Príspevky užívateľa

Samci: S’ Arik, Huntley, Timothée
Samice: Roo, Rio, Sariane

Mey spokojeně spala v noře alf, nebo-li noře mediků. Zdálo se jí o hvězdách a komunikaci s nimi. Již dlouho neměla takový sen, i když s hvězdami komunikovala i normálně. Zdálo se jí o Timovi a Mari. Viděla zamlženou vizi, kdy společně utíkali před problémem, netušila kterým, nebo čím. Po chvíli se od nich Mari odpojila a Mey ji zahlédla až za delší dobu. Stála s Timem na místě, které připomínalo hráz a dívali se na ní do dálky. Vedle svítilo pár červených očí a potom odešla. Po tomhle se Mey probudila. Byla dost zmatená a musela si pročistit hlavu a popřemýšlet o tom.
Za chvilku již byla zpět v noře, bylo hodně brzo, ale Ry už na ten sen asi přišla. Stoprocentně se něco stalo a neví o tom, musí najít S' Arika. Její sestřenice přeci patřila do smečky, mohl by něco vědět. S Timem určitě zůstala, protože mu nabídla domov, ale na druhé straně bylo něco jinak... Špatně...
Z myšlenek ji vyrušil vlk. Znal její jméno, ona jeho ovšem ne. "Ano, přejete si?" podívala se ven z nory. Počítala s tím, že ji zase někdo vyrušil s bolavou tlapou nebo uchem, o žádném učni nevěděla ani popel.

Jo, jasně. Každý má občas den blbec, ale na to Ryumee nemá čas. Má spoustu práce a nějaká zbloudilá včela ji umí pořádně zkazit náladu když na to přijde. Ovšem teď? Teď si připadala dobře a byla úplně v klidu. Snad by se dalo říct, že měla radost. Neměla ráda hloupé vlky, ale když Adainovi dala šanci, nelitovala. Ne, že by ho považovala za hloupého, možná za nevychovaného, ale to byl skoro každý a ona to moc dobře chápala. Hold někomu se nedostane diplomatické výchovy, hlavně že má aspoň nějaké vědomosti. Na tom si Ryumee hodně zakládala. "Někteří neumí ani to a kupodivu zde stále mají své místo," podotkla. "Za zajímavé beru věci, které vlk umí navíc od našeho stvoření. Mám na mysli třeba takovou magii, velmi zajímavá věc, ne každý ji má a ne každý ji umí použít. Některé jsou jednoduše k ničemu... Možná například křídla a zvláštní zbarvení, či znaky..." podívala se na jeho znak, se kterým se snažil najít rodinu a i na jeho křídla. "Myslím, že lze najít spoustu zajímavostí," dodala. Některé ty common věci na jejich území, třeba přesně zbarvení a křídla, ty už nikomu zajímavé nepřišly, ale Ry byla výjimkou. Nedalo se říct, že by ji tak moc vše zajímalo, ale občas se i k obyčejným věcem vázaly zajímavé příběhy a ty zbožňovala.

Prohodila ocasem a naklonila hlavu. "To jsem, taky jsem ve smečce vážená, bohužel pár blbů se stejně najde..." zašklebila se. Měla pravdu, tím si byla jistá. Někteří se chovali s úctou a někteří se chovali uctivě jako kreténi. Takhle se často nevyjadřovala, bylo tedy vidět, že je v klidu. Měla určenou komfortní zónu a tento vlk do ní kupodivu spadal.
"Jasně, dám vědět," mrkla s úsměvem. "No.. A co ty? Něco zajímavého?" zeptala se. Byla špatná v těchhle věcech. Absolutně se neuměla ptát a seznamovat, no zkusila co uměla.

Sklonila hlavu s pohledem k zemi. Nechtěla si snad ani přiznat, jak byla ráda, že bude někoho mít. Mohla to zkusit trochu jinak než u Mari. Tu mezi svými nedokázala udržet, snad se ani nesnažila. Obě byly zlomené odchodem rodiny, ovšem teď měla další pokus. "Dobrá," zvedla hlavu a zeširoka se usmála. "Je čas tě seznámit se S' Arikem," dodala a zvedla se. Zkusí ho najít v táboře smečky, třeba tam bude. Rozešla se s náznakem, že má jít Tim za ní.

>>> Nora smečky

Pokrčila lehce rameny. "Otravují mě jiní, ty alespoň nemluvíš z cesty..." ušklíbla se. Bylo to zvláštní jak ji vlk zaujal, i přes to, že nebyl skoro vůbec zajímavý vzhledem. Měla slabost pro krásné malé věcičky, které se nejlépe třpytily. Vždy obdivovala drahokamy asi stejně jako otec. Myslela si, že měl Sil rád jen kvůli tomu, byla jinak nezajímavá a úplně blbá. Neměla ji ráda.
"Nekoukej tak zbožně, máme to v rodině..." zasmála se. "Chodí za mnou každý druhý a občas jsou to fakticky blbosti.." protočila očima. Tihle jí vážně vytáčeli. "To by bylo celkem fajn, občas je to pech riskovat život pro trs trávy," odpověděla. Myslela to ironicky, ale občas měla opravdu namále.

Nerada bojovala, opravdu velmi nerada. Jako malá si takhle hrála, ale to byly ty vlčecí hrátky, neškodné vylepšování schopností. Potom boj dokonce trénovala, tím se vylepšila v sebeobraně i v některých útocích. Nebyla bůhví jaký bojovník, ale špatná v tom také jistě nebyla. Na vlka se dívala naprosto klidně s hrdostí, kterou jí nemohl sebrat. Musela přemýšlet i nad tím, jak je vůbec možné, že se tohle stane. Vlk patřil do smečky i přes svou povahu a agresi? Tady něco nehrálo. "Tvé jméno?" zeptala se. Někde už ho musela zaslechnout, tenhle vlk se potuloval po území často, nebo se jí to aspoň tak zdálo. Byl velmi mladý, možná se tu narodil, možná proto si ho pamatuje. Uvažovala. Na útok stihla zareagovat včas, ale musela uznat, že neměla snadného soupeře, někteří Ignisané by mohli závidět. Byl rychlý, nestihla uhnout. Ucítila, že jí hryže do krku. Zkus měl silný, ale kůže u vlčího krku byla volná a u Mey jí ještě chránila huňatá srst. Vytrhla se z jeho sevření dokud mohla. Znovu uskočila pryč a hned na to ucítila vlhko. Sice se vytrhla, ale zaplatila hlubokou ranou, jenž se bude dlouho hojit. To byla poslední kapka, teď už se musela bránit svým tělem a ne jen pohyby. Hned co by se vlk pohnul, byla připravena po něm vyjet. Mezitím měla srst smáčenou krví, která odkapávala na zem.

Trochu se zarazila v pokroku. Co měla asi teď říct, pravdu? Pravděpodobně. “No věc se má tak… Nejsem zrovna společenskej typ,” vyvrátila mu jeho slova. Samozřejmě měla věci na práci, ale brala to spíš tak, že tu taky není sama a může si dát pauzu. Jinak by z toho zešílela.
Adain ji stejně okamžitě zastavil v jakémkoli odchodu další otázkou. Trochu jí zvedlo náladu, že se chce bavit. Sama nedokázala nadhodit žádné téma tak aspoň on to udělal za ní. “Chodím často. Jsem léčitelka své smečky takže dokonce musím. Ne všude roste všechno…” poznamenala s lehkým úsměvem.

Vlčice se usmála. K jejímu překvapení opravdu nápomocná byla a dost ji to těšilo. Dlouho už neviděla někoho z rodiny a když už, nemusela ho. Kdo jí tu vlastně zbyl? Matka, kterou ani matkou nazývat nechtěla a Marielle, se kterou si nesedla. Nebyla si jistá proč, ale vycítila z vlčky často podobnou energii té její. Na začátku ne, to si trochu rozumněly, ale po odchodu rodiny se vše změnilo. Co si mají dvě nemluvné vlčice říct? Občas Mari litovala, protože ji opustili ještě dospívající a rituál musela protrpět sama s Mey, ta aspoň viděla celou rodinu u toho svého. “Hele, nedělám to často, ale můžu ti nabídnout úkryt. Nevím jak to máš, ale mohl by ses vrátit mezi nás, klidně tě vezmu za alfou. Mohly by se ti vrátit vzpomínky po nějaké době a samozřejmě bych ti připomněla staré zvyky…” nabídla mu pomocnou tlapu. Byl by hloupý kdyby odmítnul takovou ochotu, znovu by to Ry neudělala. Teď to však bylo na něm a na jeho pocitech.

>> řeka Cayna

Zavedla ho do nory alf, kterou obydlovali medicové. Vypadalo to, že si na něco vzpomněl nebo tu již byl. Ona sama zde trávila s otcem dětství, možná to měl podobně. "Tohle je nora mediců, léčitelů smečky Přízračných. Jsme hned vedle tábora. Dříve to tu obýval můj otec Alo-pé, nyní tu jsem já. V naší rodině je normální být léčitelem. No, ale hlavně jsme pevně spjati s hvězdami. Říká ti to něco?" pokusila se mu něco málo připomenout. Třeba by se mu mohlo něco vybavit.

Jen tak se dívat ji nebavilo. Říkala si, že by mohla odejít, stejně neměla o čem mluvit. Vlk ji sice zase zaujal, ale byl na ni moc. Jeho radost a názory, které byly dost odlišné od jejích, ji nezajímaly. Třeba by mohla být užitečná jinde než tady. "Nu, počítám, že asi půjdete zkoumat okolí. Nebudu rušit," začala nenápadně a dívala se na promočenou červenou srst. Z Adaina kapala voda skoro doslova proudem. Musela se zasmát jeho nerozvážnému chování. Přesně takhle začínaly nemoci a pak už se jen šířily dál.

S obdivem skrytým jen přihlížela. Možná čekal od vlčice, že skočí za ním jako střela. Ta jen stála beze slov. Možná chtěla něco říci, možná ne, to už se nedozví. Nezmohla se na půl slova a už stejně nemusela. Adain zmizel ve vodě. Jen popošla po hrázi a počkala až se vynoří. Všimla si, že jeho křídla, na vodě ho nadnášela. Ona ani nikdo z rodu, pokud pamatovala se dobře, křídla nikdy nezkusili. To jen kvůli znalostem se tomu faktu nedivila. Zavrtěla hlavou zlehka, sama do vody by nešla. Na břeh posadila se, na Adaina hledíce. "Nabídneš vlkovi drápek a ukousne ti celou tlapu... Netušila jsem, že slovo 'někdy' může znamenat i hned" protočila oči v sloup, avšak usmívajíc se. Hrubost zde nebyla rozhodně na místě.

Měla úmysly zavést ho do nory, tam bylinky a pelíšek její. Od chvíle co alfa jinde žil, nazvali medicové prostor svým a dobře tomu tak. Prostoru moc a klidu víc než dost. Cestou mohl si vlček připomenout, kde žil a paměť trochu oživil. Ušima zastříhala když slyšela tu větu a otočila hlavu svou. "Marielle? Řekni, měla na sobě stejné jizvy?" otázala se. Obě prošly rituálem, už to bylo nějakou chvíli. Třeba jí teď bude věřit a nechá se odvésti.
"Do tvé rodné smečky," odpověděla krátce a hned zase rozešla se. Podél řeky šli tak dlouho, než zahlédli než zahlédli rodnou půdu, hráz a lesy. Zavedla ho do své nory a vzala to oklikou. Musela mu ukázat tu krajinu rozsáhlou.

>> Nora alf

Vzpomněla si na své dětství. Nebylo to lehké, nelitovala však ani chvíli. Na vše co ji připravili, to by se jiným mohlo zdát. Vše teď bylo dávno za ní... Viděla spravedlnost, nenaučila se smát. Do vody ji brali často, bohužel jen pro přípravu na rituál dospělosti. Nepoznala vlčí hrátky po odchodu z Norestu. Za hranicemi z ní vlčí paní, sic měla jen pár měsíců. Vzpomínek měla i dobrých, to se nemusela bát. Však výchova bylo to hlavní, zvyky, slavnosti a rituál. Naposledy ve vodě, slané a ledové, stála po pas od krve a koukala do nebe. Otec hned po jejím boku svíral v tlamě ostrou dýku, z ní krev kape do moře. Mey také již od té doby nemá vodu v oblibě. "To máš pravdu, mně přijde, že už to byly roky..." zasmála se maličko. "Věř, že ano, zkoušela. Nic příjemného..." zašklebila se na něj.

Na chvíli upadla z tváře maska její, měla pravdu. Usmála se. Rodinu poznala ať byla kdekoliv. Byl sice trochu jiný od ostatních, ale znaky měl po Estrelácích. Než masku zpět si nasadila, znala problém a tím ztráta paměti byla. Čumák lehce nakrčený napovídal zamyšlení. Mari hledat nemohla. Čím by mu tak pomohla? " Znám tě, znala jsem tvou rodinu. Pamatovat si mne nebudeš, byl si ještě malé štěně když jsem tě viděla naposled, ale jsem tvá sestřenice. Ryumee Estrela do Norte a tobě patří stejný rod. Vše ti vysvětlím, pojď se mnou..." otočila se a vydala se k území své smečky. Dříve k ní i on patřil, mohl by si vzpomenout.