Príspevky užívateľa

Asteriho vyslovování na tom bylo již lépe. Zdálo se jí, že vlčata rostou jako z vody, protože vždy, když se s nimi viděla, uměli něco nového. Ačkoli tyto drobky milovala, byla si jistá že to bude její poslední vrh. Biologické hodiny byly kruté a Rya už nebyla nejmladší, bohužel. Na druhou stranu měla teď na starosti smečku a byla ráda, že nasbírala dostatek vědomostí, aby jí S'Arik vedení svěřil. Jistě by to neudělal, kdyby nebyla připravená.
"Ano, správně." pochválila synka a za okamžik už byla vidět jeskyně. Ry nechala malého, aby šel zkoumat okolí a sama se na chvíli posadila a pozorovala ho, ať už dělal cokoliv. Pokud by ho ztratila z dohledu, šla by za ním. Nechtěla přeci, aby se mu něco stalo.

Kratší povídání mělo rychlou odezvu. Astrál a rimor tedy. Pokývala hlavou a již přemýšlela nad tím, co ke smečce ještě může říct. "Ano, v současnosti máme tři učitele." To bylo dost, ale když se vezme v potaz, že měl každý jiné kvality, rozhodně se nebránila vyššímu počtu. Nakonec nemuseli všichni astrálové dělat stejné věci. Jeden mohl třeba učit písmo, další rozvíjet schopnosti štěněte a jiný se mohl ujmout tréninků magie. Každý mohl zastoupit jiné odvětví své funkce. Ačkoliv nad tím Rya nikdy předtím tolik nepřemýšlela, jistě to mohlo být užitečné. Hlavně když měli více vlků na jedné funkci. "Dobrá tedy, než se však rozhodneme přejít k úkolům, určitě byste rády slyšely něco o smečce." Opět se odmlčela na malou chviličku. "Kultura Přízračných se kloní ke hvězdám. Vzhlížíme k nim a komunikujeme s nimi. Každý u nás smí vyslovit svůj názor a velice podporujeme rozvoj osobnosti a vzdělanost. Odmítáme bezvýznamné násilí a máme také bohatou kulturu. Nejen rody u nás pořádají různé slavnosti a další akce," představila vlčicím smečku, i když možná jen na okraj. "Po zkoušce následuje příjímací rituál, který obě musíte podstoupit. Tam hvězdy rozhodnou, zda patříte do smečky. Více zjistíte postupem času, ale nyní se podle mě můžeme přesunout ke zkoušce. Nějaké otázky?" Pro jistotu se ještě zeptala. Ráda odpoví na vše potřebné, než se posunou dál. Doufala, že na nic nezapomněla, konec konců v tomhle ještě příliš neuměla chodit.

Trávit čas s dětmi bylo vyčerpávající. Ačkoli je Rya z celého srdce milovala, cokoliv, co řekla následovala otázka. A co? A proč? A kdy? Konce to nabralo až teprve tehdy, kdy byla i vlčata všemi těmi otázkami vyčerpaná. Možná by je měla brát na dlouhé procházky častěji. Vzpomněla si na cestu k Útesům a na to, jak byli všichni vyčerpaní.
"Pamatuješ, jak jsem ti říkala, že tě naučím s nimi mluvit až budeš starší? Tak potom se dočkáš i jeskyně.." Rya opravdu doufala, že již nepřijde další otázka. Vždyť už je musela zodpovědět snad všechny! "Posvátné. To je něco moc a moc důležitého, víš? V naší smečce jsou některá místa posvátná, třeba i Půlnoční studánka. To z důvodu, že se tam děje hodně věcí, třeba se mění vůdce smečky," pokusila se vysvětlit jednoduše. Náročné.

Přidala do kroku, aby Asterimu stačila. "Nejsou tam hvězdy. S Hvězdami se tam mluví. Když přijde do smečky někdo nový, stráví noc v jeskyni, kde se mu zdají různé sny, to k němu hvězdy promlouvají. I já tam často chodím, je to posvátné místo." Promluvila k němu ve spěchu, aby se příliš neradoval a nebyl pak zklamaný.
"Zatím ti jen ukážu, jak to tam vypadá." Neměla v plánu s ním zůstat uvnitř jeskyně. Nebyla si jistá, co způsobuje ty sny, ale pokud to nebyla pouhá víra, nechtěla, aby tam Asty zůstával moc dlouho.

Rya již s prckama nemusela trávit tolik času. Ne, že by s nimi nechtěla být, ale měla teď konečně čas i pro smečku a její organizaci. Díky tomu, že se vlčata narodila tři, mohla si hrát spolu. U Guláška to probíhalo hůře když byl sám a Everett byl pryč.
Často hlídala Asteriho, aby se mu něco nestalo, nebo se náhodou nezatoulal moc daleko. "Ukážu ti Hvězdnou jeskyni." Ryumee si nebyla jistá, jak moc ho tam chce provést, ale rozhodně by měl aspoň vědět, kde se nachází. Bylo to důležité místo, které by měl znát každý člen.

Neprojevila by smutek, navíc by si to při příjímání nového člena ani nechtěla dovolit. I když tento mladý vlk zrovna nebyl nováčkem, nebylo to i tak vhodné. Nakonec Rya ani smutek nepociťovala. V určitém směru jí bylo líto, že od některých možná nikdy nedostane šanci se prokázat, ale rozuměla jejich strachu. Konec konců, nikdy nikoho nenutila, aby ji měl rád, to by bylo hloupé. V případě Roiha jí přišel hloupý i celý ten konflikt mezi nimi. Ve výsledku udělali přesný opak toho, co jim doporučovala a dopadlo to špatně. To, že nad tím neuronila pár slz už bylo vedlejší. Jenže nyní, jako výše postavená, by si nemohla snad ani dovolit říct, že si za své chyby mohli sami a nevidí důvod, proč by měla být špatná ona. Musela naslouchat a snažit se najít řešení, aby byli všichni spokojení, snad až na ni.
Ryumee opravdu nebyla v ničem sama. Měla kolem sebe pár vlků, kterým věřila a společně diskutovali o různých možnostech. Možná Evar'la jednou v tomto nahradí otce, kvality na to snad měl. "O tom nepochybuji." I Ry už se naučila nějaké základy. Čtení a psaní jí dělalo celkem problémy, ale pomalu se učila. Možná to bylo tím, že už byla starší, ale učení jí začínalo dělat větší problémy, než když byla mladá.
Dobré bylo, že nemusela Evar'lovi vysvětlovat, co smečka obnáší a jaké funkce má. Věděl přesně, co chce a spoustu toho již znal. "Dobrá tedy." Zamyšleně na něj koukala. Funkci písaře ve smečce neměli, ale pokud by se mezi vlky rozšířili znalosti, minimálně tedy čtení, jistě by nebylo od věci mít i písaře. V Norestu uměl číst určitě jen málo který vlk a jistě by bylo možné doručovat tak vzkazy, jak již provedl třeba Ancunín při své zkoušce. Jenže jakou zkoušu měla tedy dát tomuto vlku, aby nebyla úplně stejná. "Jsem si jistá, že si tvůj otec vede záznamy o smečce a dalších užitečnostech, že ano? Pokud ke mě již nic nemáš, myslím, že se můžeme přenést ke tvé zkoušce," navrhla. Jelikož už Evar'la členem byl a díky častým onemocněním ho dobře znala, neměla důvod ho nepřijmout. Konečné rozhodnutí bude stejně na hvězdách.

Přejela ho přísným pohledem. Jeho první věta se jí nijak zvlášť nezamlouvala a obávala se, kam tato konverzace povede. Nechala ho však mluvit, aby se dozvěděla vše. Nechtěla přeci dělat unáhlené závěry.
Vyslechla tedy vše, od spojenectví mezi smečkami, jenž se jí velice zamlouvalo, až po Cielovu velkou lásku. Jistě by nikomu nebránila v lásce, ale závěr celého toho proslovu jaksi naznačoval jisté problémy. Musela si to nejdříve přebrat v hlavě, než dokázala odpovědět. Kdyby Cielo použil princip takového shit sendviče, možná by to zmírnilo dopad jeho slov. Každopádně vytušila, že toho asi ponese na svých bedrech více, než čekala. "Jistě, spolupráce mezi smečkami by byla ideální.." Začala tím lepším. "Cielo, uvědomuješ si, že pokud jsou vlčata mezismečková, připadají, dle pravidel, matce?" Chtěla tohle vyřešit v klidu a s rozumem před tím, než někdo udělá nějakou blbost. Když vlk navrhoval spojenectví, možná si neuvědomil, že by svými činy mohl způsobit i opak. "Hodlá Omara smečku opustit?" Zeptala se pro jistotu, i když odpověď tušila. "Nechci vám stát v cestě, ale ještě více nechci smečku vystavit nebezpečí. To jistě chápeš," řekla přísně. Jistě by bylo lepší uzavřít spojenectví a nechat jednoho z tech dvou přejít do druhé smečky, bude-li tedy spojenectví možné. Rya věděla o Kultu málo, ale to, co věděla, se jí moc nezamlouvalo. Celá tahle věc se musela nejprve pořádně prodiskutovat.

Opět jen přikývla na slova Vashti. Nebylo třeba nic dodávat, samy uvidí, jak to ve smečce funguje. Ryumee se zatím velkých změn zdržovala, stačila jedna, kterou učinili spolu se S'Arikem, a to navrátit smečce samici na postu alfy. Možná i ona jednou jmenuje vlčici svým nástupcem, avšak doufala, že to bude moct být za dlouho. Časté změny také smečce zrovna nesvědčily. "Měla bych vám nejdříve představit všechny možnosti a jistě zapojím i kratší povídání o smečce, její kultuře a samozřejmě pravidlech." Odmlčela se pro případné poznámky ze strany vlčic. "Můžete si vybrat z pěti funkcí. Jsou jimi léčitel, zvěd, bojovník, lovec a učitel. Ve smečce jsou pod jinými názvy, ale to vám mohu dopovědět později. Podle výběru funkce vám uložím zkoušku, kterou je nutno splnit pro přijetí do smečky." Znovu se odmlčela a prozatím nechala povídání, aby se mohla dále ptát na různé věci. "Smím se zeptat, jakou ovládáte magii?" I to bylo jistě třeba vědět, aby schopnosti obou vlčic mohla naplno využít.

Seděla na louce a měla zavřené oči. Přemítala nad nedávnými událostmi a snažila se vyčistit si mysl. Díky vlčatům měla teď jaksi jinačí slovník a i její reakce byly takové... Jemnější? Opatrnější? Často vzhlížela k obloze, když se objevily hvězdy a snažila se s nimi komunikovat - zjistit, jestli Přízračné nečeká něco důležitého. Aspoň na to měla díky děckám čas.
Otevřela oči, někdo přicházel. Před ní se zjevil Cielo, byl jí díky léčivům, které pro něj s Timem navrhli, velice známý. Velice dobře se jí vše vybavovalo. "Cielo." Přikývla hlavou na pozdrav a prohlédla si ho. Uvědomila si, že ho již nějakou dobu neviděla, dokonce s sebou přinášel i cizí pach. Kult? Maličko nadzvedla obočí a podívala se mu důležitě do očí. "Poslouchám," řekla pevným hlasem. Uměla si představit, jaké špatné zprávy by mohl nést, avšak dobrých jen minimum. Jestli vůbec nějakou.

Ryu jeho slova velice překvapila. Nebyla si jistá, jestli to bylo příjemné či nepříjemné překvapení, ale rozhodně to nečekala. Znělo to téměř, jako by byli normální rodina. Maličko se však pousmála. "Jistě, to by bylo fajn." Skryla svou nejistotu za milý tón a raději nic nenamítala. Kdyby se Gulášek sblížil s otcem, asi by byl svět tím nejkrásnějším místem. Nebo by skončil. Rya opravdu upřímně nedokázala říct, jestli ji to více těšilo, nebo děsilo, ale dokud se ti dva nesežerou, bude to snad v pořádku. Snad.

Rozhlížela se kolem. Díky rizikům nechtěla dávat najevo své nadšení z tohoto místa. Nebylo jí to však nic platné, protože Gulášek to stejně vycítil. Jeho hlas nezněl velice přesvědčeně, čemuž se nemohla ani trochu divit. Nebezpečí bylo opravdu větší, než si Rya chtěla přiznat, ale nemohla jej přehlížet. "Dobře," souhlasila nakonec. S únikovým východem bude nora jistě mnohem lepší.

Ryumee nemohla poslední dobou spát. Její syn, Ghu'Lass, už měl dva roky, což znamenalo jediné. Nechtěla být ta, která ublíží svému dítku, ale bohužel věděla, že bude muset. Nemohla jinak. Byla tu samozřejmě ještě možnost, že Gulášek nebude chtít rituálem projít. Byla by to jediná úniková cesta, ale ona v hloubi duše tušila, že jej podstoupí.
Cesta k útesům byla s vlčaty náročnější. Uměla sice chodit, ale takovou dálku nemohla sama zvládnout. Rya znala trasu už velice dobře, naplánovala to tedy tak, aby mohli často odpočívat a dostali se na místo včas. Doufala, že vlčatům dnešní akcí nezpůsobí doživotní trauma.
Na místo dorazili včas, přesně jak doufala. Museli však počkat, než se shromáždí všichni, aby mohl rituál začít. Jak moc doufala, aby ta chvíle nikdy nepřišla...

Netušila sice, co všechny ty věci, které se chce naučit znamenají, ale pochopila, že myslí opravdu úplně všechno. "Naučíš se, neboj. Máš na to celý život a to je hromada času," odpověděla jednoduše a rozešla se dál podél studánky. Vzpomínala na svá povyšování, dokonce i na svatbu. Měla na toto místo opravdu spoustu vzpomínek. Učila zde plavat Guláše a občas přišla mluvit ke hvězdám. Bylo fajn, že to bylo blízko jejich nory, aspoň sem mohla malé vodit častěji.

Celé tohle téma bylo složité, ale Rya tušila, že by se maličký nespokojil jen s větou "vysvětlím ti to až budeš starší". Něco podobného už dnes řekla minimálně dvakrát. Možná by to začalo vypadat, že se jen vymlouvá a to ona nerada. Nad jeho dalšími slovy se pouze zasmála. Neukazovala směr a jako hvězda si také nepřipadala, ale rozmlouvat mu to nehodlala. Mohla být ráda, že v ní vidí svůj vzor a miluje ji. To stačilo.
"Přesně tak. Nikoho většinou nenapadne se na význam našeho rodu ptát. Ale ty jsi zvědavý mladý hoch, že? Tebe to zajímá," řekla pyšně. Čím více času s ním trávila, tím více zjišťovala, že miluje pochvaly. Rozhodně jimi nemusela šetřit, dokud byl takhle maličký, alespoň z něj vyroste sebevědomý vlk.

Malý měl dobré poznatky, i když byl zatím jen vlčetem. "Osud ti předurčuje, co se stane a stát se má. Taky není vidět, ale vlci v něj věří, jinak by nejspíš nevěřili v nic..." pokusila se vysvětlit komplikaci s Osudem. "Správně. Hvězdy vidím, nejsou jen neviditelná síla, která ovládá tvůj život. Svůj život totiž ovládáš ty sám. Všechno se odvíjí od tvých chyb a myšlení. Všechno, co uděláš, bude něčím následováno a každý, koho poznáš, může na tobě něco změnit. Hvězdy tě jen provází životem a ukazují směr. Můžeš v nich hledat odpovědi, ale nemusí ti je dát," rozpovídala se o víře, aby ji mohl lépe pochopit.
Pousmála se. "Kdybys byl hvězda, drahý, tak tu se mnou nestojíš." Bylo jednoduché to pochopit. Hvězdy přeci nesestupovali k nim, tudíž mohl být rád, že hvězdou není.
"Vlci o tom neví, protože neznají jazyk, ve kterém vznikl náš rod. Ani já jej neznám. Možná, že nějaká naše pra pra prababička nebo pradědeček ho znali, ale my už ho neumíme. Ani ty bys to nevěděl, kdybych ti to neřekla," podotkla. "Ukážu. Až zapadne sluníčko, bude to první hvězda, kterou uvidíš." Možná i spolu s měsícem. Ale hvězdu, doufala, by Asteri snad poznal. "Kdyby bylo zamračeno, asi bys ji neviděl, ale na čisté noční obloze je vždy..." Také se podívala nahoru. Sama měla spoustu otázek od doby, co se stala Fortis. Musela zase někdy navštívit Hvězdnou jeskyni.