Príspevky užívateľa

Důležité bylo vyřízeno, zbytek mohli nechat na další den. Odcházel z tohoto rozhovoru s dobrou vírou, že smečka bude v dobrých tlapách, až tu jednou nebude. Ryumee měla podobný přístup, a starého logického vůdce samozřejmě těšilo, že byla ochotná ctít cíle, které pro Přízračné nastavil a ke kterým směřoval. "Dobrá." Ne, že by se bál, ale jistě to pomohlo klidu na duši, že estrelačka neudělá z Přízračných další ignis či kult, ale také bude cílit na rozum a pokrok.
"Hezký zbytek dne," oplatil jí s uctivým kývnutím. Měla jistě ještě práci, a S'Arik taktéž, ale proteď si hodlal užít chvíli klidu a rozjímání u Hvězdné jeskyně. Po rozloučení zůstal ještě chvíli sedět a hledět do kraje, sledoval ptáky v údolí a nechal si šedou srst čechrat vánkem. Klacek po jeho boku tiše ležel, tentokrát respektujíc fakt, že se ani jeho majitel nehýbal. Tmavý vůdce poté zavřel oči a ponořil se do meditace.

Po strastích, co si pro ně zima i její dohra připravila, měl S'Arik konečně čistější mysl a mohl se soustředit jak na osobní záležitosti, tak na individuální interakce se členy smečky. Plánoval cestu k Nihilu, aby navštívil svá vnoučata a rodinu svého bratra, nicméně první hodlal zhlédnout situaci na domácí půdě. Mezi Přízračnými se nenacházelo mnoho samic, všímal si S'Arik, ale o to víc mu bylo viditelné, když se někteří samci chovali nebo naopak nechovali tak, jak by od nich očekával. Měl pocit, že zodpovědnost se stává ohroženým druhem.
Hledal Everetta. Rohatý aesta a manžel Ordovy Lex dle svého přání obdržel povolení vykonávat profesi astrála, ale jelikož toto povolání bylo S'Arikovi obzvlášť blízké a pokládal ho za jedno z nejdůležitějších, hodlala si i o tom s vlkem promluvit osobně. S důrazem na onu zodpovědnost. Během hledání si ulovil snídani - zajíce, co se zatoulal do lesa a nebyl dostatečně opatrný. Musel přiznat, že lov už se stárnoucím tělem nebyl to, co bývalo.
Narazil na stopu vlka, kterého hledal, a i s úlovkem v tlamě se vydal za ním. Měl s sebou svou tašku, aby případně mohl sbírat věci, co potřeboval. "Everette," oslovil rohatého, když se svižným klusem přiblížil. Zpomalil a bez jakéhokoli váhání vykročil blíž, aby položil zajíce a mohl mluvit bez plné tlamy. "Jak se daří tobě a tvé rodině?" Mluvil chladně a bez emocí, jako vždy, ale ptát se musel.

Sledoval počínání vlčete s přísně analytickým přístupem. Chlapec couval, když se vysoký přiblížil, a jelikož ten ho rozhodně neplánoval někde nahánět a stále chtěl vést konverzaci, aby splnil své cíle, zpomalil a zastavil. Nebyl schopný se usmát ani změkčit svůj pohled a uklidnit vlče tímto způsobem, a tak aspoň nechal ocas se pomalu zhoupnout ze strany na stranu. "Průzkum okolí, tedy," zamručel, snažíc se imitovat nějakou zvědavost. "Štístko, je to tak? Já jsem S'Arik, vůdce tvé rodné smečky." Vzpomněl si na jména vlčat od Roiha a Anjel, a dokonce si i zařadil, že jen jedno z nich bylo obdarováno křídly. I na ty teď padl jeho pronikavý pohled - zajisté přemýšlel o tom, že mít ve smečce okřídleného vlka je výhodné, vzhledem k tomu, kolik jich měli jejich ohniví sousedé. Boj by byl nevyrovnaný, kdyby se teď smečky střetly, obával se. Důvod navíc ze zde přítomného Štístka vychovat někoho, kdo bude vlastenec ochotný bránit smečku. Těžko se mu to představovalo, když se vlče ve svém ústupu zaseklo o překážku. "I já jsem na průzkumu. Pátrám po shozeném paroží vysoké zvěře, chceš-li se připojit." Natočil své tělo trochu jiným směrem, nechávajíc volbu na vlčeti.

V porovnání to možná nevypadalo dobře, předávat smečku z jedné generace na generaci o dost mladší, ale S'Arik věděl, že tak to má být, a věděl to snad každý. Ryumee byla stále starší, než zbytek, a to jí přecijen v očích Orda dávalo trochu více moudrosti. Jistě měla ze života cenné zkušenosti, a že byla otevřená k tomu vyslechnout i jiné životní postřehy, to bylo dobré znamení. "Vůdce smečky je role učitelská více než která jiná. Nejde pouze o organizaci smečky a řešení problémů, ale taktéž jsi pasivně vzorem mladším a těm, kteří se vzhlížejí na tvém místě." Jak to který rodič a vlče viděli individuálně, to už nebylo na jeho ovlivnění. On se vždy snažil být dobrým vzorem, a přestože sestoupení z této funkce neznamenalo, že s tím přestane, číslo jedna již brzy přejde na Ryumee.
Ačkoli neuměl být kdovíjak expresivní, dal najevo, že bude při své lex na nové pozici stát, a ona se mu odvděčila tím, že mu přislíbila pozici lexe. Přikývl, přijímajíc to s pokorným mlčením. Odpovědnost za rozhodnutí ovlivňující celou smečku sice přebíral vůdce, ale ona rozhodnutí nikdy nedělal sám. Od toho byli další vlci, které hrdě či méně hrdě nazýval svými poradci a zástupci. "Je to to nejmenší, co můžu udělat. Záleží mi na budoucnosti smečky, ačkoli nebudu moct být navždy její součástí." Nic nebylo navždy, ale doufal, že Přízrační ho přežijí ještě po dlouhá a dlouhá léta. Pokud tomu mohl pomoct tím, že předá své zkušenosti a vysvětlí názory, byl více než ochotný tomu věnovat čas.
Nadechl se a vydechl. Ryumee tedy nyní věděla o své budoucí roli - a on věděl najistotu, že jeho čas Orda skončí šťastně, nikoli smrtí, která snadno kazila obrázek o dotyčné osobě. "Coelám vyřídíme novinu o tvém povýšení. Společně." Před zbytkem smečky včetně rodin o tom zatím hodlal pomlčet. Obvykle netajil žádné informace, ale toto bylo důležité prohlášení, kterému by drby neprospěly, obával se. "Potkáme se zítra v Jehličnatém lese, probereme další věci. Máš ještě otázky?" Měl v plánu začít její vzdělávání politikou a písmem, ale byl otevřený všemu, o co si řekne. Pro dnes byl připravený toto setkání pomalu rozpustit. Moc nerozuměl, proč vlci potřebovali tolik času na zpracování život-měnících zpráv, ale hodlal jí ho dopřát.

Schválené

Přemýšlel, kam až by takové spojenectví mohlo dojít, kdyby se snažili více. V Norestu bylo mimo pokojného dožitím jeho plánem pozvednout úroveň společnosti a vzdělanosti, rozšířit povědomí o psaní a sjednocení společných zájmů. Cítil bezmoc, když věděl, že už takových věcí, co trvají roky, nedosáhne, ale mohl doufat, že aspoň některé potomky své rodiny vychoval dostatečně dobře, aby pokračovali v plánu. Pokýval na její odpověď k rodům. "Překážky překonají, jak se od nich očekává." Příliš nepochyboval o tom, že většina norestských milagovců bude přínosná svému okolí, ale stále se bál, že nedožijí standartům, co byly nastavené. Byli oproti jiným členům rodu, na které vzpomínal ze své domoviny... Křehcí a labilní, nehodni svého jména. Jediný důvod, proč je stále toleroval, byl fakt, že byli ještě mladí a formovatelní, a také protože muset je vydědit byla asi stejná potupa jako je tolerovat dále. "Bylo mi ctí poznat tvého otce. V mnohém se mu podobáš." Vzpomínky na Alo-peho měl smíšené, ale shodovaly se na jednom - vážil si vlka s odpovědností a jasným názorem. Byl jedním z těch, které by asi také uvítal na pozici vůdce radši než jeho mladší spawn v ženském rodě, ale nemohl si vybírat.
Informaci o Ghu'lassově směřování přijal kývnutím, a potom už přišlo odhalení. Sledoval její reakci bez špetky emoce, ale s narovnanými zády. Chtěl jí dát přehled, proč došel k takovému závěru, ale došel k názoru, že zde udělá uctivé mlčení více. Ona dávala důvěru v něj, byl čas, aby vrátil stejnou měnou. "Existují dovednosti, které si jako Fortis budeš potřebovat osvojit - některým tě naučím, dokud budu moct, k jiným si budeš muset cestu najít sama pílí a zkušeností. Role, kterou budeš hrát, je náročná a dlouhodobá, ale nebudeš na ni sama. Věřím že je to role, na kterou jsem tě já, smečka i osud připravovali." Nemotal sem hvězdy, protože to bylo jeho rozhodnutí. Kdyby se Ryumee ukázala být špatnou vůdkyní, byl ochotný uznat chybu úsudku a nést za to zodpovědnost, ne to svádět na abstraktní entity. Odmítal marnivé myšlenky typu i když je toto špatně, chtěly to hvězdy, a proto je to správné. V jeho očích si nikdo ze smečky nezasloužil trpět, a vůbec ne kvůli své víře. "Obávám se, že další zimy už se nedožiji, proto se vzdám svého postu a svěřím smečku tobě jakmile budeš připravená. Přízrační v minulosti vždy trpěli na nestabilní vedení, které odešlo, zemřelo či zmizelo, když to nebylo očekávané - a to je čas změnit. Někdo by jim měl ukázat, jak se to dělá správně." Poslední větu vyřkl tišeji a pohled upřel zase do kraje. Vůdci museli být silní nejen pro sebe a svou rodinu, ale hlavně pro celou smečku. Nebylo to tak, že by všechen osobní život šel do ústraní, to ne, ale jako vůdce pociťoval nutnost mít oči i uši všude, a to znamenalo přinášet oběti jinde. Nebyl na to sám - Ryumee, Timothée i Hariuha byli schopnými vlky, a v tento moment jim byl téměř připraven smečku předat. "Neopustím Přízračné, a pakliže o to budeš stát, zůstanu ti po boku jako Coelo astrál či Lex. Plánuji ale trávit více času s rodinou." To, na co neměl doteď tolik času. Tmavý vůdce se odmlčel, nechávajíc estrelačce prostor pro reakce.

Nihil. Dřív pouhý spojenec jeho smečky a domov ne zcela povedených potomků jeho mrtvého bratra, dnes domov jeho povedeného nejstaršího žijícího syna. Aspoň doufal, že A'Kaza zůstal věrný všemu, čeho ho učil, a na čem si zakládal. Snad nikdy nebyl tak dlouho mimo dohled - a přestože otec věřil, že syna vychoval dobře, že ho připravil na život a vštípil mu důležité hodnoty, kousíček v něm se obával, že by mohl dopadnout stejně špatně jako třeba takový Arkáda, kterého by S'Arik pomalu radši odstanil z existence, než uznat, že jsou příbuzní. To byla ale dlouhá doba, co se viděli, ne? Byl čas navštívit rodinu nejen proto, že byl otráven jejich chováním a zaslepeností, ale i protože si přál rodině ukázat, že skutečně mají příbuzné, co mají co nabídnout a které je dobré mít v rodině. Stejně jako každý člen Milagy, i on si pamatoval své vzory a dbal na to, aby reprezentoval jejich i své ideály s veškerou snahou, kterou byl schopen vynaložit.
Výlet k moři už nebyl tak jednoduchý, jak si ho pamatoval. Stáří se začínalo ozývat, a nejenže už neměl takovou výdrž a několikrát si po cestě dal přestávku, ale i zrak mu poslední dobou začínal ochabovat. Přišlo mu namysl - bylo to psaním pozdě do noci? Mohl si za to sám, nebo to bylo přirozené? Jakoby nebyl šedý dostatečně, stříbrná vlákna se vpředla do jeho srsti více, a on neměl takový smysl pro styl, aby je vytrhával. Srst severského vlka rovněž začínala pomalu řídnout, a při bližším prozkoumání byly zřetelné i četné jizvy, co pod ní skrýval. Šel v plné polní - postroj, zbraň, náhrdelník, taška s psacími potřebami a dokonce se k němu přidal i nezvaný doprovod v podobě černého krkavce. S'Arik nikdy fenoménu mazlíčků nerozuměl, ale po letech obvyklé ignorance vůči velkému krkavcovitému ptákovi ho nejspíš... Přestalo bavit být bezúčelně sledován a pronásledovan, a tak nepojmenovaného obdařoval téměř vědeckou pozorností ve snaze zjistit, jak by mohl být užitečný. Krkavec, nadšený z nové hry, se proto zdržoval poblíž tmavého vůdce častěji.
Vrcholy Klenovských kopců indikovaly, že cesta je téměř u konce. Pták se zvednul a vyletěl napřed, zatímco si S'Arik dopřál poslední zastávky a doplnění tekutin u řeky. Přemítal, jak budou vnoučata vypadat, když byla způli z materiálů rodiče, co fyzicky vypadal jako vše, jen ne Milagovec. A kolik jich asi bylo? Dvě, tři, či se opět vyskytla generace o sedmi sourozencích? No, přepokládal, že to se nestalo, protože by o tom jistě už slyšel. Zdejší smečky se ani zdaleka nemohly pyšnit takové úrovně, aby zvládly sedm vlčat. Co ovšem děda zajímalo ještě víc bylo, jak jsou na tom tato vlčata s výchovou, a zda-li skutečně mají předpoklady hodné úcty a pozornosti. Toto byl ve skutečnosti skrytý - či méně skrytý - test.
Úsporným klusem se dostal až k úpatí hor, a přemýšlel, jak oznámit svou přítomnost. Jak se ale ukázalo, to nebude nutné - nějaký hlouček rozmazaných postav totiž už čekal výše, a tak se neohroženě vydal do kopce za nimi.

Oba měli tedy zájem navštívit spojeneckou smečku. První, co ho v této souvislosti napadlo, bylo samozřejmě že si to musí načasovat, aby byl aspoň jeden doma. Svět se po zimě zase otevřel a přestože ctil a bránil svobodu, také měl rád přehled. "Naše spojenectví s Nihilskou monarchií se zdá být příhodné. Je mi známo, že Timothée u nich má profesní kontakt, díky kterému jsme získali lék na nemoc, co tu v zimě řádila. Měli bychom pokračovat v utužování dobrých vztahů. Psané vzkazy, jak předvedl Ancunin ve své zkoušce, vidím jako další krok k efektivní komunikaci, která se mezi smečkami tak často nevede." Jistě byla seznámena s návštěvou modré léčitelky z Nihilu na začátku zimy, jistě věděla o léku, když byla sama medic, a jistě se doslechla i o přijímacím rituálu svého příbuzného. Věřil, že Ancunin bude ceněným členem smečky, a vhodně nahradí ztráty. Také to byl konečně dospělý vlk, ne někdo, komu by mohl být S'Arik pradědem. "Jednoho dne spočine váha celého dědictví na jejich bedrech. Je na nás jim ukázat, že vzpomínat a ctít minulost a správné hodnoty je cesta, které by se měli držet." Tušil, že i Ryumee na sobě cítí nějakou odpovědnost za rodinu, a věděl, jak velká zodpovědnost může být. Nemohl jí být oporou - ani to neuměl - ale mohl jí být vzorem, minimálně v názoru, že by neměli nechat mladé dělat vše, co si zamanou. Tradice měly být udržovány, ne ztraceny v čase.
Potvrdila mu jeho domněnku. Evar'la se možná zle narodil, ale v syna byl ještě tmavý ochoten vložit naděje s řádnou tvrdou výchovou. Zdálo se, že se daří, než se jednoho dne prostě vypařil. Smiřovat se s tím, že to byla marná práce, nebude jednoduché. "Kterým směrem se Ghu'lass zamýšlí vydat?" Pootočil k Ryumee hlavu. Jako matka jistě věděla nejlépe, co její syn měl v plánu, případně co pro něj měla ona v plánu. Předpokládal, že si vybere cestu medica, když to bylo v rodině, ale lhal by, kdyby tvrdil, že neocení ve smečce prozměnu umbru nebo venatora.
Dokud se na to vyloženě neptala, neměl potřebu srovnávat její schopnosti s minulou zástupkyní této pozice. Možná si o ní nemyslel vše pozitivní, ale to se nedalo říct snad o nikom, koho S'Arik znal, i byť třeba jen ze slyšení. Měl tendence si dělat názory kritické a skutečné, nepodléhající nelogickým pochodům emocí. Málokdy si pak myslel, že se může mýlit, že? Ale poslední dobu cítil, že čas pomalu přichází, a že čistou mysl už nebude mít dlouho. Sám byl v pozici déle, než kterýkoli jiný vůdce Přízračných, a možná to nepokládal za náročnou práci, ale práce to konec konců stále byla. "Chtěl jsem s tebou mluvit o smečce," vrátil se k hlavnímu tématu dne a narovnal se. "Už je to přes dva roky, co vedu tuto smečku. Je mou vášní sledovat životy mladších generací, co u nás vyrůstají - avšak už nejsem mlád, a jednoho dne tu budete beze mne. Ryumee Estrela do Norte, chtěl bych, abys po mne přebrala roli vůdce a stala se Fortis Přízračných." Nechal jí čas, aby tuto realitu zpracovala, ale probodával ji přitom ledovým pohledem. Byl připraven mluvit dále, ale ani on si nemohl odpustit dramatický moment tohoto velmi nečekaného odhalení.

Schválené

Zdravím,
pokud postava vlastní přívěšky (vidím v povaze brašničku a brýle), je třeba to zapsat do zajímavostí a mít sepsanou minulost. K magii mi chybí název.

Schválené

Tmavý seveřan se i nadále rozhodl přítomnost oživlého klacku ignorovat. Přestože ho napadlo, že by to mohl být špion či potrefený vtip, věřil, že nespadne pro jeho lest. Zatím to byl zajímavý podnět pro výzkum - tak schválně jak dlouho vydrží, když bude stát na místě?
Posadil se. Přikývl na poznámku Ryumee. Čest to byla - S'Arik to samozřejmě nikde neříkal, ale myslil si, že Nadezhda skutečně byla ve svém povolání rádce výjimečná. Bylo to tím, že byla ze starší generace, jiné kultury nebo unikátními životními postřehy? I bez nohy a výšky dokázala své okolí přesvědčit, že má nad světem i nad ostatními navrch. A vždycky měla, minimálně v přemýšlení a mluveném slově. Vzpomínal na to téměř s úsměvem. Ryumee, na druhou stranu, měla se S'Arikem společný chladnější úsudek a lásku k rodině.
Sám začal deep small talk, teď nemohl vycouvat. Mluvit narovinu ovšem nebylo těžké. "Doufejme, že příští zima bude mírnější." Nemoci, ach. Ani on se jí nevyhnul. Téměř ho pokořila. Příští zima... Obával se, že to už nebude záležitost, co proběhne pod jeho dohledem. I proto si potřebovali promluvit. "Mému staršímu synu se ke konci zimy měla narodit vlčata s panovnicí Nihilské monarchie. Plánuji se tam v blízké době vypravit, abych se přesvědčil o jejich existenci a správném směřování. Norest se zdá být pro udržení tradic a osnov rodů... Nepřívětivý." Přestože narážel hlavně na Norek, příbuzné co odešli nebo zemřeli a celou svou situaci, vrhl pohledem i po Ryumee. I ona tu teď byla vůdcem rodu, kterého si šedý vůdce díky jejímu otci plně vážil. Jistě to ani ona v tomto pohledu neměla snadné. Kdo by to měl snadné s takovou zodpovědností? "Nové generace jsou vskutku... Živé." A neovladatelné. Neuspořádané, nerozvážné a neuvědomělé. "Hádám, že Evar'la se po oblevě nenašel. Budu muset předpokládat, že v zimě buď zemřel, nebo zradil svou rodinu." Ačkoli S'Arik nemluvil jiným tónem než tím chladným a bezcitným, u tohohle konstatování si neodpustil drobný povzdych. Jestli to bylo vyjádření vzteku nebo smutku, to už se nedozvíme. Či?

Schválené

Děkuju za akci všem co se na ní podíleli! Bavilo mě vymýšlet a účastnit se různých plotů, surely to bylo období bohaté pro character development. Z odměn: S'Arikovi prosím magický předmět s podobou nože, pro Bellannu vybírám magii a Riveře pořídím nějaké pěkné kreativní místečko - úkryt.