na to vstal. Teď byl ten čas, šel si pro ně. Natáhla se pro písek, který měla připravený a hodila mu ho do očí. Doufala, že se jí povede ho na chvíli oslepit a podráždí ho tím natolik, aby nezmizel pryč a soustředil se na ni. Vypustit ho do tábora by mohla být obrovská katastrofa. Ne, že by se přízrační neubránili, ale byla tam také vlčata přeci.

Vlčici problesklo hlavou, že ta ranní nevolnost nemusela být jen kvůli jejímu stavu, bylo možné, že to celé způsobila její magie. Tohle předvídání bylo na nic, nelíbilo se jí, že může odhadnout kdy se komu co stane, ale nemohla nad tím přemýšlet, musela jednat. Cielo se již očividně proměnil, ale nejevil se, že by si pamatoval souhlas se svázáním. Prozatím musela usoudit, že to něco možná nemá přístup k mysli. "Kdo jsi a co děláš v Cielově těle?" řekla nahlas a pokusila se tak vlka rozptýlit od provazů, které nesměl rozvázat. Napadlo ji, že možná neumí takhle použít magii. Nebo si s nimi zatím jednoduše hraje. Musela z něj vytáhnout co nejvíce informací dokud mohla. "Co tě nutí k agresi?" ptala se dál. Rya již předtím přemýšlela nad zpomalením útočníka, měla připravených několik věcí a to nejen bylinky. Kousek od sebe měla nahrabaný písek, který mohla vlkovi fouknout do obličeje aby neviděl. Litovala jen, že s Timem nestihli připravit žádný lektvar, mohl přijít vhod.

Vyšla si na procházku. Částečně si chtěla odpočinout od ruchu a částečně šla hledat nějaké bylinky do zásob mediců. Její břicho už bylo dost viditelné a každý teď na ni zíral jak na přízrak. Asi smečka nečekala, že by zrovna ona, ta tajemná nepříjemná vlčice, mohla mít také někdy rodinu. Ale stalo se. Byla teď ráda, že se může rod rozrůst zase dál, ale zároveň nevěděla, jestli bude schopná se o vlčata postarat. Ona sama nepoznala matku, která by jí mohla být matkou, nevěděla tedy jestli to sama zvládne. Hlavu však nevěšela a nesla se hrdě i s velkým břichem. Jediné, co jí dělalo starosti, byla její funkce ve smečce, hlavně tedy její vykonávání spolu se staráním se o vlčata.

Byla ráda, že tu pro ni Ev byl i tímto způsobem. Podporoval ji a to i ona jeho. Vlčata už pro ni hold byla jakousi přítěží, ale udělala si je a musela s tím počítat už když je počínali, že nebude mít čas. Bylo jí to líto kvůli němu i vůči vlčatům, která nevyrostou v nejlepší rodině, ale bylo to tak. Rya musela zvládnout obě funkce najednou, byla jen ráda, že na léčení nebyla teď sama. Poté co jejího bratrance povýšil Nox na Aestu, byla teď mnohem klidnější a z Tima už byl výjimečný Medic. "Víš co... Necháme to náhodě, buď tu pro malé budeš ty, nebo my oba. Snad bude vše v pořádku a rodina bude fungovat i s mým postavením... Stejnak většinu času strávím v noře..." pokusila se celou situaci uklidnit a trochu se pousmála na svého partnera. Nic přeci není ztraceno.

Rya doufala, že aspoň něco pomůže proti útoku od Ciela, doufala taky, že ho v tom tranzu nenapadne se změnit v mlhu. Nenapadlo ji nic jiného, neznala nikoho s magií, která by jim mohla pomoct. “Uděláme, co je v našich silách..” řekla bez emocí. Byla vcelku nesvá, ale nesměla to dát najevo. Začala pacienta svazovat a koukla na Tima, aby jí pomohl. Povšimla si, že už upadá do bezvědomí, za chvíli to mělo přijít. Oddechla si když upevnila lana k jeho tělu. “Věřím, že už jsi dobrý léčitel, nejsi již můj učeň.. Dělej co umíš, hlavně se nenech poranit..” řekla bratrancovi a začala připravovat možné bylinky, které se daly pro tuto událost využít.

Neměla to srdce mu kazit vize o tom, jak budou vychovávat štěňata. Ona sama to viděla jinak a to, co říkal bylo dosti idealistické. “Určitě sám víš, že není možné pro mě odstoupit z funkce… S’Arik by to sice pochopil, ale pokud nebudu výchovou povinna, budu chtít zastupovat smečku a také budu,” začala s trochou lítosti v tónu. To poslední co by chtěla, bylo ranit jeho city. “Obzvlášť pokud nebudeme mít Lexe, budu muset setrvat v rádcovství… Smečka mě potřebuje…” dodala. Samotnou ji ta slova ranila na duši. Jak ta štěňata pak budou vypadat? Bez matky. Bylo by to stejné jako se Sescarou, byla by stejná jako její matka. To nesměla. Musela si za každou cenu najít čas s rodinou a vychovávat své potomky. Ale zároveň chtěla zůstat ve funkci. Povzdechla si a sklopila uši k hlavě. Její obavy se již začaly projevovat na jejím postoji.

Nesdílela s ním stejnou radost, ale snažila se tak aspoň vypadat. Nechtěla mu kazit jeho potěšení svými obavami a nechutí. Každou chvíli ze sebe chtěla vypustit nějaké ironické “jupí” nebo “super”, ale radši si svoje poznámky nechala pro sebe. Měla aspoň radost, že má radost on. “Jo, to by bylo skvělý…” snažila se znít radostně. Rod opravdu chtěla rozšířit, ale to bylo více méně vše. Taky byla zvědavá, jak se zatváří na to, že Tim bude porodní bratr. Byl to sice její bratranec, ale Rya tušila, že ho nemá moc rád. Trávila s ním haldy času. Ani se mu moc nedivila.
“Ano, Lex je sice pryč, ale zatím jsme nikoho jiného nezvolili. Teď jsem Noxův rádce jen já… Mám hodně práce…” řekla s povzdechem. Netušila koho zvolí Lexem, ale doufala, že někoho normálního.