Príspevky užívateľa

Bylo celkem jasné, že se ještě nestačil asi ani rozhodnout. Možná to byla dost předčasná otázka, ovšem zeptala se, kdyby náhodou věděl, protože Ryumee věděla už dopředu. Nechala to všechno teda být a soustředila se na jiné věci než na Evovo přijímání do smečky.
“Neslyšel jste ještě o Norestu? Takhle se jmenuje celé tohle území..” vysvětlila mu jednoduše. Podívala na svůj odraz ve vodě a musela se trochu pousmát. Konečně začínalo jaro a Rya si začínala dokonce připadat lépe, už tolik nemyslela na špatné věci, které se děly.

Podívala se na něj a pak zase do dálky. “To zní fajn, a co byste mezi námi rád zastával za profesi, pokud vás Nox přijme?” zeptala se. Na výběr bylo ze spousty možností. Nejlákavější pro něj mohla být asi role lovce, možná učitele. Přemýšlela i nad medicem, ale am už by jich bylo možná hodně. Nebo by spíš nevěděla jak je s Timem rozdělit do učení a musela by je mít pod kontrolou. To by bylo moc složité, jak pro ně, tak hlavně pro ni. “Jak se vám vlastně zatím daří v Norestu?” položila mu hned další otázku.

Na svém průzkumu skřížila svou cestu s někým jiným. Toho někoho už znala, sic to nebyla moc dlouhá doba. Potichu za ním přišla a přisedla se o kousek dál s pohledem upřeným do dálky. Dnes bylo opravdu hezky, dokonce i teplo. “Krásný den přeji, Everette,” pozdravila slušně nováčka. “Jak to vypadá s vaším přijímáním?” zeptala se hned do úvodu konverzace.

Ry se šla podívat za hranice poblíž řeky, byla opět na průzkumu jarních bylinek. Zjišťovala, že již brzy se budou moct s Timem vydat na sběr po Norestu, kde mu jistě ukáže spoustu nových bylin, které ještě neznal. Teď u řeky zjišťovala, že směrem k moři už by mohla být zem rozmrzlá a mohla by tam být více zeleně. To znamenalo, že výprava se mohla uskutečnit již velmi brzy! Už se těšila až to svému bratranci oznámí. On měl vždycky radost, když spolu vyrazili na výpravu. Akorát měl často tupé otázky…

Nechala ho už být, respektovala, že není zatím příliš dovtípivý. Přikývla akorát když domluvil o jelenech. “Něco takového bys asi nepřehlédl,” řekla. Sama o nich slyšela jen od jiných, ale uměla si představit, co by to asi bylo jednoho potkat.
Když sněženku zahrabala, věnovala se teprve Timovým otázkám. Jeho poznámka byla trefná, ale vcelku hloupá. Vše, co se mohlo logicky odvodit, nebylo pro Ryu důležité natolik, aby se o tom muselo mluvit. Pořád na něho však nechtěla být ošklivá a tak se trochu pousmála a přikývla. “Nemohou se jíst, ovšem mezi léčiteli se objevují i ti, kteří umí z různých, normálně nepoužitelných věcí udělat lektvar. Slyšel jsi už o lektvarech? Můj táta se v nich vyznal a já jsem toto umění také odkoukala, ale zatím jsem sama nic nezkoušela… Chtěl bys do toho jít se mnou? Budu potřebovat asistenta,” podívala se na něho spiklenecky.

Vysvětlení, proč ho vzala do tábora, teoreticky neměla. Bylo to pro ni jednodušší, protože stejnak musela odnést bylinky do nory a zároveň věřila, že vlk, kterého právě poznala, nebude dělat potíže. Byl spíše podobný Rye a ona by NIKDY nedělala nikomu potíže. Doufala, že na ni S’Arik nebude tolik naštvaný, ona sice byla zvyklá na to, že i jako tulačka mohla do tábora, ale teď to bylo jiné. Ani něco jako zvyklost, či dokonce jen prosté zapomenutí, by ji nikterak neomlouvalo. I přes tenhle tlak v její hlavě, že udělala obrovskou chybu, zůstávala klidná a stála si za svým. Minimálně to teď bylo nutností. Kdyby totiž sama Everettovi nevěřila, a přesto ho do tábora přivedla, mohla by se s důvěrou Noxe asi rozloučit. “Ano, jistě… Everett je tulákem celý svůj život, nikdy nepoznal smečku, ale musím říct, že je velmi slušně vychovaný. Jeho magií je levitace a zároveň je i jeho slabinou. Z rozhovoru jsem zjistila, že se o sebe umí velmi dobře postarat a má dobrý vztah ke hvězdám, což mne trochu utvrdilo v tom, že by naší smečce mohl přispět. Nechtěla jsem poutat mnoho pozornosti u hranic, byla jsem jen na výpravě pro jarní bylinky a poblíž hranic bylo více pachů. Vím o všem čeho jsem se dopustila a jsem ochotna nést následky za svou troufalost…” znovu se lehce uklonila. Doufala, že tato výpověď bude stačit a S’Arika uspokojí. Sama díky své magii možná zapomněla, že by neměla tolik riskovat jen kvůli tulákovi. Popravdě nedokázala myslet tolika dopředu když jí bylo tak špatně jako dnes.

Všimla si S’ Arika v jeskyni. Byl pravděpodobně zaměstnaný a Rye trochu poskočilo srdíčko když viděla jeho pohled. Tuláka by do tábora za normálních okolností nepřivedla, už vůbec ne teď s uzavřenými hranicemi a takovým počtem vlčat, bohužel přecházet neustále sem a tam, aby ho nemusela nikam vodit bylo zdlouhavé a ona sama ho přeci prověřila. “Přeji krásný den Noxi,” uklonila se mu. “Omlouvám se, že vyrušuji. Našla jsem před hranicemi tuláka, který projevil zájem o členství ve smečce. Než jsem ho sem přivedla, osobně jsem ho prověřila a jsem za něj tedy plně zodpovědná. Stejně tak ho mohu také hned osobně vyprovodit, pokud to bude zapotřebí. Jmenuje se Everett..” podala alfě oznámení a doufala, že dá na její slovo. Nemínila udělat nic špatně a plnně si uvědomovala, čeho se dopustila. Tím, že se za něj zaručila, doufala, že se situace aspoň maličko vylepší a také doufala, že Ev nebude dělat problémy.

>>> planina husí

Mezitím co byla odložit bylinky, Everett někam zmizel. Řekla mu kam má jít a kde by mohl Noxe najít, netušila ovšem, že půjde sám a nepočká na ni. Jaká drzost. Musela si tedy pohnout, aby dohnala černého vlka a nenechala tuláka samotného na území.
Když ho konečně našla, chtěla mu vynadat, ale to neměla v povaze takže to nechala být a dělala, že tu byla celou dobu.

Plán byl tedy jasný. Odložit byly v noře a najít S' Arika. Ryumee se tedy vydala na cestu s novým známým a s lepší náladou. Dnes možná přivede do smečky nového člena a na to se vcelku těšila. Byla zvědavá jestli nakonec Everett nevycouvá hned, co dostane úkol, nebo se mu smečka třeba nebude líbit. Byla vlastně docela připravená i na to. Tušila také, že se bude o něj muset zprvu postarat jako teď o jejího bratrance, ale ani to by jí tolik nevadilo. Narozdíl od jiných vlků byl tenhle fajn, tedy aspoň pro ni.

>>> Nora alf

Přikývla. Plusem bylo, že aspoň nemusela plýtvat bylinkami. Začínala si více všímat změn v jeho tváři. Třeba ho opravdu přesvědčila, že smečka bude dobrá volba. Hlavně tedy pokud nehodlal cestovat dál, ale to také mohl. "Ano, i takové smečky jsou a jednu takovou tu dokonce máme. No, pokud se rozhodnete tu zůstat, poznáte to sám..." trochu se ušklíbla. Bylo až zvláštní, jak na ni vlk působil, bylo to dokonce až děsivé v jejím případě. "Normálně takové věci nedělám, ale mohu vás dovést k Noxovi, tedy pokud o to stojíte... Vsadím se, že vám řekne víc a potom uvidíte..." sebrala všechny své bylinky připravena na cestu.

Musela se nad jeho slovy zasmát. Členové smečky ji tak možná brali, ale od tuláka by to snad ani nečekala. "Myslím, že mne můžete brát jako obyčejnou vlčici, nevadí mi to... Vlastně pro vás mé postavení nic neznamená, maximálně vás mohu ošetřit pokud máte nějaké zranění z cest..." řekla s úsměvem, který skoro hned vzápětí klesl a bylo poznat, že se zamyslela. Uvědomila si totiž, že si jeho společnost docela užívá. To se moc nedělo, rozesmát ji uměl jen Tim a předtím ještě Adain, ale jinak se moc neusmívala. Sklonila hlavu zpět ke svým bylinkám a trhala další.
Hlavu zvedla teprve když zaslechla nejistý hlas. "Víte... Nejste určitě první ani poslední s podobnými myšlenkami. Rozumím tomu, že když nemáte celý život žádnou smečku a jste jen sám, je těžké se rozhodnout takhle narychlo..." podívala se na svůj náhrdelník se vzpomínkou na otce a potom zpět na Everetta. "I s tím se musí počítat a myslím, že kdyby vám smečka nakonec přeci jen neseděla, můžete vždy odejít. U nás se hlavy netrhají tak, jako jinde," nemohla si odpustit narážku na Ignis a jejich pravidla. Doslova se jí hnusilo, že vlky, kteří chtěli odejít, považovali za zrádce. Tenhle fakt také již odněkud slyšela.

Timova další otázka ohledně jelenů přišla Rye hloupá a podívala se na něj dokonce stejným pohledem jako zněla její myšlenka. To jako vážně? Nakonec se však rozhodla zvolit normální diplomatickou odpověď místo něčeho jako "hrabe ti?". "Samozřejmě Timothée, jinak bychom o nich asi nevěděli, nemyslíš?" Někdy to s ním měla opravdu těžké, ale nemohla ho hned za všechno kárat. Byl prakticky jako malé vlče.
"Podívej se na ni pořádně a zapamatuj si jak vypadá. Sněženky jsou totiž jedovaté a často se používají jen na okrasu. V léčení se nepoužívají, tedy ne většinou... Ale o tom tě budu učit možná jindy..." zahrabala sněženku zase zpět do země a hledala dál.

S bylinkami v tlamě přikývla, aby nežvatlala a když našla další hodící se jarní bylinku, teprve potom promluvila. "Ano, jsem léčitelka. V naší smečce jsem Coelo Medic, aby vám to převedla do vašeho jazyka, jsem vrchní léčitel..." vysvětlila a hrdě se uculila. Na svou novou pozici byla opravdu pyšná. Ještě aby ne, byla také nejvýš, kam se obyčejný člen mohl dostat. Aby se dostala ještě výš, musela by už být nápomocná snad samotnému Noxovi a nebo... To nepřipadalo v úvahu. S Coelem byla naprosto spokojená. Vždyť to byla její vysněná pozice. Konečně mohla nahradit otce v jeho úžasné práci, kterou vždy tak moc obdivovala.

Vždy byla radši pro mír, i když i v boji nebyla vůbec špatná, každopádně její role i v případě souboje s Ignisem by byla jasná. Rozhodně by nebylo příjemné dívat se na smečku bez jiného než léčitelského zásahu, ale v té době by byla jistě mnohem potřebnější na svém místě než mezi ostatními. Doufala, že na nic takového nedojde, nechtěla vidět nikoho umírat, i když by to nebylo zrovna poprvé. I Tim by jistě dělal v takové situaci pomocníka jí a ona opravdu nechtěla vidět v jeho tváři tu stejnou bezmoc, kterou by měla ona. Ovšem zatím se nic takového nedělo a nemusela se zatím strachovat o nic jiného než klasické nemocné a raněné. I těch se objevovalo mnoho. Stejně tak jí přišlo, že byly časté i porody z nějakého důvodu.
Téma, kvůli kterému tu dnes byla, bylo rozhodně veselejší než její pacienti a Rya mezi slovy Noxe napřímila uši. Možná očekávala, že by mohlo jít o její postavení ve smečce, ale i tak byla velmi překvapená. Spousta ostatních vlků, zdálo se jí, povýšili takto až za delší dobu a ona již teď měla tu možnost stát se S' Arikovým dalším Coelem a tudíž i rádcem. Kdyby neměla v sobě takovou sebekontrolu, pravděpodobně by teď radostí skákala, ale přesně to se nestalo. Rya seděla s vypjatou hrudí, a sic byla velmi nadšená, mluvila klidně. "Vážený Noxi," oslovila ho aspoň podobně jako on ji. "Děkuji důvěře Vaší i celé smečky Přízračných. Jistě víte, že je to pro mne nesmírná čest se ucházet o místo Coela a jsem ráda, že jsem obnovila Vaši důvěru k mému rodu, jak tomu bylo kdysi. Vaši nabídku s hrdostí přijímám a slibuji, že vynaložím všechny své síly k tomu, abych uspokojila potřeby smečky. O nemocné se postarám, raněné vyléčím a budoucí mediky naučím znalostem aspoň podobným těm mým. Děkuji," dořekla a uklonila se před šedým vlkem. Tímto si Ryumee splnila svůj sen jít ve stopách otce.

Byla ráda, že pochopil její situaci a přijal tento fakt s klidem. Sama nenáviděla když jí cizinec tykal a ať už tento vlk tak cizí nebyl, bylo to zvláštní. Rozuměla tomu proč a že to je lepší, ale stejně by mu brzy zase vykala jen tak ze zvyku. Jediný komu tykala byl Tim a Mari.. Vlastně možná i Adain, ale to měla výjimečně dobrou náladu. Teď když se vlk zajímal dál a vypadalo to, že má o smečce už lepsí mínění, začala se utvrzovat v myšlence, že možná ho do tábora opravdu bude moct dovést.
“Ano, funguje u nás, možná i u všech, určité pravidlo pro přijetí do smečky. Už jsem tedy viděla i výjimky, ale většinou si musíte své místo zasloužit. Já třeba, stejně jako teď, jsem musela doplnit zásoby v léčitelské noře. Náš Nox, tedy vůdce, zná mou rodinu a musela jsem tedy prokázat věrnost. Každý nováček musí splnit nějaký úkol, aby si své místo zasloužil a potom už jen stoupáte na vyšší pozice podle svých zásluh..” vysvětlila mu a utrhla velmi opatrně mladý podběl. Nenáviděla jeho chuť, tudíž se snažila ho moc neokousat.