Príspevky užívateľa

Zazubila se. "Neboj, později ti všechno vysvětlím... Bohužel jsem odkoukala asi jen dva, tak, abych si je zapamatovala. To znamená, že budeme také trochu experimentovat. Ale jsem ráda, že jdeš do toho se mnou, budu tě opravdu potřebovat," řekla mu a vydala se k jednomu stromu, který si pečlivě prohlédla. "U bažin bychom mohli najít mnohem víc, co ty na to? Ale musíš dávat pozor abys tam nezahučel..." varovala ho radši předem. Počkala na něho, pokud bude vůbec s cestou souhlasit.

Zamyslela se na chvíli opět nad rodinou. Jak se asi mají? Lopi, Ravi, Sayera, Yaga, Renfri, Flavius... Dokonce jí chyběli i ti, které moc v lásce neměla. A co Caelin? Jak se asi měla tam nahoře mezi hvězdami? Pohlédla na nebe jako kdyby hledala odpověď. Potom se podívala zpět na Everetta. "To ne... Ale to už je vcelku osobní. Možná někdy jindy," dala mu ještě možnost to zjistit, ale stejně pochybovala, že mu to někdy řekne. Pravděpodobně na to oba zapomenou. "Vím, že jsem prve odmítla, ale jste stále pro to si tykat?"

Nevěřila slovům, že by taková magie někomu zněla dobře. Očividně toho o ní moc nevěděl, ale možná to také byla jen Rya, které se magie nezdála normální. “Žiju zde s jedním členem rodiny. Zbytek rodiny už je pryč, ale má magie funguje i na ně a jelikož se mému bratranci nic nestalo, pravděpodobně to byl někdo za hranicemi. Mé rodině jste nic neudělal, není tedy možné, že by to bylo kvůli vám…” dořekla a zamyslela se. Možná už by mu mohla začít tykat. Poprosil ji o to už před tím a teď když si byli ještě bližší… Povolila. Taková nikdy nebyla, něco se s ní dělo. “Jsem silná, vím o tom, ale už jsem k tomu neměla daleko…” ušklíbla se.

Byla ráda, že ho to zajímalo. Po dlouhé době si taky přišla oblíbená ne jen jako léčitelka, ale i osobnost. “Tak tedy… Moje magie je úzce spojená s rodinou… Jde o to, že pokud se má někomu něco stát, udělá se mi špatně. Pokud je to něco malého, můžu mít jen špatný pocit, nebo bolest hlavy. V den našeho setkání se muselo stát něco horšího, bylo mi totiž špatně už od rána a bála jsem se. To je vše… Nic užitečného, maximálně mne ta magie přivede k šílenství,” zasmála se ke konci věty. Byla celkem pravda. “V rodině jsme většinou měli všichni podobné magie, aspoň mi to teda přišlo tak…” dodala ještě.

Neunikl jí letmý pohled Everetta, který se také usmál. Všimla si, že se díval na její odraz ve vodě. Připadala si trapně a lehce proto stáhla uši. Tohle bylo zvláštní, nikdy se takhle nechovala. Že by na ní vlk špatně působil? Nebyla si s ním přesně jistá jak se chovat, dokonce kvůli němu zapoměla na pravidla u hranic! Jenže kdyby na ni působil špatně, bylo by jí s ním pořád tak fajn? Že by ji zmanipuloval?! Ne! To by Rya nedovolila, muselo v tom být něco jiného.
Podívala se na vlka. “Moje magie?” otázka ji překvapila. Nečekala, že bude někdy mluvit sama o sobě před někým, jako byl on. Tihle vlci většinou přišli a potom někam zmizeli, jak neobvyklé. “Magii mám… Nemám ji moc v oblibě, dá se říci, že neslouží k ničemu dobrému a je těžké vysvětlit v čem spočívá… To by vás asi nezajímalo…” odpověděla. Kdyby na tom trval, magii by mu přiblížila, ale nikdo než rodina se o to nikdy nezajímal. Bylo zvláštní mluvit o magii před někým cizím, ale vlastně proč ne? Pokud bude chtít, vše mu vysvětlí.

Bylo celkem jasné, že se ještě nestačil asi ani rozhodnout. Možná to byla dost předčasná otázka, ovšem zeptala se, kdyby náhodou věděl, protože Ryumee věděla už dopředu. Nechala to všechno teda být a soustředila se na jiné věci než na Evovo přijímání do smečky.
“Neslyšel jste ještě o Norestu? Takhle se jmenuje celé tohle území..” vysvětlila mu jednoduše. Podívala na svůj odraz ve vodě a musela se trochu pousmát. Konečně začínalo jaro a Rya si začínala dokonce připadat lépe, už tolik nemyslela na špatné věci, které se děly.

Podívala se na něj a pak zase do dálky. “To zní fajn, a co byste mezi námi rád zastával za profesi, pokud vás Nox přijme?” zeptala se. Na výběr bylo ze spousty možností. Nejlákavější pro něj mohla být asi role lovce, možná učitele. Přemýšlela i nad medicem, ale am už by jich bylo možná hodně. Nebo by spíš nevěděla jak je s Timem rozdělit do učení a musela by je mít pod kontrolou. To by bylo moc složité, jak pro ně, tak hlavně pro ni. “Jak se vám vlastně zatím daří v Norestu?” položila mu hned další otázku.

Na svém průzkumu skřížila svou cestu s někým jiným. Toho někoho už znala, sic to nebyla moc dlouhá doba. Potichu za ním přišla a přisedla se o kousek dál s pohledem upřeným do dálky. Dnes bylo opravdu hezky, dokonce i teplo. “Krásný den přeji, Everette,” pozdravila slušně nováčka. “Jak to vypadá s vaším přijímáním?” zeptala se hned do úvodu konverzace.

Ry se šla podívat za hranice poblíž řeky, byla opět na průzkumu jarních bylinek. Zjišťovala, že již brzy se budou moct s Timem vydat na sběr po Norestu, kde mu jistě ukáže spoustu nových bylin, které ještě neznal. Teď u řeky zjišťovala, že směrem k moři už by mohla být zem rozmrzlá a mohla by tam být více zeleně. To znamenalo, že výprava se mohla uskutečnit již velmi brzy! Už se těšila až to svému bratranci oznámí. On měl vždycky radost, když spolu vyrazili na výpravu. Akorát měl často tupé otázky…

Nechala ho už být, respektovala, že není zatím příliš dovtípivý. Přikývla akorát když domluvil o jelenech. “Něco takového bys asi nepřehlédl,” řekla. Sama o nich slyšela jen od jiných, ale uměla si představit, co by to asi bylo jednoho potkat.
Když sněženku zahrabala, věnovala se teprve Timovým otázkám. Jeho poznámka byla trefná, ale vcelku hloupá. Vše, co se mohlo logicky odvodit, nebylo pro Ryu důležité natolik, aby se o tom muselo mluvit. Pořád na něho však nechtěla být ošklivá a tak se trochu pousmála a přikývla. “Nemohou se jíst, ovšem mezi léčiteli se objevují i ti, kteří umí z různých, normálně nepoužitelných věcí udělat lektvar. Slyšel jsi už o lektvarech? Můj táta se v nich vyznal a já jsem toto umění také odkoukala, ale zatím jsem sama nic nezkoušela… Chtěl bys do toho jít se mnou? Budu potřebovat asistenta,” podívala se na něho spiklenecky.

Vysvětlení, proč ho vzala do tábora, teoreticky neměla. Bylo to pro ni jednodušší, protože stejnak musela odnést bylinky do nory a zároveň věřila, že vlk, kterého právě poznala, nebude dělat potíže. Byl spíše podobný Rye a ona by NIKDY nedělala nikomu potíže. Doufala, že na ni S’Arik nebude tolik naštvaný, ona sice byla zvyklá na to, že i jako tulačka mohla do tábora, ale teď to bylo jiné. Ani něco jako zvyklost, či dokonce jen prosté zapomenutí, by ji nikterak neomlouvalo. I přes tenhle tlak v její hlavě, že udělala obrovskou chybu, zůstávala klidná a stála si za svým. Minimálně to teď bylo nutností. Kdyby totiž sama Everettovi nevěřila, a přesto ho do tábora přivedla, mohla by se s důvěrou Noxe asi rozloučit. “Ano, jistě… Everett je tulákem celý svůj život, nikdy nepoznal smečku, ale musím říct, že je velmi slušně vychovaný. Jeho magií je levitace a zároveň je i jeho slabinou. Z rozhovoru jsem zjistila, že se o sebe umí velmi dobře postarat a má dobrý vztah ke hvězdám, což mne trochu utvrdilo v tom, že by naší smečce mohl přispět. Nechtěla jsem poutat mnoho pozornosti u hranic, byla jsem jen na výpravě pro jarní bylinky a poblíž hranic bylo více pachů. Vím o všem čeho jsem se dopustila a jsem ochotna nést následky za svou troufalost…” znovu se lehce uklonila. Doufala, že tato výpověď bude stačit a S’Arika uspokojí. Sama díky své magii možná zapomněla, že by neměla tolik riskovat jen kvůli tulákovi. Popravdě nedokázala myslet tolika dopředu když jí bylo tak špatně jako dnes.

Všimla si S’ Arika v jeskyni. Byl pravděpodobně zaměstnaný a Rye trochu poskočilo srdíčko když viděla jeho pohled. Tuláka by do tábora za normálních okolností nepřivedla, už vůbec ne teď s uzavřenými hranicemi a takovým počtem vlčat, bohužel přecházet neustále sem a tam, aby ho nemusela nikam vodit bylo zdlouhavé a ona sama ho přeci prověřila. “Přeji krásný den Noxi,” uklonila se mu. “Omlouvám se, že vyrušuji. Našla jsem před hranicemi tuláka, který projevil zájem o členství ve smečce. Než jsem ho sem přivedla, osobně jsem ho prověřila a jsem za něj tedy plně zodpovědná. Stejně tak ho mohu také hned osobně vyprovodit, pokud to bude zapotřebí. Jmenuje se Everett..” podala alfě oznámení a doufala, že dá na její slovo. Nemínila udělat nic špatně a plnně si uvědomovala, čeho se dopustila. Tím, že se za něj zaručila, doufala, že se situace aspoň maličko vylepší a také doufala, že Ev nebude dělat problémy.

>>> planina husí

Mezitím co byla odložit bylinky, Everett někam zmizel. Řekla mu kam má jít a kde by mohl Noxe najít, netušila ovšem, že půjde sám a nepočká na ni. Jaká drzost. Musela si tedy pohnout, aby dohnala černého vlka a nenechala tuláka samotného na území.
Když ho konečně našla, chtěla mu vynadat, ale to neměla v povaze takže to nechala být a dělala, že tu byla celou dobu.

Plán byl tedy jasný. Odložit byly v noře a najít S' Arika. Ryumee se tedy vydala na cestu s novým známým a s lepší náladou. Dnes možná přivede do smečky nového člena a na to se vcelku těšila. Byla zvědavá jestli nakonec Everett nevycouvá hned, co dostane úkol, nebo se mu smečka třeba nebude líbit. Byla vlastně docela připravená i na to. Tušila také, že se bude o něj muset zprvu postarat jako teď o jejího bratrance, ale ani to by jí tolik nevadilo. Narozdíl od jiných vlků byl tenhle fajn, tedy aspoň pro ni.

>>> Nora alf

Přikývla. Plusem bylo, že aspoň nemusela plýtvat bylinkami. Začínala si více všímat změn v jeho tváři. Třeba ho opravdu přesvědčila, že smečka bude dobrá volba. Hlavně tedy pokud nehodlal cestovat dál, ale to také mohl. "Ano, i takové smečky jsou a jednu takovou tu dokonce máme. No, pokud se rozhodnete tu zůstat, poznáte to sám..." trochu se ušklíbla. Bylo až zvláštní, jak na ni vlk působil, bylo to dokonce až děsivé v jejím případě. "Normálně takové věci nedělám, ale mohu vás dovést k Noxovi, tedy pokud o to stojíte... Vsadím se, že vám řekne víc a potom uvidíte..." sebrala všechny své bylinky připravena na cestu.