Príspevky užívateľa

Trochu ji překvapil otázkou, že neví jak to ve smečce chodí. Vlastně se nebylo čemu divit, spíš to jen nečekala. “Smečka je taková rodina o více členech. Máte tam vůdce, často jeho partnera a jeho rádce… Ty si smečka volí sama a nebo se to předává rodině. Potom tam jsou ty členové, kteří zastávají určité profese, například lovec, špeh nebo léčitel. Dále jsou tam vlčata a nováčci, kteří se všechno teprve učí. Všimla jsem si, že každý těmto profesím říká jinak, ale to už je zase jiné vyprávění, ovšem nepřijde mi to tajné pokud vás to také zajímá…” odpověděla mu. Na dalšího jeho otázku už tak pozitivně neodpověděla. “Víte, třeba to bude znít divně, ale nejsem zrovna zvyklá tykat někomu jinému než rodině a vždy to tak bylo… Byl by to pro mně asi nezvyk… Ale možná časem, pokud se ještě třeba uvidíme,” vysvětlila mu a trochu pokrčila rameny.

Chápavě přikývla. "To je rozumné vysvětlení, které nemohu vyvrátit... Bohužel vám bez jistoty nemohu ani ukázat území, na to jsou mé tlapky krátké a popravdě... S riskem, který by to s sebou mohlo nést bych to ani udělat nechtěla. Rozhodnutí je čistě na vás, mohu nabídnout maximálně tak pomocnou tlapu a bližší představení smečky, toť vše," rozhlédla se okolo nich. Vlastně mohla ještě okouknout jestli tu ještě něco neroste. I kdyby by to bylo mladé jako tento heřmánek, který ani nečekala, že najde, bylo by to třeba užitečné. "Mám tu ještě nějakou práci, takže pokud nemáte dalších otázek, můžeme se rozloučit. Zároveň mohu nabídnout, aby jste mi dělal doprovod, pokud vám to nevadí a chcete ještě něco vědět..." dodala krátce. Normálně by možná trvala na jeho odchodu, ale něco na vlku jí říkalo, že s ní dnes možná odejde zpět k táboru. Možná to bylo jen kvůli těm hvězdám, to nemohla říct. Napadlo ji, že nechce být ve smečce i z důvodu, že nezná její chod a to by mohla Rya hravě vysvětlit. Také bylo možné, že jí jen chyběla dobrá společnost a s Everettem si to mohla vynahradit. Upřímně jí byl povahově blízký.

Také se zasmála a pohlédla zpět na něj. "To je pravda... Musím se zeptat už jen tak v kontextu... Uvažujete o této smečce, nebo se mýlím? Zajímání se nemusí vždy být směrováno k činu, proto bych ráda znala vaše úmysly. Tedy, kdybyste se přidal do smečky, bylo by možná jednodušší o vztazích k hvězdám mluvit, vlastně poznal byste jaké to je, pokud chápete... Samotářský život má své kouzlo, ale neberte mne špatně, co vás drží u toho být sám?" začala s mluvou hlubšího významu a nadzvedla ve zvědavosti jedno obočí. "Nevnucuji nikomu nic, pouze se ptám, co pro vás znamená samotářský život. I když možná lepší otázkou by bylo, co vás drží od společenského života, že ano?" trochu pozměnila svou otázku. Bylo vidět, že se jí po heřmánku trochu ulevilo, aspoň tedy na chvíli.

Záliba ve hvězdách a vlkova otevřená mysl, přiváděla Ryu k domnění, že možná trochu uvažuje o smečce. Mezi slovy byla fascinovaná růžky a zbarvením jeho srsti. Přišel jí vskutku zajímavý. "Správný odhad. Muselo by tomu tak být, ale jistě se zde toulá i někdo jiný, kdo by takovému umění mohl rozumět. Není pravidlem, že to umíme jen my..." pomyslela na svůj rod, který měl také chvilkové období potloukání se po okolí bez ničeho než možná sami bez sebe. Ona sama toto období vlastně také zažila a možná by se našel i někdo podobný jim. Zajímalo by mne... Vy jste od štěněte žil sám?" zeptala se tentokrát bez nátlaku, jen z čisté zvědavosti.

Další otázka byla mnohem složitější než jiné. Neuměla moc dobře vysvětlit komunikaci s hvězdami možná tak dobře jako jiní vlci, protože to pro ni byla věc, kterou se naučila už jako malá. V rodině tohle také dělali a nemusela se tomu tolika učit. “Musím přiznat, že možná nebudu schopna vám dát smysluplnou odpověď, mně tomu naučila má rodina, v hvězdy věříme. Já věřím tomu, že mezi nimi jsou i naši zesnulí, ale každý to má jinak, zdá se. Nevím jak se učí této věci jiní, možná by vás to naučil někdo z mé smečky, ale mohu to aspoň vysvětlit…” trochu se odmlčela a zamyslela. “Komunikace mezi mnou a hvězdami funguje většinou přes sny… Možná jsou někteří vyvolení, ale myslím, že pokud věříte, přijde to samo…” dořekla větu a podívala se na nebe. O jeskyni se radši nezmiňovala, ta byla jen pro smečku, ale snad každému se tam něco zjevilo. Stejně jako se Ry tenkrát zjevil otec.

Mile se za jeho slovy usmála. “Děkuji vám Everette, to je ode mne vše. Nemám již další otázky,” klidně se posadila s lepším pocitem. Moc vlků by mnoho věcí neřeklo a už vůbec ne jen tak někomu. Bylo lehkomyslné se nezeptat na postavení ve smečce a nebo si aspoň ověřit členství, ale možná se zde jednalo hlavně o vzájemnou důvěru, kterou při výměně informací museli teď vlci sdílet. “Můžete se ptát na cokoliv, co vás zajíma,” pokývla mu a nechala ho mluvit.

Musela se zasmát při Timově zklamaném výrazu. “Neboj, již brzy se vydáme i na lov zeleňe,” mrkla na něj. “Já také žádného neviděla, i se spoustou práce se jim ale vyhýbám. Věř mi, že můžeš být rád, tohle nejsou obyčejní jeleni…” řekla tentokrát vážně. Tohle opravdu sranda nebyla, ale on ani normální jelen není zrovna k smíchu.
Dále se věnovala prohrabávání země. “Nezapomeň každou díru zase zahrabat, jsme vlci, ne divoká prasata,” poznamenala a vyhrabala další kořínek. Tenhle vypadal jinak než ostatní. “Podívej Time, tenhle je jiný. Z tohohle malého uzlíku kořínků nám co nevidět vyroste sněženka, víš o nich něco?” zeptala se s nadějí v hlase.

Rya byla již spokojená s informacemi, které dostala. Potřebovala už jen jednu poslední věc, ale Everett, který se již na nic nezeptal a jen poděkoval, jí to trochu pokazil. Nechtěla se ptát bez toho, aby to bylo fér, takhle to fungovalo, informace za informaci. “Zeptám se na poslední otázku, pokud vám to nevadí, pokud byste chtěl odejít, odpovídat nemusíte. Samozřejmě pokud odpovíte i teď, smíte se ptát dál. Myslím, že nemusím říkat, že nemohu odpovědět na vše, to je snad jasné…” určila další pravidla a trochu doufala, že to v něm probudí zvědavost. Vlk se jí líbil, měl slušné vychování a zajímavý charakter. Musela přiznat, že vypadal trochu jako ona, tedy chováním. Rozhodně by nebyla proti, aby se o vlku víc dozvěděla. “Má poslední otázka zní: Jaké jsou vaše slabiny?” položila poslední z kontrolních otázek. Pokud by dostala uspokojivou odpověď, možná by Everettovi nabídla možnost přijetí do smečky, ovšem pokud by měl zájem. Jako Coelo by S’ Arik možná dal na její slovo, ale to jen pokud by jí to stálo za to.

Pousmála se. Zdálo se, že vlk uznává pravidlo “jak ty ke mně tak já k tobě”, protože jeho chování se změnilo. Byl o něco zvědavější a nadšenější do konverzace. “Celkem čtyři smečky. My, vedle nás hned kousek je Ignisská smečka a potom je tu Nihilská smečka, naši spojenci. Slyšela jsem ještě o jedné, ale nemám o ní moc informací, možná to, že je to něco jako kult…” odpověděla jednoduše. O Ignisu mu moc neřekla, její názor by neměl ovlivnit jiné vlky, i když byl správný. Dozvěděla se dokonce o jeho magii, tahle výměna informací se zdála býti úspěšnou. “Dobrá a v čem jste dobrý? Nějaké jiné schopnosti…”

Nadzvedla koutek náznakem úšklebku a přikývla. “Mé jméno je Ryumee Estrela do Norte, stojíte na hranicích smečky, která si říká Přízrační. Smečka má možná nejrozsáhlejší území ze všech zde, na území Norestu. Potrpíme si na klid a ač se to může některým zdát jako bláznovství, mluvíme také s hvězdami…” řekla přesně jak slíbila. Tušila ovšem, že otázky budou pokračovat, tudíž se první zeptala znovu ona. “Řekněte Everette, jaké jsou vaše schopnosti? Máte magii?” znovu si na místě přešlápla a čekala jestli i on bude mít nějaké otázky. Pokud by to takhle šlo dál, mohli by se v konverzaci dostat daleko.

Vyslechla si ho. Dle tónu usuzovala, že nemá co skrývat, ale takto se mohli chovat i špehové, či jiná cizí havěť. Věřit by mu mohla, ale to zkrátka neměla v povaze. “Věřím, že váš původ může být neznámý, bohužel se s tím nemohu spokojit. Jistě chápete proč. Položím vám tedy ještě jednu otázku…” pronesla s vypjatou hrudí. “Byl jste již někdy ve smečce a tudíž znáte okolnosti týkající se členství a tuláků?” zeptala se. Tato otázka nebyla vůbec náhodná. Vlk na ni mohl mít velmi krátkou odpověď a také velmi rozsáhlou. Záleželo na tom, jak moc chtěl vlk, aby o něm druhý věděl. Rozhodně tedy díky odpovědi bude mít Ryumee jasno.

Rya se ani dlouho nerozmýšlela. Takové otázky měla dobře připravené pro případy jako byl tenhle. “Hmm.. Mohl byste mi třeba říct svůj původ… Odkud jste, jak jste se sem dostal a především kdo jste,” navrhla. “Výměnou za informace o vás se pak rozhodnu, zda je bezpečné vyzradit polohu a povahu smečky, souhlasíte?” přešlápla si a přeměřila si vlka pohledem. Teď se musela soustředit, aby jí neunikla žádná nesrovnalost.

Spokojila s vlkovou jednoduchou odpovědí. Nevěřila sice slovům, která mohla jen mást mysl vlčice, ale nemínila se domáhat jiné odpovědi. Aspoň věděl o hranicích, to bylo dobré. “Smečka… Nemyslíte, že by bylo hloupé vykládat každému na potkání o smečce, ve které se snažíte pokojně žít? Co mi můžete říci výměnou za mé informace?” zeptala se ho. Dříve zapírala, že zde smečka je, nyní to bylo již známé a zřetelné. Hranice dokonce zůstaly uzavřeny na rozdíl od doby kdy se sem přidala.

Tmavý vlk se pohyboval kousek od hranic, zřejmě je nechtěl překračovat a to ji uklidnilo. “Zdavím,” zmohla se jen na krátký pozdrav. Pořád jí nebylo moc dobře. Položila heřmánek na zem a nadzvedla jedno obočí. “Z jistých důvodů se musím zeptat na vaše úmysly zde při hranicích. Tedy doufám, že jste si vědom toho, že na nich stojíte…” řekla neutrálně. Dnes neměla náladu být hnusná ani milá, i když její milý tón zažil jen jeden ze všech tuláků, Adain. Už dlouho o něm neslyšela. Po pachu poznala, že vlk asi nebude zdejší, tudíž nebyla nijak překvapena, že se zde pohyboval, ovšem musela ohlídat své území. Zatím se nehodlala představovat abi si povídat, zatím šlo jen o jedno. Zjistit co tu vlk dělá.

Rya se probudila se špatným pocitem, který se postupem dne vystupňoval do určité bolesti žaludku. Moc dobře věděla, že se jedná o její magii. Něco špatného se mělo stát její rodině, ale ona i Tim byli v pořádku. Svého bratrance dokonce chvíli sledovala, aby zjistila, jestli mu nehrozí nebezpečí, ale vše bylo v pořádku. Muselo se tedy jednat o někoho jiného, pravděpodobně mimo území nebo Marielle. Musela přemýšlet nad rodinou, ale už nebyla tolik ve stresu, protože s tím stejně nemohla nic udělat. Zkusila normálně fungovat, ale nakonec už nevydržela bez něčeho na bolest. V noře našla už jen zbytky heřmánku, možná ho potřeboval Tim, nevěděla totiž, že již dochází. Musela se pro nějaký vydat, doufala tedy, že už nějaký roste.
Došla až sem na planinu. Snažila se držet za hranicemi, kde si byla jistější a mohla i rychle doběhnout zpět k táboru. Naštěstí zde heřmánek rostl, měla štěstí. Natrhla ho o něco víc než normálně, protože se poslední dobou i více používal. Když zvedla hlavu, vítr přinesl zprávy o narušiteli. Díky situaci smečky musela Ry zasáhnout a zjistit o koho se jedná. Vydala se i s bylinkami po pachu, dokud vlka nenašla.