Príspevky užívateľa

Pěkné! Schválené.

Ahoj, registrace v pořádku. Poprosím jen úpravu u magie - sepsat ji do souvislého textu pro lepší srozumitelnost.

Schválené

Nebyl překvapen zjevením mlhy. Finnova schopnost byla zvláštní, nepřirozenou věcí, jednou z mála, na které si už za tu dlouhou dobu stihl zvyknout, přestože by mu ovšem připadalo praktičtější, kdyby ji chlapec netahal všude s sebou. Normální osoby by to pokládaly za pěknou estetickou věc, S'Arik takové cítění bohužel moc neovládal. Vlkovo sdělení ho přimělo se posadit a obrátit pohled ke hvězdám. Okřídlený vlk hvězdy skutečně ovládal, dobře, a tak ho ani nenapadlo pochybovat o pravdivosti jeho slov. Souhvězdí malum bylo špatnou zprávou. Nebýval tolik pověrčivý, nyní mu taková přinášela další obavy. "A'Kaza a Norek dovýšili dospělosti. Brzy přijde čas na jejich obřady," pověděl. Možná nečekal, že Finnovi bude sdělovat takové věci, protože nebyl součástí rodu, ale... Zasloužil si vědět, co se dělo ve smečce, minimálně. Na chvíli se odmlčel. To nebylo to, co vrtalo jeho myslí, samozřejmě. I to se však rozhodl vyslovit, po chvíli. "Nwod'reoka na tom není dobře." Šedá vlčice byla stará a už pár týdnů jí nebylo dobře. Měl o ni starost.

Nějakou sváteční náladu tmavý zrovna neprojevoval, ale sledovat vlky bavit se byl příjemný zážitek. Škoda, že se uvnitř nedokázal pořádně uvolnit ani na takovém místě. Debata s Ryumee měla brzy uhasnout. Ne, že by si neměli co říct, jenže ani jeden z nich nebyl světu kolem zrovna dvakrát otevřený. Měli své způsoby vyjadřování. "Mnoho rostlin a živočichů tohoto kraje má vlastnosti, které pro ně běžně nejsou přirozené. Jistě to stojí za prozkoumání, pro případ," konstatoval. Nebyla to kritika, samozřejmě, vlastně s ní souhlasil. Nějaká výzdoba pro Přízračné určitě nebyla největší prioritou, měli jiné a důležitější starosti.
Jejich tiché sledování okolí proťala slova Ryumee. "Ano, pojďme," souhlasil a rovnou se rozešel. Vskutku chtěl ještě vidět další vlky. Chvíli malé tělo panovnice Nihilské monarchie pohledem hledal, ale jistě nebyla daleko. Příliš nepokukoval po fialové vlčici, jestli ho následuje, předpokládal, že šla po jeho boku. "Vaše Veličenstvo, buďte pozdravena," promluvil na Voltaire, aby si získal její pozornost. Smluvená partnerka jeho syna byla nastrojena obdivuhodně. Sklonil zdvořilou poklonu a počkal, než Ryumee i panovnice zareagují. "Toto je Ryumee Estrela do Norte, náš Coelo medic, má zástupkyně. Za Přízračné vám přicházíme vyřídit, že vítáme tento ples. Mír je pro stabilitu důležitý a jeho symbol jistě smečkám pomůže. Přijměte prosím tento dar z naší domoviny." Sklonil hlavu, aby si z krku sundal lahev s lektvarem. Jeho bližší představení nechal na své společnici, pokud k němu měla jakožto autor co říct.

Když tmavý zrovna nepřemýšlel nad osudem, organizací smečky a nad rodinou, chodil ven. Udržet mysl čistou a nerozptýlenou bylo v základu opravdu těžké, obzvlášť pro tu jeho, cvičenou ke kritickému, logickému myšlení - ale naučil se to, našel si i tady vhodný způsob rozptýlení. Přeznačoval smečkové hranice, hlídal okolí. Bezpečnost byla velmi důležitá, a když měl šanci přispět k práci, mile rád přiložil tlapku k dílu.
Nakonec, aby všechno šlo hladce byla jeho zodpovědnost. Slunce vycházelo nad východním horizontem, cucky mlhy se válely po zemi a ptáci zpívali. Čepel Iptaru se zarývala do dřeva a zanechávala po sobě symboly, jejichž podobu vlk pečlivě tvořil. Jakmile měl tento hotový, posadil se, hledíc mezi stromy. Jeho krkavec byl někde blízko, slyšel jeho mohutná křídla mezi korunami stromů. A možná to nebyla jediná společnost, kterou toto ráno měl potkat...

Vracel se z lovu. Prvního zajíce odložil ve Starém Hvozdě Nwod'reoce, druhého plánoval v klidu spořádat ve svém úkrytu. Zima se blížila, viděl to na okolí - koruny stromů začínaly řídnout, déšť byl častější, hřejivé paprsky slunce slabší. Bylo mu těžko, když myslel na to, že tohle mohlo být jeho poslední léto. Kožich starého vlka už nebyl to co bývalo a uvědomoval si, že pokud bude zima nelítostná, mohla by mu být i s dobrou péčí osudnou. Rodina mu vždy byla na prvním místě a byl vděčný za svá dřívější rozhodnutí o tom i Norestu přivést na svět novou krev rodu. A'Kaza, Norek, Evar'la i M'Raan byli krásní potomci a byl na ně pyšný - ovšem všichni měli mouchy, na které otec nelítostně upozorňoval. Mladší syn byl stále nemocný, Norek se zranila... Norek. Zaznamenal pach své dcery v blízkosti a hned zamířil jejím směrem. Zatímco s A'Kazou se viděl velmi často, jakožto prvorozeného syna držel blízko, u ní měl pocit, že spolu nemluví tolik, jak by měli. Možná podědila po své matce víc, než by si přál. Kde trávila čas, když se zrovna něčemu neučila? Jak na tom byla? Musel se zajímat a hodlal to udělat právě teď, bez odkládání.
"Norek," oslovil vlčici, když přicházel. Nacházeli se jen kousek od Vissalis. "Příhodné, že se potkáváme. Jak se daří mé dceře?" Hned k věci, jako obvykle. Své potomky samozřejmě S'Arik nadevše miloval, jeho hlas byl však chladný jako obvykle. Bez emocí. Mluvil tak, jak očekával, že budou mluvit i oni.

Situace s Ignisem nejednomu znemožňovala klidné prožití dnů a S'Arik na tom nebyl jinak. První odchod Nadezhdy, pak nimlógové v horách a vražda Silhoette... A teď nemoc jeho partnerky. Ovšemže se bál o její život, stejně jako se bál o životy Evar'ly a M'Raan, kteří sice už vyrostli z nejcitlivějšího období, smrt a neštěstí jsou však bohužel sporadické elementy osudu, kterým nemohl zabránit, ať už se snažil jakkoli. Vychování mu zabraňovalo své emoce projevovat, to však neznamenalo, že by je necítil.
Noční klid a ticho pokládal za dobrého společníka. Dříve to nedělal, nyní však rád chodil k Půlnoční studánce a meditoval pod hvězdnou oblohou, očekávajíc... Znamení. Něco, cokoli. Nevěřil na duchovno, ve vyšší bytí ani na náhodu a přesto se k těmto praktikám uchyloval. Čas dělal své. Bylo mu známo, že jestli někdy a někde Finna potká, bude to právě tady. Sice to nebyl důvod, pro který přišel, ale byl připraven si s mladým vlkem popovídat, kdyby o konverzaci stál. I jemu by jistě prospěla mírná distrakce od jiných myšlenek. A vskutku, světlou srst a peří u studánky uviděl. V tichosti přišel blíže. "Nad čím přemítá tvá mysl v těchto dnech, Finne?" Vyřkl místo pozdravu a sklonil se k jezírku, aby se napil. Znali se dlouho, nebylo třeba formalit, přestože je za normálních okolností Ordo ctil.

Jakožto vůdce smečky S'Arik nesměl chybět na takové události, jakou byla slavnost Estrel - a vlastně nejen proto, existovalo spoustu důvodů proč jít. Mimo prosté slušnosti, když už byl pozván, patřil i upřímný zájem o členy smečky. Vlci z rodu Estrela do Norte Přízračným mnoho dali a přestože už tu nebyl Alo-pé, se kterým by vlk jeho nátury jistě navázal zajímavou konverzaci, i mladší generace přeci musela poznat, že jsou chtění a respektováni, obzvlášť když tak ukázkově ctí své předky. Velmi dobře věděl, jak důležité pro rodiny tradice jsou, ani on by za žádnou cenu nedal dopustit na zvyky svého rodu.
Blížil se k místu konání a už z dálky zaznamenal světlo ohně, okolo něhož se už nacházelo pár stínů. Teprve když došel blíž, rozpoznával tváře. Tři členi rodu, který tuto slavnost hostil, Roihu a Norek, jejíž přítomnost ho mile překvapila - obvykle by čekal spíše svého syna, že se ukáže dřív. Její snaha se účastnit událostí ho těšila, tak jí kývl na pozdrav. "Pěkný večer přeji," došel za svou lex, předpokládal, že to ona to tu povede. Pohled věnoval samozřejmě i Timovi a Ghu'laassovi. Mladého samo sebou už předtím viděl, ale nyní se naskytla příležitost zjistit, jaký chlapec vlastně je. "Vybavuji si dřívější rovnodennost, co pořádal váš otec, Ryumee. Pokládám za úctihodné, že jste se rozhodli tuto... Sešlost opět uspořádat." Vzpomínky už nebyly tak jasné jak bývaly. Mnoho o kultuře pořadatelů akce vlastně nevěděl - a doufal, že s tímto problémem mu přítomnost zde pomůže.

Hledět na všechny ty vlky na jednom místě starému vlku připomnělo, jak málo z nich vlastně zná. Zůstával doma se svou smečkou a svými spisy a ven chodil jen málo. Ne jako dřív, kdy procestoval celý Norest od severu k jihu, od západu na východ a nikdy se nezastavil. Stal se z něj... Poustevník. Domácí krysa. Cesta na ples byla ve skutečnosti jeho nejdelší výpravou za poslední dva měsíce. To ale mělo dobrý důvod - věnoval se svým potomkům.
Z Ryumee vyšla vlastně docela zajímavá informace. Vymýšlela si snad někdy i o svých znalostech? To by u léčitele bylo nemístné a nebezpečné. Tuto myšlenku ale rychle zahnal, jelikož podezření nemohl zakládat na jediné větě. Nebyl to předmět debaty. "Pak by nebylo od věci najít vlky, kteří tuto výzdobu sestrojili. Je pravděpodobné, že o těchto rostlinách budou něco vědět - taková informace by mohla být užitečná." Byli tu na plese a S'Arik myslel jen na práci a na profit, ajéje. Starého psa ale novým trikům nenaučíš, on už se měnit nehodlal. Navíc, přidal si úkol na seznam věcí, co chce na plese udělat, a to mu znělo jako dobrá motivace. Třeba i Ryumee pomůže - byla přece kápo medic, zvláštní neobjevené rostliny by mohly spadat do jejího zájmu.
Sledoval okolí - vlky nesoucích pochodně i přicházející. Nemohl si nevšimnout Raymonda, alfy Ignisu, který přicházel s celou svou rodinou. S'Arikovu pozornost na moment ukradli jeho čtyři čerství potomci. Takže mladý alfa a teď i mladý otec. A nebyl svobodný. Vidět Marielle po jeho boku ho krapet překvapilo. Vlčici, která dříve patřila do jeho smečky. Vlčici, které nabídl budoucnost, když byla na dně. Tehdy to zřejmě nepobrala... Přesto necítil zášť. Měla rodinu, nejspíš byla šťastná. "Samozřejmě," odpověděl Ryumee. Poslouchal ji, i když měl oči jinde. Hledal bratra, když ještě nemohli zajít za Voltaire nebo tančit. "Nihilští vystrojili toto setkání skutečně ve velkém měřítku," komentoval, sledujíc hranici, která po zapálení všemi ohnivci vzplála do obrovské ohnivé koule, než se zase uklidnila. "V kraji, ze kterého pochází můj rod, se taktéž uspořádávaly obrovské slavnosti a ceremonie. Účastnilo se jich přes několik desítek vlků. Nikdy však ony prostory nebyly takto vyzdobeny." Henob byl sice pěkné místo k životu, ale vzhledem k jejich filosofii a způsobu života byly přehnané ozdoby brány jako zbytečné. Kultura Společenstva Milagy se značně lišila od této. A přesto mu nyní i toto připadalo jako domov - jiný kraj, jiný mrav. Tady vlci slavnostně nosili květiny, věnce, pláště a další přírodniny. Co našli, zkrátka. A to nebylo špatně. Moc nevěděl, proč o tom Ryumee říkal. Snad jen chtěl nadhodit téma.
S'Arik zbystřil, když se u ohně začalo něco dít. Neměli to zrovna na dosah tlapky, ale přesto si tmavý vůdce dokázal prohlédnout vlky, kteří se tam ochomítali - a zrak mu na nějakou chvíli přistál na šedém vlčeti, kterému se zřejmě něco přihodilo. Netrvalo mu dlouho, spojil si to dohromady - tohle vlče bylo ve věku potomků jeho bratra a mělo znaky jeho rodiny. "Obávám se, že to je má neteř," vyřkl to tiše, spíše jako myšlenku, co omylem vyplula na povrch. Pokud ale Rya stála blízko, jistě to mohla slyšet. No, strýček S'Arik tam nehodlal běžet a zachraňovat situaci - už se o to starali jiní. Spíš se znovu rozhlédl po davu, jestli neuvidí zbytek rodiny. Hlavně bratra a Brisu, kterým by rozhodně rád zdůraznil, že jejich rodina má jméno a ani mladí potomci bez rozumu ho žádném případě nesmí zkazit.

Když vememe v potaz to, jak velké území Přízračných bylo, potkat někoho jen tak náhodou vlastně tak pravděpodobné nebylo. S'Arik byl ale na obhlídce - bral to jako jednu ze svých mnohých povinností, dívat se, jestli se na území nevyskytovaly nové překážky či hrozby, které by smečka musela vyřešit. Vlci mají naštěstí velmi dobrý čich - právě pach mu prozradil, že v blízkosti se vyskytuje Nihilan a tulák. Nebyli sami, cítil i pach domácího a Nihil byl přeci spojenec, takže nemusel nijak extra pospíchat. Na stará kolena už to beztak nebylo úplně příjemné, měl rád svůj klid - pakliže by to ale bylo nutné, ovšem že by neváhal nabrat rychlost a anulovat nebezpečí sám. Zbraň s sebou neměl, dokonce i tašku nechal ve svém sídle - asi ze strachu, že by se někde cestou zničila. Měl však doprovod. Obrovský černý krkavec kroužil nad lesem a sledoval svět pod sebou. Snad pro své pobavení, snad protože si noxe oblíbil.
Když došel na místo, zjistil, že původce třetího pachu už se zde nevyskytoval. Byl tu Kethir a tulák - světlý vlk, na kterém ho rozhodně jako první upoutala jeho hlava. Měl lebku na sobě nebo to byla jeho součást? No, bylo by neslušné se zeptat. "Zdravím," pravil šedý s ledovým klidem. Bez emocí, jako vždy. Řečí těla dával najevo sebejistotu, jak by vůdce měl, ale nijak přehnaně. Došel blíže. "Kethire," kývl na pozdrav i modrému vlku osobně, než se podíval zpět na cizince. Čekal vysvětlení.

Vrhl po ní pohled. Zajímalo ho, jak se ke zkoušce staví - ne všechno totiž řekla slova. Brala to jako povinnost či skutečně toužila po tom konečně vyjít z "vlčecí" ochrany a postavit se na vlastní tlapy? Ze všeho, co měla na výběr, si vybrala astrála. Kdyby toho byl S'Arik schopen, rozzářila by se teď očka zase jemu - role učitele mu totiž byla také blízká, obzvláště kvůli výchově nové generace svého rodu, bral ji za jednu z nejdůležitějších. "Astrál je důležitá pozice a vyžaduje mnoho zodpovědnosti. Jako astrálovi by ti byla svěřena výchova všech vlčat od třetího měsíce jejich života až do chvíle, kdy se začnou vzdělávat ve své budoucí profesi," pravil významně. Musela být dobře obeznámena s tím, do čeho jde. "Budeme muset pečlivě prověřit všechny tvé předpoklady."
Co tím říkal? Že to nebude jednoduchý, samozřejmě. Učit neznamenalo jen vědět základ ze všech povolání, ale i vědět o světě, smečce včetně její kultury a historie, ovládat schopnost rychle reagovat a v nejhorším případě být schopen chránit. Jak na tom byla s bojovými vlastnostmi, to popravdě neměl jediného tucha. Anjel ale vypadala jako vlčice, která se na toto připravovala - a hodlal jí dát čas se připravit ještě trochu víc, protože právě teď byl rád, že chodí. "Pokud je to tvé definitivní přání, setkáme se za soumraku na ostrůvku, kde prověřím tvé dovednosti i znalosti." Zastavil se a podíval se na ni, z očí do očí. Snad aby umocnil důležitost svých slov.

Ani vysoký vůdce Přízračných nemohl propásnout velkou událost období, ne-li roku, jakou byl ples pořádaný jejich spojenci. Při poslední příležitosti před dvěmi lety ještě jako aesta zůstal hlídat doma, zatímco zbytek se odebral na slavnost, letos už ho do společnosti táhla jak povinnost hrdě reprezentovat svou smečku, tak úmysl udělat si nové kontakty. V účasti Ignisu vnímal jak příležitost vztahy zlepšit, tak risk dostat se do další prekérní situace - doufal ale, že všichni budou hrát fér a mír skutečně bude zachován. Byla to podmínka účasti, přecijen. Přesto S'Arika znepokojovala realita, že tentokrát jejich domov příliš hlídán nebyl - zůstali tam najisto jen Cielo, syn Ryumee a nejmladší potomci samotného Noxe, kteří i se svou matkou náhle ochořeli. Nebylo divu, že do poslední chvíle neřešil společenský oděv ani svůj doprovod, když se bál o jejich zdraví a dělal vše, aby měli před odchodem většiny smečky pohodlí. A že by se něco špatného mohlo stát, když bude pryč - přecijen, byla to slušná dálka. Dovolil si nakonec tedy pozvat Ryumee, která také postrádala společníka. Teď, když tu nebyla Nadezhda a Nwod'reoka nebyla ve stavu, aby mu jako za starých časů stála po boku, to byla jediná logická volba. Jaké by to bylo, kdyby sám vůdce přišel na tak obrovský ples sám? Asi by to ve výsledku příliš nevadilo, jelikož stejně hodlal spíše chodit mezi vlky a navazovat kontakty, ale aspoň na ten tanec to chtěl mít domluvené. A třeba Estrelačka ráda bude v obraze a doprovodí ho na okružní jízdě. Co se týče výstroje, S'Arik si na sobě nesl jen svůj zlatý náhrdelník, který pro důležitost události řádně vyčistil, a pak se mu na krku houpala ještě zašpuntovaná lahev s tekutinou neznámého původu. K čemu ta byla a jaké bylo její složení, to se dozvíme později.
S'Arika zajímala obzvláště účast Kultu, který byl také přizvaný - co pochopil, to kvůli nim se to celé mělo konat v noci, počínaje západem slunce. Až příchod na místo konání mu odhalil, že takové rozhodnutí hrálo do karet i další realitě, kterou byla výzdoba. Musel se pro tu krásu široce rozhlédnout, když vstoupili na mýtinu - krom toho, že byli všude vlci a ne málo, to tu bylo i nádherně nazdobené. Přírodninami a pak i podivnými houbami, které upoutaly jeho pozornost. V davu mimo členů své smečky zaznamenal i jiné známé tváře. Obrátil se ke své společnici. "Obdivuhodné vyzdobení. Znáš tento... Organismus?" Začal k Ryumee, vlastně nevěda jak svítící houbu pojmenovat. Krátce na svítící prvek ještě hleděl, než se znovu rozhlížel kolem. Zrovna zaznamenal vytí královských z Nihilu. Voltaire přicházela i se svou sestrou. Musel se rozhlídnout, jestli zachytí tmavý kožich svého syna, A'Kazy. Běda mu, kdyby nepřišel! Měli něco domluvené. Hodlal najít i zbytek rodiny - přes všechny povinnosti ve smečce vlastně ani nestihl poznat vlčata svého bratra. Vzali je sem rodiče?
Princezna sháněla dobrovolníky a on stál někde vzadu. Už nebyl mladý, aby měl potřebu se hrnout dopředu a vše vidět. Toto iniciativní místo přebírali jiní. Přesto ho potěšilo, že i za Přízračné se přihlásil dobrovolník - Hariuha, jejich umbra. Zrovna u něho neodhadoval, že by si přál být středem pozornosti, takže jeho důvody... Buď měl zájem o to si šplhnout, pasivně agresivně oponovat Ignisu (kvůli tomu ohni) nebo to bylo něco emotivního, čemu by S'Arik pravděpodobně nerozuměl. "Cením si, že jsi přijala mou nabídku. Předpokládám, že zde máš známé, které si budeš přát potkat - i já mám. Nejdříve však hodlám navštívit královnu Voltaire a ocením tvůj doprovod." Přecijen, bude to vypadat lépe, když vůdce a coelo přijdou spolu, hezky vyjádřit co měli na srdci. Přestože souhlasil, že tento ples by měl být o jedincích, byl toho názoru, že na smečky by se stále nemělo zapomenout. Nebyla to bariéra, byla to... Možnost k poznání. A slušnost byla na místě, když byli pozváni jako smečka. Než dodělají onen zahajovací ceremoniál, jak pochopil, museli čekat. Snad bude královna k zastižení.

Schválené, nahodí se až budeš splňovat podmínky pro další charakter.

Schválené