Príspevky užívateľa

Se svými myšlenkami se vlčici svěřovat nehodlala. Byla by hloupá kdyby jí ještě dávala nápady, jenže jak se dobere pravdě, to také netušila. "Jak tedy mohu vědět, že to není past?" Nadzvedla zvědavě jedno obočí. Kdyby patřila vlčice k Nihilu, jistě by se takto hloupě neptala, ale co mohla dělat? Nevěděla ani, jestli náhodou Azarynští nevědí o tom, že ona je alfou. Už nejednou je špehovali, mohli znovu. Nechtěla se nechat nachytat, na druhou stranu zde stále byla možnost, že někdo opravdu zemřel a tato vlčice jej pro svou smůlu našla. Jistě by se to nestalo poprvé. Zadívala se vlčici do očí, aby se mohla pokusit odhalit náznak lži. "Jak jsi toho vlka našla?" Samozřejmě chtěla vědět, jestli ho nezabila ona sama, jenže už podle pohledu to mohla vyloučit, pokud by šlo o souboj.

Poklidně seděla a odpočívala. Asteri byl hravý a zvědavý hoch, nechala ho tedy zkoumat okolí a sama hleděla k jeskyni. Vzpomínala na časy, kdy zde snila a snažila se přijít na to, o čem ony sny byly. Pořádně si vzpomínala snad jen na ten první, při příjímání do smečky.
Najednou zaslechla nářek svého syna, což ji okamžitě přivedlo do reality a za chvíli už byla u něj. "Co se děje?" Ptala se, jen co dobíhala k němu a viděla, že nejspíše uvíznul. "Hlavně klid, ano? Když se budeš moc kroutit, bude to horší," řekla mu. Sama potřebovala chvíli času na rozmyšlení. "Zkus se pěkně pomalu vrátit." Pobídla ho, aby zjistila, kde je chyba.

Fialová vlčice, s již dosti vážným výrazem, zvážněla ještě více, jakmile zaslechla, že pro ni má Azaryňanka zprávu. Co jí může chtít někdo takový? Nic si o tom nemyslela, samozřejmě dokud neslyšela další slova. Bez reakce na ni hleděla. Ta drzost... Ryumee si samozřejmě myslela, že Azaryn byla smečka plná vrahů, proto by jim samozřejmě ihned dávala za vinu smrt člena její smečky. Vztahy se možná poslední dobou díky různým akcím lepšily, ale stále nebyly dobré. "Máte nějaké důkazy?" Mohla to být léčka. Ona sama vlčice se jí moc nezdála, byla přesně taková, která lákala ostatní do pasti. Ať už svou krásou, nebo čímkoliv jiným, prostě se jí nelíbila a nevěřila jí čumák mezi ušima.

Ryumee dala vlčicím dost času. Jakmile se vydaly plnit úkoly, odešla do svého doupěte. Vlčata byla s Everettem, spali. S.undala proto tiše jen pár usušených bylinek a složila je do své brašny. Podzim bylo období nemocí, brávala si tedy s sebou několik lístků první pomoci. Něco nechala na jednom z kamenů, aby si později mohla uvařit čaj. Kéž by přišla na způsob, jak získat nádoby.
Vydala se poté do Starého hvozdu, aby sesbírala vše užitečné, co mohla využít na zimu. Různé kůry a samozřejmě bylinky. Byla vybavena vším, co vlastnila. Plášť skrýval její stopu, avšak pach mohl stále napovídat, kde se zrovna nachází.
Po nějaké době narazila na pach Lirtheni. Nejspíše již byla na místě, možná i se sestrou. Ukončila tedy své hledání a klusem následovala onen pach.
"Opět vás zdravím. Jak jste si vedly?" Zpomalila, jakmile byla nedaleko. Čekala, která z nich se ozve první, jistě měly zajímavé informace a zkušenosti nejen pro ni.

Rya jistě dost času věnovala myšlenkám na to, zda bude Guláš chtít rituálem projít. Ona byla vždy rozhodnutá, hned od doby, co o něm poprvé slyšela, ale její děti, ani nikdo jiný z rodu, nemusel být stejně tak rozhodnutý. Tim i jeho otec byli důkazem toho, že ne každý touží po zjizveném těle. Její syn mohl být mezi těmito vlky také, proto byla možná nesvá, ale jistě by ho milovala i tak.
Jakmile přistoupil blíže a pokývl hlavou, napětí v jejím těle lehce povolilo, avšak nevypadala tak docela šťastně. Ještě mu bude muset vyřezat značky. Očividně mu nechtěla ubližovat, byl to přeci její milovaný synek, ale stejně jako ona i její předkové nevycouval a rozhodl se rituál podstoupit. Byla na něj hrdá.
Pokynula Guláškovi, aby se přidal k nim ve slané vodě a podívala se na Ankiho. Chtěla vědět, jestli je také připravený. "Postav se sem," ukázala čumákem na místo mezi ní a světlým vlkem. Znovu bude opakovat slova, která prvně slyšela od svého otce. Ta slova jí v tu chvíli dodávala naději a cítila se býti důležitou. "Rozhodl jsi se potvrdit svou loajalitu k rodu a vést život v jeho ideálech. Přísaha, kterou se chystáš složit má velkou hodnotu a každé porušení pravidel bude následovat trest. Opakuj nyní po mne a Ancunínovi," začala. Mluvila nahlas, aby ji bylo slyšet. To zvládneš. Uchopila nůž, jehož čepel směřovala k tělu jejího nejstaršího syna. Kéž by nemusela. "Já, Ghu'Lass Estrela do Norte se oddávám dávné přísaze. Slibuji, že se nikdy nenechám zastrašit temnotou.." Nyní musel zopakovat, aby mu mohla vyřezat znak odvahy. Věděla, že je silný a odhodlaný, avšak toto byl velice bolestivý proces. Nebyla si jistá, zda to zvládne, ale věřila, že ano.

Vashti se po Ryi slovech odebrala směrem k horám. To bylo moudré, i ona by šla stejným směrem. Nyní se však musela věnovat druhé vlčici, která čekala na svůj úkol. Vysvětlila jí postup, kterým se se sestrou rozhodly prozkoumat území. Líbil se jí ten nápad, bylo to rychlejší, šetrnější. Také vyslechla, jak potkali Ciela, který jim pověděl o smečkách. "Výborně. Ráda slyším, že vám Norest není úplně cizí. Nihilští vlci jsou našimi spojenci, chci, abyste šla k jejich hranicím a udělala si obrázek o tom, jak se k nim bezpečně a rychle dostat. Hranice však nepřekračujte. Tato cesta bude i pro vás jistě užitečná, protože se na území Nihilu nacházejí i vlci vašeho rodu." Začala s fakty, než přešla k tomu důležitějšímu. "Abych poznala, že jste tam opravdu byla, přinesete mi mušli, kterou najdete u moře. Všechno jasné?" dávala vlčici prostor, aby prozkoumala lépe území. "Až budete zpět, najdete mne též ve Starém hvozdě. Budu čekat," pokývala hlavou na znamení, že může jít, pokud již nic nepotřebuje.

Rya neměla žádnou zprávu, kterou by Nihilské monarchii potřebovala sdělit. O změnách vůdce se již bavila s Arrakisem, synem panovnice, věřila tedy, že již smečka věděla o všem důležitém. Byli to právě oni, od kterých po útoku Bell nepřišlo žádné další info. "Nikoliv. Všechny důležité změny jsem již zmiňovala princi. Vztahy s Azarynem jsou, zdá se, stále stejné a mimo to plánuji zachovat dobré vztahy s Nihilem, ale i o tom již věděli..." Hodila pohledem po S'Arikovi, který začal synovi dávat side quest. Nebyla proti. Kdyby měla rodinu v Nihilu, jistě by udělala totéž, proto jej nesoudila. "Za mne je to vše, přeji vám krásný zbytek dne." Řekla oběma vlkům a postavila se. Na oba ještě kývla a vyčkala, zda neměli dalších otázek. Pokud ne, odešla zpět za rodinou.

Nejdříve měla na mysli zkoušku, která by se týkala různých listin, možná přepisování nebo jiných nudných záležitostí, ale nakonec změnila názor. Možná jí něco napovídalo, že by se měla ujistit, jak je na tom smečka Nihilská. Snad měla brouka v hlavě a nedobrý pocit z budoucího panovníka. A jaké nové informace o jejich spojenecké smečce vůbec poslední dobou měli? Snad jen ty o Bellanně, která panovnici zranila a byla vyhnána. Konverzace s Arrakisem byla tehdy velice napjatá, atmosféra se dala přímo krájet.
Přešlápla na místě, než pokračovala. Nic víc teď nebylo třeba říkat. Ryumee tušila, že času mluvit o klasickém životě budou mít oba vlci dostatek i v budoucnu. Přicházejícího S'Arika si zatím nevšimla, pokud na něj Evar'la přímo neupozornil. "Velice dobře. Nu, v poslední době máme od naší spojenecké smečky minimum informací. Myslím, že jsi vhodný k tomu, abych tě vyslala k Nihilu a zjistil jsi, jestli se v poslední době dělo něco zajímavého, či důležitého." Znala ho, proto mu s tímto úkolem věřila. "Vrátíš se poté za mnou a sejdeme se ve Starém hvozdu, kde mi tyto informace předáš." Obrátila hlavu, protože se jí zdálo, že někdo narušuje jejich konverzaci. Nikterak ji nepřekvapovalo, že vidí zrovna svého lexe. I ona by přišla, kdyby vyl její syn. Přikývla na pozdrav. "Krásný den přeji, S'Ariku," mluvila klidně. Nebyla si moc jistá, jaký mají mezi sebou tito Milagové vztah a nehodlala se do toho motat. Možná bývalý Ordo zaslechl, o čem se baví, ale nemohla to vědět jistě. Každopádně v tom neviděla nijak veliký problém.

Tušila, že se Vashti honí v hlavě různé myšlenky. Proč by ji vysílala fialová na průzkum, když bylo ono zvíře nebezpečné? Měla však naštěstí vše dobře promyšlené a rozhodně nechtěla vlčici vystavovat nebezpečí, jen kvůli přijetí do smečky. Nebyla hloupá, jen se shodou náhod zrovna tato milá vlčka hodila pro získání dalších informací.
Jak Ryumee předpokládala, neměla o mlžném jelenovi žádné informace. "Jedinou nápovědou by mohlo být, že jsou masožraví, ale nevíme o nich tolik, abych vám mohla více poradit. Nemyslím, že by měli charakteristický pach, ale nebude třeba sledovat různé pachy, zapamatujte si ty, které pro vás budou úplně cizí a také kde jste je nalezla, ovšem pokud se rozhodnete stopy následovat, buďte velice opatrná. Kdyby šlo opravdu o onoho tvora, nepřibližujte se k němu, není to bezpečné. Cokoliv zjistíte mi ohlásíte. Budu čekat ve Starém hvozdě, již na území smečky. Věřím, že mne najdete," dala vlčici zbytek instrukcí a vyčkala, zda bude mít ještě nějaké otázky. "Můžete vyrazit," dodala a otočila se k její sestře. Měla pro ni úplně jiný úkol, proto vyslala Vashti na cestu.
Pohled nyní upírala na Lirtheni, pro kterou měla o něco méně nebezpečný úkol, avšak zahrnoval docela velký kus cesty. "Jak dobře znáte území Norestské?" Tušila, že sestry hledaly spíše svůj rod a smečku, než aby prozkoumaly celé území, avšak i to bylo potřebné. Nemohla však nic vědět určitě, třeba ji tmavá vlčice překvapí.

Ryumee netušila zatím o předmětech, které se objevily na území Norestu, ani o tom, že byly jaksi kouzelné. Měla dobrou náladu a myslela si, že ji nemůže nic pokazit. Štěstí, které jí přinesla rodina bez častých hádek a různých dalších špatných věcí, jí dokázaly na chvíli odpoutat od reality. Jen tak šla přemýšlela, úplně zabraná do svých snů. Možná to zavinilo pomalejší reakci na pozdrav od cizí vlčice.
Její pohled padnul na Azarynskou betu, která měla zřejmé úmysly s ní komunikovat. Každý, kdo Ryu znal trochu lépe věděl, že Azaryn nenáviděla, hlavně po tom, co zabili jednu jejich členku, ale i předtím. Oči se jí zúžily, navenek však zůstávala klidná. Nechtěla dávat najevo tu zášť, kterou k vlčici cítila, ale i ona musela zaznamenat náhlou změnu v chování. Na pozdrav jen kývla. "Přejete si?" řekla velice vážně.

Nebylo dalších otázek, tudíž se již nemusely vlčice zdržovat. Ryumee po čas jejich rozhovoru přemýšlela, kterými úkoly je pověří. Čím víc jich rozdávala, tím těžší se jejich vymýšlení zdálo být, ale nakonec nemusela přímo prověřovat všechny schopnosti. Ani S'Arik nezadával vlkům bůh ví jaké složité úkoly. Třeba na ten svůj si dobře pamatovala, byl logický a mohla díky němu okamžitě začít se svou prací. Vzpomněla si i na úkol Everettův a Timův. Snažila se uvažovat, jako bývalý Ordo, alespoň takhle ze začátku, dokud neměla dostatek zkušeností, ale stále si nebyla sama sebou. Dělala svou práci dobře? Nemohla to však sama posoudit, jen se snažit. Snad se nesetká s nespokojeností.
Rozhodně se obrátila k Vashti. "Pamatuji si, že se v okolí smečky dříve vyskytovali mlžní jeleni. Jsou to velice nebezpeční tvorové s červenými parohy a hnědou srstí. Vaším úkolem bude projít hranice a vše v blízkém okolí a zjistit, zda se zde tato zvířata stále zdržují. Předpokládám, že jste tohoto Nimlóga nikdy neviděla, nebo?" Natočila hlavu maličko stranou. Vyčkala na odpověď.

Postávala u kraje útesu a hleděla na slanou vodu pod nimi. Kousek odsud bylo místo, kudy mohli slézt dolů, bála se však o vlčata, aby nespadla. Chvíli byla zabraná do svých myšlenek, než přišel Ancunín a promluvil na ni. Potichu přikývla a podívala se na Asteriho. "Tady opatrně, ano?" Promluvila vážně a otočila se k ostatním. "Cesta dolů bude pro vlčata nebezpečná, uděláme nejlépe když je sneseme. Anki, pomůžeš?" Obrátila se na světlého vlka a poté na Everetta. Popošla kousek dál a vzala do tlamy Berryho. Kývla na zbytek skupiny a vyrazila k vodě jako první, aby ostatním ukazovala cestu. Znala to tu již dobře, ale stejně šla velice opatrně, hlavně kvůli maličkým.
Jakmile se dostala na určené místo, položila svého synka na zem a protáhla se. Obzvláště krk. Počkala i na ostatní a když byli všichni dole, rozešla se k vodě. Bylo načase, aby rituál začal. Vstoupila do slané vody.

Pomalu vydechla přebytečný vzduch z plic a na chvíli zavřela oči. Neměla v plánu ho vyhodit, ani ona neudělala vždy vše správně a S'Arik jí to také odpustil. Nešlo o to, aby vlci nedělali žádné chyby, ale aby se z nich poučili. "Nechci tě vyloučit a zatím to ani neudělám, ale doufám, že ani ty nebudeš porušovat pravidla." Její hlas byl pevný. Nechtěla Cia trestat, i když tušila, že by nejspíše měla. Mohla mu snížit postavení, možná to by bylo vůči ostatním vlkům fér. Zatím si nebyla jistá. "Promluvím o tom s ostatními. Doufám, že nezklameš mou důvěru..." Podívala se na něj a přeměřila si ho pohledem. Pokud k ní již nic neměl, odešla.

Zdálo se, že k úkolu se jen tak nedostanou. Vlčice měly hned několik otázek a rozhodně se nestyděly se tázat. To bylo jen dobře. Ryumee ráda viděla u nováčků zájem, kord o hvězdy a tradice. "Každý vlk má své vlastní způsoby. Někteří z nás umí ve hvězdách číst a vyznáme se v souhvězdích. Také sledujeme perseidy, které nám mohou předat určité zprávy, ale často jsou to sny, skrze které hvězdy komunikují a ano, máme i posvátná místa. Samy vše uvidíte, později," odpověděla a na druhou otázku Lirtheni již jen přikývla. Akorát by se opakovala. O Hvězdné jeskyni zatím mluvit nechtěla, byl na to čas i potom a fialová vlčice nechtěla sestry přetěžovat informacemi. "Většina našich tradic je spíše o hvězdách, ovšem můj i váš rod čas od času pořádájí různé slavnosti, třeba podzimní rovnodennost, či Kosuth'laes. Jistě se setkáte i s různými obřady, ale vše má svůj čas," uzavřela nakonec toto téma a vyčkala, kdyby náhodou padly ještě nějaké otázky.

Hleděla na zoufalý výraz tmavého vlka. Nerada se dohadovala s vlky její smečky, ale nebylo zbytí, musela si stát za svým, jako by měla každá alfa. Mohla se aspoň pokusit zmírnit jeho bolest, ale bohužel k tomu neměla prostředky. Pokud by tedy nechtěl nějaký kousek z její spižírny... Povzdychla si. Ani ona neměla Kult v lásce. Považovala je za náboženské fanatiky, kteří si kvůli blbostem ničí vlastní zdraví. Nevěřila jim. Možná by vedení mělo na spojenectví pozitivní názor, ale čím víc to Ryumee promýšlela, tím méně se jí ten nápad líbil. "Rozumím tvým obavám, bohužel nemáš na výběr. Vlčata patří matce, a pokud je ona chce v Kultu vychovat, nikdo s tím nic nenadělá, tak to je." Sice netušila, jaký měl Cielo život, ale pokud o něm mluvil takto, čekala by, že neměl moc hezký začátek. "Nemohu za tebe rozhodnout, avšak porušil si pravidla když si vůdci neoznámil, že plánujete vlčata počít. Alespoň já o tom nevím. Radila bych ti tedy nechat to být a nesnažit se o vyloučení ze smečky..." Její přísný pohled naznačoval, že to myslí opravdu smrtelně vážně.