Príspevky užívateľa

Byla spokojená s údaji, které jí Roihu sdělil. Očekávala však přesně to, co se stalo a to bylo, že ho to vyzvídání namíchne. Kdyby jen tušil jak důležité je znát termín porodu, vůbec by na ni nebyl takový. "To stačí... Chtěla jsem jen vědět kolik máš času..." zamrmlala nevrle. Neměla fakt vůbec ráda když se někdo míchal do její práce jen samotnými slovy. On po ní přeci něco chce, ještě dělat brikule... To jí tak chybělo.
Každopádně její slova zabrala. Sice si nikdo nemohl být jistý, co a kdy se stane, ale porody byly nebezpečné samy o sobě. Pokud byla možnost léčitele, měla by se využít. Někteří to často zavrhovali, ale kdyby se něco stalo, nikdo jim nepomůže. Rye tato práce přišla důležitá, ať si to každý bral jak chtěl, ona byla radši při tom. "Každá vlčice může při porodu umřít Roihu. Stačí málo a hned jde o život, a to myslím i těch dětí... Nejednou jsem viděla matku, které zemřelo štěně a věř mi, takovou bolest tobě ani Anjel nepřeji..." proradila mu. Rya už toho zažila opravdu hodně, hlavně mimo Norest. "Nejste první ani poslední, bohužel pro vás, tělo tvé vlčky nemusí být na vlčata připraveno a může se stát, že potratí, možná se vlčata nenarodí a nebo bude pozdě... Takovéhle situace jsou zapeklité i pro mne, natož když budete sami, ale stejnak ti řeknu co dělat, i když bych vás radši viděla osobně..." pokračovala a znovu si prošla noru. Bylo zajímavé jak občas Ryino přemýšlení vyžadovalo fyzickou aktivitu. Ovšem docházela třeba za chůze často k lepším závěrům.

Rya lehce přikývla. "Hodně vlků šlo dál svou cestou a i má rodina se rozhodla odejít. Někteří jsou teď nezvěstní, ale staří známí nezapomněli na známé rody Norestu... Nedivím se tedy, že už je tu pro mne více klidu... Tedy vlastně ani to nemohu říct, jsem přeci léčitelka," zasmála se nad svými slovy.
Pozorně vyslechla tmavého vlka a zamyslela se. "Znala jsem jednoho vlka, nevím kam odešel... Měla jsem tu čest potkat ho v jeho druhé podobě a byl podobný tomuhle popisu. Zaútočil na mne, bylo to zajímavé, vypadal jako posedlý..." řekla zamyšleně a vybavila si setkání s Huntleyem. "Nevím přesně o co tenkrát šlo a nevím ani jak vám pomoct, zkusila bych to, ale musela bych vás zkoumat ve své noře a počkat až se porucha projeví..." podívala se na něj vážně. Věděla jaké by to mohlo mít následky, ale chtěla vlkovi i tak pomoct.

Půlka zajíce už byla pryč a Rya se mu stále mezi konverzací věnovala. "No a jaký byl tvůj úkol?" zeptala se když Ev domluvil. Ona měla úkol jasný jako léčitelka, ale on? Vlastně ani nevěděl, co by chtěl dělat. Aspoň to tedy říkal. I to by ji zajímalo, jestli se něco nezměnilo od té doby, přeci jen nevěděl předtím ani jestli vůbec chce do smečky a teď? Byl nadšený z toho, že zde byl. "Hmm.. Koho už jsi vlastně stihl poznat za tu dobu?" zajímalo ji. Zajíce čím dál tím víc ubývalo a Rya už přemýšlela, kam dá tu jeho krásnou hebkou srst.

Věděla, kým byl pro smečku její otec, ale kdo byli ostatní? "Nepobyla jsem tu s nimi sice dlouho, ale vlci mého rodu byli na Norestu známí. Nyní už ne tolik, ale dřív jsem potkávala nové vlky a nemusela jsem se skoro představovat, ale to už je dlouho... Nyní jsme tu jen dva a oba jsme léčiteli Přízračných..."odpověděla jednoduše.
Zmínka její profese také nepřišla vniveč. Obratem hned dostala první otázku. "Ne vše se dá vyléčit, to jistě víte a jak jde o poruchy, je to složité, ale záleží... O jaké zde mluvíme?" zeptala se. Nevěděla však, zda je v jejích silách mu pomoct.

Nechtěla tomu mrněti kazit radost, ale dle jejich věku již dokázala říct, že porod by mohl být... no nevydařený. "Hmm... Dobrá dobrá..." začala si mrmlat a přecházet okolo nory. Musela vypadat docela šíleně když tohle dělala. Pak se najednou zastavila. "No dobře, jak je to dlouho, co ta vlčata vznikla?" snažila se ptát tak nějak aby to pochopil. Zároveň si uvědomila, že se nepředstavila a znala teď také jen jméno té jeho vlčice. Anjel. Spíše se však soustředila na jeho zvláštní mluvu, takové výrazy již dlouho neslyšela. "Jsem Ryumee, jak se jmenuješ ty? Ať vim jak ti mám říkat.." zeptala se konečně. Začala už přemýšlet nad tím, že zde musí udělat pelech pro tu Anjel, aby nerodila někde uprostřed lesa jako předtím Naďa. "Až budeš moct, vyřiď ode mne Anjel, že by měla přijít hned jak bude mít před porodem. Dobře mě poslouchej. V jejím věku může být v ohrožení života, musí tedy být tady, abych se o ni mohla řádně postarat, ano?" musela ho trochu vyděsit nebo by to dopadlo jako obvykle. Skoro nikdo nikdy nevyhledal odbornou pomoc.

Rya vlastně ani nevěděla, jak by vysvětlila, co tu dělá. Zajícovu kožešinu potřebovala, ale upřímně si nebyla ještě ani moc jistá k čemu. Rozhodně se bude hodit, ale to k čemu, to chtěla rozhodnout až na místě. Přemýšlela i nad tím, že by si noru mohla trochu vyzdobit k obrazu svému a také tam nastěhovat nějaké ty pavouky, jak říkal Gwynn. Stejně tam žila, do tábora nechodila, jen za ostatními když byli nemocní, ale jinak zůstávala v noře alf, nebo-li léčitelské noře. Možná by nakonec kožešiny zvířat mohla využít jako takové porodní lože a zároveň postel pro ni. Zatím nad tím možná jen moc přemýšlela, ale nebyl by to vůbec špatný nápad. Určitě by ho mohla nadhodit S'Arikovi. "Nooo... Nic mi neudělal, ale potřebuji ho stáhnout z kůže, abych měla pak tu kožešinu.." vysvětlila zamyšleně. "Chtěla jsem tam dát něco nového do té mé nory, vše je tam ještě po mém otci a... To víš, moc dlouho tyhle věci nevydrží bez péče.." pokračovala. Ale opravdu to nebyl špatný nápad.

Ryu čekalo přesně to, co doufala ve svém oboru, že nikdy nepřijde. No byla na to připravená, ale proč zrovna ona? Povzdechla si. Bylo to spíše zamyšlené povzdychnutí, ale přeci. Na jednu stranu byla ráda, že ho neotravuje s jakousi rýmičkou, ale popravdě to nebyl úplně win win. "No něco jsem slyšela, ale víš jak to je, abych ti dokázala říct něco víc, potřebovala bych znát podrobnosti... Ne teda o vzniku, spíše o vás dvou. Třeba kolik vám je, vypadáš mladě a hlavně... kdy ta vlčata čekáte? Nejlepší by totiž bylo, aby ta vlčice zůstala v termínu někde poblíž, nejlépe zde. Porody jsou složitá věc a spousta věcí se může pokazit, léčitel udělá mnohem víc než bys mohl ty..." vysvětlila mu a doufala, že dostane všechny potřebné informace. Potřebovala jich co nejvíc. Pokud byla vlčice mladá, vlčata by potom nemusela být vyvinutá a mohlo by se stát něco nečekaného.

Rya se začala poohlížet po ostatních. Bratranec byl jejím prvním zájmem, ale toho zpozorovala už když podával Noxovi hlášení. Další na řadě byli ostatní, kteří podávali hlášení a na ně koukala jen z důvodu možných zranění. Poohlížela i po známých tvářích, ale to byli skoro všichni, protože za ní chodili jako za léčitelkou. Všimla si dvou mladých a samice byla očividně v očekávání. Nevěnovala tomu ovšem moc pozornosti. Horší bylo, že se zde objevila i vlčata, obzvláště vlče Nwod'reoky by zde nečekala (Evar'la). Kdyby tušila, že ji vlče v davu hledalo, jistě by za ním ráda došla a po schůzi se o něj postarala, ale jak by to mohla vědět beze slov? Poslední na řadě byl Everett, který se k ní připojil. Přišel o něco později. Pokývla hlavou na pozdrav a zaposlouchala se do vlčích konverzací.
Ignišští zajatci poté také promluvili. Obě vlčice se shodly na tom, aby s Noxem mluvily o samotě. Jako Coelo a zároveň léčitelka se musela ujmout své povinnosti a nabídnout své služby. Hlavně v případě, kdy by S'Arik mohl potřebovat něčí služby. První na řadě by ovšem měla být Lex, ale Nadehzdu zatím nikde neviděla, možná si jen nevšimla. "Pokud by bylo potřeba mých služeb, jsem k dispozici Vám, Noxi, i smečce.." promluvila nahlas, aby ji bylo dobře slyšet a hrdě vypjala svou hruď. I její schopnosti by zde mohly býti potřebné a chtěla dát vědět vlkům o tom, že zde také je.

Zpráva, kterou jí tenhle tmavý vlk přinesl, byla opravdovým důvodem k jeho radostnému chování. U téhle smečky často trvalo než se člen přijal, ať už to bylo Noxovo šťourání a úkol, nebo pobývání v hvězdné jeskyni. Byl to určitě opravdový důvod k radosti. Podobný Ry měla když povýšila na Coela, ale ona už zde přeci jen přebývala o mnoho delší dobu než Ev. Tudíž se dalo říci, že měla radost i za něj. “To je skvělá zpráva, gratuluji. Teď jsi tedy právoplatným členem!” zazubila se. Už se aspoň nemusela bát, že tady něco vyvede a ona ho bude mít na svědomí. Teď byl aspoň sám za sebe.

Rya byla ve své noře a kontrolovala zásoby. Její dlouhý lékařský seznam, který měla v hlavě a nikdy nezapomínala, byl téměř kompletní. Chyběly zde pouze bylinky, které porostou až později. Naštěstí si vždy nasbírala spoustu zeleně před tím, než skončí sezóna a pečlivě je usušila, aby měla aspoň něco. Z jara měla spoustu všeho, ale přes zimu už neměla skoro nic. Proto s Timem lítali od východu do západu po území a sbírali na co přišli.
Z jejího klidného počítání ji vyrušil hlas. Hlas, který za chvíli bude doufat, aby nikdy neslyšela. Již se k ní doneslo, že na území je těhotná vlčice, ovšem podrobnosti nikde nezjistila. To, co měla zjistit teď, bylo možná dosti zbytečné, či překvapující. Zatím jediné, co věděla bylo, že ten mladý vlk zde byl nováčkem a očividně ne zrovna nejslušnějším. Aspoň ze slov, které řekl si to myslela. "Dobrý den? Děje se něco?" nadzvedla jedno obočí. Jestli hodlal mrhat její drahocenným časem....

Rya, která měla tu čest vyrůstat ve staré smečka stejně, jako zde a byla tedy velmi upjatá na pravidla rodu, zároveň s tím, že vnitřně odsuzovala každého kdo nepodstoupil rituál, jen pomalu otočila hlavu na Tima. Ona sama stále uznávala vše před převratem jejich rodičů a nová pravidla už uznávala jen proto, že vlastně vcelku musela a nebo nebylo zbytí. Proto když se její bratránek začal ohrazovat nějakým sebepoškozováním, z Ryi se stalo monstrum. Kdyby mohla, narostla by teď o deset metrů a oči by vzplály ohněm, mezitím co by se stahovala mračna jejím vztekem. Kéž by to šlo. Takhle jenom stála s tím nejbláznivějším výrazem nasranosti a zorničky se jí stáhly do minimální podoby. Tohle Timek přehnal. "Ty zpochybňuješ naše pravidla?" zavrčela Rya v amoku. Teď byl nejlepší čas pro to, aby začal Tim zdrhat.

Vlk se zdál vcelku příjemný, nevadilo jí ani, že si přisedl a hned začal mluvit. Obvykle nebyla velkým fandou konverzací, ale teď to bylo jiné. Od doby, co poznala Everetta se zdálo být více věcí jinak. Sama se načapala, že byla opravdu mnohem milejší. "Tak vás zde vítám Cielo. Je dobře, že se setkáváme, možná vám budu také jednou nápomocná. Jsem Ryumee Estrela do Norte, jsem zdejší léčitelkou. Můj rod je, či byl, dosti známý zdejším vlkům, tudíž ho pokládám za důležitý," představila se mu také a mile se usmála. Vlk by dost zajímavý, tedy vzhledem určitě. Čekala, co jí o sobě dál poví. Nováčci bývali většinou ukecaní, chtěli se ostatním vždy představit v dobrém světle a Rye u toho často vykecali díru do hlavy. Byla zvědavá jak to bude s tímhle.

Rozpárala zajícovi břicho a postupně se snažila sundat mu kůži. Jelikož měla jen tlapy a tlamu, šlo to hůř, pomáhala si tedy tím, že maso a vnitřnosti postupně zkonzumovala. Byla u toho velmi zaplácaná zaječí krví a pohled na ni teď by slabým duším rozhodně nemusel být příjemný.
Příchozího vlka si všimla teprve když pozdravil. Švihla ocasem a olízla si čumák. "Také zdravím, stalo se něco?" zeptala se hned. Všimla si na Everettovi, že má jinou náladu, takovou energickou. Možná chtěl právě Ryu vyhledat kvůli něčemu. No, možná nebyla nejlepší chvíle, spíš tedy pohled na ni ho mohl odradit, ale i tak byla zvědavá o co jde.

Rya seděla v trávě toho brzkého rána a pozovala stoupající mlhu. Nebyla tolik hustá jako jindy, když zde byla, ale bylo vidět jen na pár metrů. Vzduch byl vlhký a bylo opravdu znát, že bylo velmi brzy. Vlčice zde měla jednu záležitost na vyřízení a bylinky to vyjímečně nebyly. Potřebovala ulovit zajíce, protože toužila po jeho kožešině. Bylo to také pro léčitelské účely, ale aspoň teď mohla mít i něco pro sebe. Maso!
Po chvilce zavětřila ten správný pach, její trpělivost byla odměněna. Potichoučku se rozešla po pachu a když byla poblíž, přikrčila se k zemi a zahájila lovecké plížení. Bylo jen málo věcí, ve kterých by Ry nebyla dobrá, ovšem tedy sociální věci jí dělaly problém, ale ty praktické? Nah… Během minuty měla Rya svou kořist v tlapách a teď přišlo na stahování z kůže.

Rya neměla zrovna nejlepší pocit. Ležela v noře alf a Tim nikde nebyl, odešel. Vcelku ji to štvalo, měla nemco v plánu, ale ten divný pocit naznačoval, že možná něco není v pořádku. Tím, že tu její bratranec nebyl, zdálo se jí, že něco tuší.
O chvíli později uslyšela známý hlas, patřil Noxi S’Arikovi a pravděpodobně nenapovídal nic dobrého.
Za chvíli byla na místě, měla to kousek. Hlasy a cizí vlci jí říkali, že se něco hodně pokazilo. Rya zaměřila oči na druhou vlčici s tmavější srstí. Povšimla si, že víc přízračných pravděpodobně znalo tu hnědou, ale Ry ne. Ona poznala tu druhou. Setkala se s ní u hranic, nebylo tomu zas tak dávno, ovšem druhá vlčice byla rozhodně mladší, znatelně. Byla tehdy skoro ještě štěně. Léčitelka přízračných zároveň tušila, že mohla teď být vyššího postavení, protože se u Ignisanů pravděpodobně narodila, ale neodvážila se hádat. Zatím zůstala mlčet a probodávala dvě vlčice pohledem. Maskovat se rozhodně uměly.