Príspevky užívateľa

Šedý mladík neustoupil, ba ani neprojevil pochybu, když se stařec pohnul k tomu jeho malý pokus o převrat eliminovat. Jaká to troufalost, neprojevit respekt i po tom, co byl vyzván. S'Arik očekával, že sklapne a uzná prohru, ale to se nekonalo. Promluvil znovu - a leč se nad mladým vlkem S'Arik stále výhružně tyčil, a odolával tak fanatickému vyhlašování v první linii, nehodlal se nechal namíchnout více, než již byl. Nebo se o to aspoň snažil. Apollyonova řeč byla povel k tomu nepolevit ve snaze a naopak přitvrdit. "Jistě, slavme, že jsme neztratili člena smečky. Ne však z vůle boží." Bylo patrné, že lex vůli boží považoval za naprostý výmysl. Dětinský, nezodpovědný, hloupý, nelogický.
Pohlédl po Timovi, když promluvil. Ani jemu by nevěřil, kdyby se vytasil s božskou intervencí, ale vždy cenil jeho názoru. Klinická smrt. Ne. Muselo být něco, co minuli. Nebo druh magie, ovšemže. "Pouhé povrchní pozorování není důkazem, mladíku, nýbrž výplodem líného a zcestného uvažování. Upínáš se k nepravostem bez rozmyslu, a to ti v životě může být hrobovou chybou. Ghu'lassovo oživení si zaslouží průzkum a magické působení je nyní jedinou logickou hypotézou. Trpělivost." Už necenil zuby. Pasivní agrese, to mu znělo z hlasu. Probodával ho soudícím pohledem. Sklonil se k jeho uchu, aby cosi pološeptem dodal. "Konec konců - kde byl tvůj bůh, když jsi utrpěl onen život měnící úraz?" Nebyl, to byla odpověď, na kterou očividně myslel.
Zmrtvýchvstalý se zvedl a vyřkl cosi ofenzivního. S'Arik přivřel oči nad tím chováním. Jak neslušné, ignorantské. Fortis zavelila o klid, a lex si odpustil pohoršený pohled na Apollyona, který tu v jeho očích naprosto zbytečně vířil vody. Klid. Proč se zdálo, že klidu už není tak snadné dosáhnout, jako kdysi? Bylo i toto stáří? "Přízrační, najdeme logické vysvětlení. Vraťte se ke svým povinnostem." I on zvedl hlavu a oslovil dav. Pak se otočil zpátky k Apollovi. "A ty půjdeš se mnou." A nebyla to otázka, nýbrž rozkaz. Hodlal se postarat o výchovu. Promluví si.

Vyhodnocení
I když hry můžete dohrávat, akce je oficiálně u konce. Rádi vidíme, kolik z vás se zhostilo příležitosti a využilo magické předměty i interakce - zajímavých příběhů proběhlo skutečně mnoho. Podle míry vašeho zapojení v akci (délka hry, vliv příběhu na postavu a okolí...) byly vytvořeny čtyři kategorie odměn. Tak tedy k nim:

1. Tito vlci se přímo zapojili minimálně, pár posty a bez větších následků. Odměna: odznak.
>> Omara, Timothée, Roihu, Verdandi, Everett, Sassafras, M'Raan, Ghu'lass, Ravonny, S'Arik

2. Hry byly delší a zahrnovaly interakce s více postavami nebo měly jasný příběh s pointou. Odměna: malý přívěšek.
>> Kiler, Eirlys, Ossian, Lesley, Sabrina, Hel, Ancunín, Pstruh, Miriam, Iska, Popel, Rufus, Remus, Ruo-que, Asphodelle, Hariuha, Fäoline, Světluška, Cyrano

3. Děj těchto s akcí souvisejících her ovlivnil život účastníků nebo jejich okolí. Zasel možné příběhy do budoucna nebo rozvinul charakter. Odměna: mazlíček nebo fauna mazlíček*
>> Danny, Nirix, Asteri, Plamen, Ryumee, Salome, Kettu, Zathrian, Ghaa'yel, Aiduin

4. Tyto postavy byly v rámci účasti v akce značně ovlivněny. Hry byly delší (10+ postů), otevřely mnoho možností a vývoje do budoucnosti a ovlivnily postavy i jejich okolí. Odměna: magie nebo magický předmět**
>> Apollyon, Abraxas, Bellanna, Evar'la

*Fauna mazlíček nezabírá slot.
**Magický předmět:
Fyzický předmět, který nese slabší formu magie, aniž by zabíral slot na magii v profilu postavy. Z akce Masky v mlze je možné si vymyslet vlastní předmět i magický efekt - jako každá magie musí ale i očarovaný předmět projít schválením pomocí ticket bota. Pokud by nebyl zájem stvořit vlastní předmět, je možnost jeho vymyšlení (částečně nebo zcela) ponechat admin týmu.


Odznak dostane automaticky každý, kdo se účastnil, není třeba o něj psát. Jako ze všech herních akcí jde odměna postavě, za kterou jste se účastnili. O ostatní odměny si pište jako odpověď pod tento příspěvek. Můžete si je nechat zakreslit nebo si nakreslit sami, s přihlédnutím na pravidla o odměnách - kterou možnost volíte zmiňte v komentáři. Můžete si vybrat i odměnu z nižšího obodování.

Meno postavy: S'Arik
Akú rolu postava v akcii hrala: přihlížející, osvoboditel
S kým a kde hrala: Půlnoční studánka - Ghu'lassův pohřeb u Přízračných
Koľko postov celkovo pre akciu hrala: 2 (plus nějaké zmiňování v jiných hrách)
Krátke zhrnutie príbehu: S'Arikovy se přímé magické efekty podzimu vyhýbaly, ale všímal si jich. Na pohřbu podpořil svou fortis a jako lex pronesl smuteční proslov.
Dopad na postavu: Nové vrásky z toho, že kdosi ublížil členu smečky a že se vlci včetně jeho syna stále ztrácejí. Ghu'lassovo povstání z mrtvých a na staříka poměrně bouřlivá reakce na Apollyono zvěstování bude jistě ještě pokračovat, ale na S'Arika samotného velký vliv nemá - považuje to za další hloupý výplod magie Norestu.

U Půlnoční studánky se vše neslo v pochmurném duchu. Lex vyslovil obřadní slova, Ryumee také. Leč vyřkla v podstatě to samé, co on, respektoval to, že některé věci je třeba říct nahlas, aby jednoho zbavily bolesti. "Jistě," odvětil bez otázek na žádost o pohlídání vlčat, a jakmile byl propuštěn, postavil se za oba bratry, Asteriho a Berryho. Ponechal si na tváři striktně ledový výraz a až ve chvíi, co se začalo výt, se také přidal. Poslouchat, jak smečka společně truchlí bylo... Kouzelné. Byl to jistě silný moment. Dokáží se sjednotit i nad ztrátou.
Mladším se to ale muselo lépe vysvětlit, a to pochopil v moment, kdy se Asteri vrhl za ní. "Toto je okamžik smutku, který nesmí být narušován. Vaše matka potřebuje truchlit." A vy zůstanete se mnou, pokud si vás nepřebere jiný člen rodiny. Co tak ale hleděl, všichni estreláci, u kterých by takovou službu očekával... Také truchlili. A měli na to plné právo. "Myslete na svého bratra. Na momenty, které jste sdíleli, dobré i špatné. V tichosti. Smrt je definitivní, ale odkaz vašeho bratra dřímá i ve vás, a je důležité, abyste tyto momenty prožili." Pohlédl na oba bratry vážně. Museli se naučit, jak svět chodí, a on pro to dělal své - zachovával svatý klid, aby se k němu mohli ostatní upnout. Hlídal, že se Bernie i Asteri nikam nerozutečou, a byl připraven k tomu použít i donucovací prostředky. Snad se tímto způsobem zvládli v průvodu přesunout až na louku.
Zdlouhavý proces, pomýšlel S'Arik. Cítil svá záda, i když to nebylo daleko. Teď už ale těžkou práci dělali jiní, a on vcelku spokojeně sledoval, jak jsou schopní. Smečka bude v dobré péči, až tu nebudu. Očima hlídal bratry, posadil se v publiku, a oddal se krátkému rozjímání. A pak, po zakopání těla a nastolení opětovné pochmurné nálady... Se pod zemí cosi pohlo. Ne cosi, nýbrž kdosi - a bylo jasné, kdo. Nemožné, si zřejmě řeklo mnoho. S'Arik se postavil a v přímém přenosu sledoval něco, co k vlastnímu překvapení nechápal. Jak to bylo možné? Měl teorie, ale v tuto chvíli povstání z mrtvých analyzoval... Za maximálně nevhodné. Přestože litoval zmařeného života, smrt byla důležitá část života, a nyní byla lekce pro celou smečku zmařena. Vyvolávala více otázek než odpovědí.
Co ale věděl jasně - není to přirozené. Byly to čáry. Lex pohlédl na Ghu'lassovy rodiče, hledajíc v jejich tváři výraz, který by napovídal tomu, že má zasáhnout. Sám zůstával v šoku, a slova, která padla z Apollyonovy tlamy... Zněla jako snadná útěcha. Bůh?? To byl ovšem nesmysl, a musel to zarazit, než se toho někdo chytne. Chudák šedý roháč se zřejmě praštil do hlavy opravdu silně. "Nesmysl!" Vznesl stařec rázně a nahlas. Chtěl strhnout Apollyonovu pozornost. Jen ať ví, že dělá špatně. Byl mladý, a zdejší mladí musí dostat na zadek ve chvíli co udělají něco špatně, jinak to nefunguje, jak se dozvídal. I proto se lex vztyčil nad Apollyonem a výhružně mu cvakl po čumáku. "Mysli, než něco vyslovíš. Toto chování je teď krajně nevhodné! Šíření lží a zastaralých pověr není v popisu této smečky. Měj respekt, mladíku!" S'Arik... Cenil zuby. V očích měl ledové nože, byl skálou, jejíž názorem nešlo hnout, a hodlal si stát za tím, že je pravdivé. Slova věnoval jen Apollyonovi, leč je asi slyšelo i okolí, pokud poslouchalo. Stařec se chtěl vydat za Ghu'lassem a žádat vysvětlení, aby nebránil nepodložený fakt, ale respektoval, že to právo náleží fortis a rodině. Proto zatím zůstal propalovat mladíka očima a vytřískat z něj náboženství, jako třískal emoce a irracionální přemýšlení ze svých... Povedenějších potomků.

Count me in!

Ryumee přijala jeho nabídku, na což stařec kývl. Nechal rodině prostor na smutek a sledoval jejich počínání z povzdálí, čekajíc na svůj moment. Ztráta Ghu'lasse se je zdála všechny zasáhnout, zatímco on jen s kamennou tváří analyzoval jejích počínání. Timothée s ním trávil nejvíce času, jak jako příbuzný, tak jako mentor. Tiše si povzdechl. Sám mladíka znal spíše od vidění a z vyprávění jeho rodičů. Pohled mu padl i na Apollyona, cronu postiženou nedávným úrazem. Přišel kvůli volání, ale jaký byl jeho pravý motiv? Chtěl truchlit za člena smečky či hledal srovnání s vlastním osudem? Smrt se životem ovšem byla nesrovnatelná. Proč zrovna na podzim musela smečka čelit nešvarům? Musím je připravit na zimu. Ta už byla také blízko. Ancunín se zdál být zde jedním z těch, co budou potřebovat méně času k mentálnímu zotavení, a tak byl rozhodnut ho zapojit do pátrání po pravdě co nejdříve.
Když to vypadalo, že rodina dopletla květy, S'Arik vstal a pevným postojem si vyžádal pozornost. Nemusel se snažit nastolit ticho, protože ponurou atmosféru nikdo nijak hlasitě nenarušoval. "Drazí Přízrační," začal S'Arik. Obvykle při proslovech rád aspoň trochu chodil a navazoval oční kontakt, ale dnes stál na místě. "Sešli jsme se zde, u Půlnoční studánky, abychom uctili ztrátu Ghu'lasse Estrela do Norte. Milovaného syna, bratra, synovce, přítele, učedníka, pilného člena smečky. Vyhasnutí mladého života je dnes důvodem ke smutku." A tento smutek se se smečkou nejspíše chvíli potáhne, jak stařec nelibě odhadoval. "Jako ordo i lex jsem s radostí sledoval jeho kroky fyzickým i osobním růstem. Přestože nestihl učinit mnoho, Přízrační budou pamatovat na jeho památku. Pokud se chtějí Ghu'lassovi blízcí vyjádřit, nyní je čas." Přestože do toho S'Arik docela dával srdíčko, a možná si cosi i přikrášlil, jak slýchat dělat vlky v Norestu, nemohl svůj hlas přimět znít... Jinak než chladně. Hovořil s úctou, ale nesdílel emoční pouta. Dal proto prostor rodině, zda chtějí promluvit, než pokračoval. "Jak je tradicí, doprovodíme duši zemřelého k obloze společným vytím. Posléze bude tělo pohřbeno na Louce vlčích máků. Ghu'lassova duše bude žít v našich vzpomínkách a v našich srdcích. V těchto lesích, horách a údolích ležel jeho domov, jeho rodina. Budiž mu země lehká a nebe vítající." S tím skončil. Kdo byl účasten tehdy, jistě si všiml, že lex užil více slov než při pohřbu vlastního bratra. Tehdy to dělal pro sebe a věděl, že žádná slova, jakkoli obsáhlá, nejsou útěchou. Dnes to udělal pro rodinu zemřelého, která činila většinu účastníků. A značnou část Přízračných. A také pro Apollyona a vlčata - toto byl přecijen smečkový obřad. Mohli se učit.
S vytím nezačínal. To byla úloha Ryumee.

S'Arik si v lese povšiml stop průvodu a také se dostavil k Půlnoční studánce, když se ozvalo svolávací volání jejich Fortis. Zlá tušení se vyplnila - zemřel člen Přízračných a rodina ho přišla pochovat v kruhu smečky. Prohlédl si scenérii a došel za hloučkem okolo těla.
Jak je toto možné? Napadalo ho. Tak mladý život a byl promarněn. Proč? "Jaká byla příčina smrti?" Položil otázku, zatímco zhůry shlížel na Ghu'lasse. Na jeho těle nebylo stopy po boji. Vypadal jakoby v klidu usnul. Otrava? Nebyl medicem, takže očekával analýzu od Ryumee nebo Timothéeho, ale oba vypadali... Mimo. Rozum mu radil vyptávat se, protože toto bylo vážné - snad si vlci uvědomovali, že to už bylo druhé setkání člena smečky se smrtí? Tentokrát úspěšné. S'Arikovi to nahánělo zimomriavky, ale jeho tvář zůstávala obzvlášť kamenná. Slušnost a základní pochopení mu radilo nechat řeči o okolnostech na později, když si rodina padlého přála uskutečnit pohřeb. Přesto však věnoval pohled i kolemstojícím, hlavně Hariuhovi, snažíc se z nich něco vyčíst - věděli něco víc? Také se jim to nelíbilo?
Udělal krok stranou, nechávajíc pletení a konverzace rodině. Naklonil se akorát k Ryumee. "Pokud na to nejsi připravena, chopím se řeči." Jeho nabídka. Vyřkl to s trpělivostí a sledoval, jak odpoví. Připadalo mu to logičtější - leč Ryumee věřil s její schopností udržet emoce na uzdě... Jak by to vypadalo, kdyby se tu rozbrečela? Tohle byl její první ztracený potomek. A on byl lexem, byla to jeho práce, přednést poslední řeč, pakliže to nebude chtít udělat rodina.

Šéfe. Vagabundské oslovení, a přesto by S'Arikovi přišlo tak divné, kdyby ho rimor náhle začal oslovovat pane nebo lexi. Měl pravdu - jizvy zůstanou a nezapomenutelně se drží. Co s nimi ale oni, prostí smrtelníci, mohli dělat? S'Arik přikývl, aby vyjádřil respekt nad jeho slovy, a přišel trochu blíže. "Vina tě nikdy neopustí zcela. Ať už se v životě ocitneš v situaci, ve které neexistuje pozitivní východisko, ale stále musíš vybrat, v situaci, kde nemůžeš nic udělat nebo v situaci, kdy krev navždy ulpí na tvých tlapách. Rád ale vidím, že ses naučil tu vinu přijmout. Další milník, který současný Roihu dovedl překonat." Uvědomit si chyby byl dobrý skill, ale Roihu měl problém opačný - až příliš trval na své chybě, zdálo se. Byl to zdroj jeho slz? S'Arik jim nerozuměl na úrovni emočním, ale sám měl v oboru ztrát a životních zkušeností mnoho zkušeností. Až příliš, dalo by se říct. Každá jizva na jeho těle vyprávěla příběh, ale na žádný z nich nebyl pyšný. Na bolesti a smrti neshledával nic krásného. "Jak se daří tobě a tvé rodině?" Položil otázku. Teď věděl, že rimor je otevřený konverzaci, a chtěl si doplnit informace. Žíhaný chlapec mezi Přízračnými pěkně rostl, a nebyl to tedy předstíraný zájem ani zájem z povinnosti, co starce doháněl k této otázce.

Lex smečky se samozřejmě od svých soudruhů doslechl, že se událo cosi, co jejich členovi zničilo tvář. Členovi, který se u nich objevil zničehonic, byl přiřazen na pozici crony, a byl - na zdejší poměry - velmi zvláštně zbarven. Nezabýval se jím příliš, jelikož se ho ujala rodina Roihova, ale samozřejmě to bylo v jeho zájmu, znát svou smečku. I když s ní možná už dlouho nebude. Staral se o jejich budoucnost, protože to byla jedna z mála věcí, co ještě mohl dělat.
Že narazí na rohatého cronu v podstatě náhodou a tak brzo nečekal. Vypadal... Rozbitě. Jako zaseklý v čase. Byla to nějaká porucha, nebo běžná reakce? Mělo to v takhle mladém věku následky? Jak přežil? Chtěl situaci objasnit, protože ačkoli k mladíkovi necítil žádné větší pouto, byl to člen smečky. "Apollyone," oslovil mladíka, když přišel blíže. Ledové zraky mu padly na jeho rohy. Pamatoval si správně, že jich předtím bylo méně? "Jak postupuje tvé zotavování?" Tázal se přímo a zastavil se nedaleko.

Vlčecí nezkušenost ho občas udivovala. Jak byli schopní vůbec přežít první týdny, když nerozeznávali nebezpečí a nevšímali si důležitých detailů? S'Arik sice věřil v učení zkušeností, ale chlapec před ním se mu zatím zdál být chodící pohromou. Sdílel matčiny vlasy, nevšiml si predátora na vyvýšeném místě a ještě ve vodě odporoval snad s veškerým chaosem, který existoval. Neefektivně. Nebyla to milost ani slitování, které donutilo starce zasáhnout. Vlče se k jeho štěstí přestalo mrskat, a tak aspoň všude necákala voda a S'Arik neměl zaděláno na bolest páteře. Trpělivě sledoval, jak se mladík zotavuje, než zaznamenal jeho pohled. Jistě si všiml, že nebyl vytažen na břeh, že? "Znovu," pravil lex po chvilce při pohledu do očí chlapce. No, pravil, jak to jen přes srst v tlamě šlo. "A lépe." S tím nechal svou hlavu i s vlčetem zase klesnout, aby leželo ve vodě. Zatím ho držel, aby měl dojem bezpečí.

S'Arik opravdu potřeboval přestat přemýšlet nad všemi svými starostmi. Jenže jak, když ho v tom postupující věk akorát podporoval a další a další věci, které potřeboval, aby fungovaly, nefungovaly? Trávil dny po území, mentorováním vlčat i probíráním svých svitků a zapisováním věcí. Chtěl být na blížící se Kosuth'laes připravený, a chtěl, aby to byla zdárná akce, při které všem starým i novým členům rodu ukáže, jak taková slavnost rodu Milaga může vypadat. Že mají na co být pyšní, že mají důvody držet pospolu. Že je správné být součástí, ale není to zdarma.
Zrovna kráčel směrem do Vissalis s taškou plnou psacích potřeb, když si povšiml tříbarevného kožichu jejich rimora. Nerozmýšlel dlouho a vydal se za ním. Přestože jeho názor ohledně Roiha nebyl zprvu nejlepší a stařec se toho prvního dojmu u Roiha rád držel, samozřejmě si všímal, jak velkou proměnou si u Přízračných prošel. Byl to zhola jiný vlk, zestárl. Zda zmoudřel? Těžko říct. Měl teď ale vlastní vlčata. Živoucí vlčata. Že je tu Roihu dnes asi právě kvůli těch, kterým se žití nepoštěstilo, to mu došlo až když se přibližoval. "Čas nikdy nesmaže vše. Vzpomínky na tvé potomky se tě drží, ať jdeš kamkoli... Že, Roihu?" Lex zůstal stát opodál, hlava vztyčená, srst vlající ve větru. Kožich mu za poslední měsíce značně zřídl a odhalil staré jizvy, vrásky přibyly a srstí mu hrály stříbrné chlupy stáří. Respektoval, že prostor okolo hrobů Červánka a Polárky patří plně jen jejich rodičům, a čekal, zda je Roihu ochotný se o něj v tuto chvíli rozdělit a vést konverzaci.

Že mladého vylekal samotnou svou existencí, to přišlo starci přinejmenším úsměvné. Měl snad výčitky, že je daleko od úkrytu? Pro S'Arikovy preference to byla pravda - byl radši, když vlčata zůstávala v bezpečí za hrází, ne zde, kde už byly hranice téměř nadosah. Nepatrně nad tím protočil očima a střídavě sledoval Asteriho soupeřícího s vodou, do které se sám dostal, a svou dřevořezbu. Plánoval sice pokračovat ve své aktivitě, než vlče přijde blíže, ale intenzivní cákání ho přecijen přinutilo se pomalu zvednout a jít řešit tuto v jeho očích naprosto zbytečnou situaci. Seskákal ze svého highgroundu a urychleně zamířil k mladíkovi. "Plav, vlče. Plav," vznesl chladně a hlasitě, aby překřičel cákání, které ho ve tváři značně iritovalo. V mžiku stál tlapami ve vodě. Natáhl se po chlapci a chytl ho za zátylek, aby ho povytáhl kousek nad hladinu a poskytl mu chvíli odpočinku a nadechnutí. Fuuh, moje záda! Zůstal ale stát na místě a sledovat. Vlče si o to řeklo samo - dnes se naučí plavat.

Výjimečně měl pocit, že si užil dostatek klidu, než se mu do zorného pole dostala živá duše. Přestal s vyřezáváním a probodl pohledem vlče, co se objevilo u břehu, šťastně právě v jeho výhledu. Nevypadalo, že by si všimlo. Jasně poznával vlče vůdců smečky, a chvíli ho sledoval, než odložil svou zbraň na své tlapy a uslyšel rétorickou otázku. "Vegetace, stejně jako zde." Stařec ležící na vyvýšeném místě to řekl nahlas a s grácií, ale ve tváři mu hrál jen chladný intelekt. Znal Asteriho z jeho mládí a od vidění - jako lex musel znát všechny. Dle jeho výletu až sem soudil, že jde o zvědavé mládě. "Ostrov bývá opuštěn, vzhledem ke své pozici. Dá se naň leda doplavat či doletět. Jen doplavat, v tvém případě." S těmi slovy lex zase uchopil zbraň a přejel ostřím o dřevo.

Zdálo se to být věčností, ta doba, kterou se tmavý stín blížil. Jako přicházející zkáza, jako smrt, co lexe dřív a nebo později čekala... Ale samozřejmě to nebyl nikdo jiný, než člen rodiny. Ten, co se narodil správně a dokonce pochodil i s vychováním. Stařec pocítil úlevu, že aspoň zde se nebude muset vypořádávat s nepovedenými rysy norestské populace Milagy, kterou shledával potupnou. Jeden však mohl nemile překvapit, však? Svět měl velká očekávání. "Synu Aikanův," uvítal ho zdvořilým pokývnutím. "Khalane. Zajisté, mluv - co tě ke mně přivádí?" Znělo to jako něco důležitého, a to byla hlava rodiny rozhodně ochotná vyslechnout. Zůstal sedět, svaly klidné, inteligentní pohled spočívající na mladíkovi. Jak to bylo možné, že na něj výchova fungovala, ale jeho sourozenci podlehli škodlivým vlivům? Stařec si vzpomněl, že i on potřeboval Khalana najít. Jak příhodné! Vymění si informace. A také se mu vybavila slova syna. "Slyšel jsem, že jsi opustil Nihilskou monarchii." Změna, pro kterou chtěl slyšet řádné vysvětlení. Khalan ve výsledku také nebyl nevinný - opustil smečku ve chvíli, kdy byla oslabena.

Hleděl na něj ostrým pohledem, který postrádal hřejivou útěchu, kterou vlčata u dospělých mohla hledat. Soudil vlče za každý pohyb, každé gesto, a všímal si, jak špatně na tom dědictví hvězdného rodu je. Kdo vymyslel ty vlasy? S'Arik tyto nepraktické znaky odsuzoval, a jen si utvrzoval svůj názor, když se díval na jejich délku a současnou zamáčenost. "Zřel jsem tě samotného. Jaké je tvé jméno, synu Everettův?" Zeptal se stařec. Stále si zachovával svůj nečitelný výraz, hleděl na něj hezky z výšky, jen lehce k vlasatému naklonil ucho. Čekal odpověď a čekal ji teď. Nač ukazovalo vlče nervozitu?
Snad naznak dobrých úmyslů trochu povolil ve svém postavení a udělal krok k jezeru, aby se z něho napil. Než tak učinil, vyřkl druhou otázku: "Víš kdo jsem?" Jak dobře ho rodiče učili? Už se potkali, ale těžko říct jak sloužila paměť.