Príspevky užívateľa

Na názoru jejího syna jí záleželo víc, než by se mohlo zdát. Přišlo jí důležité, aby vyjádřil svůj názor, jednou bude mít na starosti rod. "Máš pravdu, určitě by bylo lepší, kdyby se zde nějaký vybudoval." Pokývala hlavou. Nad jeho sarkasmem se jen tiše zasmála. "Už jsem chvíli přemýšlela, že bych chtěla úkryt. Místo, kde bychom se scházeli a spali, ale nevím, jestli je tohle to pravé místo. Možná s tím únikovým východem..." Přemýšlela nahlas a nechala Guláše, aby se k tomu také nějak vyjádřil. I jeho chtěla mít u sebe.

Povzdychla si. Tohle bylo složité téma, neměli by to probírat teď. "Někteří vlci věří, že je ochraňuje nějaký vlk z nebes. Nemůžeme ho prej vidět, ale někteří tomu stejnak věří. Jíní si třeba myslí, že naše životy řídí osud a všechno, co se nám stane, se stát mělo. Já nevěřím v nic jiného než ve hvězdy. Víš proč?" Nechala ho hádat.
Nad jeho nadšeným vypísknutím se tiše zasmála a zavrtěla pobaveně hlavou. "Nejsi hvězda, ale rozhodně k nim máš hodně blízko, to mi věř." Pokusila by se mu vysvětlit, jak to funguje, ale i na to byl ještě moc mladý. "Ano, správně," pochválila ho, když zopakoval rod. "Náš rod, a tebe i tvoje jméno, nás s hvězdami spojuje, ale skoro nikdo mimo nás o tom neví. Ani já bych to nevěděla, kdyby mi o tom dědeček neřekl. Je to v jiném jazyce, rozumíš? Polárka je nejjasnější hvězda na obloze a objevuje se na nebi jako první, když zapadne sluníčko. Podle ní se tedy jmenuje náš rod, důležitý rod." Schválně zdůraznila slovo důležitý, aby věděl, že není jen tak někdo. Spousta vlků znalo rod Estrela a Rya doufala, že když se rozroste, bude ještě známější a stejně důležitý, jako kdysi býval.

Pousmála se, když začal Asteri vyvádět. "Neboj se, jsi s hvězdami spojený víc, než si myslíš. Určitě se naučíš s nimi mluvit," Odhrnula mu čumákem vlasy z očí. "Je možné, že třeba ve hvězdy nevěří tolik, co my. Nejsem si jistá, proč nemají někteří sny, ale to se tě určitě týkat nebude. Tvoje jméno znamená hvězda," pokusila se ho rozveselit. Celé jeho jméno mělo vlastně spojení s hvězdami.
"Estrela do Norte," opravila ho. "Znamená to Polárka. Tímto jménem se prezentuje náš rod. Nebo taky naše rodina. Tvůj dědeček sem přišel se svým bratrem, aby tu mohl v tom rodu pokračovat. Měl mě a Valériana, mého bratra a dědečkův bratr měl zase Tima, tvého strejdu. My všichni máme rod Estrela do Norte," začala s vysvětlováním, aby odvedla jeho pozornost od komunikace s hvězdami. Nechtěla, aby se jí tu kvůli tomu rozplakal.

Guláš neváhal a skočil dovnitř. Hotový průzkumník. Rya strčila hlavu do otvoru, podobně, jako to udělal on předtím a rozhlédla se než skočila dovnitř. "Máš pravdu, je to opuštěné... Ale útulné. Divila bych se, kdyby tu nikdo nikdy nežil." Rozhlížela se kolem sebe. Dokázala si představit, že by na stěně mohly viset sušené bylinky a veprostřed by mohlo být ohniště. Nakonec tu stejně nemělo co shořet. Mohl by to být léčitelský sklad. Nebo něčí domov. "Co si o tom myslíš?" Podívala se na syna.

Občas bylo těžké zadržovat smích nad dětským žvatláním. Slova zněla úplně jinak, než vlče zamýšlelo a i Rye to přišlo velice vtipné a hlavně sladké. "Všichni ty sny nemají. Můžeš se zeptat někoho ze smečky až je potkáš," popošla ještě kousek, než se posadila. "Pamatuješ si svoje jméno? To dlouhé." Napadlo ji, že by mu mohla vysvětlil, jak funguje jejich rod. Vzpomněla si, jak o tom Gulášek slýchal nerad. Vždy se radši bavil někde na průzkumu, ale teď už jí to nevadilo. Pokud se maličcí nechtěli učit, nemohla je nutit. Mohla však vyprávět příběhy o jejich dědečkovi a učit je tak stejně.

I ona byla velmi ráda, že ho má. Po dlouhé době, co si k sobě nemohli najít cestu, k němu měla neuvěřitelné pouto. Opravdu ho milovala.
Popošla blíž k noře, do které Guláš strčil hlavu. "Zajímavé, nikdy jsem si nevšimla, že by tu byla nora. Možná tu kdysi někdo žil... Nebo něco," poznamenala. Pokud to bylo opravdu opuštěné, mohlo by se to nějak využít. Možná jako sklad? "Chceš se podívat dovnitř?" Podívala se na synka. Jistě byl i on zvědavý, co mohou najít. Vždy měl zvídavou povahu.

Ke svému rodu už nic moc neřekla, možná poděkování Vashti za přání. "Jistý přehled mám. Dva zástupci rodu žijí u nás, zhruba deset mimo smečku," odpověděla na otázku. Nemusela se přeci ptát jen ona, bylo jedině fér, že si vyměnily informace. Mohlo to časem také pomoct.
Pokývala hlavou. Na téma o krajině Norestské již nebylo třeba nic dodávat. "Mohu vás ubezpečit, že za vedení S'Arika tomu tak jistě bylo a já to nehodlám měnit. Smečka si sice na změnu vedení zvyká pomalu, ale věřím, že se všechno brzy vrátí do starých kolejí a i já půjdu vlkům správným příkladem," řekla klidně. Nevěděla jestli ji přijali všichni členové, ale věřila, že časem dokáže, že je schopná a spravedlivá.
Vyslechla ještě zkušenosti a dovednosti obou vlčic. "Rozumím. Máme v plánu rozšířit mezi smečkové vlky i znalosti písma. Měly byste zájem učit ostatní, obzvláště vlčata, nebo vykonávat radši jinou funkci?" Astrálů bylo ve smečce dost, uvítala by jistě i umbru nebo rimora. "Zatím se ptám jen orientačně, na výběr funkce budete mít ještě spoustu času..." Dodala pro jistotu, aby nebyly vlčice pod tlakem. Bylo to však důležité, aby jim mohla dát nějaký úkol.

Přikývla. Názory na mladou generaci měli se S'Arikem podobné. Jistě i její otec měl obavy, co se s rodem bude dít, jakmile se o něj budou starat mladí. Stejně na tom byla i ona. Ačkoli milovala svého prvorozeného synka, neuměla si představit, že i on bude jednou nejstarším Estrelákem v Norestu. Všechno se to zdálo tak nereálné, jako zahalené v mlze. Chtěla by být u toho, aby viděla, jak se mu daří, ale bohužel to nebylo možné.
Znovu přikývla. "S'Arik byl velice schopným vůdcem a každá změna je děsivá. Své smečce naprosto rozumím, ale bohužel mne to nestaví zrovna do ideální pozice. Jestli přijdou zlé časy, budu potřebovat jejich důvěru..." Možná věřila mladému Evar'lovi, aby mu toto řekla, ale nakonec to nebylo nic, co by nemohl říct každý vůdce. I pro ni se dala tato změna považovat za děsivou, avšak opět jen z pohledu toho, že nechce zklamat. Naštěstí měla ještě své vedení a mohla se s nimi radit. "Hmm... Zajímavá otázka, ale ano. S tvým otcem, nynějším Lexem, plánujeme rozšířit písmo a nejlépe i další znalosti, mezi smečkové vlky." Více mu zatím říci nechtěla. Sice věřila, že se Evar'la ke smečce vrátí a bude následovat otcovi šlépěje, ale nemohla si tím být jistá na sto procent. Ke konverzaci se nakonec mohli stejně vrátit i později.

Období, kdy učila plavat Guláška bylo podobné, ale ten byl starší než Asteri. Nemyslela si, že by bylo vhodné ho to učit. Přišel jí ještě tak maličký, sotva došel ke studánce. "To je jako chůze ve vodě. Až budeš starší, naučím tě to," mrkla na něj a popošla kousek dál podél vody, stále hlídajíc po očku pohyby malého.
Byla hrdá, že se snažil pochopit její vyprávění o smečce, zdálo se, že se rád učil. Připomínal jí sebe samotnou v tomto ohledu. Nechtěla mít sice všechny potomky stejné, jako byla ona, to určitě ne, ale bylo možné, že si s nimi bude lépe rozumět, pokud zdědí její povahu. Bylo to zvláštní nad tím takhle uvažovat, ale ona konec konců nebyla jako Everett nebo Val. Ti dva měli dětskou duši a ona dospěla už velmi mladá. "Ano, když se mění maminka, nebo tatínek smečky. Všichni se přijdou podívat sem, aby zjistili, kdo to bude," usmála se. "Jsi šikula," olízla mu hlavičku.
"Naše smečka umí s hvězdami komunikovat. Máme sny, které jiní nemají. Také se to naučíš," vysvětlila mu. Byla vlastně ráda, že mu to všechno může vysvětlit.

Mladého vlka zprávy jistě zaskočily. Ryumee si nebyla jistá, jestli je rád nebo ne, nedokázala by to rozeznat, ani kdyby vlk pocity projevil. "Všechno se mění, vždy bude..." poznamenala, jakoby to nebylo očividné. Nad jeho otázkou se trochu zarazila a chvíli mlčela. Bylo to jiné než by jeden čekal. Vždy tak nějak tušila, že s velením se z vlka stane někdo přísnější a důležitější, ale pro ni to bylo naopak. Ona vždy působila takovým přísnějším dojmem a nechávala si věci zásadně pro sebe. Dělala to, co měla a nerada se vybavovala před davem vlků. Jako vůdce si však musela získat srdce a podporu své smečky a vzala si na sebe povinnost udržovat dobré vztahy. Minimálně tedy neutrální, jako s Roihem, který jí stále neodpustil a měl určitě zajímavé představy o jejím vedení. Ona však nechtěla nikomu nadržovat a naopak, chtěla být spravedlivá a doceňovaná, jako S'Arik. "Děkuji. Jistě záleží na úhlu pohledu. Pro mne nijak zvlášť. Až na přijímání členů, je všechno podobné mému bývalému postavení, ale pro smečku? Velká změna..." odpověděla nakonec. Nebyla si vlastně ani tak docela jistá, jak ji smečka brala. Měla ve volném čase spoustu starostí s vlčaty a drby neslýchávala. Doufala, že ji neberou zle.

Když Evar'la zmizel, byla ještě Coelo Medic, jelikož se před nedávnem setkal s některými členy Přízračných, jistě zjistil, že se stala Lexem, ale očividně se mu nedostala zpráva o dalším nedávném povýšení. Naštěstí už výše mířit nemohla. Když ji oslovil, zachovala si klidnou tvář a postoj. "Slyšela jsem, že ses objevil v Norestu," odpověděla souhlasně. Oba stáli bez sebemenšího náznaku emoce ve tváři. Z třetí pohledu by se mohlo zdát, že se dva vlci nemají vůbec v lásce, ale opak byl pravdou. Jako malý byl Evar'la neustále v léčitelské noře, kde se o něj starala právě Ryumee a přirostl jí k srdci. Ačkoliv neměla příliš v lásce vlčata, dalo se říci, že tito Milagovci byli jiní.
"To ráda slyším, tvůj otec bude jistě rád, že tě znovu uvidí." Podívala se do dálky a poté zpět na něj. "Nedávno se rozhodl, že odstoupí z funkce a bude s rodinou, máš tedy štěstí. S vůdcem Přízračných právě mluvíš," dodala důležitě. Z nové funkce pořád nebyla úplně svá. Vždy se chovala důležitě a celý život zasvětila smečce a vlkům, ale nyní jí to přišlo jiné. Bůh ví proč.

Léto již měnil podzim, ale bylinky se na území vyskytovaly stále. Ryumee některé skladovala ve svém doupátku, jen pro jistotu, že někdo onemocní. V první řadě by jistě museli za léčitelem, ale to byla kdysi i ona. Za bratrancem chodila proto jen zřídka, s vážnějšími nemocemi.
Zdržovala se poblíž Dlouhého jezera, kde trhala rostliny a skládala je do brašny. I ta byla již stará, podobně jako její majitelka. Rya si všimla, že začínala stárnout, cítila to na sobě a začínalo to jít pomaličku vidět. Nikdo nemládne...
Zaslechla zavytí, které šlo od hráze. Bylo tiché, tudíž mohlo jít o nováčka. Jakoby jich nebylo dost poslední dobou. Vydala se tedy poklusem ke kameni, který označoval hranice.
Její oči se maličko rozjasnily když poznala Evar'lu, mladého syna S'Arika, který kdysi opustil svou smečku. Že by se vracel? Slyšela již, že se pohybuje na území Norestu, už to byla nějaká chvíle. "Přeji pěkný den, hádám, že vytí patřilo tobě?" Zastavila se nedaleko od něj.

Pomalu následovala své dítko k vodě a sledovala jeho kroky. Velice se zalekla, když viděla, jak blízko k vodě běží, ale naštěstí byla dost blízko a stihla by jej zachránit. Oddychla si, když Ateri zastavil. "Opatrně.. Dokud neumíš plavat, je voda nebezpečná." Podívala se na něj starostlivě a také upřela zrak na svůj odraz ve vodě. "Tohle místo je pro naši smečku důležité. Jmenuje se Půlnoční studánka, a to právě proto, že je tu voda. Vždy když se změní vedení smečky, sejdou se tu všichni, aby viděli, koho hvězdy vybraly," odpověděla mu. Nebyla to přesná odpověď, ale Rya sama netušila, kde se v krajině vlastně voda vzala. Jistě pocházela z pramenů, možná deště, ale nebyla vědcem, aby zkoumala takové věci. Hlavní bylo Asterimu vysvětlit, jak to ve smečce chodí, musela na něj však postupně, aby ho nepřehltila a neztratil zájem se učit.

Pousmála se nad jeho veselou odpovědí. Ona taková nikdy nebyla. I když si jako malá hrávala, byly to spíše znalostní hry než takové ty jednoduché. Byla hold vždy jiná, odměřenější.
Za chvíli byli opravdu na místě a Rya se zastavila. "A jsme tu!" Zvolala a nechala malého, aby vyběhl objevovat krásy studánky. Musela si ho však pohlídat, aby se neutopil, to bylo jasné.

Vlčata rostla jako z vody a mohla pomalu prozkoumávat svět. Z nory sice ještě sama nevylezla a museli je nosit příbuzní, což však díky jejich váze nebyl zatím takový problém. Rya je rozhodně chtěla vést k tomu, aby z nich vyrostli silní vlci, kteří budou udržovat rod stejně, jako ona. Až tu jednou nebude, bude to stejnak na někom z nich. Zatím na to nechtěla ani myslet. Dokud neuvidí vnoučátka, nehne se z Norestu. To si však bohužel vlk nevybere, kdy odejde za duhový most, i to dobře věděla.
Podívala se na malého Asteriho, který ťapkal vedle ní na cestě ke studánce. Ten určitě neměl zatím ani pomyšlení na nějaký rod a duhový most. "Už tam budem," oznámila pár metrů předem.