Príspevky užívateľa

V časech nepříjemností se vlkům odjakživa obzvláště vyplatilo se semknout a spolupracovat. Ať už byly problémy mezi jednotlivci sebehorší, přežití vždy mělo prioritu. Jeden se potřeboval jednou vůbec dočkat jara, aby mohl opět racionálně pokračovat v řešení starých problémů. Ordo Přízračných dobře věděl, že situace není nejlepší, vlastně je opravdu špatná, a samozřejmě ho napadlo navštívit sousední smečku, aby se dozvěděl, jak se daří jim. Nečekal nejvřelejší přijetí, ale věřil, že rozumný vůdce rozpozná, kdy už je situace krizová. Tento plán probral samozřejmě i se svou Lex i Coelami, nerozhodl se další kontakt navázat za zády smečky.
Jednoho z výše postavených měl s sebou - Timothéeho, medika smečky. Přestože byl ve své funkci coely vcelku nový, S'Arik už v minulosti musel docenit jeho rádcovské schopnosti, a byl rád, že má po boku zrovna jeho. Navíc, právě rohatý měl v ohnivé smečce konexe, a takovou osobu se hodilo mít s sebou, když měli informaci, že Ignis udělal další zvláštní krok ve svém vývoji. Raymond už nebyl alfou, nemohli tedy vyloučit fakt, že by vše bylo jiné. S'Arik samozřejmě doufal, že současný vůdce ctí smlouvu příměří, kterou uzavřel s minulým alfou. "Naší misí je probrat momentální situaci, při pozitivní odezvě domluvit aktivnější spolupráci. Máš něco, co bys rád zmínil?" Tázal se po cestě Estreláka. Pokud potřeboval nějaké byliny, hodilo se to vědět včas, aby s tím počítali. Zatím totiž předpokládal, že bude mluvit hlavně on sám.
Navzdory tomu, že toto byla mírová operace, nesl si na zádech zbraň. Stejně tak byl vybaven i svou taškou s psacími potřebami a zlatý náhrdelník nikdy nechyběl. Překročili neutrální půdu mezi smečkami a S'Arik zastavil na hranici sousedů. Zvedl hlavu, aby krátce zavyl, oznamujíc svou přítomnost. Nechtěl tu čekat dlouho - byla zima, a on se necítil nejlíp. Těžko říct, jestli to byl špatný spánek, žal, stáří nebo něco jiného, každopádně to teď nebylo důležité. Tvář Orda byla jako vždy kamenná.

Vidět členy smečky plnit své povinnosti i nad rámec běžných požadavků kvůli nezvykle nelítostné zimě Orda naplňovalo nadějí, že se opět dočkají jara v rámci možností ve zdraví a pohodě. Už se netrápil s nedostupností Hvězdné jeskyně ani absencí možnosti prožívat její éterické sny, přestože se mu trochu stýskalo po pocitu uvolňujícího vznášení... Zato se mu nestýskalo po cestě do horských výšek. Na důchodce byl v opravdu dobré formě, ale už se musel šetřit. Hvězdy, ty se daly sledovat i z bezpečí nížiny. Nedávno v nich zahlédl symbol zlé události, ale nevěnoval mu příliš pozornosti, protože ono souhvězdí bylo od začátku zimy viditelné vcelku často.
Tento den se pro S'Arika do té chvíle nesl v poklidném duchu. Sbíral dříví v okolí a postaral se o pohodlný vchod do nor v táboře, až potom se rozhodl i pro akčnější aktivitu. Vzal si postroj i se svou warou, v plánu obhlídnout území, možná navštívit své letní sídlo v lese na úpatí - hned v táboře si ale všiml toho, že Anjel se vydala ven. Mladá vlčice čekala vlčata, jistě bylo vhodné se poptat, jak na tom je. Navíc si nemyslel, že bylo bezpečné, aby se vzdalovala daleko bez dozoru. Nelibý pocit, že něco není v pořádku, ho donutil přidat na tempu. A byl to pocit oprávněný - brzy na to se i jemu do čichových buněk dostal pach kočkovité šelmy a hlasitý výkřik, který nepochybně patřil právě zrzavé astrálce. Když se ozvalo i vytí oznamující nebezpečí, už nebyl daleko.
Kožich irbisa na sněhovém podkladu zprvu téměř minul. Přítomnost tmavého medika i umbry s rudým parožím mu dávala naději, že není pozdě pro pomoc, i přesto stačil jediný pohled do běsných očí šavlozubého zvířete, které si jeho příchodu nepochybně všimlo, aby si uvědomil, že stále šlo o život. Byla Anjel zraněná? Byla naživu? Cítil krev, slyšel vzlykání. Ani jedno ale nebylo důležité, dokud tu byla ona věc. Zabrzdil smykem, přicházející z šelmě druhé strany než Hariuha, okamžitě sahajíc po zbrani. "Situace?" Přes zadýchání z běhu neměl dech na smysluplnější zjišťování, ale aspoň svým rázným hlasem oznámil svůj příchod. Nezaváhal - jakmile měl svou waru v pevném sevření, nasměřoval ji proti irbisovi, varujíc ho hrdelním vrčením. Musel zemřít, už jen za to, že vstoupil na území Přízračných. Aby ještě ohrožoval jejich životy? Neexistuje. Neexistovalo.

V průběhu přesunu si S'Arik znovu a znovu opakoval informace, které dostali o kořisti tohoto smečkového lovu. Obavy doprovázely jeho myšlenky, rozhodl se je však zahnat. Neměl čas se soustředit na zcestné pocity, musel být přítomen a přijímat zodpovědnost za svá rozhodnutí. Bez chyb. Smečka se sice na lov posbírala v pěkném počtu jedenácti vlků, včetně něho a medica, stále si však nebyl jistý, že všichni jsou připraveni tomu dát všechno a zaručit tím úspěch. Těžko říct, jestli to bylo toto nebo stáří, ale cítil se z toho unaven.
Chvíli u lesa vyčkávali na šedého lovce, který letěl obhlédnout situaci. Počasí prozatím vypadalo přívětivě - nepatrný, jemný větřík od západu a obloha zamračená, ale bez známek sněžení. Finn přiletěl a oznámil, co se dozvěděl. Nebyly to vlastně vůbec špatné vyhlídky, přestože dva mohli být problém. Ordo chvíli mlčel, nechávajíc prostor pro dotazy i pro Finna, kdyby náhodou opomněl důležitou informaci a chtěl ji doplnit. Z blízkých korun stromů se mezitím snesl černý krkavec, snad ze zájmu poslouchat taktický rozhovor. Pokusil se usadit na S'Arikovu zbraň, ale byl odehnán staženýma ušima a zavrčením. Vůdce nehodlal svého zvířecího společníka nechat vyrušovat, natož se plést do lovu.
"Naším cílem jsou osamocené kusy, pokud možno jeden. Pokusíme se oddělit slabšího z nich a nahnat ho ke skalám. Spolupráce je klíčová - neriskujte zbytečně, ale nenechte cíl soustředit se pouze na jednoho z nás. Toto není o hrdinství jednotlivce." S uvědoměním, že mnoho z nich bylo nezkušených se společnými lovy, si dovolil toto zmínit. Uštvat zvíře se mohlo zdát jednoduché - a ono bylo, když nevážilo tolik co tažný kůň nebo malé auto. Že to bylo agresivní, to byl nemalý problém, který bude klást ještě větší důraz na jejich schopnost spolupráce. "Kteří z vás si troufají na vytrvalý běh?" Měl vyhlídnuté jedince a venatoři jistě taky, ale chtěl dát smečce příležitost, aby si sami vybrali roli v lovu, která jim sedne nejvíce. Plížení, provokace, hnaní na místo určené i skolení vyžadovalo poměrně jiné přednosti. "Finne, ty povedeš lov v předních řadách. Poskytneš vzdušnou podporu, bude-li to třeba. Dovol mi ukázat ti, na které místo jsem měl na mysli kořist nahnat." Tohle byla jedna z těch situací, kdy se nesmírně vyplatilo mít možnost někomu jednoduše předat vědomost pouhým dotekem. S'Arik byl připraven použít svou magii, ale jak mu svatá čest kázala, musel dostat povolení. Zároveň potřeboval vědět, jestli toto místo bylo vůbec vhodné, jestli to nebylo příliš daleko od stáda. Pokud by tomu tak bylo, museli by změnit plán... A kořist skolit pravděpodobně v otevřeném prostoru. "A'Kazo, ty půjdeš s přepadající skupinou. Použij svou kosu pro obranu a pokud to bude vhodné, k oslabení kořisti v průběhu honby." Neměl problém práci diktovat nikomu, měl na to právo, ale příležitost poradit svému synovi využil okamžitě. Spoléhal na to, že podědil dostatek moudrosti na to, aby vhodně posoudil situaci. Ordo prozatím vyčkával, co navrhne smečka, či co zavelí venatoři.

Vlčice: Zaniyah, Deetrah, Lesley

Vlci: Kettu, Zathrian, Enkidu

Schválené

K skupině dorazili ještě další vlci. Čekal, že lex si stoupne k němu, ale respektoval, že se do organizace lovu nechtěla tolik zapojovat a zůstala v pozadí. Ghu'lassův zájem o smečkovou aktivitu očekával, bohužel mu nemohl dát odpověď, která by se mu líbila. Názor na jeho účast měl jasný. "Ne," vyřkl chladně, "zůstaneš zde. Je třeba, aby někdo dal pozor na území, zatímco budeme pryč." Už mu chtěl poručit i aby pro ně připravil ohniště, aby bylo kde se zahřát až se vrátí, ale pak mu došlo, že to by se rychle mohlo zvrtnout. O synovi Ryumee slýchal jen chválu, to ne že ne - stále byl v jeho očích ale mládě. Nehodlal ho vystavovat nebezpečí.
Jeho řeč poháněna snahou povzbudit dav, definovat strategii lovu a přesvědčit o výhodnosti tohoto rozhodnutí nenásledovaly žádné další připomínky. Všiml si, že tu není Anjel. Udivující, obvykle byla na krok od Roiha. "Leť," přikývl Finnovi a přebral si od něj jeho waru z paroží mlžných jelenů, kterou si provizorně připevnil na druhý bok. Věci se tedy dávaly do pohybu - doufal, že šedý přinese jen dobré zprávy. Pak popadl do tlamy smečkovou kosu a přinesl jí černobílému umbrovi. "Hariuho," oslovil vlka, když mu zbraň předával. Byl z těchto vlků snad jediný, o kom věděl, že s tím umí a zároveň svoji zbraň nevlastní.
"Lovu zdar. Vyrážíme." Rázné oznámení a i sám Ordo se dal nekompromisně do pohybu směrem k planině. Svižnou chůzi, prozatím, jak to sníh dovoloval. Nechť nám osud dopřeje úspěch. Přistihl se, jak zírá k obloze, zase hlavu ale sklonil. Vyhledal Aikana. "Jako za starých časů, bratře." S mírnou nostalgií vzpomínal na všechny ty dny, kdy spolu podstupovali válečnická cvičení, hlídky či náročná tažení. Bok po boku, jak to mělo být. S'Arik si vždy cenil jeho schopností a podpory.
Krkavec se při odchodu jeho majitele otočil na nestora poblíž, se zájmem zakrákal a rozletěl se s vlky, dohlížejíc na ně ze vzduchu.

Měj na vědomí, že pokud růst rostlin není vyloženě podpořen magií (což není), nebudou mít schopnost léčit. Můžou zacelení rány mírně podpořit a utvořit popsaný efekt, ale stále záleží hlavně na přirozené schopnosti uzdravení.
K magii - jak dlouho vnucený spánek trvá a na čem to závisí? Existuje omezení, v jaké vzdálenosti od Sibyly musí cíle být, aby uspání plně zafungovalo?

Smečka se postupně sešla, dokonce v pěkném počtu. Přeměřil si pohledem vlky před sebou, u každého si pro sebe zopakoval jejich kvality. Nebyli na tom zle, věřil v úspěch této mise - všechny obavy však byly logické. I šedý si znovu poslechl Cielův popis obrovských prasat. Věděl o jejich cíli nejvíc, nikdo jiný z přítomných se neozval, že by je znal. Ani samotný Ordo nevěděl, přestože na jeho stoickém výrazu to nic nezměnilo. Pro tento lov je důležité to, co víme teď," pověděl spíše mladému venatorovi, než zbytku. Pro ně byly teď relevantní známé informace, nechtěl vidět žádné zdržující zkoumání během celé akce, nechtěl vidět žádné zbytečné vystavování nebezpečí. Museli dát dokupy plán. Otočil pohled k Hariuhovi, který se ozval s námitkou. I kripl Roihu se přidal. Od Roiha by to čekal stoprocentně, Hariuhovy pochyby se mu ale nelíbily. "Pokud je toto prase svým chováním byť jen podobné svému menšímu příbuznému, praseti divokému, pak pro ně pravděpodobně bude platit následující. Nesmíme zabít vůdčí samici, to jest pravda, selata budou pravděpodobně nejlépe chráněná a bachyně jsou extrémně agresivní." A taky by se stádo rychle přemnožilo, nebýt řádu, který mu vůdčí bachyně udávala. Nakolik to platilo i pro prase bobroocasé mu nebylo známo. Z toho, co tmavý venator líčil, byli agresivní i bezdůvodně. "Cílem při lovu větší zvěře je vždy nejslabší článek stáda nebo vzdálený jedinec, to u prasat bývají starší. Agresivita se nedá vyloučit, s tou se setkáme - naší silou je ale počet a obratnost, následovaná rychlým ukončením pomocí zbraní. Navrhuji pokusit se naši kořist přilákat k severní straně hrbů, kde mu jeho velikost zabrání snadný pohyb a dá výhodu nám k zásahu či skrytí." Věřil, že jeho nemalé zkušenosti tu poslouží nejlíp. Šedý sám už se nemohl účastnit naháňky - ta síla a vytrvalost, kterou míval, mizela. Možná stále stál s hlavou hrdě vztyčenou, to ale neznamenalo, že by ho klouby a záda sem tam nebolela. Hodlal být se svou warou součástí skupiny, která prase ukončí.
Tohle nejsou válečníci, S'Ariku, připomněl si v duchu a znovu pohledem přejel po davu. Bylo však nutné jim dát motivaci, dokázat jim, že na tohle jako smečka mají. "Prase této velikosti nasytí smečku na dlouhou dobu a umožní nám v nepříznivých podmínkách, které ještě přijdou, vyžít v klidu. Toto není lov na to si cokoli dokazovat - využijeme vše, co máme. Vědomosti, taktiku, zbraně, magie. Finne, mlha by mohla znepříjemnit lov i nám, tvou hlavní předností zde bude schopnost létat. Vyhledáš vhodný cíl, oznámíš ho a budeš informovat o jeho pohybu. Hariuho, chci, abys byl byl připraven použít svou magii v případě, že se nám dostane přehnané pozornosti od zbytku stáda. Všichni vlci schopní užívání zbraně budou připraveni kořist usmrtit, jakmile se dostane na určené místo. Timothée se bude držet stranou mimo přímé ohrožení a sledovat situaci ze země, připraven podat první pomoc." Pomalu nechat zvíře vykrvácet, to byl jeho plán. Možná krutý, ale jediný možný. S'Arik nehodlal riskovat pro nějaké slitování, v tomto případě ne. Pokud šlo o členy smečky proti blahobytu jejich kořisti, vždy by volil členy smečky. "Přízrační už dříve úspěšně odlovili obrovského kopytníka, bizona. Není důvod, proč bychom se správnou strategií nemohli ulovit i toto. Nepříznivé podmínky si žádají nevšední řešení a my nesmíme ustoupit." Jeho motivational speech tímhle nejspíš končil, v jeho tváři rozhodnost a víra ve smečku. Nechtěl slyšet žádné ale, potřebovali brzy vyrazit.

Netrvalo to dlouho po rodovém obřadu, co se na smluvené místo zkoušky A'Kazy dostavil i sám Ordo. Stavil se ve své studovně pro Iptar, který si teď nesl na zádech připnutý na postroji, připravený k vytasení. Musel svého syna otestovat jak z pozice vůdce smečky, které mladý sloužil, tak z pozice otce, který od svého syna požaduje jen ty nejlepší výsledky. Byl přehnaně přísný? Pravděpodobně. Tohle možná k překvapení Kazy však nebyla zkouška jen pro něj, nýbrž i pro jiného umbru, který byl ochoten na S'Arikovu žádost přijít. Parohatému v krátkosti řekl, co po něm chce. O záměru vyzkoušet i jeho nemluvil - pokládal to za očividné a nebylo třeba to zdůrazňovat. Sám Ordo vlastnil ve jméně válečnický titul, to věděl nejspíš kdovíkdo, stejně tak že jeho zájmem bylo kromě psaní spisů i nějaká ta forma vzdělávání.
Syn už čekal i s kosou a bílý tu byl taky. "Kosu můžeš prozatím odložit, A'Kazo. Pro získání postavení Aesta a profese umbra bude prověřena tvá schopnost bojovat a taktizovat, znalost strategie, využití síly, rychlosti i obratnosti v praxi." Šedý ho sjel přísným pohledem a posadil se. "Praxe první. První disciplínou je souboj beze zbraně, prostý způsob. Pravidlem je nezpůsobovat vážnější zranění. Vítězí ten, který aspoň pět sekund udrží protivníka v pozici ohrožení na životě. Hariuho." Nehodlal to protahovat, pokynul bílému, že může začít. Byl zvědav, jak si syn proti většímu protivníkovi a jeho paroží poradí, stejně jako byl zvědav na Hariuhův styl boje.

Debata s medicem o bezpečí smečky byla nemálo důležitá, a tak byl vlastně rád, že ji vytáhli. Nejen kvůli své roli chtěl vědět o všem, co se Přízračným honilo hlavami, obavy měly samozřejmě své místo. Dalo se s nimi pracovat daleko lépe, než s kterýmkoli tvrzením typu "všechno je fajn". V tomto S'Arik zaujímal skeptický postoj, protože vždycky mohlo být lépe.
Smečka ale teď nebyla hlavním důvodem, proč sem zavítal. Nebýt toto jeho logické rozhodnutí a nemít dokonale vyvinuté sebeovládání, úplně by se cukal, že musí se svým problémem jít pro radu za někým o tolik mladším. Však by mohl být Timův dědek! Sám sebe ale přinutil k víře, že ho mladý medik soudit nebude a dostane se mu nějaké rady, na kterou ještě sám nepřišel. Více hlav více ví a mladá generace zkrátka myslela úplně jinak. Rada, které se mu dostalo, v tichosti vyslechl. Způsob, kterým černý ta slova podával, mu přišel uklidňující. Takhle se měl cítit, když někomu sděloval o svých slabinách? Slyšet slovo miloval mu chtě nechtě pomohlo si přiznat, že přesto to bylo to, co k Nwod'reoce cítil. Prý měl projevit své pocity, měl vybít smutek. Pevně hleděl na Tima, po jeho slovech přikývl, ale ještě chvíli mlčel. Odvrátil pohled do země, což obvykle nedělal, ale brzy zase hlavu zvedl. "Za svůj život jsem viděl desítky vlků zemřít, včetně mých prvních synů. I já sám jsem musel zabíjet, pro přežití všeho, v co věřím. Je mou povinností být schopen se smířit s takovou situací, ať už se jedná o řadového vlka či člena rodiny." Přestože říkal věci, o kterých si myslel, že jsou veřejně známy, přišlo mu důležité je zmínit v souvislosti s jeho současným problémem. Bylo možné, že na něj zpětně doléhalo to vše, i po letech? "Je mou teorií, že příchod Nwod'reoky mi vrátil vzpomínky na ty doby ve velkém měřítku a kvůli tomu bylo její náhlé skonání tolik zdrcující." To ale zatím pouze sám hodnotil situaci. Analýza situace, i když zahrnovala jeho, mu dodávala nějakou tu jistotu. Pocit kontroly. Musel si přiznat, že emocím teď rozuměl o trochu více, než když odcházel z Henobu. Nwod'reoce rozuměl více než tam, když přišla. Stále však nebyl schopen je příliš dobře pojmenovávat, natož s nimi pracovat. Proto bylo tak náročné v tomto prostředí vychovávat novou generaci jeho rodu k obrazu dokonalosti, když zdejší svět se ani neodprostil od chaosu emocí. I on do něj teď ale spadal.
Nadechl se. "Jak to udělám? Jak vyjádřit smutek, jak mu dát dostatečný prostor?" Chápal, že to bylo obrazné pojmenování a že třeba pláč se klasifikoval za projev smutku. Představa, že leží v jeskyni a brečí, se mu... Hnusila. Možná ale nezbývalo nic jiného... Stále však doufal, že dostane konkrétní rady, co s frustrací dělat.

Vyhodnocení
Adventní kalendář je u konce, doufáme, že jste si užili plnění různorodých úkolů! Přejeme vám krásné a příjemné prožití času vánočního. Nyní už k odměnám:

Splnili všechny 4 úkoly - nárok na dvě odměny, z toho jedna může být speciální dárek (tzn. dohromady 2 odměny):
- Kiler, Ikke, Hel, Verdandi, Timothée, Hariuha, Anjel, Nirix, Gwynn, Aikan, Artemis, Ryumee, Toshi, Bailey, S'Arik, Mornie
Splnili méně než čtyři úkoly - nárok na jednu odměnu (ne speciální dárek):
- Zathrian, Ebony, Noctra, Voltaire, Omara, Mensis, Stadley, Rohlyk, Sasha, Ar'Kadien, Lesley

List odměn: Velký přívěšek, malý přívěšek, úkryt
Speciální dárek: Slot na další postavu (platnost 1 rok, tzn. do 26.12. 2024 (to abyste si to rozmysleli, než nějakou založíte :) V registraci připište, že se jedná o slot z adventu))

Které odměny si máte zájem vybrat piště jako odpověď na tento příspěvek.

Schválené

Od prvního sněhu to na území Přízračných nebylo jednoduché. Závěje, noční mrazy a vítr nebyly vhodné podmínky pro běžné plnění povinností, na které byli zvyklí. Zdolávat je každý den vyžadovalo více energie - a pro dostatek energie bylo třeba smečku dobře živit. Přestože práce venatorů byla před zimou příkladná, S'Arikovy výpočty se shodovaly na tom, že momentální zásoby smečce rozhodně veškerou obživu přes zimu nezajistí. Ani důsledná příprava členů, kterou si vzal na starosti Timothée, by nemusela stačit. Rozhodnutí bylo učiněno - nenechají nic náhodě. Jakmile nastalo jedno ráno počasím výjimečně přívětivější než předchozí dny, nad hvozdem se ozvalo Ordovo svolávací vytí. Byl potřebný každý vlk schopný boje, měli-li skolit zvíře, o kterém mu nedávno pověděl Cielo. Jeho objev starému vlku přišel obdivuhodný, měl však i obavy. Zdaleka nebyl vhodný čas na to cvičit si spolupráci či testovat kompetenci vůdčích lovců, natož riskovat zranění kvůli tvorovi, jehož vlastnosti nebyly dobře probádané. Museli ale získat potravu, jelikož zvěře ubývalo. Museli. Zariskují a budou doufat ve výhru. Tuto strategii neměl v oblibě, ale mimořádné hrozby představovaly dostatečný důvod k tomu přijmout mimořádná opatření.
S'Arik čekal v centru hvozdu, přímo v centru Přízračných. Hádal, že většina vlků bude v tuto dobu poblíž. Svou zbraň měl připevněnou k postroji, smečkovou kosu vytáhl ze skladu též, čekajíc, že ji při akci použijí. S přicházejícími si vyměnil pozdrav, než jich bylo dostatečně natolik, aby promluvil. "Zima ovlivní naše životy více, než jsme čekali. Svolal jsem vás z naléhavých důvodů - došel jsem k názoru, že je třeba náš sklad potravy doplnit co nejvíc je to možné. Nutnost toto učinit se shoduje s vizí, kterou jsem před prvním sněhem obdržel ve Hvězdné jeskyni. Každý Přízračný schopný boje je dnes povinen se účastnit smečkového lovu. Vydáme se na něj okamžitě, dokud přetrvávají... Přívětivější podmínky." S posledními slovy se modrooký zadíval na nebe, jakoby se snažil vycítit změnu ovzduší. Klidné počasí jim nemuselo vydržet dlouho. V koruně jednoho ze stromů zakrákal S'Arikův krkavec, se zájmem sledující vlčí setkání. Šedý si jeho přítomnosti nevšímal. Očima vyhledával Hariuhu, kterého považoval za klíčového jedince pro úspěšnost tohoto lovu. Nebo spíše jeho magii? Také hledal venatory. "Cielo, mohl bys nám poskytnout podrobnější informace o cílovém zvířeti?" Požádal tmavého vlka.

Vybírám si magii pro Bellannu

S'Arik si zbytek svých pesimisticky realistických myšlenek nechal pro sebe. Nebyl důvod s nimi Finna zatěžovat. Přestože sám své pocity nikdy neprojevoval, vážil si, že mu okřídlený říkal na rovinu něco, co mu bylo skryté. Neviděl v druhých emoce tak snadno. Vědět na čem je, to si přál každý, včetně něho.
Slyšet pozitivní feedback bylo milé, i když nebyl jedincem, který by z toho skákal radostí. "Vynasnažím se tu být pro tebe i pro smečku do konce mých dní," poznamenal a zahleděl se na odraz hvězd ve vodě. Vždy se snažil být k dispozici, neexistoval den, kdy by neohlášeně odešel. Hodlal u Přízračných dožít, a přestože to v mezismečkovém poli občas vřelo, považoval to za klidnější místo, než ve své daleké domovině. Tohle byl nyní domov. Toto území, tato smečka, tito vlci. Se svým stářím už přemýšlel, že smečku předá, aby nový vůdce nespadl do funkce bez vědomostí a nedobrovolně. A aby dohlédl, že jeho smysluplné reformy zůstanou ve hře. To byla jedna z věcí, kterých se bál - že Přízrační motivaci jeho reforem nepochopí. Finna považoval za jednoho z těch, kdo rádi vzhlíží ke staré kultuře, ale zároveň přijímá a podporuje nový řád.
Ani si neuvědomil, že zase chvíli mlčel. "Jako přítele mé rodiny tě můžu naučit i více, měl bys-li zájem. Chtěl by ses vyučit k boji se zbraní wara, Finne?" Tato nabídka mu na mysl přišla vcelku náhodně, ale byla logická. Projevil schopnost a snahu se učit i pomáhat, dokázal by respektovat kulturu, která se s tímto bojovým uměním pojila... Byl hoden.