Príspevky užívateľa

Ryumee dokončila zkoušku a měla namířeno do jeskyně. Chápala, že jde o jakýsi rituál, ovšem nikdy přímo nezjistila co se bude dít takže to pro ni bylo nové. Měla schůzku s vlčicí, která ji podle všeho měla ukázat o co půjde. Aspoň doufala, že jí vysvětlí co dělat.
Dorazila k jeskyni. Vlčice už tu byla a čekala na ni. ”Zdravím” pousmála se na ni. Blížil se večer a tady byla příjemná atmosféra. Ryumee byla sice zvědavá co se bude dít, ale byla velmi klidná a vyzařovala z ní hrdost. Většina vlků tak hned na první pohled věděla, že je z rodu Estrela do Norte, minimálně to poznal každý kdo někoho z rodu někdy potkal.

Ryumee už území přízračných moc nebavilo, dělala pořád to samé do kola, viděla pořád ty stejné věci.. Žádná změna. Potřebovala se projít a přemýšlet a kde by se tyhle dvě věci dali dělat lépe než v horách kousek od území přízračných. K Nízkým horám měla jakýsi určitý vztah. Bylo to zřejmě kvůli otci, možná částečně i matce... To si nemohla připustit. Její manipulantská matka bez kouska citu v těle, ta herečka z povolání! Kvůli ní nemohla mít s otcem krásné setkání po takové době.
Mey vylezla na menší kopeček, ohlížejíc se po bylinkách, které by se jí mohly později hodit. Vážně usilovala o místo Medica místo Lopiho, aspoň to by jí po dlouhé době udělalo radost. Jako Estrela do Norte už tu byla skoro sama, nezbylo jí tu moc příbuzných a tak se musela spoléhat jen na sebe a své instinkty. Většině vlků nevěřila jelikož jich moc neznala, možná jí to tak vyhovovalo. Byla poslední dobou celkem samotářská a obracela se jedině na hvězdy, aspoň ty jí zbyly. Díky své magii mohla hlídat rodinu i když tu s ní nebyli. To jí uspokojovalo.
Utrhla pár lístků z jedné rostliny a pokračovala v cestě i v přemýšlení. Vítr v horách dodával tu příjemnou atmosféru spolu s jarem a Ryu aspoň našla na chvíli klid na duši. Aspoň na chvíli.

Vrátila se na místo, kde v poslední pár týdnech trávila dost času. K jejímu překvapení bylo všechno na svém místě. Naštěstí. Odložila si všechen svůj náklad a začala třídit. Naštěstí měla svůj systém, jinak by se v tom ani nevyznala. Jeskyňka byla najednou prozářená zelenou barvou a sem tam se objevily i pestřejší barvičky. Chvíli trvalo než všechno roztřídila, ale nakonec byla hotová před západem slunce. Oddychla si. Byl to příjemný pocit vidět všechno tak, jak si to pamatovala. Už chyběl opravdu jen Lop, aby byla vzpomínka opravdová. Bohužel... Teď je to na mně.. pomyslela si a vyšla z jeskyně. Rozhlédla se okolo sebe. Teď už zbývala zřejmě jen poslední věc. Najít S' Arika...

Cestou na pláž našla něco málo, ale ten pravý poklad byl až u moře. Zaprvé to byla ta slaná voda, která fungovala jako dezinfekce. Zadruhé to byly rostliny, které moře vyplavilo na pláž. Nejdříve si nabrala dostatek vody a pak se začala procházet po pláži. Byla tu spousta mušliček, ale pro ně tu nebyla. Hned jak našla pár věcí, které mohly být užitečné, zmizela a pokračovala v cestě.
Nikam nespěchala, občas někde přespala, někde jinde si ulovila něco k snědku... Ale nezdržovala se nikde přespříliš dlouho, to si nemohla dovolit. Celé území si moc hezky obešla a cestou sbírala co jí chybělo. Třeba u řeky toho našla dost, měla dojem, že už to ani všechno neunese.
Poslední zastávka byly nízké hory. Tady hledala už jen menší keřík jehož kořínky byly dobré na žaludek. Sice ho hledala dlouho, ale nakonec našla. Mohla se konečně vrátit a oznámit S' Arikovi, že její práce je dokončena.

Pláž >>> Divoká řeka >>> Nízké hory >>> Nora

Po dlouhém namáhavém týdnu si mohla na chvíli odpočinout. Kvůli počasí se musela dost snažit, aby se všechno stihlo a taky nějak vypadalo. Možná to bylo až obdivuhodné, ale ty bylinky, které sušila opravdu uschnuly. Sice to stálo dost práce a strachu z deště a zimy, ale nakonec to zvládla. Občas se musela ovšem vydat pro čerstvé bylinky, protože ne všechny se povedlo uchovat v čerstvosti.
Teď seděla před jeskyní a dívala se dovnitř na svou práci. Chybělo sice pár posledních úprav, ale jinak byla hotová. Všechno co měla, našla v okolí, ale teď musela jít na druhou stranu území. Pokud se nemýlila, měla by tam najít moc užitečné bylinky, které tu nerostly. Každopádně se musela pohnout, nezbývalo ji moc času a také nemohla nechat již nasbírané zásoby uhnít.

Nora >>> Pláž

Vlčka se celkem utahaná vrátila zas a opět do léčitelské jeskyně. Teď se musela nějakou dobu starat a zásoby. Buď aby nezvadly a nebo se naopak pořádně vysušily. Předtím prázdný prostor se za těch pár dní celkem zazelenal. Ryumee na sebe mohla být pyšná. Ještě kdyby pro ni pýcha něco znamenala... Někteří si možná mohli myslet, že je pyšná, ale ona tuto vlastnost neuznávala. Stála si za tím, že má na všechno jen vlastní názor a možná proto se umí tvářit pyšně.
Posbírala všechny své znalosti a pověsila bylinky na větev stromu, který stál hned opodál. Nebyla si jistá jak dlouho vydrží nepršet, ale pokud aspoň pár dní tak by mohly uschnout. Jinou zeleň zase ponořila do dešťové vody, aby neuvadla aspoň prozatím. Ten zbytek začala třídit různě po jeskyni.

Byla na obhlídce již druhý den. Všude zatím vždy našla aspoň něco, ale potom dorazila k močálům a mohla se dívat třeba všude, nikde nic nebylo. Nebo spíš vůbec nic užitečného. Zamračila se. Opravdu čekala, že zrovna tady něco najde. Nakonec se tedy rozhodla odejít.
Po pár dnech se sem však vrátila. Měla nasbíranou další spoustu bylinek a chyběla jí ještě jedna základní, kterou nikde nemohla najít. Tohle bylo poslední místo kde opravdu mohla růst. Sice Mey minule odradilo to, že tu nic nenašla, ale možná jen špatně koukala. A opravdu! Po chvíli co se jen procházela a koukala okolo sebe ji zahlédla u pařezu. Že jí to ale vzalo času než ji našla. Teď se však musela vrátit do jeskyně a postarat se o to, aby všechno bylo přesně tak jak bylo potřeba.

Močály >>> Nora

Doběhla na blízkou louku. Po celém dlouhém dnu už byla celkem unavená a nikdo doslovně neřekl, že má doplnit zásoby okamžitě. Rozhodla se, že se tady na chvilku prospí. Lehla si tedy pod strom do trávy a položila si hlavu na tlapky. Přesně v tu chvíli zahlédla v trávě žlutou rostlinu. Měla štěstí, našla další bylinku, kterou potřebovala a to dokonce omylem! Určitě ji musela vzít s sebou až se probudí. Potom zavřela oči a usnula.
Probudil ji až otravně studený vítr. Bylo ráno, to poznala okamžitě. Připadala si celkem odpočatě, taky že spala dost dlouho. Zvedla se a protáhla. Rozhodla se pokračovat k močálům, ale ještě předtím sebrala cestou tu žlutou bylinku.

Louka vlčích máků >>> Močály

Ryu se sice prala s nošením bylinek v kůře, ale bylo to lepší než je nést v tlamě a omylem se jimi zadusit. Cestu k jezeru si vybrala schválně. Od otce věděla, že po cestě sem rostou zajímavé kytičky se spoustou využití a přímo u jezera taky roste jedna bylinka, kterou potřebovala doplnit. Už toho nasbírala celkem dost, což znamenalo, že sebere poslední kvítí, které hledala a půjde odnést zásoby do jeskyně.
Položila kůru na zem a šla hledat. Tentokrát hledala po čuchu. To, co hledala nemělo sice nějak výrazný pach, ale pokud by šla okolo, určitě by to poznala. S hlavou u země pochodovala okolo jezera a sbírala. Pamatovala si, že sem občas chodila s Lopem a přesně tuhle kytku sbírali. Ukazoval jí vždy jak jí na co použít a ona jen koukala pod jeho tlapy a učila se.
Potom, co měla plnou tlamu zelený, odebrala se i se zbytkem bylin do jeskyně, kde si odložila a šla zase dál.

Dlouhé jezero >>> Nora >>> Louka vlčích máků

Mladá vlčice procházela lesem a pohledem bloudila od stromu ke stromu, od keře ke keři. Když náhodou něco našla, očuchala to a ujistila se, že to je přesně to, co hledá. První, co nasbírala byla kůra. Ta se vždycky hodí, mohla do ní třeba rozdělit všechny ty bylinky. Bylo to takové amatérské, ale musela si nějak pomoct. Nechtěla běhat s každou rostlinou zvlášť, aby ji odnesla zpět do jeskyně.
Nedaleko od místa kde sebrala kůru zahlédla strom, na kterém rostly fialové kvítky. Věděla moc dobře o co jde a věděla, že to může pomáhat s kožními problémy. Hned si pár kvítků natrhala a položila je na kůru jako do mističky. Uměla si opravdu dobře poradit. Hned co si řekla, že už toho má dost, šla dál. Nic moc užitečného však neviděl. Přišlo jí, že když hledala bylinky, nacházela jen jedovaté rostliny. Opravdu jako naschvál!
Za chvíli však našla spadlý strom. Rostly na něm houby a pokud se Ryumee nemýlila, zrovna tyhle by se jí opravdu hodily. Musela je sice usušit pro jejich léčivý účinek, ale o to se mohla postarat až jindy. Položila jich pár ke kvítkům a šla zase jinam.

Starý hvozd >>> Dlouhé jezero

Ryumee se tedy odhodlaně vydala hledat všechno možné, co v tuhle dobu ještě rostlo. Nebyla si jistá kam přesně chodit, sice se tu už chvíli procházela, ale popravdě se po bylinkách nekoukala. Nikdy se po nich nekoukala jen tak bezdůvodně. Jedině tedy pokud jistou bylinu neznala, potom se jí věnovala, ale Mey už většinu na tomto území znala už odmalička a jen málokterá ji překvapila.
Předtím než vyšla na cestu samozřejmě řádně zkontrolovala jeskyni a prohledala každý kout. Snažila se třeba i podle čichu zjistit co chybí. Nu pro začátek potřebovala stejně jen pár základních bylin, které se používaly často a nebo na těžší zranění. Nakonec se rozhodla, že se trochu projde po lese.

Nora >>> Starý hvozd

Ryumee pravděpodobně dosáhla svého cíle. I když si strašně moc přála na místě kam měla nastoupit vidět svého otce a dokázat mu, že si své jméno plně zasloužila. Určitě se jí stýskalo, ten pocit kdy věděla, že už ho asi neuvidí byl moc nepříjemný. Naštěstí mladá vlčice uměla dobře skrýt tento pocit a jednala logicky a rozumně. Věděla, že co vypustí z tlamy je pravda, ovšem chvíle kdy byla sama a mohla se nad tím pořádně zamyslet jí dokazovaly opak. Nebyla tak bezcitná jak vypadala a možná tak někomu přišla. Co se týkalo rodiny, tu milovala, pro ni by život položila.
Přikývla na Noxova slova a rozešla se za ním k úkrytu. Nakoukla do léčitelské jeskyně a očima ji procházela sem a tam. Cítila, že v poslední době se tu moc vlků nezdrželo, cítila opravdu jen pach vlčice s vlčaty. Tyto pachy se mísily ještě s jedním, teď už dosti slabým, ale přesto pro Mey velmi známým. V mysli se nad tím pousmála. Potom se otočila k S' Arikovi. "Rozumím, provedu," kývla na něj. Byla odhodlaná splnit co po ní žádal. Pokud byla její domněnka o tom, že tahle pozice aspoň lehce pomůže zbavit se pocitu samoty pravdivá, udělala by pro ni i více.

Byla připravená na cokoliv, tudíž jí jeho slova nerozhodila. Tušila, že se bude muset prokázat, možná obhájit svou rodinu, ale i na to čekala. Nox na jednu stranu musel vědět, že její rodina, hlavně otec jakožto Medic, zde nikdy nebyla jen hladovými krky navíc. Stejně jako ti co odešli i Ryumee se vyznala ve spoustě věcech včetně lékařství a hvězd. Na druhou stranu, většina jich nakonec odešla a on už jim nemusel tolika důvěřovat. Díky tomu, že dění sledovala z obou stran, dokázala se i dobře obhájit.
"Vím o odchodu mé rodiny. Upřímně netuším za jakým účelem museli odejít a určitě to pro mne byla smutná zpráva, protože jsem se nedávno sama vrátila na území Norestu. Znám však svůj rod, proto vím, že můj smutek jim nepomůže," řekla velmi sebejistě a pokračovala: "Chci pokračovat v práci mého otce a pomoct smečce jak nejlépe umím." Mey měla ve svých slovech jasno, věděla co a proč říká a touha jít v Lopiho stopách z ní v tuhle chvíli téměř vyzařovala. Nechtěla si dovolit udělat chybu. Nemohla si dovolit udělat chybu. Už od doby co se vrátila, doufala, že mu bude moct pomáhat. Chtěla být znovu s rodinou a stihnout věci, které prošvihla svým odchodem, ale bohužel. Bylo již pozdě. Chvíli si také myslela, že by měla otce následovat, nakonec došla sem. Zůstane to tak jak to měla v plánu, jediný rozdíl je, že na všechno teď bude sama. Na S' Arikova slova lehce přikývla. "Ano, v léčení se vyznám," potvrdila jeho otázku. Asi chápala, že tohle povede k jakési zkoušce.

Ryumee kolem uší profukoval studený vítr. Pamatovala si, že období zimy nebylo vůbec snadné snad nikdy pro nikoho.. Možná proto se rozhodla přijít až teď, kdy se objevovalo víc vlků s potížemi. Poznala, že se tu toho dost změnilo, ovšem ona sama si skoro nepamatovala. Až na rodinu a přátele tedy. Nebyla si moc jistá koho hledá a jestli jde dobrým směrem, ale čumák ji tím směrem vedl, zkusila mu pro jednou věřit. Už tady byla skoro sama. Už jí tu zbyl jen Val, kterého od obřadu neviděla, a.. jak se ta vlčka jmenovala.. zamyslela se. Nebyla si tím jistá, viděla ji jen jednou a to chvíli. Určitě to byla Mari.. řekla si v duchu. Byla to sestra Caelin, která tu už taky nebyla. Ryumee ovšem neznala důvod proč zbyla jen Mari, ale radši se po tom ani nepídila.
Okem spatřila tmavého vlka. Zastavila kousek od něj, poznala kdo to byl. Nového Noxe sice ještě neviděla, ale poznala, že to byl tenhle vlk. Tak přeci jen jí nos nevedl špatně. "Zdravím Vás," přikývla uctivě na pozdrav. Stejně jako Ryumee i tenhle vlk již věděl ke komu mladá vlčice patří. Samozřejmě, že to věděl, byl hlavou smečky kde většina vlků jejího rodu pobývalo. Jeho tón byl však k jejímu překvapení velmi chladný. Od přízračných nikdy mnoho nečekala, každý byl svůj ať už milý či chladný. I ona sama patřila spíše k těm tajemnějším, ale S'Arik na ni působil trochu jinak. Tak nějak bez citu, bez empatie. Své myšlenky teď ale musela posunout stranou. "Těší mne, že se nezapomnělo, kdo v těchto lesích své první kroky udělal. Ryumee Estrela do Norte jméno mé, hádám že poznáváte," řekla stejně neutrálně jak se i tvářila. "Přišla jsem požádat o místo ve smečce. Mým úmyslem to bylo již dříve, ovšem teď budu smečce jako učeň mého otce a naší rodiny větším přínosem. Zimy bývají kruté a pokud mohu nabídnout pomocnou tlapku, budu ráda když zvážíte moje přijetí," domluvila. Sama občas zapomínala kde se naučila mluvit tak dospěle když ještě nedávno byla štěně. Její rod přesně na tomhle však lpěl, nemohla si dovolit mluvit k někomu výše postavenému jako ke svému příteli.

Mey se konečně po tak dlouhé době podívala do tábora přízračných. Konkrétněji stála u nory a dívala se jak členové smečky pochodují sem a tam. Neznala snad nikoho kdo tu byl. Už to bylo dlouho co tu byla naposled. Akorát teď litovala, že sem nepřišla dřív. Viděla by Artemisii i svého otce, kteří by ji určitě přivítali jako nového starého člena. Na to už bohužel bylo pozdě... I tak se Ryumee rozhodla ke smečce nakonec přidat. Chtěla aspoň být se zbytkem rodiny, taky doufala, že bude moct zastoupit roli Alo-peho, protože to byl její sen už od doby kdy byla malinká.
Já vím, že jsem odešla první.. To neznamená, že jste museli odejít také.. podívala se na nebe jako by chtěla tuto zprávu doručit kamkoliv kde teď její je. Doufala jen, že stále žijí. Povzdechla si a rozešla se hledat nového alfu, kterým měl být tentokráte vlk.