Príspevky užívateľa

Nebylo dalších otázek, tudíž se již nemusely vlčice zdržovat. Ryumee po čas jejich rozhovoru přemýšlela, kterými úkoly je pověří. Čím víc jich rozdávala, tím těžší se jejich vymýšlení zdálo být, ale nakonec nemusela přímo prověřovat všechny schopnosti. Ani S'Arik nezadával vlkům bůh ví jaké složité úkoly. Třeba na ten svůj si dobře pamatovala, byl logický a mohla díky němu okamžitě začít se svou prací. Vzpomněla si i na úkol Everettův a Timův. Snažila se uvažovat, jako bývalý Ordo, alespoň takhle ze začátku, dokud neměla dostatek zkušeností, ale stále si nebyla sama sebou. Dělala svou práci dobře? Nemohla to však sama posoudit, jen se snažit. Snad se nesetká s nespokojeností.
Rozhodně se obrátila k Vashti. "Pamatuji si, že se v okolí smečky dříve vyskytovali mlžní jeleni. Jsou to velice nebezpeční tvorové s červenými parohy a hnědou srstí. Vaším úkolem bude projít hranice a vše v blízkém okolí a zjistit, zda se zde tato zvířata stále zdržují. Předpokládám, že jste tohoto Nimlóga nikdy neviděla, nebo?" Natočila hlavu maličko stranou. Vyčkala na odpověď.

Postávala u kraje útesu a hleděla na slanou vodu pod nimi. Kousek odsud bylo místo, kudy mohli slézt dolů, bála se však o vlčata, aby nespadla. Chvíli byla zabraná do svých myšlenek, než přišel Ancunín a promluvil na ni. Potichu přikývla a podívala se na Asteriho. "Tady opatrně, ano?" Promluvila vážně a otočila se k ostatním. "Cesta dolů bude pro vlčata nebezpečná, uděláme nejlépe když je sneseme. Anki, pomůžeš?" Obrátila se na světlého vlka a poté na Everetta. Popošla kousek dál a vzala do tlamy Berryho. Kývla na zbytek skupiny a vyrazila k vodě jako první, aby ostatním ukazovala cestu. Znala to tu již dobře, ale stejně šla velice opatrně, hlavně kvůli maličkým.
Jakmile se dostala na určené místo, položila svého synka na zem a protáhla se. Obzvláště krk. Počkala i na ostatní a když byli všichni dole, rozešla se k vodě. Bylo načase, aby rituál začal. Vstoupila do slané vody.

Pomalu vydechla přebytečný vzduch z plic a na chvíli zavřela oči. Neměla v plánu ho vyhodit, ani ona neudělala vždy vše správně a S'Arik jí to také odpustil. Nešlo o to, aby vlci nedělali žádné chyby, ale aby se z nich poučili. "Nechci tě vyloučit a zatím to ani neudělám, ale doufám, že ani ty nebudeš porušovat pravidla." Její hlas byl pevný. Nechtěla Cia trestat, i když tušila, že by nejspíše měla. Mohla mu snížit postavení, možná to by bylo vůči ostatním vlkům fér. Zatím si nebyla jistá. "Promluvím o tom s ostatními. Doufám, že nezklameš mou důvěru..." Podívala se na něj a přeměřila si ho pohledem. Pokud k ní již nic neměl, odešla.

Zdálo se, že k úkolu se jen tak nedostanou. Vlčice měly hned několik otázek a rozhodně se nestyděly se tázat. To bylo jen dobře. Ryumee ráda viděla u nováčků zájem, kord o hvězdy a tradice. "Každý vlk má své vlastní způsoby. Někteří z nás umí ve hvězdách číst a vyznáme se v souhvězdích. Také sledujeme perseidy, které nám mohou předat určité zprávy, ale často jsou to sny, skrze které hvězdy komunikují a ano, máme i posvátná místa. Samy vše uvidíte, později," odpověděla a na druhou otázku Lirtheni již jen přikývla. Akorát by se opakovala. O Hvězdné jeskyni zatím mluvit nechtěla, byl na to čas i potom a fialová vlčice nechtěla sestry přetěžovat informacemi. "Většina našich tradic je spíše o hvězdách, ovšem můj i váš rod čas od času pořádájí různé slavnosti, třeba podzimní rovnodennost, či Kosuth'laes. Jistě se setkáte i s různými obřady, ale vše má svůj čas," uzavřela nakonec toto téma a vyčkala, kdyby náhodou padly ještě nějaké otázky.

Hleděla na zoufalý výraz tmavého vlka. Nerada se dohadovala s vlky její smečky, ale nebylo zbytí, musela si stát za svým, jako by měla každá alfa. Mohla se aspoň pokusit zmírnit jeho bolest, ale bohužel k tomu neměla prostředky. Pokud by tedy nechtěl nějaký kousek z její spižírny... Povzdychla si. Ani ona neměla Kult v lásce. Považovala je za náboženské fanatiky, kteří si kvůli blbostem ničí vlastní zdraví. Nevěřila jim. Možná by vedení mělo na spojenectví pozitivní názor, ale čím víc to Ryumee promýšlela, tím méně se jí ten nápad líbil. "Rozumím tvým obavám, bohužel nemáš na výběr. Vlčata patří matce, a pokud je ona chce v Kultu vychovat, nikdo s tím nic nenadělá, tak to je." Sice netušila, jaký měl Cielo život, ale pokud o něm mluvil takto, čekala by, že neměl moc hezký začátek. "Nemohu za tebe rozhodnout, avšak porušil si pravidla když si vůdci neoznámil, že plánujete vlčata počít. Alespoň já o tom nevím. Radila bych ti tedy nechat to být a nesnažit se o vyloučení ze smečky..." Její přísný pohled naznačoval, že to myslí opravdu smrtelně vážně.

Asteriho vyslovování na tom bylo již lépe. Zdálo se jí, že vlčata rostou jako z vody, protože vždy, když se s nimi viděla, uměli něco nového. Ačkoli tyto drobky milovala, byla si jistá že to bude její poslední vrh. Biologické hodiny byly kruté a Rya už nebyla nejmladší, bohužel. Na druhou stranu měla teď na starosti smečku a byla ráda, že nasbírala dostatek vědomostí, aby jí S'Arik vedení svěřil. Jistě by to neudělal, kdyby nebyla připravená.
"Ano, správně." pochválila synka a za okamžik už byla vidět jeskyně. Ry nechala malého, aby šel zkoumat okolí a sama se na chvíli posadila a pozorovala ho, ať už dělal cokoliv. Pokud by ho ztratila z dohledu, šla by za ním. Nechtěla přeci, aby se mu něco stalo.

Kratší povídání mělo rychlou odezvu. Astrál a rimor tedy. Pokývala hlavou a již přemýšlela nad tím, co ke smečce ještě může říct. "Ano, v současnosti máme tři učitele." To bylo dost, ale když se vezme v potaz, že měl každý jiné kvality, rozhodně se nebránila vyššímu počtu. Nakonec nemuseli všichni astrálové dělat stejné věci. Jeden mohl třeba učit písmo, další rozvíjet schopnosti štěněte a jiný se mohl ujmout tréninků magie. Každý mohl zastoupit jiné odvětví své funkce. Ačkoliv nad tím Rya nikdy předtím tolik nepřemýšlela, jistě to mohlo být užitečné. Hlavně když měli více vlků na jedné funkci. "Dobrá tedy, než se však rozhodneme přejít k úkolům, určitě byste rády slyšely něco o smečce." Opět se odmlčela na malou chviličku. "Kultura Přízračných se kloní ke hvězdám. Vzhlížíme k nim a komunikujeme s nimi. Každý u nás smí vyslovit svůj názor a velice podporujeme rozvoj osobnosti a vzdělanost. Odmítáme bezvýznamné násilí a máme také bohatou kulturu. Nejen rody u nás pořádají různé slavnosti a další akce," představila vlčicím smečku, i když možná jen na okraj. "Po zkoušce následuje příjímací rituál, který obě musíte podstoupit. Tam hvězdy rozhodnou, zda patříte do smečky. Více zjistíte postupem času, ale nyní se podle mě můžeme přesunout ke zkoušce. Nějaké otázky?" Pro jistotu se ještě zeptala. Ráda odpoví na vše potřebné, než se posunou dál. Doufala, že na nic nezapomněla, konec konců v tomhle ještě příliš neuměla chodit.

Trávit čas s dětmi bylo vyčerpávající. Ačkoli je Rya z celého srdce milovala, cokoliv, co řekla následovala otázka. A co? A proč? A kdy? Konce to nabralo až teprve tehdy, kdy byla i vlčata všemi těmi otázkami vyčerpaná. Možná by je měla brát na dlouhé procházky častěji. Vzpomněla si na cestu k Útesům a na to, jak byli všichni vyčerpaní.
"Pamatuješ, jak jsem ti říkala, že tě naučím s nimi mluvit až budeš starší? Tak potom se dočkáš i jeskyně.." Rya opravdu doufala, že již nepřijde další otázka. Vždyť už je musela zodpovědět snad všechny! "Posvátné. To je něco moc a moc důležitého, víš? V naší smečce jsou některá místa posvátná, třeba i Půlnoční studánka. To z důvodu, že se tam děje hodně věcí, třeba se mění vůdce smečky," pokusila se vysvětlit jednoduše. Náročné.

Přidala do kroku, aby Asterimu stačila. "Nejsou tam hvězdy. S Hvězdami se tam mluví. Když přijde do smečky někdo nový, stráví noc v jeskyni, kde se mu zdají různé sny, to k němu hvězdy promlouvají. I já tam často chodím, je to posvátné místo." Promluvila k němu ve spěchu, aby se příliš neradoval a nebyl pak zklamaný.
"Zatím ti jen ukážu, jak to tam vypadá." Neměla v plánu s ním zůstat uvnitř jeskyně. Nebyla si jistá, co způsobuje ty sny, ale pokud to nebyla pouhá víra, nechtěla, aby tam Asty zůstával moc dlouho.

Rya již s prckama nemusela trávit tolik času. Ne, že by s nimi nechtěla být, ale měla teď konečně čas i pro smečku a její organizaci. Díky tomu, že se vlčata narodila tři, mohla si hrát spolu. U Guláška to probíhalo hůře když byl sám a Everett byl pryč.
Často hlídala Asteriho, aby se mu něco nestalo, nebo se náhodou nezatoulal moc daleko. "Ukážu ti Hvězdnou jeskyni." Ryumee si nebyla jistá, jak moc ho tam chce provést, ale rozhodně by měl aspoň vědět, kde se nachází. Bylo to důležité místo, které by měl znát každý člen.

Neprojevila by smutek, navíc by si to při příjímání nového člena ani nechtěla dovolit. I když tento mladý vlk zrovna nebyl nováčkem, nebylo to i tak vhodné. Nakonec Rya ani smutek nepociťovala. V určitém směru jí bylo líto, že od některých možná nikdy nedostane šanci se prokázat, ale rozuměla jejich strachu. Konec konců, nikdy nikoho nenutila, aby ji měl rád, to by bylo hloupé. V případě Roiha jí přišel hloupý i celý ten konflikt mezi nimi. Ve výsledku udělali přesný opak toho, co jim doporučovala a dopadlo to špatně. To, že nad tím neuronila pár slz už bylo vedlejší. Jenže nyní, jako výše postavená, by si nemohla snad ani dovolit říct, že si za své chyby mohli sami a nevidí důvod, proč by měla být špatná ona. Musela naslouchat a snažit se najít řešení, aby byli všichni spokojení, snad až na ni.
Ryumee opravdu nebyla v ničem sama. Měla kolem sebe pár vlků, kterým věřila a společně diskutovali o různých možnostech. Možná Evar'la jednou v tomto nahradí otce, kvality na to snad měl. "O tom nepochybuji." I Ry už se naučila nějaké základy. Čtení a psaní jí dělalo celkem problémy, ale pomalu se učila. Možná to bylo tím, že už byla starší, ale učení jí začínalo dělat větší problémy, než když byla mladá.
Dobré bylo, že nemusela Evar'lovi vysvětlovat, co smečka obnáší a jaké funkce má. Věděl přesně, co chce a spoustu toho již znal. "Dobrá tedy." Zamyšleně na něj koukala. Funkci písaře ve smečce neměli, ale pokud by se mezi vlky rozšířili znalosti, minimálně tedy čtení, jistě by nebylo od věci mít i písaře. V Norestu uměl číst určitě jen málo který vlk a jistě by bylo možné doručovat tak vzkazy, jak již provedl třeba Ancunín při své zkoušce. Jenže jakou zkoušu měla tedy dát tomuto vlku, aby nebyla úplně stejná. "Jsem si jistá, že si tvůj otec vede záznamy o smečce a dalších užitečnostech, že ano? Pokud ke mě již nic nemáš, myslím, že se můžeme přenést ke tvé zkoušce," navrhla. Jelikož už Evar'la členem byl a díky častým onemocněním ho dobře znala, neměla důvod ho nepřijmout. Konečné rozhodnutí bude stejně na hvězdách.

Přejela ho přísným pohledem. Jeho první věta se jí nijak zvlášť nezamlouvala a obávala se, kam tato konverzace povede. Nechala ho však mluvit, aby se dozvěděla vše. Nechtěla přeci dělat unáhlené závěry.
Vyslechla tedy vše, od spojenectví mezi smečkami, jenž se jí velice zamlouvalo, až po Cielovu velkou lásku. Jistě by nikomu nebránila v lásce, ale závěr celého toho proslovu jaksi naznačoval jisté problémy. Musela si to nejdříve přebrat v hlavě, než dokázala odpovědět. Kdyby Cielo použil princip takového shit sendviče, možná by to zmírnilo dopad jeho slov. Každopádně vytušila, že toho asi ponese na svých bedrech více, než čekala. "Jistě, spolupráce mezi smečkami by byla ideální.." Začala tím lepším. "Cielo, uvědomuješ si, že pokud jsou vlčata mezismečková, připadají, dle pravidel, matce?" Chtěla tohle vyřešit v klidu a s rozumem před tím, než někdo udělá nějakou blbost. Když vlk navrhoval spojenectví, možná si neuvědomil, že by svými činy mohl způsobit i opak. "Hodlá Omara smečku opustit?" Zeptala se pro jistotu, i když odpověď tušila. "Nechci vám stát v cestě, ale ještě více nechci smečku vystavit nebezpečí. To jistě chápeš," řekla přísně. Jistě by bylo lepší uzavřít spojenectví a nechat jednoho z tech dvou přejít do druhé smečky, bude-li tedy spojenectví možné. Rya věděla o Kultu málo, ale to, co věděla, se jí moc nezamlouvalo. Celá tahle věc se musela nejprve pořádně prodiskutovat.

Opět jen přikývla na slova Vashti. Nebylo třeba nic dodávat, samy uvidí, jak to ve smečce funguje. Ryumee se zatím velkých změn zdržovala, stačila jedna, kterou učinili spolu se S'Arikem, a to navrátit smečce samici na postu alfy. Možná i ona jednou jmenuje vlčici svým nástupcem, avšak doufala, že to bude moct být za dlouho. Časté změny také smečce zrovna nesvědčily. "Měla bych vám nejdříve představit všechny možnosti a jistě zapojím i kratší povídání o smečce, její kultuře a samozřejmě pravidlech." Odmlčela se pro případné poznámky ze strany vlčic. "Můžete si vybrat z pěti funkcí. Jsou jimi léčitel, zvěd, bojovník, lovec a učitel. Ve smečce jsou pod jinými názvy, ale to vám mohu dopovědět později. Podle výběru funkce vám uložím zkoušku, kterou je nutno splnit pro přijetí do smečky." Znovu se odmlčela a prozatím nechala povídání, aby se mohla dále ptát na různé věci. "Smím se zeptat, jakou ovládáte magii?" I to bylo jistě třeba vědět, aby schopnosti obou vlčic mohla naplno využít.

Seděla na louce a měla zavřené oči. Přemítala nad nedávnými událostmi a snažila se vyčistit si mysl. Díky vlčatům měla teď jaksi jinačí slovník a i její reakce byly takové... Jemnější? Opatrnější? Často vzhlížela k obloze, když se objevily hvězdy a snažila se s nimi komunikovat - zjistit, jestli Přízračné nečeká něco důležitého. Aspoň na to měla díky děckám čas.
Otevřela oči, někdo přicházel. Před ní se zjevil Cielo, byl jí díky léčivům, které pro něj s Timem navrhli, velice známý. Velice dobře se jí vše vybavovalo. "Cielo." Přikývla hlavou na pozdrav a prohlédla si ho. Uvědomila si, že ho již nějakou dobu neviděla, dokonce s sebou přinášel i cizí pach. Kult? Maličko nadzvedla obočí a podívala se mu důležitě do očí. "Poslouchám," řekla pevným hlasem. Uměla si představit, jaké špatné zprávy by mohl nést, avšak dobrých jen minimum. Jestli vůbec nějakou.

Ryu jeho slova velice překvapila. Nebyla si jistá, jestli to bylo příjemné či nepříjemné překvapení, ale rozhodně to nečekala. Znělo to téměř, jako by byli normální rodina. Maličko se však pousmála. "Jistě, to by bylo fajn." Skryla svou nejistotu za milý tón a raději nic nenamítala. Kdyby se Gulášek sblížil s otcem, asi by byl svět tím nejkrásnějším místem. Nebo by skončil. Rya opravdu upřímně nedokázala říct, jestli ji to více těšilo, nebo děsilo, ale dokud se ti dva nesežerou, bude to snad v pořádku. Snad.