Príspevky užívateľa

Smečka se postupně sešla, dokonce v pěkném počtu. Přeměřil si pohledem vlky před sebou, u každého si pro sebe zopakoval jejich kvality. Nebyli na tom zle, věřil v úspěch této mise - všechny obavy však byly logické. I šedý si znovu poslechl Cielův popis obrovských prasat. Věděl o jejich cíli nejvíc, nikdo jiný z přítomných se neozval, že by je znal. Ani samotný Ordo nevěděl, přestože na jeho stoickém výrazu to nic nezměnilo. Pro tento lov je důležité to, co víme teď," pověděl spíše mladému venatorovi, než zbytku. Pro ně byly teď relevantní známé informace, nechtěl vidět žádné zdržující zkoumání během celé akce, nechtěl vidět žádné zbytečné vystavování nebezpečí. Museli dát dokupy plán. Otočil pohled k Hariuhovi, který se ozval s námitkou. I kripl Roihu se přidal. Od Roiha by to čekal stoprocentně, Hariuhovy pochyby se mu ale nelíbily. "Pokud je toto prase svým chováním byť jen podobné svému menšímu příbuznému, praseti divokému, pak pro ně pravděpodobně bude platit následující. Nesmíme zabít vůdčí samici, to jest pravda, selata budou pravděpodobně nejlépe chráněná a bachyně jsou extrémně agresivní." A taky by se stádo rychle přemnožilo, nebýt řádu, který mu vůdčí bachyně udávala. Nakolik to platilo i pro prase bobroocasé mu nebylo známo. Z toho, co tmavý venator líčil, byli agresivní i bezdůvodně. "Cílem při lovu větší zvěře je vždy nejslabší článek stáda nebo vzdálený jedinec, to u prasat bývají starší. Agresivita se nedá vyloučit, s tou se setkáme - naší silou je ale počet a obratnost, následovaná rychlým ukončením pomocí zbraní. Navrhuji pokusit se naši kořist přilákat k severní straně hrbů, kde mu jeho velikost zabrání snadný pohyb a dá výhodu nám k zásahu či skrytí." Věřil, že jeho nemalé zkušenosti tu poslouží nejlíp. Šedý sám už se nemohl účastnit naháňky - ta síla a vytrvalost, kterou míval, mizela. Možná stále stál s hlavou hrdě vztyčenou, to ale neznamenalo, že by ho klouby a záda sem tam nebolela. Hodlal být se svou warou součástí skupiny, která prase ukončí.
Tohle nejsou válečníci, S'Ariku, připomněl si v duchu a znovu pohledem přejel po davu. Bylo však nutné jim dát motivaci, dokázat jim, že na tohle jako smečka mají. "Prase této velikosti nasytí smečku na dlouhou dobu a umožní nám v nepříznivých podmínkách, které ještě přijdou, vyžít v klidu. Toto není lov na to si cokoli dokazovat - využijeme vše, co máme. Vědomosti, taktiku, zbraně, magie. Finne, mlha by mohla znepříjemnit lov i nám, tvou hlavní předností zde bude schopnost létat. Vyhledáš vhodný cíl, oznámíš ho a budeš informovat o jeho pohybu. Hariuho, chci, abys byl byl připraven použít svou magii v případě, že se nám dostane přehnané pozornosti od zbytku stáda. Všichni vlci schopní užívání zbraně budou připraveni kořist usmrtit, jakmile se dostane na určené místo. Timothée se bude držet stranou mimo přímé ohrožení a sledovat situaci ze země, připraven podat první pomoc." Pomalu nechat zvíře vykrvácet, to byl jeho plán. Možná krutý, ale jediný možný. S'Arik nehodlal riskovat pro nějaké slitování, v tomto případě ne. Pokud šlo o členy smečky proti blahobytu jejich kořisti, vždy by volil členy smečky. "Přízrační už dříve úspěšně odlovili obrovského kopytníka, bizona. Není důvod, proč bychom se správnou strategií nemohli ulovit i toto. Nepříznivé podmínky si žádají nevšední řešení a my nesmíme ustoupit." Jeho motivational speech tímhle nejspíš končil, v jeho tváři rozhodnost a víra ve smečku. Nechtěl slyšet žádné ale, potřebovali brzy vyrazit.

Netrvalo to dlouho po rodovém obřadu, co se na smluvené místo zkoušky A'Kazy dostavil i sám Ordo. Stavil se ve své studovně pro Iptar, který si teď nesl na zádech připnutý na postroji, připravený k vytasení. Musel svého syna otestovat jak z pozice vůdce smečky, které mladý sloužil, tak z pozice otce, který od svého syna požaduje jen ty nejlepší výsledky. Byl přehnaně přísný? Pravděpodobně. Tohle možná k překvapení Kazy však nebyla zkouška jen pro něj, nýbrž i pro jiného umbru, který byl ochoten na S'Arikovu žádost přijít. Parohatému v krátkosti řekl, co po něm chce. O záměru vyzkoušet i jeho nemluvil - pokládal to za očividné a nebylo třeba to zdůrazňovat. Sám Ordo vlastnil ve jméně válečnický titul, to věděl nejspíš kdovíkdo, stejně tak že jeho zájmem bylo kromě psaní spisů i nějaká ta forma vzdělávání.
Syn už čekal i s kosou a bílý tu byl taky. "Kosu můžeš prozatím odložit, A'Kazo. Pro získání postavení Aesta a profese umbra bude prověřena tvá schopnost bojovat a taktizovat, znalost strategie, využití síly, rychlosti i obratnosti v praxi." Šedý ho sjel přísným pohledem a posadil se. "Praxe první. První disciplínou je souboj beze zbraně, prostý způsob. Pravidlem je nezpůsobovat vážnější zranění. Vítězí ten, který aspoň pět sekund udrží protivníka v pozici ohrožení na životě. Hariuho." Nehodlal to protahovat, pokynul bílému, že může začít. Byl zvědav, jak si syn proti většímu protivníkovi a jeho paroží poradí, stejně jako byl zvědav na Hariuhův styl boje.

Debata s medicem o bezpečí smečky byla nemálo důležitá, a tak byl vlastně rád, že ji vytáhli. Nejen kvůli své roli chtěl vědět o všem, co se Přízračným honilo hlavami, obavy měly samozřejmě své místo. Dalo se s nimi pracovat daleko lépe, než s kterýmkoli tvrzením typu "všechno je fajn". V tomto S'Arik zaujímal skeptický postoj, protože vždycky mohlo být lépe.
Smečka ale teď nebyla hlavním důvodem, proč sem zavítal. Nebýt toto jeho logické rozhodnutí a nemít dokonale vyvinuté sebeovládání, úplně by se cukal, že musí se svým problémem jít pro radu za někým o tolik mladším. Však by mohl být Timův dědek! Sám sebe ale přinutil k víře, že ho mladý medik soudit nebude a dostane se mu nějaké rady, na kterou ještě sám nepřišel. Více hlav více ví a mladá generace zkrátka myslela úplně jinak. Rada, které se mu dostalo, v tichosti vyslechl. Způsob, kterým černý ta slova podával, mu přišel uklidňující. Takhle se měl cítit, když někomu sděloval o svých slabinách? Slyšet slovo miloval mu chtě nechtě pomohlo si přiznat, že přesto to bylo to, co k Nwod'reoce cítil. Prý měl projevit své pocity, měl vybít smutek. Pevně hleděl na Tima, po jeho slovech přikývl, ale ještě chvíli mlčel. Odvrátil pohled do země, což obvykle nedělal, ale brzy zase hlavu zvedl. "Za svůj život jsem viděl desítky vlků zemřít, včetně mých prvních synů. I já sám jsem musel zabíjet, pro přežití všeho, v co věřím. Je mou povinností být schopen se smířit s takovou situací, ať už se jedná o řadového vlka či člena rodiny." Přestože říkal věci, o kterých si myslel, že jsou veřejně známy, přišlo mu důležité je zmínit v souvislosti s jeho současným problémem. Bylo možné, že na něj zpětně doléhalo to vše, i po letech? "Je mou teorií, že příchod Nwod'reoky mi vrátil vzpomínky na ty doby ve velkém měřítku a kvůli tomu bylo její náhlé skonání tolik zdrcující." To ale zatím pouze sám hodnotil situaci. Analýza situace, i když zahrnovala jeho, mu dodávala nějakou tu jistotu. Pocit kontroly. Musel si přiznat, že emocím teď rozuměl o trochu více, než když odcházel z Henobu. Nwod'reoce rozuměl více než tam, když přišla. Stále však nebyl schopen je příliš dobře pojmenovávat, natož s nimi pracovat. Proto bylo tak náročné v tomto prostředí vychovávat novou generaci jeho rodu k obrazu dokonalosti, když zdejší svět se ani neodprostil od chaosu emocí. I on do něj teď ale spadal.
Nadechl se. "Jak to udělám? Jak vyjádřit smutek, jak mu dát dostatečný prostor?" Chápal, že to bylo obrazné pojmenování a že třeba pláč se klasifikoval za projev smutku. Představa, že leží v jeskyni a brečí, se mu... Hnusila. Možná ale nezbývalo nic jiného... Stále však doufal, že dostane konkrétní rady, co s frustrací dělat.

Vyhodnocení
Adventní kalendář je u konce, doufáme, že jste si užili plnění různorodých úkolů! Přejeme vám krásné a příjemné prožití času vánočního. Nyní už k odměnám:

Splnili všechny 4 úkoly - nárok na dvě odměny, z toho jedna může být speciální dárek (tzn. dohromady 2 odměny):
- Kiler, Ikke, Hel, Verdandi, Timothée, Hariuha, Anjel, Nirix, Gwynn, Aikan, Artemis, Ryumee, Toshi, Bailey, S'Arik, Mornie
Splnili méně než čtyři úkoly - nárok na jednu odměnu (ne speciální dárek):
- Zathrian, Ebony, Noctra, Voltaire, Omara, Mensis, Stadley, Rohlyk, Sasha, Ar'Kadien, Lesley

List odměn: Velký přívěšek, malý přívěšek, úkryt
Speciální dárek: Slot na další postavu (platnost 1 rok, tzn. do 26.12. 2024 (to abyste si to rozmysleli, než nějakou založíte :) V registraci připište, že se jedná o slot z adventu))

Které odměny si máte zájem vybrat piště jako odpověď na tento příspěvek.

Schválené

Od prvního sněhu to na území Přízračných nebylo jednoduché. Závěje, noční mrazy a vítr nebyly vhodné podmínky pro běžné plnění povinností, na které byli zvyklí. Zdolávat je každý den vyžadovalo více energie - a pro dostatek energie bylo třeba smečku dobře živit. Přestože práce venatorů byla před zimou příkladná, S'Arikovy výpočty se shodovaly na tom, že momentální zásoby smečce rozhodně veškerou obživu přes zimu nezajistí. Ani důsledná příprava členů, kterou si vzal na starosti Timothée, by nemusela stačit. Rozhodnutí bylo učiněno - nenechají nic náhodě. Jakmile nastalo jedno ráno počasím výjimečně přívětivější než předchozí dny, nad hvozdem se ozvalo Ordovo svolávací vytí. Byl potřebný každý vlk schopný boje, měli-li skolit zvíře, o kterém mu nedávno pověděl Cielo. Jeho objev starému vlku přišel obdivuhodný, měl však i obavy. Zdaleka nebyl vhodný čas na to cvičit si spolupráci či testovat kompetenci vůdčích lovců, natož riskovat zranění kvůli tvorovi, jehož vlastnosti nebyly dobře probádané. Museli ale získat potravu, jelikož zvěře ubývalo. Museli. Zariskují a budou doufat ve výhru. Tuto strategii neměl v oblibě, ale mimořádné hrozby představovaly dostatečný důvod k tomu přijmout mimořádná opatření.
S'Arik čekal v centru hvozdu, přímo v centru Přízračných. Hádal, že většina vlků bude v tuto dobu poblíž. Svou zbraň měl připevněnou k postroji, smečkovou kosu vytáhl ze skladu též, čekajíc, že ji při akci použijí. S přicházejícími si vyměnil pozdrav, než jich bylo dostatečně natolik, aby promluvil. "Zima ovlivní naše životy více, než jsme čekali. Svolal jsem vás z naléhavých důvodů - došel jsem k názoru, že je třeba náš sklad potravy doplnit co nejvíc je to možné. Nutnost toto učinit se shoduje s vizí, kterou jsem před prvním sněhem obdržel ve Hvězdné jeskyni. Každý Přízračný schopný boje je dnes povinen se účastnit smečkového lovu. Vydáme se na něj okamžitě, dokud přetrvávají... Přívětivější podmínky." S posledními slovy se modrooký zadíval na nebe, jakoby se snažil vycítit změnu ovzduší. Klidné počasí jim nemuselo vydržet dlouho. V koruně jednoho ze stromů zakrákal S'Arikův krkavec, se zájmem sledující vlčí setkání. Šedý si jeho přítomnosti nevšímal. Očima vyhledával Hariuhu, kterého považoval za klíčového jedince pro úspěšnost tohoto lovu. Nebo spíše jeho magii? Také hledal venatory. "Cielo, mohl bys nám poskytnout podrobnější informace o cílovém zvířeti?" Požádal tmavého vlka.

Vybírám si magii pro Bellannu

S'Arik si zbytek svých pesimisticky realistických myšlenek nechal pro sebe. Nebyl důvod s nimi Finna zatěžovat. Přestože sám své pocity nikdy neprojevoval, vážil si, že mu okřídlený říkal na rovinu něco, co mu bylo skryté. Neviděl v druhých emoce tak snadno. Vědět na čem je, to si přál každý, včetně něho.
Slyšet pozitivní feedback bylo milé, i když nebyl jedincem, který by z toho skákal radostí. "Vynasnažím se tu být pro tebe i pro smečku do konce mých dní," poznamenal a zahleděl se na odraz hvězd ve vodě. Vždy se snažil být k dispozici, neexistoval den, kdy by neohlášeně odešel. Hodlal u Přízračných dožít, a přestože to v mezismečkovém poli občas vřelo, považoval to za klidnější místo, než ve své daleké domovině. Tohle byl nyní domov. Toto území, tato smečka, tito vlci. Se svým stářím už přemýšlel, že smečku předá, aby nový vůdce nespadl do funkce bez vědomostí a nedobrovolně. A aby dohlédl, že jeho smysluplné reformy zůstanou ve hře. To byla jedna z věcí, kterých se bál - že Přízrační motivaci jeho reforem nepochopí. Finna považoval za jednoho z těch, kdo rádi vzhlíží ke staré kultuře, ale zároveň přijímá a podporuje nový řád.
Ani si neuvědomil, že zase chvíli mlčel. "Jako přítele mé rodiny tě můžu naučit i více, měl bys-li zájem. Chtěl by ses vyučit k boji se zbraní wara, Finne?" Tato nabídka mu na mysl přišla vcelku náhodně, ale byla logická. Projevil schopnost a snahu se učit i pomáhat, dokázal by respektovat kulturu, která se s tímto bojovým uměním pojila... Byl hoden.

Na to, že toto byla první Kosuth'laes mimo domovskou půdu jeho rodiny, byl spokojený s jejím průběhem. Hvězdná jeskyně a kruh smečky a rodiny tomu dodával příjemnou atmosféru, kterou by si s velikostí oslav v Henobu určitě nemohli tolik užít. O tom užívání se ale nedalo příliš bavit - tohle konec konců byla jejich povinnost, ne party.
Došlo na volbu profese. Šedý už věděl pro co se jeho potomci rozhodli, tudíž to nebylo překvapení pro něj, možná pouze pro smečku. A'Kazu vedl k pozici umbry už dlouho, měl pro to předpoklady. Od prvorozeného syna očekával, že se bude rodit rodinné tradice. Zato Norek zvolila kvůli své dispozici zdravovědu - také užitečné, pro Milagovce docela neprobádané končiny. Důležité také, přestože nevšední. Na slova sourozenců přikývl. Jak jako otec, tak jako vůdce smečky teď bylo na něm jim zadat zkoušku na Aestu. "Norek, tvým úkolem bude vyřešit vzorovou situaci zdravotního nebezpečí a poznat deset bylin. Na tvé prozkoušení dohlédne Timothée." Vrhl pohled na černého medika, doufajíc, že bude nápomocen. Téměř jakýkoli medic znal o léčitelství víc jak S'Arik, bylo tedy logické, že tyhle vědomosti sám prověřit nemohl. Ani on neuměl vše.
"A'Kazo, tvou zkouškou bude souboj. Sejdeme se na Tmavozelené planině. Přines smečkovou kosu." Synka nehodlal šetřit a stejně jako zkouška Norek, měl se k jejímu splnění odebrat hned. Otcova očekávání byla velká a práce umbry náročná, to nebylo žádné tajemství. Nastínil, že hodlá prověřit i jeho boj se zbraní, nesdělil mu však vše. "Této zkoušce může přihlížet kdokoli, kdo má zájem," vyřkl ještě směrem k davu. "Tímto je slavnost Kosuth'laes ukončena."
Svá dospělá vlčata nechal jít svými směry, zatímco zamířil za černobílým umbrou, co se na oslavu také dostavil, přestože se zdržoval v ústraní. Příhodné. I jemu oznámil, že ho očekává na Tmavozelené planině. Pak připomněl večerní setkání ve Vissalis členům Milagy a sám se odebral směrem ke svému sídlu. Sám se potřeboval připravit.

Sledoval, jak zkoumala Iptar. Měl tolik co k tomuto tématu říct, ale držel se. Nesměl se tady rozpovídat, to by se ještě dnes do pelechu nedostal ani jeden z nich. Přesto nemohl její nevyřčenou otázku nechat bez odpovědi. "V mé domovině se kdysi rozhořel konflikt, který postihl veškeré jeho obyvatele. Kmen barbarů napadl mé Společenství. Války bývají nespravedlivé a kruté, tato si vyžádala desítky životů. Iptaru mi pomohl porazit vůdce nepřítele a ukončil tak táhlý konflikt." Kolik krve vlastně tmavá čepel prolila? To Anjel nemusela vědět, S'Arik se tím zrovna chlubit nechtěl. Málo to totiž nebylo, a když se paměť rozmohla, vybavoval si spoustu nepěkných situací. Prolitou krví by se nikdo chlubit neměl, nebylo to zábavné ani čest naplňující. Proto se tolik obával většího konfliktu nedávno, když se na jaře vyhrotily vztahy s Ignisem. Všechno mělo temnou stránku.
No, zkouška byla u konce. Vlčice zaslouženě obdržela nový titul a její díky Ordo přijal kývnutím. Zareagovala pozitivně i na jeho návrh. "Výborně. Vyhledej mě nebo jednoho z mých synů, až budeš stát o lekci psaní." Teď asi potřebovala nějaký ten čas k tomu si zvyknout na svou novou roli ve smečce, ale dal jí najevo, že je k dispozici. Rád učil, konec konců, sám býval učitelem. Mít na pomoc se šířením písma dalšího vlka, který nepatřil do onoho úzkého kruhu rodiny byl vždy důvod k oslavě. "Proteď je to vše. Dobrou noc." Šedý před Anjel drobně sklonil hlavu na rozloučenou, než se pomalu odebral domů. Zasloužila si respekt, přecijen, počínala si odvážně během celé zkoušky. Nechal na ní, aby kosu donesla do úkrytu. Hvězdy zářily na cestu jim oběma.

Že se potomek Ryumee také rozhodl přispět k práci, či k tomu byl správně vychován, bylo docela očekávané. Bylo správné, že Přízrační měli léčitelské zázemí stálé a byl o něj zájem, ačkoli v oné angažovanosti Estrel se dala spatřit i nevýhoda. Například jeho dcera, Norek, měla zájem stát se medikem, no vnímal na ní určitou nejistotu - snad se bála, že narušuje rodinný podnik či že nebude přijata do profesního kolektivu? To byly pocity, které S'Arik měl za naprosto irelevantní a vždycky si myslel, že byly akorát zbytečně její slabinou. Někde hluboko si ale přiznával, že na tom trocha smyslu byla. "Dobrá. Ghu'Lass má zázemí i zaměstnání, to rád vidím," odvětil jen. O synovi lex by si měl promluvit s jeho matkou, rád by mladého viděl častěji.
Timothée vyslovil záležitost, která ho tížila. Když krvácel jeden, krvácela celá smečka - Roihův incident znepokojoval i Orda, přirozeně. Bylo to nebezpečí. Přemýšlel i o tom onoho útočníka dohledat a postarat se o to, aby se vyhýbal členům smečky obloukem, jenže stačila jedna připomínka Roihovy nátury a už byl na pochybách, čí chyba to konec konců byla. "Informuji smečku a zvlášť umbry, aby se měli na pozoru. Možnou hrozbu není radno podcenit... Avšak nyní se musíme soustředit na přípravy na zimu. U tohoto konkrétního případu mi uniká motivace, kterou stojím o to vyzjistit." Každý Přízračný si mohl říct o doprovod jiného člena nebo přímo umbry, když ji potřeboval. Bylo lepší se toulat ve dvou, nehodlal ale dělat přikázání - členi stále měli svou svobodu, a že existovali nebezpeční jedinci na jejich cestě, to se občas stávalo a bylo lepší být připraven. Jako u všeho.
Už to začal, už si sedl, nemohl tedy vycouvat. A taky nehodlal. Ať už mu to bylo trapné a nepříjemné o tomto mluvit jakkoli, nehodlal to dát najevo. "V posledních dnech mi na mysl přicházejí nepříjemné myšlenky. Mají negativní vliv na mou produktivitu a nepomáhá ani má meditace. Jsem přesvědčen, že... Mě ovlivnila smrt Nwod'reoky." Vyřkl to tak chladně jak mohl, i přesto se mu do tónu vmísila nejistota, když zmínil šedou vlčici. Její jméno mu bylo zlatem a fakt, že o tomto nemohl mluvit s ní, jako o všem předtím, byl zkrátka zdrcující. Mohlo se to zdát být neuvěřitelné, ale i tmavý Ordo cítil bolest. I on měl emoce, přestože je světu neukazoval.

Mít čepel na dosah vitálních míst nebylo příjemné nikomu, ale Ordo byl toho názoru, že jeden by si měl zažít, jaký pocit to byl. Ne kvůli tomu, že v takové situaci nejednou sám byl, ale protože to mnohým pomohlo otevřít oči, že svět není tak růžový. Zbraně byly užitečné, ale ve spárech nepřítele také nesmírně nebezpečné. S'Arik proto ve smečce propagoval boj se zbraní, dávalo smysl, že by o takové užitečné schopnosti měl vědět i astrál - právě ten konec konců předával veškeré základy. Šedý by potřeboval trochu toho elixíru mládí, aby mohl tyto aktivity provádět v plném nasazení. Teď ho i z toho krátkého držení zbraně rozbolelo za krkem, a tak se opatrně protáhl, zatímco Anjel mluvila. Hold už byl senior, přestože díky celoživotnímu tréninku ve velmi dobré kondici... Systematické trénování boje se zbraněmi však už bude muset přenechat v tlapkách A'Kazy a případně Finna.
Narovnal se. Její výkon nebyl špatný - na jeho tváři se při jejím přiznání však neobjevil žádný nesouhlas. "Rozhodnost a přesnost je důležitá v každém boji. Víš-li kam cílit a jakým způsobem tak, abys využila svých přirozených schopností, je možné protivníka porazit rychle a efektivně, bez zbytečného vysílení či ztráty," souhlasil. Tohle platilo pro každý boj, ať už zuby drápy či se zbraní. Umět bojovat se vyplatilo vždy - vlk měl lepší kondičku, nemusel se bát nevyhnutelných utkání a i mu to dodávalo sebevědomí. U Anjel trochu předpokládal, že zrovna to jí bude chvíli trvat - nebyla tím tipem, který by chtěl mít s bojem společného víc, než bylo nutné. "U zbraní je nutné znát jejich charakteristiky. Vem si na moment mou waru." Pokynul jí k tmavé čepeli v trávě. Při bližším pohledu na ní byly vidět staré rýhy, její nejrozdílnější vlastností byla však váha a ovladatelnost. Tmavý kov byl sice lehčí než by se zdálo, kosa oproti tomu však stále byla pírkem. "Tento typ zbraně je tipický pro mou domovinu, říká se mu wara. Každý tamější válečník má právo na svou, toto je Iptar, stín Henobu. Zbraň, která pomohla ukončit válku." Historie byla důležitá, a když měl možnost Anjel vysvětlit i něco nad rámec toho, co potřebovala vědět, proč to neudělat. Vždy byl otevřený povídání o minulosti či debatám nad moralitou používání zbraní. "Široká čepel wary v boji nablízko perfektně chrání svého majitele a zároveň způsobuje silné riziko pro nepřítele. Je stavěná mohutněji, vyžaduje specifické techniky ke správnému ovládání... Kosa, kterou jsi bojovala ty, je zcela jiný typ zbraně. Je určená k rychlému zneškodnění nepřítele předtím, než se přiblíží do rizikové vzdálenosti - konkrétně by s ní bylo nejefektivnější mířit po nohách, které v boji zajišťují protivníkovu obratnost. Pomocí wary bych její čepel či minimálně držadlo dokonce zlomil, dal bych-li do toho dostatečné množství síly." Ničit zbraně sloužící k výuce nechtěl, že, proto nakonec plán Anjel zbraň z tlamy vykroutit vzdal. Její snaživá vůle a silný stisk by nakonec pravděpodobně přemohl i mechanismus, ze kterého byla primitivní zbraň sestrojena. Už si plánoval: V nějaké volné chvilce rukojeť kosy vylepší. Třeba by pro tréninkové účely mohli najít i jiné zbraně.
To světlo, co jim po dobu boje ještě sloužilo, se už vytratilo. Noc byla jasná, tudíž tu nebyli zcela za tmy - dokonce pod hvězdami. Štěstí, či osud, že zrovna při této příležitosti? S'Arik vstal, upevnil Iptar zpět na svůj postroj a pohlédl na Anjel. "Tímto je tvá zkouška u konce. Prokázala jsi znalosti, schopnost přemýšlet i odhodlání se učit, které je pro tebou zvolenou profesi nejdůležitější. S tvými výsledky jsem spokojen, Anjel, a je mi ctí tě jmenovat Aestou Astrálem smečky Přízračné." Jeho hrdost by se téměř dala srovnat s tou, kterou cítil za úspěchy svých vlastních vlčat, i když to bylo úplně jiné. Tato zrzavá vlčice byla ve smečce od malička a uměl si představit, že tu bude ještě dlouho po tom, co sám šedý Ordo zesne. "Věřím, že nové generace budou ve tvé režii vzkvétat. Avšak jak jsem řekl - není žádnou potupou říct si o radu či si v určitých oblastech rozšířit dovednosti. Mou dlouhodobou vizí je ve smečce rozšířit i umění písma, které chceme s panovnicí Nihilské smečky stanovit za komunikační prostředek. I to bych tě rád naučil." Neviděl ji na výměnném pobytu účastnit se jeho semináře, tudíž předpokládal, že s tímto uměním se nějak podrobněji nesetkala. O jeho užitečnosti by opět mohl mluvit dlouho, ale sám už začínal pociťovat únavu. Účinky adrenalinu vyprchávaly.

Nebyly to jen Anjeliny oči, co prozrazovalo její nejistotu. Nyní je pojily zaseklé zbraně a šedý cítil pnutí, které kosu namáhalo. Onu sílu, kterou zrzavá dávala do jejího držení a zároveň bázeň učinit jakýkoliv radikálnější pohyb. Pozoroval, co vymyslela, a když se špička kosy objevila jen kousek od místa, kde rukojeť Iptaru držel v zubech, byl překvapen její vynalézavostí. Ostří se tupou plochou opřelo do kožené rukojeti s látkovým pokryvem, tedy bylo možné, že kdyby Anjel dala do pohybu správným směrem dostatečnou páku, dostala by šanci o pokus odzbrojit naopak jeho. Výhoda delšího ostří - pro něj však jedinečná šance vlčici vyvést z iluze výhry díky typu své zbraně. Zatímco kosa měla jednu úzkou čepel dále od místa držení a to vcelku tenkou, tmavá wara byla mohutnějšího rázu a pyšnila se dalšími výběžky, které rozšiřovaly její pole působnosti do šířky. Zkušený bojovník se s touto vlastností wary vyrovnal jakoukékoli zbrani.
Ten tah nemohl nechat bez reakce, která přišla dříve, než by se zrzavá se svou nejistotou stihla rozhodnout pro akci. Svou sílu vynaložil do prudkého pohybu mírně vzad a hlavně do strany, stáčejíc své tělo bokem k tomu Anjelinu, a tedy zadkem k pařezu. Kosa se s uširvoucím skřípěním kovu uvolnila ze sevření, zatímco ostrý roh Iptaru teď mířil přímo na Anjelin odhalený krk. "Kaer," zachrčel tmavý konečné slovo a zastavil se těsně před tím, než by se ostří vlčice vůbec dotklo. Bodný zásah by mohl být velmi nepěkný, zde bylo rozumné přestat. Toto na ukázku bohatě stačilo.
Chvíli setrval v této pozici, držíc ostří Anjel u krku. Chtěl, aby se Anjel podívala, nakolik by v případě boje proti zkušenému válečníku byla v nebezpečí. Starý vlk pak ustoupil, položil svou zbraň na zem a posadil se, aby si oddechl. Přestože to nebyl žádný obrovský výkon, vynaložil do něho nějakou tu sílu, které už v tomto věku neměl tolik. "Jak se ti vedlo?" Vrhl po ní pohled. Měl toho o zbraních mnoho co říct, ale první chtěl nechat ji, aby sdílela své poznatky a zhodnotila svůj výkon. I on měl o čem mluvit.

Že by se tady dokázali solidně zrakvit, kdyby chtěli, o tom nebyl pochyb. Zbraně mohly sloužit k obraně stejně efektivně jako k zabíjení a možná bylo lepší, že S'Arik Anjel předem nepovídal o tom, jakou historii měla ta jeho. Možná potom. Opatrní být samozřejmě museli, to však neznamenalo, že by hodlal svou protivnici úplně šetřit. Bránila pomyslného svěřence svým tělem, pak se rozmáchla kosou proti S'Arikově zbrani. Využil nejistoty v tom zásahu a lehce natočil svou zbraň, aby se čepel kosy při nárazu ocitla v oblouku mezi výběžky Iptaru. Čepele se tedy s hlasitým kovovým nárazem setkaly kolmě na sebe. Toto nebyl konec jeho plánu - jakmile se tak stalo, v rychlosti natočil čepel zpět do původní pozice. Ostří kosy se pravděpodobně nějakou plochou ocitlo skříplé mezi výběžky Iptaru. Tmavému zcela jistě šlo o to Anjel odzbrojit nebo využít svého nižšího těžiště pro to, aby ji pákou mezi zbraněmi donutil odstoupit od pařezu.

Přestože toto místo kdysi bylo jeho osobní norou, byl rád, že medici pro něj našli využití. Bylinky potřebovaly pořádek, a sice o nich sám S'Arik věděl jen naprosté základy, které potřeboval k přežití na severu a za války, onoho pořádku si opravdu cenil a obdivoval. Na tomto místě se stále něco dělo a stále tu bylo plno práce. Skoro by si říkal, že jde nevhod - ale Ordo nikdy nechodí nevhod, bylo jeho povinností se zajímat o dění ve smečce. A povinností členů smečky bylo mu o věcech říkat, proto ho pohotovost rohatého medika nepřekvapila.
Kývl na jeho slova. O jejich pravosti svědčil úkryt samotný i fakt, že ho v poslední době viděl méně. Snad cestoval i do vzdálenějších končin sbírat a donášet. Skutečné nasazení! Tak to bylo správné, Ryumee ho učila dobře. "Výborně, cením si důkladné přípravy. Sníh napadne letos brzy, jsem si jist, pokud by bylo třeba pomoct, požádej kohokoli ze smečky." Netvrdily mu to jen hvězdy a nevysvětlitelné sny v hvězdné jeskyni o mrznutí, ale i počasí. Medici samozřejmě věděli, že mají právo si kohokoli zaměstnat, když potřebovali, ale přesto ho chtěl S'Arik ujistit o své podpoře a podpoře smečky.
Zdraví smečky bylo dobrým znamením, které rád slyšel. Ani obvyklé a časté a Evar'la má zase rýmu, se nedostavilo. Synek byl projednou zdravý... Nebo se stejně jako jeho otec naučit svůj stav skrývat, aby se nemusel setkat s dalším jeho pasivně agresivním nesouhlasem? "To jsou dobré zprávy. Doufejme, že počty nepříjemností za celé období mrazů zůstanou nízké. Má poslední vize nybyla příliš pozitivní, nebude na škodu být připraveni na vše." To bylo silně nepravděpodobné, že by bylo všechno v pohodě, ale doufat mohli. Na chvíli se odmlčel, pohled upřený někam do zadní části jeskyně. Až potom se odhodlal vytáhnout téma, kvůli kterému přišel. "Nicméně, jsem tu i kvůli jiné záležitosti," jeho modré oči se vrátily zpět na tmavého vlčka. Posadil se. Přestože měl v mysli přesnou větu, co chtěl říct, bylo pro něj neobvykle těžké ji vyslovit nahlas. Bylo to jako přiznat slabost, sdílet.