Príspevky užívateľa

Vyslechla názory obou vlčic a pokývala hlavou. "Můj rod býval velice známý, ovšem poté ta jiskra uhasla. Snažím se nyní s rodinou opět oživit kulturu a vše, co kdysi bývalo zvykem," odpověděla stručně a porozhlédla se kolem. "Tomu rozumím. Také máme v naší domovině jiné zvyky, ale musím přiznat, že Norest je okouzlujícím krajem. Věřím, že mezi námi najdete také své místo," dodala na závěr a poté se na vlčice podívala. "Co tedy od smečky očekáváte a čím jí můžete přispět?" Od S'Arika znala, že se nováčků často hodně dotazoval, než jim zadal úkol. Byla to dobrá taktika. Nejdříve vlka poznat a prověřit, poté je nechat dokázat svá slova. Podle jejich odpovědí se již nějaký úkol najde.

Pohled upírala na malé kuličky a ani by si Everetta nevšimla kdyby do ní nestrčil čumákem. Její zrak se přesunul na něj. "Tak stará zase nejsem," odvětila s úšklebkem a sledovala, jak se maličcí probudili a začali prchat za tátou. Donutilo ji to se usmát. Její vztah k vlčatům se změnil s druhým vrhem. Stále však měla velice ráda i svého prvorozeného syna a jejich speciální vztah pro ni hodně znamenal. Uvědomila si díky němu spoustu věcí a změnilo to její pohled na život.
Nakonec se stejně zvedla a pořádně se protáhla. "Chci tu s vámi zůstat," dodala ještě. Nechala svého partnera, aby si malé přebral, ale stále zůstávala poblíž. Věděla, že by měla využít chvíle pro sebe, moc jich neměla, bohužel se zrovna dnes nedokázala nějak odtrhnout.

Fialová, již konečně bez zátěže navíc, procházela území. Občas, když potřeboval chvíli klidu od vlčat, chodila kolem hranic na průzkum. Bylo to díky Bellanně. Stále neměla dobrý pocit, ze všeho toho dění v Nihilu. Dost času trávila také kolem tábora, aby byla svým vlkům nápomocná a nezaostávala v alfování. Dnes však zvolila procházku k vodě. Teplo brzy odejde a přijde zima, doufejme, že ne stejně krutá jako ta minulá.
Zahlédla svého příbuzného, jak hleděl na svůj odraz ve vodě. Rozhodla se jít za ním, nešla však tiše jako obvykle, ale tak, aby ji slyšel a nelekl se. "Krásný to den, nemyslíš?" pronesla kousek od Ancunína a lehce se pousmála, aby si nemyslel, že přichází se špatnými úmysly. I když tedy velice pochybovala, že by zrovna tohle měl na mysli. "Občas mne překvapuje, jaké teplo dokáže v horách být. Je to den jako stvořen ke koupání, ovšem pochybuji, že by o to měl jeden z nás zájem." Podívala se do dálky. Znala vlkovo trauma, měla také nepříjemné vzpomínky na vodu. Na druhou stranu díky tomu mohli i její potomci pokračovat v rodu.

Nejistě našlapovala, dokud se nedostala na stabilnější půdu. Mírně si oddychla a podívala se k obloze. Možná právě pochybovala o svých rozhodnutích sem jít, možná jen přemítala nad životem a nad hvězdami. Dle jejího výrazu by nikdo nebyl schopný poznat, nad čím právě přemýšlí.
Opatrně se posadila, aby odlehčila tlapkám práci. Zanedlouho však ucítila pach, který jí byl známý, i když skoro ani nedoufala, že ji bude chtít jednou vyhledat. M'Raan se pomálu zapojovala do dění smečky a Rya si proto myslela, že nejspíše nemá zájem zde zůstávat.
"Dobrý večer i tobě. S čím za mnou přicházíš?" optala se narovinu. Možná nakonec chtěla ze smečky odejít, ale fialová vlčice nemohla soudit takto brzy. Nejdříve musela vyslechnout, co měla mladá dáma na srdci.

Neměla již více otázek. Již díky Timovi věděla, že ztráta paměti není žádná legrace a vlkovi to pomotá hlavinku. Ráda by sice věděla více, ale musela si vystačit s tím, co jí řekl. "Rozumím. Vysvětlím ti, jak to u nás chodí," podívala se na něj přísně, aby věděl, že se zde mají pravidla dodržovat. Teď už mohl vytušit, že nebude jen členkou nízkého postavení. "Jsem Fortis smečky, to je jako alfa. Ty budeš Cronou, tedy vlčetem smečky," začala s vysvětlováním od funkcí, aby si v tom udělal pořádek. "Vítej mezi námi, zavedu tě teď do tábora, dobře?" dodala ještě a pomalu vyšla směrem k noře smečky. Apollyon tam jistě vyhledá Anjel sám. Cestou mu vysvětlovala pravidla a zodpověděla jakékoliv dotazy, které padly.

Vlčata rostla jako z vody. Nebylo to dlouho, co se narodilo, ale mléko a láska jim očividně nechyběla. Rya už si dovolila párkrát odejít, hlavně aby si protáhla pořádně tělo. Neustále ležení ji zmáhalo a hlavně nechávala otce, aby se také zapojil do rodičování. Maličcí si mohli tak vytvořit vztah k oběma. Navzájem se zastupovali nejen u dětí, ale i v alfování, v nejhorším je zastoupil i S'Arik. Zatím vše vycházelo, jak mělo, žádné problémy na obzoru a vztahy snad dobré.
Ležela aktuálně v pelíšku. Asteri, Berry i Arae leželi s ní. Nemohla se na ně vynadívat, jak byli úžasní. Kdyby si to stejné jen kdysi myslela i o Guláškovi. Ulehčilo by to spoustu věcí.

Mladý Apollyon zatím rozhodně potřeboval někoho, kdo se o něj postará a smečka se zdála být dobrou volbou. Rya ve své přísaze slíbila, že se neotočí zády k nikomu, kdo bude potřebovat a ocení její pomoc, což tohle mále vlče jistě splňovalo. "Jmenuji se Ryumee Estrela do Norte. Řekneš mi něco o sobě? Odkud jsi, co máš rád, co ti jde..." navrhla. Nechtěla zatím sdělovat své postavení ve smečce. Vlci, obzvláště mladí, se jí zdáli nervózní a snažili se zapůsobit, když se o tom zmínila. V tomhle případě to tak sice býti nemuselo, ale nebude nic riskovat. Nechtěla přeci, aby jí lhal jen proto, aby ho přijala.
"Vidíš ve smečce svou budoucnost?" Pokládala těžké otázky, ovšem pro ni důležité. Chtěla vědět, co očekávat. Jestli se něco naučila od S'Arika, tak to byl právě onen "výslech" před přijetím. Čtení řeči těla bylo také důležité a Rya v tom vynikala o něco více, než ve čtení pocitů. Bylo možné, že by lež rozpoznala.

Vlčice již věděly více než čekala. Nedivila se však ničemu, někteří členové byli výřeční a skoro každý věděl, že jejich smečce velel S'Arik, tedy do nedávna. "Ano, nejsem na své pozici dlouho, bývala jsem Lexem, nebo-li zástupcem alfy." Přikývla. "Ráda vidím zástupce jiných rodů, obzvláště těch známých v Norestu. Jak se vám zatím líbí na tomto území?" Optala se spíše ze slušnosti, než přejde k věci. Byla zvědavá sama na sebe, do role alfy se dostávala pomalu a neměla ještě přijímání členů moc zažité, spíše vůbec.

Vlče se představilo. Na svůj věk mělo dobré vychování, přišlo jí, že dokonce lepší než někteří dospělí vlci. Jakmile se Apo zmínil o Anjel, věděla již, která bije. Mladá vlčice se zmiňovala o setkání s vlčetem, kterému doporučila se přidat do smečky. Rya ho již nemusela podezírat a přikývla. "Místo by se jistě našlo. Kolikpak ti je, Apollyone?" optala se již milým tónem. Jelikož s ní ještě hormony trochu pohazovaly, nikterak by nepodezírala malé vlče bez domova. Obzvláště když o něm již věděla od Anjel.

Vyčkávala na příchod Toshiho. Chápala, že to mají teď Nihilští těžké, hlavně pak rodina zrádkyně Bellanny. Pravděpodobně i rodina vládkyně, odhadovala. Nechtěla na ně tlačit a všechny důležitější věci měla v plánu vyřešit později.
Finn byl též na vážkách, aspoň si to Rya myslela, když jí položil otázku o důvěře. "Vše ukáže čas. Nyní je myslím důležité, aby se zotavili." Nevěděla, zda jim má věřit. Nevěřila moc ostatním vlkům, nebyla potom aspoň zklamaná.
Toshi se brzy objevil a Fortis mu mohla nyní předat alespoň přívěšek, který nosili členové Přízračných. "Vítej mezi námi, měl by sis odpočinout," nechtěla rozebírat, co se stalo a na poděkování jen přikývla. Doufala, že se situace zase brzy zklidní.

Ryumee spokojeně sledovala, jak se malé kuličky přisávají k jejímu tělu a pijí mateřské mléko. Zdáli se jí všichni tři najednou zdraví, i když ten, který se narodil jako poslední, byl menší a očividně slabší než zbylí dva. Neviděla to však poprvé. Občas se stávalo, že poslední potomek byl menší. "Myslím, že jsou všechna. Máš mé svolení," promluvila k Timkovi milým a unaveným hlasem. Odvar samozřejmě také neodmítla. Bratránkovi věřila a nechala ho, aby dělal, co musel.
Podívala se na Everetta. Díky jeho mlčení skoro zapomněla, že tu je taky. "Nevím. Můžem je pojmenovat později, jsem unavená," odpověděla na jeho otázku a usmála se. Očka se jí pomalu zavírala.

Pár dní zůstávala ve svém úkrytu, ale nyní se však mohla pomalu vracet k normálnímu životu. Vlčata stále potřebovala její péči a pozornost, nevzdalovala se proto moc daleko od Údolí. Šla si protáhnout tlapy do Starého hvozdu, možná i něco ulovit. Místo toho však ucítila cizí pach, rozhodla se ho tedy následovat.
Z dálky poznala, že se jedná o vlče. Usoudila, že možná zabloudilo, třeba hledalo svou rodinu. Těžko říct. "Ahoj, copak tu děláš? Tohle je území smečky," oslovila ho, ale udržovala si stále odstup. Ostatně jako vždy.

Nebyla to tak dlouhá doba a Rya opět prožívala ty bolesti. Bylo to stejné jako kdysi, i když tentokrát delší. Snažila se naslouchat oběma vlkům, kteří do ní vkládali důvěru a podporovali ji, ale hlavně se teď musela soustředit na sebe. Dech zrychloval u očí měla slzičky od bolesti, které nedokázala zadržet. Vzala si od Timothéeho mák, ale nebyla si jistá, jestli opravdu pomáhal, nepoznala rozdíl mezi bolestmi.
První vlče přišlo na svět vcelku rychle. Ryumee ho očistila a pomohla mu dostat se ke zdroji mléka. Měla chvíli se na něj podívat, než to začalo všechno znovu. "Ahoj, maličký," pousmála se na maličké tělíčko, které teď leželo vedle ní.
Zanedlouho následovala svého bratra i sestra. Nevypadala, že by se jí na světě moc líbilo, chvíli se ani nehnula, dokud neslyšela kvikot prvního vlčete. Rya se chvíli strachovala, aby přežila, přála si mít dcerku. Očistila ji a nasměrovala správným směrem.
Uběhla chvíle, kdy už si myslela, že se víc dít nebude, ale nakonec přišlo na svět i třetí a poslední vlče. I to očistila a přivinula k sobě. Všechny pak objala ocasem, aby jim zajistila teplo a občas nějaké olízla. Jsou tak krásní. Nemohla z nich oči zpustit. Usmála se i na Timka, který jí pomáhal si toto celé projít a na Evíka, který ji jistě podporoval.

Dnes byl ten den. Rya byla od rána celá nervózní a neustále přešlapovala. Nevěděla, jak si lehnout, upravovala si pelech a vůbec už doufala, že bude tahle část za ní. Dívala se střídavě na Tima i Everetta mezitím, co oddychovala. Byla ráda, že tu s ní oba byli.
Pak přišly první bolesti. Nejdříve slabší a postupem času i silné. Fialová vlčice rychle oddychovala a dělala, co již znala od minule. Snažila se vnímat i okolí, ale začínalo to být čím dál těžší. Tušila, že za chvíli přijde to nejhorší i nejlepší.

Byla vcelku unavená, nikam moc nechodila a trávila většinu času zde. Její práci teď musel zastat Everett, nebo S'Arik. Naštěstí měla několik přijímání vlků již za sebou a nemusela se tolik bát, že by to nezvládli. V příštích několika dnech snad již nikdo nepřijde.
"V pořádku. Již se připravuji a hádám, že Tim také." Doufala, že tentokrát i Everett bude u malých když zrovna porostou. S Guláškem to sice bylo těžké, ale zároveň jí chyběly ty časy, když byl ještě malý. Přeci to mělo něco do sebe.