Príspevky užívateľa

S'Arik se musel trochu odprostit od nutkání sledovat své potomky a členy smečky, kteří se rychle rozutekli po veřejné zábavě. Snad i v tom byla síla jednotných přívěšků - věděl, co hledat v davu, když potřeboval členy smečky. Byla to moc, moc jednoty. Škoda, že už se nemohl pyšnit výborným zrakem, jako kdysi, aby mohl říct, že ten korálek na hrudi vidí i na druhou stranu mýtiny.
Vyslal Asteriho s Lirtheni, a sám se spěšně rozhlédl. Apollyon postával opodál, a přestože to vypadalo neškodně, lex nehodlal riskovat. Kontaktoval prvního Přízračného, co mu přišel pod ruku. "Everette. Dej pozor na Apollyona - nechceme, aby se opakovalo to co u pohřbu tvého syna." Stařec si absolutně nepřišel trapně, že takto mluvil se svým defacto nadřízeným. Byl bývalým vůdcem, byl starcem, a rozhodně měl všechnu moudrost světa, toto byl rozkaz - pevný a neměnný, jako jeho mnohé konzervativní názory. Stále však zachovával slušnost. Pohled mu padl na Ghu'lasse. Bude chtít být Everett s ním? "Jakožto Ordo musíš být připraven zodpovídat za svou smečku. Nepříjemnostem je lepší předejít, obzvlášť na veřejnosti." Samozřejmě toho využil, aby dal rohatému lekci ve vedení. Být to jen na S'Arikovi, Apollyon sem dnes vůbec nevkročil. I on však chtěl věřit v nápravu mladistvých. Svou pomyslnou zodpovědnost za svůj nesouhlas teď tedy předal Ordovi a mohl se pohodlně dál věnovat svému programu.
Na tom byla kontrola předání daru. Musel se posadil blíž, aby slyšel, a stejně ho ruch kolem mírně rozptyloval. Kdesi se připravoval ceremoniál, byl čas. Asteriho přímé oznámení se mu vcelku zamlouvalo, ale samozřejmě zapomněli na tradiční oslovení, co k nihilské kultuře patřilo. Byli na jejich plese a byli jejich spojenci, ty museli ctít. Byla to služnost - stejně jako tento dar samotný. S'Arik na Arrakise kývl, když zaznamenal jeho pohled. Samozřejmě, že za tím darem stál on. Jen těžko to byl ale on, kdo soba skolil - zásluha smečky byla nezpochybnitelná, jak zmínila Lirtheni. Stařec krátce častoval pohledem i Ez'ikyela, který přišel pomoct panovníkovi. Vypadalo to, že král nemá problém si udržet svou smečku poslušnou. Jakmile se konverzace překlenula v řeči, kteří S'Arik už nepovažoval za nutné, leč chápal enthusiasmus jejich crony, zvedl se a přišel blíž. "Vaše Veličenstvo," uctivě kývl na pozdrav. Leč jistě ani nepotřeboval zvedat ocas na prokázání své přirozené dominance, a také to neudělal, pro členy jeho rodiny bylo očividné, že zde koná na politické půdě, a ne s rodinnou otevřeností jako při promluvách na Kosuth'laes. "Probíhá zatím vše dle očekávání?" Stařec zastavil a narovnal se. Zpozoroval kdesi A'Kazu, ale oči měl na panovníkovi. Jen na chvíli těkl k Lirtheni s Asterim, aby jim kývnutím vyjádřil díky a nějaké schválení. Neříkal jim, aby odešli - bylo na panovníkovi, aby ukončil tento rozhovor, ne na něm. Třeba jim ještě měl co říct. Toto celé byla lekce etikety. Jak lépe ji ukázat, než ve svém chování?
Že to nebude moct říct o celé své smečce, to ještě nevěděl. Něco se ale začalo dít a lex tím směrem otočil pozornost. Ceremonie. Pamatoval si, že loni to také obsahovalo pochodně, ale když dav utichl a Nihilská vlčice začala cosi odříkávat, vyvolalo to v něm zájem. Měl úctu k symbolice, a ta se zatím zdála sedět. Básničku o Přízračných hodlal poslouchat s obzvlášť velkou pozorností - jistě totiž vyjadřovala, co si o nich Nihilská monarchie myslela. Došlo mu, že tyto fráze si mladá nihilanka ani Roihu vymyslet nemohli. Snad král? Či princezna Rivera? To bylo pravděpodobnější. Roihův výstup S'Arika... Nelze říct že potěšil. Nejprve přiložil pochodeň a pak pronesl fráze symboliky a úcty naprosto buransky. A ještě se trapně omluvil! No, když se rimor na starce podíval, asi zjistil, že se na něho také dívá. Ostře. Ano, slyšel to. Ne, nelíbilo se mu to. "Omluvte našeho člena," pronesl posléze tiše směrem k Arrakisovi, aniž by z ohniště spustil zrak. Ceremonie jistě pokračovala. Chvíli mlčel. Rád by si pohoršeně frkl nebo aspoň zakroutil hlavou, ale nejenže to pokládal za zbytečné, svým způsobem se asi... Na Roiha nedokázal zlobit. Byl takový vždy. Zbrklý. Konal tak jak mu zrovna přišlo pod tlapku. Jestli od někoho očekával trapas, byl to on. Po Apollyonovi, v současnosti. "Jeho rodina se pohřešuje. Synové i partnerka. Jedná se o jednoho z našich rimorů." Pronesl to jako fakt - leč pro Milagovce by to nebyl problém, chovat se normálně i za vypjatých situací, nebo by aspoň neměl, jejich trikolórní rimor členem jejich rodu ani zdaleka nebyl. Projevoval ale v průběhu let respekt, a tím si zasloužil i respekt starce. Stál by za ním, dokud by Roihu stál za Přízračnými. A dokud byl naživu.

Schválené

Schopnost poslouchat a přiznat chybu byla v roli vůdce nejdůležitější. Arrakis se zdál mít Milagovský ráz a navíc dar řeči - jak ideální. Už odhodlání v takto mladém věku konat převratné činy byla uznání hodná. Mohla by být dobrou startovací plochou pro velkého vůdce - pokud se skutečně bude učit a tvarovat. Ještě aby výpočet vyšel správně, že? "Radím ti obezřetnost, nicméně podporuji strategické rozhodnutí. Projevte solidaritu, projevte zájem, ale neustupujte z podmínek. Pakliže se vaše spolupráce s Azarynem ukáže být účinná, třeba bude možné smečky časem sjednotit pod stejnými cíli stabilněji - a možná i pod jedinou hlavou - a pozvednout Norest na podobnou úroveň, jakou mělo Společenství Milaga." O Henobu a jak to fungovalo tam jistě minimálně něco málo slyšeli všichni členi rodiny. Byl to svět jiného smýšlení. Svět rozumu, kde jejich rod kvetl.
Ghaa'yel odpověděla na jeho otázku velmi stroze, až by nad tím jeden protočil očima. S'Arik se po ní podíval ještě jednou a neváhal se slova konkretizovat. "Pak nebudeš mít problém shrnout, co ses o něm v poslední době naučila. A jak postupuje trénink." Žádala se naučit se zbraní, tak jí vyhověl, ale samozřejmě kvůli tomu bylo třeba znát i rodové zásady. Pilně se učit - protože možná brzy přijde test. Jen ať mluví, co si uvědomila při meditacích. S'Arik na ni hodnou chvíli ponechal pohled, aby pátral po jakémkoli záškubu emocí a plevelného chování, které se z ní pracně snažil vybít. Jak se to dařilo? Slova a výraz ovšem mohly znamenat jedno - víc říkalo chování. Dnes si to otestují. "Je potřebné, abys své znalosti využila pro budoucnost rodu," pokračoval, "společně s Arrakisem se například můžete ujmout pravidelného hledání vhodných partnerů pro Milagu." Prozatím to byla náhodná idea, co spojovala možnosti. S'Arik slyšel od syna o rozmluvě, co měl s Ghaa'yel. Nebral to však jako obchod - byla její povinnost rodu dávat vše, co mohla. S její magií a Arrakisovou výřečností měl jistou naději, že by to šlo tvarovat. "Přemýšlejte o tom." Stařec si protáhl krk.
Řeč o psaní mu potvrdila, že členi rodiny jejich diskuzi poslouchají - ozvala se totiž sama jmenovaná Giuseppe, nynější zvěd Nihilské smečky. Bílá ovce rodiny. Jediné umění psát, kterého jí děd naučil, ji v jeho očích očišťovalo, a tak pochopitelně rád slyšel, že také koná. Měla ale očividně příliš zažitou etiketu své smečky, S'Arik si oslovení všiml. Pootočil ucho, ale jinak nereagoval. V podzemí už potřeboval dávat pozor na cestu. "Dobrá. Zvěd sbírá informace, písař je umí zaznamenat. Měla by jsi mluvit s Va'shti a Lirtheni, Giuseppe. Jsou odborníky ve svém oboru." Přítomnost kronikářek se musela řádně využít. "Je to užitečná schopnost. V mém Vissalis se nachází mnoho mých spisů, pojednávajících o záležitostech, které ne vždy je čas probírat. Psaní je dovedností, kterou by měl ovládat každý člen rodu." V Henobu to během války nebyla priorita, aby se členi učili psát, a byla to záležitost elity, mezi kterou patřila ale i jejich rodina. Zde ale každý měl očividně mnoho času - tak jen ať se vzdělávají.
A tak zavedl všechny členy rodiny do místnosti v podzemí. Byla už připravena - v krbu hořel oheň, poblíž vchody byly do zdi upevněné pochodně. Nacházelo se tu sloupořadí na obou stranách, a rohy místnosti za nimi zaplněné jakýmsi rozbitým (ale uklizeným) nábytkem byly sice vidět, ale už se nořily do tmy. V hlavním prostoru bylo dost prostoru pro všechny přítomné, dokonce pohodlně. Na čtyřech ze sloupů se nacházela držadla na pochodně, na kterých byly vystaveny předměty zcela jiné - zbraně. S'Arikova wara, Aikanova wara, jakési světlé oboustranné ostří, které mnozí viděli poprvé, a jeden volný držák - volné místo pro A'Kazovu kosu, kdyby ji měl s sebou. Stařec pokývl na své mladší potomky, kteří už čekali. Sebejistě došel do čela místnosti a posadil se na malý schod u krbu, než se všichni posadí a dokončí své rozmluvy.

Nejstarší vlk Norestu se vypravil na ples taky. Jako za mlada, řekl by, kdyby ho už v půli cesty k troskám Othamu nezačaly bolet záda. Nenesl s sebou nic kromě svého zlatého náhrdelníku a stejnokroje Přízračných - náhrdelníku s modrým korálkem a kačeřím pírkem - a stejně se cítil jakoby táhl karavan. Ach, ach, proč to tělo tak těžklo! Na tyhle výlety už nebyl stavěný. Samozřejmě si nemohl stěžovat nahlas. Dělal vše, aby nevypadal jako křehký starý dědek, protože se jako takový cítit odmítal, a nehodlal doktorovi dát příležitost k tomu říct já to říkal, že to není dobrý nápad, abyste tam chodil. Byli tu i tací, co by to brali jako příležitost k shození jeho autority, a to nemohl dovolit. Třeba... Třeba Apollyon. Leč měl S'Arik na programu pro ples mnoho věcí, jako trávení času s rodinou a zajišťování jejich budoucnosti, hodlal dohlídnout i na chování členů své smečky. Svým způsobem to byla úleva, že už nebyl tím hlavním - dnes budou při žádosti o přidání a řešení oficiálních záležitostí chodit za Ryumee, ne za ním. Snad.
A tak taky nešel v čele skupiny. Jako oko dozorčí se táhl s nimi, a když měl moment, otočil se ke svým potomkům. "Očekávám, že si při této příležitosti vytvoříte užitečné a trvající známosti." Tím myslel samozřejmě to, že se podívají po svých potenciálních partnerech. Nebo nejen svých. Ani S'Arik nemohl mít oči všude, a už rozhodně neměl, protože se zhoršujícím se zrakem dnes nedohlídne ani na druhý konec mýtiny. Lehký náraz nepřipraveného důchodce div se nepovalil - po Asterim ale vrhl ostrý pohled. "Dávej pozor, kam šlapeš, chlapče, to není znak dobrého vychování." Ach ta nepozornost. Chyba, chyba. Skoro měl chuť ho odvolat z funkce toho, kdo předá dar nihilskému panovníkovi - jeho vnukovi. Trpělivost, S'Ariku.
Místo bylo ozdobeno, on jim ale věnoval pramálo pozornosti. Spíše si všímal vlků a hledal mezi nimi ty... Užitečné. Zathriana už potkal, když byl mladý - jak vysokou osobu nyní hledal? Na to ale bude ještě večer čas. Pokývl Arrakisovi na pozdrav a posadil se někde na dosah Lirtheni, která dle jeho plánu za Přízračné předá dar králi. Ten však začal se slovy uvítání. Pěkné - stručné, věcné. A'Kaza ho jistě učil. A děd konec konců trochu také. Slovo pak převzala Rivera a plánovala zahajovací ceremonii. Vzpomínal si na loňský oheň - museli dělat to samé. Toto byla ta chvíle. "Lirtheni, Asteri, nyní je čas," pověděl a hlavou pokývl směrem k nihilskému králi. Hodlal to sledovat a poslouchat, a tak vstal i on, aby je doprovodil. Toto totiž měla být lekce etikety pro jejich Cronu i pro vnuka.

Schválené

Moje srdíčko dlouhodobě vyhrává další postava od hráče, co už je tu nominován. Existoval tu už kdysi dávno a jeho postavy mají stále úžasné příběhy. Můj hlas tedy tentokrát patří Pentě a Lesley. Tato vlčice se svými výraznými barvami netají, ba naopak, zářně je všem okolo ukazuje, stejně jako svou na pohled absolutně nejmilejší tvář. S Timem & Harim, (a dalšími, jako s Ikkem & Adainem nebo Volt & Kiler) ji vidím jako gay lead postav Brlohu, a je absolutně bittersweet že na své srdíčko, Majdalenku, i při svém (nedobrovolném) usídlení v Kultu myslí. Jako world's greates actor se Lesley potýká s tímto složitým životem v náboženském kultu způsobem, co jsem ve hře ještě neviděla, a hrozně se těším, kam až ji její ideály a tužby dovedou (nebo ji kult přecijen zlomí?). Určitě to bude ještě zajímavé!

Ach, jak byla toto konverzace zajímavá - lex Přízračných nemohl odolat a panovník Nihilu zřejmě také ne. Aspoň to nebyla konverzace plně soukromá, i ostatní Milagovci měli možnost poslouchat. Podobné debaty totož na srazy rodiny patřily i dříve. Inteligentní debaty. A S'Arik tady mohl nabídnout své zkušenosti. "Dobrý vládce je ochoten odpouštět, ale nezapomíná, Arrakisi." Co o nich vůbec slyšel a co neslyšel? "Je důležité, co nás naučila historie. Pustit nabyté poznatky z hlavy by znamenalo nevzít v potaz všechni možnosti, a emotivní reakce na zdánlivě nepředvídatelné situace může být fatální." Jako on teď bral v potaz to, že smlouva s Azarynem... Nejspíše změní náladu mezi smečkami. On sám byl sice toho názoru, že je možné s ohnivou smečku vyjednat trvalejší mír, jen to chce čas - Vódvóři to přeci také překonali nenávist až po letech - značná část Přízračných tomu nebyla úplně nakloněná. Nebylo divu, s ohledem na historii. Smrt jedince tu znamenala pro vlky mnoho - v Henobu by to bylo uznáno nejspíš pouze jako kauzalita ve prospěch státu, nebýt ten zemřelý výše postavený. "Doporučuji mít tyto kontakty pod dohledem. Nahlédnout do fungování jiné smečky může jistě být obohacující, ale... Jistě by to byla ztráta identity, kdyby Azaryn využil takové příležitosti k manipulaci a šíření zcestných, barbarských návyků. Rovněž je dobré ve smečce rozdat krizové role, a předcházet možným komplikacím připraveností." Být připraven musel být každý hodnotný člen společnosti, dle starcova názoru. Nebyl na barbarské návyky Azaryňanů velmi zvědav, ale možná přecijen bylo v jejich řadách schopných jedinců, kteří by naopak mohli benefitovat je. Rod. Byl to svět za oponou, ale bez informací ho přeci nemohli takzvaně házet do koše.
Rakis byl upovídanější, než by do něj děd řekl. Samozřejmě ho nechal mluvit a občas přikyvoval, obzvlášť na zmínku nutnosti po sobě nenechat šlapat. Sestupoval do sklepení, které se pod schodištěm rozbíhalo do rozlehlého sklepení. Hlas tu zněl s tichou ozvěnou a nebylo tu nejtepleji - ale nic, na co by milagovský kožich nebyl zvyklý, že? Kdesi na konci už plápolaly ohně. Tam mířili. Rozumně ustoupil. Že by bylo s novým alfou Azarynu lepší domluvy než s Feierem? To by bezpochyby byla příležitost i pro Přízračné. Přikývl na zmínku výměny informací. "Slyšel jsem, že Azarynský léčitel není v nejlepším stavu." Byla to jedna z těch informací, co přinesl Evar'la, a co zněla důležitě. S Feierem pryč - logicky musel být pryč, když považovali léčitelské stavy za mizerné - neměl přehled o nikom dalším, kdo by u Azarynu zastával toto postavení. Býval by toho využil, aby s Ryumee vyslali Timothéeho, ten přeci dobré vztahy v profesním kruhu měl, ale pak by mohla přijít očividná otázka odkud tato informace pochází. Nihilský panovník byl rychlejší. S'Arik otočil pohled na Ghaa'yel, když byla zmíněna. Narozdíl od vnuka zarytě mlčela. "Jak jsi pokročila v učení, Ghaa'yel?" Tázal se jí. Poslední dobu ji neviděl, a tak nezbývalo než spoléhat na slova. Naučil ji základy, kázal jí o etiketě. Jen ať se také předvede. "Nezatajuj žádné informace, Arrakisi," vráil se k mladíkovi a probodl ho posledem. "Předcházej komplikacím. Pakliže by tě Azaryn bodl do zad, jak od nich dle historie - o které ti můžu vyprávět po Kosuth'laes - lze očekávat, Přízrační jsou tvá naděje. Schopná obrany i vedení války, v tuto chvíli, troufám si tvrdit." Přízrační měli dobré počty a několik jedinců, kterým skutečně věřil s bojovým nasazením. Zbytek? Zbytek mohl zajistit strategické pozice. I Přízrační potřebovali krizový plán, a hodlal to s vedením prodiskutovat. "Nezklam své předky, mě ani své spojence." Mohl to brát jako přátelské varování i upozornění. Vše, co se o Azarynu dozví, chtěl vědět také. Na zmínku smlouvy přikývl. "Už ovládáte písmo?" Jeho rodiče ho ovládali - naučili to syna? Nebo se o to postarala Giuseppe, kterou to učil?

Upřímná slova starce se zdála šedého namíchnout. Podíval se jeho směrem, klid na tváři - když ale zjistil, že nováček hodllá odvážně či pošetile přejít do uštěpačné defenzivy, tak potlačil povzdech. Tolik doufal, že se mu dostane uspokojivé odpovědi. Neočekával konkrétní, ale jestli něco očekával, byla to slušnost. Ah, jaké zklamání. Nezajímalo ho, jak snad v očích mladíka mohl vypadat - konec konců, jeho názor tu byl ten moudrý a pravdivý, podložený léty zkušenosti. Nehodlal se tu hájit. Toto neměla být jeho zkouška - i když se jí stala. Zkouška trpělivosti.
Obhajoba přinutila i krev klidného starce vřít. Jak se opovažoval takto oponovat a sklánět se k protiútoku vůči lexovi? Vrhat urážky?? Královská rodina ho zřejmě nevychovala dobře a byl příliš zaslepený emocemi. Hm. Chtělo se mu to napravovat? "Přemýšlej nad tím, co řekneš, mladíku," zopakoval větu, co říkal když sem šplhali, v hlase i v pohledu náznak ostří. Postavil se. Toshi musel vědět, kde je jeho místo, a že ke staršímu by měl chovat úctu. S'Arik se respektu ale nehodlal domáhat násilím. Hodlal trestat přirozeným důsledkem. "Ubohé je nevzít do úvahy všechny proměnné, se kterými musí počítat každý vůdce, ať už smečky, či rodiny." Ano, hájil pohled Nihilské panovnice, leč Toshiho útěk z jeho slov o blízkosti s Voltaire považoval asi za ještě zbabělejší. Jestli se znali, neměla by pochopit, že prohřešek jednoho člena rodiny nezatracuje všechny?
Dovyslechl, co měl Toshi na srdci, a napadl ho onen trest přirozeným důsledkem. "Nezaměňuj procesy války s prostou konverzací mezi správci smečky a jejich členy. Mé rozhodnutí odejít z bývalé domoviny proběhlo za zcela jiných okolností, a je nyní irelevantní. Jistě ti o něm však rád někdy povyprávím." Aby více rozuměl. S'Arik ledově klidně opsal okolo nováčka půlkruh a zastavil se opodál. "Postrádáš trpělivost, Toshi. A uvědomění, že někdy může být i sobecké rozhodnutí správné. Vyřešil jsi situaci pohotově - přesunul ses tam, kde pro vás bylo se synem momentálně bezpečněji. Nevyvaroval ses tím ale následků, leč jsi k tomu měl příležitost." Ty následky mohly padnout i na Přízračné, obával se, i proto cítil nutnost mladému otci otevřít oči. Byl dospělým, měl to přijmout jako chlap. Nihil už věděl, že tu se svým synem pobývá, ale lex nevěděl přesně, jak se tato situace vnímána. On byl rád, že mají nové členy - samozřejmě ale záleželo, jací budou.
S'Arik vypadal, že se má k odchodu. Měl nadhled nad touto situací, měl ji pod kontrolou, nebo se minimálně tvářil, že ho to skutečně netrápí. Dával bývalému nihilanu šanci - jen ať si sám uvědomí, co udělal špatně. Jeho rodinu sem plést nehodlal, ne v osobní rovině. "Život nikdy není snadný, Toshi. Reaguješ zbrkle. Abych tě mohl pustit k rituálu Přízračných, aby ses mohl právoplatně nazývat Toshim přízračným, musím si být jist, že podobná zbrklá rozhodnutí neuděláš znovu." K tomu vedla jeho slova od začátku. "Dnes tvá mysl není ve správném rozpoložení. Přijď zítra." Trest přirozeným důsledkem.

S'Arikova expresivita byla sice stále drobná, ale skutečně intenzivnější než za normálu. Snad se snažil podtrhnout závažnost toho, co znamená vyhnání z rodiny - byla to životní ostuda, nejen pro samotného vyhnance, ale i pro člena. Ve světle poskytnutých informací byl skoro rád, že těmi zrádci byli zrovna rodinní kriplové, Ar'Kadien a Dante - byla šance, že jejich osud zpečetí sama příroda, jak nastínil Arrakis. "I potomci člena rodiny, kteří sami nezdědili merger animo vůbec či ne v původní podobě můžou její dědictví předat, jak nám ukázala historie." A proto bylo dobré si vše zapisovat - když měl totiž jeden tak velkou rodinu, snadno se v tom ztrácel, a mít k dispozici určitou statistiku se také hodilo. Škoda, že se jí v Norestu dalo držet tak málo. Jakoby cosi zabraňovalo, aby byli všichni - jak to říct - ve škále milagovské normálnosti. Stařec netušil, z čeho vychází Arrakisova jistota tím, že Dante rodovou schopnost nemá, a tak v tu nepodloženou domněnku příliš víry nevkládal. Ar'Kadiena si mohl potvrdit - tomu totiž kdysi do mysli nahlédl. Jak plánoval udělat dnes i se všemi příchozími vlčaty, aby se dozvěděl jejich potenciál. Co se týkalo Norek... Norek byla problémem. Vlastnila mimo té prokleté schopnosti s očima i rodovou magii, a bylo tedy možné, že členi této sešlosti jednoho dne... Přecijen budou nuceni se vrátit k praktikám minulosti a zabít svou krev, aby ji očistili.
Stařec už se zase kompletně vrátil ke svému chladnému vystupování, přestože při následující konverzaci naznačoval, že hodlá přetáhnout toho, kdo zohyzdil tvář jeho vnuka. Aspoň... Na začátku. Jméno azarynského alfy v něm vzbudilo zájem, a zastavil se, aby otočil celou hlavu. To jsou nám novinky! Zcela zásadní pro politickou scénu, a přesto o nich ani jako výše postavený smečky s Nihilem ve spojenectví nevěděl. Hlavou se mu začaly odvíjet scénáře, a hodnou chvíli Arrakise propaloval velmi nepříjemným pohledem. "Odvážný tah, mladý králi. Snad vás toto rozhodnutí... Nespálí." Nejspíš zadržoval určitou hodnotu vzteku z toho, že i Arrakis se teď doznal k tomu být zklamáním, že obešel smlouvu s Přízračnými a uzavřel mír se smečkou, se kterou nikdo nebyl zrovna zadobře, i když se snažili. "Azaryn - dříve Ignis - však historicky není spolehlivý partner. Konají zbrkle, nevyzpytatelně, nedokáží ovládat své členy, a nevinní pak platí životy." To bylo věcné varování, které S'Arik vyřkl jak jako člen rodiny, tak člen spojenecké smečky. Narážel samozřejmě na smrt Silhouette. Událost, která nejspíše doteď zabraňovala Přízračným s Azarynem uzavřít trvalý mír a možnou spolupráci, která... Mohla vést ke splnění cílů rodu a získání dalšího místa pod vlivem. I Přízrační měli s Azarynem v průběhu zimy mírovou dohodu, to byla pravda - a prostá mírová dohoda ani dnes ve výsledku neovlivňovala spojenectví, dokud to nebylo zrušeno. Viděl důvody, proč takové uzavřít - Nihilská monarchie byla nyní oslabená, co se doslechl z vícero zdrojů, a očividně se blížila zima. Útok by je mohl vyhladit dříve, než by se zmobilizovala pomoc. Nabízela se očividná otázka... "Co jste nabídl Azarynskému vůdci výměnou, když to vaše smečka je tou, která za svých stavů mír potřebuje?" Bavili se o politice - S'Arik tedy přešel do vykání. Rozešel se a mávl ocasem, aby Rakis kráčel s ním. Přestože by o tomto rád vedl dlouhou debatu, třeba pro ni bude prostor později. Nemohli nechat oslavy čekat, že? "Zda-li jste vzali do úvahy, jak takový akt bude vypadat v očích spojenců, kterým mlžíte svou činnost? Budete mít ostatně příležitost brzy o všem vypovědět Ryumee." A rozmysli si, co řekneš. Snad s jistou jiskrou tvrdého upozornění a zároveň zvědavosti hodil očkem po vnukovi, a s tím vešel do budovy.

V bezpečí se vlče přestalo cukat - ach, jaká to úleva pro jeho krční páteř. Stáří říkalo, že je na tohle už příliš starý, mysl učitele a houževnatého seveřena říkala, že jen potřebuje trochu rozhýbat. Tohle byla zkouška charakteru, jeho trpělivosti, a on hodlal obstát. Neozývaly se prosíky o to, že by vlče snad chtělo z vody, a tak měl práci hned o něco jednodušší. Asteri se zdál po chvíli pochopit, co se po něm chce. "Mhm." Zamručel a udělal pár kroků dál do jezera, aby simuloval pohyb a pomohl si v následujícím plánu. Ani dojem bezpečí, co se snažil nastolit tím, že vlče držel, totiž nemohl trvat navždy. Tak nefungoval ani reálný život. Jeden si musel umět poradit. A tak S'Arik Asteriho v jeden moment prostě... Pustil. "Hleď před sebe, zabírej tlapami. Doplav ke břehu." Stanovil cíl a sám se vzdálil směrem ke břehu. Hodlal se zdržoval poblíž, stále mladého plavce sledoval, ale také mu dopřál dost prostoru na to, aby cítil, že proti vodě bojuje sám. Ustojí mladík v tomto testu, kterou mohla následovat zajímavější mise?

Šedý se jal odhalit starci svou tragickou minulost a stařec... Nehnul brvou. Doba, kdy by tragický příběh udělal dobrý dojem, byla pryč, pokud vůbec kdy v jeho životě byla. Být tak nevycválaným mladíkem, skoro by se teď nabízelo říct: Skill issue, že ti otec zabil mámu. Pat pat. Ještěže toho se nedočkáme.
Mlčky probodával Toshiho pohledem. Mluvil o strachu, obhajoval svůj odchod z Nihilské monarchie a dostal se až k jakési pomluvě Arrakise, jeho vnuka. Vskutku zajímavé - to si musel prověřit, co tím temnějším myslel. Kolik toho Toshi věděl o Milagovcích? Myslel si, že všichni byli mírní a milí? Co když byli všichni jako Arrakis? "Takže jsi přišel ze sobeckých důvodů - pomoct sobě a svému synu. Ačkoli rozumím strachu o blízké, obávám se, že tě zaslepil ve špatný moment. Nemyslíš, že tvůj... strategický ústup mému vnuku a královně mohl potvrdit pochyby o tvé osobě v ohledu rodinných vazeb, kde jsi měl skutečně prokázat, za čím stojíš?" Měl se rozhodovat s rozumem, to měl lex na mysli. Měl zůstat a čelit tomu jako chlap. "Či snad souzníš s činy své partnerky natolik, že bys také zabil svého vůdce?" Tady se stařec rozhodl mírně přivřít oči. Jen ať vyvrátí jeho domněnky. Ať se snaží - toto byly přímé otázky. Vyžadovaly přímou odpověď.

Vybírám pro Madox magii

Představení proběhlo rychle. S'Arik očekával, že k vnučkám Ra'Juun se pohledy obrátí, a také se tak stalo. Nevěnoval tomu velkou pozornost, přestože nejspíše ještě bude dáno najevo, že sám henobskou krev pokládá za důležitější. Toto Kosuth'laes nebude takové jako v domovině jejich rodu - na to bylo pořádáno na místě pro rod absolutně nevýznamném, ne jako třeba v jeskynních komplexech Společenství ani na hojných lovištích jejich předků.
Na otázku přišla odpověď. Strohá, nekonkrétní. Z tohoto měl činit rozhodnutí o tom, kdo patří a kdo nepatří do rodu? Mlčky setrval na A'Kazovi, očekávajíc více informací. Partnerka, kterou mu sehnal, páchala zločiny? Ach, kam to jen ta společnost spěla! Darovala potomky, to ano, ale ti teď byli bez prezentativní matky. Jako většina norestských. Potlačil povzdech. Neměl čas hledat synovi novou partnerku, když takové potřeboval sehnat i pro další členy rodiny. Pak promluvil Arrakis, a S'Arik dostal co chtěl - informace. Znělo to, že má proti bratru osobní revoltu. "Ostudné," téměř zasyčel. Věděl, že Dante je absolutní kripl, a být v Henobu, takový jedinec... By se nedožil třech měsíců, kdyby pro něj nebylo užití jinde. Ar'Kadien na tom nebyl jinak. U toho se Ghaa'yel s Khalanem shodli na výpovědi - také prostě odešel. "Není výmluvy pro takovou nezodpovědnost, opovrhování rodem a absenci komunikace. Milaga si cení schopností, ty se ale tito jedinci nezdáli prokázat. Dante, Ar'Kadien, Voltaire a Norek tímto již nejsou považováni za součást této rodiny." Ke své zlosti muset zmínit i svou dceru - přestože ji považoval za vykázanou už dávno předtím, rodina o tom musela slyšet. Pohlédl na A'Kazu, snad aby mu prokázal, že to skutečně myslí vážně, a že by s tím měl souhlasit, pojud snad nechce skončit stejně bídně. Být součástí Milagy bylo privilegium. "To znamená, že nesmí nosit naše jména, naše šperky ani zbraně. Khirja, vykázaný, nemá právo se dožadovat pomoci od členů rodiny ani z jurisdikce pod ně spadající. Jsou méně než cizí." Červi, co měli šanci stát za druhým zrozením světa, stát při rozkvětu a sbírání přelomových vědomostí, co prostě jen padli. A k S'Arikově rozhořčení jen ze špatných důvodů. "Jejich potomci nebudou patřit k rodu, pakliže nebudou vyhovovat standartům. Každé vlče s merger animo musí být buď získáno zpět, nebo odstraněno." Magie mysli byla jejich dědictvím, hrocená snad ještě víc než barva srsti. Barvu srsti šlo totiž omluvit a aspoň částečně zakrýt znalostmi a užitkem, ale magie? Ta mohla být použita proti nim, ve špatných rukách to byl nástroj zkázy. Všichni nesli gen této magie a historie neznala vrh, ve kterém by aspoň jedno vlče tuto magii nevlastnilo. O to více ho zajímalo, jak na tom budou jejich nejmladší - Arrakis, Giuseppe a Sylvester. Obával se, že ne dobře.
Po vysvětlení toho, jak vykázání chodí, nechal chvilku na doplňující otázky, ale už se otočil na M'Raan s Evar'lou. Pokývl jim, ať jdou i s ohněm, jak bylo naplánováno. Sám mlčel, poslouchal. "Kdo je odpovědný za tvé šrámy, Arrakisi?" Pohlédl bočně zpět na vnuka. Nemohl si jich nevšimnout. Jizvy byly znakem tvrdých soubojů, a vždy měly původ.

Plamen: fauna mazlíček - dracon fructos
Evar'la: magický předmět - kopírující kniha
Bellanna: magický přmět (nedomyšleno, ozvu se)

Vše si zakreslím a sepíšu, děkuji všem spoluhráčům za super děj a pořadatelům za poskytnutou příležitost ;)

Doba to byla, skutečně. Po smrti Aikana se nejspíše viděli na svatbě a později také v momentě, kdy strýc přišel navštívit svá vnoučata. Přestože by rád, už nemohl plánovat dlouhé cesty. Stáří o sobě dávalo vědět. "Ano. Tvá sestra mne vyhledala před tebou." Khalan mohl vypadat jako rodový standart a mít i slušné vychování, a to ho stále uvádělo ve zracích hodnostáře výše než jeho sourozence, ale všichni měli nějaké prohřešky. Musel zmínit, že Ghaa'yel ho vyhledala dříve. Za cílem lepšího poznání rodu, dozvídal se.
Vznesená žádost byla příjemná na poslech. S'Arikovi to vlastně přišlo nevšední, že mohl s příbuzným jednat jak bylo zvykem, a že nešlo o horskou dráhu. "Zajisté. Věřím, že tvůj otec ti mnohé přiblížil, ale rád ti předám více. Byl jsi vedený k válečnickému umění, je to tak?" Paměť mu bohužel nesloužila jako dříve, tak se radši ujišťoval. Potřeboval vědět, na čem jsou. "V blízké době rod čeká slavnost Kosuth'laes. V poledne po úplňku na troskách Othamu. Očekávám, že dorazíš." Informoval, když už se bavili o rodu.
Žádná obhajoba osobních rozhodnutí nepřišla, a tak se musel tázat sám. Nevadilo mu to. "Co tě vedlo k tomu rozhodnutí? Míníš se přidat jinam?" Možná byl důvodem fakt, který zmínil dříve.