Príspevky užívateľa

Vlk jí přišel trochu nervózní, doufala, že z toho nevzejde konflikt nebo něco. Po chvíli však zklidnil. "V pořádku, omlouvám se... Jsem Ryumee Estela do Norte" představila se okamžitě jak měla ve zvyku. Teď když vlka viděla líp, mohla si ho prohlédnout. Byl pro ni velice zajímavý, ovšem nechtěla to dávat moc najevo. Přisedla poblíž, stále v bezpečně příjemné vzdálenosti od cizince a podívala se okolo. Asi pochopila proč tu vysedával, bylo tu příjemně.
"Je tu jistá možnost, že ano, proč?" obrátila otázku okamžitě a podívala se zpět na vlka. Byla opatrná, velmi opatrná. A to víceméně vždy a na všechno.

Ryumee sklonila hlavu pře S' Arikem, který za nimi také přišel. Hlavy smečky se těšily z nově narozených. Mey osobně už tak nadšená nebyla, dělala jen svou práci. Na poděkování přikývla, byla ráda za dobře odvedenou práci. Byla zpět na svém místě, tam kam patřila a už by to neměnila. Teď ovšem cítila, že byl čas nechat rodinu o samotě a jít si po svých. Chtěla odejít hned, ale Nade ji ještě na chvíli zarazila. "Dobrá, vyřídím..." souhlasila. Věděla o koho jde, proto to mohla slíbit. Rozloučila se tedy a vydala se vlastním směrem.

Obě vlčice dorazily do jeskyně. Mey začala postupně ukládat všechny bylinky na své místo, nechala proto chvíli Noctru jen stát. Mohla pomoct, ovšem Mey radši tyhle věci dělala sama, neměla ráda když se do toho někdo míchal. Vadilo jí to i u Montyho, nejraději by tu byla sama, ovšem s tím se nedalo nic dělat a akceptovala to. Hold to někdy nejde jinak než si zvyknout.
Otočila se zpět k černé vlčici. "Moc jsem ti toho neukázala, však čas se mi krátí a nemůžu zůstat déle.. Mohu tě doprovodit pokud máš cestu směrem k moři, ovšem se mnou jít nemůžeš. Můžeš tu klidně chvíli zůstat, ale v tom případě se rozloučíme" vysvětlila jí a kývla k východu z jeskyně.

Jak již bylo Meyiným zvykem, chodila přes jaro i léto často pro bylinky. Letos to nebyla výjimka, už jich také dost nasbírala a léčitelské doupě se jen zelenalo. Občas si vyšla jen se podívat po okolí a stejně se vracela s plnou tlamou listí. Upřímně ona vlastně ani neměla nic jiného na práci, neměla moc přátel, nikomu nevěřila a rodina tu již také nebyla. Dalo by se říct, že většinu času trávila jen svými zálibami jako lovem a právě léčitelstvím. Nemohla říct, že by jí to vadilo, jen jí jednoduše chyběl ten vlčí kontakt a přátelství. Znovu se proto vydala do hor, kde již potkala pár skvělých vlků a doufala snad, že někoho potká. Také že ano. Po nějaké době, co procházela toto krásné místo, ucítila pach. Čumák jí nikdy nelhal, někdo tu poblíž byl. Na chvíli se rozmyslela a řekla si, že se jí nechce někoho pronásledovat, ale nakonec se umoudřila a vydala se za pachem neznámého. Seděl u potůčku a na něco se díval, byl k ní zády. Všimla si, že má snad možná delší srst než ona a z hlavy mu něco roste. Vypadá podobně strýčkovi Ravimu.. zamyslela se Mey. Neznámý vlk jí několika znaky připomínal vlky z rodu Estrela, ovšem nikdy ho neviděla ani o něm neslyšela. Musela to býti jen náhoda. Lehce si odkašlala a promluvila. "Neruším?"

Na své klasické obhlídce území by Ryumee určitě nečekala, že by mohla potkat matku. Její máma pro ni byla cizí, znala ji skoro jen z vyprávění. Naposled ji viděla v horách s otcem a nebylo to velmi přátelské setkání. Vlastně vůbec. Jako štěně doufala, že se jí maminka vrátí, čekala a čekala, ale nic se nestalo. Odešla a zapomněla na ni a najednou po dvou letech ji potká když se vrátí. Upřímně k ní již nic necítila, ani takové to zvláštní pouto mezi matkou a dcerou. Nic. Neznamenala nic. Ani tu vlčici neznala. A s takovýmto názorem obcházela beztrestně území Norestu jakoby tu již nikdo kromě ní a Marielle nezbyl. Právě proto byla velmi překvapená když ji u jezera do nosu uhodil známý pach. V duchu zavrčela. O co tu jde?

Mey pokývala hlavou na znamení, že souhlasí, ale neřekla vůbec nic. Očichala co Noctra našla a zavřela oči. Nechtěla se splést v žádné rostlině, nemohla tu vykládat blbosti. "Hmm... Tahle rostlina má složitější využití. Pokud ji správně identifikuješ, může pomoct s močákem... Je to složitější... Takovéto věci bych tě učila kdybys chtěla být mým učněm, ovšem nyní ti ukazuji jen ty jednoduché věci," poznamenala důležitě. Opravdu neměla celý den na to, aby vykládala tulačce všechno na světě. Její čas byl v tomto období drahocenný a Noctra mohla být ráda, že se jí vůbec věnuje aspoň lehce.
Bodlo ji na žebrech. Měla opravdu zvláštní pocit, který se však jednoduše odůvodnil sám. Magie. Musela si pospíšit. "Nemám již mnoho času, budu ráda když mi pomůžeš odnést vše ještě do doupěte a pak tě budu muset opustit..." řekla ve spěchu a došla natrhat zbytek bylinek co potřebovala u vody. Vypadaly jako květiny, byly velmi barevné a silně aromatické. Když byla hotova, kývla na černou vlčici a se spěchem vyrazila zpět k noře.

Dlouhé jezero >>> Nora přízračných

Noctra konverzaci radši dál nerozvíjela. Očividně dala šedá vlčice dala svůj nezájem více najevo než chtěla. No co, vlastně jí to nevadilo. Vlci se s ní většinou nebavili proto jaká byla a bylo to lepší než aby ji měli rádi, proto jaká není. Takže to vlastně ani neřešila.
Hledala další bylinky, obzvlášť ty, které potřebovala do doupěte, když v tom ji vyrušila Noctra, která také nějaké našla. Jiné ovšem. "Ano tyhle tam jsou taky, ale netrhej je.. Mám jich dost" poznamenala a přišla blíž.

Starý hvozd >>> Dlouhé jezero

Trochu si povzdechla. Přišlo jí to pořád dokola a přitom to bylo jednoduché! Neříkala jí tu přece nic tak příšerně složitého, jen co by jí mohlo pomoct v nouzi... "Řekla bych, že až se budeš chtít ošetřit tak ti bude jedno co je lepší, hlavně jak je to daleko.. V největší nouzi protrpíš i menší riziko," řekla. Nemluvila sama za sebe, Mey byla trochu znalejší a opatrnější na takové věci, ale když se někdo ošetřuje sám... Důležité je hlavně, aby nezemřel.
Další otázky přišly až u kraje lesa, když jí ukázala lístek. "Spíš rozžvýkat, ale je na tobě jak si poradíš," odpověděla okamžitě. Tahle otázka konečně nebyla úplně jednoduchá a tak na ni ráda odpověděla. Počkala než se Noctra seznámí s lístkem a mohly jít k vodě.

Dobře. Mey už asi ani tolik nevadilo to předešlé ticho, když se teď sypala jedna otázka za druhou. Nebyla zvyklá moc mluvit, - pokud se nepočítaly hvězdy - ale teď se zdálo, že dokonce nemá moc na výběr. Noctru fakt všechno zajímalo a chtěla se vše hned naučit. "Dá se to tak vzít, ano..." řekla jen tak krátce a koukala po zemi. Černá vlčice právě narazila svými slovy přesně na to, co hledala. Tudíž jen přikývla a s kůrou v tlamě hledala dál.
U kraje lesa na ten lístek přesně narazila. Položila kůru stromu na zem a počkala než bude Noctra připravena poslouchat, pak začala mluvit. "Tomuhle říkám lístek první pomoci. Jeho vnitřek přiložíš na ránu a mělo by to pomoct podobně jako voda z moře. Je bohužel spíše na menší rány, těm větším nepomůže.." vysvětlila jednoduše. Lístek byl lehce rozpoznatelný, vypadal jako kdyby měl bílou srst. Neměl skoro žádný pach a moc dobře určitě nechutnal, ale pomohl.

Šedá vlčice přikývla. Pohled, který na ni Marielle vytáhla ji nepřekvapil, ba ani neurazil. Ona sama sice skoro dospělou vlčici znala od vlčete, obzvlášť její sestru, která už tu také nebyla mezi nimi. Každopádně Mey si nikdy moc nehledala přátele sama, vlastně to fungovalo tak, že pracovala pro smečku jak to šlo, držela zvyky své rodiny a vlci přicházeli a odcházeli jak se jim zlíbilo. Nikdy se tak s Marielle nesblížila a možná nechtěla. Znala ji vlastně jen proto, že to byla její sestřenka. Nevěděla dokonce ani čeho chce ve smečce dosáhnout... Prostě ji neznala víc než jménem. To však nebránilo tomu, aby teď nebyla nápomocna při rituálu.
Sešla k vodě a na chvíli se zastavila. Ten pohled jí připomněl i její rituál dospělosti. Na jednu stranu to byly hezké vzpomínky, ale na tu druhou to byla jen bolest, krev a slzy. Vešla do vody a otočila se k Marielle. Byla připravena. "Přistup.. Budeš opakovat po mně," řekla klidným hlasem. V hlavě se jí ozýval hlas, který chtěl nahlas vyslovit, že je na ni hrdá, že toto podstupuje... Bohužel si vybral špatnou vlčici, Ryumee to bylo jedno.

Všetečné otázky byly rázem tu, už to ticho začínalo být divné. Mey skoro nevěděla na co odpovědět první. "Vlastně ano, na škrábance to může také pomoct, ovšem může štípat. Řekla bych však, že v takových případech je lepší slaná voda pokud ji máš nedaleko. Štípe to sice víc, ale ránu vyčistí..." odpověděla jednoduše. Někteří možná používali jiné věci pro cokoliv, ona však měla své metody. "Strom se může zdát, že splývá s těmi okolními, proto je hlavně poznat jen když kvete, ale pokud potřebuješ, stačí odloupnout kůru... Jen je důležité si nic nepoplést," popadla kůru a vydala se o kus dál. Po cestě na malou chvíli kůru odložila, aby mohla Noctře odpovědět. "Když takhle funguješ dlouho, zvykneš si i na ty nedobré věci a pokud ne... Prostě to hold na chvíli přežiješ," vydala se dál. Doufala, že najde svůj oblíbený lístek první pomoci, jak ho ráda nazývala.

Mey upřímně nikdy neasistovala při porodu. Párkrát jí bylo dovoleno se přiučit pohledem, ale nikdy nesměla býti moc blízko. Však neměla nervy ani moc stres jak to mývají ostatní. Nadezhda teď přiváděla na svět důležitá vlčata s dobrou budoucností zdálo se, no ani to šedou Estrelačku tolika nerozhodila. Možná to bylo jen její povahou, možná věřila sama v sebe, že se bude umět přizpůsobit situaci. Upřímně řečeno.. Na tento den opravdu mohla jen čekat. Od doby co se přidala ke smečce jako dobrý léčitel a snad i budoucí medic, pomáhala kde se dalo a to ovšem zahrnovalo i těhotnou vlčici. Musela být velmi opatrná na to, co jí dává a musela se často radit s hvězdami, aby jí neublížila. Což nakonec dopadlo vlastně dobře!
Nebyla sic ve stresu, ale stále měla co dělat a přemýšlela alespoň dva kroky dopředu kdyby se něco pokazilo. To bylo by velmi nemilé. Snažila se jak to šlo i vlčici ulevit od bolesti, ale to nebylo takto v Meyiných silách. Porodní bolest je přirozená, možná se dá trochu utlumit, no k čemu to je? Pořád je to pro matku velká bolest. Dohlédla tedy aspoň na vědomí vlčice a její potřeby a nejhlavněji na zdraví a pohodlí vlčat. Nechtěla k nim moc blízko, věděla, že některým vlkům se to zcela určitě nelíbí a hlavní je, aby se starala máma, pořád mohla ovšem býti přítomna a dohlížet na správný chod celého dění.
Porod, zdálo se, proběhl bez problémů. Nadezhda také vypadala spokojeně a obě vlčata měla u sebe. Zřejmě odvedla dobrou práci aspoň jako pomoc v nouzi, možná zdravotní sestra dalo by se říci. Vlčice byla možná v rozpacích z toho, že byla Ryumee tak blízko zrovna při porodu, však ona si to sama moc nebrala. Kdyby měla na výběr, pravděpodobně by se neúčastnila ničeho takového jako je porod, vlčata neměla v lásce. Však bylo něco jiného když to byla její povinnost, ani jediné slůvko neřekla a souhlasila. Aj proto ji tahle situace možná nijak nevyvedla z míry.. Byl to její úkol ve smečce. Proto jen sklonila hlavu na znamení úcty k Nadě, jakožto výše postavené a přikývla. "Vskutku, jsou překrásní," odpověděla a na poděkování také jen kývla. Byla ráda když viděla vše v pořádku. Její práce měla konečně zase nějaký výsledek. "Ano ano, ale budu vás radši chodit prvních pár dní kontrolovat kdyby náhodou.. Ovšem vše vypadá v pořádku," odstoupila kousek od vlčice, aby jí konečně dala nějaký osobní prostor. Její práce zde na chvíli končila, ona i matka s vlčaty se teď mohly odebrat svým směrem. Mey však pro jistotu zůstala kdyby byla ještě potřebná.

Přesně jak čekala. Noctra ani nepromluvila a bobuli snědla, nevypadala ovšem moc potěšeně jak se asi dalo čekat. Bobule nebyly zas tak špatné, ale že by se daly jíst po kilech se říct nedalo. Mey trochu zakručelo v břiše, uvědomila si, že si mohla dát něco k snídani v táboře, ale předtím moc hlad neměla. V duchu nad tím jen zavrtěla hlavou a rozešla se dál, jako každé jaro koukala po okolí co by mohla nasbírat do léčitelského doupěte. Něco málo jí zbylo z podzimu, většinou to však bylo sušené. Zásoby už také lehce doplnila, ale nikdy není dost čerstvých bylinek... Co kdyby je potřebovala? V tu chvíli zahlédla strom s fialovými květy. Rozešla se k němu, přesně to hledala. Začala ohryzávat kůru stromu a pak kousek kůry donesla Noctře na ukázku. Opatrně ji položila. "Tahle tekutina na té kůře pomůže s kožními problémy. Pomáhá to třeba když máš vyrážku, různé pupínky, dokonce i když tě bodne hmyz tak ti to uleví.. Ale být tebou neochutnávám. Voní to hezky, ale asi bys to nechtěla mít na jazyku," nechala Noctru ať si prohlédne co jí donesla a šla odtrhnout ještě pár kousků, aby měla do zásoby kdyby náhodou. Na všetečné otázky byla připravená, spíš ji zaráželo, že vlčice mlčela.

Ryumee šla s vypjatou hrudí a koukala před sebe jakoby jí patřil celý svět a bylo jedno kam jde. Nekoukala nijak zvlášť pod sebe, ale přitom šla lehce a tiše, podobně jako černá vedle ní. Zastavila se až na místě kde obvykle sbírala barevné bobulky. Neměly moc využití, ale aspoň nebyly jedovaté a chutnaly vcelku dobře. Zatím chtěla Noctře ukázat co všechno může sníst, i když to vypadá nepoživatelně. "Ochutnej," hodila na ni vyzývavý pohled. Vlčice nemohla vědět, že by jí Mey neotrávila jen tak z radosti, proto vyzkoušela jakou k ní má důvěru. Buď odmítne, což by ji neudivilo, nebo jí věří a opravdu ochutná. Odhadovala však, že bobulku sní, konec konců, proč by ji Estrelačka chtěla asi otrávit když nic neudělala? Tohle Mey moc často nedělala, ale sem tam se taky mohla pobavit nad někým jiným.

Noctra byla ihned na nohou. Nedalo se říct, že ji měla Mey v lásce, nedůvěřovala jí a dávala si na ni pozor, ale zatím jí seděla povahově. Bylo vidět, že základy etiky ovládá vcelku dobře, jen se neuměla moc vyjadřovat. Lépe řečeno řekla co jí přišlo na jazyk. Každopádně byla ochotná se cokoliv přiučit a léčitelství ji zajímalo, líbila se jí ta energie a touha černé vlčice. Byla možná až moc roztěkaná na Meyin vkus, ale každý byl nějaký. Možná kdyby se lépe poznaly, dokázala by uznat, že mohou být kamarádky. Také se jí líbila hvězda na Noctřině čele, té si také už všimla, jen ji nezmiňovala. "Výborně, ukážu ti okolní les a nějaké bylinky, které tu můžeš nalézt," řekla a rozešla se. Nahodila o dost rychlejší tempo než včera, ne že by spěchala, ale vycítila, že oběma zřejmě sedí rychlé tempo chůze.

Nora >>> Starý hvozd