Príspevky užívateľa

Pokud by pro nápravu nové generace bylo nutné přestat věřit ve svobodně vyvíjející se rozum a započít nekonečný proces sledování a bonzování, S'Arik by nebyl proti. Vše mělo svou cenu a vše mělo stinné stránky. Třeba fakt, že tu dnes odhalili pravdu, ale dost možná započali horší kapitolu historie. Pro pravdu se musí platit, ale také pevně věděl, že musí vítězit. Už to nekomentoval.
Krok k Azarynu mohl být riskantní. Rostoucí podezření pramenící z neřečených skutečností vedlo k tomu, že S'Arik už to náhodě nechávat nechtěl. Neutrální půda mohla jednou přestat plnit svůj účel, a pak... Pak už se jeden mohl odkazovat jen na tvrzení udržujte své přátele blízko, ale nepřátele ještě blíž. "Očekávat, že je to nenapadne, by bylo naivní," souhlasil. Tak co udělají? "Buďme věrní skutečnému účelu, cíli, nikoli povrchním úmyslům. Je to dlouhodobá investice, nikoli nárazový útok. Trpělivost je klíčem." Nedělal si naděje, že by Azaryn byl hloupý a nedošlo jim, co se může dít, když jim pošlou člena Přízračných. Mohlo se to jednoduše vymstít. Vymyslet způsob, kterým nebudou azaryňané předpokládat zradu, domýšlet si že Přízrační jsou oslabení nebo že Nihilský panovník něco kuje? "Promluvím s Va'shti. Prozatím by bylo lepší, kdyby o tomto vědělo jen minimum z nás." Tím měl namysli sebe, jeho a Va'shti. "Azaryn má základ nové generace, je vhodný čas. Leč jeden z těchto mladých je jedinec, kterého Apollyon učil o Bohu." Plesové setkání - vzpomínky, co nebyly jeho. Teď už je rozpoznával lépe. "Azaryn může dospět ke stejnému problému jako my. Konáme z dobré vůle." Je jejich konání ospravedlněné?
Jeho rodová moc dokázala načerpat vědomosti, ale už nebyla opatřena schopností mysl měnit. Být taková moc používána k dobru, dalo by se to snad i nějak odůvodnit, jenže to zde nebyla možnost. Jeho mysl byla zřejmě dotčena, a nejistota jak moc byla mrazící. "I to je možné. Zřejmě na mě magii měnící vnímání použil, a tak nemůžu říct, co vše." Nemohl ani vědět, jestli teď třeba nemá v mysli ještě něco víc. Co vše zmizelo, co když něco přibylo? Mohl mít v hlavě časovanou bombu, co zasáhne ve špatný čas, a nikdy se o tom nedozvědět. Jak mohl nyní vůbec důvěřovat sám sobě? Už mu nebylo tolik do řeči, a vidina meditace byla jen chabá a ve výsledku unavující.
Štěnátkovský plurál lex odignoroval. Začal se pomalu sbírat na nohy, protože tu stále byla pěkná zima. "S tvou pomocí." Slabá to odpověď, ale upřímná. Odpočal, ale necítil se dobře, a terén v tmou zahaleném lese nezvládne. Natož nyní jen s jedním okem. Nesměli tu nechat nic, a tak se pomalu rozešel sebrat svou waru.

Mohli zakázat hrát a zakázat zpívat, ale medik měl pravdu. Mladí často zaujmou stanovisko rebela. Zdejší mladí obzvláště. Krátce si vzpomněl, jak byl sám kdysi dávno nevycválaným harantem, ale zase tu myšlenku zahodil - ani zdaleka v té době nebyl ve věku teenagerském. "Nemělo by." Odvětil suše. Co ale mohli dělat s neovladatelnými vlivy okolí. Ne, Norest se nedal nazývat prosperující zemí, nebyly tu pro kultivaci správně přemýšlejícího jedince správné podmínky. "Vždycky jsem podporoval schopnost kriticky přemýšlet. Nové generace ale ztratily schopnost rozeznávat správné od špatného, což je pro civilizovaný život klíčové." Postěžovat si musel. Jako učitel se snažil jít příkladem. Možná se už nedalo spoléhat na staré dobré přisvojování způsobů, co patřilo do přirozeného vývoje?
Že ho napadla myšlenka vyslat špeha bylo logické, ale doteď nad tím neuvažoval jako o skutečné možnosti. Bylo by nečestné někoho nechat donášet, nechat ho zrazovat cizí smečku, a i když byl nyní S'Arik zproštěn přísahy, nepřišel mu takový krok spravedlivý. Pokud... Neupraví definici špehování. "Myslím mezi ně. Někoho, kdo by je naučil o skutečně důležitých hodnotách zevnitř, aniž by tíhl k barbarským myšlenkám." Milagovci k tomuto byli vhodní. Tedy, aspoň ti... Lepší z nich. Nikdo z norestské generace nepřicházel kvůli nestabilitě a již stabilním zázemím v úvahu, ale měl přesně tušení, koho osloví.
Rekapitulace byla třeba, protože stařec se necítil nejlépe na to rekapitulovat sám. Přes bolesti - leč tlumené meducínou - se nyní nedokázal pořádně soustředit na obsah svého zjištění. Poslouchal sdělení s pohledem upřeným na Tima a děsil se, jak málo z toho je schopen potvrdit. "To jsem řekl," potvrdil mírně nejistě ohledně magiích. Ano, něco podivného říkal, když se neovládal. Problém byl, že nevěděl proč. Ke každé myšlence, ke každému názoru se obvykle pojil její původ, ale zde jakoby se po něm slehla zem. Vypadni z mých vzpomínek? "Musel se mi dostat do hlavy. Z užití splynutí mysli si totiž nepamatuji nic o magiích. Ani o Ghu'lassově smrti. A z úrazu na hrázi... Kdoví, jestli si ho skutečně nepamatuje, leč taková je realita kterou mysl ukázala. Nejspíš." Splynutí myslí se dělalo od toho, aby odkrylo pravdy. Jenže co nyní, když i mysl mohla být ovlivněna, aby mluvila lež? Díky událostem bylo ale i z logiky věci jasné, že Apollyon má magie a že jeho hmyz je příčinou nevysvětlitelné smrti. "Potřebuju meditovat." Co když zjistil i něco o Anjel a Azarynu? Co když...

Byly časy, co i S'Arik téměř věřil - spojitost mezi obrazci na obloze a událostmi byla totiž jinak nevysvětlitelná. Jiná víra ve smečce a její projevy ho ale utvrdily v tom, že se nejedná o koncept, který podporuje. Přesněji nepodporoval slepou víru, ve které jednomu není dovoleno zdravě přemýšlet a loajálně sloužit smečce. Přikývl. Příště musí udělat víc. Jenže další příště možná už nebude. Ne pro S'Arika. Nepotřeboval sice potvrzení, že emoce jsou nádorem světa, ale rád se teď chytil jistoty. Obzvláště protože mu hlavou stále doznívaly cizí neovládnuté myšlenky. "Měli bychom mladým správné přemýšlení připomínat častěji. A dohlédnout na to," odmlčel se. Uvědomoval si svou únavu. Byl to dlouhý den a vysilující zážitek. "Aby nad ním pro hloupé impulzivní důvody nezanevřeli." Protože obrat k horšímu a zanevření nad vůdci byl v dnešní době očividně... Oblíbeným osudem.
Azaryn mohl reagovat různě. Jeden by si myslel, že nejistotu ohledně ohnivé smečky měli za sebou, ale... Ne. Pomalu přikývl na medikův návrh. Hlásil by se, že třeba takovouto delegaci doprovodí, ale únava ho tentokrát držela na krátko. Uvědomoval si, že není dobrou reprezentací. A bez části zraku už asi nikdy nebude ani soběstačným jedincem. Jak měl nyní existovat? Lovit? Psát?? Naučíš starého vlka novým trikům? "Myslím, že je čas k Azarynu poslat člena mé rodiny," prohlásil polohlasem náhle. Potřebovali kontrolu, potřebovali informace. Vliv. Skrz někoho, komu šlo věřit, a kdo se nenechal unést vírem emocí. Byl ale skutečně ten čas?
Ano - kdyby ale souboj probíhal tak jak měl, mezi živými by nebyl Apollyon. Všechny problémy vyřešeny. "Ne každému každému barbarství je nutné... Odpovídat barbarstvím." První chtěl říct bránit se, ale... Oni se nebránili. Vrhli se na něj jak smečka supů, ještě v přesile. Jak potupné, že ani nedokázali zasadit poslední úder, který mohl být čistý a rychlý. "Rekapitulujme si, co jsme zjistili," navrhl místo bloumání nad přísahou. Byl si jist, že ji porušil, ať už byly podmínky jakékoli, ať už to byla nebo nebyla jeho vina. Uvědomil si, že Tim velmi pravděpodobně nepochopí. Nepoptával od něj útěchu ani výmluvu.

Kdyby se nenechali zaslepit emocemi dříve, když Ghu'lass vstal z mrtvých, možná by... Ne. Byl to ztracený případ, když se ani přes snahu jeho a snahu smečky rohatý víry nevzdal. Odsuzoval to, následovat hloupé, manipulativní fantazie. Být věrný výmyslu místo těch, kteří chránili jeho kožich. "I to je možné," přiznal po odmlce. Nechtěl to přehánět a říkat, že hrozí riziko celému Norestu bylo skoro jako přiznávat, že Apollo byl silnější než smečky. "Historie vícekrát ukázala, že často stačí jen jednoho nebo hrstky, aby se hlas nenávisti roznesl." Bude na nich, aby si s ostatními smečkami udrželi dobré vztahy. Pokud ne ze společných názorů a touhy po solidaritě, tak aspoň kvůli společnému nepříteli. "Pokud najde víc takových, jako je on, může dojít k válce. Je to ale stále jen vlče - sám neví, co v příští chvíli udělá." I to mohlo být nebezpečné. S'Arik si myslil, že právě kvůli tomuhle bylo klíčem k jeho porážce systematický odboj. Rozum místo emocí.
Těžko se mu odhadovala reakce Azarynu, když nyní nikoho z jejich řad neznal a situace se změnila. Táhli to teď s Nihilem - a to mohlo být dobré i zlé. Kolik asi ještě mají tajemství? "Pstruh," vzpomínak mlhavě na Apollyonův zážitek z plesu. Došlo mu i to, že flekáč má bratry, ale podobou jejich vztahu si vlastně nebyl jist. "Myslím, že je to náboženské přátelství." Co přesně to znamenalo, to nevěděl, ale přesahovalo to smečky. S'Arik bude muset chvíli meditovat - na to se teď ale myslelo jen ztěží. "Promluvme si s nimi. Nesmí cítit, že bychom snad byli oslabeni, ale projevit gesto dobré vůle..." Kdoví, jestli ji budou chtít slyšet. I pokus o kontakt byl ale projevem schopnosti žít, projevem síly, a měl jistou špetku naděje, že jestli je varují včas, dříve, než by stihl Apollyon, bude to vnímáno lépe.
Ztratit titul přísahy rozhodně nebyla záležitost, co by bral na lehkou váhu. Na chvíli se zamyslel, jak přísahu vysvětlit, jak ji přeložit ze severského jazyka. "Nikdy krutě, nikdy zbaběle," hleděl někam do dálky, než upnul zrak na estreláka. "Poté, co mi válka vzala potomky, jsem přísahal být lepším vlkem, než náš nepřítel. Je to přísaha cti." A tento souboj čestný nebyl. "Čel nepříteli čelem, nenechej ostatní vést tvůj boj. Neútoč na slabší, kteří se nedokáží bránit. Pokud musíš zabít, zabij čistě." Vše špatně. Možná Apollyon také nebojoval čestně, ale S'Arik si přišel hříšně i v myšlenkách. Kolec konců ho na té zemi chtěl zabít.

Hariuha se vytasil s výmluvou, že jeho trhlý pták je schopen i užitečných věcí. "Hm. To bych rád někdy viděl." A to nemyslel ironicky. Pokud byla možnost si vycvičit zvířata k užitku a úsilí vložené do cvičení by se vrátilo, pak to třeba mohl být i dobrý nápad. I Nactorogh byl občas užitečný, leč jako mazlíčka ho S'Arik nevnímal. Ale od té doby, co znal Hariuhovy schopnosti, si občas nemohl odpustit myšlenku, jestli se nejedná o vlka v rouše ptačím. Zdál se občas až příliš inteligentní. Byl nenápadný, ale všudypřítomný. Jistě to byly nějaké čáry, že byl ve správný čas na správném místě.
Šlo tady ale o Roiha a jeho vtípek. Děd vrhl pohled na čelenku s parožím a zpět na trikolórního rimora. Asi nemusel říkat, že ten žertík úplně nepochopil, a potvrdil to vytrvalým bodavým pohledem a mlčením. Přikývl na jeho přiznání. Aspoň že se přiznal - přesto vrhl pohled na ostatní účastníky interakce. "Měl by ses lépe naučit odhadovat situaci. Je to užitečná vlastnost," pověděl. Jak zajímavé, že takováhle aktivita mu očividně udělala radost. Věc, kterou neuměl prožívat tak, jako druzí, ale... Naučil se, že je užitečná. Ale! Roihu se stále pročinil proti hrdosti, zesměšnil ty, ke kterým měl chovat úctu. Podíval se na Hariuhu, než se obrátil zpět. "Dnes spíš venku, Roihu," prohlásil nekompromisně. Venku byla zima a sníh. Ale nic, co by zdravý vlk nezvládl. "A ten zářící předmět ponech zde. Přilákal by jsi nechtěné návštěvníky." Predátory tu nepotřebovali.

Tiše si povzdechl. "Všichni jsme se nechali zaslepit emocemi." A jak na to doplatili. Takovéto setkání bylo vždy špatné. "Musí zemřít. Ví příliš, umí příliš a je připraven to proti nám použít," v tom měl jasno, leč o tom očividně stále musel sám sebe přesvědčit. Bezpečí smečky bylo na prvním místě, akorát ho trápilo, že... Se takováhle věc stala poprvé. "Pakliže přežije a znovu se ukáže poblíž teritoria, bude zabit." Vrhl po Timovi pohled. Toto bylo to nekompromisní, vytrvalé řešení - sentence smrti. Přikývl na poslání posla. "A Azaryn?" Co si myslel medic o tom? Měli by jim něco říct? Bylo by varování podnětem k útoku nebo k přátelství. Viděl v Timovi snahu přemýšlet na nadsmečkovém měřítku, a proto položil tuto otázku bez odpovědi.
Léky na bolest začínaly fungovat, ale S'Arik stále nevstával. Stáří a vlastní myšlenky ho držeyo na zemi. Přemýšlel, jaký tento incident a celkově případ Apollyona bude mít dopad. Nejen na celou smečku a zdraví účastněných, ale u S'Arika mimo nenávratné újmy... I na vlastní hrdost. Věděl ale, co je v tomto případě správný postup. Přiznat chybu. "Pak jsem porušil přísahu Ret-Taag. Už jí nejsem hoden." Udělal víc chyb, a to muselo mít cenu. Musel se s tím smířit. Věděl, že Timothée tomu těžko může rozumět, nepocházel z Henobu a od Milagy měl také daleko, ale byl osobou, které lex důvěřoval. Svědkem. Lex při vyřčení těchto slov nezvedl zrak.

Uvedení a potvrzení, že zareagují hned, bylo uspokojující, a umožnilo S'Arikovi trochu vydechnout. Nechtěl slyšet, že to teď není důležité, protože to bylo velmi důležité. Přikývl. Rimory měla smečka dobré, ale nebyli to bojovníci. A posledně stejně ztraceného Ber'nielaye nedohledali. Jeden by si pomyslel, že jsou ve své práci vlastně nehorázně špatní, když se vlci ztráceli a nenacházeli. A když se našli, nebylo to jejich zásluhou, jako u Daňka. Zatajené existence. Děd doufal, že myšlenku o jeho pozici Apollyon při spojení myslí neviděl. "Obávám se, že tím opatření nekončí. Apollyon měl... V něčem pravdu. Musíme být vytrvalejší. Radikálnější, pakliže to bude potřeba." Nechtěl říkat, že dnes udělali správně. Očividně se to nepovedlo tak, jak by chtěli. S'Arik si sice byl jistý, že nalezli odpověď, jak umřel Ghu'lass, ale... Byla podivně prázdná a neuspokojivá. "Nihil se o tomhle musí také dozvědět. Kvůli synu Roiha. A protože Přízrační spojencům informace nezatajují." Vnukovo zpoždění s tímto důležitým sdělením ho žralo, ano. Až - pokud - ho uvidí, budou si muset promluvit.
Za normálních okolností by nesouhlasil s tím, že se někdo rodí zkažený, ale zde zůstal mlčet. Nabízela se předešlá odpověď, že by měli přestat tolerovat chyby. Trestat radikálněji.
Ještě chvíli odpočívat mu vskutku vyhovovalo. Položil si hlavu. Jak zvláštní, nevidět polovinu toho, co dříve - musel se trochu natočit, aby měl medika stále v dohledu. Jak to slepci dělají? Jeho vyděděná dcera měla takovýto problém. Našel by si k ní cestu nyní? Nikoli. "Ztratil jsem kontrolu, že?" Špitl po chvíli ticha. To teď tížilo jeho hlavu, jak si postupně vybavoval, co přesně se stalo.

Důvod, proč S'Arik opustil své místo vůdce bylo i kvůli přirozenému předávání smečky mladší generaci. Vidět, že Tim se vžívá do vůdcovské role, a snaží se si uvědomovat vyšší obraz bylo tak trochu důkazem, že to funguje. S'Arik skoro cítil pýchu, komentář se ale i přesto neodpustil. Lexem byl, aby radil, a vyslechnout ho teď mohl zřejmě jen doktor z hor. Lex si zpětně uvědomil, že se nezapojil do pokusu o vraždu, a vlastně... To od něj ani nečekal. "Vyšleme umbry s rimory. Hned. Jestli žije, musí rychle přestat," jinak by mohl skutečně vyslepičit záležitosti Azarynu a podobným entitám, které by jejich momentální slabosti využily. "Jinak se každý člen smečky bude muset naučit zabíjet. Apollyon je..." Snažil se nalézt slova. Cítil po splynutí myslí věci, jenže pořádně nedokázal rozeznat jejich význam. Vyhodnocovat cizí myšlenky objektivně bylo těžké, když jim mohl být stále ovlivněn. "Ztracený. Jeho nenávist k Přízračným je skutečná. Jsem si jist, že živý by ještě zlo napáchal při první příležitosti." Toho byl důkazem i ten roj hmyzu, jehož plné schopnosti si ani představovat nechtěl. Skutečně si tu hýčkali hada. Ze světlejší stránky - být slepý před pravdou považoval za horší počin, než být slepý fyzicky. Horší bylo, že si tu pravdu začínal uvědomovat taky. Pravdu, že se v přesile vrhli proti nepříteli jak supi na mršinu. Barbarsky a nekoordinovaně. Ale- To přeci nemohla být pravda.
Zhluboka se nadechl a zase vydechl, když mu byla obvazována hlava. Bude se muset naučit s tím nějak žít. Dožít. Vždyť už na tom nezáleželo. "Děkuji." Nemohl spoléhat na to, že se jeho rány uzdraví - se stářím se přeci tělo přestávalo přirozeně obnovovat. Buňky stárly, organismus chřadl. Přikývl, když zmínil, že ostatní na tom zřejmě nejsou tak hrozně, když byli schopni odejít po svých nebo nebyli pro medika prioritou. "Aspoň mi v hlavě nezůstala černá díra, hm?" Prohlásil tónem, který nejspíš měl být humorný, ale... Říkal to S'Arik, ne Roihu. Ač slova byla jistě vypůjčena.

Jestli se něco dalo zařadit mezi S'Arikovy přirozeně špatné vlastnosti, byl to fakt, že byl nehorázně špatným pacientem. Zvlášť kvůli tomu, že pacientem být prostě nechtěl - byla to urážka pro jeho image, byl to moment slabosti. Nevadilo mu odpočívat, když ho nebylo třeba, ale většinou si našel důvod, proč se péče ostatních zbavit předčasně, protože je někde potřebný. "Smečka o tomhle musí slyšet," prohlásil naléhavě, jakoby to hodlal hned jít udělat. "Tohle není hotové. Unikl, že?" Snad se přemýšlením nad situací rozptyloval od toho, že mu medik chmatá okolo oka, a že to samozřejmě bolí. Nepotlačil trochu slz, dalšího důvodu k potupě, to ale situaci vůbec nezlepšilo. Zatnul zuby. Věděl, že tohle je Timova práce, a že je v těch nejlepších tlapkách, ale nadšen ze svého zranění a neznámosti jeho podoby nebyl. Co víc, sám cítil, že zranění oka byl... No, handicap. Asi jako celé stáří. Ale aspoň se S'Arik snažil držet a nehýbat, jak bylo poručeno. Způsobil by si akorát víc bolesti, a tu žel znal, jen... Řekněme, že vyšel ze cviku.
Ležet bylo příjemnější jak ošetření čelit vestoje. Na chvíli zmlkl, aby odpočíval a dal doktorovi prostor pro soustředění. "Nemusíš mi vykat, Timothée," vyřkl tlumeně, když si bral předepsanou léčbu. Na medika nevzhlédl, ale začal se se situací smiřovat. "Co ostatní?" Nebyli na tom hůř? Logickým krokem by přeci bylo zachránit ty, do kterých ma ještě cenu investovat...

Nebylo mu do smíchu. Bolest trvala a ani se nechtěl dívat, co v okolí po souboji zůstalo, protože z intenzity vlastních prožitků čekal jen zkázu. A takyže ano - kapičky krve byly rozesety všude možně a stejnětak kousíčky, které žravé netvory připomínaly už leda tak ve fantaziích. Napadlo ho páarat po stavu ostatních až když se jemu samotnému začal věnovat medic. Neomdlet, to mohlo být složité. Běžně by se sebral a otřepal se ze zranění za pochodu jako pravý válečník, pokud to nebyla zranění přímo ohrožující život, ale dnes musel zastavit. V jeho věku totiž mohlo být život ohrožující už lecco. S'Arik měl tu výhodu, že i přes chřadnoucí tělo umřít nechtěl. I v tomhle ale vítězila jeho momentálnímu rozpoložení iracionalita. Radši by vypnul, než to vše pociťovat. Šetřil síly a neopětoval Timovi slova, ale zamručel. Bude se snažit.
S bolestí svíjející se grimasou přinutil hlavu k zvednutí. Celou tvář měl místy posetou kousanci, ale levé oko to odneslo zdaleka nejhůř. Kůže okolo něj byla zbrázděna a z víčka tekla krev a cosi průhledného. Lex se pokusil oko otevřít, ale akorát zaúpěl bolestí. Znovu. Položil si hlavu bokem k zemi a pokusil se znovu dosáhnout světla. A povedlo se mu, ale spustilo to novou dávku utrpení. Jeho oko bylo kousancem poškozené přímo uprostřed a momentálně plavalo zalité krví. Neviděl na něj mnoho a ještě ho nedokázal otevřít zcela. "Ať to prestane," zaprosil šeptem neurčitého adresáta. Rozhlížel by se po zbytku vedení, ale zatím ještě neměl síly. S okem vyřazeným z provozu ani nezaznamenal, že fortis se táhla pryč.

Kde bylo mládí? Sice si rád říkal, že vždy může být hůř, a že už zažil horší věci, ale toto v paměti posledních let rozhodně korunovalo. U lovu na obří prase jeden očekával, že možná bude muset bojovat o život, ale u krocení a hledání pravdy v mladém členu smečky? Bývalém členu smečky. Apollyon už nebyl vedením Přízračných chtěný ve smečce. Ani při životě, to bylo vcelku jasné.
Už neměl srst tak hustou jako kdysi, takže ani nebyl před hmyzími kousanci přirozeně chráněn. Voda rány aspoň trochu vyčistila, ale pálily stále jako pěkně nabušený kopřivy. Zmohl se jen na chabé oklepání, než se na břehu složil na zem, absolutně bez síly. "Ne, nemůže- Zabili jste ho, že ano?" Špitl sotva slyšitelně, náhle... Vystrašeně. Nebyl moc při smyslech a stále mu v hlavě řádily nekrocené emoce. Zatl zuby a tlapou se chytil za půlku tváře, ze které se mu tělem šířila bolest a otupovala jeho vnímání. Byl několikrát v blízkosti nebezpečí ztráty oka. Stalo se to teď? Po tváři měl kousanců více. Slyšel prostý, jednoduchý dotaz medika - zněl skoro až pohádkově, na to, co právě všichni prožili - ale ani se nepodíval jeho směrem. "Ghhhhr," byla jediná, tiše skuhravá odpověď. Stařec ležel, skrýval si hlavu a třásl se zimou. Zima byla snad jediným důvodem, proč okamžitě nepadl únavou.
Nactorogh odletěl. Zdroj potravy a zábavy byl pryč. Poslední jedinec se mu rozpadl v zobáku, a tak chvíli zmateně pátral, kam zmizel, a pak se prostě přestal zajímat. Nejspíše šel rozšířit drby mezi zbylé ptačí obyvatele smečky.

Nadechnout se stabilně bylo složité a než se mu to povedlo, měl pocit, že bojuje s mdlobami. Což by bylo ve vodě velmi nebezpečné. Podobně na tom byla jeho rovnováha, a tak byl odsouzen k tomu ve vodě shrbeně sedět. "Běž," zasyčel. Hleděl směrem, kterým se pachatel nejspíš vytratil. Neviděl už dobře díky stáří a nyní na tom byl ještě hůř kvůli únavě. "BĚŽ, a nikdy se nevracej. NIKDY." Bylo jasné, komu ta slova měla směřovat. Zda tam dolehla? Kdoví.
Naposledy se ohnal po hmyzu a odplivl jeho zbytky do vody. Ach, posvátné jezírko... Zajímalo ho teď ze všeho nejmíň. Chladná noc pomalu nutila tvory utichat. A starce mrznout. Pohlédl na své kolegy, v jakém jsou stavu, a tak nějak zpětně si začal uvědomovat, co po nich Ryumee před chvílí chtěla. Utéct. Asi splněno?
"Skandál," vyslovil tiše. Vydal se ven, dokud ještě cítil své nohy. Hlavu táhl unaveně dole. Srst mu lepila vlastní krev a i jeho některé rány nebyly zrovna pěkné. Byl první na ráně, když ty žravé bestie zřely světlo světa.

Moře hmyzu nahradilo moře skutečné vody. S'Arik neslyšel, co se dělo jeho kolegům okolo, cítil příliš vjemů, které mu velmi znepříjemňovaly život. Bolest hlavy z použití magie už byla irelevantní, protože ho bolelo naprosto vše. Ještěže studánka nebyla u břehu ještě příliš hluboká a svažovala se tu postupně, protože i tak stařec nevěděl, kde je dno a kde hladina. Cítil, že kusadla žravého hmyzu povolila, ale dostal strach, že se z vody už nevymotá. Sekundy pod hladinou působily nekonečně, než konečně pevně našlápl na dno a vynořil hlavu.
Po kusadlech zůstaly pálící rány, na které se S'Arik neodvažoval podívat. Pokusil se otevřít oči, ale levé mu za ten pokus uštědřilo takovou salvu bolesti, že i přes těžko popadaný dech cosi zaklel a podlomily se mu nohy, takže málem zase skončil pod vodou. Viděl hrůzný obraz situace aspoň jedním pootevřeným okem. Hmyz se zastavil na břehu a občas přelétl nad vodou, ale nepokračoval do ní. S'Arik sebou trhl pryč od těch parazitů, co spadali z jeho těla a nyní bídně plácali křidélky v rozvířené vodě a chňapal čelistmi po těch, co ještě lítali kolem - jenže bez druhého oka se mu velmi špatně mířilo. Pryč od nich, ať se nemůžou znovu srsti chytnout.
Apollo... Se táhl pryč, a lex nebyl schopen s tím nic udělat. Nikdo nebyl. A v tom bojišti se procházel ten zpropadený pták, který si vybíravě volil kusy Apollyonovy zkázy, které si dá k večeři. Nakonec usoudil, že ty, co jdou na Ryumee, jsou lahodní, a tak ji chvíli pronásledoval a velmi laxně kryl. I jeho ale jedno saranče přišlo napadnout, nacož se pták uraženě rozkrákal a opovážlivého tvora začal párat zaživa a jeho zbytky házet do okolí.

Byl to hmyz. I v té rychlosti i jemu na mysl přišlo, že to musela být ta příčina, kterou popisovaly teorie. Bzučel a vyskytoval se všude kolem. Budou nyní... Sežráni i oni? S'Arik věděl, že mít oči zavřené je lepší řešení, ale co ostatní? Všichni zápasili a Apollyon... Unikal. Jen těžko a s krvavou stopou, ale unikal. A jim tu nechal jen závoj hmyzu. Chtěl zavýt, ale jakmile otevřel tlamu víc, než musel, cítil minimálně vánek z dalších přilétajících křídel. Takhle to nešlo.
Oháněl se zuby, oháněl se nohama a stále couval, ale nepomáhalo to. Jakoby plaval v moři kusadel, v moři zkázy. Apollyon byl teď tím nejmenším problémem, a stejně se k němu upínaly jeho myšlenky. "Nesmí- RAAAHSKSS,-" bolest. Myslel si, že saranče, které mu předtím okupovalo levou část obličeje, rozmáčkl, protože se při jeho manévru fláknutí hlavou o zem křuputí hmyzího skeletu ozvalo, ale ono se jen přemístilo. A při návratu do původní pozice se už do modrého oka lexe Přízračných zakouslo.
Další krok dozadu zastuděl. Voda. Půlnoční studánka mohla být spasením. Oči měl zavřené, sípal bolestí, ale jakmile vycítil příležitost, i naslepo se pustil do vody s vervou lososa v peřejích a pokusil se do ní celý ponořit.

Kousek opodál... Přistál krkavec. Majestátní tvor pravděpodobně všechny přítomné sledoval už nějakou chvíli, ale v tento denní čas zůstával jen jako tichý pozorovatel. Když ale propukl hmyzí chaos, zpozorněl, roztáhl křídla a sletěl dolů. Jen letmo změřil pohledem o život bojující vlky. Přistál, rozhlédl se na všemi směry unikající tvory a s vypočítavým inteligentním výrazem corvida se rozkráčel okolo. Když se k němu jedna kobylka přiblížila, zvědavě natočil hlavu... A pak ji probodl zobákem a zaklonil hlavu, aby se nakrmil.

Stupňující intenzitu zvuku, který sem rozhodně nepatřil, už nešlo ignorovat. S'Arik se díval rudě, ale rudá spirála v tom prázdném nekonečnu Apollyonovy hlavy koukala... Ruději. A v druhý moment více očima. Malýma, temnýma očima oživlých tvorů z nočních můr, kteří se v tu chvíli jako zhoubný oblak začali šířit do okolí. Nohy se mu smýkly, jak mu do tváře přiletělo cosi velkého a živého, a místo tvrdého nárazu daroval Apollyonovi na břicho místo silného úderu možná tak pár škrábanců. Musel pryč. Rychle. V jednu chvíli útočil, v druhé byl sám pod útokem. Útokem čehosi, čemu se nedokázal dobře bránit.
Zaúpěl a couval, snažil se trhavými pohyby zbavit toho, co mu náhle způsobovalo bolest všude možně po těle - na nohách, na hrudi, cítil i pohyb v srsti výš, něco muselo přistát i na zádech. Ty stvůry ho doslova žraly. Potomek ďábla! Když se mu přímo v zorném poli vynořilo saranče s kusadly lačnícími po zákusku, lesklýma očima hledící do levého oka, vrhl svou hlavou proti zemi ve snaze to rozmáčknout. "Nenech-," nemohl doříct. Instinkty zachránit si vlastní kůži ho zaměstnávaly. Toto bylo skutečně... Katastrofální.