Príspevky užívateľa

Stále není jednoznačně zmíněno, jestli druzí nějak vnímají přítomnost vyvolaných duší, příp. mají šanci se proti magii bránit. Pohyb předměty bude povolen pouze na nejbližší vzdálenost, max. 75 metrů od Rikusiho. Zkus si prosím ještě magii přečíst a lépe zformulovat + "špionáž" se rovná duchovi s rozkazem zjišťovat informace?

Schválené, profil bude nahozen (nejspíš) později

Písemnosti v pohodě, ale magii prosím rozvést. Kvůli křišťálové stěně je třeba omezit nebo minimálně zpecifikovat ono získávání informací, které Rikusi prostřednictvím duchů provádí. Co se od duchů může dozvědět a co ne? Jak ovládá duchy, kteří jsou ve velké vzdálenost nebo je nevidí, příkazem? Je při manipulaci s duchy plně při vědomí, tedy schopný boje? Vidí duchy i ostatní?

Opravu pošli jako odpověď.

Vidět celou smečku pohromadě v něm vzbuzovalo jistou důležitost. I dle jeho názoru byla většina současných Přízračných spíše tichého charakteru bez potřeby se často shlukovat v hlučné davy, včetně jeho samotného. Život samotáře však už dávno nevedl, leč tak mohla jeho věčně nesdílná grimasa působit, ba naopak, společnost vlků své smečky často uvítal. Při přijímání pohledů přicházejících vlků své smečky si všímal zmatení, zvědavosti i očekávání. Všichni měli právo takové emoce cítit i se obávat následujícího, bylo to jen logické. Nevěděli. Nikdo nevěděl. On ale byl vůdcem, byl Milagou - své emoce nikdy nesměl nechat mluvit dřív než svá slova, aby je druzí špatně neinterpretovali nebo nevyužili. Dle jeho ideí by to byla slabost, jednat pod vlivem nepředvídatelných pochodů, byl by to projev zranitelnosti. Bylo by to něco, co na sobě obzvláště sousedy nehodlal nechat zřít.
Zběžně se rozhlédl po přicházejících. Vlků sem došlo přes desítku, starší členové i nováčci jako Roihu a Everett. Některé ještě neviděl, ale hádal, že brzy dorazí - mohli za vytím cestovat ze vzdálenějších končin. Ke svému uklidnění brzy spatřil všechny členy své rodiny, včetně několikaměsíčních vlčat. Sice doufal, že je Nwod'reoka nevystaví cizím očím, ale aspoň budou mít šanci sledovat, jak to ve smečce chodí. Ani Aikan nebyl sám, Nevaeh se držela při něm. Když za ním šedá vlčice potom s potomky došla, naklonil se k jejímu uchu. "O tom rozhodne situace," řekl jen jí, naznačujíc, že prozatím nemá dostatek informací k tomu s jistotou říct, že se má sbalit a odejít i s jejich vlčaty někam, kde by nehrozilo nebezpečí. Prozatím byl toho názoru, že jsou ve větším bezpečí se svým otcem. Dlouze pohlédl na Evar'lu a na M'Raan, skrývajíc své starosti za kamennou tváří. Asi by Nwod'reoce dodal víc, ale chtěl se držet svých slov a nedávat nic najevo.
Nemohl mu uniknout hlučný příchod Roiha a jeho těhotné přítelkyně nebo přílet jediného okřídlence smečky - Finna. Po své výzvě se Milaga posadil a nechal prostor k jakýmkoli oznámením. Zjištění, že mnozí vlčice v kruhu znali nebyl překvapivý, ale rozhodně byl příhodný, kdyby se rozhodly v následujících momentech pro kompletní blok. Zatímco vlci postupně vystupovali a podávali hlášení, prohlížel si obě zajatkyně. Hnědá vlčice - Saturejka, jak ji nazvala Nwod'reoka, stála přiměřeně ke své patové situaci. Nejspíše i kvůli svému zranění, jak zmínil Hariuha. Tmavá na druhou stranu stála vzpřímeně a hrdě, prohlížela si jejich skromný lesní tábor. Vzhledem k jejímu chování a předchozímu sdělení o Saturejce si mohl domyslet, že právě modrá je v sousední smečce výše postavenou. Pokud však vskutku byla - proč už se nepokusila o diplomatické řešení? Buď měl Ignis kompletně jiné způsoby mluvy s cizími nebo skutečně proti nim něco plánovali. Finnovo sdělení se zdálo být o této situaci klíčové a sedělo by s ostatními fakty. "Myslím, že právě teď je vlčicím Ignisu dostatečným trestem pád do zajetí, Cielo," zareagoval na slova mladé sigmy, snažíc se jeho představy trochu držet pod pokličkou. Nikdy nepodporoval trestání zajatců - za A byli cennější živí, za B mohli mít důležité informace a za C mohli posloužit jako spojka, bylo-li jich víc. Tuhle rovnost znal. Jedna smečka potrestala zajatce, druhá zabila ty jejich... A už to jelo - takto stupidně vskutku začínaly války, ty on v Norestu riskovat nehodlal. Přestože rád viděl tmavého mladíka s tyrkysovými znaky v akci a oceňoval jeho nadšení pro věc, i tím málem, co řekl, řekl dostatek. Zajatkyně byly vystaveny na obdiv v táboře smečky, kterou napadly, nedivil by se, kdyby už to bylo Ignisem bráno za velké zklamání. Nebo bylo jejich zajetí součástí plánu? Nemohl svou mysl zastavit od přemýšlení nad protivníkovou strategií.
"Děkuji za všechna hlášení," vyřkl vysoký nahlas a vstal, aby pokračoval v řízení. To se ještě ozval Roihu z publika s výzvou k vysvětlení. S'Arik ho zpražil pohledem. Trpělivost, chlapče. Rozešel se po kruhu, směřujíc svá další slova ke všem, zejména k Igniským. "Obvinění z vraždy je závažná záležitost. Ujišťuji vás, že takový přímý disrespekt k životu není v našich zákonech ani v nejmenším tolerován, natož učiněn s mým vědomím." Ach, jak zbytečné nedorozumění. Zbytečný akt podezíravosti, akt iracionálních emocí. Rád by tvrdil, že by se takového činu nikdo z jeho vlků nedopustil, ale některými sigmami si v současnosti ještě nemohl být jist, aby za ně vložil do ringu slova nikdo z nás.
Prohlížel si obecenstvo, když letmo zaznamenal cizí kožich. Modré oči se tím směrem docela rychle vrátily, aby se mohly přesvědčit, že se nejedná o dalšího špeha. Všimnout si toho bylo i ve vzduchu - slabý Nihilský pach, v takovémto davu s příměsí smradlavé kamufláže zajatkyň jen těžko zaznamenatelný. Přestože si cenil zájmu a velmi rychlého příchodu možného kontaktu se spojeneckou smečkou, nebyl zrovna nadšený, že jedinec nepočkal na vyzvání. Neměl teď ale čas to řešit, byl uprostřed důležité schůze. "Z vyřčených informací předpokládám, že se jedná o prosté nedorozumění, které vyvolalo přehnanou reakci v podobě vyslání maskovaných špehů. Otázkou je, co nám o nepřijatelném chování sousední Ignisské smečky mohou říci samotní její členové. Jakožto nox Přízračných bych se rád přesvědčil, že otevřený mezismečkový konflikt není ani ve vašem zájmu," pokračoval v řeči a zastavil se, postranní pohled na vlčicích. V tuto chvíli se otočil a vykročil k nim, aby jim oběma mohl pohlédnout zblízka do očí a zdůraznit tak svá následující slova. "Uveďte své jméno, postavení a úmysl." Jednoduché zadání, jednoduchý rozkaz. Něco už věděl a patrně by se dozvěděl i bez nich, ale proč nenechat mluvit je. Před lety by k takové lince přidal ještě pro záznam, ale včas si stihl uvědomit, že dnes mu za zády nestojí žádný písař, který by udržoval záznamy o válečných operacích a stavech. S myslí plnou vzpomínek na desítky podobných situací bylo pro něj v tento moment jen těžké se nevracet ke starým zvykům.

Nebylo třeba víc rozvádět informace ohledně mezismečkových vztahů. Everett chladného logického vůdce Přízračných svými slovy ještě nedokázal plně přesvědčit o své důvěryhodnosti, ale brzy dostane možnost ji prokázat činy. Šedý vlk přemýšlel nad tím, jakým způsobem nejlépe prověřit jeho vlastnosti. Vzhledem k tomu, že mu vlk neřekl jasný cíl, musel se rozhlédnout do větší šíře. Boj už zavrhl, jelikož by jen těžko sledoval vzorec v netrénovaném vlkovi, nejspíš by z takového střetu získal spíš rohatý. S'Arik mu nechtěl ukazovat své bojové taktiky. Lov se mu zdál jednoduchý, ne dostatečně zájem prokazující a vzdělávací... Onen průzkum zněl jako něco, co by mohlo benefitovat Everetta i smečku. Vlastně jeho finální plán zněl velmi podobně jako to, co zadal před nedávnem Roihovi.
Modré oči věnovaly pohled okolí. V hustém lese už byla tma. Vlk, který tyto lesy dobře neznal za dne je jen stěží prošel v noci. I to byla očividně jedna ze zkoušek, kterou hodlal nox uchazeči udělit - najít cestu pryč a cestu zpět. Otázkou bylo, jak dobře dával Everett pozor, když se do hloubi pralesa vydávali. Krkavec znovu zakrákal, ale pak se zvedl a odletěl. "Everette, vaším úkolem a vstupenkou ke vstupu do smečky bude následující. Vydejte se na jih, prohlédněte si kraj Norestu, vytvořte si lepší obrázek o zdejším území. Jako důkaz mi přineste mušli z moře a k tomu drobnou kořist do spižírny smečky. Při své cestě přemýšlejte nad tím, jak si představujete svou budoucnost ve smečce. Na splnění máte čas do západu slunce třetího dne, kdy se setkáte s jedním z nás v jehličnatém lese na hranicích Přízračných." Své vyřkl, na potvrzení svých slov se posadil. Hodlal tu chvíli nasávat atmosféru. A možná s pobavením sledovat, jak se Everett snaží vymotat z lesa a vydat se na jih. Pohlédl na něj s jistou vírou, že to pro něj nebude problém. Tulák z povolání - jistě si rád užije poslední dny svobody a bude mít čas si vše v klidu rozmyslet. "Vše ze zkoušky předáte a sdělíte dotyčnému. Hodně štěstí." Přidal ještě vřelé přání, přestože jeho hlas byl stále ledový a bezemoční. Pokud vlk neměl víc, S'Arik obrátil hlavu k obloze, ay sledoval první hvězdy.

Nebyl by den, kdy by se tmavý vůdce Přízračných neobával možných komplikací mezismečkových vztahů se sousední smečkou. Znal společnou historii a hlavně si byl vědom špehování Ignisu, které proběhlo na jejich území, když společně s Nihilskou monarchií uspořádali edukativní pobyt pro utvrzení dobrých vztahů. Jistě mohl očekávat další problém na obzoru a stejně tak se na něj mohl včas připravit, jak měl zvykem... Přesto ho zpráva o nepříteli na jejich teritoriu nemile překvapila, když mu ji ve spěchu Timothée předával. Špehové na území, patrně z Ignisu. Toto byla mimořádná událost a bylo třeba svolat smečku. Pokud jejich neklidní sousedé kuli nějaké pikle, i oni museli mít organizovaný plán. Štěstí, že hlídky dokázaly nájezdníky zajmout - třeba se od nich něco dozví.
Nad horami, loukami a lesy severního Norestu se až k formujícím se mračnům ozvalo dlouhé svolávací vytí noxe Přízračných. S'Arik sám spěchal do tábora v nitru Starého hvozdu, kde se smečka při při takových příležitostech obvykle scházela. Doufal, že narazí na Nwod'reoku, aby jí vyřídil, že vlci Ignisu za žádnou cenu nesmí mít přehled o stavu jejich vlčat. Přestože většina Cron byla vzrostlá a vlastně už téměř k nepoznání od dospělých, tři nejmladší členi smečky by se jednoduše mohli stát jejich slabinou. Když k dlouhým uším dolehlo další vzdálené vytí, uvědomil si, že muselo jít o protivníka o pár kopců dál. Potřebovali jednat rychle.
Vysoký vlk měl v tuto chvíli na sobě pouze zlatý náhrdelník. Svou zbraň i s postrojem ponechal ráno v noře smečky, která byla součástí tábora. Doufal, že dostane od zajatce informace naznačující, že boje nebude vůbec třeba. Jak se ukázalo, zajatec nebyl jeden, ale dva. Dvě vlčice. Nechal je předvést doprostřed kruhu, který se zde začal tvořit z příchozích členů smečky. Musel uznat, že tito špehové svou identitu maskováním museli skrývat bravurně, soudě podle zápachu linoucího se z jejich kožichů a špíny zakrývající jejich pravé zbarvení. O to více obdivoval hlídky, které je zajaly. Svým způsobem byl na ně pyšný za dobře odvedenou práci. Na tváři žádnou známku emoce ani soucitu neprojevil, samozřejmě. Jeho ledově klidná tvář byla vzhledem k situaci ještě přísnější než obvykle. Seděl v čele, narovnaný a hlavu vysoko, noru smečky měl před sebou, tedy za zády zajatců. Ty měl v bezpečné vzdálenosti před sebou a sledoval je, převážně však kontroloval příchozí.
Jakmile se na místě nacházelo dostatečné množství posluchačů, vstal. "Mí Přízrační, děkuji vám za urychlený příchod. Svolal jsem mimořádnou schůzi ze zde přítomných důvodů," zatímco mluvil oním oficiálním tónem a pomalu kráčel po place, naznačil pohledem na zajatce. Neměl v očích žádný odpor či podobnou primitivní emoci, ale uznal za vhodné na jejich přítomnost poukázat. Jen ať se cítí pod tlakem, jen ať slyší, čím jsou vinni. Porušili hranici a nyní se stali jejich rukojmím, snad i klíčem k vyřešení tohoto problému. S'Arik už odmítal nečinně přihlížet jejich drzosti, zároveň ale nechtěl porušovat své zásady, dokud nebude třeba změny přístupu. Došel blíž, jen tak metr od zajatců. "Je nemilé, že se musíme setkat takto, vlci Ignisské smečky. Vítám vás na našem území... Patrně máme o čem mluvit," pohledem probodl obě vlčice, než se zase pomalu vydal na své předešlé místo. Vypadal, že si to užíval? S'Arik se jen málokdy podrobně zmiňoval o svém minulém životě v roli vojevůdce, jelikož mu ty vzpomínky přinášely bolest. Ne, nelíbila se mu celá tato situace. Za žádnou cenu si nepřál, aby zkušenosti z dávné války ve své domovině musel použít i v Norestu. Předpokládal, že pro nikoho toto nebyla zrovna příjemná záležitost. "Hlídky, podejte hlášení." Po krátké odmlce se zastavil a pohlédl na Hariuhu, Timothéeho, Ciela a svého syna, A'Kazu, stejně tak i na další, kdo se odhodlají mluvit.

Nebylo by zodpovědné, kdyby se nikdy více nezajímal o kulturu spojenecké smečky. O jejich zvyky, ideologii a o historii, ze které se dalo dobře těžit. Některé kapitoly totiž sdíleli. Bohužel neměl šanci teď nedávno během výměnného pobytu sám navštívit území nihilských, aby si ještě rozšířil vědomosti. Skutečně se rád vzdělával, vždyť o tom byl celý jeho život, stejně jako se v tomto směru snažil vychovávat své potomky a zbytek rodu. Nebylo jednoduché být hlavou v tolika odvětvích, ale za tu desítku let už znal užitečné triky, jak i takovou nálož zodpovědnosti zvládat. Možná právě stáří ho uvádělo do rozpaků trochu víc než fakt, že má spoustu věcí na práci. Kdyby s touto výbavou stál před Voltaire o pár let mladší, patrně by toto byl ještě důstojněji vypadající moment. Byl zkušeným válečníkem a diplomatem, i jeho historie mluvila za sebe. Ne, že by se o ni často dělil, měla totiž i své stinné stránky. Mnoho stinných stránek potříštěných krví. No, aspoň že klouby mu díky celoživotnímu tréninku ještě fungovaly natolik, aby se nesl vznešeně, uměřeně ke svému charakteru a postavení. Asi záviděl malé světlé vlčici, že všechen ten život má ještě před sebou, zároveň si uvědomoval, že její věk byl na její postavení poněkud nízký. V jeho domovině by nebylo přijatelné, aby na pozici vůdce stanul někdo mladý a nepřipravený, na druhou stranu... Zdejší smečky byly mnohem menší, jednodušší na organizaci.
Být někým jiným, asi by se na její poznámku usmál. Stejně jako panovnice však S'Arik nebyl zrovna vlkem, který by známky emocí rozdával na potkání. Snad ani on sám si nepamatoval, kdy se tak stalo naposled. Jeho chladný klidný pohled byl vůči vůdci spojenecké smečky však stále o něco vřelejší, než by byl při běžných setkání s jinými. "Zažil jsem časy, kdy bych mou zbraň, Iptar, nosil z tohoto důvodu, nicméně Norest... Je vcelku klidným místem k životu. Není však nikdy na škodu mít se na pozoru a udržovat staré poznatky v paměti čerstvé pro případ, že jich bude brzy potřeba." Vysvětlil své důvody, hlavně ty hlubší. Ona připravenost mu byla mnohokrát užitečná i k záchraně životů, nehodlal v ní polevit. "Obezřetnost považuji za nutnou, obzvláště nyní. Naši sousedé neprojevují zrovna mnoho respektu k společné hranici." A toto byl ten druhý důvod. S trochou štěstí si Ignis opravdu jen hrál, protože se nudili. S trochou štěstí nedojde k ničemu vážnějšímu a stihne si do té doby i promluvit s jejich alfou. Nerad by se ve svém tvrzení o mírumilovnosti tohoto kraje mýlil.
Všímal si, jak se mladá vlčice snažila dostát své roli i postavením svého těla. Šlo jí to. Musela mít dobrého učitele. Nebýt mezi nimi tak komický výškový rozdíl, snad by si i jeden pomyslel, že se jedná o velmi oficiální mezismečkové jednání. A vlastně i toto místo s tím souviselo, když vzpomínal na minulost. "Příhodné, že se setkáváme zde. Pokud si správně pamatuji, je to právě oblast břehu této řeky, kde se bývalí vůdci našich smeček setkávali, aby si předali nové informace," poznamenal s jistým zájmem. Netušil, jestli toto sama věděla. Netušil, nakolik znala své rodiče.

Mezismečkové vztahy byly vždycky komplexnějším tématem. Byly za nimi události, myšlenky a činy. Politika. Přestože byl nox pro to udržovat toto transparentní mezi členy smečky, Everett ještě přijat nebyl. Stále se v něm potenciálně mohl skrývat cizí špeh. Přirozeně nedůvěřivá povaha šedého nutila k obezřetnosti ohledně odpovědi na tuto otázku. Nejspíš si sám naběhl, že dal prostor pro dotazy. "Nevyjasněné vztahy se táhnou od doby, kdy se Přízrační v důsledku přírodní katastrofy přestěhovali na toto území. Ignis si své hranice chrání ostřejším způsobem, dříve dokonce provozovali nemorální rituály s tuláky, kteří zkřížili jejich cestu. Časy se mění, obě smečky mají jiné vůdce, historické tendence však přetrvávají. Ignis a Přízrační mají rozdílné filosofie." Nezacházel do podrobností, sám vlastně ani všechny neznal. Zároveň celou dobu vyprávěl klidným, nezaujatým tónem. Teď už byli uprostřed hustého lesa. Nebylo zde živáčka - kromě krkavce shlížejícího z vrcholků starých stromů. Jeho černé oči byly inteligentní, leč nic nedělal. Vlastně byl nezvykle ticho, jen je pronásledoval. Vysoký alfa se zastavil. "Nicméně," nadechl se, "nemáte-li více dotazů, já budu mít poslední. Je zvykem při snaze se dostat do smečky prokázat své úmysly a složit zkoušku, která prověří úmysly a dovednosti jedince. Jak moc jste již měl možnost prozkoumat Norest, zdejší vlky obývaný kraj?" Pokud by neviděl vše, mohl by ho poslat něco prozkoumat. Byl tulákem, to bylo asi to, co mu šlo nejvíce, když o boji věděl jen z běžných šarvátek, lovil jen co potřeboval a komunikaci už mu ukázal. Blížila se noc, takže i to se dalo využít.

Vysoký vůdce Přízračných si užíval samotu. Byla pro něj útěkem před všedním smečkovým ruchem, před vším, co musel dělat. Nebylo to tak, že by na své povinnosti kašlal - to rozhodně ne! On byl důsledný starší vlk plný zkušeností a znalostí, který vždy práci upřednostňoval před vlastními potřebami. Jen rodina ho čas od času dokázala plně změnit koncept běžného dne a věnovat se výchově či kvalitnímu společnému času. Nwod'reoka, jeho bývalá a brzká partnerka, nyní jistě byla s jejich nejnovějšími vlčaty v bezpečí území, zatímco on se rozhodl vydat se na krátkou procházku. Pročistit myšlenky. Nebo vlastně ne. Vždycky měl nad čím přemýšlet. A nyní to byla převážně rodina, co zabíralo jeho pozornost. Syn rostl a stával se z něj silný a rozumný mladý vlk, kterého z něj otec chtěl mít. Měl v sobě i něco dalšího, typicky zdejšího, co šedý už tolik formovat nedokázal, ale věřil, že to není nic zlého. Přestože rád lpěl na starých zákonech a zvycích, život se vyvíjel. Měl vše naplánované dny, týdny, někdy i měsíce dopředu. Vlastně něco i na roky dopředu! Už teď věděl, že jedno z nejmladších vlčat by rád viděl na pozici diplomata. Souviselo to s jeho představou o vývoji Přízračných.
Z neustálého toku myšlenek ho vytrhlo krákání velkého opeřence, který mu kroužil nad hlavou. Známá tvář, jeho pronásledovatel. S'Arik měl dnes s sebou jak postroj s tmavou čepelí Iptaru, tak brašnu. Hodlal se cestou zpátky stavit v troskách a podívat se, jestli by tam nenašel více papíru pro své zápisy. Snad nezačne pršet. Zatím to ale nevypadalo, brzké jaro bylo v plném proudu. Několik čerstvých hřejivých paprsků dokonce dnes obdařilo krajinu krásnými odstíny. Jen ten poletující pyl by jednoho odradil od vycházky. Iptar s sebou nosil z čistě praktických důvodů - pro případ, že se dostane do situace, kdy ho bude potřeba. Vzhledem k tomu, jak se Ignis choval posledně, musel být vždy připravený na nejhorší. Modré oči se zvedly k obloze. Brzy pochopil, co se jeho černý společník vysoko na nebi snažil naznačit - cizí přítomnost. Přimhouřil oči, aby zaostřil na malou postavu na obzoru. Zamířil k ní. Konverzace by vlastně neuškodila na odehnání starostí, ne? Jakmile se dostal blíž, došlo mu, s kým má tu čest. Sama panovnice! No, s tou si právě teď rozhodně měl co říct.
"Vaše Veličenstvo... Voltaire, přeji pěkný den," oslovil Nihilského monarchu po způsobu její vlastní smečky, leč tomu přidával vlastní slušné vychování. Samozřejmě složil i poklonu, jako alfa alfě. "Neruším?" Narovnal se opět do plné výšky. Škoda, že neměli smluvenou schůzku - skoro si připadal, že otravovat ji na výletě mimo smečku bylo nemístné, když to je očividně to, co alfy dělají, když si chtějí vyčistit hlavu od smečkových záležitostí. No, smečkové záležitosti překvapivě momentálně nebyly jeho primárním důvodem k navázání tohoto rozhovoru.

Anjel v tom měla tedy tlapky nejvíce. Láska jednomu zamotala hlavu a nutila ho dělat zbrklá a mnohdy hloupá rozhodnutí, její hormonální vliv mohl být katastrofický. S'Arik sám sice znal, co znamenalo duševní souznění a emociální blízkost, ale pojem láska se až příliš ve slovnících pojil s emocemi, které potlačoval. Cizí láska ho proto fascinovala a snažil se ji pochopit, přestože si od ní držel profesionální odstup. Pro hnědého vlka to ale zřejmě mělo zdaleka jiný význam - muselo to pro něj být nečekané a silné pouto. Nové poslání, vhodná příležitost k tomu obrátit si život vzhůru nohama. Doteď svůj život vedl chaoticky, tuláctví nebylo nic lehkého, na té lásce tedy muselo být přeci jen něco dobrého, když se snažil změnit, když se rozhodl stát členem Přízračných. V ohledech přežití ho vlastní zkušenosti nejspíše už zocelily, ale o společnosti se toho měl stále dost co učit.
Trpělivě čekal, než se vyjádří. Ona tajemství šla zřejmě ještě více do hloubky a nedostatek očního kontaktu a každá další tichá sekunda tomu přidávala na vážnosti. To, co mu bylo řečeno, ho slabě řečeno překvapilo. Jak se... Láska neláska, toto nebylo vhodné chování. Jeho už tak ledový pohled ještě zchladl. Hlavou mu projelo překvapení, nevěřícnost a zlost v tomto pořadí, než zase začal vypočítávat. Jak se něco takového mohlo stát? Mohla by to být pravda, teď to dávalo ještě větší smysl. Vždyť ale byli tak mladí! To už smysl nedávalo. Zrzavá dcera Kory za sebou sotva měla první zimu a hnědý na tom nemohl být o moc lépe. Do ticha, ve kterém S'Arikův přísný pohled vyhledával žlutá očka Roiha, se ozvalo blízké zakrákání. Velký černý pták je bedlivě pozoroval.
Nox se musel nadechnout, aby z tlamy nevypustil nějakou blbost. Byl naštvaný, že mu Roihu zatajoval podstatné informace, to jistě, ale pokud ho teď bude kárat stejně jakoby káral člena své smečky, který porušil zákon, asi by se za ním chlapec se svými problémy znovu svěřit nepřišel. Musel se tedy kousnout a uvědomit si, že toto byl vlastně Roihův projev důvěry a respektu. "Za svůj dlouhý život jsem ani v mnoha říších, které jsem navštívil, nikdy neviděl rodiče tak mladé," uznal svůj údiv nad tímto oznámením. Vlastně ani netušil, že to lze, se jen tak před nějakým přijetím dospělácké zodpovědnosti udělat vlčata. Jaká za tím byla věda? Byla vůbec šance, aby se ta vlčata narodila zdravá? Nerad by viděl ztráty na životech jen kvůli nerozvážným rozhodnutím. "Jistě sis neuvědomoval, že těhotenství znamená pro zdraví samice riziko," vydechl. Netlač na něj. Jistě že si to neuvědomoval. Anjel sice znal, byla to členka jeho smečky, ale o to víc ho udivovalo, že ani ona by mu takovou klíčovou věc neřekla sama. Musel se o tom dozvědět sám a ještě od tuláka, kterého neznal déle než pár dnů. Ze dvou setkání a několika slov. Muselo to být tím, že byla na tyhle věci ještě příliš mladá, nikdo asi necítil nutnost ji o tom vzdělávat. Nejspíš nevěděla, jak o tom s dospělými mluvit. Asi budou muset trochu pozměnit výchovu. Vlastně ho mrzelo, že víc byla ochotná říkat tulákovi, než vlkům, které znala celý svůj život. "Budu k tobě upřímný, Roihu, Přízrační se potýkají s několika problémy. Klima nad územím bývá vlhké a chladné, malá vlčata se musí držet v teple. Hory lemující údolí jsou proslulé výskytem vrcholných predátorů, mlžných jelenů... A v neposlední řadě, sousední smečka, smečka Ignisská, poslední dobou projevuje známky výbojnosti. Mezi nimi a námi je historie sporů." Nechtěl to rozvádět dopodrobna, jelikož o to tady nešlo. Šlo o varování, o stržení mladíkových představ. Připomenutí, že žádné rodičovství není med. Ach, sám nox by mu měl co vyprávět, však sám teď vychovával už třetí vrh potomků Milagy. Vlčat, která procházela mládím pod přísným dozorem a vedením svých rodičů. Žádné chyby, žádná pochybení. Incident, který sem Roiha vedl, by byl v jeho rodině vnímaný jako velký prohřešek hodný kompletní převýchovy.
Znovu se nadechl. Asi byl trochu zklamaný, že toto bude muset řešit. Smečka tedy brzy nebude bránit jen dvě malá vlčata, nýbrž čtyři, pokud se tedy skutečně narodí. Dělalo mu to starosti, protože tímto tempem nebude vlků, kteří by bránili. Aikan a on byli sice stále při síle díky celoživotnímu tréninku, ale nebyl naivní, věděl, že to nebude trvat navždy. "Rodičovství je pravým krokem do dospělosti. Jsi mladý a nezkušený, být otcem a partnerem ve stálém svazku může být... Náročné. Udělal jsi správné rozhodnutí, přidat se to smečky. Přestože tímto porušuješ jeden ze zákonů - se kterým, předpokládám, jsi nebyl zcela seznámen - vidím, že jsi ochoten za svou rodinou stát. Dělat změny na sobě samém. Tam totiž skutečné změny začínají - v nás samých, v jedinci. Vaši potomci budou členy Přízračných jako jejich rodiče. Nemusíte se bát si požádat o pomoc." Snad jeho slova splnila onu funkci, se kterými je vyslovoval. Snaha mladé rodiče nějakým způsobem podpořit, ujistit o podpoře.

Pokračovali lesem klidným tempem. Velký pták je sledoval, přestože pleskot jeho křídel se ozýval jen občasně. Tyto tiché momenty v lese padajícím do tmy měl S'Arik rád. Byl to čas, kdy se obvykle uchyloval k meditaci a tichému rozjímání, jelikož ještě nebyla chvíle pro spánek, ale už ani nebylo vidět dostatečně na to, aby četl a tvořil nové spisy. Měl docela jasný režim každý den, ačkoli se do něj málokdy vešly jak smečkové záležitosti, tak rodina a osobní život. Neměl ve zvyku se zastavovat. Tulácký život byl jednodušší. A možná trochu smutnější, protože nutnost se neustále pohybovat vylučovala možnost si dělat větší plány a uskutečnit větší projekty. A samota, ta taky neprospěla každému. Everettova slova ohledně smečkového fungování poslouchal se zájmem, ačkoli jeho tvář žádnou emoci neprojevila. "Vskutku, každý se podílí na tom, aby smečka prosperovala," souhlasil. Harmonie byla asi to správné slovo, jak rohatý správně užil. "To je fungování vnitřní. Smečka je větší organizovaný kolektiv vlastnící své teritorium, proto jsme samozřejmě známí i za našimi hranicemi. Každý člen Přízračných svůj domov reprezentuje svým vystupováním. Vůči tulákům máme neutrální postavení, přestože jim je vstup na naše území zakázán. Smečka Nihilská sídlící na jihu u moře je naším spojencem, sousední Ignis má poněkud vznětlivější povahu, ale snažíme se vyhnout konfliktům. Vlci města, Kult, s jinými smečkami nekomunikují." Vysvětlil základy, aby tmavý vnímal i onen větší obrázek. Jestli přicházel nově, tohle byly informace, které se mu budou hodit. Ve svém přednesu už ani nezmiňoval Hejno, jelikož jejich delegáti se mu už slušnou dobu neozvali. Kde těm byl konec? Občas si říkal, že ti ptáci musí být ptakovlci, ačkoli mu bylo jasné, že kdyby to tak bylo, už dávno by dostali nějakou komunikaci. "Je něco, na co o smečkách či Přízračných dosud neznáte odpověď?" Nechal mu prostor pro dotazy. Už byli docela hluboko ve Starém hvozdě, okolo ani živáčka.

Ace x Saturejka

Hariuha x Saturejka

Akryl x Syvair

Alaric x Rivera

Kettu x Cepheus

Artemis x Jarumi

Ryumee x Everett

Anjel x Roihu

Anjel x Roihu 2

A'Kaza x Voltaire

Bellanna x Toshi

Bellanna x Silhouette

Zaniyah x Fantine

Takových chvíli nejspíše přijde více, než si navykneš, milý Roihu, pomyslel si, otázkou je, jak dlouho ti bude trvat se přizpůsobit. No, jestli se o tulácích dalo něco říct, tak to bylo to, že byli přizpůsobiví, protože jejich život byl stále v pohybu. Roli pohodlných v tomhle porovnání měli vlci smečkoví, co žili přisedle a obvykle někdo spižírnu plnil čerstvým žrádlem. No, vzhledem k tomu, že Roihu se ukazoval být vskutku extrovertním a sdílným jedincem, který je do věcí nadšen - tak jak tvrdil - se nox vlastně ani nebál, že by si svépomocí nenašel místo ve smečce. Nějaké, jakékoli. Nicméně i takový problém tu kdysi potkal - vlky velmi zapálené pro to se dostat do smečky a žít ve společnosti, ale při socializaci s jinými tak nějak disociovat a nezapadnout. Ta slepá tmavá vlčice, kupříkladu. Měla motivaci i důvody dostatečné, i inteligenci, i přesto ji hvězdy vedly jinou cestou.
Sněženky nebyly do země zasazeny zrovna nějak šikovně. Tmavý by jich asi i litoval, kdyby byl botanik. No, i pro něj to byla jen kytka. Jestli se tu Roihu naučí eliminovat neohrabanost a i sázet kytky, asi to bude jenom bonus. Na jeho optání se se nezatvářil nijak jinak, ale aspoň přikývl. "Uvidíme, jestli povstane," utrousil jen. Byla tu teď očividně důležitější záležitost, o které se měl brzy dozvědět. Zatímco hnědý mluvil a tmavý poslouchal, nad korunami stromů se ozvalo máchání křídel velkého ptáka. Černý krkavec přistál na vyšších větvích a pak slétl na nižší, sledujíc dva vlky párem temných očí. S'Arik mu pozornost nevěnoval, protože to stvoření poznával už i po zvuku. Pták ho pronásledoval všude možně už slušnou dobu.
Slova, která hnědý vypouštěl, zněla jako něco, co neměl rád - zatajování důležité informace. Zachytával každé jedno a analyzoval je, zatímco jeho ledový zrak jen upíral na tvář, která se očnímu kontaktu vyhýbala. Tyto emoce pro něj musely být citlivé, že o nich nedokázal s alfou mluvit tváří v tvář. Nebo jen nebyl zvyklý se někomu takhle zpovídat? Nebo si tím nebyl jistý? Ne, pravděpodobně si jen uvědomoval, že nox se cítil mírně offended tím, že mu taková informace nebyla sdělena jako první. Na druhou stranu musel připustit, že i na tom dolním mozku něco bylo. Vzhledem k tomu, že koncept lásky zcela nechápal, možná by skutečně býval měl delší dráhu k pochopení jeho motivace. "Jsou-li fakta, která jsi mi podal předtím pravdivá, pak vašemu vztahu nemohu bránit," vyřkl. Vedla ho sem konekce - tím asi líp, bude se mu lépe zapadat. Ovšem... Asi by čekal, že takovou informaci by mu řekla Anjel už když spolu mluvili. Proč tomu tak neučinila? Bála se jeho reakce? Bylo v tom něco víc, co ještě nezaznělo? "Však jak jsem říkal - důvěru si je třeba získat. Nepotřebuji sice vědět všechna tvá niterná tajemství, ale chci abys věděl, že alfa naslouchá svým členům. Je ještě něco, o čem bych měl vědět?" Měl pocit, že Roihu ještě nedomluvil. Tak trošku přitlačí, ať z něj vypadne víc.

Nové začátky, ach ano. Jeden mohl začít nanovo v novém prostředí, s novou společností a s novými příležitostmi, zapomenout na chyby minulosti a konat s vyšším uvědoměním. Ti chytřejší se z chyb minulosti navíc ještě poučili, aby je neopakovali. Přestože on sám byl docela konzistentní jedinec, své zásady vlastně v průběhu věků příliš neměnil, i on takový nový začátek zažil. Bylo to jeho rozhodnutí zcela neobvyklé pro vlka Společenství, rozhodnutí opustit Henob. Navždy. No, díky tomu byl teď tady. Toto byl v současnosti jeho domov - a brzy se takovým měl stát i pro Roiha. Přestože si tím nebyl úplně jistý, skoro by řekl, že mladík pochopil podstatu zkoušky - nešlo jen o předměty, nešlo o tu materiální část, šlo o myšlenkové pochody, které ji doprovázely. O chtíč se opravdu připojit ke smečce. O prokázání záměrů, ochoty poslouchat a respektovat. "Život v kolektivu je o dost jiný než žití na samotě, však přináší řadu benefitů," přikývl. Vlastně se docela těšil na to, až bude sledovat jeho začleňování. "Pojď, zasaď tu bylinu," tmavý ještě jednou naznačil k trsu sněženek a udělal krok zpátky, aby ukázal i tu jamku, kterou do země vyhloubil. Cenil si kultury a symbolismu, a toto možná nebyl oficiální rituál, ale byly to první kroky nového člena na smečkové půdě. Musel najít způsob, jak ho pomalu seznamovat se zvyky - a symbolismus byl významnou částí. Symbolem byly Přízračným hvězdy, sněženka mohla být osobním symbolem pro Roiha. Symbolem splnění jeho zkoušky a nové kapitoly života, který tu hodlal žít.
Domov bylo slovo, co hodně znamenalo. Slzičky dojetí sice z jeho slov S'Arik neuronil, ten se tvářil úplně stejně jako před chvílí, ale uvědomoval si hloubku takového rozhodnutí. Místo, kam se může vlk vracet, kde bude vítán a ceněn, to byl domov. "Pak doufám, že ti rodina Přízračných bude dobrým domovem." Pokud šlo o komfort, asi si ho každý tak trochu tvořil sám. Nemohl slíbit, že se mu tady bude líbit, mohl ale říct, že je vítán. Následující slova hnědého v noxovi vyvolaly zájem. Takový ten podezřívavý, kdy si nejste jisti, jestli z dotyčného vypadne něco fakt strašného nebo drobného, nepodstatného. Co mohl mít na mysli? Udělal v životě něco špatného, co ho pronásledovalo? Byl tajně ve spojení s Ignisem? Měl breberky? Modré oči zůstaly zakotvené na těch jeho. "Povídej," pobídl ho. Přístupně, klidně, přestože v očích měl jistou přísnost.

Nox se neposadil. Stál. Možná protože byl radši v pohybu, možná na znamení toho, že toto nebude trvat dlouho. Vracel se z obhlídky, konec konců. Měl by se ještě porozhlédnout po Nwod s vlčaty. Zatím si nebyl jist, jestli své potomky chce vystavovat cizinci. Přestože Roihu působil svou upřímnou ukecaností věrohodně, znal ho pouze z jedné konverzace. Nejraději by ho sledoval při konverzaci s jinými, aby zjistil, jestli to celé není jen dobré herectví. Proto měl radši, když s vlky navázal hovor předtím, než došlo na představení pozic. Ne, že by se choval jinak, když jeho identitu druzí neznali... Ale často pozoroval opak u druhých. V tomto případě ho prozradila Anjel.
Zkoušku nicméně mladík splnil. Sice ne doslovně, prošel územím Nihilu, ale to mu nezakázal. Prohlédl si předměty, co byly doneseny, a k oblázku sklonil hlavu, aby nasál aroma - ano, vskutku tam nějaký ten slaný zápach bych. "Máš na mysli něco konkrétního?" Zareagoval na jeho slova o přemýšlení. Možná měl hnědý na jazyku něco, co se týkalo smečky. Něco, na co si ještě vzpomenul po jejich volném rozhovoru, něco, co by jeho alfa měl vědět. Vlastně cokoliv. Ovšem, že chtěl Sarik vědět, na čem s tímto jedincem je. Udělal pár kroků zpátky a tlapkou rozhrnul půdu, nechávajíc v ní důlek. Hnědému naznačil k trsu sněženek. Bílé květy sice už zrovna živě nevypadaly, ale taky nemusely být ledabyle hozeny na hnůj. "Zkoušku jsi splnil. Je příhodné, že jsi i poznal nová místa a jistě v tom budeš chvíli smět pokračovat zde - jakožto tvůj nový alfa bych jistě uvítal, kdyby ses v následujících dnech mezi námi socializoval mezi porozhlédl po území," neříkal tím že teď musíš být jenom doma, tady za hranicí, ale bylo to doporučení. Ten typ doporučení, když učitel zadával stránky z učebnice, které budou v testu - vlastně docela důležité doporučení. "Jakožto sigma si budeš muset osvojit dovednosti a vlastnosti člena smečky a hlavně - získat si naši důvěru." Mluvíc o důvěře, věnoval Roihovi důležitý pohled.