Príspevky užívateľa

Na jeho otázku přikývl. Bez zákonů a pravidel by nebyl řád, a ten měl on velmi rád. Ba víc než rád, byl to jeho ideál. Smečka by upadla do chaosu, kdyby nebyla pevně řízena. S rodinným konceptem se to ovšem nevylučovalo. Roihu skutečně vypadal jako někdo, komu by nějaká ta organizovaná společnost více vlků pomohla. Věřil, že místo by si se svou sdílnou povahou mezi nimi našel. Zdál se být o tom vskutku rozhodnutý, jeho odpovědi byly sebejisté, od srdíčka. Buď mluvil pravdu a upřímnost byla jeho věrným společníkem, nebo byl opravdu dobrým imitátorem. S'Arik jeho tvář pozoroval aktivně a byl vlastně docela rád, že přestože se jednalo o vážnou konverzaci, která měla změnit mladíkův život, bral ji s určitým nadhledem a špetnou nadšení. Díky tomu jeho slovům o zápalu věřil. Kdyby byli v jeho domovině a hnědý trochu starší a s vhodnější slovní zásobou, skoro by řekl, že by měl dělat motivačního řečníka. Co ho překvapovalo bylo, že se zatím nezmínil o Anjel. Od ní měl informaci, že se chtěl přidat, jistě na to musela mít nějaký vliv. "Máte předpoklady k rimorství, tedy. Zjišťování informací z terénu skutečně je jednou z profesí, které smečka potřebuje. Dozvěděl jste již něco o Norestu za dobu, co v něm pobýváte?" Pokud si uměl dělat ze situací dobré závěry a udržet klidnou klidnou náladu, vlastně by z něj mohla být i dobrá spojka mezi smečkami. To by však vyžadovalo ty smečky znát, že. Práce zvědů nebo téže průzkumníků byla hlavně o práci v terénu, no a Roihu se zdál být skutečně spíše typem praktickým, než teoretickým. Byl ochotný se učit, však. Kdyby se naučil způsobům smečky a byl jí skutečně věrný, mohla by jeho služba skutečně smečce přinést užitek. "Taktéž mne zajímá... Než vám položím zkoušku ke přijetí, dovolte mi otázku - to Anjel vás přivedla k myšlence se k nám přidat?" Byl alfou smečky, tady už nebylo pravidlo, že by osobní vztahy nebyly jeho věcí. Zajímal se o životy svých vlků stejně aktivně jako o své papíry, přestože mluvit s papíry bylo méně náročné na energii, než mluvit s reálnou myslící bytostí.

Jeho vztah ke hvězdám opsal jednoduše. Měl na hvězdy v podstatě stejný názor jako S'Arik, než přišel sem - noční obloha byla skutečně skvělým orientačním pomocníkem, sám ji využíval nejvíce, když cestoval na jih. Následně ho tmavý vlk ujistil o svých důvodech. Spíše než důvody proč zůstat jmenoval důvody proč neodejít, ale budiž. Bylo dobré, že nehodlal hned odejít, pokud přijat bude. Těžko ale říct, jestli ho celý ten smečkový systém nadchne. Měl své výhody, ale i nevýhody. "Smečka dokáže nabídnout cíl, společnost i pocit užitečnosti. Posune jednoho dál v osobním rozvoji, poskytne nové vědomosti, potravu i stálé místo k životu. Je však důležité s ostatními spolupracovat, dodržovat zákony a odvádět své povinnosti, stanovené především profesí," pro jistotu se rozhodl Everettovi sdělit, do čeho jde. Ryumee mu nejspíše již něco říkala, ale nebylo na škodu nikdy zopakovat. "Přízrační sousedí se smečkou Ignis. Nejsou to nejslušnější sousedé, naše politika a diplomacie však v žádném případě nevyhledává konflikty." Bylo třeba mu vysvětlit, jak se má k sousedům chovat, jestli toto měl být jeho nový domov. Ach, Ignis. Kéž by se s nimi netáhla jejich minulost, kéž by byli ochotní mluvit a vyjednávat. "Profese se u Přízračných volí napevno při povýšení na Aestu. Pokud projdete zkouškou, stanete na pozici Sigmy. Ty se učí, poznávají veškeré zvyklosti a povolání, aby si jednou získali důvěru smečky a postoupily." No, o všem se jistě dozví později. S'Arik vykročil pomalu vpřed, pryč z jeskyně. Radši by další věci probíral na vzduchu. Rád měl o věcech přehled a navíc, Nwod'reoka s jeho potomky mohla být blízko. Tmavému pokynul ocasem, aby následoval. "Čas pro výběr defaultního povolání tedy mít budete, Everette, avšak potřebuji vědět nyní - co Přízračným nabízíte? Co jim můžete dát výměnou, kam si myslíte, že směřuje vaše budoucnost ve smečce?" S tím namířil své pronikavé oči do těch jeho. Byly to otázky hluboké, na delší promýšlení, a tak mlčel. Byl byl radši, když při řeči s ním vlci přemýšleli, co řeknou, než aby plácli první, co je napadne. Také si však cenil upřímnosti.

Takže vlk, který svůj vlastní úsudek nechal značnou část života v tlapkách někoho, kdo o něm mnoho nevěděl. Přestože tou osobou byla jeho matka, rodič, ke kterému potomek vždy má vzhlížet a který vychovává, v tomto případě viděl další příklad, že rodiče Roiha zrovna dvakrát jakožto bytost schopnou samostatného myšlení nebrali. Vlče mělo být podporováno, občas postrčeno správným směrem, ne být kompletně odříznuto předčasnými závěry. Tento vlk byl mladý a byl si toho vědom - celý život byl před ním a přestože ho ovlivňovaly věci minulé, byl otevřený budoucnosti, připraven do ní vkráčet a čelit překážkám. To byla rozhodně dobrá věc, taková odhodlanost. Jednomu dodávala sílu. Motivaci tedy mladý měl, když ji tak nadšeně popisoval. A Sarik ho nechával mluvit, docela zvědav, co se to dozvídá. Škoda, že se to na jeho kamenné tváři nejevilo. Žádná emoce. Co se týkalo smečkového fungování, bylo pravdou, že ve společnosti byly všechny práce hned vděčnější. Takové poděkování mohlo zahřát, stejně jako vědomost, že to celé k něčemu bylo. Dávalo to mnoha věcem smysl, co smysl předtím neměly. Kývl na jeho poznámku. Efektivní využití energie, to bylo důležité. Ta jeho víra v osud ho překvapila - přestože mládí bylo různé, pokud už kdy přemýšlel o tomto, byl dostatečně starý na to o své cestě rozhodovat sám. I sám nox byl podobného názoru. Každý si svou cestu dláždí sám a nese za všechny své kroky odpovědnost. Je na něm, s kým, jen si tím musí být jistý. Pakliže Roihu chtěl permanentní změnu, vlastně mu mohl dobře vyhovět. "Nejsme smečka, která by svobodu omezovala, máme však svá pravidla a zákony. Přestože je Přízračným dovolené cestovat za hranice i se potkávat s jinými, stále se od vás jakožto člena smečky bude vyžadovat smysl pro povinnost a připravenost pomáhat," uvedl jeho přání na pravou míru. Nikdy to nebylo tak, že by Přízrační mohli jen tak běhat po světě a domů se chodit jen vyspat, takové fungování smečky by bylo vysoce neproduktivní, takový jedinec by jen zbytečně zabíral místo a potravu jiným. Respektu systému i nadřízených bylo třeba. O to se u tuláků vždy trochu obával, o jejich schopnost přizpůsobení se na nové podmínky. O schopnosti přijímání úkolů od výše postavených. Přízrační naštěstí nefungovali vyloženě jako klasická vlčí hierarchie. Alfa nebyl velký zlý maník, který by své poddané komandoval, stejnětak nebylo omeg, které by podřízeně poslouchaly rozkazy všech nadřízených. Vše probíhalo na základě společné domluvy, jako v koncepci státu. Jako v rodině. Každý musel vykonávat nějakou službu, aby vše správně fungovalo. Vzájemný respekt byl k tomu předpokladem. "Jistě byste u nás měl příležitosti ke vzdělávání, na vědomostech a rozumu si zakládáme. Znalosti jsou důležité, stejně jako zkušenosti. Učíme se nedělat stejné chyby, zdokonalujeme sebe sama." Jeden se učil celý život. Nebylo pravdou, že by tento proces někde končil - jak se sám přesvědčoval, i při svém věku byl na nové poznatky stejně zvědav a okolí ho nepřestávalo překvapovat něčím novým, přestože chápal mnohé mechaniky a mohl do určité míry předvídat logické závěry světa. "Co nám dokážete nabídnout výměnou? Máte představu, jakým směrem by se vaše cesta ve smečce ubírala?" Hnědý zmiňoval zaměření, a tak mohl alfa předpokládat, že už něco slyšel od Anjel. Nechtěl po něm teď kompletní plán jeho budoucnosti, na to byl chlapec ještě mladý, ještě měl čas si rozmyslet, kudy to povede. Kolik mu vlastně bylo? Rok a půl, dva? Možná ale měl něco, co by ho teď zajímalo, z čeho by mu šedý mohl položit zkoušku.

Neřekl by o sobě, že by někdy dával zrovna pro přísné tresty, aspoň ne mimo rodinu. Přízračné sice takovou rodinou byli, ale u nich se dalo předpokládat, že k němu vzhlížejí víc než jako k hlavě výchovy jako k někomu, kdo šel příkladem. Reprezentoval klidně s chladnou hlavou dle svých morálních zásad, a přestože s mnohými věcmi nesouhlasil, byl ochoten odpouštět, když si dotyčný své činy uvědomoval. Mohl jen doufat, že druzí v tomto chování vidí určité milosrdenství a váží si ho.
Ryumee je opustila, zůstali sami. S'Arik mávl ocasem, ochotný si teď na správné vlně promluvit s vlkem. Údajně měl spojení s hvězdami - to by mohlo být vnímané jako přilehčující okolnost, záleželo však na více věcech. Kdyby bral do smečky každého, kdo řekne "já se rád koukám na hvězdy, protože svítí," asi by tu byl kdejaký neznalec. Cizinec působil sebejistě ohledně vstupu do smečky, finální rozhodnutí však bylo na alfě. "Přízrační k hvězdné obloze vzhlíží jako k symbolu osudu. Jak popisují hvězdy vaše zvyky?" Nemyslel si, že je už čas mu povídat o jejich kultuře a věcech podobných, nejdříve ho zajímalo, v čem se jejich představy liší. Možná byly podobné, možná kompletně rozdílné. Možná žádné neměl. "Tato smečka sice nedrží své členy násilím, avšak ani neslouží kdejakým pocestným jako útočiště na pár nocí. Ceníme si takových, kteří jsou loajální a zůstávají, jak aby vzdělali sebe, tak aby přinesli něco užitečného. Pokud nemáte v plánu tulácký život ukončit a zůstat zde delší dobu, rád bych věděl o tom, kam vás tlapy nesou," vyjádřil se k problematice odchodů. Samozřejmě, že nikdy nebyl rád, když vlci odcházeli. Spoléhal se na ně při vedení smečky. Když odešli, dělali čáru přes rozpočet. S'Arik pak trávil hodiny přemýšlením, jak vyplnit prázdná místa a mezery v plánu. Samozřejmě by Everettovi nebránil v odchodu, ale pokud by náhodou neměl v plánu zůstat delší dobu, byly tu informace, které se k jeho uším neměly dostat.

Jeho známost s Anjel sice znamenala určitou výhodu v onom přijímacím řízení, ale neznamenalo to, že by nebyla považována nějaká snaha. Každý alfa si cenil snaživých, rozumných a loajálních členů, kteří byli schopni smečce něco dát, posunout ji v přirozeném vývoji dál. Ovšemže změna byla přirozená, musela však také dávat smysl. S'Arik musel být přesvědčen, že mladík skutečně o vstup do smečky stojí i ze svých důvodů, ne jen z těch, které mu pravděpodobně dala jeho kamarádka. Že úroveň vzájemného učení bude podobná. Každý nový člen mezi kolektiv totiž vnášel něco nového, a tím, že se takových v poslední době vyskytlo víc, mohlo by brzy být těžší a těžší tu přirozenou adaptaci smečky korigovat. To byl jeden z důvodů, proč vždycky trval na tom se s potenciálním členem setkat osobně a prověřit ho. Roihu nepocházel z žádné fancy rodiny, jak se dalo předpokládat. Jeho slovník, výrazy, které při řeči používal... Nejspíš se výrazně řídil emocemi. Na jednu stranu by ho kvůli tomu tmavý mohl litovat, na druhou stranu by měl být obezřetnější. Emoce byly v jeho očích nepředvídatelnou vlastností, kterou by - kdyby měl příležitost - nejspíše omezil u svých vlků kompletně. Bohužel, tato společnost nebyla Společenstvím Milaga a emoce byly brány jako projev svobody, kterou on nikomu zaručeně brát nechtěl. Vedli tu vlastní, samostatný ekosystém, jiný od jeho rodného kraje, ale rozhodně ne špatný.
Pozorně poslouchal jeho životní příběh, zatímco pohled měl namířený na směr jejich cesty. Jen občas se na menšího vlka podíval, udržujíc nějaký ten kontakt. Podle podaných informací hádal, že Roihu nějaký velký rodinný základ nedostal. Nemluvil o svém krátkém životě jako o něčem, co by mělo být velmi zajímavé, no nox věřil, že z minulosti pochází zárodek pro povahu jedincova vnitřního já. To, že mladíkova rodina nebyla zrovna bohatá, mohlo mít nějaké následky, stejně jako jeho tulácký život. Problémy upnout se na jedno místo, navázat vztahy, přijímat vyšší autority... Jeho plán byl obecný, bez hlubších myšlenek. Pokud takové měl, ještě je nevyslovil. "Vlci jsou tvory společnosti odjakživa, co je nám známo. Je přirozené toužit po sounáležitosti, pro osobní rozvoj je nalezení výchozí pozice základem, bez kterého se jen těžko budují vlastnosti. Hledáte tedy místo, které vás takto přijme mezi sebe, však?" Hodil po něm pohledem, sledujíc výraz na jeho tváři. Být respektovaný je přání každého, být spokojený sám se sebou už považoval za osobní boj. Sám s respektem sám k sobě nikdy problém neměl. Pokud tedy správně pochopil, co spojení "cítit se jako nula" znamenalo. "Přízrační takové místo poskytnout dokáží. Samozřejmě není zadarmo získat si jejich přízeň, jen vytrvalá trpělivost a poctivost otevírá všechny cesty. Každý má své místo a roli v kolektivu, kdo je součástí této rodiny," konstatoval nějaká fakta, "přeješ si připojit se k této rodině. Proč, Roihu? Jaké události a pochody vedly vlka, který se celý život toulá, k takovému rozhodnutí? A proč právě Přízrační?" Teď už očekával ty konkrétnější důvody. Přátelství s Anjel jistě bylo jednou věcí, psychická potřeba společnosti druhá, teď ten zbytek.

S'Arikův pohled doprovázel tvář vlčice celou dobu, co mluvila. Zřejmě o něm z toho setkání dostala docela dost, a tak mohl jen předpokládat, že Everett byl upřímnějším a sdílnějším vlkem, než se zatím zdál být. Slušné vychování ovšem jevil, když nechal členy smečky vyřídit své záležitosti a pokorně čekal, než se mu alfa bude věnovat. Se stejnou zodpovědností si Ryumee uvědomovala své chyby. Byl všem rád, že začala zase sbírat a plnit noru léčitele. Bylo důležité si udržovat stálé stavy. A vlastně i Everett mohl být takové doplnění stavů. "Pokud zde Přítomného Everetta pokládáš za věrohodného kadeta o místo mezi námi, pak tvůj úsudek respektuji, Ryumee," nakonec, on tam nebyl. Neznamenalo to, že s jejím chováním souhlasil, ale vzhledem k tomu, že si to uvědomila a byla ochotna přijmout zodpovědnost i trest, žádný trest jí dávat nehodlal. Byla dostatečně chytrá na to, aby stejnou věc neudělala dvakrát. Sdělila mu spoustu zajímavých informací, nejvíce ho však zaujalo to, že dospělý dlouholetý tulák byl ochoten po jednom rozhovoru vstoupit do docela neznámé smečky. Nestál o takové, kteří se po třech dnech sbalí a odejdou. "Děkuji ti za předání, můžeš se jít i nadále věnovat svým povinnostem," kývl na vlčici. Teď už to mělo být jen mezi alfou a zájemcem o smečku. "Nuže, Everette. Kolik toho víte o smečce Přízračných, když mne žádáte o místo v ní?" Potřeboval vědět jeho motivy a důvody, potřeboval uznat, že jsou dostatečné.

Slovník cizince mu ukázal, že se jedná o tuláka z povolání. Mladého, navíc. Kuráž ale zřejmě měl a smysl pro povinnost nejspíš někde hluboko taky, když už se osobně ukázal, jak bylo dohodnuto. Stanul před vážným alfou smečky, do které se dle slov jeho kamarádky chtěl přidat. A dle jeho slov také. Jednoho by asi pobavilo označení, kterým mladík nazval proces přijetí do smečky, S'Arik bohužel ani nehnul brvou. Každopádně přikývl. "Mé jméno je S'Arik Dasurk Milaga a ano, jsem noxem Přízračných. Rád vás poznávám, Anjel mi o vás vskutku informaci předala." Běžně by se v řeči vůbec nedotýkal emocí, natož slova, že má něco rád, ale zdejší vlci ho naučili, že pak zní trochu přívětivěji. Těžko říct, jestli to fungovalo, jelikož slova sice o onom potěšení mluvily, tón už tolik ne. Považovalo by se to za přetvářku? Lhaní? No, to byly věci, které on zrovna neuznával. Musel být k tulákovi upřímný, aby dostal upřímnou odpověď. Jedině tak mohl skutečně poznat, o koho tu šlo. Neznámý se každopádně choval slušně, přiměřeně na někoho, kdo přišel žádat o místo. "Stejně tak mi sdělila, že máte zájem se přidat mezi nás. Smečka momentálně členů nepostrádá, ale na její žádost jsem ochoten o vašem přijetí... Uvažovat." Naznačil mu, že čeká, že bude přesvědčován. Samozřejmě ne jen slovy a už vůbec ne lichotkami, ty by u šedého staršího vlka asi nepadly na úrodnou půdu, nýbrž fakty a hlubokými myšlenkami. Těch jistě musel mít zrzek dost, když kvůli němu členka jeho smečky trávila tolik času za hranicemi. "Nuže, pro začátek - řekněte mi, kým jste, odkud přicházíte a čeho v životě chcete dosáhnout," s těmi slovy se S'Arik pomalu rozešel podél hranic, očekávajíc, že mu tulák půjde po boku. Jeho otázka zůstala v podstatě volně k interpretaci. Nechal mu k odpovědi tolik prostoru, kolik bude potřebovat.

Slušné gesto poklony oběma vlkům i přes svou momentální nespokojenost s chováním medica. Mírnou poklonou. I na domácí půdě, v samém centru smečky musel jakožto alfa působit oficiálně. Přestože si už dávno zvykl členům smečky tykat a brát je jako rodinu a ne spojence, svou jistou vážnost si zachovával vždy. Ohledně situace se mu obratem dostalo patřičného vysvětlení. Tulák byl tedy na zodpovědnost Ryumee. Přestože fakt, že ho dovedla do tábora a radši nezavyla u hranic, stále nedával logiku, své Coele hodlal věřit. Pakliže si byla jistá tulákovou ctí a relevantností, musel přikročit k fázi prověřování i on. Nejspíš by podrýval autoritu Estrelačky, kdyby nadále nesouhlasil, a to by mělo jistě dopad na názor na ně jakožto jednotnou smečku. Ne, pokud svolila k tomuto ona, musel za tím stát. "Mé jméno je S'Arik Dasurk Milaga a jsem noxem - alfou - smečky Přízračných. Je mi potěšením vás potkat, Everette. Pokud si jste svým přáním do smečky vstoupit skutečně jistý, pak si o tom můžeme promluvit," vyřkl svůj návrh klidně. Přestože mluvil o emocích, z jeho řeči verbální ani neverbální skoro nešlo žádných vyčíst. Pohled přesměroval na vlčici. Jak rád by z ní rychle dostal všechno, co si ti dva sdělili a udělal si na to vlastní názor... Musel ale volit cestu klasickou. "Ryumee Estrela do Norte je náš vážený Coelo medic, jak již jistě víte. Ryumee, pověz mi prosím více o tom, co ti o sobě Everett pověděl." Ne, že by se chtěl pouštět do přestřelek a mluvení o někom v třetí osobě i když byl přítomen - chtěl však slyšet její názor, vidět její výraz. Věřil, že do jeho pronikavých očí, které teď spočívaly na ní, by nevyřkla jedinou nepravdivou informaci.

Šedý alfa Přízračných dostal informaci, že se ke smečce hodlal přidat další vlk. V této době k tomuto v duchu přistupoval docela neochotně, jelikož v centru smečky nyní pobíhal i jeho další vrh budoucích hrdých následovníků rodu Milaga, jeho nejnovější potomci. Evar'la a M'Raan. Jeho a Nwod'reočina druhá šance zažít společné rodičovství, druhá možnost stvrdit své závazky. Přijímat do smečky další vlky v tuto dobu znamenalo vystavit je nebezpečí a příliš brzo i vnějším vlivům. Přestože tradice Krethfol'gar byla u konce a vlčata se mohla začít seznamovat se svým okolím, jako přísný starostlivý otec stále si nepřál, aby s nimi hovořila neautorizovaná osoba. Osoba, kterou patřičně neprověří, tedy. Poslední dobou o smečku jako na truc jeho přáním jevilo zájem více a více vlků. Propagace asi fungovala. Nejspíš by dalšího tuláka v tuto chvíli odmítl, kdyby ho o to Anjel nepožádala. Z hlediska morálního musel dát tomuto zloději jejího času aspoň šanci.
Ke hranicím vyrazil svižně. Dnes sebou překvapivě postroj ani tmavou čepel Iptaru neměl, i když ji kvůli hrozbě Ignisu poslední dobou nosil na 90% obhlídek hranice. Toto mělo být ale konec konců setkání mírumilovné a oficiální, jen k hranici a zpět. Vlastně byl momentálně snad i příliš unavený na to zbraň s sebou nést. Hnědě zbarveného vlka jasné oči tmavého vůdce zřely už z dálky a jeho kroky samozřejmě zamířily k němu. Musel to být vlk, o kterém vysoká vlčice mluvila - hnědý, spořádaně čekal u hranic. Odpovídalo by. Byla malá pravděpodobnost, že by sem ve stejnou dobu přišel i jiný. "Buďte pozdraven," pronesl s ledovou slušností, když přišel blíž. Zastavil. Přestože zajímal napřímený postoj hodný svému postavení, svaly měl uvolněné. "Tož vaše přání bylo přidat se do smečky Přízračných, je tomu tak?" Provázel ho pohledem, čekajíc na jakékoli odpovědi. Zcela jistě si je v té své hlavě hodlal podrobně zaznamenával a analyzoval. Slova měla rozhodnout o budoucnosti.

Pěkné, schválené, vítej ve hře :)

Tmavý nox Přízračných byl opět nově otcem. Přinášelo mu to do života sice novou radost, ale i novou starost. Znamenalo to, že členi smečky se musí starat o více Cron, že živí více krků. A pro něj to znamenalo učinění důležitého rozhodnutí, jak to bude mezi ním a Nwod'reokou, jeho formálně stále partnerky. Krethfol'gar byl každopádně téměř u konce - Evar'la a M'Raan by se měli začít seznamovat se světem mimo noru. Jejich otec si šel na chvíli odpočinout. Jelikož Vissalis byla příliš chladná na to, aby tam momentálně pobýval, vzal si nějaké z papírů sem. Práci si tahá všude, jak hrozné... Prohlásili by neznalí. Ležel vzadu v jeskyni, před sebou rozložené velké papíry. Momentálně upravoval zaznamenaný rodokmen jejich rodiny.
Cizí kroky ho donutily zvednout hlavu. Na zem dopadly stíny a on vstal, protože si uvědomil, že jeden z pachů zcela očividně není smečkový. Vydal se dvojici vstříc. "Ryumee," oslovil první vlčici, která doprovázela tmavého cizince se světlými vlasy a kývl jí na pozdrav. "Zdravím," obrátil pohled i na neznámého. Jeho hlas byl ledově klidný, stál narovnaně, hodně ke svému postavení. A pak zpět na Coelo Medic - čekal totiž vysvětlení. Přivést tuláka do centra území smečky, ba přímo do nory smečky? Takové chování by nečekal od člena, natož od Coely. Možná mu to zvedalo tlak více kvůli jeho potomstvu, které se pravděpodobně nacházelo poblíž se svou matkou. Nicméně, doufal, že se mu dostane rychlého vysvětlení, které vše logicky objasní.

Anjel už byla vzrostlá mladá vlčice, dokonce vyšší než samotný nox. Kde takový vzrůstový boom vzala netušil, jelikož její rodiče tak vysocí nebyli, ale jistě ji to v běžných aktivitách nebránilo. Stále byla Cronou, to znamenalo, že neměla jasnou funkci - nejspíš se učila, rozhlížela po světě a uvažovala, co bude jednou dělat. Kdyby Sarik věděl, co dělala, asi by změnil názor na aktuální generaci.
Ovšem že zimu nikdo neměl rád. Jeho hustý kožich mluvil opačně, léto mu bylo nejhorší, ale zima samozřejmě byla provázena dalšími strastmi - hladem, nemocemi, tmou, ze kterých alfovi smečky, o kterou se musel starat, už tak veselo nebylo. Taky napjatou atmosférou mezi smečkami, tuhle zimu obzvlášť. Často sám procházel hranice a přeznačoval je, potkávajíc jiné Přízračné - Anjel však tak často nevídal. Vedlo ho to k otázce. "Dobrá," přijal její oznámení pokývnutím a pomalu se rozešel dál po hranici. Předpokládal, že bude následovat. "Všiml jsem si, že protahování končetin často provozuješ i mimo území Přízračných," hodil po ní chladný pohled, zkoumajíc její reakci. Ne, že by na tom bylo něco špatně, objevovat svět. Ovšem ale čekal, že se bude více věnovat učení i na rodné půdě. Když trávila tolik času venku, kdo ví, jaké vlivy ji mohly ovlivnit. S'Arik věřil svým členům, ale informace si dvakrát ověřoval. Pokud by náhodou Anjel tíhla k myšlenkám jejich nepředvídatelných sousedů, potřeboval to věděl včas.

Ovšem že se obával o případné životy svých budoucích dětí. Toto však nebyl Henob, kde by jedna radikální skupina byla schopna zapříčinit destrukci tolika životů. Nebo to aspoň jeho představy založené na podložených faktech nemyslely. Důvod k obavám zde samozřejmě nemizel. Větším problémem momentálně bylo, co mezi ním a Nwod vlastně bude a jak se toto zařadí do smečkového života.
Nevaeh věřila, že ji rodiče hledají. To byla dobrá zpráva, třeba tu nezůstane dlouho. A pokud ano, aspoň z ní mohli vychovat správnou Přízračnou. Na to by se ale hodilo vědět, jak na tom její rodina je. Nakonec, nebudete vkládat tolik času do vlčete, o kterém ani nemáte jistotu, že zůstane, když máte plno jiných vlčat, kterým je nutno věnovat pozornost. Možná by měl vyslat Hariuhu, aby se po kraji podíval. Jeho magie by mohla pomoci. K jeho překvapení Aikan učinil nabídku. Tentokrát Sarikův pohled na bratrovu tvář zamířily. Jsi si vědom, že stále musíš vykonávat své povinnosti, že, bratře? Svou myšlenku nevyřkl, ale vsadil by se, že pokud někdo dokázal přečíst jeho těžko dekódovatelné výrazy, byla by to blízká rodina. "Budu potřebovat, abys převzal i učení A'Kazy, až budou vlčata Nwod'reoky na světě," poznamenal ještě směrem k bratrovi, přestože jeho pohled už směřoval směrem jejich cesty. Trénink jeho syna začal nedávno a on mu chtěl dopřát denní zápřah stejně intenzivní, jako mívali oni dva v Henobu, když trénovali na válečníky. Na jeho poznámku přikývl. Pokud si myslel, že zvládne zastávat své povinnosti i opatrovat Nevaeh, bylo to jeho rozhodnutí. "Nevaeh, nepřijdou-li pro tebe tví rodiče a budeš-li si přát zůstat, staneš se Cronou. V takovém případě by byl Aikan i ve smečce tvůj opatrovník a já bych byl tvůj alfa." Neměl nejmenší tušení, nakolik byla seznámena se systémem smeček a jejich pravidly. Pokud však zůstávala, jistě bude mít plno času se o tom dozvědět.

Událost v Nízkých horách se sešla tak nešťastně, že Finn si odnesl zranění. O tom S'Arik samozřejmě nevěděl, jeho vzhled bral úměrný zážitku, kterým si zrovna prošel. Čelit takovému Nimlógovi nebyla žádná sranda - no a okřídlený mu ani tak nečelil, on mu přímo a docela dobrovolně skočil pod tlamu, aby zachránil jiného. Nox měl čas o moralitě jeho činu přemýšlet, když se sám vracel. Popravdě však i z jeho těla všechen ten stres a události vytáhly nějakou energii. V horách ještě chvíli kličkoval pro případ, že by se některý z jelenů dal na lov živého masa. Nemohli si dovolit predátory přivést k hranicím smečky, s ignisskou hrozbou nebyla kapacita řešit ještě jejich nenažranost. Snad jejich záchrana bílého okřídleného vlka donutí ohnivou smečku ke klidu a bude dostatečným důkazem, že jejich úmysly se nestaví proti nim.
Dorazil ke studánce. Napil se a posadil se mezi stromy s myšlenkou dopřát si trochu odpočinku. Musel začít dřímat, jelikož ho probudily cizí kroky a zvuk těla. Urychleně se vyhoupl na nohy, aby to šel prozkoumat. Jen na moment zřel šedého, pak se po okolí rozprostřela mlha. "Finne?" Jeho hlas byl sice ten klasický klidný chladný, ale i s příměsí starosti. Klusem se jal v mlze hledat člena své smečky, doufajíc, že je v pořádku. Nakonec o mladého málem zakopl. "Jak se cítíš?" Zatímco testoval jeho vnímání, bral do zubů zabitá zvířata ležící na něm a házel je vedle. Netušil, jestli to bylo vyčerpání nebo něco horšího, ale v tenhle moment ho docela svíral strach, že by Finn nesl z boje z Nimlógy větší následky, než dříve projevil. Bylo by nejlepší, kdyby se na něj podíval někdo odborně zaměřený. Proto zvedl hlavu a krátce zavyl, oznamujíc případným kolemjdoucím, že potřebují pomoc. Jakoby toho vytí už nebylo dost. Začínalo ho z toho bolet v krku.

Pokud by se Ignis rozhodl hranice přestat respektovat kompletně, dokázal si představit, že funkce léčitele začne být vytíženou. Důležitou pro chod smečky byla doteď, to bezesporu - smečka bez léčitele fungovat nemohla - ale případný boj by možná v nepříjemně vysokém měřítku zvýšil praktickou část. Praxe byly dobré vždycky, samozřejmě, ale přeskočit ze základů rovnou na bojiště nebylo ideální nikdy. Ten krok cvičiště často udělal mnoho. Přestože ve vzduchu panovalo ticho, Finnova varování ho nutila k ještě větší obezřetnosti. Však zpět k tématu - Ryumee. Rád slyšel, že mladého Timothéeho se skutečně ujala. Nejen jako nadřízená léčitelka, ale i jako starší člen rodiny. Pomáhat vlkům okolo bral jako známku dobré vůle, takovou, kterou by v Přízračných měl mít každý. Přikývl. Zprávy měla dobré, a tak asi nebylo třeba to komentovat. Doufal taky, že společně už prozkoumali onen zvláštní malý stromek, který tmavý Estrelák donesl v rámci své zkoušky.
Nox se narovnal. Věci, které hodlal vlčici sdělit, byly oficiálního rázu, a tak bylo třeba je přednést se zaslouženou vznešeností. "Ryumee Estrela do Norte, jak jsem hovořil - tvá práce je smečce cenná a vážena. S Lex a Coelami si všímáme tvé věrnosti a aktivity pro Přízračné a tímto bych ti chtěl nabídnout postavení Coelo Medic, jako měl tvůj otec." Alo-pé jistě ve své dceři zanechal nějaké nadání, ale ve výsledku to byla její tvrdá práce, která ji dostala tam, kde byla. Nebo výš, na pozici Coely. Jistě z kultury znala, jaké by toto postavení obnášelo povinnosti. Neznamenalo to jen být velitelem mediců, ale i dalším rádcem alfy. Bylo na ní, jestli roli přijme a stvrdí svou věrnost slibem zastávat tuto funkci.