Príspevky užívateľa

Vysoký vůdce Přízračných si užíval samotu. Byla pro něj útěkem před všedním smečkovým ruchem, před vším, co musel dělat. Nebylo to tak, že by na své povinnosti kašlal - to rozhodně ne! On byl důsledný starší vlk plný zkušeností a znalostí, který vždy práci upřednostňoval před vlastními potřebami. Jen rodina ho čas od času dokázala plně změnit koncept běžného dne a věnovat se výchově či kvalitnímu společnému času. Nwod'reoka, jeho bývalá a brzká partnerka, nyní jistě byla s jejich nejnovějšími vlčaty v bezpečí území, zatímco on se rozhodl vydat se na krátkou procházku. Pročistit myšlenky. Nebo vlastně ne. Vždycky měl nad čím přemýšlet. A nyní to byla převážně rodina, co zabíralo jeho pozornost. Syn rostl a stával se z něj silný a rozumný mladý vlk, kterého z něj otec chtěl mít. Měl v sobě i něco dalšího, typicky zdejšího, co šedý už tolik formovat nedokázal, ale věřil, že to není nic zlého. Přestože rád lpěl na starých zákonech a zvycích, život se vyvíjel. Měl vše naplánované dny, týdny, někdy i měsíce dopředu. Vlastně něco i na roky dopředu! Už teď věděl, že jedno z nejmladších vlčat by rád viděl na pozici diplomata. Souviselo to s jeho představou o vývoji Přízračných.
Z neustálého toku myšlenek ho vytrhlo krákání velkého opeřence, který mu kroužil nad hlavou. Známá tvář, jeho pronásledovatel. S'Arik měl dnes s sebou jak postroj s tmavou čepelí Iptaru, tak brašnu. Hodlal se cestou zpátky stavit v troskách a podívat se, jestli by tam nenašel více papíru pro své zápisy. Snad nezačne pršet. Zatím to ale nevypadalo, brzké jaro bylo v plném proudu. Několik čerstvých hřejivých paprsků dokonce dnes obdařilo krajinu krásnými odstíny. Jen ten poletující pyl by jednoho odradil od vycházky. Iptar s sebou nosil z čistě praktických důvodů - pro případ, že se dostane do situace, kdy ho bude potřeba. Vzhledem k tomu, jak se Ignis choval posledně, musel být vždy připravený na nejhorší. Modré oči se zvedly k obloze. Brzy pochopil, co se jeho černý společník vysoko na nebi snažil naznačit - cizí přítomnost. Přimhouřil oči, aby zaostřil na malou postavu na obzoru. Zamířil k ní. Konverzace by vlastně neuškodila na odehnání starostí, ne? Jakmile se dostal blíž, došlo mu, s kým má tu čest. Sama panovnice! No, s tou si právě teď rozhodně měl co říct.
"Vaše Veličenstvo... Voltaire, přeji pěkný den," oslovil Nihilského monarchu po způsobu její vlastní smečky, leč tomu přidával vlastní slušné vychování. Samozřejmě složil i poklonu, jako alfa alfě. "Neruším?" Narovnal se opět do plné výšky. Škoda, že neměli smluvenou schůzku - skoro si připadal, že otravovat ji na výletě mimo smečku bylo nemístné, když to je očividně to, co alfy dělají, když si chtějí vyčistit hlavu od smečkových záležitostí. No, smečkové záležitosti překvapivě momentálně nebyly jeho primárním důvodem k navázání tohoto rozhovoru.

Anjel v tom měla tedy tlapky nejvíce. Láska jednomu zamotala hlavu a nutila ho dělat zbrklá a mnohdy hloupá rozhodnutí, její hormonální vliv mohl být katastrofický. S'Arik sám sice znal, co znamenalo duševní souznění a emociální blízkost, ale pojem láska se až příliš ve slovnících pojil s emocemi, které potlačoval. Cizí láska ho proto fascinovala a snažil se ji pochopit, přestože si od ní držel profesionální odstup. Pro hnědého vlka to ale zřejmě mělo zdaleka jiný význam - muselo to pro něj být nečekané a silné pouto. Nové poslání, vhodná příležitost k tomu obrátit si život vzhůru nohama. Doteď svůj život vedl chaoticky, tuláctví nebylo nic lehkého, na té lásce tedy muselo být přeci jen něco dobrého, když se snažil změnit, když se rozhodl stát členem Přízračných. V ohledech přežití ho vlastní zkušenosti nejspíše už zocelily, ale o společnosti se toho měl stále dost co učit.
Trpělivě čekal, než se vyjádří. Ona tajemství šla zřejmě ještě více do hloubky a nedostatek očního kontaktu a každá další tichá sekunda tomu přidávala na vážnosti. To, co mu bylo řečeno, ho slabě řečeno překvapilo. Jak se... Láska neláska, toto nebylo vhodné chování. Jeho už tak ledový pohled ještě zchladl. Hlavou mu projelo překvapení, nevěřícnost a zlost v tomto pořadí, než zase začal vypočítávat. Jak se něco takového mohlo stát? Mohla by to být pravda, teď to dávalo ještě větší smysl. Vždyť ale byli tak mladí! To už smysl nedávalo. Zrzavá dcera Kory za sebou sotva měla první zimu a hnědý na tom nemohl být o moc lépe. Do ticha, ve kterém S'Arikův přísný pohled vyhledával žlutá očka Roiha, se ozvalo blízké zakrákání. Velký černý pták je bedlivě pozoroval.
Nox se musel nadechnout, aby z tlamy nevypustil nějakou blbost. Byl naštvaný, že mu Roihu zatajoval podstatné informace, to jistě, ale pokud ho teď bude kárat stejně jakoby káral člena své smečky, který porušil zákon, asi by se za ním chlapec se svými problémy znovu svěřit nepřišel. Musel se tedy kousnout a uvědomit si, že toto byl vlastně Roihův projev důvěry a respektu. "Za svůj dlouhý život jsem ani v mnoha říších, které jsem navštívil, nikdy neviděl rodiče tak mladé," uznal svůj údiv nad tímto oznámením. Vlastně ani netušil, že to lze, se jen tak před nějakým přijetím dospělácké zodpovědnosti udělat vlčata. Jaká za tím byla věda? Byla vůbec šance, aby se ta vlčata narodila zdravá? Nerad by viděl ztráty na životech jen kvůli nerozvážným rozhodnutím. "Jistě sis neuvědomoval, že těhotenství znamená pro zdraví samice riziko," vydechl. Netlač na něj. Jistě že si to neuvědomoval. Anjel sice znal, byla to členka jeho smečky, ale o to víc ho udivovalo, že ani ona by mu takovou klíčovou věc neřekla sama. Musel se o tom dozvědět sám a ještě od tuláka, kterého neznal déle než pár dnů. Ze dvou setkání a několika slov. Muselo to být tím, že byla na tyhle věci ještě příliš mladá, nikdo asi necítil nutnost ji o tom vzdělávat. Nejspíš nevěděla, jak o tom s dospělými mluvit. Asi budou muset trochu pozměnit výchovu. Vlastně ho mrzelo, že víc byla ochotná říkat tulákovi, než vlkům, které znala celý svůj život. "Budu k tobě upřímný, Roihu, Přízrační se potýkají s několika problémy. Klima nad územím bývá vlhké a chladné, malá vlčata se musí držet v teple. Hory lemující údolí jsou proslulé výskytem vrcholných predátorů, mlžných jelenů... A v neposlední řadě, sousední smečka, smečka Ignisská, poslední dobou projevuje známky výbojnosti. Mezi nimi a námi je historie sporů." Nechtěl to rozvádět dopodrobna, jelikož o to tady nešlo. Šlo o varování, o stržení mladíkových představ. Připomenutí, že žádné rodičovství není med. Ach, sám nox by mu měl co vyprávět, však sám teď vychovával už třetí vrh potomků Milagy. Vlčat, která procházela mládím pod přísným dozorem a vedením svých rodičů. Žádné chyby, žádná pochybení. Incident, který sem Roiha vedl, by byl v jeho rodině vnímaný jako velký prohřešek hodný kompletní převýchovy.
Znovu se nadechl. Asi byl trochu zklamaný, že toto bude muset řešit. Smečka tedy brzy nebude bránit jen dvě malá vlčata, nýbrž čtyři, pokud se tedy skutečně narodí. Dělalo mu to starosti, protože tímto tempem nebude vlků, kteří by bránili. Aikan a on byli sice stále při síle díky celoživotnímu tréninku, ale nebyl naivní, věděl, že to nebude trvat navždy. "Rodičovství je pravým krokem do dospělosti. Jsi mladý a nezkušený, být otcem a partnerem ve stálém svazku může být... Náročné. Udělal jsi správné rozhodnutí, přidat se to smečky. Přestože tímto porušuješ jeden ze zákonů - se kterým, předpokládám, jsi nebyl zcela seznámen - vidím, že jsi ochoten za svou rodinou stát. Dělat změny na sobě samém. Tam totiž skutečné změny začínají - v nás samých, v jedinci. Vaši potomci budou členy Přízračných jako jejich rodiče. Nemusíte se bát si požádat o pomoc." Snad jeho slova splnila onu funkci, se kterými je vyslovoval. Snaha mladé rodiče nějakým způsobem podpořit, ujistit o podpoře.

Pokračovali lesem klidným tempem. Velký pták je sledoval, přestože pleskot jeho křídel se ozýval jen občasně. Tyto tiché momenty v lese padajícím do tmy měl S'Arik rád. Byl to čas, kdy se obvykle uchyloval k meditaci a tichému rozjímání, jelikož ještě nebyla chvíle pro spánek, ale už ani nebylo vidět dostatečně na to, aby četl a tvořil nové spisy. Měl docela jasný režim každý den, ačkoli se do něj málokdy vešly jak smečkové záležitosti, tak rodina a osobní život. Neměl ve zvyku se zastavovat. Tulácký život byl jednodušší. A možná trochu smutnější, protože nutnost se neustále pohybovat vylučovala možnost si dělat větší plány a uskutečnit větší projekty. A samota, ta taky neprospěla každému. Everettova slova ohledně smečkového fungování poslouchal se zájmem, ačkoli jeho tvář žádnou emoci neprojevila. "Vskutku, každý se podílí na tom, aby smečka prosperovala," souhlasil. Harmonie byla asi to správné slovo, jak rohatý správně užil. "To je fungování vnitřní. Smečka je větší organizovaný kolektiv vlastnící své teritorium, proto jsme samozřejmě známí i za našimi hranicemi. Každý člen Přízračných svůj domov reprezentuje svým vystupováním. Vůči tulákům máme neutrální postavení, přestože jim je vstup na naše území zakázán. Smečka Nihilská sídlící na jihu u moře je naším spojencem, sousední Ignis má poněkud vznětlivější povahu, ale snažíme se vyhnout konfliktům. Vlci města, Kult, s jinými smečkami nekomunikují." Vysvětlil základy, aby tmavý vnímal i onen větší obrázek. Jestli přicházel nově, tohle byly informace, které se mu budou hodit. Ve svém přednesu už ani nezmiňoval Hejno, jelikož jejich delegáti se mu už slušnou dobu neozvali. Kde těm byl konec? Občas si říkal, že ti ptáci musí být ptakovlci, ačkoli mu bylo jasné, že kdyby to tak bylo, už dávno by dostali nějakou komunikaci. "Je něco, na co o smečkách či Přízračných dosud neznáte odpověď?" Nechal mu prostor pro dotazy. Už byli docela hluboko ve Starém hvozdě, okolo ani živáčka.

Ace x Saturejka

Hariuha x Saturejka

Akryl x Syvair

Alaric x Rivera

Kettu x Cepheus

Artemis x Jarumi

Ryumee x Everett

Anjel x Roihu

Anjel x Roihu 2

A'Kaza x Voltaire

Bellanna x Toshi

Bellanna x Silhouette

Zaniyah x Fantine

Takových chvíli nejspíše přijde více, než si navykneš, milý Roihu, pomyslel si, otázkou je, jak dlouho ti bude trvat se přizpůsobit. No, jestli se o tulácích dalo něco říct, tak to bylo to, že byli přizpůsobiví, protože jejich život byl stále v pohybu. Roli pohodlných v tomhle porovnání měli vlci smečkoví, co žili přisedle a obvykle někdo spižírnu plnil čerstvým žrádlem. No, vzhledem k tomu, že Roihu se ukazoval být vskutku extrovertním a sdílným jedincem, který je do věcí nadšen - tak jak tvrdil - se nox vlastně ani nebál, že by si svépomocí nenašel místo ve smečce. Nějaké, jakékoli. Nicméně i takový problém tu kdysi potkal - vlky velmi zapálené pro to se dostat do smečky a žít ve společnosti, ale při socializaci s jinými tak nějak disociovat a nezapadnout. Ta slepá tmavá vlčice, kupříkladu. Měla motivaci i důvody dostatečné, i inteligenci, i přesto ji hvězdy vedly jinou cestou.
Sněženky nebyly do země zasazeny zrovna nějak šikovně. Tmavý by jich asi i litoval, kdyby byl botanik. No, i pro něj to byla jen kytka. Jestli se tu Roihu naučí eliminovat neohrabanost a i sázet kytky, asi to bude jenom bonus. Na jeho optání se se nezatvářil nijak jinak, ale aspoň přikývl. "Uvidíme, jestli povstane," utrousil jen. Byla tu teď očividně důležitější záležitost, o které se měl brzy dozvědět. Zatímco hnědý mluvil a tmavý poslouchal, nad korunami stromů se ozvalo máchání křídel velkého ptáka. Černý krkavec přistál na vyšších větvích a pak slétl na nižší, sledujíc dva vlky párem temných očí. S'Arik mu pozornost nevěnoval, protože to stvoření poznával už i po zvuku. Pták ho pronásledoval všude možně už slušnou dobu.
Slova, která hnědý vypouštěl, zněla jako něco, co neměl rád - zatajování důležité informace. Zachytával každé jedno a analyzoval je, zatímco jeho ledový zrak jen upíral na tvář, která se očnímu kontaktu vyhýbala. Tyto emoce pro něj musely být citlivé, že o nich nedokázal s alfou mluvit tváří v tvář. Nebo jen nebyl zvyklý se někomu takhle zpovídat? Nebo si tím nebyl jistý? Ne, pravděpodobně si jen uvědomoval, že nox se cítil mírně offended tím, že mu taková informace nebyla sdělena jako první. Na druhou stranu musel připustit, že i na tom dolním mozku něco bylo. Vzhledem k tomu, že koncept lásky zcela nechápal, možná by skutečně býval měl delší dráhu k pochopení jeho motivace. "Jsou-li fakta, která jsi mi podal předtím pravdivá, pak vašemu vztahu nemohu bránit," vyřkl. Vedla ho sem konekce - tím asi líp, bude se mu lépe zapadat. Ovšem... Asi by čekal, že takovou informaci by mu řekla Anjel už když spolu mluvili. Proč tomu tak neučinila? Bála se jeho reakce? Bylo v tom něco víc, co ještě nezaznělo? "Však jak jsem říkal - důvěru si je třeba získat. Nepotřebuji sice vědět všechna tvá niterná tajemství, ale chci abys věděl, že alfa naslouchá svým členům. Je ještě něco, o čem bych měl vědět?" Měl pocit, že Roihu ještě nedomluvil. Tak trošku přitlačí, ať z něj vypadne víc.

Nové začátky, ach ano. Jeden mohl začít nanovo v novém prostředí, s novou společností a s novými příležitostmi, zapomenout na chyby minulosti a konat s vyšším uvědoměním. Ti chytřejší se z chyb minulosti navíc ještě poučili, aby je neopakovali. Přestože on sám byl docela konzistentní jedinec, své zásady vlastně v průběhu věků příliš neměnil, i on takový nový začátek zažil. Bylo to jeho rozhodnutí zcela neobvyklé pro vlka Společenství, rozhodnutí opustit Henob. Navždy. No, díky tomu byl teď tady. Toto byl v současnosti jeho domov - a brzy se takovým měl stát i pro Roiha. Přestože si tím nebyl úplně jistý, skoro by řekl, že mladík pochopil podstatu zkoušky - nešlo jen o předměty, nešlo o tu materiální část, šlo o myšlenkové pochody, které ji doprovázely. O chtíč se opravdu připojit ke smečce. O prokázání záměrů, ochoty poslouchat a respektovat. "Život v kolektivu je o dost jiný než žití na samotě, však přináší řadu benefitů," přikývl. Vlastně se docela těšil na to, až bude sledovat jeho začleňování. "Pojď, zasaď tu bylinu," tmavý ještě jednou naznačil k trsu sněženek a udělal krok zpátky, aby ukázal i tu jamku, kterou do země vyhloubil. Cenil si kultury a symbolismu, a toto možná nebyl oficiální rituál, ale byly to první kroky nového člena na smečkové půdě. Musel najít způsob, jak ho pomalu seznamovat se zvyky - a symbolismus byl významnou částí. Symbolem byly Přízračným hvězdy, sněženka mohla být osobním symbolem pro Roiha. Symbolem splnění jeho zkoušky a nové kapitoly života, který tu hodlal žít.
Domov bylo slovo, co hodně znamenalo. Slzičky dojetí sice z jeho slov S'Arik neuronil, ten se tvářil úplně stejně jako před chvílí, ale uvědomoval si hloubku takového rozhodnutí. Místo, kam se může vlk vracet, kde bude vítán a ceněn, to byl domov. "Pak doufám, že ti rodina Přízračných bude dobrým domovem." Pokud šlo o komfort, asi si ho každý tak trochu tvořil sám. Nemohl slíbit, že se mu tady bude líbit, mohl ale říct, že je vítán. Následující slova hnědého v noxovi vyvolaly zájem. Takový ten podezřívavý, kdy si nejste jisti, jestli z dotyčného vypadne něco fakt strašného nebo drobného, nepodstatného. Co mohl mít na mysli? Udělal v životě něco špatného, co ho pronásledovalo? Byl tajně ve spojení s Ignisem? Měl breberky? Modré oči zůstaly zakotvené na těch jeho. "Povídej," pobídl ho. Přístupně, klidně, přestože v očích měl jistou přísnost.

Nox se neposadil. Stál. Možná protože byl radši v pohybu, možná na znamení toho, že toto nebude trvat dlouho. Vracel se z obhlídky, konec konců. Měl by se ještě porozhlédnout po Nwod s vlčaty. Zatím si nebyl jist, jestli své potomky chce vystavovat cizinci. Přestože Roihu působil svou upřímnou ukecaností věrohodně, znal ho pouze z jedné konverzace. Nejraději by ho sledoval při konverzaci s jinými, aby zjistil, jestli to celé není jen dobré herectví. Proto měl radši, když s vlky navázal hovor předtím, než došlo na představení pozic. Ne, že by se choval jinak, když jeho identitu druzí neznali... Ale často pozoroval opak u druhých. V tomto případě ho prozradila Anjel.
Zkoušku nicméně mladík splnil. Sice ne doslovně, prošel územím Nihilu, ale to mu nezakázal. Prohlédl si předměty, co byly doneseny, a k oblázku sklonil hlavu, aby nasál aroma - ano, vskutku tam nějaký ten slaný zápach bych. "Máš na mysli něco konkrétního?" Zareagoval na jeho slova o přemýšlení. Možná měl hnědý na jazyku něco, co se týkalo smečky. Něco, na co si ještě vzpomenul po jejich volném rozhovoru, něco, co by jeho alfa měl vědět. Vlastně cokoliv. Ovšem, že chtěl Sarik vědět, na čem s tímto jedincem je. Udělal pár kroků zpátky a tlapkou rozhrnul půdu, nechávajíc v ní důlek. Hnědému naznačil k trsu sněženek. Bílé květy sice už zrovna živě nevypadaly, ale taky nemusely být ledabyle hozeny na hnůj. "Zkoušku jsi splnil. Je příhodné, že jsi i poznal nová místa a jistě v tom budeš chvíli smět pokračovat zde - jakožto tvůj nový alfa bych jistě uvítal, kdyby ses v následujících dnech mezi námi socializoval mezi porozhlédl po území," neříkal tím že teď musíš být jenom doma, tady za hranicí, ale bylo to doporučení. Ten typ doporučení, když učitel zadával stránky z učebnice, které budou v testu - vlastně docela důležité doporučení. "Jakožto sigma si budeš muset osvojit dovednosti a vlastnosti člena smečky a hlavně - získat si naši důvěru." Mluvíc o důvěře, věnoval Roihovi důležitý pohled.

V těchto dobách bylo pro Noxe docela výjimečnou událostí, když opustil území smečky. Samozřejmě to mělo spoustu dobrých důvodů - pracoval, musel být k dispozici členům a zájemcům, a samozřejmě, staral se o rodinu. Trénink jeho staršího syna byl momentálně ještě jeho zodpovědností, přestože ho brzy hodlal plně přenechat bratrovi. On se bude muset plně věnovat svým novým potomkům. Když mu nějaký ten čas náhodou zbyl, měl své svitky... No, ne že by se to teď zrovna stávalo. Ti malí, leč chytří haranti mu způsobovali vrásky na tváři asi stejně jako nejistý status sousední smečky a otázka změny ve vedení celé smečky, kterou připravoval. Těžko najít moment, kdy by se nox Přízračných zastavil... Ale on se snad ani zastavovat nechtěl. Možná už byl zvyklý, toto byla jeho role. Unavený byl, ale vždy to sváděl na věk. Jako správný Milagovec dokázal veškeré osobní problémy skrýt za kamennou masku silné, rozumné a střízlivé osoby.
Kdy přesně se hnědý tulák, kterému zadal před pár dny zkoušku vrátí, to nevěděl. Schválně mu nedával limit, aby mladíka až tolik nestresoval. Sice byl v těchto ohledech zastáncem tvrdé výchovy, ale vůči kompletně cizímu tulákovi, který si teprve zvykal na to, že bude muset poslouchat rozkazy a řídit se zcela novými zákony, byl shovívavý. Ta změna pro něj může být těžká. Členy smečky samozřejmě o jeho brzkém příchodu informoval, aby ho nečapli a nevyhodili, kdyby ho našli štrádovat si to po území. Na pach hnědého vlčka S'Arik narazil, když se vracel z obhlídky. Na rozdíl od jejich setkání před třemi dny na sobě dnes měl postroj i s dlouhou tmavou čepelí, nedávno ostřenou. Pach následoval až do lesa, usuzujíc, že vlk skutečně věděl, kam kráčí. "Roihu," oslovil ho, jakmile byl blíž. Tvář i hlas - jako vždy - v ledovém klidu. "Vidím, žes zpět. Jak se ti dařilo splnit mé zadání?" Rovnou k věci. Vysoký alfa hnědého obešel tak, aby mu stál tváří v tvář. Obloukem, aby ho neohrozil svou zbraní, ovšem. Viděl, že skutečně požadované předměty leží na zemi, ale vlastně ho zajímalo, co si ze třídenního zážitku jejich brzký člen odnesl.

Schválené

Následovat ve stopách otce, to bylo přání, které mu Estrelačka sdělovala, když se vrátila zpět k Přízračným. Byla jediná ze své blízké rodiny kdo zůstal, a přestože tu již neměla otce a na její matku by jeden snad i zapomněl, když svá vlčata ani tehdy zrovna nevychovávala. Pamatoval si své zklamání, když je i přes jeho snahy opustila Marielle. Netušil, kde ta fialová vlčice byla teď, ale předpokládal, že i ona se vydala hledat za hranice Norestu. Ryumee byla jediná, kdo z nich právě teď v jeho poli působnosti dostával jménu své rodiny. Brala to jako povinnost, službu či břemeno, být přední osobou? S'Arik znal ten pocit bytí v čele a už v něm chodil kolik let, no dokázal si představit, že pro tak mladou vlčici to může být trochu velké sousto.
Bylo tedy vůbec správné jí nabízet další povinnosti? No, na druhou stranu dokázala, že ty dosavadní zvládá s přehledem. Netušil, jak se cítila uvnitř, ale ne, že by to jeho chladná logická hlava dokázala chápat. Sledoval její počínání s očekáváním a jistou pýchou. Vždycky bylo majestátní, když byl někdo povýšen, přestože toto bylo jen tady mezi čtyřma očima, ne před celou smečkou. Přikývl. "Dobrá tedy," tmavý ještě jednou zvedl hlavu, přestože jeho tlapky byly již pomalu na odchodu. "Těším se na naši spolupráci. Jako doteď samozřejmě platí, že jsem kdykoli k dispozici - uvítám jak aktuality z tvého oboru, tak poznatky a návrhy pro chod smečky." Musel ji trochu motivovat, ujistit, že se zajímá. To sice bylo jistě všem členům jasné, ale vztah mezi alfou a Coelami měl být ještě o stupeň upřímnější. Toto postavení nakonec už v podstatě patřilo do vedení. Pokud nebyl přítomen alfa či beta, coelo mluvil za smečku. "Gratuluji... A přeji hezký den," drobnou zdvořilou poklonu složil, než se vydal dál po horách. Mířil k Hvězdné jeskyni, aby si trochu utřídil myšlenky.

Možnost žít byla cena každému, ale nebyla to vlastnost, co by jednoho přiměla k někomu chovat respekt. To byla třeba rozhodnost, svoboda nebo smysl pro rodinu. Tmavý se podíval do korun stromů. Zdálo se mu, že slyšel šelest křídel - a taky že ano. Jeho známý krkavčí kamarád je sledoval. Občas přemítal nad tím, co ten pták vlastně chce. No, prozatím ho ignoroval. Everett byl důležitější osobou. "Já si jakožto alfa smečky a vůdce této rodiny vážím loajality, zodpovědnosti upřímnosti svých členů. Pro ty je sice důležité umět držet krok a s ostatními vycházet, ale i zachovat si vlastní individualismus, který do fungování smečky přináší rozmanitost a různost názorů. Každý člen se mnou může mluvit o všem možném, obzvláště o záležitostech, které mají ovlivnit celý budoucí chod smečky," promluvil, asi se tak nějak snažíc naznačit, že přestože byl toto přijímací pohovor, chtěl po fialovém, aby se uvolnil a mluvil o čemkoli, co by ho napadlo. Tím samozřejmě nemyslel jen přijímání nových členů, ale i třeba vlčata nebo změny v postavení. O těch tedy rozhodoval on a lex, nu byly tu další vlivy.
Zase chvíli kráčeli a starý les se nořil do tmavších odstínů, nechával prostor pro případná slova Everettovi. Vlastně i přemýšlel nad tím, co mu zadá za zkoušku, když dostal jen základní informace. "Jak si myslíte, že to v takové smečce funguje? Jistě jste na cestách či už od Ryumee něco slyšel. Zajímá mě, co všechno," nahodil další dotaz. Krkavčí křídla se zase ozvaly v blízkosti, S'Arika to ovšem nijak nestresovalo. Toto byly jejich lesy.

No, Everett mohl být fajn týpek, vhodně starý a vhodně vypadající, ale pomalu se noxovi ukazovala pravda. O boji věděl, ale zřejmě ho nikdy neučil nějaký zkušený bojovník, zakládal si jen na svých malých zkušenostech. Začínal předpokládat, že s jeho lovem to bude podobně, strategie spíše sebou vytvořené, ale funkční hlavně z hlediska nasycení jedince. Jak bude tento vlk schopný fungovat, když najednou bude dělat všechno se smečkou, v rámci jednoho organismu? S'Arik pochyboval o tom, že to jeho přizpůsobení bude tak jednoduché, jak si Everett myslel, nebo aspoň dle toho, co říkala jeho řeč. Ještě víc sus byla absence zajímavého příběhu, který by se svým novým alfou mohl sdílet. Nic? Modré oči s mírně zkoumavým výrazem na chvíli vyhledaly tvář tmavého vlka. "Čeho si v životě nejvíce vážíte?" Položil další filosofickou otázku, místo toho aby zareagoval. Jeho mlčenlivost ohledně Everettových odpovědí mohla značit víc věcí, momentálně si však ještě potřeboval získat noxovu důvěru. A taky... Čas. Zatímco kráčeli, tmavý je vedl hlouběji a hlouběji do lesa, kolem keřů a spadaných kmenů, stromů a vyšších stromů. Všude to vypadalo stejně. Příšeří a chladný vzduch v lese značil o tom, že tak do hodiny by mohla být tma.

Že byl Everett tím pacifistickým typem vlka byla jen dobrá zpráva. Takové vlky potřebovali, klidné a sečtělé. Měl snad i nějaké moudro, které by mohl sdílet se S'Arikem? Ten si aspoň nemusel dělat starosti s tím, že by musel někoho převychovávat nebo přemýšlet o nepřijetí. Byl si jistý, že kdyby tento jedinec nebyl takový, Ryumee by vůbec o vedení ho na území neuvažovala. No, zatím se zdál být docela prima chlápek, usměvavý, přímý, možná trochu málo ukecaný týpek. To už si ale nox zažil Roiha, teď byli všichni okolo tiší. Projednou uvítal i trochu ticha. "Ve smečce je jistě potřeba venatorů i umber," konstatoval fakta, ale ve slovníku Přízračných. Vlastně ho víc zaujala i jeho druhá slova, ta s menším důrazem. Smečkový psycholog? To musela být taky užitečná funkce, no doteď psychické zdraví stejně jako to fyzické spravovali léčitelé, a těch bylo momentálně dost. Napadlo ho, aby ten rozhovou "pomáhání psychicky" vyzkoušeli teď a tady, ale uvědomil si, že by to mohlo být nevhodné, minimálně dokud Everett nebyl součástí smečky. A i kdyby se jím stal, mluvit do duše všem hned ze začátku by neznámému jedinci jen těžko dovolil. Na to bylo třeba si získat důvěru. Vyšli ven z nory a šedý zamířil napravo, míříc cestou do starší, větší a temnější části hvozdu. "Máte s bojem delší zkušenosti, či spíše tulácké šarvátky?" Chtěl slyšet víc. Asi ne jen o tom, co Everett uměl, ale i o tom, odkud pocházel, jak vyrůstal. Vypadal jako někdo z lepší rodiny, jistě měl nějaké vzpomínky. "Povězte mi něco o své minulosti, Everette." Hodil na něj krátký pohled, ale jinak ho svým bodavým zrakem nestresoval. Toto měl být casual, klidný a otevřený rozhovor. Nakonec, Přízrační byli jako rodina.

Takový extrovertní vlk se jistě musel potkávat s kdekým - a taky že jo. Překvapovalo ho, že o zrovna o Nihilu, symbolu dobré smečky, tolik nevěděl. Možná se květinová smečka teď potýkala s nějakou krizí. Asi k nim brzy pošle rimory nebo sám vykročí na průzkum. To už vlastně dlouho nedělal, takové nezávazné toulání. Nějaký vandr na více dnů. S'Arik byl vždycky poctivě na místě, kde byl potřebný. A nikdy si nestěžoval, už to bral jako svou roli pod sluncem. Být k dispozici, rozhodovat, podílet se. Nikdy by po druhých nežádal to, co by sám nebyl ochotný splnit. Zatímco poslouchal jeho monolog, došli podél hranice ke kameni, co se nacházel docela osamocen na louce. Kdyby rostly zdejší máky, zřejmě by ani nebyl vidět. Nebyl velký. S'Arik ho půlkruhem obešel a zkontroloval značku, která na něm byla nakreslena. "Nihilská monarchie je spřátelenou smečkou Přízračných, jsou našimi spojenci. Jejich ideologie je otevřená každému, stejně tak jejich srdce. Ignisská smečka s námi skutečně příliš vřelé vztahy nemá, naše jižní hranice přímo sousedí s tou jejich severní. Přízrační ovšem žádný konflikt nevyhledávají, naše vystupování navenek je založené diplomaticky." Nejspíš to samé slyšel už od své kamarádky, ale teď to měl vyloženě jako informaci, jak se k vlkům kolem má chovat. "Pokud se přidáte mezi nás, bude svět o něco menší. Budete nosit pach smečky, budete součástí našeho vystupování navenek. Každý člen smečku reprezentuje." Když už ho to napadlo, proč to neříct. Aby mladému bylo jasné, že je to taky nějaká zodpovědnost, stát se členem smečky. To už ale ze vší té verbální i neverbální řeči jistě věděl a byl ji připravený přijmout.
Vysoký se sklonil, vzal kámen a opatrně obtáhnul znak. Chtělo to, nedávno pršelo. Všechny značky na hranicích byly takto pravidelně obnovované, pokud nebyly vyřezané či vytesané. Měl mezitím čas poslouchat slova svého společníka. Přízrační se na tuláky jistě přes prsty nedívali, ale byla pravda, že své území si bránili a smečka je prostě smečka. Dávali jí přednost, když je povinnosti nezavedly jinam. "Nuže," zvedl hlavu, hledíc na vlka pronikavýma očima. Měl pocit, že už věděl dost. Jistě by se dozvěděl ještě plno dalšího, chlapec byl vskutku ukecaný, ale S'Arik na svá stará kolena taky potřeboval chvíli přemýšlet. "Součástí přijímacího rituálu je splnění úkolu, kterým bude ověřeno, že o členství mezi Přízračnými vskutku stojíte, Roihu." Přijímačky byly takový první krok na cestě smeččana. Splněním úkolu si vlk většinou začínal budovat všechno to potřebné - smysl pro povinnost, nějaké utvrzení vlastních dovedností, a hlavně, připravit se na poslušnost a odpovědnost alfě. "Tvým úkolem bude dojít na jih, k území Nihilské smečky. Projdi se kolem moře, poznej jejich severní hranici. Poblíž těchto míst najdi časnou jarní rostlinu - sněženku - a na pláži seber oblázek." Úkol se to mohl zdát jednoduchý, ale pokud by jeden nevěděl, co to taková sněženka je, znamenalo by to nutnost se ještě někoho zeptat. Alfa už mu toto povědět nehodlal. A oblázek? Jeden by toto nemohl obalamutit, protože takový mořský kámen voněl mořem a nedal se sebrat jinde. Roihu byl mladý, ale byl celý život tulákem - tmavý tedy věřil, že těch pár desítek kilometrů tam a zpátky ho nijak nezabijou, a navíc si trochu rozšíří znalosti o geografii. "Jakmile budeš mít hotovo, přines předměty do centra území Přízračných, do Starého hvozdu. Samozřejmě se očekává, že nikdo z Přízračných ti nebude pomáhat." Radši to zmínil, jelikož si dokázal představit, že Anjel by s ním vesele šla. Toto byl ale single player, jen jeho úkol. Tmavý se otáčel k odchodu, ale pokud měl hnědý ještě poznámky či dotazy, vyčkal, aby na ně mohl zareagovat.

Schválené