Príspevky užívateľa

Rya vlastně ani nevěděla, jak by vysvětlila, co tu dělá. Zajícovu kožešinu potřebovala, ale upřímně si nebyla ještě ani moc jistá k čemu. Rozhodně se bude hodit, ale to k čemu, to chtěla rozhodnout až na místě. Přemýšlela i nad tím, že by si noru mohla trochu vyzdobit k obrazu svému a také tam nastěhovat nějaké ty pavouky, jak říkal Gwynn. Stejně tam žila, do tábora nechodila, jen za ostatními když byli nemocní, ale jinak zůstávala v noře alf, nebo-li léčitelské noře. Možná by nakonec kožešiny zvířat mohla využít jako takové porodní lože a zároveň postel pro ni. Zatím nad tím možná jen moc přemýšlela, ale nebyl by to vůbec špatný nápad. Určitě by ho mohla nadhodit S'Arikovi. "Nooo... Nic mi neudělal, ale potřebuji ho stáhnout z kůže, abych měla pak tu kožešinu.." vysvětlila zamyšleně. "Chtěla jsem tam dát něco nového do té mé nory, vše je tam ještě po mém otci a... To víš, moc dlouho tyhle věci nevydrží bez péče.." pokračovala. Ale opravdu to nebyl špatný nápad.

Ryu čekalo přesně to, co doufala ve svém oboru, že nikdy nepřijde. No byla na to připravená, ale proč zrovna ona? Povzdechla si. Bylo to spíše zamyšlené povzdychnutí, ale přeci. Na jednu stranu byla ráda, že ho neotravuje s jakousi rýmičkou, ale popravdě to nebyl úplně win win. "No něco jsem slyšela, ale víš jak to je, abych ti dokázala říct něco víc, potřebovala bych znát podrobnosti... Ne teda o vzniku, spíše o vás dvou. Třeba kolik vám je, vypadáš mladě a hlavně... kdy ta vlčata čekáte? Nejlepší by totiž bylo, aby ta vlčice zůstala v termínu někde poblíž, nejlépe zde. Porody jsou složitá věc a spousta věcí se může pokazit, léčitel udělá mnohem víc než bys mohl ty..." vysvětlila mu a doufala, že dostane všechny potřebné informace. Potřebovala jich co nejvíc. Pokud byla vlčice mladá, vlčata by potom nemusela být vyvinutá a mohlo by se stát něco nečekaného.

Rya se začala poohlížet po ostatních. Bratranec byl jejím prvním zájmem, ale toho zpozorovala už když podával Noxovi hlášení. Další na řadě byli ostatní, kteří podávali hlášení a na ně koukala jen z důvodu možných zranění. Poohlížela i po známých tvářích, ale to byli skoro všichni, protože za ní chodili jako za léčitelkou. Všimla si dvou mladých a samice byla očividně v očekávání. Nevěnovala tomu ovšem moc pozornosti. Horší bylo, že se zde objevila i vlčata, obzvláště vlče Nwod'reoky by zde nečekala (Evar'la). Kdyby tušila, že ji vlče v davu hledalo, jistě by za ním ráda došla a po schůzi se o něj postarala, ale jak by to mohla vědět beze slov? Poslední na řadě byl Everett, který se k ní připojil. Přišel o něco později. Pokývla hlavou na pozdrav a zaposlouchala se do vlčích konverzací.
Ignišští zajatci poté také promluvili. Obě vlčice se shodly na tom, aby s Noxem mluvily o samotě. Jako Coelo a zároveň léčitelka se musela ujmout své povinnosti a nabídnout své služby. Hlavně v případě, kdy by S'Arik mohl potřebovat něčí služby. První na řadě by ovšem měla být Lex, ale Nadehzdu zatím nikde neviděla, možná si jen nevšimla. "Pokud by bylo potřeba mých služeb, jsem k dispozici Vám, Noxi, i smečce.." promluvila nahlas, aby ji bylo dobře slyšet a hrdě vypjala svou hruď. I její schopnosti by zde mohly býti potřebné a chtěla dát vědět vlkům o tom, že zde také je.

Zpráva, kterou jí tenhle tmavý vlk přinesl, byla opravdovým důvodem k jeho radostnému chování. U téhle smečky často trvalo než se člen přijal, ať už to bylo Noxovo šťourání a úkol, nebo pobývání v hvězdné jeskyni. Byl to určitě opravdový důvod k radosti. Podobný Ry měla když povýšila na Coela, ale ona už zde přeci jen přebývala o mnoho delší dobu než Ev. Tudíž se dalo říci, že měla radost i za něj. “To je skvělá zpráva, gratuluji. Teď jsi tedy právoplatným členem!” zazubila se. Už se aspoň nemusela bát, že tady něco vyvede a ona ho bude mít na svědomí. Teď byl aspoň sám za sebe.

Rya byla ve své noře a kontrolovala zásoby. Její dlouhý lékařský seznam, který měla v hlavě a nikdy nezapomínala, byl téměř kompletní. Chyběly zde pouze bylinky, které porostou až později. Naštěstí si vždy nasbírala spoustu zeleně před tím, než skončí sezóna a pečlivě je usušila, aby měla aspoň něco. Z jara měla spoustu všeho, ale přes zimu už neměla skoro nic. Proto s Timem lítali od východu do západu po území a sbírali na co přišli.
Z jejího klidného počítání ji vyrušil hlas. Hlas, který za chvíli bude doufat, aby nikdy neslyšela. Již se k ní doneslo, že na území je těhotná vlčice, ovšem podrobnosti nikde nezjistila. To, co měla zjistit teď, bylo možná dosti zbytečné, či překvapující. Zatím jediné, co věděla bylo, že ten mladý vlk zde byl nováčkem a očividně ne zrovna nejslušnějším. Aspoň ze slov, které řekl si to myslela. "Dobrý den? Děje se něco?" nadzvedla jedno obočí. Jestli hodlal mrhat její drahocenným časem....

Rya, která měla tu čest vyrůstat ve staré smečka stejně, jako zde a byla tedy velmi upjatá na pravidla rodu, zároveň s tím, že vnitřně odsuzovala každého kdo nepodstoupil rituál, jen pomalu otočila hlavu na Tima. Ona sama stále uznávala vše před převratem jejich rodičů a nová pravidla už uznávala jen proto, že vlastně vcelku musela a nebo nebylo zbytí. Proto když se její bratránek začal ohrazovat nějakým sebepoškozováním, z Ryi se stalo monstrum. Kdyby mohla, narostla by teď o deset metrů a oči by vzplály ohněm, mezitím co by se stahovala mračna jejím vztekem. Kéž by to šlo. Takhle jenom stála s tím nejbláznivějším výrazem nasranosti a zorničky se jí stáhly do minimální podoby. Tohle Timek přehnal. "Ty zpochybňuješ naše pravidla?" zavrčela Rya v amoku. Teď byl nejlepší čas pro to, aby začal Tim zdrhat.

Vlk se zdál vcelku příjemný, nevadilo jí ani, že si přisedl a hned začal mluvit. Obvykle nebyla velkým fandou konverzací, ale teď to bylo jiné. Od doby, co poznala Everetta se zdálo být více věcí jinak. Sama se načapala, že byla opravdu mnohem milejší. "Tak vás zde vítám Cielo. Je dobře, že se setkáváme, možná vám budu také jednou nápomocná. Jsem Ryumee Estrela do Norte, jsem zdejší léčitelkou. Můj rod je, či byl, dosti známý zdejším vlkům, tudíž ho pokládám za důležitý," představila se mu také a mile se usmála. Vlk by dost zajímavý, tedy vzhledem určitě. Čekala, co jí o sobě dál poví. Nováčci bývali většinou ukecaní, chtěli se ostatním vždy představit v dobrém světle a Rye u toho často vykecali díru do hlavy. Byla zvědavá jak to bude s tímhle.

Rozpárala zajícovi břicho a postupně se snažila sundat mu kůži. Jelikož měla jen tlapy a tlamu, šlo to hůř, pomáhala si tedy tím, že maso a vnitřnosti postupně zkonzumovala. Byla u toho velmi zaplácaná zaječí krví a pohled na ni teď by slabým duším rozhodně nemusel být příjemný.
Příchozího vlka si všimla teprve když pozdravil. Švihla ocasem a olízla si čumák. "Také zdravím, stalo se něco?" zeptala se hned. Všimla si na Everettovi, že má jinou náladu, takovou energickou. Možná chtěl právě Ryu vyhledat kvůli něčemu. No, možná nebyla nejlepší chvíle, spíš tedy pohled na ni ho mohl odradit, ale i tak byla zvědavá o co jde.

Rya seděla v trávě toho brzkého rána a pozovala stoupající mlhu. Nebyla tolik hustá jako jindy, když zde byla, ale bylo vidět jen na pár metrů. Vzduch byl vlhký a bylo opravdu znát, že bylo velmi brzy. Vlčice zde měla jednu záležitost na vyřízení a bylinky to vyjímečně nebyly. Potřebovala ulovit zajíce, protože toužila po jeho kožešině. Bylo to také pro léčitelské účely, ale aspoň teď mohla mít i něco pro sebe. Maso!
Po chvilce zavětřila ten správný pach, její trpělivost byla odměněna. Potichoučku se rozešla po pachu a když byla poblíž, přikrčila se k zemi a zahájila lovecké plížení. Bylo jen málo věcí, ve kterých by Ry nebyla dobrá, ovšem tedy sociální věci jí dělaly problém, ale ty praktické? Nah… Během minuty měla Rya svou kořist v tlapách a teď přišlo na stahování z kůže.

Rya neměla zrovna nejlepší pocit. Ležela v noře alf a Tim nikde nebyl, odešel. Vcelku ji to štvalo, měla nemco v plánu, ale ten divný pocit naznačoval, že možná něco není v pořádku. Tím, že tu její bratranec nebyl, zdálo se jí, že něco tuší.
O chvíli později uslyšela známý hlas, patřil Noxi S’Arikovi a pravděpodobně nenapovídal nic dobrého.
Za chvíli byla na místě, měla to kousek. Hlasy a cizí vlci jí říkali, že se něco hodně pokazilo. Rya zaměřila oči na druhou vlčici s tmavější srstí. Povšimla si, že víc přízračných pravděpodobně znalo tu hnědou, ale Ry ne. Ona poznala tu druhou. Setkala se s ní u hranic, nebylo tomu zas tak dávno, ovšem druhá vlčice byla rozhodně mladší, znatelně. Byla tehdy skoro ještě štěně. Léčitelka přízračných zároveň tušila, že mohla teď být vyššího postavení, protože se u Ignisanů pravděpodobně narodila, ale neodvážila se hádat. Zatím zůstala mlčet a probodávala dvě vlčice pohledem. Maskovat se rozhodně uměly.

Sledovala okolí a kochala se jarní krásou tohoto místa. Ucítila neklid v duši znamenající cizí přítomnost, ale nebála se, musel to být někdo ze smečky. Očividně někdo nový. Otočila se za hlasem, přičemž jí vlasy zakryly obličej. Pohodila hlavou, aby je dostala z očí a poposedla si směrem k příchozímu vlkovi. "Zdravíčko. Samozřejmě můžete, jste tu nový?" odpověděla slušně, i když společnost často nevyhledávala. Byla už ale Coelem a nemohla si tedy dovolovat tolik lhostejnosti jako dříve. Nebo ne, že by nemohla, spíše by to bylo vcelku neprofesionální. Tudíž už nikoho neodmítala, neignorovala a byla milá. Ne vždy, ale aspoň většinou. Byla nyní spokojená sama se sebou i se svým životem. Všechno se začalo trochu zlepšovat konečně, možná až na pár maličkostí. Ale to je tak vždy...

Špatně se jí Timovi něco vysvětlovalo. Od strýcovi strany znala všechny jen pomálu, ale znala je asi víc, než svou vlastní matku. "Hele, to, o čem mluvím, je vlastně to, proč tvůj tatík s tím mým byli zde, a proč my jsme se tu narodili. On totiž Aaravos neměl tu odvahu, aby podstoupil rituál dospělosti a to se v našem rodě dříve trestalo... Ty jsi jako tvůj otec, trochu i jako můj bratr v tomhle směru. Bojíte se... Nevidím na tom nic tak špatného, bohužel pro vás, dřív tohle od nás bylo vyžadováno. Ale neboj Time, teď už je to jinak, protože kdyby ne, nebyl bys tu teď se mnou.." vysvětlila mu trochu v naději, že to pochopí. Tyhle věci okolo rodu mu zatím asi nebyly moc jasné.

Studánka bylo velmi příjemné a krásné místo, kam Rya vždy ráda zavítala. Přišla se sem porozhlédnout po bylinkách, které by se mohly hodit do zásob léčitelské nory. Cítila tu čerstvé pachy, vlci sem chodili tedy často, to ji potěšilo. Mezi pachy pochytila i některé známé. Nebyla tu však kvůli nim, a proto začala hledat, co kde roste. Mezi stromy tu nepronikalo nikdo moc světla a to vytvářelo kouzelný efekt. Přízrační měli vlastně spoustu takových míst, včetně hvězdné jeskyně, která sloužila ke zvláštním věcem. Spojení s hvězdami přišlo Rye blízké, ale že by se tam každému něco zjevilo bylo zvláštní. Ta jeskyně měla zvláštní moc, občas jí v hlavě hryzala myšlenka, jestli náhodou tam není něco… možná jedovaté. Rozhodně to nebylo běžné.

Na Everetta se ani omylem nezlobila, ale rozhodně nebyla zvyklá na tolik kontaktu s jinými vlky. Situace byla trochu trapná a Rya už by mohla být v táboře opravdu potřebná. “Co takhle se vrátit? Můžem si povídat i po cestě, ale nechci riskovat těžká zranění za doby, co jsem mimo smečku… Hlavně v této době…” poslední větu zašeptala spíše tak pro sebe, ale mohl ji slyšet. Byla ze začátku jara více potřebná obvykle.. Také i kvůli tomu jaru a hormonům…

Mohlo se to možná zdát nefér, protože ona udělala před chvílí to samé, ale bylo to spíše jen tím, že Rya byla velmi nedůvěřivá vlčice a každý krok si pečlivě promyslela. Jednou dokázala vytočit pořádně jednoho Ignisana a to jen svou chladnou hlavou a čistou myslí. Tím, že si promyslela každé slovo, mu dokázala dát odpověď, kterou nevystál. Vlastně se to odehrálo také zde u Cayny.
Zvedla se a oklepala. “Za to se omlouvám, byl to můj první instinkt…” řekla. Neměla v úmyslu na něj nějak vyjet.