Príspevky užívateľa

Den se pomalu chýlil ke konci a blížil se čas, kdy se tmavý Ordo měl setkat s vlčicí, která hodlala obhájit svou volbu profese a stát se plnohodnotným členem Přízračných. Od jejich setkání ráno už se již stihl dát do kupy, přestože stále nebyl v nejlepší formě. Ostrov nebyl nejvíc frekventované místo na území - ba naopak, bylo to místo odlehlé, tiché a klidné - vlastně úplně perfektní, pokud někdo hledal samotu nebo nechtěl být rušen. Samozřejmě bylo trošku složité se tam dostat, když neexistoval funkční most, ale co by se nezvládlo. Starý vlk se na ostrov dostavil předem, aby se jeho kožich a vybavení stihlo usušit, dokud bylo Slunce ještě jakž takž při síle. Podzim byl však oficiálně v chodu, tak to ani tak nebyla zrovna příjemná koupel. Byl si jistý, že i Anjel bude chvíli nacházet svou cestu přes jezero, i to byla svým způsobem zkouška, co měla prověřit odhodlání. Starý vlk měl na sobě postroj i s tmavou čepelí své zbraně. Přinesl s sebou ještě jednu zbraň, kterou ukryl v křoví kdesi na ostrově. Vyhlížel vlčici na břehu, klidně pozorujíc okolí.

Šedý si momentálně nevzpomínal, kolik toho o kuluře své rodiny okřídlenému říkal, ale určitě toho nebylo příliš. Nebyl součástí rodiny, a přestože se S'Arik s kultuoru svého rodu netajil, ba naopak, hrdě o ní vyprávěl, onen jazyk si zkrátka málokdo zapamatoval. "Dospělí členi rodu Milaga skládají přísahu, ve které se zavazují ctít své předky, zákony rodiny a její myšlenky. Slavnost Kosuth’laes má v naší kultuře velkou symbolickou hodnotu a odehrává se před zraky smečky." Takže byl zván i Finn, ano. A každý jiný Přízračný. "A'Kaza je rovněž již zasnouben, tudíž ho čeká svatba." Že se jeho syn jednoho dne od otce odstěhuje sice S'Arik věděl a vlastně za to i mohl, ale stejnak se na to musel psychicky připravovat. Musel doufat, že ho dobře vychoval a chlapec bude vzorně šířit dál jméno rodu jak se patří.
Křídlo tmavého překvapilo a vrhl po mladém boční pohled. Nebyl zrovna dvakrát navyklý na fyzický kontakt. Nemohl ale tvrdit, že by to bylo vyloženě neslušné - vždyť se znali a toto byl očividně nějaký projev útěchy. Možná to okřídlení vlci dělali, jak by to ale on věděl? Jediný dospělý okřídlený vlk, co ve Společenství Milaga žil, zemřel kdysi za války. Nepoznal je, Norest byl pro tmavého při jeho příchodu kompletně nový obzor. I o různorodosti vlků v Norestu napsal ve svých spisech pár řádků. Ale zpět k tématu, útěchu... Neočekával. Vše sděloval jako prostý fakt a zachovával si svůj ledově klidný přístup. Pokud byl Nwod'reočin osud zemřít, nebylo v jeho silách tomu zabránit. Zůstal mlčet a hleděl vzhůru, dokud se jeho společník neozval se slovy vděku. "Jsem potěšen, že má osoba tě mohla tu dobu provázet, Finne. Urazil jsi kus cesty." Jeho slova chvály příliš emocemi nekypěla, ale to nic, co starý vlk řekl. Jako obvykle. Mluvil však pravdu - ovšem, že tu vždycky byl pro členy své smečky. Mladí byli obzvláště důležití pro budoucnost, měl ohledně toho jasnou vizi.

Zrzavá vlčice obdržela první instrukce. Teď byl čas si oddechnout, připravit se. Zkoušce na Aestu pokládal Ordo velkou důležitost a věřil, že večer bude při smyslech víc, aby byl schopen ji Anjel správně položit. Sám musel promyslet, z čeho všeho chce budoucího astrála zkoušet, protože to nebylo jednoduché povolání, zahrnovalo všechno. Jaký učitel, takoví žáci. Vlčici sice viděl v Přízračných vyrůstat, ale nebyli si nejbližší - další důvod, proč přípravu a plány nezanedbat. No, večer se ukáže. S'Arik kývl na rozloučenou a vydal se do své jeskyně, aby se pořádně dal dokupy. Nechtěl, aby ho při tak důležitém obřadu kromě stáří omezovaly ještě páry z Hvězdné jeskyně.

Schválené

Stále tam máš nějaké chyby, ale opravím ti při nahazování.
Schválené, můžeš hrát :)

Zdravím, vítej!
Registraci v pořádku, k opravě ti ji vrátím jen kvůli gramatice, která trochu kazí celkový dojem. Opakovaně máš špatně y/i (shoda přísudku s podmětem či vyjmenovaná slova - např. mohutnými tlapamy -> správně: mohutnými tlapami) nebo ě/je (např. oběvuje -> objevuje). Slovo habit by se dalo pro srozumitelnost nahradit slovem zvyk. Pro opravu doporučuji využít nějaký textový editor, který ti chyby automaticky zvýrazní.
Opravu pošli sem a doplň prosím i tvůj discord, ať vím, jak tě označit.

Ahoj,
v charakteristice máš gramatické a interpunkční chyby, nic extrémně překážejícího, ale doporučuju ještě jednou přečíst nebo využít textových editorů. Délku splňuje, možná pro příště dokonce ani není třeba věnovat tolik textu vzhledu - charakteristika je hlavně o povaze vlka.
Magii poprosím sepsat do souvislého textu. Srozumitelně, stručně, konkrétně. Zároveň do ní přidej odpovědi na otázky - jaké následky má magie na zasaženého? Vnímá Ebony obsah noční můry nebo ji pouze vyvolá a neví, co zasaženého straší? Je to tak, že Ebony navázáním očního kontaktu spouští noční můru a zasažený je nedobrovolně nucen oční kontakt držet, nebo může i ten uhnout pohledem a tím se magii vyvarovat?

Pěkné! Schválené.

Ahoj, registrace v pořádku. Poprosím jen úpravu u magie - sepsat ji do souvislého textu pro lepší srozumitelnost.

Schválené

Nebyl překvapen zjevením mlhy. Finnova schopnost byla zvláštní, nepřirozenou věcí, jednou z mála, na které si už za tu dlouhou dobu stihl zvyknout, přestože by mu ovšem připadalo praktičtější, kdyby ji chlapec netahal všude s sebou. Normální osoby by to pokládaly za pěknou estetickou věc, S'Arik takové cítění bohužel moc neovládal. Vlkovo sdělení ho přimělo se posadit a obrátit pohled ke hvězdám. Okřídlený vlk hvězdy skutečně ovládal, dobře, a tak ho ani nenapadlo pochybovat o pravdivosti jeho slov. Souhvězdí malum bylo špatnou zprávou. Nebýval tolik pověrčivý, nyní mu taková přinášela další obavy. "A'Kaza a Norek dovýšili dospělosti. Brzy přijde čas na jejich obřady," pověděl. Možná nečekal, že Finnovi bude sdělovat takové věci, protože nebyl součástí rodu, ale... Zasloužil si vědět, co se dělo ve smečce, minimálně. Na chvíli se odmlčel. To nebylo to, co vrtalo jeho myslí, samozřejmě. I to se však rozhodl vyslovit, po chvíli. "Nwod'reoka na tom není dobře." Šedá vlčice byla stará a už pár týdnů jí nebylo dobře. Měl o ni starost.

Nějakou sváteční náladu tmavý zrovna neprojevoval, ale sledovat vlky bavit se byl příjemný zážitek. Škoda, že se uvnitř nedokázal pořádně uvolnit ani na takovém místě. Debata s Ryumee měla brzy uhasnout. Ne, že by si neměli co říct, jenže ani jeden z nich nebyl světu kolem zrovna dvakrát otevřený. Měli své způsoby vyjadřování. "Mnoho rostlin a živočichů tohoto kraje má vlastnosti, které pro ně běžně nejsou přirozené. Jistě to stojí za prozkoumání, pro případ," konstatoval. Nebyla to kritika, samozřejmě, vlastně s ní souhlasil. Nějaká výzdoba pro Přízračné určitě nebyla největší prioritou, měli jiné a důležitější starosti.
Jejich tiché sledování okolí proťala slova Ryumee. "Ano, pojďme," souhlasil a rovnou se rozešel. Vskutku chtěl ještě vidět další vlky. Chvíli malé tělo panovnice Nihilské monarchie pohledem hledal, ale jistě nebyla daleko. Příliš nepokukoval po fialové vlčici, jestli ho následuje, předpokládal, že šla po jeho boku. "Vaše Veličenstvo, buďte pozdravena," promluvil na Voltaire, aby si získal její pozornost. Smluvená partnerka jeho syna byla nastrojena obdivuhodně. Sklonil zdvořilou poklonu a počkal, než Ryumee i panovnice zareagují. "Toto je Ryumee Estrela do Norte, náš Coelo medic, má zástupkyně. Za Přízračné vám přicházíme vyřídit, že vítáme tento ples. Mír je pro stabilitu důležitý a jeho symbol jistě smečkám pomůže. Přijměte prosím tento dar z naší domoviny." Sklonil hlavu, aby si z krku sundal lahev s lektvarem. Jeho bližší představení nechal na své společnici, pokud k němu měla jakožto autor co říct.

Když tmavý zrovna nepřemýšlel nad osudem, organizací smečky a nad rodinou, chodil ven. Udržet mysl čistou a nerozptýlenou bylo v základu opravdu těžké, obzvlášť pro tu jeho, cvičenou ke kritickému, logickému myšlení - ale naučil se to, našel si i tady vhodný způsob rozptýlení. Přeznačoval smečkové hranice, hlídal okolí. Bezpečnost byla velmi důležitá, a když měl šanci přispět k práci, mile rád přiložil tlapku k dílu.
Nakonec, aby všechno šlo hladce byla jeho zodpovědnost. Slunce vycházelo nad východním horizontem, cucky mlhy se válely po zemi a ptáci zpívali. Čepel Iptaru se zarývala do dřeva a zanechávala po sobě symboly, jejichž podobu vlk pečlivě tvořil. Jakmile měl tento hotový, posadil se, hledíc mezi stromy. Jeho krkavec byl někde blízko, slyšel jeho mohutná křídla mezi korunami stromů. A možná to nebyla jediná společnost, kterou toto ráno měl potkat...

Vracel se z lovu. Prvního zajíce odložil ve Starém Hvozdě Nwod'reoce, druhého plánoval v klidu spořádat ve svém úkrytu. Zima se blížila, viděl to na okolí - koruny stromů začínaly řídnout, déšť byl častější, hřejivé paprsky slunce slabší. Bylo mu těžko, když myslel na to, že tohle mohlo být jeho poslední léto. Kožich starého vlka už nebyl to co bývalo a uvědomoval si, že pokud bude zima nelítostná, mohla by mu být i s dobrou péčí osudnou. Rodina mu vždy byla na prvním místě a byl vděčný za svá dřívější rozhodnutí o tom i Norestu přivést na svět novou krev rodu. A'Kaza, Norek, Evar'la i M'Raan byli krásní potomci a byl na ně pyšný - ovšem všichni měli mouchy, na které otec nelítostně upozorňoval. Mladší syn byl stále nemocný, Norek se zranila... Norek. Zaznamenal pach své dcery v blízkosti a hned zamířil jejím směrem. Zatímco s A'Kazou se viděl velmi často, jakožto prvorozeného syna držel blízko, u ní měl pocit, že spolu nemluví tolik, jak by měli. Možná podědila po své matce víc, než by si přál. Kde trávila čas, když se zrovna něčemu neučila? Jak na tom byla? Musel se zajímat a hodlal to udělat právě teď, bez odkládání.
"Norek," oslovil vlčici, když přicházel. Nacházeli se jen kousek od Vissalis. "Příhodné, že se potkáváme. Jak se daří mé dceře?" Hned k věci, jako obvykle. Své potomky samozřejmě S'Arik nadevše miloval, jeho hlas byl však chladný jako obvykle. Bez emocí. Mluvil tak, jak očekával, že budou mluvit i oni.

Situace s Ignisem nejednomu znemožňovala klidné prožití dnů a S'Arik na tom nebyl jinak. První odchod Nadezhdy, pak nimlógové v horách a vražda Silhoette... A teď nemoc jeho partnerky. Ovšemže se bál o její život, stejně jako se bál o životy Evar'ly a M'Raan, kteří sice už vyrostli z nejcitlivějšího období, smrt a neštěstí jsou však bohužel sporadické elementy osudu, kterým nemohl zabránit, ať už se snažil jakkoli. Vychování mu zabraňovalo své emoce projevovat, to však neznamenalo, že by je necítil.
Noční klid a ticho pokládal za dobrého společníka. Dříve to nedělal, nyní však rád chodil k Půlnoční studánce a meditoval pod hvězdnou oblohou, očekávajíc... Znamení. Něco, cokoli. Nevěřil na duchovno, ve vyšší bytí ani na náhodu a přesto se k těmto praktikám uchyloval. Čas dělal své. Bylo mu známo, že jestli někdy a někde Finna potká, bude to právě tady. Sice to nebyl důvod, pro který přišel, ale byl připraven si s mladým vlkem popovídat, kdyby o konverzaci stál. I jemu by jistě prospěla mírná distrakce od jiných myšlenek. A vskutku, světlou srst a peří u studánky uviděl. V tichosti přišel blíže. "Nad čím přemítá tvá mysl v těchto dnech, Finne?" Vyřkl místo pozdravu a sklonil se k jezírku, aby se napil. Znali se dlouho, nebylo třeba formalit, přestože je za normálních okolností Ordo ctil.