Príspevky užívateľa

Schválené

Sdělení vlčice popisovalo tuto zimu jako docela mírnou. Takové zprávy slyšel rád, že se skutečně i Gwynn zapojil, jak slíbil výměnou za povolení pobytu jeho rodiny. Noxe samotného začínalo trochu trápit zdraví, ale spíš vlivem stáří. Zrak už nebyl to co bývalo, běžet už taky tak dlouho nedokázal. Ne, že by si to přiznával, ale i na jeho šedé srsti sem tam vynikly světlejší chlupy stařešiny. Přikývl. "Z informací od zvědů je nám známo, že v horách se stále pohybují vysoce nebezpeční mlžní jeleni. Také mi starost dělá impulzivní chování smečky Ignisské... Pokud by to bylo možné, doplňte zásoby hned jakmile to bude možné," vyřkl své strategické instrukce. Sice on sám nebyl žádným léčitelem, znal pouze naprosté základy, proto tyto zázračné vlky tak obdivoval, ale ze svých zkušeností věděl, že je lepší být připraven. "Timothée i další sigmy jistě přiloží tlapku k dílu, předáš-li jim instrukce," navrhl. Neměla v tom být sama, samozřejmě. Zmínil by i Nwod'reoku, ale tu její nadcházející role matky vyřazovala z provozu... Minimálně na měsíc, možná dva.
Jeho modré oči na chvíli zabloudily k výhledu do nížiny. Ach, jak krásný domov pro tuto rodinu. Přízrační mu přirostli k srdci. Škoda, že někteří členi nebyli k nalezení. Třeba takový Monty, doteď nejstarší člen smečky, byl vlastně také svou funkcí léčitelem. "Nicméně, přicházím za tebou se zprávou, která se týká zejména tvé role ve smečce." Ledově klidnou tvář otočil zpět směrem k té její.

Údolí bylo jedno z malebných úseků zdejšího území. Ne, že by zbytek nebyl kouzelný, ale zvuk zurčící vody společně s výhledem na území, po kterém se válela mlha, byl něčím, čím by klidně byl ochotný teritorium charakterizovat. Když si ráno vlk přivstal, vyběhnout si nahoru k pramenu bylo v jeho očích docela slušnou rozcvičkou. Jistě nebyl sám, kdo by toto řekl. Dnes měl na jazyku ale trochu jiná slova.
Mladá Estrelačka už nebyla zdaleka tak mladá - vyrostla jak do krásy, tak do rozumu. Vypěstovala si zkušenosti, byla Přízračným věrná. Vzhledem k změnám, které nyní S'Arik očekával, bylo třeba si takové vlky držet blízko a dát jim další prostor k učení. Ano, šedou vlčici sem pozval ze smečkových důvodů. Když ji zahlédl, svižným tempem k ní s nezpochybnitelnou sebejistotou zamířil. "Ryumee, přeji pěkný den," sklonil hlavu ve slušném gestu, než se zastavil a připravil si další slova. "S Lex se shodujeme, že léčitelská nora je za tvé přítomnosti již hodnou chvíli spořádaně vedená. Máš na srdci nějaké zprávy ohledně své role medica?" Nejdřív hlášení, pak to, s čím přišel. Vlastně měl chvíli i na to si poslechnout novinky z jejího života - pokud samozřejmě měla chvíli. Ryumee byla konec konců tou, která měla mít blízko i k jeho rodině, vzhledem k tomu, že byla u narození jeho vlčat s Nadezhdou. Touto dobou jistě věděla i o jeho dalších budoucích vlčatech a přijetí jejího bratrance, Timothéeho.

Stárnout znamenalo kromě změny fyzické i jistou mentální proměnu. K rozumu, moudrosti, k sečtělosti. Tolik let vás samozřejmě taky natolik oddálí od toho mladého věku, až z toho máte pocit, že mladé generaci kompletně nerozumíte. Při sledování potomků své sestry S'Arik do jisté míry spatřoval i své minulé chyby a s nelibou myšlenkou je odsuzoval jako něco, co by nyní už neudělal. Jistě to tak mělo více vlků, nejen on - kolik těch dnů, měsíců či let ale někteří potřebovali, aby došli k podobnému závěru? Být nejstarším z rodu znamenalo být i lepším příkladem. Přestože byl tmavý nox velmi rád za přítomnost své sestry takhle blízko, přímo na území jeho smečky, podmínky Norestu byly jiné. V Henobu byli všichni součástí jedné smečky, zde je dělilo neviditelná, ale hmatatelná bariéra života smečky a tuláka. Jistě i ta znesnadňovala správnou výchovu členů rodu Milaga. Dělalo mu starost, že celá tato větev rodiny se hodlala vydat dál, pravděpodobně mimo dosah jeho očí.
Když kráčel na hráz se rozloučit a ještě s celou tou rodinkou promluvit, jak slíbil, nesl si chladný výraz a zbraň na zádech. Neměl čas Iptar odložit, vracel se z obhlídky hranic. Množství větších i menších šedavých kožíšků mu vzkázalo, že už je očekáván. "Zdravím. Anokathro, Gwynne," pozdravil s kývnutím, nesouc hlavu hrdě nahoře. "Va'Riine, A'Sene." I dvěma mladým věnoval pozdrav hodný jejich rodiny. Přestože možná nebyli ještě dostatečně staří na to pochopit důležitost správných mravů a používání hlavy, museli jim být vystavováni. "Tak tedy - jaké máte nyní plány?" Otočil se zpět k páru, mluvíc k věci.

Aikan Nwod vlastně potkal ještě než on, když do Norestu přišla. Teď si vzpomínal, že jeho bratra zmiňovala, když se tehdy tak kouzelně znovushledali v jehličnatém lese. Mít ji zpět byla dobrá zpráva. Jejich společná cesta teď mohla mít radostnější... Nebo tragičtější konec. "Nwod'reoka čeká vlčata," oznámil bratrovi tišším hlasem k uchu. Asi mu rychle došlo, čí ta vlčata byla, a že to vlastně bude docela brzy, kdy se narodí. Jeho bratr byl umbra - o tomto musel vědět i z hlediska zastávání smečkových povinností. Chránit hranice bylo na něm, zodpovídal za bezpečí členů společně s alfami. Vědět to samozřejmě musel i ze stránky rodinné. S'Arik byl vlastně docela hrdý, že mu takovou zprávu mohl prezentovat. Teď se ale potýkali s jiným vlčetem, které vypovědělo svůj příběh. Dva dny z jeho pohledu nebyla dlouhá doba. Okolnosti, za kterých se Nevaeh údajně ztratila, nenasvědčovaly tomu, že by ji její rodiče opustili naschvál. Ještě ji mohli hledat, mohli mít naději. Hledali by u smečky? Bylo logičtější žádat o pomoc smečku než pokrýt hledáním celé rozsáhlé území tuláků. "Nevaeh, pokud věříš, že se po tobě rodiče shání, smíš zůstat na území této smečky, smečky Přízračných," řekl tmavý s ledovým pohledem na ní. Zastavili se, zřejmě. Pohled pak přesměroval na bratra. Vlče po dvou dnech bez plnohodnotného jídla? Musela být vyčerpaná. "Poskytneme ti jídlo a úkryt a ty nám povíš, jak přesně jsi se do Norestu se svou rodinou dostala a jestli očekáváš, že tě budou hledat." Takový byl jeho verdikt, prozatím. Vlčeti sice zcela nedůvěřoval a značně ho obtěžovalo, že by ve smečce hladový krk zůstal déle, obzvláště v době hrozby sousedů a brzkého narození jeho vlčat, ale nemohl odmítnout tiché volání o pomoc.

S'Arik hleděl do mlhy, ale dlouho na místě nezůstával. Vzduch byl sice prosycen mlhou a byl tedy velmi vlhký, přesto nechtěl sázet na to, že krvelační jeleni ztratí stopu. Tiše se přesouval k dvěma vlkům. Že se světlý vlk ze sousedské smečky rozhodl odejít dříve než se k němu stihl alfa Přízračných dostat a promluvit s ním mu sice vyfouklo možnou důležitou politickou konverzaci, ale možná to bylo i dobře. Mávání jeho křídel bylo hlasité. Zatímco dva Nimlógové bojovali, po třetím se slehla zem.
Tmavý se vynořil mezi stromy za Finnem. "Vrať se na území smečky. Nezanechej po sobě stopu. Sejdeme se u studánky, přines, co jsi ulovil." Jeho instrukce byly stručné a nekompromisní. Okřídlený vlk měl ono "nezanechej stopu" docela jednoduché - mohl letět. Pro tmavého noxe bude dostat se zpět aniž by zanechal stopu mohl být mírně složitější. Nehodlal však riskovat zbrklým jednáním a taky se tu nehodlal déle zdržovat. Situace zde byla snad u konce. Alfa se beze slova zase otočil a sám se vydal najít bezpečnou cestu domů. Finna rozhodně bez kárání nenechá - cítil však, že se v něm mísily emoce, které potřeboval prve potlačit. Navíc, lovcova zkouška byla přerušena nečekanou událostí - zasloužil si šanci ji nějak dokončil. Doufal, že podruhé stejně hloupě konat nebude, a že zanechal svou kořist na bezpečném místě mimo teritoria jelenů.

Stejně jako když se měli narodit jeho vlčata s Nadezhdou, i teď byl nervózní. Slýchával zprávy s klidem na tváři, ale emocionální chaos co zavládal v jeho nitru byl natolik výrazný, že s ním bojovat téměř nedokázal. Na jednu stranu byl klidnější, protože věděl, že léčitelské služby Přízračných jsou kvalitní a jistě vše bude připravené, že se tu přivedlo k životu bez problému už spoustu mladých, na stranu druhou se bál, jestli Nwod'reoka bude dostatečně silná. Bylo na jeho kožichu, aby ji dobře živil, a to taky dělal. Udělal první poslední a nežádal zpět nic jiného než upřímnost a její přítomnost. Bylo to všechno nějak brzo po tom, co přišla. Smečka ji sotva přijala a brzy měla vrhnout jejich další potomky. Jejich druhou šanci vychovat ve smečce mladé v míru.
Nezabýval se teď hrozbou Ignisu. Doufal, že zásah v horách vztahy jen zlepší. Nyní bylo hlavní, aby šlo vše správně. Vysedával v úkrytu léčitele, kde už ležel připravený a pravidelně obnovovaný pohodlný pelech a i nějaká kořist. Jelikož Vissalis byla v zimních měsících příliš chladná, bylo třeba udělat útočiště pro Krethfol'gar z této jeskyně. Bylinky vzadu byly pečlivě srovnané.
Malý náznak pachu jeho drahé ve vzduchu ho přiměl se zvednout a jít se podívat ven. Byla tady. A byl tu i moment, kdy se měli narodit, zcela očividně. Přispěchal k ní do trávy a lehl si k ní, věnujíc jí nějaké své teplo. Radši by ji vzal dovnitř a radši by tu viděl i druhou léčitelku, ale už bylo pozdě. "Zůstaň silná. Pro rodinu, pro vlčata, pro mě," zašeptal jí do ucha povzbuzující slova a zůstal v její blízkosti, když přivedla malé tmavé kuličky na svět.
Železitý horký pach krve se dostal do jeho nosu stejně jako bodavá myšlenka, že její blouznivá slova nebyla tak blouznivá. Něco bylo špatně. Byl tu moment, kterého se obával. Vidět její hlavu spadnout a tělo ochabnout. Pod vlivem adrenalinu mu netrvalo snad ani sekundu aby se zvedl, doběhl do úkrytu popadnout bylinky a stejnou rychlostí se vrátit a položit je šedé vlčici pod nos. Jednalo se o rostlinu velmi jasně páchnoucí, používanou jako životabudič. Přestože se poučil, co v této situaci dělat a byl na ni připraven, svíral ho strach, že by i dobře promyšlený plán mohl selhat. "Dnes tě neztratím, Nwod'reoko, dnes ne," mumlal si, zatímco svým velkým tělem obejmul z druhé strany než matka i drobná tělíčka jejich potomků. Jedno z nich bylo nehybné, ale neměl teď čas se na něj soustředit. "Zůstaň se mnou."

S realitou, že vlastně není nejdéle pobývajícím členem Přízračných byl smířen. Nadezhda, Beatrice a někteří další pobývali ve smečce déle než on a zažili přes jednu výměnu svého vůdce. O to víc si ale cenil jejich loajality, jejich síly, vytrvalosti a ochoty sloužit. Každý alfa by si přál schopné rádce a podrádce, kteří při své funkci vycházeli ze zkušeností a svých poznatků. Jemu se tohoto privilegia dostalo a přestože nebyl v rodné zemi mezi vlky stejné kultury, zdejší kultura už mu také byla vlastní a s optimismem by snad mohl i prohlásit, že jeho kultura byla známá smečce. Vytvořili prostředí, ve kterém každý mohl sdílet, zatímco stále plnil své povinnosti - něco jako rodinu. To, co s ním světlá vlčice hodlala sdílet však tuto rovnováhu mohlo v mžiku oka narušit.
Nikdy nepochopil nutkání vlků opouštět své domovy. Jeden by řekl - S'Ariku, vždyť ty jsi udělal přesně to samé, když jsi odcházel z Henobu, ale tmavý vlk by nejspíše jen odvětil, že doba a zvyklosti to vyžadovaly. Emoce, které Beatrice vedly k takovému rozhodnutí zcela nechápal z vícera důvodů. Viděl to vícekrát a viděl to jako věc, kterou by sám už víckrát neudělal. Neudělal, kdyby za sebe neměl vhodnou náhradu. Jeho povinnost v roli alfy bylo však respektovat i ta osobní rozhodnutí členů, přestože jejich motivy nemusel chápat. Jeho povinnost jakožto blízkého nadřízeného a přítele byla tato rozhodnutí podpořit a potvrdit tak svou vděčnost. "Pakliže je odchod od smečky tím, co tě dovede k novým poznáním a nalezení klidu, zbývá mi ti jen popřát ti vše nejlepší do toho života, který za hranicemi hodláš hledat," promluvil po chvíli ticha. Radši by řekl ne, nesmíš odcházet, je tě tu třeba, ale... Ale. "Jakožto Nox ti děkuji za tvou službu a čas věnovaný Přízračným. Cením si i přátelství, které jsi mezi nás vnesla." Říkalo se mu to zle - bylo to jako loučit se se svou končetinou, s něčím blízkým. Snažil se nic neprojevit, samozřejmě. Ledová tvář, klidná, odtažitá. Kdo teď zastane její roli? Kdo bude reprezentovat roli Coela rimor, rimorů obecně a i vyšších v hierarchii?
A pak tu byla další otázka. Beatrice a její družka. "Nadezhda...?" Ani netušil, proč mu slova najednou nešla správně zformulovat. Mávl ocasem, slova však už nedokončil. V očích hnědé hledal odpověď.

Nebyl kdoví jaký znalec bylin, ale základy musely být známy všem a na tom si zakládal. Válečníkovi se v případě zranění taková znalost hodila nejvíc, jelikož ne vždy byl v terénu léčitel nablízku. Tady zatím své skromné znalosti využíval jen minimálně. I Cielo mohl vědět víc o oboru, pokud měl matku léčitelku. Jistě bude čas, aby mu o své rodině a minulosti pověděl víc, dosud se jen domníval. Snad o jeho odpovědích se nebude muset domnívat. No, jak se mu ale potvrdila skrytá myšlenka v hlavě co tam seděla už od jejich setkání před třemi dny, mladý vlk před ním si ještě nějaké vlastní hluboké myšlenky nevyvinul. Držel se ale realistického cíle a to také nebylo špatně. Alfa kývl a zůstal na něj chvíli hledět jakoby čekal další slova. Pak sám promluvil. "Je v pořádku snít. Je v pořádku si přát a doufat, je v pořádku mít naději. Předpokládat, že se naše niterná přání nevyplní je logické a pravděpodobné, musí se počítat s tou možností, však vzdávat naději kvůli vlastním předsudkům by znamenalo se vzdávat síly, kterou nám ona naděje dává."
Co se týkalo zkoušky, splnil ji. Přinesl vše a ukázal tedy nějakou znalost, vyřkl svá přání ohledně budoucnosti. Některá z nich mu členství v Přízračných jistě splní, jiná si bude muset postavit trochu sám. S'Arik udělal pár kroků stranou, pohled na něm. "S tím vidět svou budoucnost čistě a jasně ti pomůže návštěva Hvězdné jeskyně, která je významnou součástí naší kultury. Jakmile tvůj budeš starší, bude tvůj rituál tam proveden za doprovodu jiného Přízračného. Do té doby se uč a poznávej - jakožto sigma Přízračných je tvým úkolem poznat členy smečky, zapojit se a vybrat si jednu z profesí, kterou budeš vykonávat v budoucnosti na vyšší pozici." S'Arik přemýšlel, jak ho do smečky umístit. Byl podobně starý jako jeho potomci s Lex, ale ve smečce se nenarodil. Měl za to, že nabídnout mu tuto cestu jako tu počáteční bude dobrým začátkem. "Vítej ve smečce, Cielo," řekl alfa s obřadnějším podtextem. Tímto bylo jeho přijímání u konce. Byl čas se ve smečce naučit chodit.

Nebylo by dne, kdy by si S'Arik nedělal hlavu s možnými scénáři. Chodil po území, všímal si okolí a doufal, že mu něco dá znamení, že ta hrozba není skutečná. Zdálo by se, že není, když bylo rádiové ticho - událost v horách a záchrana člena cizí smečky přece nemohla vztahy ovlivnit zle. Na druhou stranu, stejně vypadající rádiové ticho mohlo být interpretováno jako ticho před bouří. Chvíle na koncentraci sil, na přeskupení armád. Občas temnému noxovi nedocházelo, že už není ve válce. Nebo že ještě není ve válce. Se stářím i starší vzpomínky vystupovaly na povrch. Dnes se ani na tyto však soustředit nemohl. Povinnost volala.
Vlka s tyrkysovými znaky a nevšedním mazlíčkem očekával klidně i dříve, jak ale bylo řečeno, byl čas. Čas utíkal a spěl ke konci - a za západu slunce nad lesy Starého hvozdu se očekávaný host vskutku ukázal. S'Arik musel Přízračné varovat o příchodu potenciálního člena na území, jinak by se současnou zvýšenou pozorností u hranic daleko neprošel. Snad. Hluboké modré oči, chladné a bez úsměvu jako vždy doprovázely mladého vlka už když přicházel. Na pozdrav kývl a i on se mírně uklonil, opětujíc zdvořilost, poté mu byla předána zpráva. Hleděl na donesené atributy. "Vidím, že materiální podmínky jsi splnil," pozvedl opět hlavu, připraven říct svůj verdikt. Zatím na něj ale ještě čas nepřišel. "Bylinu poznávám. Dovol mi však poznat i tvé závěry z onoho přemýšlení. Jak to je, Cielo, jak si představuješ svou budoucnost?"

Kdyby Cielo býval nepodotkl že i on chce být šťastný, asi by mu býval připomněl, že přidání se do smečky musí vnímat primárně jako dobré pro sebe. On opravdu chtěl život ve smečce zkusit, chtěl - tedy aspoň dle toho, co říkala jeho slova a pak i jeho tělo. Otázkou bylo, jestli tmavý alfa chtěl z Přízračných dělat smečku, ve které si vlci můžou volně vyzkoušet, jak taková smečka funguje. Dle jeho názoru nefungovali tak jednoduše jako třeba Nihil, nebyli obvyklou smečkou s jasnou hierarchií. Zase nebyli kdovíjak komplikovaní, to ne, ale možná měli pár tajemství a problémů, které by nepovolané uši neměly slyšet. Když se teď mladý zdál být ochotný splnit i zkoušku, o které mu ještě neřekl, a potom se stát členem, zajímala ho víc i ona psychická choroba. Mohla ohrozit jeho smečku? Byla by snaha vložená do léčení opětována stejnou měrou? Byla pravda, že takto přemýšlet nechtěl. Nechtěl druhé soudit podle činů, které ještě neudělali. Musel to být fakt, že se mu měli brzo narodit další potomci, který ho nutil k větší obezřetnosti.
Modré oči hleděly do těch fialových s nic neříkajícím podtextem. Ledové, nečitelné, no kdekdo by řekl že vševidoucí, zarývající se do nitra mysli, neprojevujíc jakoukoli informaci, kterou náhodou zjistil. Jelikož už nehovořili jako tulák k tulákovi ale jako možní budoucí členové jedné smečky, přešel k tykání. "Jsou-li Přízrační skutečně tvé přání, pak budiž tvé dovednosti a odhodlání podrobeny zkoušce," vyřkl oficiálně. Bylo načase zjistit, jestli si skutečně přeje k Přízračným vstoupit. Slova mohla něco naznačovat, o skutečných přáních vypovídaly činy. Jelikož byl příliš mladý, jistě ještě ne za třetím rokem života, přemýšlel, jakou zkoušku mu položit. "Tvým úkolem je porozhlédnout se po Norestu. Ulov libovolnou kořist, najdi libovolnou léčivou bylinu a přemýšlej o své budoucnosti. Třetího dne za západu slunce nejpozději tě budu čekat na území Přízračných u nory smečky, kterou najdeš pod korunami stromů Starého hvozdu na našem území, které budeš také muset nalézt, nevíš-li již nyní, kde leží. Jmenované předměty doneseš a povíš mi, k čemu jsi za svého rozjímání došel. Pokud splníš, budeš přijat mezi nás na pozici sigmy." Vyřkl vše, co chtěl? Nejspíš ano. Ještě bude muset přemýšlet, jestli mladého Ciela chce posílat do Hvězdné jeskyně. Vyčkal, jestli bude mít otázky. Pokud neměl - pomalu se rozešel směrem ke Kotlině.

Vzhledem ke konverzaci, kterou tu v posledních minutách vedli, by si skoro neuvědomil, že mladík má ještě daleko od dospělosti. Nějaký rozum měl, ale třeba na jeho syna učeného rodovou výchovou neměl - očividně. Začínal si uvědomovat, že po něm nemůže chtít tolik. Měl podezření, že Cielo zvažoval smečku protože už se v životě cítil osamělý. A jeho slova kříčící tím, že se zoufale snaží přesvědčit nekompromisního chladného alfu o tom, že za přijetí stojí, to říkala skoro stejně jasně jako inkoust na bílém papíře. "Hlásíš se ke smečce, o které víš pouze z krátké konverzace a vážeš se dodržovat pravidla, která jsi ještě neslyšel," podotkl vysoký vlk s pozorností, nepřímo ho nabádajíc k vážení slov. Poukazoval na to, že od Ciela čekal delší rozmýšlení. Vyzvídání, zvažování. Čekal, že si bude zakládat na četnějších informacích. Z tohoto si mohl vyvozovat závěr leda takový, že hledá smečku, jakoukoli, a pokud mu on nedá šanci k přijetí, se svou skrývanou zoufalostí bude tento mladík schopen dojít ke Kultu a bezhlavě vstoupit do většího nebezpečí, než by si od smečky představoval. Toho by byla... Škoda, dle jeho názoru. Potenciál měl. Ani bezohledně tvrdá výchova Ignisu by mu s jeho handicapem zrovna nepomohla.
Černý projevoval známky... Nervozity? Strachu? S'Arik nechtěl takové emoce vyvolat, ale vzhledem k tomu, že jim příliš nerozuměl, nemohl jim ani předejít. "Nepovažuji tě za vlka nehodného přijetí, Cielo. Přízrační jsou prostředí vhodné pro klidný život, rozjímání i učení se nových vědomostí a zručností, je však vyžadována vůle do tohoto učení jít zcela, z vlastní vůle. I v životě se potkáš s mnohými překážkami, které tě můžou srazit na kolena - mezi členy mé smečky se naučíš, jak na takové situace reagovat, jak zachovat klid a řešit takové v rámci obecných morálních zásad. Tvá porucha může být vyřešena - potřebuji si však být jistý, že Přízrační jsou volba, kterou si opravdu přeješ udělat," jelikož mne nenaplňuje radostí sledovat zrádce či odchody učiněné v důsledku špatně promyšlených kroků. Možná na mladého nakládal příliš slov nebo příliš mnoho k rozhodnutí během krátké konverzace. Nechal mu prostor k promyšlení, provázejíc ho klidným pohledem. Stejným, jako měl celou dobu.

Na jednu stranu tmavý chtěl vědět o mladém více, o jeho příběhu, o jeho chování v různých situacích, na druhou stranu tu byl ten pohled, že by mu to mělo být jedno - byl tu za účelem získávat informace, ne? Svým způsobem mu mohly být příběhy cizince ukradené, jelikož nepřišel litovat cizího mizerného života a rozhodně nepřišel s ním soucítit. Jakoby byl nějakých takových emocí schopen. Vše, co při této klidné konverzaci předváděl byla naučená slušnost nebo fráze. Nalézal pochopení pro cizí problémy a mohl poradit z vlastních zkušeností, však provedení řešení bez zájmu druhého vykonat nemohl. Přestože se považoval za vlka dobrých mravů a dobrého srdce, první místo v prioritách pro něj měla rodina a Přízrační. Pohled na oblohu mu připomenul, že by se měl zase brzy vrátit. Během napjatých vztahů mezi sousedními smečkami nechtěl nechávat území dlouho bez dozoru.
To, co Cielo popisoval, mu nápadně připomínalo případ, který zažil. A ani tomu nebylo tak dávno. Konfrontovat Huntleyho nepřijatelně lhostejného dvojníka mu stále na duši přivádělo otázky, jak se jednomu v hlavě něco takového stane. "Nepříjemné zážitky či výrazné změny z vašeho života na vás mohly mít větší efekt, než si uvědomujete. Věřím však, že na každé trápení existuje ekvivalentního množství odpovědí, které spějí ke zlepšení." Možná mu chtěl dodat trochu jiskry, jelikož podobné stavy neměl a ani nechtěl riskovat to, že si je zažije. Jedinou podobnou věcí, kterou by mohl nazvat popisovanou disociací provázenou jiným chováním byly účinky magie. Záměna cizích vzpomínek s těmi svými byl jedním z důvodů, proč pravidelně meditoval. Nebylo to však tak, že by se dva dny neznal - on byl na rozdíl od mladého celou dobu při smyslech. "Jsem přesvědčený, že s cizí pomocí by se vám na cestě k vyléčení kráčelo lépe," podotkl ještě. Tak třeba kdyby si své přání zlepšit svůj problém začal uvědomovat i v onom změněném stavu... Mohla by se paměť propojit. To byla tedy jeho teorie.
Nox se zvedl na všechny čtyři. Pokud by vlk už nic neměl, plánoval se rozloučit a dokončit pochůzku v tichosti. Co však nečekal byla otázka na jeho smečku, kterou bez odpovědi nechat nemohl. "Smečky dokáží poskytnout pevné zázemí, společnost i smysl do života," konstatoval. Ne, že by se ho snažil nalákat, ale vlastně to souviselo s tím, co řekl předtím. V tomto kontextu možná Cielo smečku potřeboval, aby se svým problémem pohl správným směrem. "Není pochyby že vyvážený smečkový život mívá na vlky pozitivní účinky, v zájmu Přzračných je však mou povinností konat výhodně a neopakovat staré chyby. Co bys nám mohl nabídnout výměnou mimo pevné loajality, Cielo?" Položil mu další hlubokou otázku. Loajalitu ani nedával na výběr - zdůraznil snad jasně, že přislíbit tu alfě je podmínkou pro vstup.

Byl si plně vědom, že šedá vlčice je nyní profesí léčitelka a rád by v její (jím ještě zcela neprobádané) nové znalosti vložil i život jejich nastávajících potomků, ale jak známe S'Arika, nehodlal nic nechat náhodě. Když šlo o jeho potomky - o kterých už teď smýšlel jako o něčem, co bude ochoten chránit svým životem - tím více. A další více tomu přidával fakt, že to byla bezesporu jejich poslední šance na to vychovat společná vlčata, poslední šance se postarat o to, že se jim nic nestane. Na to nepotřeboval být léčitel, aby věděl, že jsou oba už dávno za věkem, kdy se párům obvykle rodí vlčata. Nebyl nejmladší ani když se rozhodl mít vlčata s Nadezhdou. Nwod byla ale starší než Lex smečky a i svému věku více dostávala. "Přestože věřím tvým schopnostem, rád bych slyšel názor i dalšího léčitele a ujistil se, že o tebe bude ve smečce řádně postaráno. Koneckonců, vlčata tu budou vyrůstat, bude-li vše v pořádku," obdaroval ji ujišťujícím pohledem. Jako se staral o těhotnou Nadezhdu, bude se starat i o těhotnou Nwod'reoku. Možná by si o této realitě přál vědět dřív, dokázal si však představit, že s otázkami ohledně smečky, jeho života bez ní a jeho současných žijících potomků se mohla ocitnout v jakémsi osobním rozkolu, jak s tou informací naložit.
"O důvod více proč se držet v blízkosti léčitelské nory, Nwod'reoko," odpověděl jí. Nerad by přišel o vlčata stejně jako by nerad přišel o ni. Nechtěl její život dávat do sázky a zpětně hledíc si uvědomoval, že přesně to učinil. Na její poznámku o bezpečí jí přímou odpověď nedal. Bezpečí zdravotní jí mohl zaručit leda tím, že Ryumee bude poblíž a bezpečí hrozeb zvenčí? To zaručit nedokázal nikdo, ani sebelepší bojovník. Vymazat Ignis ze světa nemohli, vymazat ze světa Nimlógy nebo duše nehodné komunikace s jeho budoucími potomky taky nemohli. Nechtěl jí dávat plané naděje.
Otočil se zpět ke stolu. Pergameny ležely na stole netknuté, pod pohledem růžových očí se nehýbaly. Až S'Arik na její pokyn natáhl tlapku pro velký kus papíru a opatrně ho rozbalil. Na jeho žlutavé ploše se rozprostírala rozsáhlá kresba připomínající strom. "Rodokmen," komentoval a hodil po ní významný pohled, než ho zase stočil k papíru. Osobně toto považoval za nejdůležitější podklad k vyprávění historie, jelikož každé jméno z té listiny si neslo určitou důležitost. To bylo břímě jejich rodiny. Jak se vlastně o něm bude mluvit až bude po smrti? Co se o něm bude psát a povídat? Celý život se snažil, aby to bylo jen to nejlepší, nejlogičtější. V rodokmenu byl mimo jmen napsaný i status. Informace o smrti jeho bratra, Sypura, kterou mu šedá vlčice přinesla ze vzdáleného kraje, již byla zaznamenána. Že na stejném papíře brzy budou zaznamenáni i jejich druzí potomci bylo jeho mysli uspokojující zprávou.
Po očku sledoval její počínání, ale tvář si držel chladnou. Byl připraven probírat cokoli aniž by tuto svou náladu změnil. A také že změna tématu přišla - jeho věrná partnerka se ptala na Ignis, současný problém Přízračných, o kterém byli spraveni snad všichni členové smečky. "Přízrační jsou spřátelení se smečkou Nihilskou, jak jistě víš. Během podzimu jsme pro naše mladé společně pořádali pobyt v druhé smečce s cílem vzájemného vzdělávání a sdílení užitečných postupů. Členové smečky Igniské během pobytu Nihilských na našem území i přes výrazně vyznačenou hranici teritorium nerespektovali a pronikli za ně. Jejích záměr byl - předpokládáme - sabotovat dobré vztahy mezi smečkami, ve výsledku však naštěstí k ničemu nedošlo." Celou situaci vysvětloval bez sebemenšího projevu vlastního názoru, čistý výčet fakt. Nevěděl kolik toho slyšela a kolik jí toho sám řekl, a tak bylo lepší objasnit reálie. Hleděl jí do očí, ignorujíc - či tiše omlouvajíc - její projevy emocí. Růži za jejím uchem věnoval jen malou pozornost. Až potom vyřkl to, co po něm vlastně chtěla. "Mým závěrem je prozatím to, že se o nás zajímají. I v minulosti byly vztahy mezi našimi smečkami vyostřené, jelikož Přízrační se během tehdejší povodně přistěhovali k jejich hranici. Jejich alfa se od té doby několikrát změnil, co víme, však stále se chovají nevyzpytatelně. Ignis byl proslavenou smečkou bojovníků, zabíjející tuláky pro dokázání své velikosti. Přestože nemám informace, že by se tomu tak dělo dál, historie potyček na hranicích existuje a svým způsobem by jejich případný čin s cílem poškození Přízračných nebyl překvapením." Jeho názor, shrnut. Byl připravený čelit útoku, poslední dobou ze své paranoi téměř denně nechával hranice kontrolovat a sám se pohyboval po území s Iptarem na zádech víc než když tato hrozba neměla tak intenzivní obrátky.
Nečekal, že bude mít příliš připomínek nebo nápadů, když vypadala, že každou chvílí usne, ale dal jí prostor se vyjádřit. Sám se pomalu přesunul k zadní části místnosti, na vyvýšené patro, kde na zadní zdi tkvěl znak Milagy. Zahleděl se na něj, jakoby hledal odpovědi. Přemýšlel nad Ignisem - ale ještě víc nad budoucností jejich staronové rodiny. Musel o tom s Nwod mluvit. Nyní.

Cielo tentokrát volil cestu konkrétních odpovědí. Zajímal se o záležitosti, které jeho život ovlivňovaly v přítomnosti, než aby zbytečně dlouze dopředu polemizoval o nejasné budoucnosti. Jeho život tyto záležitosti musely ovlivňovat natolik, že bez jejich vyřešení si vůbec nedovoloval vytvářet si v hlavě nějaké plány. To by vysvětlovalo jeho předešlé skromné názory a základy. Jak se dozvěděl, bojoval s nějakým prokletím. Poruchou. Takže zdravotní záležitost, zřejmě. On se sice nemohl nazývat doktorem, to vůbec ne, ale pokud se tato nemoc týkala hlavy - a že to vypadalo, že se týkala - už se svými znalostmi mohl posloužit. Možná i magií, došlo by-li na to. "Prvním krokem bývá si své chyby uvědomit - jelikož to očividně máte na paměti, zbývá najít účinnou léčbu. Jak se tato porucha projevuje a odkdy ji máte?" Nějakou agresivitu na vlkovi tedy neviděl, ale také nemohl vidět druhým do hlavy. Dokud se jich nedotkl s cílem použít magii, ovšem.
Slušnost především, Cielo si ji přiznával. Překvapovalo ho, že někoho, koho údajně vyhodili z domova, vlastně vychovali dobře. "Bez slušného zacházení se nedojde ke shodě ani mezi jedinečnými vlky, není to tak?" Podotkl. Nečekal odpověď, spíš nad tím pro sebe přemýšlel. Ignis a Přízrační byli krásně rozdílní, jedineční - jestli však dokážou spolu dojít na půdu v míru a souznění, to už nikdo nevěděl.