Príspevky užívateľa

Hvězdná jeskyně. Přízračným tak posvátné místo nebylo zrovna dobře dostupné z centra území. Přestože S'Arik geografii nevymýšlel, přišlo mu to vhodné - byl tu klid a cesta sem se dala interpretovat i jako pouť, cesta osudu. Osud. Koncept, kterému vysoký vůdce nikdy příliš nevěřil, protože se vylučoval s logikou. Až v Norestu objevil, že to není pravda, a že osud nebyl koncept výmyslu, ale spíše... Naděje. Jeden rozhodoval, kudy se za ní vydá, mohla mít různé podoby a mnoho výsledků. Kterou jen vybrat, když dostal moc ovlivnit nejen cestu svou, ale i tu vlků, kterým už pár let velel?
I on přicházel v plné polní: Postroj s temnou čepelí Iptaru kvůli ochraně, taška s psacími potřebami kvůli možnému zaznamenávání informací a zlatý náhrdelník, který k němu patřil stejně jako modré oči. Nesundaval ho. Co bylo však zvláštní, S'Arik nepřicházel sám. Nebyl to jeho krkavčí společník, co mu dělal na cestě společnost, ale... Klacek. Klacek, co ožil, když procházel kolem, a od té doby se neorganizovaně plahočil za ním. Občas letěl, občas se sunul po zemi, vyluzujíc otravný zvuk. Úplně tím popíral nenápadnost, se kterou se tmavý vůdce pohyboval! Zkoušel po cestě klacek studovat - vrčel na něj, utíkal mu, nechal ho projít vodou a těsně kolem srázu, ale nic nefungovalo. Vykašlal se nakonec na jeho řešení - měl schůzku se svou lex, a na tu nehodlal být pozdě. Pokud ho chtěl oživlý předmět následovat až do hor, budiž.
Stopa fialové vlčice byla čerstvá, už byla na místě. Zachytil její fialovo-véžovou srst, plášť, vlasy i přívěšky, které by mnohému připadaly půvabné, ovšem S'Arik byl chladný čumák a považoval je za nesmírně zbytečné a nepraktické. Celý koncept roztodivných částí těl nepodporoval, a zaručeně je nechtěl vidět ve své rodině. "Ryumee," oslovil ji a uctivě jí kývl na pozdrav. Zpomalil z klusu a zastavil se, stejnětak učinil klacek, co se táhl za ním. "Děkuji, že jsi přišla. Chci s tebou mluvit o záležitostech smečky, rutinních i důležitějšího rázu." Nehodlal chodit okolo horné kaše a nechat ji v nevědomosti, byl s informacemi upřímný. I toto se S'Arik ve smečce naučil - tykat vlkům, kterým věřil, pakliže mu tykali také. Smečce, tedy. Bylo to považováno přátelské gesto, jak se dozvěděl. "Na tomto místě jsem se scházel s tvou předchůdkyní k zrovnatakovým konverzacím," poznamenal při pohledu do údolí. Krásná to scéna. To vše bylo jejich. Nadezhda mu chyběla - a nejen proto, že tu nechala svá vlčata. Přestože si cenil toho, že věřila schopnostem jejich otce je vychovat, on by tehdy ocenil normálnější rodinný život. Nejspíš mu ale nebyl takový šťastný život souzen. "Prve, však - jak se daří tobě a tvé rodině, Ryumee?" Oči přesměřoval zpět na ni a posadil se.

Dobrodruzi, ach, ti dokázali být problematičtí. Hlavně když příliš riskovali nebo se ztráceli. Neohlášených zmizení ale poslední dobou v jeho smečce ubylo, a tak si nad tím až tolik nepřemýšlel. Zato obrazy zavražděného bratra, jehož místo smrti při své cestě sem míjel, to z mysli dostat nedokázal. Stávalo se to často, že když zavřel oči, viděl své mrtvé blízké. Lepší oči nezavírat, že? Jeho nejmladší syn byl dost možná také po smrti.
Rozjímat nad krásou kraje ale také úplně nechtěl. Přežitek sentimentu, kochat se krásou pro její estetičnost a ne význam. Stál na skále, zkoumajíc, jak bylo území ovlivněné nedávnými záplavami, a do zorného pole se mu dostal cizí objekt. Vysoká zvěř, pomyslel si první, ale když hnědého kožichu, pak ale zaznamenal bílá křídla. "Vlče," promluvil klidně, oslovujíc malé stvoření, které už si vzrostlého vůdce všimlo. Co tu dělalo? S'Arik neváhal a vydal se blíže. Na tváři měl ledovou masku, přes které neměly proniknout emoce. "Na průzkumu? Či hledáš rodiče?" Položil otázku, zatímco se snažil vzpomenout, které ze tří vlčat Anjel a Roiha tohle bylo.

Moct si vychutnat procházku bez neustálého obávání se kvůli krizím zimy bylo příjemné. Vůdce Přízračných s sebou teď nosil zbraň sice více než dřív, ze strachu že bude třeba zasahovat, ale jeho hladiny adrenalinu zase klesaly. Mohl teď přemýšlet nad jinými věcmi - třeba nad tím, kam smečku vést dál, co může dělat pro to, aby se plnila jeho vize. Musel předat své zkušenosti a vědomosti mladým dříve, než bude pozdě. Už se vlivem stáří a kvůli prodělané nemoci necítil tolik při síle.
V jeho mysli se zrodil plán na událost, co mohl pro smečku uspořádat. Podobnou pořádali v jeho domovině, proč Přízračným nenabídnout trochu kultury a otestovat jejich chtíč se učit společně s budováním disciplíny? Musel to ještě promyslet, ale už teď věděl, že bude třeba pár věcí zařidit. Dnes se nevydal jen na obhlídku území, ale i něco hledal. Rozhlížel se kolem stromů, všímal si stop a pachů. Až v nejnižší části údolí se zastavil a dopřál si pauzu, shlížejíc na kraj.

Schválené

Vláha ve vzduchu dnes nebyla dobrým znamením, ale tím velmi špatným. Bylo jí příliš a slunce svítilo - bude jí ještě víc. S'Arik se už stihl ve vodě cestou sem nezáměrně vykoupat - jeho srst byla ještě slepena vodou, když se v táboře setkal se smečkou. Tam se mu potvrdily teorie. Každý se zajímal, co se děje, jiní podávali informace, další už se balili. Vlčata. Smečka jich zase neměla zrovna málo. Ryumee navrhla postup k zajištění jejich bezpečí, Timothée se zajímal o zdravotní stav ostatních, Malka byla tu a připravena pomoct, Everett už měl také nad věcmi nadhled. Zatímco všichni mluvili, S'Arik rychle zaběhl do nory pro svůj postroj a waru. Výstroj si nandaval během mluvení: "Ryumee! Najděte všechna vlčata a evakuujte tábor. Poberte vybavení z nory smečky a léčitelské nory, pokud budete mít čas. Skály na horní hranici Hvozdu budou provizorně dobrým úkrytem, případně běžte do Lesa na úpatí. Nepřekračujte řeku k Půlnoční studánce, tok je rozvodněný a brody nejsou bezpečné." To už bylo vidět na samotném kožichu Orda. Rozhodným pohledem obdaroval i rohatého Coelu, ale Ryumee tu měla vyšší pozici a víc sil - dával tedy tento úkol na bedra jí. Rovnou zmínil i své poznatky o stavu území, co poptával Everett a hodilo se je znát. Vlci nevypadali zrovna klidně, a tak doufal, že aspoň hlas jejich vůdce jim pomůže zachovat racionalitu a klid, bez kterého nebezpečí nepředejdou. Nepotřebovali zbytečně víc paniky. Museli si uvědomit si cíl, počítat s překážkami, postarat se o slabé, ale neztratit přitom vlastní hlavu. Nebylo to jednoduché - i starý vůdce v tuhle chvíli začínal mít v hlavě větší chaos, než by chtěl. "Everette, Mal, vy půjdete se mnou," rozkázal dvěma členům, kteří byli připraveni jednat. "Jdeme k hrázi. Pokud bude třeba, strhneme ji." Hráz byla zátkou, která se mu první vykouřila z hlavy, teď si ale uvědomil její existenci. Dokázali by ji vůbec zničit? S postrojem a zbraní na zádech už byl Ordo ready, a tak vykročil směrem k tmavozelené planině. Na odchodu se ještě ohlédl k týmu organizujícímu tábor. "Pokud uvidíte Hariuhu, Ciela nebo Ancunina, pošlete je za námi." Pak se rozklusal pryč.

Ahoj, charakteristika není špatně, ale hlavně její první část se nečte nejlíp - zkus nepsat pouze jednoduchými větami a místo toho některé povahové rysy rozepsat.
Obvaz už není přírodní přívěšek, je k němu tedy potřebné mít sepsanou minulost.

VYHLÁŠENÍ ODMĚN
Krutá zima uplynula a mnoho z vás se účastnilo velmi aktivně a iniciativně - a tak vám přinášíme odměny.
Dle vaší aktivity, účasti na akcích, příběhu a celkovém zapojování v zimě byla každá postava co napsala report ohodnocena body ve škále 1-6. Dle těchto bodů si smíte žádat o odměnu. Jednalo se o herní akci, odměna se tudíž váže na konkrétní charakter, který byl ohodnocen. Je možné si žádat o odměnu patřící k nižší hodnotě bodů, ale jedna postava si může vybrat pouze jednu odměnu.

6 bodov - Mazlíček z fauny nebo magie*
Silmä, Hel, Kiler, Anjel, Roihu, Timothée, Nirix, Hariuha, Huntley, Asphodelle, Kettu, Ghaa'yel, Majdalenka, Zathrian, Ikke, Jarumi, Bellanna, Feier, Noctra, S'Arik

5 bodov - Magický předmět neznámé povahy**
Everett, Verd, Deetrah, Cielo, Iska

4 body - Obyčejný mazlíček
Omara, Ghu'lass, Sol, Ruo-que, Lesley, A'Kaza, Bailey, Sariane, Adain

3 body - Úkryt
Ancunin, Ryumee, Rufus, Lailah, Norek, Rivera, Sasha

2 body - Velký přívěšek
Erora, Eirlys

1 bod - Malý přívěšek
Mornie, Tae'ha

*Mazlíček z fauny nezabírá slot.
**Magický předmět bude tvořen na míru pro postavu. Lze si určit jeho podobu, ne magický účinek.

Odměnu si vyzvedněte zde v komentářích - prosíme zasílejte jako odpověď na tento příspěvek do 14.5. 2024. Konkrétní podobu odměny s námi konzultujte pomocí ticketu. Je tu možnost si odměnu nakreslit sám - zmiňujte prosím ve svém komentáři.
Všem účastníkům herního eventu, kteří napsali report, byl připsán odznak. Pokud někdo nenapsal report, ale akce se prokazatelně účastnil, má právo na malý přívěšek a odznak.

Feier se tvářil jako zkušený sebejistý vůdce - a tak k němu také S'Arik přistupoval. Bez faleše a s upřímností, která patřila jen rozhovorům s diplomatickým či administrativním významem. Čokoládového vlka znal méně, než by chtěl, a samozřejmě netušil, jak neskutečně emocionální by mohl být uvnitř. Už si zvykl, že vlci tu vše projevují spíše přímo, než že by to skrývali za vypočítavou maskou z ledu jako on - a tak ho i Feierův téměř neměnný výraz ponechal v klidu. Všiml si ovšem zachmuření, ale nic na jeho zcela vážném neosobním přístupu to nezměnilo.
Na zmínku léčitelského workshopu ho doplnil jak coelo medic, tak dostal odezvu od azarynského alfy hlásajícího chválu Tima. Znali se. "Jistě," přitakal na poznámky. Kolega z oboru. Rohatý jich neměl málo, jak viděl. Tím líp, aspoň bude medicína prosperovat. Ještě aby všichni ve zdraví přežili zimu. Fakt, že byl Feier léčitelem ovšem v S'Arikově pohledu nic neměnil - povolání nemuselo vždy definovat osobnost. Obával se, že na to mohla mít větší vliv smečka a společnost, obzvláště na slabší povahy. Která tvář je tvou pravou, alfo Azarynu? Jsi si nejistý novou rolí a svými pravomocemi, že nejsi otevřený více hovořit?
Když si věci okolo tak nějak ujasnili, přišlo na řešení těch důležitých věcí - co z tohoto setkání vyplyne. Ať už se Ordovi nelíbil podtext neochoty druhého jednatele jakkoli, úspěšná jednání vždy zakládala na kompromisu. "Je to rizikovější, ovšem, chápu Vaši obezřetnost. Důvěra trvá roky vybudovat, sekundy rozbít a i věčnost opravit. Složité však neznamená nemožné - kritické podmínky můžou umocňovat i pozitivní gesta, nejen ta zhoubná." Dovolil si zmínit i jiný pohled na věc, nesvázaný předsudky a falešnými domněnkami. Optimističtější. Starý vůdce by kdysi opravdu nečekal, že by tento postoj zaujímal, natož v Norestu, kde byli vlci... Prostší, primitivnější a zaslepení falešnými nadějemi, co jim zabraňovala vidět hrozby. Feierův opatrný přístup mu byl v tomto refreshing připomenutím. "Souhlasím s tímto východiskem. Hádám, že v léčitelském kruhu je nižší pravděpodobnost selhání dobrých pohnutků." Tímto vyjadřoval Timovi i Feierovi důvěru. Na svého medika se podíval - samozřejmě očekával, že veškeré oficiální kontakty s Azarynem s ním budou konzultovány. O tom si ale mohli promluvit později.
Krkavec poslední minuty trávil na vrcholu smrku v tichosti. Snad jakoby přestal hovořit, jak poslouchal konverzaci dvou smeček. Ve skutečnosti však sledoval oblohu, která začínala potemňovat. Dřív anebo později přijde sněžení. "V horách jsme zaznamenali nového predátora. Jde o okřídlenou kočkovitou šelmu, z hladu se tento druh nebojí napadnout ani skupinu. Irbis šavlozubý. Pokud o jejich existenci již nevíte, přijměte tuto informaci jako přátelské varování." Navázal na svůj předchozí slib a zmínil, co zmínit chtěl. Sice už nesdíleli hranici, ale hory ano - i toto bylo něco, s čím si mohli pomoct. Pokud to měla být i taková drobná laskavost, co Feiera přiměje svolit k cestě k lepším zítřkům, nežádal za ni nic. Zakázal si prozradit azarynu více o kontextu tohoto zjištění, ale byl ochoten sdílet poznatky, měl-li by čokoládový otázky. "Než se rozejdeme, uvítal bych příslib dalšího setkání vedení našich smeček. Po zimě." S'Arik se zvedl, ale svou pozornost ještě zachoval na rozhovoru.

Ordo nemusel hnout ani prstem - tak dobře se o něj hodlali starat. Dokonce měl přikázáno nehnout ani prstem. Ať ho to žralo jakkoli, musel zůstat upřímný i sám k sobě a přiznat si stav. Co když ho tahle nemoc skutečně dovede do hrobu? Vždycky říkal, že to není zrovna cti hodný způsob smrti, stejně jako uklouznutí na ledu nebo pád kvůli vlastní neopatrnosti, ale po Aikanovi... Začínal pochybovat, co je vůbec ještě v tomto věku pokládáno za čestné. "Výborně," zamumlal na medikovo ujištění.
Stěna nory. Tohle místo bylo útulné, ale představa, že bude týdny hledět jen na to samé stále dokola ho začínala tížit. Bude mít aspoň šanci Tima sledovat více u práce, hm? Třeba se i na stará kolena něco naučí! Rozhodně si plánoval dojít- nebo spíše někoho požádat, aby mu donesli aspoň psací potřeby, pokud se mu uleví. První ale léčení, jak doktor zdůrazňoval. "Ovšem," souhlasil. Volbu lex konec konců neprovedly až tolik hvězdy jako zdravý úsudek. Jistě měla k organizaci vlohy, však byla sama medik. Jak viděl v Timově skladě, to něco o dovednostech vypovídalo. "Ryumee, Timothée i Hariuha jsou schopní postarat se o smečku." Ta slova vypustil s výdechem, položil si hlavu k tlapám a okolí sledoval jen unavenýma očima. "Informujte mě o dění." Smíření proběhlo, ale to neznamenalo, že se hodlal na dlouho nechat odříznout od světa. Nemoc nenemoc, na Přízračných mu záleželo. Nedlouho po těch slovech se zase rozkašlal.
Lék pozřel bez protestů a bez zkoumání. Pozřel by cokoliv, aby mu bylo lépe a mohl se vrátit k normálnímu fungování. Nechat se opečovávat bude rozhodně těžký quest, ale nehodlal od něj utíkat. Bylo to vlastně i příjemné, vidět, že někdo se stará tolik, jako rohatý medik. Přestože vůdce spíše mlčel, šetříc bolavé hrdlo a dráždění kašle, cenil si jeho práce. "Děkuji, Timothée." Teď asi byl čas skutečně zamhouřit oči a pokusit se si dopřát spánek.

Noci byly ještě chladné, ale severská podsada už vůdci Přízračných dovolila pobyt venku. Nebylo to dlouho, co se doléčil z oné nepěkné nemoci, a stále se cítil trochu slabší. V jeho představách ale neexistovalo, aby zanedbával své povinnosti, když už ho neomlouval akutní stav. Netradičně nezůstal přes noc se smečkou ani zahrabaný do spisů, vydal se mimo centrum dění hledat... Samotu a rozjímání. Odpovědi ve své vlastní mysli, řekl by. Cestu údolím do Hvězdné jeskyně ještě riskovat nehodlal, ale jiné posvátné místo nebylo až tak daleko. Tuto noc strávil u Půlnoční studánky civěním na odraz nebes v hladině. Bděl, dokud se jeho vyčerpaného vědomí nezmocnil hluboký, leč neklidný spánek.
Hrozba. Vazby minulosti. Návrat. Nová hvězda na obloze.
Šimrající chlad v kontrastu provázeným sílícími paprsky ranního slunka společně s zurčením vody ho vtrhly zpět do reality. Jakmile otevřel oči, většina výjevů snu se rozplynula, nechávajíc v paměti jen matnou skvrnu s popraškem domněnek a pocitů. Rozkoukal se, nasál čerstvý vzduch plný vláhy a pak se i přes bolavá záda posbíral a vyrazil zpět do tábora.

Nepotřeboval dlouhé probouzení, aby mu došlo, kolik přibylo vody. Přes stromy a horskou mlhu neviděl ze svého nocoviště do nížiny, ale stačilo mu jít okolo řeky tekoucí Starým Hvozdem, aby si dal dvě a dvě dohromady. Hladina se zvedla a byla divoká, zabarvená do odstínů půdy. Unášela víc než jen hlínu. A mohla být nebezpečná. Přidal na kroku, hledajíc dobrý spot, kde by řeku překročil. To trvalo déle, než by chtěl. Když konečně našel mělčí brod, musel mimo balancu na kládách zápasit i se silným proudem. Na správném břehu vylezl celý mokrý. Brrr. Jaký to krásný start dne. Nic by neříkal, být v kondici - jenže týdny bez údržby, ležení marodů a stáří si vybíralo svou daň.
S blížícím se táborem zaznamenal pohyb a hlasy. Nebyl jediný vzhůru brzy - a tušil, z jakého důvodu. Všiml si kožichu své lex a nejspíše i jejího partnera. Jaká to radost, že tu byl někdo vedení schopný - proč se vůbec strachoval? Zůstal stát na náměstí, vlhká srst z neplánované koupele splývající na kůži. "Jaká je situace? Byli jste u jezera?" Jal se zjišťovat informace. Přestože se tvářil klidně a vypočítavě jako obvykle, tvář mu poznamenala i únava.

S'Arik
- Na přímluvu Timothého poskytl na začátku zimy azyl zraněné Mal
- Na začátku zimy díky Cielově svědectví o velkých zvířatech vyhlásil lov na prase bobroocasé. Vymyslel strategii a lov byl úspěšný.
- Reagoval na vytí o pomoc a pomohl Hariuhovi porazit irbise šavlozubého, který zabil Aikana a ohrozil Anjel
- S Timem se vydal na hranice s Azarynem jednat o podmínkách zimy a možné spolupráci mezi smečkami (ještě probíhá)
- 24/7 se strachoval o budoucnost rodu a přežití smečky
- Ukázal se na zpracovávání kůží (morální podpora ig, neodehrálo se že se zapojil do práce, ale měl)
- Přijal Ancunína, kterému jako zkoušku položil donést vzkaz do Nihilu, co se přes zimu stal velmi vzdáleným místem. Díky tomu se mohla pořádat svatba
- Vydal se na svatbu A'Kazy a Voltaire do Nihilu (hráno po ukončení kruté zimy)
- Onemocněl, což mu zabránilo účastnil se dalších aktivit
- S nemocí navštívil medika (hráno po ukončení kruté zimy, probíhá)

A'Kaza se ženil. S'Arik toto nepodnikal rád, takové dlouhé výlety v zimě - ale když to bylo kvůli rodině a smečce mohly interakce se spojenci přinést benefity, svolil. Nemohl nesvolit, Voltaire čekala další generaci Milagovců a sama se tímto sňatkem stávala členem rodiny, bylo třeba zachovat tradici a ukázat se. Vzal Timothého, Ciela, své dvě dcery - Norek a M'Raan a samozřejmě A'Kazu. Nevelká delegace, ale vzhledem k početnosti smečky to bylo znatelné. Aspoň jich na cestu bylo více, to snižovalo risk. Ohledně účasti rohatého medika byl zprvu skeptický. Nebyl více potřeba doma s nemocnými? No, i Ryumee měla věci pod kontrolou a S'Arik jí zodpovědnost a kontrolu nad smečkou ochotně svěřil. Jen pár dní - mohlo se vůbec stát ještě něco horšího, než úmrtí Aikana? Ach, i smuteční sdělení jeho Nihilské rodině ho čekalo, a to bylo něco, na co se netěšil.
Přízrační se sem vypravili jen díky písemné komunikaci zprostředkované nejnovějším členem smečky. Teď mohl děkovat, že kdysi dělali výměnný pobyt a panovnice Nihilu se s ním učila psát - toto mohlo být pro dlouhodobou komunikaci revoluční. Dorazili, odpočinuli si a byl čas na svatbu. Vysoký vůdce severní smečky kývnutím pozdravil syna i panovnici, než vkročil do vyzdobené jeskyně. Celý sňatek byl i jeho zásluhou - to on domluvil sňatek svého syna s panovnicí Nihilu, jak bylo v jeho rodině zvykem. Obvykle to bylo sice s rodiči snoubenky, ale... Ty Voltaire v té době už žel postrádala. V Norestu bylo více než těžké najít vhodného partnera pro Milagovce, rod se tříštil na dvě frakce dle smeček a příliš mnoho mladých se příliš odklánělo od jeho ideálů. Musel s tím něco dělat, jakmile pomine zima.
Výzdoba z mušlí nebyla špatná. Lepší než květiny, aspoň v tom byla zima dobrá. Čekal, že Nihilané si tradice neodpustí a plně to respektoval. "Briso," pozdravil zdrořile vlčici, když ji míjel. Té zlé zprávy už sděloval, dnes je čekalo sdělit to Khalanovi, Ghaa'yel a Ar'Kadienovi. Zahlédl je v davu, ale měli společnost, a tak jim věnoval kývnutí na pozdrav jen v případě, že se podívali jeho směrem. To že se mu nechtělo sdělovat úmrtí jejich otce neznamenalo, že to nebyla povinnost, kterou nehodlal splnit. I špatná zpráva byla jen zprávou. Tato bude mít velký dopad, ale on nemohl kontrolovat a dohlížet na vše, ať už chtěl jakkoli.
Posadil se k M'Raan. Díky své výšce viděl dobře odkudkoli, a tak mu nevadilo být dál a nechat první řady vlkům, co svatbu ještě v životě neviděli. Tvářil se tak jako vždycky: klidně, hrdě, bez emoce na tváři. Uvnitř se ale dmul pýchou. Syn se vdával. Jeho syn, A'Kaza Roisin Milaga, už byl dospělý vlk a vdával se. Viděl v něm svůj odraz - měl žijícího syna, tak jak si vysnil. Jediného žijícího dospělého a daleko od domoviny jejich rodu, ale přeci. Tímto na jeho bedra padne budoucnost rodu. S'Arik cítil, že dlouho už na světě nebude. I přes trénované tělo seveřana pociťoval stáří. Ještě bylo mnoho, co své rodině chtěl sdělit, ještě bylo mnoho, na co musel dohlédnout, ale začínal být unaven.
A tak seděl, sledoval obřad a čekal, než bude moci jít novomanželům pogratulovat, oficiálně přivítat Voltaire mezi Milagovci a zdůraznit synovi, že teď má velkou zodpovědnost. Na chvíli zavřel oči, aby uklidnil chaos myšlenek ve své hlavě - a pak už jen chladně pozoroval.

Karanténa. Takže neexitovalo elegantní řešení, kterým si s tímto neviditelným nehmotným problémem poradit. A jako smečka byli vlastně... V nevýhodě. Pokud si to vlci předávali mezi sebou, jejich společné nocování v noře smečky bylo pravděpodobně úskalím všeho šíření. Bohužel nebylo kde jinde si ustlat, aniž by kvůli tomu nevynaložili velké úsilí, ze kterého se to nevrátí. Udržovat teplo na jednom centrálním místě bylo mnohem snažší, než se o to snažit v menších roztroušených prostorech. Proteď tedy bude spát bokem od smečky... Jaké to bude mít důsledky? Stres, stres si prožíval. Ne tak odůvodnitelný jako ten rohatého medika, ale vesměs měli strach ze stejné věci. Že nebudou schopni druhým pomáhat. "Měli bychom to zdůraznit smečce, ať hlídají svůj stav," navrhl. Organizačně mohl pomoci... Anebo vlastně ne. Nemohl pomoci osobně. Jak na tom byl úsudek?
Na svou otázku nedostal číslo jasné, nýbrž pravděpodobný interval. Povzdechl by si, ale tak zle na tom asi ještě nebyl, že by dobrovolně projevoval emoce. Jen přikývl a posadil se do pelechu. Pevně doufal, že lék skutečně zafunguje, a dva týdny to nebudou. To bylo strašně dlouho! To si nemohl dovolit! "Je toho tolik co bych měl dělat..." Postěžoval si, když si lehal. Jeho přání se uzdravit a být užitečný se nejspíš k jeho lítosti neslučovaly. Co s tím ale nadělá? Nic. Doktor měl pravdu, a S'Arik mu bezmezně věřil, že ho uzdraví. Musel. Vlastně tím dožene i ten odpočinek, od kterého prokrastinoval už léta, že?

Vlastnit zbraň a nic nevědět o ní ani jejím způsobu boje by považoval téměř za zločin, ale Cielo byl ještě dost mladý na to, aby ho za nevědomost netrestal. Negativní imprinting u členů smečky neprovozoval a ani teď neměl rozpoložení, ve kterém by se dobře hubovalo. Mohl vinit i sebe, že si zbraně nevšiml dříve. To také mohlo dopadnout zle, pomyslel si, když mu na mysl přišla Cielova... Nemoc. Je tohle projev stáří? Měli o čem mluvit, to nepochybně.
Zodpovídat na zvědavé otázky samozřejmě ochoten byl. Mladý venator možná už ve smečce nějaký pátek byl, a taky na něm Ordo viděl značný vývoj dovedností, ale jeden se nikdy neměl přestat učit. Mít neuhasitelnou zvědavost považoval za užitečnou. Tady si ovšem hovořili o základní znalosti, ale i ty musí někde začínat. "Ano. Já i můj bratr jsme,-... Jsme byli vyučenými válečníky v boji se zbraněmi. Tuto dovednost jsme si přinesli z naší domoviny, která je o něco pokročilejší, než Norest." Ach, kolik jsi toho ještě neviděl, chlapče. Henob by pro něj nejspíš byl moc. A Aikan... Aikan už nebyl. S'Arik si neodpustil zmínit trochu kontextu, než se pustil do dalšího povídání. "A bude lepší, když o nich jako o prostředcích destrukce nebudeš přemýšlet ani nadále." Poznamenal a narovnal se. Přednáška incoming! "Zbraně mají mnoho variací, tvarů i účelů, nicméně shodují se jistými specifikacemi. Jsou vybaveny ostřím či špičatým zakončením a ty modernější bývají vyrobeny z kovu, který je vysoce odolný. Toto je wara, zbraň typická pro mou domovinu. Široká čepel blokuje nepříteli možnost snadného úderu ze strany a tato část zabraňuje poranění tlamy, kterou se drží." Tlapkou ukazoval na tmavou čepel své zbraně. Škoda, že Aikanova wara už byla pryč, naučil by Ciela s ní... Ale konec konců on nevlastnil waru, a tak to bylo irelevantní. Zatím se mohl soustředit na principy a znalosti, co mohl mladému předat. "Ta má nese název Iptar, stín Henobu. Byla pro mne vytvořena teprve poté, co jsem podstoupil trénink a vysloužil si titul K'gonlash, profesionálního válečníka." Kde byly časy, kdy ten titul něco skutečně znamenal?

Ghu'lass a Everett, jistě. Vzpomínal si. Stejně tak na svou dceru. A zvuky popotahování na svatbě. Ale teď už nepřemýšlel o svatbě, teď přemýšlel o stavu smečky. Uvědomil si, že oba z jmenovaných byli členi Timova rodu. Tázal se, zda-li to byla náhoda? S'Arik vcelku sobecky doufal, že pokud jde o tak agresivní nemoc, jakou tady medic popisoval, nerozšíří se mezi smečku více. Tady sám nemohl pomoci, ne efektivně, a taková neschopnost téměř matchovala k slabosti, kterou právě cítil. "Rád slyším, že je o ně dobře postaráno," odvětil přiškrceným hlasem. Ne kvůli jakýmkoli emocím, ale kvůli nastydlým hlasivkám. "Je způsob, jak zabránit šíření?" Jak zabránit šíření nemoci a eliminovat možnost nakažení, řekl by, mít na to více slov. Teď to bylo jakoby se musel vejít do limitu počtu znaků, no hrozný.
Byl prohlédnut a uznán vinným. Tedy, nemocným. Nakaženým. S'Arik nevěděl, co to tedy Tim viděl, že ho to tolik přesvědčilo o určité pravdě, ale byl příliš unaven, než aby se dál vyptával a zabýval se tím. Jeho přirozená zvědavost upadala a střídala ji odevzdanost. "Ta stejná co tu byla?" Zeptal se na léčitelku Nihilu. A pak že se spojenectví se vzdálenou smečkou nevyplatí! Byl na Tima hrdý, že toho využíval. Ta modrá léčitelka byla sice skutečně zvláštním příkladem zcestné evoluce, ze kterého starému vlkovi pokaždé skoro cukalo v oku, ale jestli to bylo pro dobrou věc...
Následoval pana doktora do nového bejváku. Tu ležela Anjel, pamatoval se - ale neodmlouval. "Timothée, na jak dlouho odhadujete že mi může trvat uzdravení?" Radši nezmínil, že se chce vrátit k práci, přestože to asi bylo jasné. Ordo vždy lítal za prací, která ani nebyla nezbytně nutná. Být tu a neúčastnit se dění ve smečce pro něj bude... Těžší, než chtěl. Nemohl být v tomto období tak neužitečný! Ale byl.