Príspevky užívateľa

Trochu se ušklíbla. Musela uznat, že to nebylo nic moc nosit něco takového v tlamě, ale bylo to potřeba dopravit na své místo. Po té době už ani nekýchala jako teď Noctra, ale Mey byla přeci jen znalejší a měla s bylinkami zkušenosti. "Chápu, že ti to přijde nechutné, ale musíš myslet hlavně na to komu to může pomoct... Kašel zní jako blbost, ale občas nemusí být nejpříjemnější..." vysvětlila jí upřímně situaci. Vzala lístky opět do tlamy a rozešla se dolů z hor. Nechala Noctru aby ji následovala. "Není tak těžké se to naučit, jsem takto znalá od malička, ale nesmím se splést jinak je tu velké riziko, že bych mohla vlku více uškodit než pomoct... Je to zodpovědnost," snažila se mluvit co nejvíce srozumitelně a přitom držela bylinky. "Infekce? To se stane když se ti dostane špína do rány. Většinou potom začne hnisat a může to být velmi nebezpečné.." vysvětlila zkráceně.

Přikývla. To bylo pochopitelné, když se musela vše učit sama po svém. "Rozumím," přikývla znovu. Noctra očividně jevila velký zájem o bylinky. Upřímně jí připomněla samu sebe když byla štěně a koukala otci pořád pod tlapy. "Jistěže.. Neřekla bych, že mají zrovna příjemné aroma, ale aspoň pomáhají. Tyhle jsou na kašel. Teď k jaru se celkem hodí, protože spousta vlků často onemocní, obzvláště tedy vlčata řekla bych" vysvětlila mladé vlčici. Zanedlouho jí řekla odkud je. Neměla na to moc co říct tak jen přikývla. Lidé. Tady na území měli nějaké stavby pokud si dobře pamatovala, ale nikdy žádné lidi neviděla.

Ryumee nesouhlasně švihla ocasem. Přišlo jí, ze mladá černá vlčice je spíše jen skromná, ale vlci se uráželi i z maličkostí občas i přehnaně moc. “Dle mého usouzení bych řekla, že budeme podobně staré. Nemusíš se stydět za neznalost pokud máš touhu se přiučit.. Někteří z nás mohou mít jinou minulost či předpoklady, ovšem ani to nemusí znamenat, že jsi hloupá” řekla aby vysvětlila svůj pohled na věc. Mohla působit moudře a spravedlivě - což také chtěla aby si o ní ostatní mysleli - ale popravdě se i ráda pochlubila. “Ano, vlci léčitelé, nebo-li medici pokud chceš, opravdu existují. Celkově je to spíše jen o znalostech a zručnosti, vlk se musí naučit spoustu věcí o přírodě a potom může například urychlit hojení ran, nebo zabrání infekci..” vysvětlila jen tak okrajově.
Vlčice se představila jako Noctra. Mey kývla hlavou na znamení díků když jí bylo pochváleno jméno. Byla to celkem ironie, ona sama si ho přece nevybrala.. “Těší mě Noctro.. Smím se zeptat odkud jsi?”

Mey poznala, že na vlčici je něco zvláštního... Byla taková.. Možná by se dalo říci neznalá? Rozhodně se tedy musela divit tomu, jak na ni Ryumee mluvila. Nevypadala, že by byla zvyklá zdvořilé mluvě. Nijak to nebylo možná potřeba, ovšem pro rod Etreláků to nebylo nic neobvyklého. Možná by se v duchu smála nad takovou neznalostí, ale nechtěla působit špatným dojmem, vlčice byla přeci jen zvědavá. “Ah, určitě myslíš toto,” ukázala čumákem k bylinkám. “Nechctěla bych se dotknou tvé znalosti, avšak nikdy jsi neviděla vlka v umění léčitelství?” řekla snad dostatečně zdvořile. Ryumee sice nemohla nic vědět, ale odtušila, že místní vlčice nebude. Dokonce ani neznala její jméno, možná neměla zvykem se představovat. “Jsem Ryumee Estrela do Norte, a ty?” optala se a nadzvihla lehce obočí.

Zamyšlená sbírala bylinky ani si nevšimla společnosti. Neznámý pach ucítila až ve chvíli kdy se vítr na minutu obrátil a poznala, že se někdo blíží. Otočila se a viděla vlčici blížící se k ní. S bylinkami v tlamě ji pozorovala dokud se nezastavila před ní. Pozdravila. Na Meyin vkus trochu neformálně, ale nijak se nad tím nepozastavovala. U obyčejných vlků to bylo naprosto běžné. “Zdravím,” odpověla a položila bylinky na zem. “Mohu nějak pomoci?” zeptala se přestože vlčice si zřejmě chtěla jen popovídat.

Ryumee dokončila zkoušku a měla namířeno do jeskyně. Chápala, že jde o jakýsi rituál, ovšem nikdy přímo nezjistila co se bude dít takže to pro ni bylo nové. Měla schůzku s vlčicí, která ji podle všeho měla ukázat o co půjde. Aspoň doufala, že jí vysvětlí co dělat.
Dorazila k jeskyni. Vlčice už tu byla a čekala na ni. ”Zdravím” pousmála se na ni. Blížil se večer a tady byla příjemná atmosféra. Ryumee byla sice zvědavá co se bude dít, ale byla velmi klidná a vyzařovala z ní hrdost. Většina vlků tak hned na první pohled věděla, že je z rodu Estrela do Norte, minimálně to poznal každý kdo někoho z rodu někdy potkal.

Ryumee už území přízračných moc nebavilo, dělala pořád to samé do kola, viděla pořád ty stejné věci.. Žádná změna. Potřebovala se projít a přemýšlet a kde by se tyhle dvě věci dali dělat lépe než v horách kousek od území přízračných. K Nízkým horám měla jakýsi určitý vztah. Bylo to zřejmě kvůli otci, možná částečně i matce... To si nemohla připustit. Její manipulantská matka bez kouska citu v těle, ta herečka z povolání! Kvůli ní nemohla mít s otcem krásné setkání po takové době.
Mey vylezla na menší kopeček, ohlížejíc se po bylinkách, které by se jí mohly později hodit. Vážně usilovala o místo Medica místo Lopiho, aspoň to by jí po dlouhé době udělalo radost. Jako Estrela do Norte už tu byla skoro sama, nezbylo jí tu moc příbuzných a tak se musela spoléhat jen na sebe a své instinkty. Většině vlků nevěřila jelikož jich moc neznala, možná jí to tak vyhovovalo. Byla poslední dobou celkem samotářská a obracela se jedině na hvězdy, aspoň ty jí zbyly. Díky své magii mohla hlídat rodinu i když tu s ní nebyli. To jí uspokojovalo.
Utrhla pár lístků z jedné rostliny a pokračovala v cestě i v přemýšlení. Vítr v horách dodával tu příjemnou atmosféru spolu s jarem a Ryu aspoň našla na chvíli klid na duši. Aspoň na chvíli.

Vrátila se na místo, kde v poslední pár týdnech trávila dost času. K jejímu překvapení bylo všechno na svém místě. Naštěstí. Odložila si všechen svůj náklad a začala třídit. Naštěstí měla svůj systém, jinak by se v tom ani nevyznala. Jeskyňka byla najednou prozářená zelenou barvou a sem tam se objevily i pestřejší barvičky. Chvíli trvalo než všechno roztřídila, ale nakonec byla hotová před západem slunce. Oddychla si. Byl to příjemný pocit vidět všechno tak, jak si to pamatovala. Už chyběl opravdu jen Lop, aby byla vzpomínka opravdová. Bohužel... Teď je to na mně.. pomyslela si a vyšla z jeskyně. Rozhlédla se okolo sebe. Teď už zbývala zřejmě jen poslední věc. Najít S' Arika...

Cestou na pláž našla něco málo, ale ten pravý poklad byl až u moře. Zaprvé to byla ta slaná voda, která fungovala jako dezinfekce. Zadruhé to byly rostliny, které moře vyplavilo na pláž. Nejdříve si nabrala dostatek vody a pak se začala procházet po pláži. Byla tu spousta mušliček, ale pro ně tu nebyla. Hned jak našla pár věcí, které mohly být užitečné, zmizela a pokračovala v cestě.
Nikam nespěchala, občas někde přespala, někde jinde si ulovila něco k snědku... Ale nezdržovala se nikde přespříliš dlouho, to si nemohla dovolit. Celé území si moc hezky obešla a cestou sbírala co jí chybělo. Třeba u řeky toho našla dost, měla dojem, že už to ani všechno neunese.
Poslední zastávka byly nízké hory. Tady hledala už jen menší keřík jehož kořínky byly dobré na žaludek. Sice ho hledala dlouho, ale nakonec našla. Mohla se konečně vrátit a oznámit S' Arikovi, že její práce je dokončena.

Pláž >>> Divoká řeka >>> Nízké hory >>> Nora

Po dlouhém namáhavém týdnu si mohla na chvíli odpočinout. Kvůli počasí se musela dost snažit, aby se všechno stihlo a taky nějak vypadalo. Možná to bylo až obdivuhodné, ale ty bylinky, které sušila opravdu uschnuly. Sice to stálo dost práce a strachu z deště a zimy, ale nakonec to zvládla. Občas se musela ovšem vydat pro čerstvé bylinky, protože ne všechny se povedlo uchovat v čerstvosti.
Teď seděla před jeskyní a dívala se dovnitř na svou práci. Chybělo sice pár posledních úprav, ale jinak byla hotová. Všechno co měla, našla v okolí, ale teď musela jít na druhou stranu území. Pokud se nemýlila, měla by tam najít moc užitečné bylinky, které tu nerostly. Každopádně se musela pohnout, nezbývalo ji moc času a také nemohla nechat již nasbírané zásoby uhnít.

Nora >>> Pláž

Vlčka se celkem utahaná vrátila zas a opět do léčitelské jeskyně. Teď se musela nějakou dobu starat a zásoby. Buď aby nezvadly a nebo se naopak pořádně vysušily. Předtím prázdný prostor se za těch pár dní celkem zazelenal. Ryumee na sebe mohla být pyšná. Ještě kdyby pro ni pýcha něco znamenala... Někteří si možná mohli myslet, že je pyšná, ale ona tuto vlastnost neuznávala. Stála si za tím, že má na všechno jen vlastní názor a možná proto se umí tvářit pyšně.
Posbírala všechny své znalosti a pověsila bylinky na větev stromu, který stál hned opodál. Nebyla si jistá jak dlouho vydrží nepršet, ale pokud aspoň pár dní tak by mohly uschnout. Jinou zeleň zase ponořila do dešťové vody, aby neuvadla aspoň prozatím. Ten zbytek začala třídit různě po jeskyni.

Byla na obhlídce již druhý den. Všude zatím vždy našla aspoň něco, ale potom dorazila k močálům a mohla se dívat třeba všude, nikde nic nebylo. Nebo spíš vůbec nic užitečného. Zamračila se. Opravdu čekala, že zrovna tady něco najde. Nakonec se tedy rozhodla odejít.
Po pár dnech se sem však vrátila. Měla nasbíranou další spoustu bylinek a chyběla jí ještě jedna základní, kterou nikde nemohla najít. Tohle bylo poslední místo kde opravdu mohla růst. Sice Mey minule odradilo to, že tu nic nenašla, ale možná jen špatně koukala. A opravdu! Po chvíli co se jen procházela a koukala okolo sebe ji zahlédla u pařezu. Že jí to ale vzalo času než ji našla. Teď se však musela vrátit do jeskyně a postarat se o to, aby všechno bylo přesně tak jak bylo potřeba.

Močály >>> Nora

Doběhla na blízkou louku. Po celém dlouhém dnu už byla celkem unavená a nikdo doslovně neřekl, že má doplnit zásoby okamžitě. Rozhodla se, že se tady na chvilku prospí. Lehla si tedy pod strom do trávy a položila si hlavu na tlapky. Přesně v tu chvíli zahlédla v trávě žlutou rostlinu. Měla štěstí, našla další bylinku, kterou potřebovala a to dokonce omylem! Určitě ji musela vzít s sebou až se probudí. Potom zavřela oči a usnula.
Probudil ji až otravně studený vítr. Bylo ráno, to poznala okamžitě. Připadala si celkem odpočatě, taky že spala dost dlouho. Zvedla se a protáhla. Rozhodla se pokračovat k močálům, ale ještě předtím sebrala cestou tu žlutou bylinku.

Louka vlčích máků >>> Močály

Ryu se sice prala s nošením bylinek v kůře, ale bylo to lepší než je nést v tlamě a omylem se jimi zadusit. Cestu k jezeru si vybrala schválně. Od otce věděla, že po cestě sem rostou zajímavé kytičky se spoustou využití a přímo u jezera taky roste jedna bylinka, kterou potřebovala doplnit. Už toho nasbírala celkem dost, což znamenalo, že sebere poslední kvítí, které hledala a půjde odnést zásoby do jeskyně.
Položila kůru na zem a šla hledat. Tentokrát hledala po čuchu. To, co hledala nemělo sice nějak výrazný pach, ale pokud by šla okolo, určitě by to poznala. S hlavou u země pochodovala okolo jezera a sbírala. Pamatovala si, že sem občas chodila s Lopem a přesně tuhle kytku sbírali. Ukazoval jí vždy jak jí na co použít a ona jen koukala pod jeho tlapy a učila se.
Potom, co měla plnou tlamu zelený, odebrala se i se zbytkem bylin do jeskyně, kde si odložila a šla zase dál.

Dlouhé jezero >>> Nora >>> Louka vlčích máků

Mladá vlčice procházela lesem a pohledem bloudila od stromu ke stromu, od keře ke keři. Když náhodou něco našla, očuchala to a ujistila se, že to je přesně to, co hledá. První, co nasbírala byla kůra. Ta se vždycky hodí, mohla do ní třeba rozdělit všechny ty bylinky. Bylo to takové amatérské, ale musela si nějak pomoct. Nechtěla běhat s každou rostlinou zvlášť, aby ji odnesla zpět do jeskyně.
Nedaleko od místa kde sebrala kůru zahlédla strom, na kterém rostly fialové kvítky. Věděla moc dobře o co jde a věděla, že to může pomáhat s kožními problémy. Hned si pár kvítků natrhala a položila je na kůru jako do mističky. Uměla si opravdu dobře poradit. Hned co si řekla, že už toho má dost, šla dál. Nic moc užitečného však neviděl. Přišlo jí, že když hledala bylinky, nacházela jen jedovaté rostliny. Opravdu jako naschvál!
Za chvíli však našla spadlý strom. Rostly na něm houby a pokud se Ryumee nemýlila, zrovna tyhle by se jí opravdu hodily. Musela je sice usušit pro jejich léčivý účinek, ale o to se mohla postarat až jindy. Položila jich pár ke kvítkům a šla zase jinam.

Starý hvozd >>> Dlouhé jezero