Príspevky užívateľa

Na to, že toto byla první Kosuth'laes mimo domovskou půdu jeho rodiny, byl spokojený s jejím průběhem. Hvězdná jeskyně a kruh smečky a rodiny tomu dodával příjemnou atmosféru, kterou by si s velikostí oslav v Henobu určitě nemohli tolik užít. O tom užívání se ale nedalo příliš bavit - tohle konec konců byla jejich povinnost, ne party.
Došlo na volbu profese. Šedý už věděl pro co se jeho potomci rozhodli, tudíž to nebylo překvapení pro něj, možná pouze pro smečku. A'Kazu vedl k pozici umbry už dlouho, měl pro to předpoklady. Od prvorozeného syna očekával, že se bude rodit rodinné tradice. Zato Norek zvolila kvůli své dispozici zdravovědu - také užitečné, pro Milagovce docela neprobádané končiny. Důležité také, přestože nevšední. Na slova sourozenců přikývl. Jak jako otec, tak jako vůdce smečky teď bylo na něm jim zadat zkoušku na Aestu. "Norek, tvým úkolem bude vyřešit vzorovou situaci zdravotního nebezpečí a poznat deset bylin. Na tvé prozkoušení dohlédne Timothée." Vrhl pohled na černého medika, doufajíc, že bude nápomocen. Téměř jakýkoli medic znal o léčitelství víc jak S'Arik, bylo tedy logické, že tyhle vědomosti sám prověřit nemohl. Ani on neuměl vše.
"A'Kazo, tvou zkouškou bude souboj. Sejdeme se na Tmavozelené planině. Přines smečkovou kosu." Synka nehodlal šetřit a stejně jako zkouška Norek, měl se k jejímu splnění odebrat hned. Otcova očekávání byla velká a práce umbry náročná, to nebylo žádné tajemství. Nastínil, že hodlá prověřit i jeho boj se zbraní, nesdělil mu však vše. "Této zkoušce může přihlížet kdokoli, kdo má zájem," vyřkl ještě směrem k davu. "Tímto je slavnost Kosuth'laes ukončena."
Svá dospělá vlčata nechal jít svými směry, zatímco zamířil za černobílým umbrou, co se na oslavu také dostavil, přestože se zdržoval v ústraní. Příhodné. I jemu oznámil, že ho očekává na Tmavozelené planině. Pak připomněl večerní setkání ve Vissalis členům Milagy a sám se odebral směrem ke svému sídlu. Sám se potřeboval připravit.

Sledoval, jak zkoumala Iptar. Měl tolik co k tomuto tématu říct, ale držel se. Nesměl se tady rozpovídat, to by se ještě dnes do pelechu nedostal ani jeden z nich. Přesto nemohl její nevyřčenou otázku nechat bez odpovědi. "V mé domovině se kdysi rozhořel konflikt, který postihl veškeré jeho obyvatele. Kmen barbarů napadl mé Společenství. Války bývají nespravedlivé a kruté, tato si vyžádala desítky životů. Iptaru mi pomohl porazit vůdce nepřítele a ukončil tak táhlý konflikt." Kolik krve vlastně tmavá čepel prolila? To Anjel nemusela vědět, S'Arik se tím zrovna chlubit nechtěl. Málo to totiž nebylo, a když se paměť rozmohla, vybavoval si spoustu nepěkných situací. Prolitou krví by se nikdo chlubit neměl, nebylo to zábavné ani čest naplňující. Proto se tolik obával většího konfliktu nedávno, když se na jaře vyhrotily vztahy s Ignisem. Všechno mělo temnou stránku.
No, zkouška byla u konce. Vlčice zaslouženě obdržela nový titul a její díky Ordo přijal kývnutím. Zareagovala pozitivně i na jeho návrh. "Výborně. Vyhledej mě nebo jednoho z mých synů, až budeš stát o lekci psaní." Teď asi potřebovala nějaký ten čas k tomu si zvyknout na svou novou roli ve smečce, ale dal jí najevo, že je k dispozici. Rád učil, konec konců, sám býval učitelem. Mít na pomoc se šířením písma dalšího vlka, který nepatřil do onoho úzkého kruhu rodiny byl vždy důvod k oslavě. "Proteď je to vše. Dobrou noc." Šedý před Anjel drobně sklonil hlavu na rozloučenou, než se pomalu odebral domů. Zasloužila si respekt, přecijen, počínala si odvážně během celé zkoušky. Nechal na ní, aby kosu donesla do úkrytu. Hvězdy zářily na cestu jim oběma.

Že se potomek Ryumee také rozhodl přispět k práci, či k tomu byl správně vychován, bylo docela očekávané. Bylo správné, že Přízrační měli léčitelské zázemí stálé a byl o něj zájem, ačkoli v oné angažovanosti Estrel se dala spatřit i nevýhoda. Například jeho dcera, Norek, měla zájem stát se medikem, no vnímal na ní určitou nejistotu - snad se bála, že narušuje rodinný podnik či že nebude přijata do profesního kolektivu? To byly pocity, které S'Arik měl za naprosto irelevantní a vždycky si myslel, že byly akorát zbytečně její slabinou. Někde hluboko si ale přiznával, že na tom trocha smyslu byla. "Dobrá. Ghu'Lass má zázemí i zaměstnání, to rád vidím," odvětil jen. O synovi lex by si měl promluvit s jeho matkou, rád by mladého viděl častěji.
Timothée vyslovil záležitost, která ho tížila. Když krvácel jeden, krvácela celá smečka - Roihův incident znepokojoval i Orda, přirozeně. Bylo to nebezpečí. Přemýšlel i o tom onoho útočníka dohledat a postarat se o to, aby se vyhýbal členům smečky obloukem, jenže stačila jedna připomínka Roihovy nátury a už byl na pochybách, čí chyba to konec konců byla. "Informuji smečku a zvlášť umbry, aby se měli na pozoru. Možnou hrozbu není radno podcenit... Avšak nyní se musíme soustředit na přípravy na zimu. U tohoto konkrétního případu mi uniká motivace, kterou stojím o to vyzjistit." Každý Přízračný si mohl říct o doprovod jiného člena nebo přímo umbry, když ji potřeboval. Bylo lepší se toulat ve dvou, nehodlal ale dělat přikázání - členi stále měli svou svobodu, a že existovali nebezpeční jedinci na jejich cestě, to se občas stávalo a bylo lepší být připraven. Jako u všeho.
Už to začal, už si sedl, nemohl tedy vycouvat. A taky nehodlal. Ať už mu to bylo trapné a nepříjemné o tomto mluvit jakkoli, nehodlal to dát najevo. "V posledních dnech mi na mysl přicházejí nepříjemné myšlenky. Mají negativní vliv na mou produktivitu a nepomáhá ani má meditace. Jsem přesvědčen, že... Mě ovlivnila smrt Nwod'reoky." Vyřkl to tak chladně jak mohl, i přesto se mu do tónu vmísila nejistota, když zmínil šedou vlčici. Její jméno mu bylo zlatem a fakt, že o tomto nemohl mluvit s ní, jako o všem předtím, byl zkrátka zdrcující. Mohlo se to zdát být neuvěřitelné, ale i tmavý Ordo cítil bolest. I on měl emoce, přestože je světu neukazoval.

Mít čepel na dosah vitálních míst nebylo příjemné nikomu, ale Ordo byl toho názoru, že jeden by si měl zažít, jaký pocit to byl. Ne kvůli tomu, že v takové situaci nejednou sám byl, ale protože to mnohým pomohlo otevřít oči, že svět není tak růžový. Zbraně byly užitečné, ale ve spárech nepřítele také nesmírně nebezpečné. S'Arik proto ve smečce propagoval boj se zbraní, dávalo smysl, že by o takové užitečné schopnosti měl vědět i astrál - právě ten konec konců předával veškeré základy. Šedý by potřeboval trochu toho elixíru mládí, aby mohl tyto aktivity provádět v plném nasazení. Teď ho i z toho krátkého držení zbraně rozbolelo za krkem, a tak se opatrně protáhl, zatímco Anjel mluvila. Hold už byl senior, přestože díky celoživotnímu tréninku ve velmi dobré kondici... Systematické trénování boje se zbraněmi však už bude muset přenechat v tlapkách A'Kazy a případně Finna.
Narovnal se. Její výkon nebyl špatný - na jeho tváři se při jejím přiznání však neobjevil žádný nesouhlas. "Rozhodnost a přesnost je důležitá v každém boji. Víš-li kam cílit a jakým způsobem tak, abys využila svých přirozených schopností, je možné protivníka porazit rychle a efektivně, bez zbytečného vysílení či ztráty," souhlasil. Tohle platilo pro každý boj, ať už zuby drápy či se zbraní. Umět bojovat se vyplatilo vždy - vlk měl lepší kondičku, nemusel se bát nevyhnutelných utkání a i mu to dodávalo sebevědomí. U Anjel trochu předpokládal, že zrovna to jí bude chvíli trvat - nebyla tím tipem, který by chtěl mít s bojem společného víc, než bylo nutné. "U zbraní je nutné znát jejich charakteristiky. Vem si na moment mou waru." Pokynul jí k tmavé čepeli v trávě. Při bližším pohledu na ní byly vidět staré rýhy, její nejrozdílnější vlastností byla však váha a ovladatelnost. Tmavý kov byl sice lehčí než by se zdálo, kosa oproti tomu však stále byla pírkem. "Tento typ zbraně je tipický pro mou domovinu, říká se mu wara. Každý tamější válečník má právo na svou, toto je Iptar, stín Henobu. Zbraň, která pomohla ukončit válku." Historie byla důležitá, a když měl možnost Anjel vysvětlit i něco nad rámec toho, co potřebovala vědět, proč to neudělat. Vždy byl otevřený povídání o minulosti či debatám nad moralitou používání zbraní. "Široká čepel wary v boji nablízko perfektně chrání svého majitele a zároveň způsobuje silné riziko pro nepřítele. Je stavěná mohutněji, vyžaduje specifické techniky ke správnému ovládání... Kosa, kterou jsi bojovala ty, je zcela jiný typ zbraně. Je určená k rychlému zneškodnění nepřítele předtím, než se přiblíží do rizikové vzdálenosti - konkrétně by s ní bylo nejefektivnější mířit po nohách, které v boji zajišťují protivníkovu obratnost. Pomocí wary bych její čepel či minimálně držadlo dokonce zlomil, dal bych-li do toho dostatečné množství síly." Ničit zbraně sloužící k výuce nechtěl, že, proto nakonec plán Anjel zbraň z tlamy vykroutit vzdal. Její snaživá vůle a silný stisk by nakonec pravděpodobně přemohl i mechanismus, ze kterého byla primitivní zbraň sestrojena. Už si plánoval: V nějaké volné chvilce rukojeť kosy vylepší. Třeba by pro tréninkové účely mohli najít i jiné zbraně.
To světlo, co jim po dobu boje ještě sloužilo, se už vytratilo. Noc byla jasná, tudíž tu nebyli zcela za tmy - dokonce pod hvězdami. Štěstí, či osud, že zrovna při této příležitosti? S'Arik vstal, upevnil Iptar zpět na svůj postroj a pohlédl na Anjel. "Tímto je tvá zkouška u konce. Prokázala jsi znalosti, schopnost přemýšlet i odhodlání se učit, které je pro tebou zvolenou profesi nejdůležitější. S tvými výsledky jsem spokojen, Anjel, a je mi ctí tě jmenovat Aestou Astrálem smečky Přízračné." Jeho hrdost by se téměř dala srovnat s tou, kterou cítil za úspěchy svých vlastních vlčat, i když to bylo úplně jiné. Tato zrzavá vlčice byla ve smečce od malička a uměl si představit, že tu bude ještě dlouho po tom, co sám šedý Ordo zesne. "Věřím, že nové generace budou ve tvé režii vzkvétat. Avšak jak jsem řekl - není žádnou potupou říct si o radu či si v určitých oblastech rozšířit dovednosti. Mou dlouhodobou vizí je ve smečce rozšířit i umění písma, které chceme s panovnicí Nihilské smečky stanovit za komunikační prostředek. I to bych tě rád naučil." Neviděl ji na výměnném pobytu účastnit se jeho semináře, tudíž předpokládal, že s tímto uměním se nějak podrobněji nesetkala. O jeho užitečnosti by opět mohl mluvit dlouho, ale sám už začínal pociťovat únavu. Účinky adrenalinu vyprchávaly.

Nebyly to jen Anjeliny oči, co prozrazovalo její nejistotu. Nyní je pojily zaseklé zbraně a šedý cítil pnutí, které kosu namáhalo. Onu sílu, kterou zrzavá dávala do jejího držení a zároveň bázeň učinit jakýkoliv radikálnější pohyb. Pozoroval, co vymyslela, a když se špička kosy objevila jen kousek od místa, kde rukojeť Iptaru držel v zubech, byl překvapen její vynalézavostí. Ostří se tupou plochou opřelo do kožené rukojeti s látkovým pokryvem, tedy bylo možné, že kdyby Anjel dala do pohybu správným směrem dostatečnou páku, dostala by šanci o pokus odzbrojit naopak jeho. Výhoda delšího ostří - pro něj však jedinečná šance vlčici vyvést z iluze výhry díky typu své zbraně. Zatímco kosa měla jednu úzkou čepel dále od místa držení a to vcelku tenkou, tmavá wara byla mohutnějšího rázu a pyšnila se dalšími výběžky, které rozšiřovaly její pole působnosti do šířky. Zkušený bojovník se s touto vlastností wary vyrovnal jakoukékoli zbrani.
Ten tah nemohl nechat bez reakce, která přišla dříve, než by se zrzavá se svou nejistotou stihla rozhodnout pro akci. Svou sílu vynaložil do prudkého pohybu mírně vzad a hlavně do strany, stáčejíc své tělo bokem k tomu Anjelinu, a tedy zadkem k pařezu. Kosa se s uširvoucím skřípěním kovu uvolnila ze sevření, zatímco ostrý roh Iptaru teď mířil přímo na Anjelin odhalený krk. "Kaer," zachrčel tmavý konečné slovo a zastavil se těsně před tím, než by se ostří vlčice vůbec dotklo. Bodný zásah by mohl být velmi nepěkný, zde bylo rozumné přestat. Toto na ukázku bohatě stačilo.
Chvíli setrval v této pozici, držíc ostří Anjel u krku. Chtěl, aby se Anjel podívala, nakolik by v případě boje proti zkušenému válečníku byla v nebezpečí. Starý vlk pak ustoupil, položil svou zbraň na zem a posadil se, aby si oddechl. Přestože to nebyl žádný obrovský výkon, vynaložil do něho nějakou tu sílu, které už v tomto věku neměl tolik. "Jak se ti vedlo?" Vrhl po ní pohled. Měl toho o zbraních mnoho co říct, ale první chtěl nechat ji, aby sdílela své poznatky a zhodnotila svůj výkon. I on měl o čem mluvit.

Že by se tady dokázali solidně zrakvit, kdyby chtěli, o tom nebyl pochyb. Zbraně mohly sloužit k obraně stejně efektivně jako k zabíjení a možná bylo lepší, že S'Arik Anjel předem nepovídal o tom, jakou historii měla ta jeho. Možná potom. Opatrní být samozřejmě museli, to však neznamenalo, že by hodlal svou protivnici úplně šetřit. Bránila pomyslného svěřence svým tělem, pak se rozmáchla kosou proti S'Arikově zbrani. Využil nejistoty v tom zásahu a lehce natočil svou zbraň, aby se čepel kosy při nárazu ocitla v oblouku mezi výběžky Iptaru. Čepele se tedy s hlasitým kovovým nárazem setkaly kolmě na sebe. Toto nebyl konec jeho plánu - jakmile se tak stalo, v rychlosti natočil čepel zpět do původní pozice. Ostří kosy se pravděpodobně nějakou plochou ocitlo skříplé mezi výběžky Iptaru. Tmavému zcela jistě šlo o to Anjel odzbrojit nebo využít svého nižšího těžiště pro to, aby ji pákou mezi zbraněmi donutil odstoupit od pařezu.

Přestože toto místo kdysi bylo jeho osobní norou, byl rád, že medici pro něj našli využití. Bylinky potřebovaly pořádek, a sice o nich sám S'Arik věděl jen naprosté základy, které potřeboval k přežití na severu a za války, onoho pořádku si opravdu cenil a obdivoval. Na tomto místě se stále něco dělo a stále tu bylo plno práce. Skoro by si říkal, že jde nevhod - ale Ordo nikdy nechodí nevhod, bylo jeho povinností se zajímat o dění ve smečce. A povinností členů smečky bylo mu o věcech říkat, proto ho pohotovost rohatého medika nepřekvapila.
Kývl na jeho slova. O jejich pravosti svědčil úkryt samotný i fakt, že ho v poslední době viděl méně. Snad cestoval i do vzdálenějších končin sbírat a donášet. Skutečné nasazení! Tak to bylo správné, Ryumee ho učila dobře. "Výborně, cením si důkladné přípravy. Sníh napadne letos brzy, jsem si jist, pokud by bylo třeba pomoct, požádej kohokoli ze smečky." Netvrdily mu to jen hvězdy a nevysvětlitelné sny v hvězdné jeskyni o mrznutí, ale i počasí. Medici samozřejmě věděli, že mají právo si kohokoli zaměstnat, když potřebovali, ale přesto ho chtěl S'Arik ujistit o své podpoře a podpoře smečky.
Zdraví smečky bylo dobrým znamením, které rád slyšel. Ani obvyklé a časté a Evar'la má zase rýmu, se nedostavilo. Synek byl projednou zdravý... Nebo se stejně jako jeho otec naučit svůj stav skrývat, aby se nemusel setkat s dalším jeho pasivně agresivním nesouhlasem? "To jsou dobré zprávy. Doufejme, že počty nepříjemností za celé období mrazů zůstanou nízké. Má poslední vize nybyla příliš pozitivní, nebude na škodu být připraveni na vše." To bylo silně nepravděpodobné, že by bylo všechno v pohodě, ale doufat mohli. Na chvíli se odmlčel, pohled upřený někam do zadní části jeskyně. Až potom se odhodlal vytáhnout téma, kvůli kterému přišel. "Nicméně, jsem tu i kvůli jiné záležitosti," jeho modré oči se vrátily zpět na tmavého vlčka. Posadil se. Přestože měl v mysli přesnou větu, co chtěl říct, bylo pro něj neobvykle těžké ji vyslovit nahlas. Bylo to jako přiznat slabost, sdílet.

Zatímco Anjel odklusala hledat svou zbraň, Ordo si prohlédl mýtinu, tedy jejich bojiště. Pařez, který prohlásil za svůj cíl se nacházel zhruba uprostřed, měl tedy mnoho možností, kudy přijít. Nacházelo se tu několik spadlých stromů a poházené klacky, ale jinak ne příliš vysoká tráva, která by znemožňovala účinné použití zbraní a manévrování. Ideální. Vzal Iptar a udělal pár kroků směrem od pařezu. Hodlal dát Anjel prostor, aspoň zezačátku.
Když se vrátila i s lesklou čepelí kosy, provázel ji pohledem. Její jistý postoj by neznámého útočníka nejspíš odradil od myšlenky, že zbraň jakživ nedržela, to jí tedy přičítal k dobru. Nenechal ji čekat dlouho. Kývl, vstal, zvedl tmavou čepel Iptaru a popošel blíž. Těžiště si držel blíže k zemi, připraven k rychlému výpadu i uhnout. Kosa byla zbraní užitečnou i na dálku, tím se jeho Wara pyšnit nemohla, tudíž pohyblivost byla klíčová. Na druhou stranu mu plocha čepele zaručovala, že Anjel nebude schopna proti němu zaútočit prostým tělem a že má krytou docela velkou část těla. Nezkušenost se zbraní byla v tuto chvíli spíš nebezpečná než bezpečná - bude těžší předvídat její kroky.
Zpomalil tam dva metry před ní, hledíc jí do očí. Nechtěl Anjel připravit o výhodu prvního útoku, a tak se lehce zhoupl doprava a začal ji obcházet, snažíc se dostat k pařezu. Udržoval přímý oční kontakt, nízký postoj a zbytečně neodhaloval zadní část svého těla.

Poslední dobou se S'Arik potýkal s nepříjemným pocitem prázdnoty. Nějaký podíl na tom měly starosti související s přípravami na zimu, které byly v plném proudu - medici sbírali, venatoři lovili a kdo neměl co na práci, tak taky lovil. Tu druhou část jeho zármutku tvořila tragédie, kterou pro něj byla smrt Nwod'reoky. Mezi Přízračnými se jistě vědělo, že šedá vlčice byla jeho partnerkou, přecijen i zde spolu přivedli na svět dva potomky, Evar'lu a M'Raan. Jen oficiálnímu vyhlášení, že by se měla stát jeho Fortis zabránil příchod nemoci, který se jí ve výsledku stal osudným. Stejně jako vždy, S'Arik nedal najevo nic. Ani slzičku neuronil, když mu to bylo sděleno, žádnou známku žalu neprojevil, když ji v tichosti pohřbívali. Možná jen podezřele moc vyhledával jakoukoli práci, co byla k dispozici a vyhýbal se rozhovorům o své minulosti. Skrýval vše, tak jak to dělal celý život - však byl zvyklý na ztrátu, když viděl tolik vlků umírat, ne? Dnes ráno se probudil s prozřením, že je kvůli tomuto nezvykle silnému vnitřnímu pocitu neefektivní a musí s tím něco udělat. Dlouho se rozhoupával, než zamířil do nory léčitele.
Měl štěstí - nebo smůlu - tmavý vlček byl zrovna přítomen, nejspíše zaměstnán. "Dobrý den, Timothée," pozdravil Ordo a zastavil se. Měli vlastně mnohem důležitější věci k probírání, než ty, se kterými sem původně přišel, a tak se jich automaticky chopil. "Jak jsou na tom přípravy a obecně oddělení mediků?" Narovnal se, rozhlédl se po místnosti. O nedávném incidentu Roiha zaslechl, stejně jako o procesu léčení Cielovy poruchy. Všechny cesty vedly k medikům.

Dvě části zkoušky měla za sebou, poslední ji čekala. S'Arik zvolil tuto disciplínu z očividných i méně zřetelných důvodů. Anjel nikdy neviděl v konfliktu - a ani neslyšel, že by se do nějakého dostala, na rozdíl od jiných členů smečky. Takový Cielo se rval stále a Roihu si o to docela říkal. Jeho partnerka měla fyzické dispozice téměř lepší pro boje než on, neviděl v ní však takové odhodlání je využívat. Až doteď, kdy se úkolu jako v předešlých případech postavila čelem. Vyčkal na její odpověď, když zvažovala své možnosti. Kývl. Volba v jeho očích správná. "Nikdy není pozdě učit se novým věcem," souhlasil. Úctyhodná myšlenka - stavělo jí to do nevýhody a přesto se nebála využít šance se od zkušenějšího něco naučit. Přestával mít pochybnosti. Hlavou jí naznačil směr, kterým jít, aby svou zbraň získala. Kosa, kterou pro smečku získal Hariuha, byla skrytá v křoví někde na severu. I to byla svým způsobem zkouška, která měla prověřit její schopnosti stopování. On hodlal počkat zde.

Zrzavá dcera Kory rozhodně nebyla žádný neznalec ohledně smečkových záležitostí. Ba naopak, docela svými slovy během zkoušení Orda příjemně překvapovala. Když měl její projev úroveň a důležitý obsah i pod stresem, který zkoušku doprovázel kvůli nejistotě úspěchu, byl si téměř jist, že i učedníkům by to dokázala povědět pěkně. Když domluvila, přikývl. Cítil nutnost připomenout jí jen jednu věc. "Je třeba nezapomínat na to, že ať pomocí našich metod vyčteme ve hvězdách cokoli, vždy záleží na finální interpretaci, při které bychom se měli přiklánět k rozumnému úsudku, ne slepému následování. Někdy se sdělení vztahuje k událostem nedávným, jindy k těm, co se teprve stanou. Žádné z nich se nedá brát za zcela pozitivní či zcela negativní, přestože se tak na první pohled mohou jevit." Neřekla nic špatně, pouze jí zdůrazňoval to, co pokládal za důležité předávat i další generaci. Aby nad věcmi přemýšleli, aby používali ten nejdůležitější orgán jejich těla, když už ho vlastnili. Jednomu mohla myšlenka "vzkazů z oblohy" nebo "vzkazů z jeskyně" přijít ujetá, a ona taky byla. S'Arik sám míval problém těmto věcem uvěřit a bylo pravdou, že ohledně jejich pravdivosti byl stále skeptický, protože se nedaly vysvětlit jeho milovanou vědou. Přízračné učil tento přístup, protože byl v rámci mezí srozumitelný i vlkům skeptičtějším.
Anjel zmínila všechny věci, které si teď vybavoval i on. Líbilo se mu, jak nad tím skutečně kriticky myslela. Zmínila vše důležité. "Přesně tak, vše jasně definovat zabraňuje neporozumění. Uzavření smlouvy se poté dá stvrdit slovně, ale není na škodu ji udělat oficiálnější - jejím sepsáním a podpisem toho, kdo za plnění ručí, či výměnou nějakého předmětu." Doplnil. Toto oficiálnější uzavření se teď s Ignisem nekonalo a S'Arik to chtěl co nejdřív napravit. Chování jeho členů padalo na jeho hlavu, tak jako chování členů Ignisu padalo na hlavu Raymonda.
Šedý se zastavil na mýtině. Mezi stromy bylo už šero a on pro následující aktivitu potřeboval ještě trochu světla. "Třetí část tvé zkoušky je praktičtější. Přestože Přízrační jsou smečkou nekonfliktní a řešení sporů bojem považuji za barbarské, je třeba být připraven. Jako Astrál zodpovídáš za bezpečí svých učedníků..." Postavil se proti ní a při řeči si odepl z postroje karabinu poutající čepel jeho zbraně. Zkušeně ji uchopil do zubů za rukojeť, pohlédl na Anjel a položil ji na zem před sebe. "Tvým úkolem bude se se mnou utkat a ubránit tento pařez - ten je momentálně tvým svěřencem. Využívat můžeš vše v okolí. Někde na ostrově se nachází zbraň, která ti s tímto úkolem může pomoct. Pokud máš zájem této možnosti využít, dám ti čas na její nalezení." Sice zněl chladně jako vždy, uvnitř se vlastně se na souboj těšil. Byl starý, takže ne v nejlepší formě, ale rozhodně měl za sebou roky válečnické zkušenosti a nebylo by moudré ho podceňovat. Teď bedlivě čekal na další krok Anjel - rozhodne se najít kosu a mít něco, čím bojovat proti ostré čepeli Iptaru, pokud se Ordo rozhodne ji použít, či setrvá a bude pokoušet štěstí? Záleželo na výhře?

Schválené

U magie je třeba omezit smrtelnost. Dopiš, že nemůže přikázat někomu spáchat sebevraždu - ani rozumnému, ani chorému vlku.

Jak S'Arik očekával, bratr ho představil jeho potomkům. Přikývl a ještě jednou si jeho vlčata soustředěně prohlédl, jakoby se o nich dokázal dozvědět vše jen jedním pohledem. Aikan byl členem Přízračných už dlouho, přesto bylo slušné, že oceňoval pohostinnost vůči jeho rodině. Domluva padla, rod Milaga se měl sejít toho večera ve Vissalis - teď byl čas na přísahu.
Všiml si výrazu Norek, kterým sledovala svého bratra. Byla nervózní a dost to ukazovala, docela se obával, aby se nerozhodla slavnost pokazit. První vystoupil A'Kaza, jak očekával. S'Arik na něj hleděl s očekáváním. Jeho vypiplaný syn jistě pevně věděl, co říct a jak nezklamat. Jeho projev se mu zamlouval, skutečně jím projela ta horká vlna hrdosti, že je otcem. I u Norek tento pocit přetrval. Možná bylo patrné, že svá slova trochu převzala od bratra, ale vzhledem k její nervozitě byl rád, že i přes obtíže dokázala svůj projev dokončit. Dokonce se jí pokusil podpořit, když se zasekla - pokývl hlavou na znak, že si vede dobře. Něco, co jen tak nedělal.
Jakmile oba skončili a chvíli tam tak spolu stáli, šedý povstal. Na chvíli se otočil i na dav a pokynul ocasem, aby udělali stejně - stvrzovalo to jejich přijetí přísahy a respekt. "Gratuluji," pravil a popošel k A'Kazovi s Norek. "Vaše přísaha se přijímá. Nyní jste dospělými členy rodu Milaga... A já hrdým otcem." Poslední větu řekl tiše, spíše jim do ouška. Snad i něco vřelého se objevilo na jeho tváři, když se na ně díval. Ještě to však u konce nebylo, a tak udělal krok zpět a vrátil se ke svému oficiálnímu tónu. "S dospělostí přichází volba profese. Kterou jste se rozhodli sloužit svému okolí?" Měla přijít rovnou jejich zkouška na Aestu, proto se to nemělo opomenout. I tohle byla věc, která se oznamovala veřejně, zkouška samotná už součástí Kosuth'laes nebyla. Nebo nebývala, ne v jejich domovině. Museli se však přizpůsobit kultuře Přízračných.

Count me in