Príspevky užívateľa

Musela se nad jeho slovy zasmát. Členové smečky ji tak možná brali, ale od tuláka by to snad ani nečekala. "Myslím, že mne můžete brát jako obyčejnou vlčici, nevadí mi to... Vlastně pro vás mé postavení nic neznamená, maximálně vás mohu ošetřit pokud máte nějaké zranění z cest..." řekla s úsměvem, který skoro hned vzápětí klesl a bylo poznat, že se zamyslela. Uvědomila si totiž, že si jeho společnost docela užívá. To se moc nedělo, rozesmát ji uměl jen Tim a předtím ještě Adain, ale jinak se moc neusmívala. Sklonila hlavu zpět ke svým bylinkám a trhala další.
Hlavu zvedla teprve když zaslechla nejistý hlas. "Víte... Nejste určitě první ani poslední s podobnými myšlenkami. Rozumím tomu, že když nemáte celý život žádnou smečku a jste jen sám, je těžké se rozhodnout takhle narychlo..." podívala se na svůj náhrdelník se vzpomínkou na otce a potom zpět na Everetta. "I s tím se musí počítat a myslím, že kdyby vám smečka nakonec přeci jen neseděla, můžete vždy odejít. U nás se hlavy netrhají tak, jako jinde," nemohla si odpustit narážku na Ignis a jejich pravidla. Doslova se jí hnusilo, že vlky, kteří chtěli odejít, považovali za zrádce. Tenhle fakt také již odněkud slyšela.

Timova další otázka ohledně jelenů přišla Rye hloupá a podívala se na něj dokonce stejným pohledem jako zněla její myšlenka. To jako vážně? Nakonec se však rozhodla zvolit normální diplomatickou odpověď místo něčeho jako "hrabe ti?". "Samozřejmě Timothée, jinak bychom o nich asi nevěděli, nemyslíš?" Někdy to s ním měla opravdu těžké, ale nemohla ho hned za všechno kárat. Byl prakticky jako malé vlče.
"Podívej se na ni pořádně a zapamatuj si jak vypadá. Sněženky jsou totiž jedovaté a často se používají jen na okrasu. V léčení se nepoužívají, tedy ne většinou... Ale o tom tě budu učit možná jindy..." zahrabala sněženku zase zpět do země a hledala dál.

S bylinkami v tlamě přikývla, aby nežvatlala a když našla další hodící se jarní bylinku, teprve potom promluvila. "Ano, jsem léčitelka. V naší smečce jsem Coelo Medic, aby vám to převedla do vašeho jazyka, jsem vrchní léčitel..." vysvětlila a hrdě se uculila. Na svou novou pozici byla opravdu pyšná. Ještě aby ne, byla také nejvýš, kam se obyčejný člen mohl dostat. Aby se dostala ještě výš, musela by už být nápomocná snad samotnému Noxovi a nebo... To nepřipadalo v úvahu. S Coelem byla naprosto spokojená. Vždyť to byla její vysněná pozice. Konečně mohla nahradit otce v jeho úžasné práci, kterou vždy tak moc obdivovala.

Vždy byla radši pro mír, i když i v boji nebyla vůbec špatná, každopádně její role i v případě souboje s Ignisem by byla jasná. Rozhodně by nebylo příjemné dívat se na smečku bez jiného než léčitelského zásahu, ale v té době by byla jistě mnohem potřebnější na svém místě než mezi ostatními. Doufala, že na nic takového nedojde, nechtěla vidět nikoho umírat, i když by to nebylo zrovna poprvé. I Tim by jistě dělal v takové situaci pomocníka jí a ona opravdu nechtěla vidět v jeho tváři tu stejnou bezmoc, kterou by měla ona. Ovšem zatím se nic takového nedělo a nemusela se zatím strachovat o nic jiného než klasické nemocné a raněné. I těch se objevovalo mnoho. Stejně tak jí přišlo, že byly časté i porody z nějakého důvodu.
Téma, kvůli kterému tu dnes byla, bylo rozhodně veselejší než její pacienti a Rya mezi slovy Noxe napřímila uši. Možná očekávala, že by mohlo jít o její postavení ve smečce, ale i tak byla velmi překvapená. Spousta ostatních vlků, zdálo se jí, povýšili takto až za delší dobu a ona již teď měla tu možnost stát se S' Arikovým dalším Coelem a tudíž i rádcem. Kdyby neměla v sobě takovou sebekontrolu, pravděpodobně by teď radostí skákala, ale přesně to se nestalo. Rya seděla s vypjatou hrudí, a sic byla velmi nadšená, mluvila klidně. "Vážený Noxi," oslovila ho aspoň podobně jako on ji. "Děkuji důvěře Vaší i celé smečky Přízračných. Jistě víte, že je to pro mne nesmírná čest se ucházet o místo Coela a jsem ráda, že jsem obnovila Vaši důvěru k mému rodu, jak tomu bylo kdysi. Vaši nabídku s hrdostí přijímám a slibuji, že vynaložím všechny své síly k tomu, abych uspokojila potřeby smečky. O nemocné se postarám, raněné vyléčím a budoucí mediky naučím znalostem aspoň podobným těm mým. Děkuji," dořekla a uklonila se před šedým vlkem. Tímto si Ryumee splnila svůj sen jít ve stopách otce.

Byla ráda, že pochopil její situaci a přijal tento fakt s klidem. Sama nenáviděla když jí cizinec tykal a ať už tento vlk tak cizí nebyl, bylo to zvláštní. Rozuměla tomu proč a že to je lepší, ale stejně by mu brzy zase vykala jen tak ze zvyku. Jediný komu tykala byl Tim a Mari.. Vlastně možná i Adain, ale to měla výjimečně dobrou náladu. Teď když se vlk zajímal dál a vypadalo to, že má o smečce už lepsí mínění, začala se utvrzovat v myšlence, že možná ho do tábora opravdu bude moct dovést.
“Ano, funguje u nás, možná i u všech, určité pravidlo pro přijetí do smečky. Už jsem tedy viděla i výjimky, ale většinou si musíte své místo zasloužit. Já třeba, stejně jako teď, jsem musela doplnit zásoby v léčitelské noře. Náš Nox, tedy vůdce, zná mou rodinu a musela jsem tedy prokázat věrnost. Každý nováček musí splnit nějaký úkol, aby si své místo zasloužil a potom už jen stoupáte na vyšší pozice podle svých zásluh..” vysvětlila mu a utrhla velmi opatrně mladý podběl. Nenáviděla jeho chuť, tudíž se snažila ho moc neokousat.

Trochu ji překvapil otázkou, že neví jak to ve smečce chodí. Vlastně se nebylo čemu divit, spíš to jen nečekala. “Smečka je taková rodina o více členech. Máte tam vůdce, často jeho partnera a jeho rádce… Ty si smečka volí sama a nebo se to předává rodině. Potom tam jsou ty členové, kteří zastávají určité profese, například lovec, špeh nebo léčitel. Dále jsou tam vlčata a nováčci, kteří se všechno teprve učí. Všimla jsem si, že každý těmto profesím říká jinak, ale to už je zase jiné vyprávění, ovšem nepřijde mi to tajné pokud vás to také zajímá…” odpověděla mu. Na dalšího jeho otázku už tak pozitivně neodpověděla. “Víte, třeba to bude znít divně, ale nejsem zrovna zvyklá tykat někomu jinému než rodině a vždy to tak bylo… Byl by to pro mně asi nezvyk… Ale možná časem, pokud se ještě třeba uvidíme,” vysvětlila mu a trochu pokrčila rameny.

Chápavě přikývla. "To je rozumné vysvětlení, které nemohu vyvrátit... Bohužel vám bez jistoty nemohu ani ukázat území, na to jsou mé tlapky krátké a popravdě... S riskem, který by to s sebou mohlo nést bych to ani udělat nechtěla. Rozhodnutí je čistě na vás, mohu nabídnout maximálně tak pomocnou tlapu a bližší představení smečky, toť vše," rozhlédla se okolo nich. Vlastně mohla ještě okouknout jestli tu ještě něco neroste. I kdyby by to bylo mladé jako tento heřmánek, který ani nečekala, že najde, bylo by to třeba užitečné. "Mám tu ještě nějakou práci, takže pokud nemáte dalších otázek, můžeme se rozloučit. Zároveň mohu nabídnout, aby jste mi dělal doprovod, pokud vám to nevadí a chcete ještě něco vědět..." dodala krátce. Normálně by možná trvala na jeho odchodu, ale něco na vlku jí říkalo, že s ní dnes možná odejde zpět k táboru. Možná to bylo jen kvůli těm hvězdám, to nemohla říct. Napadlo ji, že nechce být ve smečce i z důvodu, že nezná její chod a to by mohla Rya hravě vysvětlit. Také bylo možné, že jí jen chyběla dobrá společnost a s Everettem si to mohla vynahradit. Upřímně jí byl povahově blízký.

Také se zasmála a pohlédla zpět na něj. "To je pravda... Musím se zeptat už jen tak v kontextu... Uvažujete o této smečce, nebo se mýlím? Zajímání se nemusí vždy být směrováno k činu, proto bych ráda znala vaše úmysly. Tedy, kdybyste se přidal do smečky, bylo by možná jednodušší o vztazích k hvězdám mluvit, vlastně poznal byste jaké to je, pokud chápete... Samotářský život má své kouzlo, ale neberte mne špatně, co vás drží u toho být sám?" začala s mluvou hlubšího významu a nadzvedla ve zvědavosti jedno obočí. "Nevnucuji nikomu nic, pouze se ptám, co pro vás znamená samotářský život. I když možná lepší otázkou by bylo, co vás drží od společenského života, že ano?" trochu pozměnila svou otázku. Bylo vidět, že se jí po heřmánku trochu ulevilo, aspoň tedy na chvíli.

Záliba ve hvězdách a vlkova otevřená mysl, přiváděla Ryu k domnění, že možná trochu uvažuje o smečce. Mezi slovy byla fascinovaná růžky a zbarvením jeho srsti. Přišel jí vskutku zajímavý. "Správný odhad. Muselo by tomu tak být, ale jistě se zde toulá i někdo jiný, kdo by takovému umění mohl rozumět. Není pravidlem, že to umíme jen my..." pomyslela na svůj rod, který měl také chvilkové období potloukání se po okolí bez ničeho než možná sami bez sebe. Ona sama toto období vlastně také zažila a možná by se našel i někdo podobný jim. Zajímalo by mne... Vy jste od štěněte žil sám?" zeptala se tentokrát bez nátlaku, jen z čisté zvědavosti.

Další otázka byla mnohem složitější než jiné. Neuměla moc dobře vysvětlit komunikaci s hvězdami možná tak dobře jako jiní vlci, protože to pro ni byla věc, kterou se naučila už jako malá. V rodině tohle také dělali a nemusela se tomu tolika učit. “Musím přiznat, že možná nebudu schopna vám dát smysluplnou odpověď, mně tomu naučila má rodina, v hvězdy věříme. Já věřím tomu, že mezi nimi jsou i naši zesnulí, ale každý to má jinak, zdá se. Nevím jak se učí této věci jiní, možná by vás to naučil někdo z mé smečky, ale mohu to aspoň vysvětlit…” trochu se odmlčela a zamyslela. “Komunikace mezi mnou a hvězdami funguje většinou přes sny… Možná jsou někteří vyvolení, ale myslím, že pokud věříte, přijde to samo…” dořekla větu a podívala se na nebe. O jeskyni se radši nezmiňovala, ta byla jen pro smečku, ale snad každému se tam něco zjevilo. Stejně jako se Ry tenkrát zjevil otec.

Mile se za jeho slovy usmála. “Děkuji vám Everette, to je ode mne vše. Nemám již další otázky,” klidně se posadila s lepším pocitem. Moc vlků by mnoho věcí neřeklo a už vůbec ne jen tak někomu. Bylo lehkomyslné se nezeptat na postavení ve smečce a nebo si aspoň ověřit členství, ale možná se zde jednalo hlavně o vzájemnou důvěru, kterou při výměně informací museli teď vlci sdílet. “Můžete se ptát na cokoliv, co vás zajíma,” pokývla mu a nechala ho mluvit.

Musela se zasmát při Timově zklamaném výrazu. “Neboj, již brzy se vydáme i na lov zeleňe,” mrkla na něj. “Já také žádného neviděla, i se spoustou práce se jim ale vyhýbám. Věř mi, že můžeš být rád, tohle nejsou obyčejní jeleni…” řekla tentokrát vážně. Tohle opravdu sranda nebyla, ale on ani normální jelen není zrovna k smíchu.
Dále se věnovala prohrabávání země. “Nezapomeň každou díru zase zahrabat, jsme vlci, ne divoká prasata,” poznamenala a vyhrabala další kořínek. Tenhle vypadal jinak než ostatní. “Podívej Time, tenhle je jiný. Z tohohle malého uzlíku kořínků nám co nevidět vyroste sněženka, víš o nich něco?” zeptala se s nadějí v hlase.

Rya byla již spokojená s informacemi, které dostala. Potřebovala už jen jednu poslední věc, ale Everett, který se již na nic nezeptal a jen poděkoval, jí to trochu pokazil. Nechtěla se ptát bez toho, aby to bylo fér, takhle to fungovalo, informace za informaci. “Zeptám se na poslední otázku, pokud vám to nevadí, pokud byste chtěl odejít, odpovídat nemusíte. Samozřejmě pokud odpovíte i teď, smíte se ptát dál. Myslím, že nemusím říkat, že nemohu odpovědět na vše, to je snad jasné…” určila další pravidla a trochu doufala, že to v něm probudí zvědavost. Vlk se jí líbil, měl slušné vychování a zajímavý charakter. Musela přiznat, že vypadal trochu jako ona, tedy chováním. Rozhodně by nebyla proti, aby se o vlku víc dozvěděla. “Má poslední otázka zní: Jaké jsou vaše slabiny?” položila poslední z kontrolních otázek. Pokud by dostala uspokojivou odpověď, možná by Everettovi nabídla možnost přijetí do smečky, ovšem pokud by měl zájem. Jako Coelo by S’ Arik možná dal na její slovo, ale to jen pokud by jí to stálo za to.

Pousmála se. Zdálo se, že vlk uznává pravidlo “jak ty ke mně tak já k tobě”, protože jeho chování se změnilo. Byl o něco zvědavější a nadšenější do konverzace. “Celkem čtyři smečky. My, vedle nás hned kousek je Ignisská smečka a potom je tu Nihilská smečka, naši spojenci. Slyšela jsem ještě o jedné, ale nemám o ní moc informací, možná to, že je to něco jako kult…” odpověděla jednoduše. O Ignisu mu moc neřekla, její názor by neměl ovlivnit jiné vlky, i když byl správný. Dozvěděla se dokonce o jeho magii, tahle výměna informací se zdála býti úspěšnou. “Dobrá a v čem jste dobrý? Nějaké jiné schopnosti…”

Nadzvedla koutek náznakem úšklebku a přikývla. “Mé jméno je Ryumee Estrela do Norte, stojíte na hranicích smečky, která si říká Přízrační. Smečka má možná nejrozsáhlejší území ze všech zde, na území Norestu. Potrpíme si na klid a ač se to může některým zdát jako bláznovství, mluvíme také s hvězdami…” řekla přesně jak slíbila. Tušila ovšem, že otázky budou pokračovat, tudíž se první zeptala znovu ona. “Řekněte Everette, jaké jsou vaše schopnosti? Máte magii?” znovu si na místě přešlápla a čekala jestli i on bude mít nějaké otázky. Pokud by to takhle šlo dál, mohli by se v konverzaci dostat daleko.