Príspevky užívateľa

Zatímco Anjel odklusala hledat svou zbraň, Ordo si prohlédl mýtinu, tedy jejich bojiště. Pařez, který prohlásil za svůj cíl se nacházel zhruba uprostřed, měl tedy mnoho možností, kudy přijít. Nacházelo se tu několik spadlých stromů a poházené klacky, ale jinak ne příliš vysoká tráva, která by znemožňovala účinné použití zbraní a manévrování. Ideální. Vzal Iptar a udělal pár kroků směrem od pařezu. Hodlal dát Anjel prostor, aspoň zezačátku.
Když se vrátila i s lesklou čepelí kosy, provázel ji pohledem. Její jistý postoj by neznámého útočníka nejspíš odradil od myšlenky, že zbraň jakživ nedržela, to jí tedy přičítal k dobru. Nenechal ji čekat dlouho. Kývl, vstal, zvedl tmavou čepel Iptaru a popošel blíž. Těžiště si držel blíže k zemi, připraven k rychlému výpadu i uhnout. Kosa byla zbraní užitečnou i na dálku, tím se jeho Wara pyšnit nemohla, tudíž pohyblivost byla klíčová. Na druhou stranu mu plocha čepele zaručovala, že Anjel nebude schopna proti němu zaútočit prostým tělem a že má krytou docela velkou část těla. Nezkušenost se zbraní byla v tuto chvíli spíš nebezpečná než bezpečná - bude těžší předvídat její kroky.
Zpomalil tam dva metry před ní, hledíc jí do očí. Nechtěl Anjel připravit o výhodu prvního útoku, a tak se lehce zhoupl doprava a začal ji obcházet, snažíc se dostat k pařezu. Udržoval přímý oční kontakt, nízký postoj a zbytečně neodhaloval zadní část svého těla.

Poslední dobou se S'Arik potýkal s nepříjemným pocitem prázdnoty. Nějaký podíl na tom měly starosti související s přípravami na zimu, které byly v plném proudu - medici sbírali, venatoři lovili a kdo neměl co na práci, tak taky lovil. Tu druhou část jeho zármutku tvořila tragédie, kterou pro něj byla smrt Nwod'reoky. Mezi Přízračnými se jistě vědělo, že šedá vlčice byla jeho partnerkou, přecijen i zde spolu přivedli na svět dva potomky, Evar'lu a M'Raan. Jen oficiálnímu vyhlášení, že by se měla stát jeho Fortis zabránil příchod nemoci, který se jí ve výsledku stal osudným. Stejně jako vždy, S'Arik nedal najevo nic. Ani slzičku neuronil, když mu to bylo sděleno, žádnou známku žalu neprojevil, když ji v tichosti pohřbívali. Možná jen podezřele moc vyhledával jakoukoli práci, co byla k dispozici a vyhýbal se rozhovorům o své minulosti. Skrýval vše, tak jak to dělal celý život - však byl zvyklý na ztrátu, když viděl tolik vlků umírat, ne? Dnes ráno se probudil s prozřením, že je kvůli tomuto nezvykle silnému vnitřnímu pocitu neefektivní a musí s tím něco udělat. Dlouho se rozhoupával, než zamířil do nory léčitele.
Měl štěstí - nebo smůlu - tmavý vlček byl zrovna přítomen, nejspíše zaměstnán. "Dobrý den, Timothée," pozdravil Ordo a zastavil se. Měli vlastně mnohem důležitější věci k probírání, než ty, se kterými sem původně přišel, a tak se jich automaticky chopil. "Jak jsou na tom přípravy a obecně oddělení mediků?" Narovnal se, rozhlédl se po místnosti. O nedávném incidentu Roiha zaslechl, stejně jako o procesu léčení Cielovy poruchy. Všechny cesty vedly k medikům.

Dvě části zkoušky měla za sebou, poslední ji čekala. S'Arik zvolil tuto disciplínu z očividných i méně zřetelných důvodů. Anjel nikdy neviděl v konfliktu - a ani neslyšel, že by se do nějakého dostala, na rozdíl od jiných členů smečky. Takový Cielo se rval stále a Roihu si o to docela říkal. Jeho partnerka měla fyzické dispozice téměř lepší pro boje než on, neviděl v ní však takové odhodlání je využívat. Až doteď, kdy se úkolu jako v předešlých případech postavila čelem. Vyčkal na její odpověď, když zvažovala své možnosti. Kývl. Volba v jeho očích správná. "Nikdy není pozdě učit se novým věcem," souhlasil. Úctyhodná myšlenka - stavělo jí to do nevýhody a přesto se nebála využít šance se od zkušenějšího něco naučit. Přestával mít pochybnosti. Hlavou jí naznačil směr, kterým jít, aby svou zbraň získala. Kosa, kterou pro smečku získal Hariuha, byla skrytá v křoví někde na severu. I to byla svým způsobem zkouška, která měla prověřit její schopnosti stopování. On hodlal počkat zde.

Zrzavá dcera Kory rozhodně nebyla žádný neznalec ohledně smečkových záležitostí. Ba naopak, docela svými slovy během zkoušení Orda příjemně překvapovala. Když měl její projev úroveň a důležitý obsah i pod stresem, který zkoušku doprovázel kvůli nejistotě úspěchu, byl si téměř jist, že i učedníkům by to dokázala povědět pěkně. Když domluvila, přikývl. Cítil nutnost připomenout jí jen jednu věc. "Je třeba nezapomínat na to, že ať pomocí našich metod vyčteme ve hvězdách cokoli, vždy záleží na finální interpretaci, při které bychom se měli přiklánět k rozumnému úsudku, ne slepému následování. Někdy se sdělení vztahuje k událostem nedávným, jindy k těm, co se teprve stanou. Žádné z nich se nedá brát za zcela pozitivní či zcela negativní, přestože se tak na první pohled mohou jevit." Neřekla nic špatně, pouze jí zdůrazňoval to, co pokládal za důležité předávat i další generaci. Aby nad věcmi přemýšleli, aby používali ten nejdůležitější orgán jejich těla, když už ho vlastnili. Jednomu mohla myšlenka "vzkazů z oblohy" nebo "vzkazů z jeskyně" přijít ujetá, a ona taky byla. S'Arik sám míval problém těmto věcem uvěřit a bylo pravdou, že ohledně jejich pravdivosti byl stále skeptický, protože se nedaly vysvětlit jeho milovanou vědou. Přízračné učil tento přístup, protože byl v rámci mezí srozumitelný i vlkům skeptičtějším.
Anjel zmínila všechny věci, které si teď vybavoval i on. Líbilo se mu, jak nad tím skutečně kriticky myslela. Zmínila vše důležité. "Přesně tak, vše jasně definovat zabraňuje neporozumění. Uzavření smlouvy se poté dá stvrdit slovně, ale není na škodu ji udělat oficiálnější - jejím sepsáním a podpisem toho, kdo za plnění ručí, či výměnou nějakého předmětu." Doplnil. Toto oficiálnější uzavření se teď s Ignisem nekonalo a S'Arik to chtěl co nejdřív napravit. Chování jeho členů padalo na jeho hlavu, tak jako chování členů Ignisu padalo na hlavu Raymonda.
Šedý se zastavil na mýtině. Mezi stromy bylo už šero a on pro následující aktivitu potřeboval ještě trochu světla. "Třetí část tvé zkoušky je praktičtější. Přestože Přízrační jsou smečkou nekonfliktní a řešení sporů bojem považuji za barbarské, je třeba být připraven. Jako Astrál zodpovídáš za bezpečí svých učedníků..." Postavil se proti ní a při řeči si odepl z postroje karabinu poutající čepel jeho zbraně. Zkušeně ji uchopil do zubů za rukojeť, pohlédl na Anjel a položil ji na zem před sebe. "Tvým úkolem bude se se mnou utkat a ubránit tento pařez - ten je momentálně tvým svěřencem. Využívat můžeš vše v okolí. Někde na ostrově se nachází zbraň, která ti s tímto úkolem může pomoct. Pokud máš zájem této možnosti využít, dám ti čas na její nalezení." Sice zněl chladně jako vždy, uvnitř se vlastně se na souboj těšil. Byl starý, takže ne v nejlepší formě, ale rozhodně měl za sebou roky válečnické zkušenosti a nebylo by moudré ho podceňovat. Teď bedlivě čekal na další krok Anjel - rozhodne se najít kosu a mít něco, čím bojovat proti ostré čepeli Iptaru, pokud se Ordo rozhodne ji použít, či setrvá a bude pokoušet štěstí? Záleželo na výhře?

Schválené

U magie je třeba omezit smrtelnost. Dopiš, že nemůže přikázat někomu spáchat sebevraždu - ani rozumnému, ani chorému vlku.

Jak S'Arik očekával, bratr ho představil jeho potomkům. Přikývl a ještě jednou si jeho vlčata soustředěně prohlédl, jakoby se o nich dokázal dozvědět vše jen jedním pohledem. Aikan byl členem Přízračných už dlouho, přesto bylo slušné, že oceňoval pohostinnost vůči jeho rodině. Domluva padla, rod Milaga se měl sejít toho večera ve Vissalis - teď byl čas na přísahu.
Všiml si výrazu Norek, kterým sledovala svého bratra. Byla nervózní a dost to ukazovala, docela se obával, aby se nerozhodla slavnost pokazit. První vystoupil A'Kaza, jak očekával. S'Arik na něj hleděl s očekáváním. Jeho vypiplaný syn jistě pevně věděl, co říct a jak nezklamat. Jeho projev se mu zamlouval, skutečně jím projela ta horká vlna hrdosti, že je otcem. I u Norek tento pocit přetrval. Možná bylo patrné, že svá slova trochu převzala od bratra, ale vzhledem k její nervozitě byl rád, že i přes obtíže dokázala svůj projev dokončit. Dokonce se jí pokusil podpořit, když se zasekla - pokývl hlavou na znak, že si vede dobře. Něco, co jen tak nedělal.
Jakmile oba skončili a chvíli tam tak spolu stáli, šedý povstal. Na chvíli se otočil i na dav a pokynul ocasem, aby udělali stejně - stvrzovalo to jejich přijetí přísahy a respekt. "Gratuluji," pravil a popošel k A'Kazovi s Norek. "Vaše přísaha se přijímá. Nyní jste dospělými členy rodu Milaga... A já hrdým otcem." Poslední větu řekl tiše, spíše jim do ouška. Snad i něco vřelého se objevilo na jeho tváři, když se na ně díval. Ještě to však u konce nebylo, a tak udělal krok zpět a vrátil se ke svému oficiálnímu tónu. "S dospělostí přichází volba profese. Kterou jste se rozhodli sloužit svému okolí?" Měla přijít rovnou jejich zkouška na Aestu, proto se to nemělo opomenout. I tohle byla věc, která se oznamovala veřejně, zkouška samotná už součástí Kosuth'laes nebyla. Nebo nebývala, ne v jejich domovině. Museli se však přizpůsobit kultuře Přízračných.

Count me in

Vztah S'Arika a jeho potomků dost možná navenek vyzařoval tím typem aury, který nebyl zrovna zdravý. Měli problém s komunikací. Ať už to bylo kvůli tomu, že si hloupé myšlenky první rozmysleli a nahlas vyřkli jen to, co bylo příhodné, nebo tím, že preferovali o osobních věcech obecně nemluvit... Pro Milagovce to ale byl normální způsob mluvy, klasický neosobní, chladný rozhovor. Z poloviny o práci, ze čtvrtiny o rodině a ten zbytek tvořila naoko nepodstatná a opomíjená sekce "osobní život". Že Norek komunikovala jinak než její bratr, kterého si vypiplal k obrazu svému bylo očividné.
Poslouchal její slova. Hovorový slovník mu na tváři úsměv nevykouzlil, ostatně jako nic za poslední roky. To zvládl za tu dobu snad jen příchod jeho partnerky a větší úspěchy jeho vlčat. Od Norek slýchával tedy spíše o neúspěchu. Poškození jejího oka bylo takové plýtvání! Ale nad tim už se vztekat nehodlal. Ostuda, že se na něj teď musel dívat kdykoli, kdy s ní mluvil. "Jsem rád, že jsi našla způsob opět normálně fungovat," odpověděl. To bylo důležité, že si mohla lovit. Sám si neuměl představit tu potupu věčně spoléhat na pomoc od ostatních. Samozřejmě spoléhal dennodenně na smečku, ale to byla jiná věc. Zmínku o jejích copech nechal bez odezvy. Asi by ji pochválil, kdyby věděl jak, vypadala, že z toho je šťastná... Ale na druhou stranu, neměla důvod. A ona neměla důvod. Estetika nebyla důležitá. "Překáží ti srst při aktivitách?" Položil otázku. Jistě musela mít důvod, proč si nové copy splést. Jako správný přímočarý samec na možný problém hledal řešení.
Přišla blíž a oplatila mu otázku. Měl na to samozřejmě jednoduchou odpověď, předem vypočítanou. "Podzim přišel a je čas se začít připravovat na zimu, jsem tedy zaměstnán smečkovými záležitostmi. Nwod'reoka onemocněla a tvá sestra se stále pohřešuje... Také brzy bude čas na slavnost Kosuth'laes tebe a tvého bratra. Chci si s tebou promluvit o tvé budoucnosti, Norek. I o současnosti." Nečekal na povely ani na trapné ticho, přesto jí dal chvíli na to tuto zprávu zpracovat. Třeba jí to víc rozmluví. Byl její otec - po odchodu Nadezhdy byl jedinou osobou, která měla právo rozhodovat o jejím životě. Tak fungoval jejich rod.

Byla to ona, nezdálo se mu to. Nikdo jiný, nikdo smyšlený, stála tu před ním jeho skutečná dcera. Byla vyšší než posledně a tolik podobná své matce. Podle její reakce vypadala, že i ona je ráda zpět. Její zvolání naznačovalo i k tomu, že mohla být v pořádku. "Dcero, jsi zpět," zopakoval si nahlas. Byla to úleva. Kolik scénářů mu projelo hlavou, když se ztratila? Spoustu, mimo únosu se mezi teoriemi objevila i nehoda následovaná smrtí. Byl rád, že to se vyvrátilo, samozřejmě ale hodlal považovat vysvětlení. Vlk kvůli jejímu případu klesl o příčku a rodina byla bez sebe.
Nechal ji mluvit. Možná protože sám nevěděl, jak v tuhle chvíli zformulovat slova. Vychrlit na ni teď hned vše, co se v její nepřítomnosti odehrálo se nezdálo být dobrým nápadem, i když tak by se defacto dal popsat S'Arikův slovník. Ovšemže se na její výmluvu hrozně moc chtěl zatvářit grimasou to si děláš srandu, ale neudělal to. Obdaroval jí jen vážným pohledem do očí a chvilkou ticha. "Smečka se o tebe bála. Rodina se o tebe bála, M'Raan," promluvil s povzdechem. Co se muselo uznat, po tak dlouhé době ve ztracení bylo štěstí, že přežila. Viděl, že si nejspíše nežila nijak dobře, soudě dle její chudě udržované postavy, ale kdo by se divil. Mladá a už měla zkušenosti s horami. "Předpokládám tedy, že jsi aspoň dobře poznala horský terén?" Musel se zeptat na to, jak si vedla. Jistě dobře věděla, že každá zkušenost je dobrá, pokud se z ní vlk dokázal něco naučit. To byla jeho filosofie, kterou hrdě předával.
Nechtěl stát na místě. Mohl vypadat jakkoli lhostejně, nechtěl ale řešit, kdyby tu jeho cérka omdlela na nedostatek energie nebo něco takového. Už nebyl dost mladý na to, aby ji sám odnesl k noře ve Starém hvozdě. "Půjdeme do tábora," rozhodl a pomalu vykročil.

Podzim byl časem spadaného listí, gradujícího chladu a špatného počasí. Kdyby byl S'Arik vlkem emocí, asi by si uvědomoval, že takové schéma momentálně odpovídá jeho vnitřnímu stavu. Náladě, chceme říct. Bylo to pár dnů, co šedá vlčice opustila svět smrtelníků a on si tak trochu vyčítal, že si s ní nedokázal promluvit o těch věcích, na kterých opravdu záleželo. Ne vůdcovství smečky, ne práce, ale oni. Rodina. Věčně nemocný Evar'la a M'Raan, která se ztratila a nebylo po ní stopy. Nic nešlo tak, jak mělo.
Seděl nad údolím a vzpomínal. Na dávnou minulost, válku, cesty i vše, co se událo v Přízračných. Vždycky byl prostor k tomu se zlepšovat a on měl pocit, že řád se mu zde vymyká z kontroly. Už dlouho. Shlédl do údolí. Tam chodil s malým A'Kazou, když ještě nechápal svět. Se všemi vlčaty. Celé toto území bylo protkané vzpomínkami. Ale... Snad jakoby jeho myšlenky byly vyslyšeny, s dalším poryvem větru zaznamenal pach. Nebyl schopný ho rozpoznat dostatečně rychle, přesto mu stačilo se jen pořádně rozhlédnout, aby v dáli zaznamenal vlčí srst. Šedou. Vyskočil na všechny čtyři a skoro jako zamlada se rozklusal směrem k oné osobě.
"M'Raan?" Zavolal na vlčici už z dálky. Bylo mu jedno, jestli to byl někdo cizí a právě ho oslovil špatným jménem, ale naděje v jeho srdci momentálně přetrvávala. Potřeboval ji. A jak se přiblížil, zrak doostřil a poznal známé barvy. Téměř by si ji spletl se svým prvním synem nebo partnerkou. Ale... Ti oba byli mrtvi. M'Raan neví, uvědomil si. Zastavil se. I tato konverzace je nejspíš čekala. Důležitější věci ale první. "Kde jsi byla?" Vyslovil prostou, jednoduchou otázku. Asi není nutno říkat, že hlas starého vlka byl chladný a bez emoce. Tentokrát v něm mimo toho ale zamihotala starost.

Vyhlášení

Za tak krátký čas jsme zaznamenali hojnou účast! Kde všechny ozdoby byly schované vám řekneme až skončí i tajná myškavěc, ale pro účely bodování můžeme prozradit, že ozdob bylo 12. A teď odměny!

- 1-8 bodů - odměna: tématický přívěšek. Tuto odměnu získávají Asterin, Alaric a Gwynn.
- 9-11 bodů - odměna: drobná, vtipná magie. Tuto odměnu získávají Ezi'kiel, Ryumee, Nirix a Feier.
- Plný počet 12 bodů - odměna: magie. Tuto odměnu získávají: Kiler, Euraidd, Anjel, Ar'Kadien, Sol, Timothée, Ikke a Artemis.

Všechny odměny budou losované náhodně, ale můžete se rozhodnout, na kterou postavu ji necháte připsat. Pokud jste získali vyšší kategorii odměny a přáli byste si nižší, je vám to umožněno. O odměnu se hlaste pod tento příspěvek!

*Edit: Správné odpovědi:
- Rody - Estrela do Norte - vlk s dýní
- Encyklopedie - fauna - pavučiny na nadpise
- Zpětná vazba - strašák
- Cintorín - sielu u Varisova hrobu
- Smečky - Nihil - netopýři
- AOTM stránka - vlk s halloweenskou taštičkou
- Encyklopedie - Feierův herbář - mumie Rozmarýn
- Postavy - Rikusi - duch v magii
- Archív novinek - kotlík s rozlitou tekutinou a muwdew vránou
- Mapa - Hnízdiska havranů - blood moon (+ event)
- Akce - Už ani slunce je neochrání - witch kočka
- Idol archív - svíčky

Jména bývalých Coel padla, ta byla nejdůležitější. Obecně spoustu Estreláků a pár vlků z její rodiny. Uvědomovala si i příbuzenské vztahy. Vyjmenovala sedm jmen, a jelikož si všechny vybavoval, nemohl nesouhlasit. Možná bylo skoro děsivé, že si jich pamatoval tolik. Byl tu velmi dlouho. "Po minulosti nám tedy zůstaly mezi Přízračnými zástupci rodu Estrela do Norte, Milagy a de Amaryllis. Je důležité respektovat kulturu rodin, stejně jako rodiny ctí kulturu naší smečky. Jak bys tu představila neznalému učedníku?" Toto byla poslední otázka z okruhu vědomostí, kterými její znalosti hodlal prověřit. Jakožto někdo, kdo mezi Přízračnými vyrůstal s tím jistě nebude mít problém.
Při druhé testové otázce se setkal s rychlou reakcí. Bylo vidět, že toto není zrovna její obor, ale na svou neznalost se jí nedařilo špatně. "V první řadě, ano, u Přízračných Aesta skutečně není oprávněná uzavírat dohody tohoto typu a nebylo by jí nijak dáno za vinu neuzavření dohody, ať už by byla výhodná jakkoli. Jednalo by se o podrývání autority a to samo o sobě je nepřijatelné... Obraťme se však k minulosti. Ignis kdysi dávno míval rituál přijetí nových členů, kde se dopouštěli krveprolití na tulácích, přestože nyní fungují pod jiným alfou a jiným způsobem. Tento rok rovněž zavraždili členku naší smečky. Diplomat připouští, ale nezapomíná - při uzavírání jakékoli dohody je třeba být zodpovědný a zahrnout do úvahy všechny proměnné. Uspěchaná smlouva je špatná smlouva, jelikož nestanovuje všechny podmínky." S'Arik by o tomhle mohl povídat hodiny a hodiny, ale hádal, že chápala koncept - a se svou odpovědí nebyla špatně. Její podezření byla namístě. "Pojďme si vzít jednodušší příklad. Smlouva o příměří s Ignisem - co vše myslíš, že by bylo důležité v ní stanovit?" Položil otázku. Jedna taková byla zrovna v provozu, přestože byla potvrzena jen slovně. Hodlal se s Raymondem beztak sejít znovu. Chtěl slyšet, co v tomto okruhu přišlo důležité Anjel.

Netrvalo to dlouho a na slavnost přicházeli návštěvníci. Brzy jich bylo víc, než S'Arik čekal. Byla sice pravda, že v domovině toto bývaly obrovské obřady, ale tak nějak si zvykl na zdejší malá měřítka. Cenil si přítomnosti každého z příchozích a dal si záležet na tom, aby si zapamatoval, kdo přišel. Znamenalo to, že chovají respekt ke kultuře jejich vůdce, k S'Arikovi samotnému i k A'Kazovi s Norek, kterým tento den patřil. Zatím na obzoru neviděl svou sestru, Gwynna ani A'Sena, ale aspoň Va'Riin se dostavil. Jistě bude mít zprávy, na jejichž předání bude čas po obřadu. "Vítejte. Pěkný den i vám všem," promluvil hlavně k Ryumee, ale jak postupně přicházeli ostatní, věnoval tato slova i jim. Kdyby projevoval emoce, asi by skákal od jednoho hosta k druhému a nadšeně je zdravil. Možná štěstí, že od toho měl se svou kamennou tváří opravdu daleko. "Skutečně. Toto je pro mou rodinu velká událost. Poprvé ve známé historii dospěli zástupci rodu dospělosti mimo zemi našeho původu." Odpověděl Lex, slyšet to ovšem mohl kdokoli, kdo poslouchal.
Kosuth'laes byla oslava rodiny, a tak S'Arikovi jistě neměl nikdo nic za zlé, když se při příchodu bratra a jeho nejbližších vydal právě za ním. Byl v doprovodu své partnerky i všech tří vlčat. "Aikane, Briso," krátce sklonil hlavu v úctě a pohlédl na jejich potomky. Skutečně, šedá samice byla tou samou, co vyvolávala vlny na plese. Bílá v kožichu jejího bratra ho přiměla se na chvíli zaseknout, než přešel i k nejtmavšímu synovi. Hrátky dvou z nich byly něčím, co na oslavu absolutně nepatřilo. Hádal, že Aikan si je srovná a svého bratra představí, přesto si neodpustil udělat první dojem. "Slavnost brzy začne. Očekávám nejlepší vychování i od vás, potomci bratrovi." Díval se na ně shora přísným pohledem, v hlase absenci jediné emoce. Další slova už věnoval opět jejich rodičům. "Večer můžete přespat ve Vissalis. Bude tam připraveno jídlo. Zítra proběhne rodinné setkání. Potřebujeme probrat budoucnost rodu v Norestu." Organizační informace, velmi důležité. Platilo to pro celou rodinu - jeho potomci o tom už věděli, ale dnes se na to stejně soustředit nepotřebovali. Je čekal jiný úkol.

Kývnutí od A'Kazy a Norek zaznamenal už před pár chvílemi, až teď měl ale prostor jít a skutečně dát věci do pohybu. Došel za oslavenci a prohlédl si je. Očekával od nich sílu, rozhodnost a dobré mravy. Jen to nejlepší. Očekával dokonalost. "Věřím ve vás," řekl jim krátce. Tiše, aby to neslyšel nikdo jiný. Pak se postavil mezi ně, s hlavou vysoko se rozhlédl po shromážděných a začal obřadně mluvit. "Když jsem do kraje Norestu před lety poprvé zavítal, neočekával jsem, že se stane domovem pro více vlků z naší rodiny. Ale stalo se tak - a rod roste i zde, mimo zemi našeho původu, mimo říši Henob a mimo velkolepé Společenství Milaga, které v něm sídlilo. Je mi ctí zachovávat tradice naší domoviny a stejnětak je mi ctí je předávat nové generaci. Budiž toto velkým dnem jak pro A'Kazu a Norek, vlčata Nadezdhniny a S'Arikovy, tak pro rod samotný." Ordo při svém proslovu chodil, nyní se ale zastavil a pohlédl na oslavence. "Nyní může slavnost Kosuth'laes započít. Přistupte k přísaze." Sám se posadil naproti nim, někde poblíž Aikana. Přísahu přecijen neskládali pouze svému otci, nýbrž i celé rodině a celé smečce. Byla oficiální. Byl to tlak? Samozřejmě. Ten ale přeci pro žádného Milagovce nesměl být překážkou, to je učil. Snad dost dobře věděli, co mají říkat a co jejich slova před tolika vlky znamenala.

Oslava dospělosti jeho potomků teď byla jeho největší motivací. Nepochyboval o tom, že Finn by si takovou podívanou nechal ujít. Nedalo se nevšimnout toho, že šedý byl rád u všeho, co se ve smečce odehrávalo.
Na slova ukazující na stáří jen obrátil hlavu k obloze. "I já, ale není to jisté. Už jsem starý. Pravděpodobnost, že přežiju tuto zimu už není tak vysoká." Nikdy nebyl zrovna dobrý v konejšení cizích strachů. Možná mu nedocházelo, že takové tvrzení vlkům, kteří se o něj skutečně bojí, zrovna dvakrát nepomůže. Těžko už změnit návyky starého vlka - postup věku na něj měl efekt i když si to nepřiznával. V hloubi duše se bál, co se stane, až svět opustí. A o to víc lpěl na tom, aby se pamatovalo na minulost, tradice a zásady, které propagoval.
Finnovo křídlo z jeho zad zmizelo, pochopil, že to není S'Arikův způsob komunikace. Tmavý byl přesto příjemně potěšen, že mu mladý natolik věří. Jeho přiznání se zdálo příhodným v tuto situaci, když už o takových hlubokých věcech mluvili. Přesto potřeboval chvíli na to to zpracovat. Otec? Natočil hlavu směrem k jeho společníku, hledajíc na jeho tváři emoci, která by to dovysvětlila. Ten však hleděl do vody, jakoby mu ta měla dát odpověď, kterou chtěl slyšet. Jak to myslí? Nadechl se k odpovědi. "Nejsem tvůj otec, Finne," promluvil po několika sekundách. Klidně a sečtěle, bez emoce. Přišlo mu namístě mu připomenout realitu. Přestože měli Přízrační krásný ideál v osudu, mystičnu a snech, musel to být právě Ordo, kdo připomíná, jak se věci skutečně mají. Tohle ale nebylo o smečce. "Ale kdybych jím byl, byl bych pyšný na svého syna. Na jeho vytrvalost, loajalitu i upřímnost, která vlky zprošťuje neefektivního přemýšlení." Pokusil se mu vyjádřit podporu. "Přestože nesdílíme příbuznou krev, i já v tobě občas vidím sám sebe. Zamlada." Tahle chvíle by byla perfektní pro to se usmát, ale tvář šedého zůstala prázdná. Snad jen modré oči směřující Finnovým směrem byly konečně připraveny vést tuto debatu a přijmout fakta. Teď viděl.