Príspevky užívateľa

Řekla jen to co si opravdu myslela. Bylo zřejmé, že už dospívala a že měla svůj rozum. Musela se trochu pousmát, dlouho jí nikdo nepochválil. Sice nepotřebovala slova ani nic jiného jako pochvalu, samozřejmě, ale právě teď za ni byla i celkem ráda, protože byla právě od Lopa. Hrdě zvedla hlavu, cítila, že je připravená projít zkouškou ať to stojí cokoliv. V tu chvíli se v otci ale něco hnulo a jeho výraz se změnil. Nepoznala co přesně se změnilo. Potom i Ryumee ucítila povědomý pach. Odkud ho jen znala? Možná se zmýlila, ale toho pocitu, že vlčici zná se nemohla zbavit. Oba vlky to vyvedlo z míry, ale proč vlastně? Rozhodně to musela zjistit.
"Proč? Je něco špatně?" zeptala se jakoby vůbec nechápala co se děje. Samozřejmě, že věděla, že jde o příchozí vlčici. Její plán byl, že bude hrát blbou dokud nezjistí o co tu jde a tak to i udělala. V tomhle byla dobrá, takže nemohl poznat, že vlastně jen hraje, že neví. Snažila se co nejrychleji najít pohledem nově příchozí. Když ji spatřila, došlo jí, že vlčici odněkud opravdu zná. Měla v hlavě jen matnou vzpomínku, ale i ta dala mladé vlčici nápovědu. Ten kdo teď před ní stál pro ni byl nějakým způsobem... Důležitý?

Zdálo se, že Lopi vzal její odpověď dosti doslovně. Nečekala, že to bude tolik rozebírat. Tím co Ryu řekla nemyslela, že obřad je nesmyslný nebo tak. Kdyby si to myslela tak by ho asi nepodstupovala, nechala však otce domluvit. To co říkal už slyšela několikrát v rodné smečce, aspoň tedy něco z toho. Když domluvil, přikývla. "Neříkám, že je to nesmyslné, to si nemyslím... Přemýšlela jsem akorát nad tím, že pokud tím někdo jako Aaravos nemůže projít, proč ho soudit?" řekla netušíc jestli to řekla smysluplně. Doufala, že to otec pochopí.
Další přišla zvláštní otázka. Musela se nad ní celkem zamyslet. Nebyla přeci připravovaná na nějakou bolest, to jí bylo jen řečeno. Sice tu bolest ještě nezažila a neuměla si představit jak hrozné to bude, ale bylo jí to řečeno tolikrát, že nic hezkého neočekávala. "Hmm.. Řekla bych, že příprava na rituál je přípravou na život.. Náš život je spojený s hvězdami, ale i je to i mnohem víc než to. Naše zvyky jsou jiné než zvyky ostatních vlků a od štěněte se nepřipravujeme na bolest, kterou projdeme když dospějeme, ale spíše na to co znamená patřit do rodu. Určitě se držíme i ideálů... Dokud tu bolest nezažiju, nebudu tušit co mě čeká, ale jsem hrdá na svůj rod a proto to chci udělat."

Upřímně nic moc nečekala. Sice byla Lopovo dcera, ale to neznamenalo, že by jí musel něco říkat. Zvlášť něco co ho tak tížilo. Nad jeho první odpovědí se nijak nepozastavovala. Viděla jak se připravuje na delší proslov. Pravděpodobně příběh toho jak odešli. A přesně jak si myslela, otec začal vyprávět. Snažila se to chápat z jeho strany a i ze strany staré smečky, která jí moc neřekla, ale aspoň to minimum věděla. Celou dobu pozorně poslouchala. Se svým bratrem neměla vztah jako Lopi a Ravi, ale měla Vala vcelku ráda. Byl to konec konců její bratr. Ryumee si zažila to co oni. Smečka jí říkala, že zkoušku dělat bude a připravovali ji na ni celé dva roky. Chápala tu bolest i když ji zatím nezažila a pochopila, že ne každý takovou bolest byl ochotný snést jen pro své jméno. Přikývla mezi otcovo slovy. Souhlasila s ním. I Ryu měla magii týkající se rodiny a cítila když se mělo někomu něco stát. Musela tedy cítit jaké to asi bylo rozhodnout se mezi někým pro Lopa tak důležitým a mezi něčím jako byla minulost a zbytek rodiny. Už ho neměla snad ani proč soudit, protože by možná v takové situaci udělala to samé. Doposlechla si příběh a podívala se na nebe. Po chvíli svůj zrak upřela zase na otce. "Chápu co říkáš... Nesoudím ani Aaravose, ani tebe. Musím uznat, že sama jsem několikrát uvažovala nad tím, proč vlci musí projít takovou bolestí kvůli svému jménu a pokud to takhle cítíš, budu to respektovat," pousmála se na znamení, že to myslí vážně. Byla by blázen kdyby o své rodině pochybovala po tom, co znala pravdu. "Pokud jde o mě... Nechci, aby ty roky přípravy na zkoušku byly k ničemu... Už jsem se rozhodla,"

Alo-ette nebo Alopette


A Amron

Tušila, že se tam něco stalo. Nu teprve teď se dozvěděla co. Jen se na něj dívala s neutrálním pohledem. Nikdy se s nikým o otci moc nebavila, ale cítila jak se změnila atmosféra když ho zmínila. Musela uznat, že na ně byli určitě hodně naštvaní, ale i tak ji přijali když potřebovala. "Už aspoň chápu ty naštvané pohledy..." přikývla a zamyslela se. Nevěděla jak se zachovat. Musela se smířit s tím, že její otec je zrádce a strýc zbabělec. Měla být na jeho straně? "Víc opatrná? Nepamatuju si, že by ses o tom zmínil" podívala se mu do očí. Bylo na ní vidět, že o tom přemýšlí. Začínala snad o otci pochybovat? Vždy k němu vzhlížela, ale najednou nevěděla co si myslet. "Co se tam stalo?" zeptala se nakonec. Myslela si, že by o tom měla vědět. Pokud na ní smečka měla být zlá kvůli němu, chtěla aspoň znát důvod. Nikdy ho neviděla takhle znepokojeného takže hádala, že to bylo něco horšího než jen útěk.

Jen se pousmála. Ryumee byla dost sebevědomá a věděla, že se o sebe postará, i když on si to myslet nemusel. Samozřejmě stát se jí něco mohlo, cesta byla dlouhá, ale kdyby ano, řekla by to. Na jeho další otázku zavrtěla hlavou. "Mám pocit, že moc dobře víš kde jsem byla," řekla. Tímto jen chtěla potvrdit to co si už asi domyslel. Viděla na něm, že ho to znepokojilo takže byl čas mu říct co se opravdu stalo. "Nejdřív jsem nevěděla kam jít, ale potom jsem narazila náhodou na naši rodnou smečku... Teta Yaga mne poslala zpět, už byl asi čas," řekla a vybavila si vše co se za tu dobu dělo. Přemýšlela jestli by o něčem měl vědět, ale zatím ji nic nenapadlo. Možná by se měl radši zeptat sám na to, co chce vědět.

Nebyla si jistá co má říkat. Byla opravdu ráda, že vidí otce. Občas se bála, že se mu něco stalo a že ho už neuvidí, ale on byl tady a naprosto v pořádku. "Samozřejmě.. Snad se o sebe umím ještě postarat," ušklíbla se. Znala už spoustu bylinek a uměla si poradit. Chtěla mu říct kde byla a co všechno se stalo, ale nebyla si jistá že to byl dobrý nápad. Bylo asi lepší mu to říct postupně. "Řeknu to asi tak, že jsem se připravovala na zkoušku dospělosti.." řekla jednoduše. Neřekla to přímo, ale dala mu nápovědu. Posadila se, protože tušila, že si tu asi chvíli pobydou.

Sledovala jak se k ní blíží. Podle toho, jak byl opatrný a přitom vypadal šťastně vytušila, že ji chce obejmout. Netušila, že se jí dostane tak vřelého přivítání po tom co odešla na dlouho a bez jediného slova. "Konečně," objala ho nazpět. Nedovolila svým emocím ovlivnit celou situaci, ale měla v tuhle chvíli problém je držet uvnitř. Nasála jeho pach, který tak strašně dlouho necítila. Byla konečně doma...
"Promiň mi to..." zamumlala. Upřímně litovala, že odešla najednou, ale jinak to nešlo. Kdyby se vrátila, aby se rozloučila, nebyla by potom schopná je opustit, což se teď jevilo jako dobrá věc, protože nabyla spoustu zkušeností, které by se jí ve smečce ani nenaskytly. Nebyla si jistá, že to ostatní pochopí, ale minulost nezmění, musí se s tím smířit. "Už neodejdu. Slibuju," dodala po chvilce a pak se mu podívala do očí. Byla připravená na všechno.

Usoudila, že její domněnka byla správná. Přízrační byli v tomhle opravdu jedineční. Nechali tuláky na území smečky a nechali je tam i lovit. Občas se postarali o raněné, kteří jen procházeli. Samotné jí to přišlo zvláštní, ale neodporovala. Tenebris by měla vědět co dělá a pokud to schválí ona, není nad čím přemýšlet. "Samozřejmě... Není to obvyklé, ale pokud ta možnost je, je dobré ji využít.." odpověděla mu.
Cirill se potom rozhodl jít dál svou cestou. To Ryumee vůbec nevadilo, aspoň měla čas na sebe a na své přemýšlení. Také kvůli tomu sem přišla. "Také bych měla pokračovat někam dál," zavřela oči a přikývla. Rozhodně nehodlala se tu zdržovat když už neměla důvod. Na další slova opět jen přikývla a vstala. Bylo jí jedno jestli tohle bylo jejich poslední setkání nebo ne, stejnak si řekli jen pár slov. "Měj se Cirille," dodala a odešla směrem na východ s králíkem v patách.

Rya se nepotřebovala nad ničím zamýšlet. Věřila tomu, že pokud existuje smečka kam patří, jsou to přízrační. Pokud ne, stále byla mladá a mohla to zjistit. "Nechávám si otevřené možnosti.. Nemusíš se přidat okamžitě do smečky aniž bys nic věděl, je lepší tam chvíli zůstat jako tulák," řekla jen tak. Mee osobně potřebovala jen chvilku, protože do smečky už patřila. Stačilo by se jen porozhlédnout a zjistit co se stalo za tu dobu co byla pryč a potom by se rozhodla. To co řekla mínila tedy spíše jako radu pro Cira. "Přízrační, jak už asi víš, nechají každému čas aby se rozhodl sám.." dodala. Nechtěla vyzrazovat jak to ve smečce funguje, ale domyslela si, že její hloupý bratr už mu stejně většinu vyžvanil. Na jeho další slova jen přikývla. I to byla pravda. Neřekla by, že na ni rodina úplně čeká, ale byli tam. Teď už bylo jen otázkou jestli ji přijmou nebo ne.

Jen poslouchala. Jeho stav pro ni nebyl nijak obzvlášť zajímavý a nevěděla jak na to reagovat. Zatím jen naslouchala jeho příběhu a myslela si o tom svoje. Ona si taky nepřišla jako doma, i proto právě odešla. Teď když trochu dospěla už na to měla jiný názor.
Podívala se k obloze a zamyslela se. Uměla dobře číst ve hvězdách, ale přes den žádné bohužel nebyly. Tmu měla radši, byla uklidňující a všude bylo ticho a mír. "Věřím tomu, že domov najdeš... Ať už bude kdekoliv..." nechala promluvit svou moudrost. "Aspoň pokud opravdu chceš," dodala. Podívala se zpět na vlka a trochu se ušklíbla jakoby nic z toho nemyslela doslova. Přitom svá slova myslela smrtelně vážně. Bylo vidět, že byla mladá a všemu se teprve učila, ale i tak to vypadalo že toho věděla víc než doopravdy věděla.

Na jeho odpověď jen přikývla. Nepotřebovala se bavit o vztazích s rodinou. Ani o bratrovi se nijak víc nezmiňovala a i kdyby, mluvila by o něm spíše v dobrém. Cirill o sobě mluvil očividně celkem rád. Řekl jí toho spoustu. Sice nemohla posoudit pokud je to pravda, ale věřila, že si něco i domýšlel. Dělala to samé. Občas přidávala do svých příběhů něco, co nemuselo být úplnou pravdou.
"Hezké.. Je dobře, že jsi našel své místo," přikývla. Ona sama si zatím nebyla jistá kam patří, ale věřila tomu, že k přízračným. Tam byla její rodina.

Spokojeně poslouchala okolí. Přemýšlela o tom, co se celou tu dobu mimo Norest stalo. Potom otevřela oči a pozorovala okolí, užívala si vítr v kožichu. Musela se usmát. Byla konečně doma. Za posledních pár dnů se nedokázala skoro ani uvolnit, protože byla na cestě. Podívala se vedle sebe, jelikož zahlédla pohyb. Byl to jen Ririco, její králičí mazlíček, který ji doprovázel už celkem dlouho. Pravda, už ho nějakou dobu neviděla, ale bylo hlavní, že teď tu zase byl. Věděla, že je taky rád doma.
Vítr k ní zavál nový pach. Normálně by to moc neřešila, ale tenhle pach byl vyjímečný tím, že ho znala. A to velmi dobře. Zbystřila a podívala se pod sebe. Nikoho neviděla, ale zaslechla za sebou hlas. Skoro se lekla, možná ani nevěřila, že se potkají takhle brzo. "Tati.." otočila se. Nenechala se ovlivnit emocemi, ale uvnitř byla opravdu šťastná. Chvilku tam jen stála jak solný sloup, ale potom se konečně usmála. "Jsi to ty.." řekla potichu.

Ryu se sice ve vlkovi zatím vcelku mýlila, ale nevěděla o tom. Snažila se spíše přijít na to, kým vlk opravdu byl. "Ano, konečně se vracím.." řekla neutrálně, ale byla za to ráda. Měla je ráda, i když to nedávala tolik najevo. I Vala měla ráda jako bratra, ale to už vůbec nedávala najevo. Spíš ji bavilo si z něj utahovat a podceňovat ho.
Podívala se okolo sebe a zahlédla zvíře. Vypadalo to jako králík a bylo jí to podezřele povědomý. Tady je.. pomyslela si, když poznala svého mazlíčka. Ririca už dlouhou dobu neviděla, byla tedy ráda, že se konečně zase objevil. Podívala se zpět na Cirilla. "Co tě sem přivedlo?" zeptala se tentokrát zase ona aby řeč nestála.

Ryumee se musela spokojit s jeho odpovědí. Nebyla tolik spokojená, vždy totiž chtěla dostat co chtěla, ale stejně tak jí nezajímalo co její bratr dělá. Hold to musela jednoduše hodit za hlavu.
Kdyby Cirill řekl nahlas to co si myslel o jejím otci, asi by mu něco udělala. Alo-peho měla celkem ráda. Přeci jen zůstal se svou rodinou když je matka opustila. Také k němu vzhlížela jako k léčiteli, kterým se také chtěla stát. Byla hrdá na to, že patřila k Estrelákům. "Byla jsem teď delší dobu mimo Norest," řekla jednoduše. Pokud to Cirillovi neřekl ten hlupák Val, potom by ani neměl vědět o jejich rodné smečce. Nebylo by chytré něco takového říkat cizincům, i když tenhle vlk se zdál být přítelem. Na druhou stranu si Ryumee o přátelích myslela své. Asi proto jich také moc neměla, což ji zrovna nevadilo.