Príspevky užívateľa

Jen se pousmála. Ryumee byla dost sebevědomá a věděla, že se o sebe postará, i když on si to myslet nemusel. Samozřejmě stát se jí něco mohlo, cesta byla dlouhá, ale kdyby ano, řekla by to. Na jeho další otázku zavrtěla hlavou. "Mám pocit, že moc dobře víš kde jsem byla," řekla. Tímto jen chtěla potvrdit to co si už asi domyslel. Viděla na něm, že ho to znepokojilo takže byl čas mu říct co se opravdu stalo. "Nejdřív jsem nevěděla kam jít, ale potom jsem narazila náhodou na naši rodnou smečku... Teta Yaga mne poslala zpět, už byl asi čas," řekla a vybavila si vše co se za tu dobu dělo. Přemýšlela jestli by o něčem měl vědět, ale zatím ji nic nenapadlo. Možná by se měl radši zeptat sám na to, co chce vědět.

Nebyla si jistá co má říkat. Byla opravdu ráda, že vidí otce. Občas se bála, že se mu něco stalo a že ho už neuvidí, ale on byl tady a naprosto v pořádku. "Samozřejmě.. Snad se o sebe umím ještě postarat," ušklíbla se. Znala už spoustu bylinek a uměla si poradit. Chtěla mu říct kde byla a co všechno se stalo, ale nebyla si jistá že to byl dobrý nápad. Bylo asi lepší mu to říct postupně. "Řeknu to asi tak, že jsem se připravovala na zkoušku dospělosti.." řekla jednoduše. Neřekla to přímo, ale dala mu nápovědu. Posadila se, protože tušila, že si tu asi chvíli pobydou.

Sledovala jak se k ní blíží. Podle toho, jak byl opatrný a přitom vypadal šťastně vytušila, že ji chce obejmout. Netušila, že se jí dostane tak vřelého přivítání po tom co odešla na dlouho a bez jediného slova. "Konečně," objala ho nazpět. Nedovolila svým emocím ovlivnit celou situaci, ale měla v tuhle chvíli problém je držet uvnitř. Nasála jeho pach, který tak strašně dlouho necítila. Byla konečně doma...
"Promiň mi to..." zamumlala. Upřímně litovala, že odešla najednou, ale jinak to nešlo. Kdyby se vrátila, aby se rozloučila, nebyla by potom schopná je opustit, což se teď jevilo jako dobrá věc, protože nabyla spoustu zkušeností, které by se jí ve smečce ani nenaskytly. Nebyla si jistá, že to ostatní pochopí, ale minulost nezmění, musí se s tím smířit. "Už neodejdu. Slibuju," dodala po chvilce a pak se mu podívala do očí. Byla připravená na všechno.

Usoudila, že její domněnka byla správná. Přízrační byli v tomhle opravdu jedineční. Nechali tuláky na území smečky a nechali je tam i lovit. Občas se postarali o raněné, kteří jen procházeli. Samotné jí to přišlo zvláštní, ale neodporovala. Tenebris by měla vědět co dělá a pokud to schválí ona, není nad čím přemýšlet. "Samozřejmě... Není to obvyklé, ale pokud ta možnost je, je dobré ji využít.." odpověděla mu.
Cirill se potom rozhodl jít dál svou cestou. To Ryumee vůbec nevadilo, aspoň měla čas na sebe a na své přemýšlení. Také kvůli tomu sem přišla. "Také bych měla pokračovat někam dál," zavřela oči a přikývla. Rozhodně nehodlala se tu zdržovat když už neměla důvod. Na další slova opět jen přikývla a vstala. Bylo jí jedno jestli tohle bylo jejich poslední setkání nebo ne, stejnak si řekli jen pár slov. "Měj se Cirille," dodala a odešla směrem na východ s králíkem v patách.

Rya se nepotřebovala nad ničím zamýšlet. Věřila tomu, že pokud existuje smečka kam patří, jsou to přízrační. Pokud ne, stále byla mladá a mohla to zjistit. "Nechávám si otevřené možnosti.. Nemusíš se přidat okamžitě do smečky aniž bys nic věděl, je lepší tam chvíli zůstat jako tulák," řekla jen tak. Mee osobně potřebovala jen chvilku, protože do smečky už patřila. Stačilo by se jen porozhlédnout a zjistit co se stalo za tu dobu co byla pryč a potom by se rozhodla. To co řekla mínila tedy spíše jako radu pro Cira. "Přízrační, jak už asi víš, nechají každému čas aby se rozhodl sám.." dodala. Nechtěla vyzrazovat jak to ve smečce funguje, ale domyslela si, že její hloupý bratr už mu stejně většinu vyžvanil. Na jeho další slova jen přikývla. I to byla pravda. Neřekla by, že na ni rodina úplně čeká, ale byli tam. Teď už bylo jen otázkou jestli ji přijmou nebo ne.

Jen poslouchala. Jeho stav pro ni nebyl nijak obzvlášť zajímavý a nevěděla jak na to reagovat. Zatím jen naslouchala jeho příběhu a myslela si o tom svoje. Ona si taky nepřišla jako doma, i proto právě odešla. Teď když trochu dospěla už na to měla jiný názor.
Podívala se k obloze a zamyslela se. Uměla dobře číst ve hvězdách, ale přes den žádné bohužel nebyly. Tmu měla radši, byla uklidňující a všude bylo ticho a mír. "Věřím tomu, že domov najdeš... Ať už bude kdekoliv..." nechala promluvit svou moudrost. "Aspoň pokud opravdu chceš," dodala. Podívala se zpět na vlka a trochu se ušklíbla jakoby nic z toho nemyslela doslova. Přitom svá slova myslela smrtelně vážně. Bylo vidět, že byla mladá a všemu se teprve učila, ale i tak to vypadalo že toho věděla víc než doopravdy věděla.

Na jeho odpověď jen přikývla. Nepotřebovala se bavit o vztazích s rodinou. Ani o bratrovi se nijak víc nezmiňovala a i kdyby, mluvila by o něm spíše v dobrém. Cirill o sobě mluvil očividně celkem rád. Řekl jí toho spoustu. Sice nemohla posoudit pokud je to pravda, ale věřila, že si něco i domýšlel. Dělala to samé. Občas přidávala do svých příběhů něco, co nemuselo být úplnou pravdou.
"Hezké.. Je dobře, že jsi našel své místo," přikývla. Ona sama si zatím nebyla jistá kam patří, ale věřila tomu, že k přízračným. Tam byla její rodina.

Spokojeně poslouchala okolí. Přemýšlela o tom, co se celou tu dobu mimo Norest stalo. Potom otevřela oči a pozorovala okolí, užívala si vítr v kožichu. Musela se usmát. Byla konečně doma. Za posledních pár dnů se nedokázala skoro ani uvolnit, protože byla na cestě. Podívala se vedle sebe, jelikož zahlédla pohyb. Byl to jen Ririco, její králičí mazlíček, který ji doprovázel už celkem dlouho. Pravda, už ho nějakou dobu neviděla, ale bylo hlavní, že teď tu zase byl. Věděla, že je taky rád doma.
Vítr k ní zavál nový pach. Normálně by to moc neřešila, ale tenhle pach byl vyjímečný tím, že ho znala. A to velmi dobře. Zbystřila a podívala se pod sebe. Nikoho neviděla, ale zaslechla za sebou hlas. Skoro se lekla, možná ani nevěřila, že se potkají takhle brzo. "Tati.." otočila se. Nenechala se ovlivnit emocemi, ale uvnitř byla opravdu šťastná. Chvilku tam jen stála jak solný sloup, ale potom se konečně usmála. "Jsi to ty.." řekla potichu.

Ryu se sice ve vlkovi zatím vcelku mýlila, ale nevěděla o tom. Snažila se spíše přijít na to, kým vlk opravdu byl. "Ano, konečně se vracím.." řekla neutrálně, ale byla za to ráda. Měla je ráda, i když to nedávala tolik najevo. I Vala měla ráda jako bratra, ale to už vůbec nedávala najevo. Spíš ji bavilo si z něj utahovat a podceňovat ho.
Podívala se okolo sebe a zahlédla zvíře. Vypadalo to jako králík a bylo jí to podezřele povědomý. Tady je.. pomyslela si, když poznala svého mazlíčka. Ririca už dlouhou dobu neviděla, byla tedy ráda, že se konečně zase objevil. Podívala se zpět na Cirilla. "Co tě sem přivedlo?" zeptala se tentokrát zase ona aby řeč nestála.

Ryumee se musela spokojit s jeho odpovědí. Nebyla tolik spokojená, vždy totiž chtěla dostat co chtěla, ale stejně tak jí nezajímalo co její bratr dělá. Hold to musela jednoduše hodit za hlavu.
Kdyby Cirill řekl nahlas to co si myslel o jejím otci, asi by mu něco udělala. Alo-peho měla celkem ráda. Přeci jen zůstal se svou rodinou když je matka opustila. Také k němu vzhlížela jako k léčiteli, kterým se také chtěla stát. Byla hrdá na to, že patřila k Estrelákům. "Byla jsem teď delší dobu mimo Norest," řekla jednoduše. Pokud to Cirillovi neřekl ten hlupák Val, potom by ani neměl vědět o jejich rodné smečce. Nebylo by chytré něco takového říkat cizincům, i když tenhle vlk se zdál být přítelem. Na druhou stranu si Ryumee o přátelích myslela své. Asi proto jich také moc neměla, což ji zrovna nevadilo.

Nevěděla jestli ji to mělo urazit nebo potěšit, ale šlo o Vala takže asi spíše urazit. Všimla si, že u jejich rodu byli i vlci podobní spíše vlčicím. Nebrala to však jako špatnou vlastnost, protože Ryu sama o sobě věděla, že je chytrá a chytřejší než její bratr. Takže by mu možná pomohlo být vlčice, třeba by se pak nesoustředil na nepodstatné věci.
Podívala se zpět na Cirilla a viděla, že přemýšlí. Bylo jí jasné, že mu Valérian řekl něco, co by asi mohl vynechat, ale to ji nevyvádělo z míry. Nebyl to její problém. Ovšem ta odpověď kterou dostala byla taková suchá. Zeptala se celkem špatně, protože ji vůbec nezajímalo jak k tomu došlo. Zajímalo ji co se stalo, že byl na ni Cirill takhle milý, i když už na první pohled nijak zdvořilý nevypadal. "Hádám, že je to tvůj přítel, že ano?" zeptala se ještě na jednu otázku. Pochopila, že se toho víc asi nedozví a také viděla, že i on se chtěl ptát. Takže ho nechala.

Ryumee byla opravdu příjemně překvapená. Takže Val jo? Její bratr určitě zase řekl slušnou řadu věcí co neměl. Byla ráda, že nebyla hloupá tak jako on. "Ano, Val je můj bratr.." přikývla. Zajímalo ji jak se asi potkali. Možná měl nějaký aspoň trochu zajímavý příběh. "Koukám, že jsme si jako rodina podobní.." ušklíbla se a zamyslela se. Neměla v plánu se ho hned zeptat na všechno co chtěla vědět, musela to vzít postupně. "Jak si se s ním poznal, můžu-li se zeptat?" řekla po chvíli. Podívala se potom do dálky někam mimo a znovu se zamyslela. Došlo jí, že už nějakou chvíli neviděla svého mazlíčka. Kde asi teď byl?

Ryumee si nemohla nepovšimnout jak si ji prohlíží. Možná se unáhlila když si myslela, že nezná její rod. Možná to nebyla vůbec pravda. Sice se málokdy pletla, ale tentokrát se to mohlo stát. Zatím si jen vytvářela v hlavě obrázek vlkovi povahy. Tedy povahy Cirilla. Měl zajímavé jméno, celkem k němu sedělo. Nad tou myšlenkou se pousmála, ale nenechala se vyvést z reality. Všímala si jak na vlka zapůsobila a chtěla vědět čím to je. Musela se ovšem ptát postupně, žádný spěch. Možná si přecijen budou mít o čem promluvit. Možná se tento Cirill setkal s někým stejného rodu jako byla Ryu. To by bylo zajímavé, svou rodinu dlouho neviděla a předpokládala, že se něco změnilo mezitím co byla pryč. Sice nečekala nějaké velké zvraty, ale něco se stát muselo. V tuhle chvíli nesměla dát nic najevo takže si zachovala chladný výraz a odpověděla vlkovi na otázku. "Jsem Ryumee Estrela do Norte," představila se svým celým jménem a vyčkávala. Čekala i na tu nejmenší reakci, která by ji přesvědčila o tom, že tenhle vlk už někoho z rodiny poznal.

Čekala trochu déle než předpokládala, ale pro Ryu to byl čas na přemýšlení, který mohla využít. Vlk ale nakonec dorazil, přesně jak si myslela. Musela se nad tím v duchu usmát. Měla radost když měla pravdu, ale tu radost měla jen uvnitř, nijak ji neprojevovala. Když vlk přišel k ní, otevřela oči. Dovolil si ji pozdravit takovým obyčejným slovem jako bylo "nazdar". "Hmm.." zamručela a prohlédla si ho celkem beze zájmu. Měla dojem, že ho prokoukne lehce aniž by jí to stálo moc úsilí. Nevypadal, že by byl z nějaké smečky takže určitě tulák. Očividně nevěděl s kým mluví, ale to mu odpustila, jak by ji mohl znát? Znaky Estreláků sice měla, ale pokud se s jejím rodem nesetkal tak nemusel mít ani tušení o koho jde. Vlk nevypadal, že by tu byl ale nový, spíš jenom žil na území podle sebe aniž by mu někdo něco říkal. I to mělo něco do sebe, ale Rya stále preferovala přízračné. Byla to rodná smečka takže s ní měla nějaké to pouto. "Ahoj," řekla jen chvilku po tom co si ho prohlédla. Normálně by řekla něco jako "zdravím", ale rozhodla se zvolit normální pozdrav. Nebyla nějaký prosťáček aby řekla zdar. "Kdo jsi?" zeptala se na jedinou otázku, která by ji mohla aspoň trochu zajímat. Pokud by byl vlk zajímavý, možná by se s ním i dokázala pobavit, ale jinak s ním nebude ztrácet čas.

Ryumee si potřebovala trochu pročistit hlavu a taky se podívat co se změnilo od doby co tu nebyla. Vzala to okruhem, ale stále se držela někde poblíž přízračných, aby to potom neměla daleko. Nebylo to dlouho co se vrátila, zatím skoro nic na Norestu neviděla. Pár změn už objevila, ale moc ne. Vůbec nevěděla jestli někdy prošla celé území a pokud ano, už si většinu z toho nepamatuje. Zná jen území přízračných, okolí a pamatuje si pláž, jinak nic. Musela to napravit, chtěla se porozhlédnout, ale i to mělo svůj čas. Nejdřív musela vymyslet plán, který začala v hlavě sepisovat. I na to potřebovala klid. Proto se vlastně chtěla zastavit někde v kaňonu, tady jen málokdy někoho potkala a když už, přišel taky přemýšlet. Nechtěla být sice rušena, ale kdyby náhodou vyrušena byla, měla záložní plán jako vždy.
Ucítila vlka. Jak nečekané! Zrovna když potřebovala chvilku pro sebe. Vlk nebyl daleko, ale Ryu by za ním stejně sama nešla. Posadila se a vyhlížela. Huňatý ocas omotala okolo sebe a narovnala se jako správná dáma. Tenhle vlk pro ni nebyl důležitý, protože jeho pach jí nic neříkal, proto se mu jen posadila do cesty, aby na ni narazil. Nemohla ho samozřejmě podceňovat, musela být připravená na všechno. Zavřela oči a přemýšlela mezitím co čekala.