Príspevky užívateľa

Rozhlížela se kolem. Díky rizikům nechtěla dávat najevo své nadšení z tohoto místa. Nebylo jí to však nic platné, protože Gulášek to stejně vycítil. Jeho hlas nezněl velice přesvědčeně, čemuž se nemohla ani trochu divit. Nebezpečí bylo opravdu větší, než si Rya chtěla přiznat, ale nemohla jej přehlížet. "Dobře," souhlasila nakonec. S únikovým východem bude nora jistě mnohem lepší.

Ryumee nemohla poslední dobou spát. Její syn, Ghu'Lass, už měl dva roky, což znamenalo jediné. Nechtěla být ta, která ublíží svému dítku, ale bohužel věděla, že bude muset. Nemohla jinak. Byla tu samozřejmě ještě možnost, že Gulášek nebude chtít rituálem projít. Byla by to jediná úniková cesta, ale ona v hloubi duše tušila, že jej podstoupí.
Cesta k útesům byla s vlčaty náročnější. Uměla sice chodit, ale takovou dálku nemohla sama zvládnout. Rya znala trasu už velice dobře, naplánovala to tedy tak, aby mohli často odpočívat a dostali se na místo včas. Doufala, že vlčatům dnešní akcí nezpůsobí doživotní trauma.
Na místo dorazili včas, přesně jak doufala. Museli však počkat, než se shromáždí všichni, aby mohl rituál začít. Jak moc doufala, aby ta chvíle nikdy nepřišla...

Netušila sice, co všechny ty věci, které se chce naučit znamenají, ale pochopila, že myslí opravdu úplně všechno. "Naučíš se, neboj. Máš na to celý život a to je hromada času," odpověděla jednoduše a rozešla se dál podél studánky. Vzpomínala na svá povyšování, dokonce i na svatbu. Měla na toto místo opravdu spoustu vzpomínek. Učila zde plavat Guláše a občas přišla mluvit ke hvězdám. Bylo fajn, že to bylo blízko jejich nory, aspoň sem mohla malé vodit častěji.

Celé tohle téma bylo složité, ale Rya tušila, že by se maličký nespokojil jen s větou "vysvětlím ti to až budeš starší". Něco podobného už dnes řekla minimálně dvakrát. Možná by to začalo vypadat, že se jen vymlouvá a to ona nerada. Nad jeho dalšími slovy se pouze zasmála. Neukazovala směr a jako hvězda si také nepřipadala, ale rozmlouvat mu to nehodlala. Mohla být ráda, že v ní vidí svůj vzor a miluje ji. To stačilo.
"Přesně tak. Nikoho většinou nenapadne se na význam našeho rodu ptát. Ale ty jsi zvědavý mladý hoch, že? Tebe to zajímá," řekla pyšně. Čím více času s ním trávila, tím více zjišťovala, že miluje pochvaly. Rozhodně jimi nemusela šetřit, dokud byl takhle maličký, alespoň z něj vyroste sebevědomý vlk.

Malý měl dobré poznatky, i když byl zatím jen vlčetem. "Osud ti předurčuje, co se stane a stát se má. Taky není vidět, ale vlci v něj věří, jinak by nejspíš nevěřili v nic..." pokusila se vysvětlit komplikaci s Osudem. "Správně. Hvězdy vidím, nejsou jen neviditelná síla, která ovládá tvůj život. Svůj život totiž ovládáš ty sám. Všechno se odvíjí od tvých chyb a myšlení. Všechno, co uděláš, bude něčím následováno a každý, koho poznáš, může na tobě něco změnit. Hvězdy tě jen provází životem a ukazují směr. Můžeš v nich hledat odpovědi, ale nemusí ti je dát," rozpovídala se o víře, aby ji mohl lépe pochopit.
Pousmála se. "Kdybys byl hvězda, drahý, tak tu se mnou nestojíš." Bylo jednoduché to pochopit. Hvězdy přeci nesestupovali k nim, tudíž mohl být rád, že hvězdou není.
"Vlci o tom neví, protože neznají jazyk, ve kterém vznikl náš rod. Ani já jej neznám. Možná, že nějaká naše pra pra prababička nebo pradědeček ho znali, ale my už ho neumíme. Ani ty bys to nevěděl, kdybych ti to neřekla," podotkla. "Ukážu. Až zapadne sluníčko, bude to první hvězda, kterou uvidíš." Možná i spolu s měsícem. Ale hvězdu, doufala, by Asteri snad poznal. "Kdyby bylo zamračeno, asi bys ji neviděl, ale na čisté noční obloze je vždy..." Také se podívala nahoru. Sama měla spoustu otázek od doby, co se stala Fortis. Musela zase někdy navštívit Hvězdnou jeskyni.

Na názoru jejího syna jí záleželo víc, než by se mohlo zdát. Přišlo jí důležité, aby vyjádřil svůj názor, jednou bude mít na starosti rod. "Máš pravdu, určitě by bylo lepší, kdyby se zde nějaký vybudoval." Pokývala hlavou. Nad jeho sarkasmem se jen tiše zasmála. "Už jsem chvíli přemýšlela, že bych chtěla úkryt. Místo, kde bychom se scházeli a spali, ale nevím, jestli je tohle to pravé místo. Možná s tím únikovým východem..." Přemýšlela nahlas a nechala Guláše, aby se k tomu také nějak vyjádřil. I jeho chtěla mít u sebe.

Povzdychla si. Tohle bylo složité téma, neměli by to probírat teď. "Někteří vlci věří, že je ochraňuje nějaký vlk z nebes. Nemůžeme ho prej vidět, ale někteří tomu stejnak věří. Jíní si třeba myslí, že naše životy řídí osud a všechno, co se nám stane, se stát mělo. Já nevěřím v nic jiného než ve hvězdy. Víš proč?" Nechala ho hádat.
Nad jeho nadšeným vypísknutím se tiše zasmála a zavrtěla pobaveně hlavou. "Nejsi hvězda, ale rozhodně k nim máš hodně blízko, to mi věř." Pokusila by se mu vysvětlit, jak to funguje, ale i na to byl ještě moc mladý. "Ano, správně," pochválila ho, když zopakoval rod. "Náš rod, a tebe i tvoje jméno, nás s hvězdami spojuje, ale skoro nikdo mimo nás o tom neví. Ani já bych to nevěděla, kdyby mi o tom dědeček neřekl. Je to v jiném jazyce, rozumíš? Polárka je nejjasnější hvězda na obloze a objevuje se na nebi jako první, když zapadne sluníčko. Podle ní se tedy jmenuje náš rod, důležitý rod." Schválně zdůraznila slovo důležitý, aby věděl, že není jen tak někdo. Spousta vlků znalo rod Estrela a Rya doufala, že když se rozroste, bude ještě známější a stejně důležitý, jako kdysi býval.

Pousmála se, když začal Asteri vyvádět. "Neboj se, jsi s hvězdami spojený víc, než si myslíš. Určitě se naučíš s nimi mluvit," Odhrnula mu čumákem vlasy z očí. "Je možné, že třeba ve hvězdy nevěří tolik, co my. Nejsem si jistá, proč nemají někteří sny, ale to se tě určitě týkat nebude. Tvoje jméno znamená hvězda," pokusila se ho rozveselit. Celé jeho jméno mělo vlastně spojení s hvězdami.
"Estrela do Norte," opravila ho. "Znamená to Polárka. Tímto jménem se prezentuje náš rod. Nebo taky naše rodina. Tvůj dědeček sem přišel se svým bratrem, aby tu mohl v tom rodu pokračovat. Měl mě a Valériana, mého bratra a dědečkův bratr měl zase Tima, tvého strejdu. My všichni máme rod Estrela do Norte," začala s vysvětlováním, aby odvedla jeho pozornost od komunikace s hvězdami. Nechtěla, aby se jí tu kvůli tomu rozplakal.

Guláš neváhal a skočil dovnitř. Hotový průzkumník. Rya strčila hlavu do otvoru, podobně, jako to udělal on předtím a rozhlédla se než skočila dovnitř. "Máš pravdu, je to opuštěné... Ale útulné. Divila bych se, kdyby tu nikdo nikdy nežil." Rozhlížela se kolem sebe. Dokázala si představit, že by na stěně mohly viset sušené bylinky a veprostřed by mohlo být ohniště. Nakonec tu stejně nemělo co shořet. Mohl by to být léčitelský sklad. Nebo něčí domov. "Co si o tom myslíš?" Podívala se na syna.

Občas bylo těžké zadržovat smích nad dětským žvatláním. Slova zněla úplně jinak, než vlče zamýšlelo a i Rye to přišlo velice vtipné a hlavně sladké. "Všichni ty sny nemají. Můžeš se zeptat někoho ze smečky až je potkáš," popošla ještě kousek, než se posadila. "Pamatuješ si svoje jméno? To dlouhé." Napadlo ji, že by mu mohla vysvětlil, jak funguje jejich rod. Vzpomněla si, jak o tom Gulášek slýchal nerad. Vždy se radši bavil někde na průzkumu, ale teď už jí to nevadilo. Pokud se maličcí nechtěli učit, nemohla je nutit. Mohla však vyprávět příběhy o jejich dědečkovi a učit je tak stejně.

I ona byla velmi ráda, že ho má. Po dlouhé době, co si k sobě nemohli najít cestu, k němu měla neuvěřitelné pouto. Opravdu ho milovala.
Popošla blíž k noře, do které Guláš strčil hlavu. "Zajímavé, nikdy jsem si nevšimla, že by tu byla nora. Možná tu kdysi někdo žil... Nebo něco," poznamenala. Pokud to bylo opravdu opuštěné, mohlo by se to nějak využít. Možná jako sklad? "Chceš se podívat dovnitř?" Podívala se na synka. Jistě byl i on zvědavý, co mohou najít. Vždy měl zvídavou povahu.

Ke svému rodu už nic moc neřekla, možná poděkování Vashti za přání. "Jistý přehled mám. Dva zástupci rodu žijí u nás, zhruba deset mimo smečku," odpověděla na otázku. Nemusela se přeci ptát jen ona, bylo jedině fér, že si vyměnily informace. Mohlo to časem také pomoct.
Pokývala hlavou. Na téma o krajině Norestské již nebylo třeba nic dodávat. "Mohu vás ubezpečit, že za vedení S'Arika tomu tak jistě bylo a já to nehodlám měnit. Smečka si sice na změnu vedení zvyká pomalu, ale věřím, že se všechno brzy vrátí do starých kolejí a i já půjdu vlkům správným příkladem," řekla klidně. Nevěděla jestli ji přijali všichni členové, ale věřila, že časem dokáže, že je schopná a spravedlivá.
Vyslechla ještě zkušenosti a dovednosti obou vlčic. "Rozumím. Máme v plánu rozšířit mezi smečkové vlky i znalosti písma. Měly byste zájem učit ostatní, obzvláště vlčata, nebo vykonávat radši jinou funkci?" Astrálů bylo ve smečce dost, uvítala by jistě i umbru nebo rimora. "Zatím se ptám jen orientačně, na výběr funkce budete mít ještě spoustu času..." Dodala pro jistotu, aby nebyly vlčice pod tlakem. Bylo to však důležité, aby jim mohla dát nějaký úkol.

Přikývla. Názory na mladou generaci měli se S'Arikem podobné. Jistě i její otec měl obavy, co se s rodem bude dít, jakmile se o něj budou starat mladí. Stejně na tom byla i ona. Ačkoli milovala svého prvorozeného synka, neuměla si představit, že i on bude jednou nejstarším Estrelákem v Norestu. Všechno se to zdálo tak nereálné, jako zahalené v mlze. Chtěla by být u toho, aby viděla, jak se mu daří, ale bohužel to nebylo možné.
Znovu přikývla. "S'Arik byl velice schopným vůdcem a každá změna je děsivá. Své smečce naprosto rozumím, ale bohužel mne to nestaví zrovna do ideální pozice. Jestli přijdou zlé časy, budu potřebovat jejich důvěru..." Možná věřila mladému Evar'lovi, aby mu toto řekla, ale nakonec to nebylo nic, co by nemohl říct každý vůdce. I pro ni se dala tato změna považovat za děsivou, avšak opět jen z pohledu toho, že nechce zklamat. Naštěstí měla ještě své vedení a mohla se s nimi radit. "Hmm... Zajímavá otázka, ale ano. S tvým otcem, nynějším Lexem, plánujeme rozšířit písmo a nejlépe i další znalosti, mezi smečkové vlky." Více mu zatím říci nechtěla. Sice věřila, že se Evar'la ke smečce vrátí a bude následovat otcovi šlépěje, ale nemohla si tím být jistá na sto procent. Ke konverzaci se nakonec mohli stejně vrátit i později.

Období, kdy učila plavat Guláška bylo podobné, ale ten byl starší než Asteri. Nemyslela si, že by bylo vhodné ho to učit. Přišel jí ještě tak maličký, sotva došel ke studánce. "To je jako chůze ve vodě. Až budeš starší, naučím tě to," mrkla na něj a popošla kousek dál podél vody, stále hlídajíc po očku pohyby malého.
Byla hrdá, že se snažil pochopit její vyprávění o smečce, zdálo se, že se rád učil. Připomínal jí sebe samotnou v tomto ohledu. Nechtěla mít sice všechny potomky stejné, jako byla ona, to určitě ne, ale bylo možné, že si s nimi bude lépe rozumět, pokud zdědí její povahu. Bylo to zvláštní nad tím takhle uvažovat, ale ona konec konců nebyla jako Everett nebo Val. Ti dva měli dětskou duši a ona dospěla už velmi mladá. "Ano, když se mění maminka, nebo tatínek smečky. Všichni se přijdou podívat sem, aby zjistili, kdo to bude," usmála se. "Jsi šikula," olízla mu hlavičku.
"Naše smečka umí s hvězdami komunikovat. Máme sny, které jiní nemají. Také se to naučíš," vysvětlila mu. Byla vlastně ráda, že mu to všechno může vysvětlit.

Mladého vlka zprávy jistě zaskočily. Ryumee si nebyla jistá, jestli je rád nebo ne, nedokázala by to rozeznat, ani kdyby vlk pocity projevil. "Všechno se mění, vždy bude..." poznamenala, jakoby to nebylo očividné. Nad jeho otázkou se trochu zarazila a chvíli mlčela. Bylo to jiné než by jeden čekal. Vždy tak nějak tušila, že s velením se z vlka stane někdo přísnější a důležitější, ale pro ni to bylo naopak. Ona vždy působila takovým přísnějším dojmem a nechávala si věci zásadně pro sebe. Dělala to, co měla a nerada se vybavovala před davem vlků. Jako vůdce si však musela získat srdce a podporu své smečky a vzala si na sebe povinnost udržovat dobré vztahy. Minimálně tedy neutrální, jako s Roihem, který jí stále neodpustil a měl určitě zajímavé představy o jejím vedení. Ona však nechtěla nikomu nadržovat a naopak, chtěla být spravedlivá a doceňovaná, jako S'Arik. "Děkuji. Jistě záleží na úhlu pohledu. Pro mne nijak zvlášť. Až na přijímání členů, je všechno podobné mému bývalému postavení, ale pro smečku? Velká změna..." odpověděla nakonec. Nebyla si vlastně ani tak docela jistá, jak ji smečka brala. Měla ve volném čase spoustu starostí s vlčaty a drby neslýchávala. Doufala, že ji neberou zle.