Príspevky užívateľa

Situace nevypadala dobře. Jelen nebyl jen jeden a oba soupeřící vlci, jak pochopil, se stali jejich hlavním zájmem. A nebo vlastně ne - krátce po té, co jeden z nich po Finnovi švihl parožím (což S'Arikovi do žil vlilo náhlý horký příval strachu), druhý odhalil úmysl. Šli po té srně, jak předpokládal. Musela je přilákat pach krve a ona hlasitá hádka, stejně jako jeho. Alfa Přízračných nezůstával na místě, rozběhl se dolů, na nižší úroveň skály, aby měl lepší přehled. Narozdíl od těch dvou nevlastnil pár křídel a neměl tedy jednoduchý způsob jak se dostat pryč. Nehodlal se do předem prohraného boje s těmi bestiemi zapojit, byl by pošetilcem, kdyby si myslel, že v boji nablízko proti nim bude vlkům velkou pomocí, přestože měl o boji s větším soupeřem něco nastudováno. Mohl ale dělat jiné - poskytnout oběma vlkům potřebné vědomosti, které si nesl v hlavě už z minulé potyčky. "Nenechte je do vás kousnout!" Sice přesně netušil, co zelená tekutina na čelistech tvorů dělala s vlčím tělem, ale nechtěl, aby to někdo musel vyzkoušet na vlastní kůži. A co víc, jak silný vůbec měli skus? Přetrhnout svalstvo, jistě, ale co když jediným kousnutím dokázali drtit i kosti?
S'Arik nebyl léčitelem. Věděl by jak zastavit krvácení, jelikož za války byl v situacích, kdy takovou vědomost sám potřeboval pro přežití, ale radši by se zraněním vyhnul kompletně. Proto si ulevil, když se Finn zvedl do vzduchu, pryč mimo dosah kopyt, paroží a zubů. No, v druhém okamžiku šedý už tak čistou mysl neměl, očividně. Nox zahlédl ten pohled. Co plánuješ? Ani o tom ne- myšlenka ho bohužel nezastavila, mladý se vrhl zase přímo do nebezpečné zóny. Modré oči Milagovce to postřehly jen v několika prchavých momentech - v tom dalším totiž okolí zalila magická mlha.
Ovšem že v sobě pocítil další strach o život člena své smečky, jelikož teď ani nemohl vidět, co se tam dole dělo. Už tedy nebylo cesty, jak jim třeba poradit cestu pryč. Matně viděl červené paroží vířit mlhu, slyšel bojovný ryk. Bohužel nemohl vědět, jak na tom vůbec jsou ti dva. Mohli být už dávno udupaní. S vírou, že to je jediná cesta S'Arika napadl způsob, jakým pomoct. "Vypadněte odtamtud, HNED!" Jeho hlas byl mnohem přísnější a naléhavější, než když předtím podával radu. Tohle už byl rozkaz. Aby svá slova podtrhl, zaklonil hlavu a z plných plic zavyl, oznamujíc tak komukoli v doslechu, že se děje něco naléhavého. A jak plánoval, byl dost hlasitý na to, aby se dostal do povědomí krvežíznivých Nimlógů, kteří se za bílého dne řídí převážně sluchem. Zamýšlel jejich pozornost odlákat druhým směrem než naposledy viděl Finna. Poskytlo by mu to prostor k útěku, i kdyby jen na pár sekund. Tmavý se dal do pohybu, udržujíc si svou pozici na vyšší úrovni, na skále. Nevěděl přesně, jak ta zvířata byla vysoká, ale těch pár metrů snad stačilo na to, aby na něj nedosáhli ihned, co se k němu dostanou. Ticho, které se po jeho zavytí na pár chvil dostavilo, se mu zařezávalo hluboko do šlach a dodávalo mu potřebný adrenalin běžet. Ticho netrvalo dlouho, přestože se to zdálo býti věčností. Slyšel přibližující se dusot kopyt. Ani to ale netrvalo dlouho, jelikož tento zvuk byl vystřídán ušitrhající výměnou názorů mezi dvěma Nimlógy. Hlasité klapavé nárazy a vřeštění napovídalo, že dva Nimlógové se spolu dali do lítého boje. Kde ale byl ten třetí? Vzal srnu a utekl jako vítěz? Nebo stále číhal v mlze, která pro něj byla domácím prostředím?
Tmavý vlk i se svou zbraní na zádech se vydrápal opět na vyšší patro. Odtud mohl vidět, že přímo na druhé straně toho plácku se mlhou mihl světlý kožich. Možná dva kožichy, těžko říct. Byli v pořádku. Respektive, aspoň jeleni už jim nebyli za zadkem.

S'Arik se rozhodně nevydával do Nízkých hor, aby sledoval, jak si vede jeden z jeho vlků se zkouškou, kterou mu uložil. Ne ne. S'Arik se dobře vyspal v noře smečky a s rozedněním se vydal do kopců. Zkontroloval, že Hvězdná jeskyně je prázdná a zkontroloval, že na hranici se nenachází žádná kořist, jak poručil. Zcela jistě by to k hranici nalákalo predátory, a že Přízrační s nějakými v minulosti už problémy měli a další nepotřebovali. Nejisté vztahy se sousední smečkou byly dostatečnou komplikací k řešení. Informace, co mu přinesl Hariuha ze splnění své zkoušky ale rozhodně nebyly ničím dobrým. Tři Nimlógové, co zahlédl během jediného dne? Už stopy jednoho byly špatnou zprávou. Nox si proto na hranici obzvláště pozorně zkontroloval, že to tam nese intenzivní pach, a kde tomu tak nebylo, tam ho zvýraznil či rovnou vyryl další hraniční znak, které Přízrační měli okolo celého svého území. Pak pokračoval dál do hor.
Vzpomínal na místo, kde naposledy našel ty kameny. Horninu správné konzistence, aby se z ní dal vytvořit kov. Hodlal zamířit k němu, ale nakonec ho nos dovedl k skryté prasklině ve skále, kde touto dobou už byla pěkná dávka kořisti. Finn se svého úkolu zhostil ve velkém, pomyslel si. Ovšem, řekl mu, ať uloví co nejvíce. Mladý jistě využíval svých křídel a dávalo by to smysl. S'Arik měl jen své tlapky... A zbraň na zádech, připnutou k postroji. Pro každou příležitost. Nutkání mladého následovat potlačil a soustředil se na skály a kamení. Prošel tak pár útvarů, z hledání ho ale vyrušil vzdálený rozhovor. Jen šeptání ve větru, téměř. Zamračil by se, kdyby byl i o samotě ochotný projevovat emoce, což nebyl. Hory byly rozlehlé, nečekal by, že se tu ukáže víc vlků... Jedním z nich musel být Finn. Co mohlo vyrušit jeho misi? Tmavý se vydal tím směrem. Zamrazilo ho, když si všiml něčeho klíčového přímo před sebou - trus velkého zvířete. Mohl by to být... Myšlenka ho donutila z kroku přejít do cvalu docela rychle. Pokud měli čelit zvířeti takové velikosti, přestože nechtěl s Finnem interagovat na jeho misi, tohle bylo v zájmu jeho ochrany.
A pak uviděl tu scénu a blízkost toho všeho mu přivála pod nos i pachy. Ignisan hádající se s jeho členem smečky a u nich zabitá srna, ale co hůř, příchozí mnohem větší nebezpečí. S'Arik stál na skále bez reálné možnosti jim pomoci. "Nechte srnu, utíkejte!" Zařval na ně tím hlasem, kterým kdysi kdesi dávno velel armádám. Vůdčím, pevným, rozhodným. Mnoho o Mlžných jelenech slyšel, znal, kdy bylo třeba ustoupit. Výhoda obou vlků tam dole byla, že vlastnili křídla. Byli však ještě stále v pořádku?

Od bratra se mu dostalo otázky. "Hledám tebe. Mám zprávy, které bys měl vědět," odpověděl, než se jeho pozornost obrátila k momentálně nejspíše prioritnější věci. Vlče jedlo a jakmile se ukázal, zareagovalo... Jako vlče. Bálo se. Buď to byla přirozená reakce nebo byl S'Arikův chladný výraz skutečně tak strašidelný, jak mu kdysi někdo neznalý jeho rodiny říkal. Aikan si zřejmě získal jeho důvěru, když to u něj hledalo úkryt. A ty pro mě také máš zprávy, pomyslel si, očekávajíc odůvodnění, kterého se mu obratem dostalo. Ztracené vlče hluboko na území a matka nejspíše nikde. Jaký zodpovědný rodič by takové pustil na území neznámé smečky? Pokud by rodič smečku neznal, ovšem. Tmavý měl ovšem spíše tušení, že toto byla náhoda. "Nikoli. Matky smečky momentálně nikoho nepostrádají," vyvrátil bratrovu teorii, prohlížejíc si tu, o které mluvili. Co mohl vidět, byla barev modrých, záda tmavší. Nic nepřirozené pro tuto zemi. "Pak bychom se měli podívat v okolí, jestli se jeho rodiče nenachází v blízkosti, než budeme dělat závěry," konstatoval S'Arik a automaticky nasál okolní pachy. "Jaké je tvé jméno, mládě?" Mírně sklonil hlavu a vyhledal oční kontakt s vlčetem, pokud k něčemu takovému mohlo dojít. Výraz i tón bez emocí samozřejmě neměnil.

Důvod, kvůli kterému v sobě Finn nenávist pociťoval, by rád odhalil. Mohl ale odhadovat, že jedním z nich byl strach, hlavně ten o blízké - předpokládal, že odchod jeho matky a sourozenců v něm vyvolal pocit nejistoty. Jistě bylo jednodušší ji někde ventilovat, ale S'Arik cítil, že by v tuto chvíli měl připomenout fakta. Mladý to vzal klidně a zodpovědně. Uvědomoval si to a k jeho překvapení očividně souhlasil i s tou logickou cestou myšlení. Jeho omluvu přijal kývnutím. "Nemůžeme nechat předsudky vládnout naší hlavě," souhlasil, obracejíc svůj zrak ke hvězdám. Myšlenka byla pochopena, mohli téma opustit.
Přestože S'Arik osobně by nejradši s posíláním Cron na zkoušku zadal za bílého dne, něco mu říkalo, že pro Finna to bude větší zážitek teď a tady, s hvězdami jakožto jejich svědky. A tak úvodní slova byla vyřčena a okřídlený vyřkl své přání - chtěl se stát venatorem, lovcem smečky. Takové povolání bylo rozhodně užitečné, přestože doufal, že Finn jednou v budoucnosti plně dospěje a dá se třeba i na cestu astrála. Prve ale malé krůčky. O jeho ambicích nepochyboval, když se setkal s kurážnými slovy. "Pro tvou zkoušku i profesi na pozici ve smečce sis tedy zvolil lov. Lovem je myšlena strategie, stopování a ulovení kořisti. Čas do zítřejšího západu slunce máš vyhrazen zcela pro svůj úkol, kterým je shromáždit v omezeném čase co nejvíce kořisti. Podmínkou je nelovit na území smečky," vyřkl Nox svůj verdikt. Ze slov by se to nezdálo býti těžkým úkolem, ale každý věděl, že lovit v omezeném čase, v zimě a ještě k tomu v noci nebyly ideální podmínky. "Pokud se vydáš lovit do hor, neodkládej kořist na hranici," upozornil ještě. Bylo to z logických důvodů - nechtěli k sobě přeci nalákat predátory. S'Arik mávl ocasem. "Hodně štěstí," popřál ještě. Ne, že by na štěstí věřil, ale to se tak říkalo.

O Sayovi se tedy nic moc víc nedozvěděl, až na to, že se jednalo o vlka ze světa za hranicemi. Uvidí se, jestli ten vlk kolem hranic ještě objeví, pokud ano, aspoň věděli, že už s ním měli čest. Označení prašiví Ignisané, co Finn vypustil z tlamy, přimělo S'Arika nenápadně natočit ouško. Vnímal kontext, dokázal říct, proč Ignis nebyl ideálním sousedem, ale určitě si nepřál, aby vůči nim chovali členi jeho smečky emoci tak zrádnou jako byla nenávist. "Ignis," promluvil tmavý vlk jistě, "si jistě dovoluje příliš. Přesto doufám, že veškeré naše problémy se vyřeší cestou míru, bez nutnosti uchylování se k nepodloženým závěrům... Či emocím." Neměl důvod, proč Finnovi tajit svůj názor, a tak radši uvedl na pravou míru, jak se věci mají a jak k nim přistupuje on. Lhal by, kdyby řekl, že se neobával horšího. Samozřejmě že si domýšlel motivy ohnivé smečky, samozřejmě že plánoval postupovat. Chtělo to ale čas a trpělivost. Nox chtěl, aby si to zapamatoval i jeho věrný společník.
Šedý dal najevo, že zkoušku plánoval splnit a o tom alfa nepochyboval. Stál tu před ním pracovitý hoch, kterého za rozptylné prvky v životě nehodlal vinit. Každý se občas cítil na dně (tedy každý, kdo denně takové emoce nepotlačoval do ústraní), jak mu bylo řečeno, a tak pro to nacházel respekt. Že takovým prvkem byli i jeho potomci, to už si doteď plně neuvědomoval. Kývl na znak pochopení. Odhodlání z dvoubarevných očí čišelo, to mohl poznat. Finn tu zkoušku splnit chtěl a byl připravený si vyslechnout, co pro něj bylo připraveno. Ve hvězdách. V S'Arikově hlavě. Nehodlal ho nechat čekat. "Budiž ti tedy zkouška udělena," postavil se, zaujímajíc sebejisté, oficiální držení těla, "v životě mezi Přízračnými jsi byl učen více dovednostem a jedno z řemesel se stane i tvou hlavní rolí jakožto Aesty, uspěješ-li. Jakou profesi jsi zvolil, Finne de Blue Amaryllis?" Jeho chladné oči hleděly do těch jeho s dávkou přísnosti, ale i nevyslovené hrdosti. Tento šedý vlček vyrostl ve smečce za jeho vůdcovství. Těžko věřil, že už bylo na čase, aby složil zkoušku dospělosti.

Realita vždy udeřila tvrdě. Od chvíle, co se vrátila Reoka, obzvláště přemýšlel o svých minulých rozhodnutích, o válce a o svých potomcích. Přestože jejich situace s Ignisem nebyla ani v maličkostech podobná tomu, co se stalo v jeho domovině, kde každý konflikt byl pětkrát větší a bylo v ohrožení značně více životů, obával se horších věcí. Neviděl logický důvod pro vznik takového konfliktu, neviděl v tom logiku, že o tom vůbec přemýšlel jako o možné budoucnosti - jenže Ignis nebyla smečkou logickou se řídící či zajímající se o cizí logiku. S'Arik si chtěl promluvit s jejich alfou. Co nejdříve. Také se v nitru připravoval na horší časy. Přízrační sice byli jako rodina, ale co se přesvědčil, pro některé z nich nebylo složité se uchýlit k extrémním myšlenkám, strachu či nenávisti. Aby alfa mohl něco dělat s tímto stavem, aby je mohl připravit na situace horší, potřeboval svou smečku dobře znát. Nechtěl riskovat jejich bezpečí, ale chtěl být připravený.
Jehličnatý les byl ideálním místem pro rozjímání. Staré bitevní plány co mu prolétaly hlavou by se mu sice na papír lépe přenášely ve Vissalis, ale byl seznámen s faktem, že občas je třeba si pročistit hlavu na čerstvém vzduchu. Myšlenky mu bohužel i nadále bloudily okolo Ignisu, Nwod'reoky a jeho potomků. Zastavil se u hranice. Aspoň zkontroluje, že znak smečky vydrápaný do kmenu stromu je stále dostatečně viditelný. Když přecházel přes mýtinu, zaslechl zvuk mávajících křídel. A nemýlil se - jeho nepravidelně se ukazující neodbytný společník, velký krkavec, se ukázal na jedné z vyšších větší stromů. Tmavý vydechl, nevěnujíc mu velkou pozornost.

Ze S'Arika byl už nějakou chvíli opět otec. S Nadezdhou měl krásná dvě vlčata. Čas ale ubíhal jako voda a on, zásadně se snažíc jejich výchovu držet ve stejných kolejích jako by se tomu u členů jeho rodiny dělo v Henobu, si začínal uvědomovat, že i A'Kaza už nebyl malé štěně a zasloužil si zažít kouzlo tvrdšího výcviku, složitých debat a reálného života. Tmavý otec měl dnes v plánu se svým synem strávit trochu času, ale i se dotknout oněch důležitých věcí co se týkaly rodiny a jeho budoucnosti. Proto sem svého syna dnes povolal. Pozoroval tmavou postavu v zimním prostředí už z louky. Jevila se v té dálce spíše jako šmouha. Vsadil by se, že dříve byl jeho zrak lepší. Kráčel směrem z Vissalis, nesouc si na zádech pevně připevněný postroj a na něm dvě zbraně. Dvě. Jeho temný Iptar na jedné straně, Aikanův zářivý Ha'tleh na straně druhé, oba čepelí vzhůru, nezabraňujíc vysokému vlkovi v pohybu. Zbraň svého bratra samozřejmě dobře znal, ale stále pociťoval, že obě zbraně byly jinak skuté. Iptar měl komplikovanější křivky a byl i zdobný, kdežto druhá zbraň byla jednodušší, soustřeďující se hlavně na účelnost. Menší váhu měla k překvapení zbraň Noxe. Každopádně, ani jednu dnes nenesl na okrasu.
"A'Kazo, zdravím," pozdravil S'Arik svého syna, klidně a chladně, jako obvykle. Možná v tom hlase bylo něco jiného, více otcovského, ale těžko říct, kterým směrem. Otevřenější, ale zároveň přísnější? "Smečka se rozrůstá, byly přijaty staré i nové tváře. Jak se ti daří, synu?" Ještě nebyl čas mluvit o Nwod, ne. Nejprve počká, jestli měl on něco z osobního či profesního života, co by svému otci či svému alfovi rád sdělil. Posadil se na to, tělo stočené na jezero, pohled na svém potomkovi.

Zamrzlé plochy Močálů dělaly z tohoto místa jiné prostředí. Kdežto přes léto to byla rozbahněná místa se spoustou komárů, (kteří se naštěstí díky tomu tolik nezdržovali v lese, výhodu to mělo), teď toto místo leželo ladem v klidu a bezpečí. Toto sice nebyla S'Arikova nejoblíbenější lokalita na území smečky, ale určitě se odtud dobře pozorovalo nebe a slunce při západu. Zrovna procházel zamrzlými stébly trávy, ponechávajíc je za sebou polámané, když si povšiml pachu svého bratra, Aikana. Řekl mu už vůbec zprávu z Henobu, co mu přinesla Nwod'reoka? Nebo mu ji předala Nwod sama? O důvod víc zamířit za ním. Museli jako bratři držet spolu, museli jako rodina držet spolu. Bylo to důležité, když se teď jejich krev šířila na území Norestu. S'Arik tu byl sice jediným, kdo nesl ve jméně Milaga, ale Aikan měl v podstatě stejnou váhu. Zajímal ho jeho názor. Oh, a také ještě jednu věc mu musel oznámit.
Až později si všiml i druhého pachu přimíchaného do směsice starších pachů smečky. Byl cizí. Brzy zjistil, že Aikan není sám - byl ve společnosti vlčete. "Aikane," oslovil tmavého. Dnes na sobě měl jen svůj náhrdelník.

Jakožto někdo, kdo velmi uznával vychování a racionalitu, byl S'Arik rád, když se mu od Finna dostalo přivítání. I on kývl hlavou na pozdrav, na sekundu klopíc zrak. Ohledně jeho odpovědi byl mírně skeptický. Hvězdy měly pro Přízračné velký význam, jistě, ale nechtěl, aby si s nimi mladý zbytečně lámal hlavu. Měly spíš... Symbolickou hodnotu. "Věřím, že odpovědi by ti přineslo i zaměstnání mysli něčím jiným. Nebo návštěva Hvězdné jeskyně, toužíš-li po nich tolik," prozradil mu malou radu. Přestože by byl radši, kdyby se Přízrační Hvězdné jeskyni vyhýbali, aby nepodlehli zrádné, nepředvídatelné části své mysli, také byl zastáncem názoru, že při správných podmínkách se správným přístupem byly vize z jeskyně přínosným pomocníkem při přemýšlení. Nebyl tady ale aby dával rady.
Tmavý alfa si s klidem vyslechl, co měl mladý na srdci. Zatímco ten mluvil, on se posadil. Zprávy o tulácích u hranic byly lepší než zprávy o Ignisu u hranic. Slepý Saya zněl jako zajímavý vlk. Musel být zajímavý, když s ním Finn strávil celý den místo zírání na oblohu. "Děkuji za informaci. Dozvěděl jsi se od tohoto vlka něco o současném dění v Norestu?" Ne že by to byla podmínka - vyzvídat byla přece práce rimorů. Hovor byl ale jedna z jednoduchých cest, kterými k informacím přijít. Tím se S'Arikova mysl ohlédla za minulostí, kdy on sám býval tulákem a věděl mnoho o dění v kraji i přestože nebyl součástí smeček. Sladké časy tuláka - kdy vlastně naposledy přešel celý jejich kraj, kdy naposledy se podíval k moři? Měl by minimálně navštívit Nihilskou smečku. Mohlo by to být vnímané jako dobré gesto.
Ale jistě, ani kvůli spekulacím o cestách tu nebyl. "Finne, je uspokojivé vidět tvé kroky osvícené světlem hvězd. Naučil ses mnoho od doby co jsi byl malým vlčetem, avšak pro označení Crony už jsi příliš starý," věnoval šedému S'Arik vážný pohled. Vlastně čekal, že odsud Finn přebere iniciativu, jelikož měl vědět, že ho zkouška bude čekat.

Spíš než by S'Arik čekal pochvaly či nadšení ze strany příchozí, doufal, že mu podá konstruktivní kritiku. Na své dílo byl samozřejmě hrdý, leč nebylo hotové, ale pokud mu někdo měl mít právo podat upřímný názor, byla to ona. Váhavý podtext jejích pohybů, mu napovídal, že přišla z jiného důvodu. "Tato jeskyně mi slouží k sepsání mých zkušeností a vědomostí, jak kdysi učinil můj praděd, Sariel. Historie Společenství a jeho zákony, postupy zpracování kovů, technika boje, základní pilíře rodu a naše principy..." Jak mluvil, chodil podél svitků a ukazoval. Tlapkou ke konci svých slov sáhl po smotaném velkém svitku, ale přestože vypadal, že jí ho velmi chce ukázat, nakonec se zastavil s pohledem hledícím do jejích fialových očí. Něco tě trápí, drahá, pomyslel si a jeho výraz byl náhle otevřenější, ochotný si vyslechnout její slova. Nebyla tu, aby se kochala čmáranicemi vepsanými do papíru či jiných materiálů. Jakožto známý, přítel, partner - tedy čím se to teď po letech odloučení nazývali - v sobě stále choval vypěstovaný zájem vůči ní. Když tu byla, s ním a při něm, představovala další osobu, o jejíž bezpečí se aktivně zajímal. A zajímalo ho i co měla na srdci, že pro to byl ochotný opustit své oblíbené téma k hovoru.
Zůstal stát na místě, když začala mluvit. Nechal jí prostor, nezasahoval, pohled pevně upevněný na její líbezné tváři. Těžko dovolit, aby takovou tvář něco trápilo. Oba věděli, že minulost byla dostatečným břemenem k nošení. Na sekundu se domníval, že by mohla mít něco na srdci... A ona měla. A bylo to něco velmi cenného a důležitého, co zásadně pohne s jeho i s jejím životem. Budu opět otcem tvých vlčat? To oznámení hřálo stejně jako její tělo na tom jeho. Přestože se v něm zmítalo radostné udivení s řešením logistického problému, na jeho výrazu se to odrazilo jen minimálně. "To jsou skvělé zprávy," promluvil nakonec po momentě hlubokého ticha. Ovšem že to mohl čekat, nenechával nic náhodě, ale přesto mu ta zpráva pozitivním směrem ovlivnila den. "Bude mi ctí vychovávat novou generaci s tebou jakožto jejich matkou. Věřím, že Norest se jim stane dobrým domovem," ve kterém se nemusíme bát o jejich životy. Nedovolil bych, aby se jejich životů dotkla... Podobná událost. Že bude mít další potomky byla radostná zpráva, ale také si uvědomoval, že starost navíc. A hlavně pro Nwod jistě i příchozí vlna nostalgie. Znamenalo to však i mnoho změn. Hvězdy tedy nelhaly a šedá vlčice k Přízračným dorazila z dobrých důvodů a čistých úmyslů. Otázkou už jen bylo, jak to prezentovat smečce. "Kdy očekáváš, že se narodí? Už jsi byla za Ryumee? Ocenil bych, kdyby ses vyhýbala náročným aktivitám." Pohled mu sklouzl na její břicho.

Přestože se nox neupínal ke kultuře točící se kolem hvězd tolik jak by se od něj nejspíše kdysi bývalo čekalo, Půlnoční studánka byla jednou z jeho oblíbených destinací pro odpočinek. Jeden by řekl, že tu kvůli pozici ve vyšší nadmořské výšce mrzlo, ale na to byl on vybaven severskou srstí, navíc kopce a stromy často odvrátily chladný vítr. Určitě to však ne vždy stálo za chycení rýmy, po které by starý vlk už jen těžko toužil. S'Arik dnes ale přicházel docela z jiného důvodu než by bylo rozjímání či touha po samotě. Následoval stopu mladého vlka ze své smečky, věrného a inteligentního potomka Kory a Alniyata. Měl pro něj zprávu, kterou mladý jistě už chvíli vyhlížel na obzoru - a samozřejmě by neodmítl ani slyšet o novinkách v jeho životě. Ani pořádně nevěděl, jak Finn nesl odchod svých sourozenců. Modré oči chvíli sledovaly a dlouhé uši poslouchaly, než se vlk rozhodl zakročit.
"Zříš poslední dobou zprávy ve hvězdách, Finne?" Ozval se klidný hlas tmavého alfy, vynořujícího se zpoza stínů stromů kolem studánky. Až ve světle hvězd se na jeho zádech viditelně zalesklo tmavé ostří jeho zbraně Wara. Zastavil se až když se nacházel u boku světlého vlka, zrak ukotvujíc na tom jeho. Očekával odpověď a víc.

Nebylo by dne, kdy by si S'Arik nevzpomínal na rozlehlé pláně i lesy Henobu, na honosné centrální prostory území, velikost a slávu Společenství Milaga, jeho domoviny. Nesl si z té vzdálené krajiny své znalosti, svou identitu. Občas bylo práce u smečky tolik, že by málem vzpomínat přestal a soustředil se kompletně na přítomnost, kdyby si část z toho všeho tedy nenesl sám v sobě. Byl vlkem co ctí minulost, přestože se soustředí na realitu přítomnosti, jelikož z historie se daly těžit klíčové poznatky pro stavění úspěšnější budoucnosti. Možná i proto byl tak zapálený pro činnost, podle které nazval tuto jeskyni - psal. Nikdy nebyl zrovna zručným kreslířem, ale považoval zapsání svých poznatků ze života za důležitou kapitolu, kterým zakončí svůj život. Bude mít, co předat dál. Zanechá po sobě místo, kde další generace rodu, který se na Norestu překvapivě dobře rozrůstal, budou nadále učit o způsobech, které by měli znát. Když se možná nikdy do Henobu nepodívají, neměli by mít právo držet ve vlastnictví předmět, který jim ho navždy bude připomínat? Jako prvnímu svou sbírku již sepsaných svitků chtěl ukázat svému synovi, A'Kazovi. Byl to velmi nadějný hoch a S'Arik byl spokojený s výsledky, kterých dosahoval, ačkoli stále vedl jeho výchovu přísně a jistě ho nešetřil. Dáno to bylo i zkušeností - víc než předtím si zakládal na tom, aby byl jeho nyní nejstarší syn samostatný a schopný přežití i v obtížných situacích.
Ve skutečnosti se poslední dobou vyhýbal sepsání historie Morokské války, takové jakou si ji pamatoval. Ztráta S'Aruuna a Sariela s tou dobou byla spjata až příliš. A s příchodem Nwod, jeho partnerky... Vzpomínal na i na to vše více. Bývali jedna velká, možná i někde v nitru šťastná rodinka. Reoka byla schopná a silná vůdkyně, které si velmi vážil a byl vděčný, že jeho rodiče kdysi dávno učinili dobrý výběr.
Zrovna prohlížel obsah svitku jednajícího o stručné historii založení Společenství Milaga, když jeho sluch zachytil kroky a hned na to známý medový hlas šedé vlčice. "Nwod'reoko, pojď dál," opětoval jí pozdrav typicky chladným tónem. Fakt, že k ní neotočil hlavu jen poukazoval na to, že byl zaměstnaný svitky. Nebylo to tak, že by ji čekal, vlastně byl uprostřed aktivity, ale určitý dojem připravenosti v jeho chování způsobil i fakt, že o ní před chvílí přemýšlel. Jakmile však provedl poslední úpravu v textu, zvedl od svého díla hlavu, odložil brk a otočil se ke své návštěvnici. Možná by si býval všiml nevšednosti na jejím těle, kdyby momentálně neměl v hlavě "důležité" věci, co jí hodlal sdělit. "Děkuji ti za návštěvu. Vítej ve Vissalis. Rád bych ti představil, na čem zde pracuji, máš-li chvíli," udělal pár kroků stranou od plochého stolku, nechávajíc ji pořádně prozkoumat terén. Iptar byl postavený na konci stolku, jeho taška a postroj ležely u něj, pečlivě srovnané. Jediné, co zaručeně mohlo působit chaoticky, byly papíry ležící na stole.

Jeden by to nazval setsakramentským štěstím, že v náhodné zemi na jeho náhodné pouti světem narazí na vlčici ve stejné smečce, která s jeho cizími a neemočními myšlenkovými pochody bude sdílet dostatečné množství názorů na to, aby s ním byla ochotna zplodit potomky, kteří budou ještě k tomu vyrůstat převážně v ideích a ve jméně jeho rodiny. S'Arik by se podle takového tvrzení jistě pokládal za šťastného vlka, kdyby ono štěstí nepovažoval za relativní, nestálé a křehké. Něco, s čím se nevyplatilo počítat. Takovou dobu, kdy se považoval za hrdého otce totiž už zažil... Skončila v kaluži krve a zničujícího smutku, hněvu a pocitu beznaděje. Nehodlal zde zažít něco podobného a stejně tak nechtěl, aby něčím takovým procházeli jeho současní blízcí. Ať už smečka, A'Kaza s Norek či Nadezhda samotná. Byl pro ně opatrný. Nevyjadřoval to často ani výrazně, ale vážil si veškerého času, který s nimi trávil.
Bílého kožíšku s rezavými místy si na travnaté planině všiml už z dálky. Vracel se z osobního lovu s dvěmi zajíci v tlamě, zbraň připevněnou k postroji. Ta byla čistá, k boji ji nepoužil. Vysoký vlk po zpozorování Nadezhdy zamířil jejím směrem. Ačkoli svoji partnerku měla, jistě by si s ní rád promluvil. A nakonec, i když už neměla vlčata v břiše, cítil jisté pouto se o ni starat a zajímat, které bylo ještě za rámcem pracovního vztahu alfy a jeho zástupce. Rodičovské pouto, nejspíš. "Nadezhdo, zdravím," oslovil ji s úctou, přicházejíc blíž. Jakmile byl dost blízko, oba zajíce pustil do trávy a zastavil se, pohled na ní. "Zaneprázdněné dny si v poslední době smečka zažívá, včetně nás. Připojíš se k jídlu?" V podstatě jí nabízel konverzaci, ale těžko říct, jestli měl nějakou v hlavě on (která by nejspíše byla o práci či o jejich potomcích, o čem jiném) či jestli si přišel vyslechnout myšlenky a pocity světlé vlčice. No, minimálně pro jakoukoli příležitost přinesl jídlo - a byl ochoten se dělit. Vlastně se tvářil, že to od začátku mínil nabídnout jí.

Možná se mu to zdálo, ale S'Arik v řeči rimora rozpoznával jakousi nevyřčenou starost. Něco ji trápilo, že sama vyhledala jeho přítomnost? Ne, vyhledat přítomnost alfy nebylo nic vzácného a dělali to všichni, ale přesto byl tmavý jedno ucho, jestli ze slov a chování vlčice dokáže vyčíst, co by to mohlo být. Ta však nenechala S'Arikovu interpretaci náhodě, slova, která na něj vypustila, byla slovy přímými. Na chvíli mu přes mysl prolétla myšlenka nejdříve dokončit co načal, než se vrhnou na osobní pohledy či rozhovory, ale když zmínila i jméno matky jeho vlčat, byl ochotný rutinu pozdržet. Toto musely být tedy věci osobního rázu, na ty se musel obrnit i S'Arik - ačkoli si za dobu života v Norestu našel způsob jakým sympatizovat s cizími problémy, stále se často uchyloval k myšlenkám, že on by některá rozhodnutí jako jiní vlci neudělal a že nevznikly logickou cestou. Beatrice však byla partnerkou Nadezhdy a navíc Coelou, kterou respektoval, a tak nebylo důvodu si její potřeby nevyslechnout. "Co máš na srdci?" Zeptal se jednoduše, chlad na tváři, ale jistý zájem v hlase. Snažil se být v přítomnosti vyšších postavení, coel a lexe, vystupovat více otevřeně. Byl poučen o tom, že to pomáhá bourat onu autoritu, kterou údajně svým přísným, bezemočním přístupem jen utvrzoval. Jestli se mu to dařilo... Těžko říct.

Milý Hariuha byl od své rodiny odlišnější ve více ohledech než by bylo zdrávo a značně se to na něm podepsalo. Jeho zbarvení bylo očividné a chování rovněž - kdyby se býval setkal s jiným Heltyrem, nejspíš by konverzace nabrala jiných obrátek. Jedince stojícího před ním by si vlastně s tou rodinou nikdy nespojoval a nejspíš by si takovou realitu ani neměl zapotřebí domýšlet, kdyby ji sám černobílý nenakousl. Přestože se Sarik stále tvářil stejně chladně a ryl dál, aby se o tom vlkovi dozvěděl více, upřímnost a zapálení tmavého alfu přesvědčilo o tom, že vlk si jistě zaslouží šanci si život s Přízračnými vyzkoušet. "Rozumím tvým důvodům. Za takových okolností bylo rozhodnutí se dostat do bezpečí inteligentní," projevil své myšlenky k tomu tématu nahlas. Mladý si jistě musel projít zlými zážitky a nemohl se divit, že se mu úplně nechtělo před kompletním cizincem, leč alfou smečky, do které se chtěl přidat, rozvádět tyto zážitky do podrobností. Co si budeme, i kdyby mu o takových teď bylo řečeno, neexistovala tu jistota, že by myšlenkové pochody a emoce Hariuhy pochopil. Jistě však měli něco společného - zatímco Sarik si kdysi prošel válkou v čele armády, Hariuha byl už ve svém mládí donucen sám bojovat o své místo ve velkém krutém světě.
Odhodlání nezmizelo ani když tmavý začal kolem svého společníka kroužit. Krkavec v koruně stromu ho sledoval bodavým zrakem, jakoby snad čekal, že bude svědkem bitvy. Boj samozřejmě noxův záměrem nebyl - spíš si chtěl protáhnout nohy a i nadále pozorně studovat reakce druhého. "Jistě se pro tebe u Přízračných najde pozice, která bude vyhovovat tobě i bude prospěšná. Není třeba dělat rozhodnutí hned, samozřejmě," řekl, přiznávajíc fakt, že od Hariuhy neočekával obrovské činy či služby hned zezačátku - věděl ze zkušenosti, že pokud přicházeli noví členové a neměli jasnou vizi, bylo třeba je nechat se rozhlédnout. Nemít jasné přání ohledně povolání bylo nakonec vlastně dobré i pro smečku, jelikož takového kandidáta mohli jednodušeji přesměrovat k práci tam, kde jí zrovna bylo nejvíce potřeba. "Přízrační tě mezi sebe rádi přijmou, poskytnou ti nový domov i přístup k novým znalostem. Než-li tě však oficiálně prohlásím za člena smečky, očekávám od tebe splnění zkoušky, kterou mě přesvědčíš o tom, že svá slova myslíš vskutku vážně." Tmavý vlk se zastavil, tělo nasměrované směrem k území Přízračných. Respektive k mlze, ze které v dáli vykukovaly vrcholky hor. "Žádám po tobě průzkum. Zamíříš do pohoří nacházejícího se za územím Přízračných, kde se vydáš po stopě mlžných jelenů. Hádám, že s těmito bytostmi jsi seznámen," hodil očkem po jeho paroží, "tvým úkolem je zjistit, kde se současně zdržují a zhodnotit, či a jak velkou by nyní mohli být hrozbou pro Přízračné. Nechci po tobě, abys ses s nimi pouštěl do křížku, vyvaruj se prozrazení a postupuj obzvlášť opatrně... Čas na tento průzkum máš do úsvitu třetího dne od teď. Jakmile budeš mít potřebné informace, dostav se do Starého Hvozdu na území Přízračných. Již na tebe bude čekat Přízračný, kterému předáš své poznatky a který tě následně doprovodí do Hvězdné jeskyně pro ukončení rituálu." Informace předány, Hariuha se mohl vydal na cestu. Sarik mu věnoval důležitý pohled, který pravděpodobně měl znamenat "hodně štěstí" a rozešel se vpřed. Pokud měl mladý otázky, mohl ho následovat. Pokud ne, tak už byl úkol v jeho tlapkách a bylo na jeho hlavě, jak se ujme jeho splnění.