Príspevky užívateľa

Schválené

Vzpomínal na měsíce, které sám strávil takovým získáváním informací. Tehdy bylo potloukání se kolem Ignisu ještě víc nebezpečné a Přízrační ještě sídlili v lese pod vřesovišti. Znal území velmi dobře a měl všeobecný rozhled. Jeho společník si ho vzhledem ke svému věku ještě stále utvářel, čemuž se nemohl divit. Ani tomu, že zcela nevěděl, co vlastně od života chce a očekává - i to nejspíše jednomu docházelo s věkem a zkušenostmi, pokud tomu nebyl naučen dříve. Co se dozvídal, tak černý byl rodinou odmítnut. Kdoví z jakého důvodu, přiznával své nedostatky... Nebo si je domýšlel tam, kde se zjevila pochybnost? "Ještě jste tedy nerozhodl, za jakým cílem svůj život směřujete, předpokládám?" Nepatrně nahl hlavu na stranu v otázce. S cílem, s posláním se vždy hned lépe žilo. A třeba by milému Cielovi taková smečka byla dobrou novou rodinou.
Dříve by možná úklonou začínal on, ale vzhledem ke svému současnému postavení od tohoto zvyku upustil. I přesto na gesto vlka zareagoval obdobně - sklonil hlavu na znak slušnosti. "Rád vás poznávám, Cielo. Nebýt očividných skutečností, řekl bych, že k smečce již patřit musíte... Málokterý tulák je schopen porozumět základnímu vychování," podotkl, chválíc jeho vystupování. Ne, že by všichni tuláci byli divoši, to neříkal - jen bylo vzácností potkat pochopení.

V Norestu každému tulákovi jednou přistála na stůl otázka, jestli by nestál o to se přidat do smečky. Koneckonců, smečky měly úkryt, území, sociální zázemí i snažší přístup k potravě. Tmavý si vyslechl jeho úvahy. Dle jeho dosavadního chování by Sarik skoro řekl, že by se hodil spíše do smeček pozitivních, do Nihilu či Přízračných. Na druhou stranu, poznal ho pouze z krátke konverzace a finální rozhodnutí beztak nebylo na něm. Když nad tím však uvažoval, možná by mohl říci více o své smečce, pro případ, že by se přidat chtěl. A kdyby se přidat nechtěl... Informace se šíří a byl si jistý, že takto komunikativní jedinec by povědomí předal dál. "Možná i chvíle sebereflexe by vám pomohla s rozhodnutím, či se do nějaké ze smeček přidat... Případně více času stráveného získáváním informací," poskytl mu radu. Jistě by mu mohl říct více než jednoduché shrnutí, politika byla komplikovanější - ale nechtěl vlkovi říkat o něčem, co slyšet nechtěl. "Řekněte - pokud jste ochotný sdílet - čeho si v životě vážíte nejvíce?" Možná osobní zásady ho přivedou na správnou cestu. Tmavý byl ochoten poradit.
Měli společnou známou - barevnou vlčku. Takže nějakou spojitost s Přízračnými černý měl a ani o tom nevěděl. Kývl na jeho ujišťovací otázku. "Měl jsem tu čest ji potkat, když přišla. Mé jméno je S'Arik Dasurk Milaga a jsem současným Noxem Přízračných," představil se, konečně. Seděl narovnaný, majestátně dostávajíc významu svého jména.

Věnovat se svému synu jako správný otec musel, pokud chtěl, aby šel v jeho stopách a stal se vzorným zástupcem rodu. Třeba jednou i bude nosit zbraň, zlato a nejvyšší jméno, třeba se jednou bude jmenovat A'Kaza Milaga. Když se na něj S'Arik díval, bohužel si uvědomoval, že už by se té chvíle, kdyby přeci jen jednou nastala, taky nemusel dožít. Musel proto soustředit o nejvíc nyní, dokud mu to zdraví ještě umožňovalo. Opravdu teď nelitoval toho, že se o sebe celý život docela staral. Jen staré jizvy možná občas bolely. Zatím nic, co by mu vyloženě bránilo ve funkčnosti. Dokud své síly násilím nepřepínal, že.
Mladý měl přehled, to bylo dobrým znamením. Co se mu chystal říct s novými přírůstky souviselo téže. "Tvůj bratranec, jistě," přitakal, aby si zařadil informaci. A'Sen a jeho bratr Va'Riin mu dělali mírnou starost - nebyli zatím zrovna vzornými vlčaty. Ne, že ty jsi byl, pomyslel si o sobě. "Anokathra se svou rodinou nepřijala mou nabídku se mezi řady smečky přidat, přestože momentálně obývají Vissalis. Plánují brzy odejít, pokračovat v objevování tohoto kraje." Dokázal si představit, že pro Kazu by zpráva o odchodu jeho kamaráda mohla být nepříjemnou, přesto se tomuto oznámení nevyhýbal - řekl to jak jak to bylo, bez možnosti emocí ovlivnit jeho postoj. Odcházela i jeho sestra, nakonec. A popravdě, velmi ho její postoj překvapil. Rád by, aby rodina zůstala pohromadě. Možná nad nimi chtěl mít dohled, když už sem došli, dalo by se říct. Uvědomit si musel však i to, že dlouhá léta jeho dohled nepotřebovali. "Poznal jsi v nedávné době i někoho mimo území smečky?" Pokud věděl, A'Kaza netrávil čas jen na území Přízračných, přirozeně. Nebránil mu v objevování světa, přestože uvnitř cítil jistou starost, že by se mu na průzkumu mohlo něco stát.
Dvě zbraně. S'Arik se narovnal. "Již jsi dost starý na to se naučit tradiční bojové technice pocházející ze země pro náš rod původní, synu. Ve tvém věku, možná dříve, jsem se se zbraněmi Wara začínal učit i já." Pohlédl na něj s jistou důležitostí. Asi se mu hlavou honily vzpomínky na jeho vlastní první tréninky. Těžké a zdlouhavé, plné neúspěchů, ale i vlastních objevů. Nebo na první tréninky jeho prvních synů, kterým přihlížel... Bohužel A'Kazovi zde nemohl nabídnout zkušenějšího učitele než sebe či Aikana. "Nejdříve však potřebuji, abys vyslechl zprávy, které ovlivní budoucnost nás všech. Týkají se tvé rodiny," řekl. Možná ho chtěl trochu navnadit, pro případ, že se na tento trénink těšil. Nejdříve práce, pak zábava, tak to mělo být. Nebo... Nejdříve globální práce, pak osobní práce.

Vzhledem k tomu, že S'Arik sám vyrůstal v končinách, kde všichni vlci spadali přímo pod smečku či její periferie, těžko chápal, jaké to bylo smečky vůbec nepoznat. Vlci byli smečkové bytosti a pokud jeden nebyl na cestách dlouhodobě nebo neměl smůlu na tuláckou rodinu, většinou ho tlapky donesly mezi své druhy. Možná na to byl tento jedinec ještě příliš mladý, že žádnou nepoznal na vlastní zkušenost. Zkušenosti totiž dělaly nejvíce - a někdy jednoho donutily si uvědomit, že přestože smečky jsou krásné, ne vždy mají čisté úmysly. "Všechny jsou jedinečné, však ne všechny vyhovují každému," uvedl na pravou míru. Jeho rod kvůli své zásaditě logické vizi světa nemohl vstoupit do Kultu, no a kvůli myšlení cesty míru byl vyloučený i konflikty dělající Ignis.
Vlčici, o které poslouchal, vlastně znal. Bylo to jasné - pokud ji našel Aikan, nemohlo jít o někoho jiného. Pokud ten starý tmavý vlk ovšem místo vykonávání své role umbry nechodil po světě a nezachraňoval náhodná vlčata a jemu to dokázal nějakým způsobem zatajit. "Znám shodou okolností oba. Jeden z nich je můj bratr," přiznal, mírně tajemně poodhalujíc svou identitu. Možná by se měl přestat vybavovat a zvednout se k další aktivitě. "Jmenovala se ta vlčice Nevaeh?" Kdyby to byla ona, jaká náhoda! Měl by za tou malou uličnicí zajít, aby se bez dozoru netoulala mimo území smečky.

Mladý o smečkách zřejmě nevěděl - nebo nechtěl říct. Přestože tu údajně nebyl dlouho, věděl minimálně to, kde leží pomyslná přibližná hranice, když si troufal tvrdit, že prošel jednu čtvrtinu. Pak ovšem záleželo, jak podrobné to jeho zkoumání bylo a jestli pouze neodhadoval. Sarik si vyslechl jeho názor na smečky, než se rozhodl mu nějaký ten přehled poskytnout. Nadechl se. "V Norestu současně sídlí čtyři smečky, co vlastní území, z mých zdrojů. Na jihu Nihilská monarchie, smečka vlků vstřícných a přátelských, chrabrého srdce. Smečka Ignisská je proslavena svou krvežízní a nepřátelstvím k tulákům, přestože poslední léta jejich řádění zmírnilo na intenzitě. Přízrační jsou smečkou hvězd spatřující důležitost ve správnosti svých rozhodnutí, ctí si loajality a znalostí. Město obývá fanatická skupina vlků vystupující pod jménem Kult. Z jejich území není cesty zpět." Sarik přemýšlel, jestli zmiňovat Hejno, ale vzhledem k tomu, že se mu nikdo od těch opeřených vlků už hezkých pár týdnů neozval, mohl si jen domyslet, že jejich politika se roztříštila a jejich důležitost tedy pro Přízračné padala. Nevlastnili své území. Schválně zmiňoval všechny smečky jako výčet, bez přidaného citového zabarvení. Bylo na inteligenci Ciela, jestli si domyslí, ke které z těchto smeček tmavý vlk patří. Rád mu poskytl nestranný přehled, nebyl tu primárně pro to, aby někoho do svých řad nabíral. "Zmiňovali tito tuláci v konverzaci s vámi některou z těchto smeček?" Nedával příliš šancí tomu, že něco takového mu bude zodpovězeno, ale musel se pokusit - jaký správný alfa by nechtěl vědět, co se o jeho smečce mezi tuláky proslýchá? Nebo o jakékoli jiné smečce. Drby, tak by to nazvali odborníci, drby ho v tuto chvíli zajímaly.

Pronikavé oči tmavého alfy sledovaly každý pohyb mladíka s precizní pozorností, snad i se zájmem. Jeho výraz však zůstával stejný a stejný pravděpodobně zůstane i nadále - byla jí kamenná maska v odstínech stoického klidu, ale také jistě odcizujícího chladu. Bez emocí. Vlci na toto často reagovali různě, a tak bylo dobře, že aspoň tento vlk tomu zatím nevěnoval přebytečnou pozornost. Zdálo se, že s ním bude dobrého pobavení, přestože byl mladý. "Vskutku. Mé cesty zde zakončily už před lety... Jednu ze zdejších smeček nazývám domovem," přikývl. Dobrý to odhad od tyrkysového. I Sarik se posadil. Jak dlouho to vlastně bylo, co přišel? Minimálně tři zimy, počítal-li správně. Toto musela být čtvrtá. Své stáří si uvědomoval, ani to ho však nedonutilo přestat s náročnějšími aktivitami. "Norest nabízí plno lokalit. Od moře po zasněžené špičky hor... Dokonce i opuštěné lidské město, ve kterém se usídlila jedna ze smeček." Kult, místo, kam nebylo radno se vydávat bez požehnání jeho členů. Mladý ale zmínil, že tu chvíli již chodí. "Povězte, již jste se setkal se zdejšími?" Položil otázku z jiného soudku. Pokud byl první, kdo s ním po příchodu mluvil, asi v získávání informací moc úspěšný nebude.

Kolikrát stejnou cestou už šel od té doby, co se stal noxem Přízračných? Ne každý den, na to bylo území přiliš velké - přestože on rád osobně kontroloval každý kout, když zrovna nedělal něco důležitějšího. Tento les byl příjemným místem. A místem, kde se mu vrátila Reoka. Snad by se nad tou šťastnou událostí i usmál, kdyby mu to filosofie jeho rodiny nezakazovala. A kdyby toho po letech jejího dodržování ještě byl schopen.
Z rozjímání ho vyrušily blížící se kroky a brzy i hlas. Ohlédl se, aby zjistil, že se jedná o Anjel - dcerku Kory a Shikua, nevlastní sestru Finna. Její kožíšek se nápadně podobal tomu otcovu. Ach, škoda, že Shiku nezůstal - S'Arik ho pokládal za vcelku inteligentního tvora. Asi do chvíle, než s Korou opustili smečku i svou rodinu. Toto si tmavý nikdy nedokázal vysvětlit, jelikož jeho pouto s rodinou bylo vždy na prvním místě před osobními potřebami. Jejich potomci si s sebou celý život ponesou nevysvětlené otázky, proč to udělali, na které... Nenacházel logické vysvětlení. Ace a Huntleyho ta vlna co vyvolal odchod jejich rodičů už smetla. Anjel se ale držela a rostla z ní vskutku pohledná Přízračná. "Zdravím, Anjel," kývl na ni, hovoříc svým klasickým ledově klidným tónem. "Je pěkný zimní den na vycházky. Kontroluješ hranici?" Navázat konverzaci nějak musel. Defacto se ptal jak se ti daří. Chtěl zjistit, jak se jeho členové mají, včetně těch mladších.

Vlk, kterého se S'Arik rozhodl oslovit, byl mladší, než očekával. Věk mátl, protože dotyčný už byl vysoký jak dospělý vlk (ačkoli Sarik měl stále tak o hlavu navíc). Nejvíce očividnou známka o tomto faktu bylo chování. Věc, která vždy vyšla najevo a v jakékoli konverzaci hrála největší roli. S agresivním či egoistickým vlkem posedlým předsudky by se takto začít bavit nemohl. Tento... Nevěděl, kým šedý byl. Výhoda pro noxe - vždycky bylo snadnější získávat informace, když jeden setrval se svou pozicí v anonymitě. Tedy, ono přirozeně z jeho kožichu bylo poznat, že patří ke smečce, ale jen vlkům, kteří Norest znali dobře, by bylo jasné, ke které té smečce to patří a že je vyššího postavení. No, zdálo se, že navázat konverzaci nebude těžké. "Bude to tak," přitakal. Nemohl lhát, že. "Není nad mysl pročisťující procházku. Povězte, poznáte krajiny Norestu?" Přímo k věci, tradiční S'Arik. Ačkoli měl moudrost co by mohl sdílet v rozsáhlých filosofických debatách, primárním cílem bylo zjištění, jestli bude mít fialovooký vůbec co dát jemu.

Lepší, schválené, jméno bude změněno na Bonnie

Ačkoli S'Arik býval dříve velkým a vášnivým cestovatelem - jako musel nakonec být každý, kdo přicházel z tak vzdálené země jako byl Henob - od dob, co se stal znovu vůdcem smečky, se zdržoval převážně na jejím území. Měl víc práce, starostí a navíc se mu změnily priority. Stárl. Dle tradice Milagy to pro něj znamenalo konec prozkoumávání světa a začátek promítání vědomostí na papír, aby další generace měla z čeho čerpat. S takovým zaměstnáním a tímto posláním bylo ale jistě dobré občas vypnout a vyjít si pročistit hlavu. Mírně kopcovité louky Planiny husí byly ideální pro procházku. Pamatoval si tu jejich lov a skolení bizona. Jej, to už byla doba. A tmavý nox stále takové věci pamatoval. Vzpomínání na úspěchy bylo vždy příjemnější než vzpomínání na tragické momenty a strasti života.
Nesl si na sobě jen zlatý náhrdelník. I přes hrozbu Ignisu si nevzal svoji zbraň, protože nečekal, že půjde daleko. Na planině pokryté sněhem po nějaké době narazil na cizí kožich. Černý s modrými odznaky, v této roční době na světlém podkladě velmi viditelný. No, ani ten S'Arikův neměl pro tuto lokaci zrovna maskovací vlastnosti. Vysoký chvíli přemýšlel, jestli má chuť se s cizím vlkem pustit do řeči - v tu chvíli se více přikláněl k samotě. Nakonec svou svižnou chůzi ale přecejen přesměroval vstříc cizímu vlku. Jak dlouho se jen tak nezačal bavit s tulákem? Jistě neuškodí, když si po dlouhé době opráší rimorské schopnosti. "Zdravím," pravil pevným, klidným hlasem, ze kterého vyzněl... Chlad. Vážnost, možná. "Neruším?" Ujistil se s pohledem na cizím. Nerad by rušil soukromou chvilku - ctil si vychování a slušnosti

Schváleno

Zdravím,
informace v pořádku, ale poprosím opravit chyby v charakteristice - shoda přísudku s podmětem, čárky, sem tam syntax... Doporučujeme pro revizi použít nějaký online editor/Word.

Schválené :)

"O příchodu Nwod'reoky, mé družky ze Společenství, již víš, předpokládám," začal. Rozhodně tu nějaký ten týden či měsíc byla, vsadil by se, že Aikan už měl i příležitost s ní mluvit. Pokud ano, už jistě věděl i o úmrtí jejich bratra. Co se mu chystal říct teď také souviselo s jejich rodinou - a proto s pohledem na malé vlčce váhal, jestli o tom před cizíma ušima chce mluvit. Ne, že by to byla tajná informace, brzy se o ní dozví všichni a žádné překvapení nebude, ale pokud by náhodou nebyla tou, za kterou se vydávala, nechtěl riskovat předčasné vynešení informací. Bratr noxe vypadal s vlčetem překvapivě v souznění. Možná v sobě nacházel nějaký otcovský pud, každopádně malá mu věřila. Ta se představila jako Nevaeh. Zatímco S'Arik nechal ji ho obcházet, obrátil se na bratra. "Pojďme se porozhlédnout ke břehu řeky," navrhl následující postup a pomalu vykročil. Nevaeh projevila zájem o jeho zlatý doplněk. Roztomilým, vlčecím způsobem... Který S'Arik roztomilým neshledával, ovšem. "Toto je náhrdelník z dalekého kraje, od mého učitele. Symbolizuje moudrost," odpověděl jí. Asi jí ta slova nic neříkala a už vůbec si nemohla představit to, co si s ním tmavý alfa zažil, ale ten prostě věděl, že má cenu a bude ho tak taky prezentovat. Měl cenu pro něj, vysokou. Připomínal mu jak hodnoty ve kterých byl vychován, tak jeho dřívější domov. "Pověz, Nevaeh, jak jsi se sem dostala? Kde jsi naposledy viděla své opatrovníky?" Pronesl směrem k vlčeti, ledové oči na něm. Byla v nich špetka vřelosti. Asi se snažil nepůsobit tak děsivě, přestože prvotní strach vlčete shledával irelevantním.