Príspevky užívateľa

Schválené

V magii máš napsáno, že "špatně srostlé zlomeniny se spraví do týdne" a poté je tento fakt vyvrácen, prosím o rozhodnutí. Zároveň můžeš specifikovat - ovlivňuje regenerace nějak konkrétně útoky jiné povahy (třeba popáleniny, kyselinu apod.)?

Leč to samozřejmě nevyjádřil výrazy, těšilo ho, že v Henobu se stále držela tradice dědění jmen. Pamatoval si Ra'Juun osobně - zajistila v kronikářství systém. S'Arik by skoro řekl, že se mu po své rodné zemi stýská. Chyběl mu pohled na fungující řád. Ten se mu sice u Přízračných také podařilo nastolit, ale sotva se mohl rovnat centralizované říši. "Pak je na místě otázka. Hodláte se sestrou v Norestu strávit více času, či vyzjistíte potřebné a poté se vydáte nazpět?" Vážili cestu, co trvala půl roku, a tak přemýšlel, co za tím stojí. Chtěl vůdce společenství mít nad rodem dohled? Očividně. I on by chtěl. Možná tu byli, aby se stanovila stabilní komunikace s Henobem? S'Arik měl očekávání, a doufal, že se také dozví, co se teď v Henobu děje.
Oplatil jí zdvořilostní kývnutí. "Zjistíte, že v Norestu se nachází spoustu vlků, kteří zakládají na zastaralých, primitivních způsobech. Cielo není schopen moudrosti, kterou mají jiní." Naznačoval tím, že Cielo byl chorý? Ano. On totiž byl. Nebyl to fakt, kterým se smečka chvástala, a vlastně to ani nebylo důležité, ale hodlal odpovědět na otázku. Tajemství to nebylo. S'Arik byl stejně kritický ke všem členům smečky. A ke své rodině obzvlášť.
Rozešel se tedy podél řeky. Chápavě přikývl na odůvodnění k mapování rodu, než na vyzvání začal mluvit o problematice. "Mým původním plánem bylo v Norestu sbírat vědění, obzvláště o magii, a dožít životem poustevníka. Žije tu mnoho vlků, kteří stojí za studium a sledování, proto jsem se zde usadil a rozhodl se pokračovat rodovou linii. " Udělal chybu, a byl ochoten si ji přiznat. Možná by i měl mít strach, že za ni bude potrestán samotným Společenstvím. Zřejmě mají vliv až sem. "Milaga se snaží zdejší populaci pozvednout zdejší úroveň. Chceme šířit umění číst, psát, počítat, používat předměty a diplomacii. Přízrační jsou v tomto učenliví, proto projekt začal u nich. Zplodil jsem potomky, kteří s tímto záměrem měli pomoci, ale dcera se od rodiny distancovala a mladší syn je ztracen. Snahy rozšířit naši krev ke spojencům v Nihilské smečce... Zklamaly. Zdejší neovladatelné barbarské vlivy nejsou vhodnou kolébkou pro rod, který vzkvétá na civilizovanosti. Můj bratr, Aikan Tah'reza Wanehaar, tam zanechal tři své potomky. Jeden z nich se narodil s bílou srstí, druhý bez ability cítit bolest. Kromě jednoho syna i jejich výchova zklamala a nedělají našemu rodu dobré jméno." U Ghaa'yel ale viděl zlepšení a Ar'Kadien se ztratil, tudíž ho už ho z rodiny vyškrtl. O něm i o všech, kdo se nedostaví na příští Kosuth'laes, to hodlal nechat znát. "Vedu si spisy, mám tu svou Vissalis. Potomků našeho rodu se v Norestu narodilo mnoho, ale málokterý odpovídá původní koncepci." A to jak vzhledově, chováním k rodině, prezentací navenek, schopnostmi i zdravotním stavem. "Pokud se situace nezlepší, možná Milaga v Norestu zažije svůj první felhejaah." S tím se po Lirtheni vážně podíval. Jistě znala slova z jejich domoviny - felhejaah bylo zjenodušeně označení pro absolutní rozpad. Užívalo se kdysi při smečkách, co se rozdělovaly pro lepší uspořádání ve Společenství, nebo když zanikaly rody. Kompletní zánik a nový vznik. Od začátku. Pokud znala kroniku a pokud ji pustili i k utajenějším spisům... Věděla i to, že felhejaah dával vůdci rodu právo se nechtěných členů smečky či rodiny pro dobro ostatních zbavit i... Radikálními způsoby. Třeba aby se vyvarovali šíření špatných informací či jejich krve. Tohle byla velká věc a S'Arik se jí zdráhal. Jejich rod se většinou od vyhnaných členů rodu jen distancoval, protože být zprotivený rodu v Henobu mělo skutečně velkou váhu. Jeden dočista přestal existovat, už tam nemohl žít na úrovni. Ale zde? Panovala tu až příliš velká svoboda, smečky spolu sotva komunikovaly, natož aby se shodovaly názorově.

Ve smečce přibylo za posední rok mnoho tváří, hlavně těch mladých. S'Arik s postupujícím věkem čím dál tím více cenil ticho. Rok zpět se dokázal rvát, běhat po světě a rozmlouvat, teď... Ho hlodalo stáří. Byl smířený se smrtí, co brzy přijde, ale musel svou užitečnost prokázat jinak. Profesi umbry už příliš prakticky zastávat nemohl, zbýval astrál.
Toto podzimní dopoledne trávil v jehličnatém lese. Přinesl si svou zbraň a s její pomocí teď na jedné z vyvýšených skal a táhlými přesnými pohyby vyřezával cosi ze dřeva. Poslouchal zvuky lesa a občas vrhnul pohled do okolí, obzvlášť na blízké jezero a ostrov, co odtud mezi stromy krásně viděl. Na otázky rodu se proteď rozhodl nemyslet. Zaobíral se jimi často a stejně neměl jak s nimi naložit bez diskuze se členy rodu. Přípravy na Kosuth'laes, co se měl brzy konat, byly v plném proudu, zbytek mohl počkat. Mohl se věnovat sobě a smečce. Mohl si trochu užít stáří.

Život byl klidnější, když už S'Arik nebyl Ordem. Měl čas více psát, více výletovat a více rozmlouvat s ostatními, i když se mu do cesty stavěly strasti stáří. Zvládl by vůbec ještě třeba takovou cestu do Nihilu? Jeho cíl prozkoumat celý Norest bude muset připadnout na jiného. Starostí měl i na stará kolena dost - stále byl lexem, a když už neměl fyzičku na válečnictví, hledal uspokojení aspoň v práci astrála. Byl obeznámen s faktem, že Ryumee v létě vrhla vlčata - jak by ne, byl její zástupce a musel vědět o všem, navíc se celá smečka vídala.
A vlastně tušil, že dříve nebo později věnuje některému více ze svého času. Možná všem třem. Snad vnitřní pocit, že může s těmito mladými předejít pohromě ještě dřív než se stane, ho společně se smyslem pro povinnost dostatečně motivovala. Mířil zrovna ke svému sídlu v horách, když se rozhodl si udělat otočku u jezera. A hle, potomek fortis! To vlasaté a rohaté. Stařec se za ním vydal. Nesl si svůj přívěšek a brašnu s psacími potřebami. "Vlče," oslovil chlapce chladně, když se přiblížil. Zastavil se až na břehu.

S'Arik už byl senior. Srst mu šedla, řídla a odhalovala četné staré jizvy. I kdyby se dožil zimy, věděl, že ji už nepřežije. Vděčil právě jizvám za to, že se nedožije věku, který by se u členů jeho rodu čekal? Aspoň v Henobu. Chyběla mu předvídatelnost, řád a disciplína rodného kraje, ale nejděsivější bylo uvědomění, že v Norestu strávil více času než ve své domovině. V této barbarské, k rodové výchově nepřátelské zemi. Pamatoval si vše vůbec správně? Mohl věřit svým vzpomínkám, když ani meditace už nepomáhaly odlišit jeho vlastní myšlenky od těch všech, které za roky převzal do své mysli od druhých?
Právě meditovat tu S'Arik byl. Schválně vyrazil mimo smečku, snad aby nebyl rušen nejmladšími přírůstky smečky, které dokázaly být nadmíru otravné. K čemu na nich plýtvat energii, když neměli správný přístup k výuce už od začátku? Možná to byla jeho chyba, stejně jako stav rodiny. Norek. Ghaa'yel. Odchod rodiny Anokathřiny. Aikanova neslavná smrt. Evar'lovo ztracení a opožděný návrat. Ne, ne možná - byla to jeho chyba. Jeho vinou se půlka rodu nechovala tak jak měla. Stařec byl naprosto znechucen jejich vystupováním a absencí respektu i zodpovědnosti. Co ale zmohl teď? Brzy bude na mladých, aby se zhostili jeho role. Brzy jiný bude kázat rodu, co býval veliký, ale v této zemi nezažíval dobré období. Aspoň příchod potomků Ra'Juun mu dodával naději, že pomůžou vše dát dopořádku.
Pootevřel oči, protože mu vzduch přivál pach. Nebyl tu sám. Zpozoroval tmavou šmouhu v dálce, ale rozhodl se zůstat sedět. Měl na sobě svůj zlatý náhrdelník a vedle ležela jeho brašna s psacími potřebami.

Nemýlil se. Vlčice, jež ho obdařila svou přítomností, již znala jeho jméno, a stařec se zamýšlel, odkud. Jednoduché vysvětlení: buď sem z rodné říše došla už s touto vědomostí a věděla, že teď bydlí v Norestu, či se jednoduše už setkala s členy jeho smečky. Druhé se potvrdilo. Cielo. S'Arik v něm kdysi viděl nadějného mladíka, ale jeho neschopnost se poučit a udržet tajemství byla laxní. "Je mi ctí, Lirtheni. Jste potomkem Ra'Juun, je to tak?" Srst kronikářky se v ní perfektně zachovala. Ubohé, jak málo se zbarvení Milagy zachovává zde. Měl světlou vnučku. Světlou, ani trochu tmavou! "Mé celé jméno zní S'Arik Dasurk Milaga, nositel přísahy Ret-Taag a válečník K'gonlash. V současnosti jsem Ordem - vůdcem - Přízračných." Pochyboval že si Cielo pamatuje jeho jména, a tak je zmínil. Zajímalo ho, zda válečnické vyučení v Henobu stále existuje jako tehdá. Možná i to se od tamější dozví.
Jak zvláštní, po takové době vidět pravou, snad nezkaženou tvář z domova. Vlčice byla mladá, a tak se ani nesnažil ji přiřadit k pomalu rozpíjejícím se vzpomínkám na tehdejší vlčata Společenství - v té době totiž ještě zcela jistě neexistovala. Byla tu dokonce se sestrou. "Pracovní důvod cesty, tedy. Vážím si toho, že jste pro povinnost a rodinu podnikly takovou cestu." Zdejší by se o dedikaci měli co učit. "Avšak bohužel vás nenadchnu stavem, ve kterém se náš rod v Norestu ocitá. Pojďte, Lirtheni, projdeme se." Stařec se pomalu rozešel. Věděl, že nese vinu za výchovu rodu, která se zde nedržela jak měla, a byl ochoten o tom mluvit. Měli mnoho o čem mluvit - první hodlal ale dopomoct příbuzné splnit svůj úkol.

Truchlící otec. Tak přesně S'Arik nevypadal, když seděl a propaloval svého navrátivšího syna ledovým pohledem. Zda byla jeho ostrost dána přirozeným kontrastem jeho očí k barvě srsti, osobním názorem nebo stářím, to nejspíš nebylo zřetelné. A snad ani sám lex to nevěděl - věděl však, že jeho syn se nyní snaží dostat do smečky, a že mu pro to Ryumee zadávala úkol. Bylo načase. Byl tu ze dvou důvodů. Zaprvé, aby se přesvědčil o synově návratu. Vyvrátit fakt, že jeho mysl mohla být chorá a vymýšlet si totiž vždy starcům dělalo radost. Zadruhé, na vlastní srst se chtěl přesvědčit, jak čerstvá Fortis, jeho následnice, plní své povinnosti. Dařilo se jí pokládat správné zkoušky, či měl poskytnout radu? Byl čas na další lekci? Dnes to S'Arik neměl v plánu, ale celý život byl jedna velká lekce, a věděli to oba. Nesešlo na tom, kdy zkouška přišla, jeden musel být připraven. Byl Evar'la připraven na to vrátit se ke smečkovému životu? Tím si otec nebyl jistý.
Pozorně si vyslechl, co Ryumee zadala zájemci o smečku. Nevypadala, že by si jeho příchodu všimla - senior se ale také o pozornost nežádal, seděl tiše. Neuhnul pohledem ze svého syna, když zaznamenal jeho pohledy. Zdálo se mu to, či v nich bylo něco vzdorného a troufalého? Byl o tolik starší. Vyšší než sám starec, mladý, s celým životem před sebou. Druhá strana jedné mince. Jak nepříjemné bylo, že otec vlastně neznal tu svou druhou stranu. Neznal svého syna, ne v současnosti. Zvedl se a přistoupil blíže až v moment, kdy se růžovooký doptával, až po tom, co se vyjádřila Fortis. Tu znovu pozdravil pohledem. "Evar'lo." Oslovil syna a dlouhou chvíli mlčel a s hlavou narovnanou hleděl chlapci zblízka do očí. Sledoval jeho reakci, jakýkoli náznak dění, co by se mu nelíbil, či si jen prohlížel svého ztraceného syna. Byl to on? "V Nihilské smečce," začal starý vlk rázně, "vyhledáš člena Milagy. Vzkážeš mu, že den po příštím úplňku se bude konat slavnost Kosuth'laes. Místo - trosky Othamu, v poledne. Vzkaž, že je jejich povinností se na rodové události ukázat. Včas." Za celou dobu starý vlk snad ani nemrkl. Netázal se Ryumee na povolení, aby synovi zadal side quest, prostě konal. Ještě včera si nebyl jistý, zda se rodová událost bude konat, ale nyní bylo jasno.

Starý lex zaslechl krátké vytí, co se nad krajem sneslo. Nejdříve mu nevěnoval pozornost, protože nebylo naléhavé a věděl, že jiní jsou v terénu, ale jak tak seděl, uvědomil si, že ten hlas zná. Doslechl se o tom, že jeho nejmladší syn, Evar'la, se vrátil do Norestu. Kolik toho asi viděl během cest? Poznal svět dostatečně, aby byl připraven ho brát zodpovědně? S'Arik se svým synem nikdy nebyl zcela spokojený - prve ho osud obdaroval špatným zdravím, potom s ním přišla smrt S'Arikovy partnerky, a potom se... Bez jediného slovíčka ztratil. Co mohl stařec udělat? Nic. Několikrát přemýšlel, zda ho vykázat z rodu, ale neudělal to. Zatím.
Vlk nespěchal, když kráčel po území. Chodil poslední dobou nalehko - z postroje se zbraní ho totiž už skutečně bolela záda. Cítil, že už to nebude trvat dlouho, než nadejde jeho čas. Stále to byl ovšem čilý senior, co se tvářil tak jak vždycky. Teď ovšem jeho chladný výraz podtrhovaly ještě vrásky. Pomalu přešel hráz a poznal, že přibližující se skvrny jsou jeho cílem. Potřeboval si potvrdit, jestli se skutečně jednalo o jeho syna, či si jeho hlava jen vymýšlela. Přiblížil se přímo ke konverzující dvojici, a jakmile si na ně skutečně pořádně dokázal zaostřit, posadil se a prozatím jen zpovzdálí pozoroval a poslouchal. Probodával pohledem Evar'lu, ale pokud se nezapomněl kývnout Ryumee na pozdrav. Chtěl něco?

Přejel si vlka ostrým pohledem, když se vylekal jeho příchodu. Odhalovalo to nepozornost? Vinu? Hloupost? S'Arik ani nehnul brvou, pouze přišel dřív a vyslechl si odpověď na otázku, kterou položil. Obsáhlá odpověď plná cenných informací ho z předchozího špatného závěru o Everettových schopnostech pozorování vyvedla. "Co bylo předmětem vašeho sporu?" Ptal se. Všiml si, že se hádali, nebo minimálně že to v rodině Estreláků nebylo tak růžové. Ordo sledoval a sledoval bedlivě všechny, obzvláště ty, kterým plně nevěřil. Everett... Patřil mezi ty, kterým nedůvěřoval z každým úkolem, už kvůli oné neklidné domácnosti. Ledový pohled seveřana rozhodně nesouhlasil s tvrzením o tom ještě nemohu říci, stejně jako s tím, že si Ghu'lass snad hledal lásku. Nebylo to jeho vlče, ovšem, ale stále se mu nelíbilo, že se kvůli něčemu tak zbytečnému jako byla láska někdy mohlo něco... Pokonit. A že by to snad byla M'Raan, ona záhadná láska? Pochyboval. Minimálně jeho dcera věděla, že není na ní si vybrat partnera. Nebýt zákonů onoho rodu, snad by i zvážil toto propojení rodin. "Starám se o smečku, jako vždy. Roihu s M'Raan přinesli informaci, že můj ztracený syn, Evar'la, se pohybuje v Norestu." Prohlásil jako fakt, když byl i on tázán. Nepotřeboval k tomu sdílet své komentáře a názory, přestože v něm stále ještě nenavrácený syn vyvolával určité nemilé myšlenkové pochody.
"Přisedni si, Everette," rozkázal klidným hlasem své aestě, a sám se posadil. Chápal jeho touhu po tom si také jít sehnat snídani, ale zároveň chtěl šetřit svým časem. Sklonil se ke svému zajíci, přidržel ho tlapou a utrhl z něho nějaké části, které přisunul ke svému společníku. "Smečku v současnosti provázejí poklidné časy. Nová hráz drží, nemáme ztráty, je vhodná chvíle se soustředit na naši budoucnost. Jsi astrálem, Everette, to je důležitá role, jež bývala a stále je i v mé správě. Co pokládáš za důležité vlčatům Přízračných předat?" Jeho slova indikovala, že tohle bude jedna z těch složitějších konverzací. Či dokonce zkouška, soud o tom, zda si Everett pozici astrála zaslouží? A zda si zaslouží Ordovu důvěru?

Schválené

Svou relokaci z Henobu do Norestu sice S'Arik nemohl nazvat výhodnou či zvlášť obohacující, ale plnil tu, co původně chtěl - sbírat vědomosti a v klidu dožít. Ach, jakými dramaty si zvládla projít smečka velikosti Společenství i za krátkou dobu - to tady ale neexistovalo. Norest byl místem... Spíše osobních konfliktů, než válek a jednání. Pravda, že tu byly pokusy pozvednout barbarskou náturu této země, jako ples či workshop, ale to nebylo dost.
S'Arik měl brzy předat velení své smečky, a ponořit se snad to klidné konečné fáze života. Docházelo mu, že na poměry Henobu ještě věk na umírání až tak neměl, ale zde... Cítil, že další zimy se nedožije. A možná to tak bylo lepší. Na svá stará kolena měl však díky celoživotní dobré životosprávě velmi dobrou fyzičku, a i když jeho srst už řídla, stříbrněla a odhalovala staré jizvy, pohybu byl děd schopen dobře. Vydal se k řece rozjímat - ach, kdyby tušil, na koho tu narazí!
Procházel se kolem řeky, vybaven jen svým zlatým náhrdelníkem. Zpozoroval tmavou skvrnu v dáli a když se přiblížil, pach a pak i zrak mu prozradily, že se jedná o tmavou vlčici. Nejzvláštnější bylo, že její rysy poznával, a byly mu velmi povědomé. "Buďte zdráva. Henob jest vzdálený od zdejších končin. Poznávám ve vás povědomé rysy - jste Milaga, nemýlím se?" S'Arik se zastavil, když byl blíž, a zvedl hlavu. Tázal by se opatrně, jenže v jeho hlase nebylo slyšet citového zabarvení. Stejnětak jeho výraz pokrývala ledová maska.

Území spojenců jeho smečky bylo skutečně malebné. Údolí uzavřené mezi horami jistilo nihilským částečné bezpečí a společně s jižní polohou dodávalo unikátní druhovou bohatost. Starý vůdce Přízračných sice nedokázal pojmenovat každý organismus, ale přesto si všímal, jak se vegetační stupně cestou vzhůru z nízkého stupně termofytika mění až do montánního stupně oreofytika, nebo-li horských smíšených lesů. Horská louka tu tvořila ostrov, co působil téměř subalpínsky - ale zas až takové převýšení hory nihilu nenabízely, leč tu díky jižní expozici na skalách i ona alpínská flóra rostla. S'Arik tu však nebyl pro to, aby obdivoval vegetační stupně, ba si jich ani v tomto pojmenování nebyl vědom - měl důležitější úkol.
Do Nihilu přiše kvůli rodině, a té se také hodlal věnovat jak jen mohl. Možná už byl stár, ale měl mnohé zkušenosti - a kým by byl, kdyby je nepředal mladé generaci? Po nocích se mohl akorát mračit nad jejich zkažeností a přemýšlet, čím to bylo. Byl Norest příliš pohodlný pro výchovu správného Milagovce? Byly emoce vlků kolem příliš škodlivě vlivné? Ze všech vlčat svého syna jeho pozornost nejvíce upoutal Arrakis. Nejen protože fyzicky zdědil nejvíce znaků svého rodu, ale i proto, že prokazoval zájem o válečné řemeslo. Chtěl vědět víc, a to se cenilo. Bylo jednodušší učit někoho, kdo zájem má - jak moc odlišné představy o této lekci však děd a vnuk měli?
Přinesl si i svou zbraň, kterou měl upevněnou na postroji. Stál u stromů ve stínu před sílícím sluncem, a když uviděl vzrostlého vnuka přicházet, vydal se mu naproti. "Arrakisi," pozdravil ho kývnutím, na tváři jen štiplavý led bez příměsi emoce. Slyšel, že se princ nihilský již o boji učil, přesto si ho hodlal prověřit. Zastavil se a pohlédl mu do očí. "Jaká jsou tvá očekávání od této lekce?" Položil první otázku. Mohli se soustředit na to, co by si princ přál, anebo také ne.

V určité míře obdivoval, jak moc Ciela téma zbraní zajímalo, a jak moc si tímto očividně šplhl. Zajímavý tmavý vůdce byl, to nemohl popírat - už jen tím, jak moc se od zdejších lišil svým původem, dovednostmi a filosofií. Každý tu byl něčím výjimečný, ať už způsobem, který považoval za užitečný nebo zhoubný - ale každý měl něco, z čeho se sám mohl učit. U mladého venatora mohl třeba trénovat svou trpělivost. "Znalost a dovednost jsou věci docela odlišné," namítl, aby uvedl obdiv na pravou míru. Nepotřeboval být uctíván, aby znal své dědictví. Dobře věděl, že i on může prohrát - a o tom konec konců svědčily četné jizvy, které skrýval pod srstí. "Ale jsem trénován, abych v boji obstál, ano. I protivník však může být silný, a boje se zbraní mají i své nevýhody..." Neplánoval Cielovi vyprávět o válce, pokud je k tomu konverzace nezavede. Obával se, že by takové téma těžko pochopil... Ale třeba se pletl. "Jako větší riziko vážných či i smrtelných zranění. Neopatrné či nezkušené zacházení může vést ke zranění i samotného držitele zbraně. Rovněž technika boje se zbraní se liší od barbarských způsobů, jelikož předmět narušuje tvé těžiště." Tmavý vůdce se postavil, aby popošel k Cielovi. Chlapec pomocí jeho předchozích slov o zbraních wara analyzoval i svůj meč, a S'Arik mu hodlal věnovat pohled znalce, když už předával své znalosti a měl zaujatého posluchače. "Ano. Ostří namířené k protivníkovi by přitom bylo toto zahnuté. Držadlo a tedy i tvé čelisti by totiž díky tomu byly chráněny tímto výběžkem." Ukazoval na části položené zbraně. Byl to podivuhodný kousek - asi nikdy neviděl takto zbarvený výtvor. Nejspíše šlo o výtvor lidský nebo magický.
Udělal zase krok zpět, udiven otázkou ohledně titulu. Ne, že to dal najevo, jeho výraz zůstával staticky klidný, a ne, že by takovou otázku nečekal - od Ciela přeci mohl čekat cokoli. Jenom nevěděl, jak se postavit k takovému obdivu, a jak chlapce vyvést z omylu, že je bezchybný, takzvaně úžasný. "Ne," odpověděl jednoduše. "Tento titul jsem získal v Henobu, v mé domovině. Je to zem mnohem pokročilejší, než Norest." Dal mu nějaký kontext. Ani on neměl pravomoc Ciela jmenovat válečníkem K'gonlash, i kdyby opravdu chtěl. Ctil zákonů domoviny - tyto tituly byly nepřenositelné, a pyšnit se jimi mohl jen ten, kdo si je zasloužil v místě jejich původu. "Avšak můžeš se naučit, jak se s tvým mečem zachází, abys ho dokázal využít stejně jako válečník. Zvedni svůj meč, Cielo." S'Arik naznačil k ležící zbrani. Pozvánka na hodinu boje se zbraněmi přišla, a měla proběhnout právě teď.

Schválené