Príspevky užívateľa

Jeskyně se zanedlouho začala plnit příchozími. Zdravil nazpět, skenujíc každého příchozího svým pronikavým pohledem. Pozorovat variace zbarvení kožichů bylo zvláštní změnou od henobských rodových setkání. Zde to bylo rozmanitější, prvek matky se projevoval silněji. A'Kaza i Norek zdědili zrzavou, Ar'Kadien zase... Nezdravě velké množství bílé. Musí v průběhu večera říct Aikanovi, že jeho synáček rozhodně není vhodným kandidátem k výchově další generace. Potvrzovalo se mu to více a více, čím déle poočku sledoval jeho chování. Vlastně i chování jeho sestry, co si troufale uzobla z úlovků. Kvůli tomuto zpozorování S'Arik přerušil konverzaci s bratrem a rozhodl se jít mladé konfrontovat. Špatné vlastnosti se musí utnout v počátku. "Synu," oslovil A'Kazu, aniž by se na něj podíval, "přichystej rodokmeny." Vissalis bylo místem spisů, a nejstarší syn jakožto častější obyvatel jistě dobře věděl, kde co najít.
"Ghaa'yel, Ar'Kadiene, potomci Aikanovi," oslovil dva vlčky, když k nim přicházel. Se stálým ledem na tváři položil tlapku na kořist, kterou si šedá dovolila vzít, snažíc se ji donutit k zvednutí zraku. "Neučili vás vaši rodiče, jak se správně chovat na návštěvě?" Kdyby býval projevoval emoce, říkal by tohle pasivně agresivně.

Nečekal, že ze zvířete bude sálat mráz. Ačkoli bylo menší jak on, sílu mělo značnou - a když ho to přišpendlilo k zemi jako hmyz v entomologické sbírce, opravdu si velký ani silný nepřipadal. Ostré výčnělky Iptaru sice uštědřily irbisovi potenciálně smrtelné rány, ale nebylo to dost, aby ho to sundalo. Bohužel to akorát podnítilo větší zuřivost a šedý se neubránil bolestivému zaskučení, když se mu drápy zasekly do těla. Tohle nebude pěkné. Rána do místa, kde už jiné dávno zhojené jizvy měl.
Vrčel, vzdorujíc ostrému pohledu šavlozubé kočky. Vzdorujíc smrti, odmítajíc se poddat... Čelit jí se ctí a odvahou, jak byl učen. Už se pokoušel vymanit dalším ohnáním se, ale k jeho štěstí zasáhl medvěd. Tedy, Hariuha. Starší vlk na chvilku pustil Iptar, aby ho jeho váha netížila při urychleném vstávání. Místa kontaktu ho svrběla od chladu a krvácel, ale dost dobře věděl, že nesmí polevit, že v tom mladšího umbru nesmí nechat samotného. Jen letmý pohled hodil po Timovi s Anjel, než znovu popadl Iptar a spěchal s ním dokončit to, co začali.
Každý krok bolel, ale adrenalin mu dodával sílu. Irbis byl zrovna mrštěn na zem. S'Arik skočil, dávajíc všechnu svou zbylou energii a sílu do zásahu nejdelším bočním výčnělkem své wary - tím, který by jednoho prošpikoval skrz na skrz. A přesně to se stalo. Okolí potřísnila další krev, tentokrát ta kočičí a v mohutné spršce. Kov probodl krk přímo u hlavy a špičkou se zabodl do zamrzlé země. Ordo zbraň pustil a odskočil pryč, aby nebyl nablízku stále nebezpečným drápům. S oddychováním pozoroval, jak z lítého zvířete vyprchává život.

Jednání se zatím neslo v poklidném duchu. Poklidném, pokud počítáme stoicky ledové pohledy obou vůdců, které sice nehovořily o nevraživosti, ale ani o sentimentálním přátelení. Timothée se představil celým jménem a dozvěděli se i s kým mají čest z místních. Takže jejich sousedi skutečně měli nového vůdce i název... Feier měl zcela jinou auru než mladý Raymond, ale to neznamenalo nutně nic zlého. S'Arik samozřejmě chtěl vyzjistit víc o současném postoji sousedů, aby mohl zvážit, jakou jsou v současnosti hrozbou. Obdařil pohledem hnědého i jeho společníky. Zathrian na sobě nesl povědomé rysy, jeho rod však nebyl Heltyr de Zereas, jak by čekal. Podprůměrné vychování ostnatého mladíka vyignoroval.
A tak se tedy posadili. "Přejeme si jednat o podmínkách a událostech zimy, případně společném postupu, který by benefitoval obě strany. Jsem přesvědčen, že blízkost našich smeček je vhodná příležitost ke spolupráci, obzvláště za těchto nevšedně nehostinných podmínek." Byla otázka, nakolik tomu budou azarynští otevření, ale hodlal být upřímný a přímý ve svých slovech, proto to zmínil hned. Přízrační mnohokrát projevili, že nemají v povaze škodit druhým a rozhodně nestojí o soupeření. Otázkou bylo, jak to mají sousedé, a to bylo předmětem dohad.
Obrovský krkavec zakrákal a popolétl na bližší větev. Se zájmem si prohlížel mladé členy ohnivé smečky. "Nejprve však povězte, jste-li ochotni - nač nový název? Snaží se Azaryn odprostit od odpuzujících událostí historie, či vybudovat novou pevnou půdu pro svou činnost?" S'Arik tázal jejich motivy přímo, ale se slušností a respektem v hlase. Nepřímo se ptal: Můžeme vám věřit?

Zdravotní stav Anjel bohužel nemohl sledovat, aby se nedopustil nepozornosti a nestal se dalším cílem, ale stačilo mu Timovo slovo, aby si potvrdil, že situace byla kritická. Tmavý ordo neváhal a urychleně se přesunul před medika se zraněnou, odhodlán je chránit vlastním tělem a zbraní. I nyní byl velmi rád, že ji s sebou tak poctivě všude nosil - sněhová bestie byla možná nižší, ale drápy, zuby a křídla říkaly o její nebezpečnosti leccos.
Irbis nezůstal nezůstal zamrzlý na místě. Nemělo příliš kudy uniknout, muselo bojovat. Naštvané a obklíčené zvíře nepochybně překvapila náhlá přítomnost obrovské obludy zvané medvěd, stejně jako S'Arika. Na nějaké přemýšlení či strategizování bohužel nebyl čas, protože kočka mávla svými křídly, aby zvířila sníh obráncům do očí a aby se dostala z dosahu medvědích drápů. Schopnost létat... Měnila hru, protože nikdo z přítomných ji neměl. Vůdce musel přivřít oči a udělal krok zpět, aby byl blíž vlkům, které chránil, i ostatní smysly na stopkách. A v tu vzduch prořízla silueta velké kočky, co vybrala zdánlivě nejsnazšího protivníka, kterého měla v dosahu. Šedý stihl jen na poslední chvíli svou waru nasměřovat tak, aby se její výčnělky zaryly do hrudi a do krku. Bestie zavřískla a S'Arik pod její vahou spadl, pociťujíc mrazivý chlad.

Schválené

Schválené

Po dlouhém dni se tmavý vůdce těšil na odpočinek. Těšil se, že se natáhne v klidu své studovny, něco napíše, něco naplánuje... Ale ještě víc ho motivoval fakt, že předtím bude moct své velkolepé sídlo ukázat i mladým přírůstkům rodiny, větvi Aikana. Považoval za nebezpečné, že vlčata musela vychovávat matka v Nihilu, daleko od rodového kolektivu, který by na jejich vývoj přísně dohlížel. O to větší důležitost mělo toto setkání - tady měli možnost podpořit správné základy, zodpovědět všechny otázky a třeba i povědět o bohaté minulosti v domovské říši rodu, kterou zanechali daleko na severu. Tady měli možnost mladým připomenout jejich cíl, jejich důležitost. Měl to být první větší rodinný sněm v Norestu, který rod uspořádal.
Slavnost Kosuth'laes jeho starších potomků skončila a stejně tak zkoušky na Aestu. S'Arik sem večer zamířil předem, přinesl několik úlovků k občerstvení a rozložil kůže na vyvýšeném podlaží v zadní části jeskyně. Zapálil oheň, aby v jeskyni bylo vidět i za tmy a aby zahnali podzimní mrazivé večery. Jako obvykle tu bylo uklizeno, všechno na svém místě. Jen několik popsaných a pokreslených papírů s psacími potřebami leželo na stole, srovnaných s geometrickou precizností. Iptar byl opřený o stěnu na jiném stole. Šedý se usadil právě u svých papírů, čekajíc, kdy dorazí jeho rodina.

Otázka léčiv patřila mezi ta důležitá témata, u kterých byli hvězdní otevření ke spolupráci, jak mu potvrdil Timothée. Přikývl. On o stavu smečky včetně skladu sice věděl a v jeho očích byl ukázkový, ale byla pravda, že sám Ordo měl daleko od znalce bylin. Byl válečníkem, diplomatem a učitelem, toto nebyl jeho obor. Neznal cenu, kterou které bylinky Norestu měly a kromě výjimek nevěděl ani k čemu se používaly. "Neplánuji z tohoto setkání odcházet s východiskem, které by bylo pro Přízračné nepřínosné," ujistil tmavého vlčka. Oba byli vlastenci, oběma šlo o blaho vlastních vlků.
Uvažovat do situace komplikované vztahy dvou smeček dělalo situaci složitější. Nebylo to tak dávno v historii, co to vypadalo, že se porvou do krve. S'Arik byl schopen odpuštění, ale nezapomínal. Důvěra byla šlechetná vlastnost, mohla být však svěřena jen těm skutečně hodným. Byl hoden Azaryn? A Přízrační? Rozdílné názory mohly snadno zvrhnout jednací stůl dříve, než dospějí k oboustranně výhodné dohodě. Také... Se nemuselo stát nic. Mohli přijít, setkat se s ignorací a zase odejít. Zatím jim nezbývalo než trpělivě čekat, jestli se někdo rozhodne hovor zvednout. Modrooký vůdce se posadil a sledoval území před sebou. Během toho se na nedaleký strom snesl i jeho krkavec. Usadil se mezi větvemi a jako obvykle zvědavě pozoroval situaci.
Zakrákal, když se na obzoru objevily tři postavy. Dočkali se pozornosti domácích, byli obdařeni přítomností tří - jak si ale brzy všiml, nepřicházeli statní válečníci, ale vcelku vyzáblý vysoký dospělý v doprovodu dvou mladých samců. Pánská jízda, he? Nehledě na teorie, které se šedému začaly odehrávat v hlavě, postavil se, aby dal najevo respekt. První dojem byl důležitý, se říkalo. Jestli na tom záleželo i hnědému vůdci s jeho zachmuřeným výrazem, o tom se mohl zatím pouze domnívat. Nepamatoval si tohoto vlka z minulého setkání s Ignisem, ale odvodil si, že se bude jednat o výše postaveného, ne-li alfu. Podezřele povědomá tvář šla s ním - jeden z mladých vlků, jehož hlavě dominovaly rohy a ledově modré oči. Možná oba viděl na plese. Druhého mladíka s podivnými trny nepoznával.
"Buďte pozdraveni," opětoval poněkud mlčenlivé uvítání od azaryňanů výřečnějším termínem. Hlas starého vlka rezonoval klidem a jeho tvář postrádala jakoukoli známku emoce, nechávajíc viditelně světu jen ledovou masku. Přesto se vyjadřoval se vznešenou slušností. "Jsem S'Arik Dasurk Milaga, Ordo Přízračných. Toto je můj Coelo medic..." Nechal prostor Timovi samotnému, aby se uvedl. Nevěděl, nakolik se sousedům představuje i rodovým jménem, jak měl původně v plánu ho představit on. "Jsem si vědomen, že není nejlepší čas pro řešení událostí historie našich smeček, to není hlavní důvod naší návštěvy. Pokud je Ignis otevřen vzájemné komunikaci, jak se ustanovilo při posledním jednání, přicházíme si promluvit o současné situaci." Počasí, zima, stavy. Nečekal, že si ihned budou sdílet informace, jako za běžných podmínek jednou začas vzájemně sdíleli s královnou Nihilu, ale doufal v duše otevřené novým možnostem.

V časech nepříjemností se vlkům odjakživa obzvláště vyplatilo se semknout a spolupracovat. Ať už byly problémy mezi jednotlivci sebehorší, přežití vždy mělo prioritu. Jeden se potřeboval jednou vůbec dočkat jara, aby mohl opět racionálně pokračovat v řešení starých problémů. Ordo Přízračných dobře věděl, že situace není nejlepší, vlastně je opravdu špatná, a samozřejmě ho napadlo navštívit sousední smečku, aby se dozvěděl, jak se daří jim. Nečekal nejvřelejší přijetí, ale věřil, že rozumný vůdce rozpozná, kdy už je situace krizová. Tento plán probral samozřejmě i se svou Lex i Coelami, nerozhodl se další kontakt navázat za zády smečky.
Jednoho z výše postavených měl s sebou - Timothéeho, medika smečky. Přestože byl ve své funkci coely vcelku nový, S'Arik už v minulosti musel docenit jeho rádcovské schopnosti, a byl rád, že má po boku zrovna jeho. Navíc, právě rohatý měl v ohnivé smečce konexe, a takovou osobu se hodilo mít s sebou, když měli informaci, že Ignis udělal další zvláštní krok ve svém vývoji. Raymond už nebyl alfou, nemohli tedy vyloučit fakt, že by vše bylo jiné. S'Arik samozřejmě doufal, že současný vůdce ctí smlouvu příměří, kterou uzavřel s minulým alfou. "Naší misí je probrat momentální situaci, při pozitivní odezvě domluvit aktivnější spolupráci. Máš něco, co bys rád zmínil?" Tázal se po cestě Estreláka. Pokud potřeboval nějaké byliny, hodilo se to vědět včas, aby s tím počítali. Zatím totiž předpokládal, že bude mluvit hlavně on sám.
Navzdory tomu, že toto byla mírová operace, nesl si na zádech zbraň. Stejně tak byl vybaven i svou taškou s psacími potřebami a zlatý náhrdelník nikdy nechyběl. Překročili neutrální půdu mezi smečkami a S'Arik zastavil na hranici sousedů. Zvedl hlavu, aby krátce zavyl, oznamujíc svou přítomnost. Nechtěl tu čekat dlouho - byla zima, a on se necítil nejlíp. Těžko říct, jestli to byl špatný spánek, žal, stáří nebo něco jiného, každopádně to teď nebylo důležité. Tvář Orda byla jako vždy kamenná.

Vidět členy smečky plnit své povinnosti i nad rámec běžných požadavků kvůli nezvykle nelítostné zimě Orda naplňovalo nadějí, že se opět dočkají jara v rámci možností ve zdraví a pohodě. Už se netrápil s nedostupností Hvězdné jeskyně ani absencí možnosti prožívat její éterické sny, přestože se mu trochu stýskalo po pocitu uvolňujícího vznášení... Zato se mu nestýskalo po cestě do horských výšek. Na důchodce byl v opravdu dobré formě, ale už se musel šetřit. Hvězdy, ty se daly sledovat i z bezpečí nížiny. Nedávno v nich zahlédl symbol zlé události, ale nevěnoval mu příliš pozornosti, protože ono souhvězdí bylo od začátku zimy viditelné vcelku často.
Tento den se pro S'Arika do té chvíle nesl v poklidném duchu. Sbíral dříví v okolí a postaral se o pohodlný vchod do nor v táboře, až potom se rozhodl i pro akčnější aktivitu. Vzal si postroj i se svou warou, v plánu obhlídnout území, možná navštívit své letní sídlo v lese na úpatí - hned v táboře si ale všiml toho, že Anjel se vydala ven. Mladá vlčice čekala vlčata, jistě bylo vhodné se poptat, jak na tom je. Navíc si nemyslel, že bylo bezpečné, aby se vzdalovala daleko bez dozoru. Nelibý pocit, že něco není v pořádku, ho donutil přidat na tempu. A byl to pocit oprávněný - brzy na to se i jemu do čichových buněk dostal pach kočkovité šelmy a hlasitý výkřik, který nepochybně patřil právě zrzavé astrálce. Když se ozvalo i vytí oznamující nebezpečí, už nebyl daleko.
Kožich irbisa na sněhovém podkladu zprvu téměř minul. Přítomnost tmavého medika i umbry s rudým parožím mu dávala naději, že není pozdě pro pomoc, i přesto stačil jediný pohled do běsných očí šavlozubého zvířete, které si jeho příchodu nepochybně všimlo, aby si uvědomil, že stále šlo o život. Byla Anjel zraněná? Byla naživu? Cítil krev, slyšel vzlykání. Ani jedno ale nebylo důležité, dokud tu byla ona věc. Zabrzdil smykem, přicházející z šelmě druhé strany než Hariuha, okamžitě sahajíc po zbrani. "Situace?" Přes zadýchání z běhu neměl dech na smysluplnější zjišťování, ale aspoň svým rázným hlasem oznámil svůj příchod. Nezaváhal - jakmile měl svou waru v pevném sevření, nasměřoval ji proti irbisovi, varujíc ho hrdelním vrčením. Musel zemřít, už jen za to, že vstoupil na území Přízračných. Aby ještě ohrožoval jejich životy? Neexistuje. Neexistovalo.

V průběhu přesunu si S'Arik znovu a znovu opakoval informace, které dostali o kořisti tohoto smečkového lovu. Obavy doprovázely jeho myšlenky, rozhodl se je však zahnat. Neměl čas se soustředit na zcestné pocity, musel být přítomen a přijímat zodpovědnost za svá rozhodnutí. Bez chyb. Smečka se sice na lov posbírala v pěkném počtu jedenácti vlků, včetně něho a medica, stále si však nebyl jistý, že všichni jsou připraveni tomu dát všechno a zaručit tím úspěch. Těžko říct, jestli to bylo toto nebo stáří, ale cítil se z toho unaven.
Chvíli u lesa vyčkávali na šedého lovce, který letěl obhlédnout situaci. Počasí prozatím vypadalo přívětivě - nepatrný, jemný větřík od západu a obloha zamračená, ale bez známek sněžení. Finn přiletěl a oznámil, co se dozvěděl. Nebyly to vlastně vůbec špatné vyhlídky, přestože dva mohli být problém. Ordo chvíli mlčel, nechávajíc prostor pro dotazy i pro Finna, kdyby náhodou opomněl důležitou informaci a chtěl ji doplnit. Z blízkých korun stromů se mezitím snesl černý krkavec, snad ze zájmu poslouchat taktický rozhovor. Pokusil se usadit na S'Arikovu zbraň, ale byl odehnán staženýma ušima a zavrčením. Vůdce nehodlal svého zvířecího společníka nechat vyrušovat, natož se plést do lovu.
"Naším cílem jsou osamocené kusy, pokud možno jeden. Pokusíme se oddělit slabšího z nich a nahnat ho ke skalám. Spolupráce je klíčová - neriskujte zbytečně, ale nenechte cíl soustředit se pouze na jednoho z nás. Toto není o hrdinství jednotlivce." S uvědoměním, že mnoho z nich bylo nezkušených se společnými lovy, si dovolil toto zmínit. Uštvat zvíře se mohlo zdát jednoduché - a ono bylo, když nevážilo tolik co tažný kůň nebo malé auto. Že to bylo agresivní, to byl nemalý problém, který bude klást ještě větší důraz na jejich schopnost spolupráce. "Kteří z vás si troufají na vytrvalý běh?" Měl vyhlídnuté jedince a venatoři jistě taky, ale chtěl dát smečce příležitost, aby si sami vybrali roli v lovu, která jim sedne nejvíce. Plížení, provokace, hnaní na místo určené i skolení vyžadovalo poměrně jiné přednosti. "Finne, ty povedeš lov v předních řadách. Poskytneš vzdušnou podporu, bude-li to třeba. Dovol mi ukázat ti, na které místo jsem měl na mysli kořist nahnat." Tohle byla jedna z těch situací, kdy se nesmírně vyplatilo mít možnost někomu jednoduše předat vědomost pouhým dotekem. S'Arik byl připraven použít svou magii, ale jak mu svatá čest kázala, musel dostat povolení. Zároveň potřeboval vědět, jestli toto místo bylo vůbec vhodné, jestli to nebylo příliš daleko od stáda. Pokud by tomu tak bylo, museli by změnit plán... A kořist skolit pravděpodobně v otevřeném prostoru. "A'Kazo, ty půjdeš s přepadající skupinou. Použij svou kosu pro obranu a pokud to bude vhodné, k oslabení kořisti v průběhu honby." Neměl problém práci diktovat nikomu, měl na to právo, ale příležitost poradit svému synovi využil okamžitě. Spoléhal na to, že podědil dostatek moudrosti na to, aby vhodně posoudil situaci. Ordo prozatím vyčkával, co navrhne smečka, či co zavelí venatoři.

Vlčice: Zaniyah, Deetrah, Lesley

Vlci: Kettu, Zathrian, Enkidu

Schválené

K skupině dorazili ještě další vlci. Čekal, že lex si stoupne k němu, ale respektoval, že se do organizace lovu nechtěla tolik zapojovat a zůstala v pozadí. Ghu'lassův zájem o smečkovou aktivitu očekával, bohužel mu nemohl dát odpověď, která by se mu líbila. Názor na jeho účast měl jasný. "Ne," vyřkl chladně, "zůstaneš zde. Je třeba, aby někdo dal pozor na území, zatímco budeme pryč." Už mu chtěl poručit i aby pro ně připravil ohniště, aby bylo kde se zahřát až se vrátí, ale pak mu došlo, že to by se rychle mohlo zvrtnout. O synovi Ryumee slýchal jen chválu, to ne že ne - stále byl v jeho očích ale mládě. Nehodlal ho vystavovat nebezpečí.
Jeho řeč poháněna snahou povzbudit dav, definovat strategii lovu a přesvědčit o výhodnosti tohoto rozhodnutí nenásledovaly žádné další připomínky. Všiml si, že tu není Anjel. Udivující, obvykle byla na krok od Roiha. "Leť," přikývl Finnovi a přebral si od něj jeho waru z paroží mlžných jelenů, kterou si provizorně připevnil na druhý bok. Věci se tedy dávaly do pohybu - doufal, že šedý přinese jen dobré zprávy. Pak popadl do tlamy smečkovou kosu a přinesl jí černobílému umbrovi. "Hariuho," oslovil vlka, když mu zbraň předával. Byl z těchto vlků snad jediný, o kom věděl, že s tím umí a zároveň svoji zbraň nevlastní.
"Lovu zdar. Vyrážíme." Rázné oznámení a i sám Ordo se dal nekompromisně do pohybu směrem k planině. Svižnou chůzi, prozatím, jak to sníh dovoloval. Nechť nám osud dopřeje úspěch. Přistihl se, jak zírá k obloze, zase hlavu ale sklonil. Vyhledal Aikana. "Jako za starých časů, bratře." S mírnou nostalgií vzpomínal na všechny ty dny, kdy spolu podstupovali válečnická cvičení, hlídky či náročná tažení. Bok po boku, jak to mělo být. S'Arik si vždy cenil jeho schopností a podpory.
Krkavec se při odchodu jeho majitele otočil na nestora poblíž, se zájmem zakrákal a rozletěl se s vlky, dohlížejíc na ně ze vzduchu.

Měj na vědomí, že pokud růst rostlin není vyloženě podpořen magií (což není), nebudou mít schopnost léčit. Můžou zacelení rány mírně podpořit a utvořit popsaný efekt, ale stále záleží hlavně na přirozené schopnosti uzdravení.
K magii - jak dlouho vnucený spánek trvá a na čem to závisí? Existuje omezení, v jaké vzdálenosti od Sibyly musí cíle být, aby uspání plně zafungovalo?