Príspevky užívateľa

Schválené

Tenhle vlk nehledal jen rodinu, on hledal hlavně místo, kde se bude cítit doma. Útočiště, kde ho přijmou. A to si přál každý vlk, ne? Prostředí, kde může být upřímný, cítit se užitečně a rozvíjet se v mnoha dovednostech a postojích. Místo, kde může být v dobré společnosti a za každého počasí. Domov. S'Arik takový v Přízračných našel a byl to i jeden z jeho hlavních cílů coby vůdce, aby jeho smečka byla takovým prostředím i pro všechny jeho členy. Spravedlnost a pravda měla vládnout. Ancunín nebyl žádný případ sotva se vlečícího tuláka, nýbrž člen rodu, ochotný se učit a přizpůsobit, ochotný být užitečný. Přestože S'Arik vždy řídil své zvažování skepticky, rohatý se mu začínal zamlouvat. Přízrační by pro něj vskutku mohli být tím pravým místem k nalezení místa, kam patří.
"Uvidíme," souhlasil na jeho slova o učení, ale takovou sdílnost, že by mu o tom řekl hned teď, už nenabídl. Vše mělo svůj čas, informace byly cenné. I psát by tohoto jedince mohl naučit, působil na to dostatečně inteligentně. Vždy bylo, co se učit. Vlk mohl až do smrti usiloval o dokonalost, neustále se vyvíjet. Projevovat emoce, jistě by se v tenhle moment troufale pousmál.
Věci minulosti měly tendence vlky pronásledovat, proto se tázal dál. A odpověď nebyla špatná - však čtyři vlky by sejmul snad sám, mít zbraň, a oni ne. Tohohle protivníka ale samozřejmě neznal, a jak už si v Norestu zvykl, magie uměly kompletně změnit okolnosti. Co si budeme, stačil i jediný magor na to, aby někdo umřel, a to si nemohli dovolit teď a vyhnout se tomu v budoucnosti by bylo taky fajn. Jeden konkrétní v rodině Orda napáchal tolik škody, že jejich krev už nikdy nedostane z paměti... Byl toto i Ancunínův případ? "Pakliže vás přijmu, budu očekávat více informací o tom, proč v takové situaci vůbec jste, Ancuníne," řekl jen, naznačujíc mírné podezření. Nemohl soudit, jestli to bylo jeho vinou nebo ne, ale jak říkal předtím - nechtěl po něm příliš osobní věci. Ne teď. Zatím.
Zatímco Ancunín mluvil o tom, čím by mohl být užitečný, tmavý vůdce vstal. Popadl svou waru za rukojeť a vydal se k nejbližšímu stromu. Ucho měl stále nasměřované k šedému. Nedůvěřoval mu natolik, aby se otočil zády, což by také mohlo být bráno jako neslušnost. No, S'Arik toto samozřejmě nedělal pro zábavu. Tipoval by estreláka na někoho, kdo to bude umět s informacemi už na první pohled, a když se mu to potvrdilo, měl jasno o tom, co mu zadá za zkoušku. V tomto období by byl hlupákem, kdyby energii budoucího člena plýtval zbytečnými úkoly, proto musel vymyslet něco, co bude užitečné i dostatečně prověřující testovaný skill. "Nikdy neříkám ne nabídce na zdokonalení informačních kanálů," komentoval. Na chvíli zbraň opřel o strom, aby se mohl při hovoru otočit na světlého a mluvit s ním z očí do očí. Co se týkalo rimorů... Ano, toto bylo shodou okolností něco, co Přízračným chybělo. Dobří, výkonní rimoři. Ne, že by Roihu nebyl špatným, ale jeho priority budou brzo jinde, než v práci, a jako sotva dospělý nebyl zrovna nejzkušenějším jedincem. Ani nejslušnějším. Co se týkalo reprezentace, Ancunín by v jeho očích asi vyhrával už teď. "Jakou magii máte na mysli?" Úplně nebyl příznivcem používání magie při zjišťování informací, radši sázel na umění slova, ale bylo pravdou, že občas domluvy prostě nebylo. Proto vlka pobídl, ať sdílí, aniž by cokoli slíbil. Sám pak popadl zbraň, opřel se předními o kmen stromu a nejdelším výběžkem Iptaru pomalu strom zbavil pruhu kůry v jednom táhlém kuse.

Byla tato investice výhodná? Vyváží benefity náklady, které smečka bude muset vynaložit na uzdravení této náhodné, bídně vypadající tulačky? Netušil sice, co měla za kvality, ale doufal, že je brzy ukáže. Každý vlk nějaké měl - i takový Roihu, jak se ukázalo, byl smečce užitečný. Rozhodnutí kývnout na poskytnutí azylu bylo správné teď, ale bude správné i s výhledy na budoucnost?
Cizinka vstávala s očividnými potížemi, ale stála. Zůstával poblíž, ale respektoval její přání se sebrat a odebrat na území po svých. Ještě aby si oni plýtvali energii, že? Nevěděl o ní zhola nic, až na to, co mu řekl Timothée. Bylo logické, že i na tu otázku přijde, ať už by to bylo jakkoli nevhodné. S'Arikovi momentálně vlastně ani nesešlo na nějaké slušnosti, i když se tak určitě tvářil. "Budete seznámena se základními pravidly. Porušte jen jedno, a jste nepřátelském území," přeměřil Mal pohledem, říkal to ovšem jen jako fakt, ne kousavé varování. Kdoví, jak to vyznělo. Mohli se teda vydat na cestu.
Poslechl si Timovo doporučení. Možnosti to nebyly špatné - tak jako tak se budou potýkat s místem, které není obydlené, tedy neudržované. "Hvozd bude lépe stínit špatné počasí. Pojďme zamířit na jeho východ." To byla strategická úvaha - když ji dají na východ od tábora, neuteče přes hráz neviděna, a pochyboval, že by utíkala přes hory, pokud měla aspoň trošku rozumu. S'Arik zkrátka chtěl mít o jejím pohybu přehled, i kdyby nebyl podezřelý. Samozřejmě že ho napadlo, že mohla být zvěděm. "Pověz nám o sobě, Malko. Odkud jste? Co vás přivedlo do tohohle stavu?" Snad měla sílu na to mluvit i jít.

>> Hráz

S'Arik, Aikan a Everett se vydali směr finální destinace, k horám. Nebylo třeba po cestě vést hovor, všichni vypadali, že jejich úkol jim je jasný. Poslouchat ticho, když věděli, že nejsou zrovna do jednoduché mise, nezajišťovalo zrovna příjemnou atmosféru. Už si nemohli předat informace o případných změnách plánu.
Místo, které Ordo určil jako to, kde sundají prase bobroocasé, se objevilo na obzoru. Na konci údolí se skutečně nacházel průchod do skalního labyrintu, široký tak na jedna a půl prasete bobroocaseého. Za ním se otevíral větší prostor lemovaný příkrými i kolmými skalami, posetý skalami a většími balvany, které by šlo v případě nouze využít jako skrýše. Vůdce po cestě měl čas přemýšlet, jak obrovské zvíře sundají, protože mu došlo, že ani zbraně by nemusely být dost. A nápad dostal, když si vzpomněl na strategie z jeho domoviny. "Potřebuji pomoc s vytvořením pastí, než se vydáte na svá místa," otočil se na oba vlky a jal se hledat vhodné spadlé kmeny a silnější větve. "Vytvoříme nepohyblivá kopí. Najděte vhodně dlouhé a tlusté klády." Instruoval je. Nemuseli se strachovat s nenápadností, na rozdíl od druhé skupiny, takže doufal, že mají dost času.
Najít ve sněhu vhodně dlouhé a tlusté větve bylo kupodivu náročnější, než se zdálo. Vůdce i nevhodné klády z porostu nedaleko od vchodu do průrvy sice vytahoval, ale nevypadal příliš spokojeně s jejich stavem. Moc dlouhé, moc krátké, trouchnivělé... Všechno se však muselo využít, a tak tato dřeva aspoň umístil u vchodu do tvaru otevřeného V, aby všichni už z dálky viděli označené místo, kam mají kořist směřovat. Aikan mezitím sundal svou zbraň a začal tvořit špičky na kládách, které byly vhodné k výrobě kopí. S'Arik zvedl zrak k obloze. Sice bylo stále hezky, ale měl důvod k obavám - ve výšce kroužil černý pták. Jeho černý pták, pravděpodobně. Nikdy příliš nevěřil jeho gestům, ale nyní se začal obávat, že čas na přípravu vyprchává. "Everette," oslovil rohatého vlka," "běž napřed na pozici, Aikan tě dožene." Měli původně jen běžet štafetu, ne mu tu pomáhat s náhodným plánem, co Ordo vymyslel až za běhu. Plánem, který by mohl rapidně zvýšit jejich šance na úspěch... Pokud se jim ovšem podaří obrovské zvíře do skal vůbec nahnat. Jak se asi dařilo přepadajícím lovcům? Už začali? S'Arika hlodalo jen čekat, možná proto se pustil do práce. I on vytasil svou zbraň a vytvářel hroty na kládách, střídajíc Aikana, kterého poslal za Everettem.
Svou jednoduchou - ale rafinovanou - past umístil do průrvy za vchodem. Všech šest dvoumetrových tyčí se špičatým koncem začal zahrabávat do sněhu v takovém úhlu, že velké zvíře by se na ně vcelku spolehlivě nabodlo svým tělem, kdyby nestíhalo dobrzdit. Snad nesázel zbytečně na to, že sem běžci naženou kance pěkně naštvaného, rozběhlého. Tři tyče umístil přímo naproti vchodu, zbytek po okolí, většinou do míst, kde byla vhodná místa k úkrytu.
Při zahrabávání čtvrtého kopí zaslechl vzdálený náraz.

Když říkal, že smečka potřebuje další mladou krev, nepomyslel na takovouto mladou krev. Ubohou, zbídačenou minulostí. Proč bylo trauma tak populární? Mile rád by udělal studii na téma krize nové generace, ale to bylo asi tak to poslední, nad čím měl teď čas přemýšlet. Mal s podmínkami souhlasila, zdálo se, a přestože S'Arika to zrovna netěšilo, nebyl sto ji tady nechat napospas osudu. Ještě by její mrtvola přilákala dravou zvěř k hranicím, hm? Pohlédl na Tima, zda nemá nějakých připomínek. Až pak se otočil zpět na hnědou. Vypadala, že nemá daleko od sesypání se. Nedivil se, jestli šli až od lesa za jihozápadními horami. To by ale ten kousek zvládnout mohla, he? Nebo taky ne. "Dobrá. Pro přehled vás budu prozatím považovat za sigmu Přízračných, ale pakliže zůstanete - což žádám, aspoň na nějakou dobu, ve správný čas prozkoušíme vaše dovednosti." Zkoušení bylo v jejím případě to poslední, o čem šlo teď reálně uvažovat, obával se. Nebylo to důležité, oproti jejímu zdraví. Doufal, že nebude tím typem vlka, co si nechá pomoct a uteče. To by nebylo velmi... Přátelské, když bereme v úvahu, že S'Arik svolil k ústupku.
"Pojďme se přemístit do vhodného úkrytu," navrhl. Nikdo z nich tu nechtěl stát, vsadil by se. Udělal pár kroků k Mal, připraven ji podpořit, kdyby padala, ale spíše chtěl, aby šla sama. "Timothée, který považuješ za vhodný?" Tábor samozřejmě nepřicházel v úvahu. Spoléhal na medikův úsudek, že bude o nějakém vhodném místě vědět. Nějakém bokem od zbytku smečky, ale ne tak daleko od pomoci.

Bylo mu jasné, že Ancunín o Přízračných ví nejspíš právě od rodiny. Že ale nevykydl více informací o ideologii, uspořádání a kultuře, to se dalo pokládat za zajímavý poznatek ohledně šíření informací. Neroznášelo se to, nebo to světlý nepokládal za důležité? Jistě by si věci pro sebe nenechával, když bych ochotný přiznat i svou hlavní motivaci. "Vůle držet s rodinou je pochopitelná, i já mám v našich řadách příbuzné. Přízrační sami fungují jako rodina, ale v celkovém fungování... Nejsou osobní záležitosti, původ či příslušnost k rodu zdaleka nejdůležitější aspekty." Přestože se snažil projevit své porozumění, nerad takto předával informace neověřeným osobám. Jistě, Ancunín už v něčem ověšenou osobou byl a Ordo ho chtěl seznámit s tím, co čeho jde, stále to však nebylo příjemné. "Váš rod je součástí smečky již delší dobu a jistě také zanechal svou stopu, avšak hvězdy nejsou to jediné, co nás dělá jedinečnými. I soudržnost, ochota, vzdělání a disciplína nás dělá námi. Vyznáváme mír, ale nebojíme se bránit či bojovat, pakliže je to třeba... A máme k tomu vhodné prostředky." Pohledem poukázal na tmavou čepel své wary, co čouhala ze sněhu jako sekera zaražená v kmeni. Nebyly to hračky, nebyla to hra. S'Arik byl seriózním vlkem, a svá slova myslel vážně, když říkal, že by zbraně bez váhání tasil, kdyby byli Přízrační v přímém ohrožení. Pamatoval si ne zrovna dávnou situaci, co se to téměř stalo.
Ať to bylo očividné nebo ne, tohle už bylo přijímací řízení, a S'Arik vypočítavě soudil a zvažoval výhody i rizika. Otázku ohledně estrelákovy minulosti položil z důvodu možných hrozeb pro smečku, a na to se mu dostalo odpovědi. Ne nejuspokojivější, ale aspoň nějaké. "Tudíž riziko existuje. Budu k vám upřímný, Ancunine, Přízrační vám nemůžou zaručit bezpečí před vším. A já nehodlám vaším přijetím vystavovat smečku riziku, o kterém nic nevím. O jakém nepříteli se bavíme?" Neodsuzoval tímto přijetí, to rozhodně ne, ani se neptal na osobní podrobnosti. Osobní věci ho vlastně ani nezajímaly, nepokládal je za důležité. Zato mluvil upřímně, že chce předejít zbytečným rizikům - a minimálně vědět o tom, s kým by měli čest, kdyby se tu nepřátelé šedého vlka objevili, by se hodilo, aby byl čas varovat. Zůstat informovaný, zůstat nad věcí.
Šanci mu dával, vypadal jako schopný, rozumný vlk, i když možná až s přílišným charismatem. Pokud měl přes zimu přijímat vlky do smečky, silní byli tou lepší možností. "Do smečky přijímáme ve dvou částech. První je zkouška, úkol, který prověří vaše schopnosti. Druhým je rituál, který momentálně není možné uskutečnit kvůli počasí. Nuže - co můžete smečce nabídnout? Čím jste užitečný?" Přehodil ocas na druhou stranu a narovnaný sledoval, co rohatý vypotí.

Medic se ujal slova, a tak měl čas si vlčici, ke které přicházeli, pořádně prohlédnout. Mladá, poškozená vlčice se rozhodně nepodobala modelu vlka, které v zimě potřebovali. Nepůsobila silně, zdravě ani odhodlaně. Mělo to kašel, jen jedno křídlo, zranění a určitě to nebylo dobře živené. Bylo tu vůbec o čem se bavit? Šlo ji ještě zachránit, vyplatilo by se to? Nenosit věčně klidný pokerface, pravděpodobně by se na S'Arikově tváři ukázala známka opovržení.
"S'Arik Dasurk Milaga," představil se i on poté, co tak učinila i hnědá. Nemohl si odpustit pohledu na její jedno křídlo. Nebylo to nepraktické, mít jen jedno? Kde ztratila to druhé? Chtěl vědět víc. Jejím slovům naslouchal, ale kromě toho, že je v zoufalé situaci a nabídne cokoli, se příliš podstatné informace nedozvěděl. Bohužel pro Malku, tmavý vůdce nebyl vlkem sentimentu, nýbrž logiky. Bylo možné, že nabídku života ani nepochopil. "Přízrační nejsou volně přístupným prostředím pro rekonvalescenci, Mal. Pomůžeme vlkovi v nesnázích, ale nic není zadarmo. Žádáte-li o pomoc, očekávám, že se brzy vzchopíte a náležitě podpoříte smečku nazpět." S'Arik nebyl žádný ďábel, aby uzavíral z jedné strany nevýhodný obchod, ale tady dával důraz na to, že je to závazek. Závazek, který bude muset splnit, pakliže chce zůstat se smečkou. Pakliže chce zůstat naživu. Dle jeho názoru to Mal buď příliš vzdávala, nebo hrála drama queen, a to Sárik rozhodně nežral. Měl nějaký základní soucit - možná spíš díky Timově přímluvě - ale také dbal na pravidla, a rozhodně nechtěl nechávat soucit zastiňovat jeho zdravý úsudek. "Rovněž potřeby cizince nemůžeme klást nad potřeby členů smečky." Teplé, suché místo se pro ni jistě najde, ale že by bylo nazbyt potravy a medikamentů, to docela pochyboval.

Na to, že S'Arik ve vhodných chvílích spoléhal na svou velikost a sílu, se mu proteď nezadařilo. Možná to bylo věkem, uchopením zbraně nebo pozicí, nicméně síla jeho syna ve mu v přetlačování obstojně vyrovnávala. Starší válečník proti magii zřejmě nic nezmůže, musel proto zvolit jinou strategii - a to se vhodně nabízela charakteristika jeho zbraně. Dlouhá čepel neměla dosah na dálku, ale dobře kryla kterýkoli směr, kterou jí její vlastník obrátil. A vlastně ani její nejvzdálenější konce neměly malý dosah.
Ordo už hnul hlavou, že ostří kosy nechá sjet a dlouhým výběžkem Iptaru zaútočí na A'Kazův bok, jenže zbraně se s nepříjemným skřípěním smýkly ještě dřív, než zamýšlel. Šedý jen tak tak stihl nabrat rovnováhu, aby se skokem do strany pokusil dostat z dosahu kosy. Hlavu samozřejmě stále směřoval k synovi, aby ho čepel aspoň trochu bránila.

Nepřímo upozornil na to, aby světlý estrelák vážil svá slova. Když se mu nedostalo přímé odpovědi, ale vykroucení, dále to nekomentoval. Třeba i na debatu co čekáte od přátel? se jednou dostane, až k tomu bude správný čas. Zatím se sotva potkali a S'Arik zkoumal jak jeho styl řeči, tak jeho motivy.
Kývl na jeho dodatek, naznačujíc, že i jemu je ctí. Ať už měl tvář jakkoli ledovou a způsoby jakkoli konzervativní a vážné, bez plně funkčního smyslu pro humor a blyštivé slovní obraty, slušné vychování měl. Respektoval každého, kdo nosil vznešený rod, jako byl Estrela do Norte - už od dob, co pobýval ve smečce s Alo-pem. Respekt ale nebyl automatické uznání, kterým by se dostal do smečky. S'Arik nepodporoval tento typ cheatování - i své potomky nechal projít zkouškami, dohlížejíc na ně obzvláště přísným otcovským okem, ani tady nehodlal polevit v rozumu a opatrnosti. Výhody musely být zasloužené, stejně jako jména. "Co tedy o Přízračných víte?" Položil otázku a posadil se do sněhu. Chtěl vědět, jestli je Ancunínův záměr se skutečně přidat do smečky, či jen chtěl být poblíž rodiny. Ono se to nevylučovalo... Ale pak tu byla otázka informací. Tímto testoval i to, že členové jeho smečky nevynášejí až příliš informací. Ne, že by Přízrační měli co tajit, avšak vyznával strategii opatrnosti. "Váš příbuzný mi sdělil, že utíkáte od své minulosti," vznesl později. "Mám to brát jako důvod k znepokojení? Může to ovlivnit váš život ve smečce nebo smečku samotnou?" Nevěděl o minulosti tohohle týpka nic, i když se tvářil, že ví všechno. Modré oči viděly až do duše, kdyby chtěly. "V zájmu příjemné vzájemné komunikace vás upozorňuji, že rozpoznám, pokud ke mně nebudete upřímný. Nenutím vás přiznávat záležitosti irelevantní pro smečku... Avšak vážím si pravdy, ať už je jakákoli." Naznačit, že vlastní magii, která prohlédne lež, byla vcelku nová strategie, podtrhující jeho vypočítavost. To by se přepočítal, kdyby Ancunín vlastnil counter magii, že?

Schválené (a cetky doporučujeme zakreslit)

No, na rozdíl od světlého opravdu slovy šetřil. Odpouštěl si nedůležité či emočně založené poznámky, které - dle jeho skromného názoru - byly neefektivní, zhoubnou formou komunikace. Za roky v Norestu si samozřejmě musel navyknout i na ně, protože mezi prostými vlky byly rozšířené. Dokonce už je ani nebral tak vážně. Estrelák byl jedním z těch hovořivých osob, ale vlastním způsobem. Jen zmínka užitečnosti naznačovala, že mu nejde zrovna o hodnotná přátelství, ale o osobní zisk. To je ve světě v pohybu logická strategie, ale pro smečku... Ne až tak vhodná. "Je užitečnost to jediné, co od přátel požadujete?" Odhodlal se nenápadně poukázat. Když už týpkovi nevadilo mluvit o své politice, proč nepoložit kontrolní otázku? Na jednu stranu chtěl slyšet upřímnost, na druhou nevěděl, o kolik by situaci komplikovala nevhodná odpověď. Tak jako tak - i on chtěl vědět, s kým má tu čest. Ne, že by uvažoval nad děláním přátel.
Jeho věta nebyla pochopena tak, jak měla, ale s výrazem na jeho tváři to ani nehlo. "Těší mě, Ancunine Estrela do Norte. Jsem S'Arik Dasurk Milaga," pronesl a i on ze slušnosti kývl hlavou, "nositel přísahy Ret-Taag a válečník K'gonlash. V Norestu jsem již pár let znám jako Ordo Přízračných." Velmi často při kontaktech s tuláky zatajoval své vysoké postavení, protože mnozí se pak nechovali... Pravě. Tady to ale byl trochu jiný případ, protože zvěsti se nesly. Když už byl požádán o identifikaci, proč ji členovi rodu, jehož příbuzní tvořili část jeho smečky, nenabídnout stejnou upřímnost, jakou očekával nazpět? Těžko říct, proč se rozhodl zmínit i své starší tituly. "A nikoli. Byl jsem velmi dobře informován členy smečky, kdo jste. I že jste potenciálním zájemcem o vstup mezi nás." To podal i trochu jako otázku. Věci se mohly měnit, stejně tak názory. A ať už věděl od členů smečky cokoliv, hodlal si o Ancunínovi utvořit vlastní, citově nezabarvený, kritický obrázek.

Jeho útok nezůstal bez odpovědi a zbraně se ve vzduchu setkaly s hlasitým kovovým zabřinknutím. Zvuk, který očekávali od začátku boje, zněl mocně a nebezpečně, když se konečně ozval. Potvrzoval, že tento způsob boje není žádná sranda - stačila by jedna chyba, jeden špatný krok a válečník mohl skončit se smrtelným zraněním bez možnosti uzdravení.
A'Kaza udělal dobře, že pro zastavení použil magii. Nejspíš to pro jeho tlamu byla nepříjemná srážka, vzhledem k tomu, že Ordo byl při útoku v pohybu. Modré oči si všimly, že obránce kosu nedrží v tlamě. Magie. To znamenalo, že můžou přijít protiútoky i z nečekaných pozic... Zatím to ale vypadalo, že se mladý snaží svého otce držet spíše dál. No, ten nezastavil. Kosa se s jeho warou setkala hranou mezi prostředním a prvním pravým výběžkem, takže zabránila tmavé zbrani další pohyb vpřed. Tedy, aspoň prozatím. S'Arik lehce nakloněnou čepel Iptaru zase narovnal, čímž by za normálu nutil držitele kosy zbraň pustit ze zubů kvůli páčení - jenže A'Kaza ji v tlamě nedržel. Zároveň se do toho opřel, snažíc se přetlačit kosu hrubou silou.

Timothée x Hariuha

Lesley x Majdalenka

A'Kaza x Voltaire

Ordo Přízračných se zrovna šel zdržoval okolo hráze kvůli preventivní kontrole stability, takže tmavému medicovi jistě netrvalo dlouho, než ho nalezl. Byl seznámen se situací, a přestože měl ohledně tulačky přirozené pochyby, souhlasil s tím prohodit pár slov. Nabídnout azyl, když bude souhlasit s podmínkami. Toto nebylo poprvé, ale takovéto načasování na zimu... Doutnalo po nesnadném rozhodnutí. I ta však vůdce smečky musel dělat, a tento neměl nejmenší problém odpovědět na volání povinnosti. No, taky snad bylo jasné, že S'Arikovi nějaké osobní problémy a traumata tuláků nebudou úplně na prvním místě. Byl ochotný vyslechnout, ale to neznamenalo, že bezmyšlenkovitě přijme cizince na území a nechá ho spát v táboře, kde spí i jejich těhotná Anjel. S touhle logikou samozřejmě seznámil Tima po cestě. Ne, že by nebyl rád, že medik zachraňuje životy, ale aby ze smečky udělal altruisty pro neznámou vlčici, to mu jeho rozum značně zpochybňoval.
Šedý byl dnes nalehko, bez postroje, beze zbraně. Zmerčil hnědou srst ve sněhu až po chvíli a zamířil k ní s jeho obvyklým stoicky klidným bezemočním výrazem, který teď možná až příliš připomínal face ne-zrovna-smlouvavého vůdce. Kývnul Timovi, ať toto setkání zahájí - aspoň budou na stejné vlně.

Boj začal, a přesto zbraně ještě neproťaly vzduch. Ticho a napětí rezonovalo tmavozelenou planinou, jak se z toho stala pře trpělivosti. Schopnost, kterou jejich rodina ovládala za normálu... Perfektně. Ani jeden nebyl ochoten ustoupit nebo zaútočit první, ani jeden viditelně nepolevil na pozornosti. Otec by mohl kroužit desítky a desítky minut, ale na to čas neměli, a oba to věděli.
Když obránce nenechal volný průstup a nevyužil možnosti prvního úderu, bylo jasné, že S'Arik bude muset přes něj. Už už to vypadalo, že se kloní k útoku, jenže on se jen otočil a změnil směr obcházení. Tak, aby měl čepel Veritas před sebou na očích, pokud si ji tedy A'Kaza neobrátil. Ještě chvíli obcházel, nedávajíc najevo jedinou emoci... A pak prudce vyrazil vpřed, dopřávajíc si slušné momentum. Hlavu držel u země, tím pádem i širokou údernou plochu Iptaru. Zbraň nesl mírně nakloněnou, připraven vykrýt první obrané seknutí.