Príspevky užívateľa

Vztah S'Arika a jeho potomků dost možná navenek vyzařoval tím typem aury, který nebyl zrovna zdravý. Měli problém s komunikací. Ať už to bylo kvůli tomu, že si hloupé myšlenky první rozmysleli a nahlas vyřkli jen to, co bylo příhodné, nebo tím, že preferovali o osobních věcech obecně nemluvit... Pro Milagovce to ale byl normální způsob mluvy, klasický neosobní, chladný rozhovor. Z poloviny o práci, ze čtvrtiny o rodině a ten zbytek tvořila naoko nepodstatná a opomíjená sekce "osobní život". Že Norek komunikovala jinak než její bratr, kterého si vypiplal k obrazu svému bylo očividné.
Poslouchal její slova. Hovorový slovník mu na tváři úsměv nevykouzlil, ostatně jako nic za poslední roky. To zvládl za tu dobu snad jen příchod jeho partnerky a větší úspěchy jeho vlčat. Od Norek slýchával tedy spíše o neúspěchu. Poškození jejího oka bylo takové plýtvání! Ale nad tim už se vztekat nehodlal. Ostuda, že se na něj teď musel dívat kdykoli, kdy s ní mluvil. "Jsem rád, že jsi našla způsob opět normálně fungovat," odpověděl. To bylo důležité, že si mohla lovit. Sám si neuměl představit tu potupu věčně spoléhat na pomoc od ostatních. Samozřejmě spoléhal dennodenně na smečku, ale to byla jiná věc. Zmínku o jejích copech nechal bez odezvy. Asi by ji pochválil, kdyby věděl jak, vypadala, že z toho je šťastná... Ale na druhou stranu, neměla důvod. A ona neměla důvod. Estetika nebyla důležitá. "Překáží ti srst při aktivitách?" Položil otázku. Jistě musela mít důvod, proč si nové copy splést. Jako správný přímočarý samec na možný problém hledal řešení.
Přišla blíž a oplatila mu otázku. Měl na to samozřejmě jednoduchou odpověď, předem vypočítanou. "Podzim přišel a je čas se začít připravovat na zimu, jsem tedy zaměstnán smečkovými záležitostmi. Nwod'reoka onemocněla a tvá sestra se stále pohřešuje... Také brzy bude čas na slavnost Kosuth'laes tebe a tvého bratra. Chci si s tebou promluvit o tvé budoucnosti, Norek. I o současnosti." Nečekal na povely ani na trapné ticho, přesto jí dal chvíli na to tuto zprávu zpracovat. Třeba jí to víc rozmluví. Byl její otec - po odchodu Nadezhdy byl jedinou osobou, která měla právo rozhodovat o jejím životě. Tak fungoval jejich rod.

Byla to ona, nezdálo se mu to. Nikdo jiný, nikdo smyšlený, stála tu před ním jeho skutečná dcera. Byla vyšší než posledně a tolik podobná své matce. Podle její reakce vypadala, že i ona je ráda zpět. Její zvolání naznačovalo i k tomu, že mohla být v pořádku. "Dcero, jsi zpět," zopakoval si nahlas. Byla to úleva. Kolik scénářů mu projelo hlavou, když se ztratila? Spoustu, mimo únosu se mezi teoriemi objevila i nehoda následovaná smrtí. Byl rád, že to se vyvrátilo, samozřejmě ale hodlal považovat vysvětlení. Vlk kvůli jejímu případu klesl o příčku a rodina byla bez sebe.
Nechal ji mluvit. Možná protože sám nevěděl, jak v tuhle chvíli zformulovat slova. Vychrlit na ni teď hned vše, co se v její nepřítomnosti odehrálo se nezdálo být dobrým nápadem, i když tak by se defacto dal popsat S'Arikův slovník. Ovšemže se na její výmluvu hrozně moc chtěl zatvářit grimasou to si děláš srandu, ale neudělal to. Obdaroval jí jen vážným pohledem do očí a chvilkou ticha. "Smečka se o tebe bála. Rodina se o tebe bála, M'Raan," promluvil s povzdechem. Co se muselo uznat, po tak dlouhé době ve ztracení bylo štěstí, že přežila. Viděl, že si nejspíše nežila nijak dobře, soudě dle její chudě udržované postavy, ale kdo by se divil. Mladá a už měla zkušenosti s horami. "Předpokládám tedy, že jsi aspoň dobře poznala horský terén?" Musel se zeptat na to, jak si vedla. Jistě dobře věděla, že každá zkušenost je dobrá, pokud se z ní vlk dokázal něco naučit. To byla jeho filosofie, kterou hrdě předával.
Nechtěl stát na místě. Mohl vypadat jakkoli lhostejně, nechtěl ale řešit, kdyby tu jeho cérka omdlela na nedostatek energie nebo něco takového. Už nebyl dost mladý na to, aby ji sám odnesl k noře ve Starém hvozdě. "Půjdeme do tábora," rozhodl a pomalu vykročil.

Podzim byl časem spadaného listí, gradujícího chladu a špatného počasí. Kdyby byl S'Arik vlkem emocí, asi by si uvědomoval, že takové schéma momentálně odpovídá jeho vnitřnímu stavu. Náladě, chceme říct. Bylo to pár dnů, co šedá vlčice opustila svět smrtelníků a on si tak trochu vyčítal, že si s ní nedokázal promluvit o těch věcích, na kterých opravdu záleželo. Ne vůdcovství smečky, ne práce, ale oni. Rodina. Věčně nemocný Evar'la a M'Raan, která se ztratila a nebylo po ní stopy. Nic nešlo tak, jak mělo.
Seděl nad údolím a vzpomínal. Na dávnou minulost, válku, cesty i vše, co se událo v Přízračných. Vždycky byl prostor k tomu se zlepšovat a on měl pocit, že řád se mu zde vymyká z kontroly. Už dlouho. Shlédl do údolí. Tam chodil s malým A'Kazou, když ještě nechápal svět. Se všemi vlčaty. Celé toto území bylo protkané vzpomínkami. Ale... Snad jakoby jeho myšlenky byly vyslyšeny, s dalším poryvem větru zaznamenal pach. Nebyl schopný ho rozpoznat dostatečně rychle, přesto mu stačilo se jen pořádně rozhlédnout, aby v dáli zaznamenal vlčí srst. Šedou. Vyskočil na všechny čtyři a skoro jako zamlada se rozklusal směrem k oné osobě.
"M'Raan?" Zavolal na vlčici už z dálky. Bylo mu jedno, jestli to byl někdo cizí a právě ho oslovil špatným jménem, ale naděje v jeho srdci momentálně přetrvávala. Potřeboval ji. A jak se přiblížil, zrak doostřil a poznal známé barvy. Téměř by si ji spletl se svým prvním synem nebo partnerkou. Ale... Ti oba byli mrtvi. M'Raan neví, uvědomil si. Zastavil se. I tato konverzace je nejspíš čekala. Důležitější věci ale první. "Kde jsi byla?" Vyslovil prostou, jednoduchou otázku. Asi není nutno říkat, že hlas starého vlka byl chladný a bez emoce. Tentokrát v něm mimo toho ale zamihotala starost.

Vyhlášení

Za tak krátký čas jsme zaznamenali hojnou účast! Kde všechny ozdoby byly schované vám řekneme až skončí i tajná myškavěc, ale pro účely bodování můžeme prozradit, že ozdob bylo 12. A teď odměny!

- 1-8 bodů - odměna: tématický přívěšek. Tuto odměnu získávají Asterin, Alaric a Gwynn.
- 9-11 bodů - odměna: drobná, vtipná magie. Tuto odměnu získávají Ezi'kiel, Ryumee, Nirix a Feier.
- Plný počet 12 bodů - odměna: magie. Tuto odměnu získávají: Kiler, Euraidd, Anjel, Ar'Kadien, Sol, Timothée, Ikke a Artemis.

Všechny odměny budou losované náhodně, ale můžete se rozhodnout, na kterou postavu ji necháte připsat. Pokud jste získali vyšší kategorii odměny a přáli byste si nižší, je vám to umožněno. O odměnu se hlaste pod tento příspěvek!

*Edit: Správné odpovědi:
- Rody - Estrela do Norte - vlk s dýní
- Encyklopedie - fauna - pavučiny na nadpise
- Zpětná vazba - strašák
- Cintorín - sielu u Varisova hrobu
- Smečky - Nihil - netopýři
- AOTM stránka - vlk s halloweenskou taštičkou
- Encyklopedie - Feierův herbář - mumie Rozmarýn
- Postavy - Rikusi - duch v magii
- Archív novinek - kotlík s rozlitou tekutinou a muwdew vránou
- Mapa - Hnízdiska havranů - blood moon (+ event)
- Akce - Už ani slunce je neochrání - witch kočka
- Idol archív - svíčky

Jména bývalých Coel padla, ta byla nejdůležitější. Obecně spoustu Estreláků a pár vlků z její rodiny. Uvědomovala si i příbuzenské vztahy. Vyjmenovala sedm jmen, a jelikož si všechny vybavoval, nemohl nesouhlasit. Možná bylo skoro děsivé, že si jich pamatoval tolik. Byl tu velmi dlouho. "Po minulosti nám tedy zůstaly mezi Přízračnými zástupci rodu Estrela do Norte, Milagy a de Amaryllis. Je důležité respektovat kulturu rodin, stejně jako rodiny ctí kulturu naší smečky. Jak bys tu představila neznalému učedníku?" Toto byla poslední otázka z okruhu vědomostí, kterými její znalosti hodlal prověřit. Jakožto někdo, kdo mezi Přízračnými vyrůstal s tím jistě nebude mít problém.
Při druhé testové otázce se setkal s rychlou reakcí. Bylo vidět, že toto není zrovna její obor, ale na svou neznalost se jí nedařilo špatně. "V první řadě, ano, u Přízračných Aesta skutečně není oprávněná uzavírat dohody tohoto typu a nebylo by jí nijak dáno za vinu neuzavření dohody, ať už by byla výhodná jakkoli. Jednalo by se o podrývání autority a to samo o sobě je nepřijatelné... Obraťme se však k minulosti. Ignis kdysi dávno míval rituál přijetí nových členů, kde se dopouštěli krveprolití na tulácích, přestože nyní fungují pod jiným alfou a jiným způsobem. Tento rok rovněž zavraždili členku naší smečky. Diplomat připouští, ale nezapomíná - při uzavírání jakékoli dohody je třeba být zodpovědný a zahrnout do úvahy všechny proměnné. Uspěchaná smlouva je špatná smlouva, jelikož nestanovuje všechny podmínky." S'Arik by o tomhle mohl povídat hodiny a hodiny, ale hádal, že chápala koncept - a se svou odpovědí nebyla špatně. Její podezření byla namístě. "Pojďme si vzít jednodušší příklad. Smlouva o příměří s Ignisem - co vše myslíš, že by bylo důležité v ní stanovit?" Položil otázku. Jedna taková byla zrovna v provozu, přestože byla potvrzena jen slovně. Hodlal se s Raymondem beztak sejít znovu. Chtěl slyšet, co v tomto okruhu přišlo důležité Anjel.

Netrvalo to dlouho a na slavnost přicházeli návštěvníci. Brzy jich bylo víc, než S'Arik čekal. Byla sice pravda, že v domovině toto bývaly obrovské obřady, ale tak nějak si zvykl na zdejší malá měřítka. Cenil si přítomnosti každého z příchozích a dal si záležet na tom, aby si zapamatoval, kdo přišel. Znamenalo to, že chovají respekt ke kultuře jejich vůdce, k S'Arikovi samotnému i k A'Kazovi s Norek, kterým tento den patřil. Zatím na obzoru neviděl svou sestru, Gwynna ani A'Sena, ale aspoň Va'Riin se dostavil. Jistě bude mít zprávy, na jejichž předání bude čas po obřadu. "Vítejte. Pěkný den i vám všem," promluvil hlavně k Ryumee, ale jak postupně přicházeli ostatní, věnoval tato slova i jim. Kdyby projevoval emoce, asi by skákal od jednoho hosta k druhému a nadšeně je zdravil. Možná štěstí, že od toho měl se svou kamennou tváří opravdu daleko. "Skutečně. Toto je pro mou rodinu velká událost. Poprvé ve známé historii dospěli zástupci rodu dospělosti mimo zemi našeho původu." Odpověděl Lex, slyšet to ovšem mohl kdokoli, kdo poslouchal.
Kosuth'laes byla oslava rodiny, a tak S'Arikovi jistě neměl nikdo nic za zlé, když se při příchodu bratra a jeho nejbližších vydal právě za ním. Byl v doprovodu své partnerky i všech tří vlčat. "Aikane, Briso," krátce sklonil hlavu v úctě a pohlédl na jejich potomky. Skutečně, šedá samice byla tou samou, co vyvolávala vlny na plese. Bílá v kožichu jejího bratra ho přiměla se na chvíli zaseknout, než přešel i k nejtmavšímu synovi. Hrátky dvou z nich byly něčím, co na oslavu absolutně nepatřilo. Hádal, že Aikan si je srovná a svého bratra představí, přesto si neodpustil udělat první dojem. "Slavnost brzy začne. Očekávám nejlepší vychování i od vás, potomci bratrovi." Díval se na ně shora přísným pohledem, v hlase absenci jediné emoce. Další slova už věnoval opět jejich rodičům. "Večer můžete přespat ve Vissalis. Bude tam připraveno jídlo. Zítra proběhne rodinné setkání. Potřebujeme probrat budoucnost rodu v Norestu." Organizační informace, velmi důležité. Platilo to pro celou rodinu - jeho potomci o tom už věděli, ale dnes se na to stejně soustředit nepotřebovali. Je čekal jiný úkol.

Kývnutí od A'Kazy a Norek zaznamenal už před pár chvílemi, až teď měl ale prostor jít a skutečně dát věci do pohybu. Došel za oslavenci a prohlédl si je. Očekával od nich sílu, rozhodnost a dobré mravy. Jen to nejlepší. Očekával dokonalost. "Věřím ve vás," řekl jim krátce. Tiše, aby to neslyšel nikdo jiný. Pak se postavil mezi ně, s hlavou vysoko se rozhlédl po shromážděných a začal obřadně mluvit. "Když jsem do kraje Norestu před lety poprvé zavítal, neočekával jsem, že se stane domovem pro více vlků z naší rodiny. Ale stalo se tak - a rod roste i zde, mimo zemi našeho původu, mimo říši Henob a mimo velkolepé Společenství Milaga, které v něm sídlilo. Je mi ctí zachovávat tradice naší domoviny a stejnětak je mi ctí je předávat nové generaci. Budiž toto velkým dnem jak pro A'Kazu a Norek, vlčata Nadezdhniny a S'Arikovy, tak pro rod samotný." Ordo při svém proslovu chodil, nyní se ale zastavil a pohlédl na oslavence. "Nyní může slavnost Kosuth'laes započít. Přistupte k přísaze." Sám se posadil naproti nim, někde poblíž Aikana. Přísahu přecijen neskládali pouze svému otci, nýbrž i celé rodině a celé smečce. Byla oficiální. Byl to tlak? Samozřejmě. Ten ale přeci pro žádného Milagovce nesměl být překážkou, to je učil. Snad dost dobře věděli, co mají říkat a co jejich slova před tolika vlky znamenala.

Oslava dospělosti jeho potomků teď byla jeho největší motivací. Nepochyboval o tom, že Finn by si takovou podívanou nechal ujít. Nedalo se nevšimnout toho, že šedý byl rád u všeho, co se ve smečce odehrávalo.
Na slova ukazující na stáří jen obrátil hlavu k obloze. "I já, ale není to jisté. Už jsem starý. Pravděpodobnost, že přežiju tuto zimu už není tak vysoká." Nikdy nebyl zrovna dobrý v konejšení cizích strachů. Možná mu nedocházelo, že takové tvrzení vlkům, kteří se o něj skutečně bojí, zrovna dvakrát nepomůže. Těžko už změnit návyky starého vlka - postup věku na něj měl efekt i když si to nepřiznával. V hloubi duše se bál, co se stane, až svět opustí. A o to víc lpěl na tom, aby se pamatovalo na minulost, tradice a zásady, které propagoval.
Finnovo křídlo z jeho zad zmizelo, pochopil, že to není S'Arikův způsob komunikace. Tmavý byl přesto příjemně potěšen, že mu mladý natolik věří. Jeho přiznání se zdálo příhodným v tuto situaci, když už o takových hlubokých věcech mluvili. Přesto potřeboval chvíli na to to zpracovat. Otec? Natočil hlavu směrem k jeho společníku, hledajíc na jeho tváři emoci, která by to dovysvětlila. Ten však hleděl do vody, jakoby mu ta měla dát odpověď, kterou chtěl slyšet. Jak to myslí? Nadechl se k odpovědi. "Nejsem tvůj otec, Finne," promluvil po několika sekundách. Klidně a sečtěle, bez emoce. Přišlo mu namístě mu připomenout realitu. Přestože měli Přízrační krásný ideál v osudu, mystičnu a snech, musel to být právě Ordo, kdo připomíná, jak se věci skutečně mají. Tohle ale nebylo o smečce. "Ale kdybych jím byl, byl bych pyšný na svého syna. Na jeho vytrvalost, loajalitu i upřímnost, která vlky zprošťuje neefektivního přemýšlení." Pokusil se mu vyjádřit podporu. "Přestože nesdílíme příbuznou krev, i já v tobě občas vidím sám sebe. Zamlada." Tahle chvíle by byla perfektní pro to se usmát, ale tvář šedého zůstala prázdná. Snad jen modré oči směřující Finnovým směrem byly konečně připraveny vést tuto debatu a přijmout fakta. Teď viděl.

Pokojně kráčeli do vnitrozemí ostrova, doprovázeni dlouhými stíny stromů a zlatými paprsky zapadajícího slunce, které se míhaly mezi kmeny. Anjel se rozpovídala k tématu, které jí Ordo zadal, a on poslouchal. Vzala to od konce, hezky popořadě. Byl rád, že si pamatuje jména všech vůdců, to pokládal za důležité informace. Zmínila Nadezhdu, potopu, spojenectví s Nihilem i jeho nástup, to byly hlavní body. Po její řeči kývl, nedávajíc najevo, že by snad někde udělala chybu. Přesto si neodpustil dodatečnou otázku. "Dokážeš vyjmenovat aspoň sedm vlků, kteří dříve u Přízračných působili? A pokud stále žijí v Norestu, kde se nyní nachází?" Samozřejmě narážel i na jejího nevlastního bratra a sestru Timothéeho, ale nechal jí volnou tlapku, aby zmínila, koho chce. Chtěl, aby si uvědomila, kolik vlků dříve Přízrační čítali. Jejich slávu, velikost. A fakt, že vlci přichází i odchází.
Nepředpokládal, že by s touto otázkou měla problém, a tak posléze přešel na další téma. Jak si vedla jí hodlal objektivně říct teprve na konci, proteď si držel nestranný přístup. "Část druhá, rozhled a diplomatické dovednosti. Na hraních se setkáváš s igniskou hlídkou. Nabízí Přízračným spojenectví proti novému, společenému nepříteli ze západu, o kterém nic nevíš, vyžadují ale okamžité uzavření dohody. Jaká bys postupovala? Pro teď opomeňme, že by tvá první povinnost byla sehnat výše postaveného, chci slyšet tvé řešení situace." Pokud měla učit další generaci, zcela jistě potřebovala znát politiku své smečky. Přestože to byla ona pro mnoho vlků "nudná" kapitola, mohla mít při špatném přístupu fatální následky. S'Arik při výchově vždy dbal na to, aby si vlčata uvědomovala dopad svých činů a hodlal do toho namočit i Anjel.

Přízrační měli vlastně docela štěstí s teritoriem. Hvozd poskytoval stín, louky rozmanité druhy bylin, hory dobré úkryty a jezero... To bylo stabilním zdrojem vody a dalo se zde učit plavat. Veškerá tréninková půda jako na dlani, co víc si přát? Jeden by se nedivil, proč se tu tolik rodičů rozhodlo nechat vyrůst svá vlčata. Anjel byla jedním z nich a toto byl den její zkoušky. Sledoval, jak se blíží, už z toho se dalo mnohé usoudit. Zvolila si jednodušší cestu od lesa, chytré. "Dobrý večer. Vítám tě, předpokládám, že můžeme začít," promluvil s klidem a postavil se. Šel přímo k věci. Přestože řádné zkoušení mělo u funkce Astrála prioritu, i on by ještě dnes rád ulehl k zaslouženému odpočinku. "Nuže, Anjel. Tvá zkouška se bude skládat ze tří částí. Pakliže se prokážeš u všech, zítra již budeš vstávat jako Aesta astrál smečky Přízračné." Musel samozřejmě naznačit, že je i šance, že porotu přesvědčit nedokáže. Chtěl ji tím motivovat, aby ze sebe vydala to nejlepší. V duchu si ale nemyslel, že by taková šance existovala. Rozešel se směrem hlouběji do vnitrozemí ostrova, mezi stromy. "Část první: vědomosti. Co vše víš o historii naší smečky?" Samozřejmě byli vlastenci, ovšemže první otázka měla směřovat na toto. Jestli jednou měla vychovávat vlčata v ideologii smečky, musela znát její historii.

Schválené

Schválené

Stále tam máš chyby, ale opravím ti. Schválené.

Pro tmavého vlka bylo toto rozhodnutí jedním z těch těžších. Záviselo na něm mnoho, pravděpodobně celá budoucnost této menší, rodinné smečky, kterou si za tu dlouhou dobu tolik oblíbil. Už to nebyl jen azyl pro starého tuláka poznamenaného válkou a osudem, byl to skutečný domov. Jeho dobro mu bylo přední a tedy byla i dobrá volba prioritou. Všechno si neslo plusy i mínusy, ale věřil, že Ryumee bude skutečně tou správnou volbou pro pozici lex. Toto postavení bylo mezi Přízračnými pravomocemi v podstatě stejné jako to vůdce - ale nakonec byli všichni stále jedna smečka, jedna rodina. Neměl pochyb o tom, že by bývalý coelo medic mohl být přijat zle, byla to vděčná pozice a zrovna léčitelé měli velký nadhled. Bezpochyby znala členy lépe než jiní.
Estrelačka odříkala přísahu a Ordo jí naslouchal. Jistě se svých slov bude držet, když jí dnes byli všichni svědky. Mlčky sledoval výrazy shromážděných a ve valné většině opravdu zaznamenal přijetí. Nikdo se ale zatím neodhodlal vystoupit a jít Ryumee pogratulovat osobně. Teď byl na to čas. Chápal jejich zdrženlivost, podobnou slavnost si ze současného obecenstva pamatoval nejspíše málokdo, vlastně se podobná kulturní událost od jeho nástupu do funkce nekonala. S'Arik se iniciativy chopil. "Tvá přísaha jest přijata, Ryumee," pohlédl na vlčici, pak už pokračoval jen hovorovou hlasitostí. "Gratuluji. Po skončení ceremonie tě doprovodím do Hvězdné jeskyně," i on symbolicky sklonil hlavu, jak mnozí dělali. Pak poodešel k davu, aby mohli přijít a gratulovat i ostatní. A aby si Lex užila svou chvíli slávy. On toho nebyl schopen, jiní však měli plnou svobodu v tom gratulovat s úsměvem na tváři i vřelejšími slovy. Hrdost Ryina syna byla dokonce hmatatelná - pohled Orda spadl i na kytici, kterou k této příležitosti přinesl. Pěkný to pohled.

Jak se ukázalo, dotyčný byl zájemce o místo mezi Přízračnými. Nešlo tedy o žádné zlé zprávy, jak si tmavý zprvu mohl myslet. Po přijímání určitého velmi výřečného tvora byl projednou rád, že tento vlk zatím působil spíše jako tichý charakter. Hledal domov? Z jakých důvodů? Nepouštěl do smečky kdekoho, vše muselo být zaslouženo. Navíc, to co vlci tvrdili svými slovy nutně nemusela být pravda. "Jsem S'Arik Dasurk Milaga, vůdce Přízračných. Rád vám poznávám, Skadi," promluvil zdvořile. Nezapomněl na vychování, to nikdy. Jeho tón stále postrádal byť jen kapku emoce. "Kethir se vám jistě zmínil o příjimacím rituálu," podíval se na modrého vlka, aby si potvrdil teorii. Pokud měl Skadi zájem o smečku, předpokládal, že už si něco zjistil. "Pokud nemáš co dodat, můžeš jít, děkuji ti." S'Arik obvykle všem vykal, ale Přízrační ho naučili, že tykání navozuje přátelštější atmosféru. Pokud neměl modrý vlk co říct o jejich novém zájemci, mohl se vrátit ke svému každodennímu životu.

Tento den byl S'Arikovi motivací už od chvíle, co se jeho první vlčata v Norestu narodila. Z jeho strany to tehdy byl plán zachovat rodovou linii, ze strany Nadezhdy to byla zkušenost s vlčaty... Ale když na to přišlo, otec samozřejmě své potomky velmi miloval a uvnitř se jen dmul pýchou, když zaslechl o nějakém jejich úspěchu. Tolik se bál, že by o ně mohl přijít tak jako o své první dva syny, ale nestalo se tak - a Norek s A'Kazou se dočkali třetích narozenin, které v rámci tradic rodu znamenaly slavnost Kosuth'laes a přísahu. Mnozí vlci by to nazvali nudnou a otravnou zvyklostí, ze které si nikdo nic nevezme, Milagovcům to však byl velký event - své sliby brali vážně a tento obzvláště důležitý měl stvrdit věrnost ideálům, kterým byli od malička učeni. Starý vlk si vybavoval obřad, který společně se svými sourozenci před všemi těmi lety podstoupil, pro něj to byla nostalgická událost. Jeho tělo už pomalu chřadlo, zdaleka nebyl tak při síle jako kdysi... Jeho synové a dcery jsou však teprve na začátku toho pravého, dospělého života.
Od Hvězdné jeskyně byl krásný výhled na celé území Přízračných, proto zvolili toto místo. A'Kaza s Norek byli přeci jen od narození jejich členy. Slunce šplhalo do své nejvyšší pozice a darovalo každému pod ním aspoň kapku tepla, kterou na podzim ještě dokázalo vyprodukovat. Místo nebylo nijak zvláštně vyzdobeno - možná tak pár klacků a kamenů uklidili z cesty, aby to působilo aspoň nějakým tím decentním dojmem. Na sobě měl pouze svůj zlatavý náhrdelník, připomínku domoviny. Hleděl do kraje, čekal na signál od syna s dcerou, že jsou připraveni začít. Nechtěl to protahovat, v návaznosti na slavnost těm dvěma plánoval položit zkoušku na Aestu. Vyhlížel i přicházející - zvána byla rodina a samozřejmě i každý Přízračný, který by stál o to se dozvědět víc o kultuře Milagy, strávit společně nějaký čas či jen oslavovaným vzdát hold. Konec konců, když pomineme cizí slova - byla to oslava narozenin.