Príspevky užívateľa

V těchto dobách bylo pro Noxe docela výjimečnou událostí, když opustil území smečky. Samozřejmě to mělo spoustu dobrých důvodů - pracoval, musel být k dispozici členům a zájemcům, a samozřejmě, staral se o rodinu. Trénink jeho staršího syna byl momentálně ještě jeho zodpovědností, přestože ho brzy hodlal plně přenechat bratrovi. On se bude muset plně věnovat svým novým potomkům. Když mu nějaký ten čas náhodou zbyl, měl své svitky... No, ne že by se to teď zrovna stávalo. Ti malí, leč chytří haranti mu způsobovali vrásky na tváři asi stejně jako nejistý status sousední smečky a otázka změny ve vedení celé smečky, kterou připravoval. Těžko najít moment, kdy by se nox Přízračných zastavil... Ale on se snad ani zastavovat nechtěl. Možná už byl zvyklý, toto byla jeho role. Unavený byl, ale vždy to sváděl na věk. Jako správný Milagovec dokázal veškeré osobní problémy skrýt za kamennou masku silné, rozumné a střízlivé osoby.
Kdy přesně se hnědý tulák, kterému zadal před pár dny zkoušku vrátí, to nevěděl. Schválně mu nedával limit, aby mladíka až tolik nestresoval. Sice byl v těchto ohledech zastáncem tvrdé výchovy, ale vůči kompletně cizímu tulákovi, který si teprve zvykal na to, že bude muset poslouchat rozkazy a řídit se zcela novými zákony, byl shovívavý. Ta změna pro něj může být těžká. Členy smečky samozřejmě o jeho brzkém příchodu informoval, aby ho nečapli a nevyhodili, kdyby ho našli štrádovat si to po území. Na pach hnědého vlčka S'Arik narazil, když se vracel z obhlídky. Na rozdíl od jejich setkání před třemi dny na sobě dnes měl postroj i s dlouhou tmavou čepelí, nedávno ostřenou. Pach následoval až do lesa, usuzujíc, že vlk skutečně věděl, kam kráčí. "Roihu," oslovil ho, jakmile byl blíž. Tvář i hlas - jako vždy - v ledovém klidu. "Vidím, žes zpět. Jak se ti dařilo splnit mé zadání?" Rovnou k věci. Vysoký alfa hnědého obešel tak, aby mu stál tváří v tvář. Obloukem, aby ho neohrozil svou zbraní, ovšem. Viděl, že skutečně požadované předměty leží na zemi, ale vlastně ho zajímalo, co si ze třídenního zážitku jejich brzký člen odnesl.

Schválené

Následovat ve stopách otce, to bylo přání, které mu Estrelačka sdělovala, když se vrátila zpět k Přízračným. Byla jediná ze své blízké rodiny kdo zůstal, a přestože tu již neměla otce a na její matku by jeden snad i zapomněl, když svá vlčata ani tehdy zrovna nevychovávala. Pamatoval si své zklamání, když je i přes jeho snahy opustila Marielle. Netušil, kde ta fialová vlčice byla teď, ale předpokládal, že i ona se vydala hledat za hranice Norestu. Ryumee byla jediná, kdo z nich právě teď v jeho poli působnosti dostával jménu své rodiny. Brala to jako povinnost, službu či břemeno, být přední osobou? S'Arik znal ten pocit bytí v čele a už v něm chodil kolik let, no dokázal si představit, že pro tak mladou vlčici to může být trochu velké sousto.
Bylo tedy vůbec správné jí nabízet další povinnosti? No, na druhou stranu dokázala, že ty dosavadní zvládá s přehledem. Netušil, jak se cítila uvnitř, ale ne, že by to jeho chladná logická hlava dokázala chápat. Sledoval její počínání s očekáváním a jistou pýchou. Vždycky bylo majestátní, když byl někdo povýšen, přestože toto bylo jen tady mezi čtyřma očima, ne před celou smečkou. Přikývl. "Dobrá tedy," tmavý ještě jednou zvedl hlavu, přestože jeho tlapky byly již pomalu na odchodu. "Těším se na naši spolupráci. Jako doteď samozřejmě platí, že jsem kdykoli k dispozici - uvítám jak aktuality z tvého oboru, tak poznatky a návrhy pro chod smečky." Musel ji trochu motivovat, ujistit, že se zajímá. To sice bylo jistě všem členům jasné, ale vztah mezi alfou a Coelami měl být ještě o stupeň upřímnější. Toto postavení nakonec už v podstatě patřilo do vedení. Pokud nebyl přítomen alfa či beta, coelo mluvil za smečku. "Gratuluji... A přeji hezký den," drobnou zdvořilou poklonu složil, než se vydal dál po horách. Mířil k Hvězdné jeskyni, aby si trochu utřídil myšlenky.

Možnost žít byla cena každému, ale nebyla to vlastnost, co by jednoho přiměla k někomu chovat respekt. To byla třeba rozhodnost, svoboda nebo smysl pro rodinu. Tmavý se podíval do korun stromů. Zdálo se mu, že slyšel šelest křídel - a taky že ano. Jeho známý krkavčí kamarád je sledoval. Občas přemítal nad tím, co ten pták vlastně chce. No, prozatím ho ignoroval. Everett byl důležitější osobou. "Já si jakožto alfa smečky a vůdce této rodiny vážím loajality, zodpovědnosti upřímnosti svých členů. Pro ty je sice důležité umět držet krok a s ostatními vycházet, ale i zachovat si vlastní individualismus, který do fungování smečky přináší rozmanitost a různost názorů. Každý člen se mnou může mluvit o všem možném, obzvláště o záležitostech, které mají ovlivnit celý budoucí chod smečky," promluvil, asi se tak nějak snažíc naznačit, že přestože byl toto přijímací pohovor, chtěl po fialovém, aby se uvolnil a mluvil o čemkoli, co by ho napadlo. Tím samozřejmě nemyslel jen přijímání nových členů, ale i třeba vlčata nebo změny v postavení. O těch tedy rozhodoval on a lex, nu byly tu další vlivy.
Zase chvíli kráčeli a starý les se nořil do tmavších odstínů, nechával prostor pro případná slova Everettovi. Vlastně i přemýšlel nad tím, co mu zadá za zkoušku, když dostal jen základní informace. "Jak si myslíte, že to v takové smečce funguje? Jistě jste na cestách či už od Ryumee něco slyšel. Zajímá mě, co všechno," nahodil další dotaz. Krkavčí křídla se zase ozvaly v blízkosti, S'Arika to ovšem nijak nestresovalo. Toto byly jejich lesy.

No, Everett mohl být fajn týpek, vhodně starý a vhodně vypadající, ale pomalu se noxovi ukazovala pravda. O boji věděl, ale zřejmě ho nikdy neučil nějaký zkušený bojovník, zakládal si jen na svých malých zkušenostech. Začínal předpokládat, že s jeho lovem to bude podobně, strategie spíše sebou vytvořené, ale funkční hlavně z hlediska nasycení jedince. Jak bude tento vlk schopný fungovat, když najednou bude dělat všechno se smečkou, v rámci jednoho organismu? S'Arik pochyboval o tom, že to jeho přizpůsobení bude tak jednoduché, jak si Everett myslel, nebo aspoň dle toho, co říkala jeho řeč. Ještě víc sus byla absence zajímavého příběhu, který by se svým novým alfou mohl sdílet. Nic? Modré oči s mírně zkoumavým výrazem na chvíli vyhledaly tvář tmavého vlka. "Čeho si v životě nejvíce vážíte?" Položil další filosofickou otázku, místo toho aby zareagoval. Jeho mlčenlivost ohledně Everettových odpovědí mohla značit víc věcí, momentálně si však ještě potřeboval získat noxovu důvěru. A taky... Čas. Zatímco kráčeli, tmavý je vedl hlouběji a hlouběji do lesa, kolem keřů a spadaných kmenů, stromů a vyšších stromů. Všude to vypadalo stejně. Příšeří a chladný vzduch v lese značil o tom, že tak do hodiny by mohla být tma.

Že byl Everett tím pacifistickým typem vlka byla jen dobrá zpráva. Takové vlky potřebovali, klidné a sečtělé. Měl snad i nějaké moudro, které by mohl sdílet se S'Arikem? Ten si aspoň nemusel dělat starosti s tím, že by musel někoho převychovávat nebo přemýšlet o nepřijetí. Byl si jistý, že kdyby tento jedinec nebyl takový, Ryumee by vůbec o vedení ho na území neuvažovala. No, zatím se zdál být docela prima chlápek, usměvavý, přímý, možná trochu málo ukecaný týpek. To už si ale nox zažil Roiha, teď byli všichni okolo tiší. Projednou uvítal i trochu ticha. "Ve smečce je jistě potřeba venatorů i umber," konstatoval fakta, ale ve slovníku Přízračných. Vlastně ho víc zaujala i jeho druhá slova, ta s menším důrazem. Smečkový psycholog? To musela být taky užitečná funkce, no doteď psychické zdraví stejně jako to fyzické spravovali léčitelé, a těch bylo momentálně dost. Napadlo ho, aby ten rozhovou "pomáhání psychicky" vyzkoušeli teď a tady, ale uvědomil si, že by to mohlo být nevhodné, minimálně dokud Everett nebyl součástí smečky. A i kdyby se jím stal, mluvit do duše všem hned ze začátku by neznámému jedinci jen těžko dovolil. Na to bylo třeba si získat důvěru. Vyšli ven z nory a šedý zamířil napravo, míříc cestou do starší, větší a temnější části hvozdu. "Máte s bojem delší zkušenosti, či spíše tulácké šarvátky?" Chtěl slyšet víc. Asi ne jen o tom, co Everett uměl, ale i o tom, odkud pocházel, jak vyrůstal. Vypadal jako někdo z lepší rodiny, jistě měl nějaké vzpomínky. "Povězte mi něco o své minulosti, Everette." Hodil na něj krátký pohled, ale jinak ho svým bodavým zrakem nestresoval. Toto měl být casual, klidný a otevřený rozhovor. Nakonec, Přízrační byli jako rodina.

Takový extrovertní vlk se jistě musel potkávat s kdekým - a taky že jo. Překvapovalo ho, že o zrovna o Nihilu, symbolu dobré smečky, tolik nevěděl. Možná se květinová smečka teď potýkala s nějakou krizí. Asi k nim brzy pošle rimory nebo sám vykročí na průzkum. To už vlastně dlouho nedělal, takové nezávazné toulání. Nějaký vandr na více dnů. S'Arik byl vždycky poctivě na místě, kde byl potřebný. A nikdy si nestěžoval, už to bral jako svou roli pod sluncem. Být k dispozici, rozhodovat, podílet se. Nikdy by po druhých nežádal to, co by sám nebyl ochotný splnit. Zatímco poslouchal jeho monolog, došli podél hranice ke kameni, co se nacházel docela osamocen na louce. Kdyby rostly zdejší máky, zřejmě by ani nebyl vidět. Nebyl velký. S'Arik ho půlkruhem obešel a zkontroloval značku, která na něm byla nakreslena. "Nihilská monarchie je spřátelenou smečkou Přízračných, jsou našimi spojenci. Jejich ideologie je otevřená každému, stejně tak jejich srdce. Ignisská smečka s námi skutečně příliš vřelé vztahy nemá, naše jižní hranice přímo sousedí s tou jejich severní. Přízrační ovšem žádný konflikt nevyhledávají, naše vystupování navenek je založené diplomaticky." Nejspíš to samé slyšel už od své kamarádky, ale teď to měl vyloženě jako informaci, jak se k vlkům kolem má chovat. "Pokud se přidáte mezi nás, bude svět o něco menší. Budete nosit pach smečky, budete součástí našeho vystupování navenek. Každý člen smečku reprezentuje." Když už ho to napadlo, proč to neříct. Aby mladému bylo jasné, že je to taky nějaká zodpovědnost, stát se členem smečky. To už ale ze vší té verbální i neverbální řeči jistě věděl a byl ji připravený přijmout.
Vysoký se sklonil, vzal kámen a opatrně obtáhnul znak. Chtělo to, nedávno pršelo. Všechny značky na hranicích byly takto pravidelně obnovované, pokud nebyly vyřezané či vytesané. Měl mezitím čas poslouchat slova svého společníka. Přízrační se na tuláky jistě přes prsty nedívali, ale byla pravda, že své území si bránili a smečka je prostě smečka. Dávali jí přednost, když je povinnosti nezavedly jinam. "Nuže," zvedl hlavu, hledíc na vlka pronikavýma očima. Měl pocit, že už věděl dost. Jistě by se dozvěděl ještě plno dalšího, chlapec byl vskutku ukecaný, ale S'Arik na svá stará kolena taky potřeboval chvíli přemýšlet. "Součástí přijímacího rituálu je splnění úkolu, kterým bude ověřeno, že o členství mezi Přízračnými vskutku stojíte, Roihu." Přijímačky byly takový první krok na cestě smeččana. Splněním úkolu si vlk většinou začínal budovat všechno to potřebné - smysl pro povinnost, nějaké utvrzení vlastních dovedností, a hlavně, připravit se na poslušnost a odpovědnost alfě. "Tvým úkolem bude dojít na jih, k území Nihilské smečky. Projdi se kolem moře, poznej jejich severní hranici. Poblíž těchto míst najdi časnou jarní rostlinu - sněženku - a na pláži seber oblázek." Úkol se to mohl zdát jednoduchý, ale pokud by jeden nevěděl, co to taková sněženka je, znamenalo by to nutnost se ještě někoho zeptat. Alfa už mu toto povědět nehodlal. A oblázek? Jeden by toto nemohl obalamutit, protože takový mořský kámen voněl mořem a nedal se sebrat jinde. Roihu byl mladý, ale byl celý život tulákem - tmavý tedy věřil, že těch pár desítek kilometrů tam a zpátky ho nijak nezabijou, a navíc si trochu rozšíří znalosti o geografii. "Jakmile budeš mít hotovo, přines předměty do centra území Přízračných, do Starého hvozdu. Samozřejmě se očekává, že nikdo z Přízračných ti nebude pomáhat." Radši to zmínil, jelikož si dokázal představit, že Anjel by s ním vesele šla. Toto byl ale single player, jen jeho úkol. Tmavý se otáčel k odchodu, ale pokud měl hnědý ještě poznámky či dotazy, vyčkal, aby na ně mohl zareagovat.

Schválené

Na jeho otázku přikývl. Bez zákonů a pravidel by nebyl řád, a ten měl on velmi rád. Ba víc než rád, byl to jeho ideál. Smečka by upadla do chaosu, kdyby nebyla pevně řízena. S rodinným konceptem se to ovšem nevylučovalo. Roihu skutečně vypadal jako někdo, komu by nějaká ta organizovaná společnost více vlků pomohla. Věřil, že místo by si se svou sdílnou povahou mezi nimi našel. Zdál se být o tom vskutku rozhodnutý, jeho odpovědi byly sebejisté, od srdíčka. Buď mluvil pravdu a upřímnost byla jeho věrným společníkem, nebo byl opravdu dobrým imitátorem. S'Arik jeho tvář pozoroval aktivně a byl vlastně docela rád, že přestože se jednalo o vážnou konverzaci, která měla změnit mladíkův život, bral ji s určitým nadhledem a špetnou nadšení. Díky tomu jeho slovům o zápalu věřil. Kdyby byli v jeho domovině a hnědý trochu starší a s vhodnější slovní zásobou, skoro by řekl, že by měl dělat motivačního řečníka. Co ho překvapovalo bylo, že se zatím nezmínil o Anjel. Od ní měl informaci, že se chtěl přidat, jistě na to musela mít nějaký vliv. "Máte předpoklady k rimorství, tedy. Zjišťování informací z terénu skutečně je jednou z profesí, které smečka potřebuje. Dozvěděl jste již něco o Norestu za dobu, co v něm pobýváte?" Pokud si uměl dělat ze situací dobré závěry a udržet klidnou klidnou náladu, vlastně by z něj mohla být i dobrá spojka mezi smečkami. To by však vyžadovalo ty smečky znát, že. Práce zvědů nebo téže průzkumníků byla hlavně o práci v terénu, no a Roihu se zdál být skutečně spíše typem praktickým, než teoretickým. Byl ochotný se učit, však. Kdyby se naučil způsobům smečky a byl jí skutečně věrný, mohla by jeho služba skutečně smečce přinést užitek. "Taktéž mne zajímá... Než vám položím zkoušku ke přijetí, dovolte mi otázku - to Anjel vás přivedla k myšlence se k nám přidat?" Byl alfou smečky, tady už nebylo pravidlo, že by osobní vztahy nebyly jeho věcí. Zajímal se o životy svých vlků stejně aktivně jako o své papíry, přestože mluvit s papíry bylo méně náročné na energii, než mluvit s reálnou myslící bytostí.

Jeho vztah ke hvězdám opsal jednoduše. Měl na hvězdy v podstatě stejný názor jako S'Arik, než přišel sem - noční obloha byla skutečně skvělým orientačním pomocníkem, sám ji využíval nejvíce, když cestoval na jih. Následně ho tmavý vlk ujistil o svých důvodech. Spíše než důvody proč zůstat jmenoval důvody proč neodejít, ale budiž. Bylo dobré, že nehodlal hned odejít, pokud přijat bude. Těžko ale říct, jestli ho celý ten smečkový systém nadchne. Měl své výhody, ale i nevýhody. "Smečka dokáže nabídnout cíl, společnost i pocit užitečnosti. Posune jednoho dál v osobním rozvoji, poskytne nové vědomosti, potravu i stálé místo k životu. Je však důležité s ostatními spolupracovat, dodržovat zákony a odvádět své povinnosti, stanovené především profesí," pro jistotu se rozhodl Everettovi sdělit, do čeho jde. Ryumee mu nejspíše již něco říkala, ale nebylo na škodu nikdy zopakovat. "Přízrační sousedí se smečkou Ignis. Nejsou to nejslušnější sousedé, naše politika a diplomacie však v žádném případě nevyhledává konflikty." Bylo třeba mu vysvětlit, jak se má k sousedům chovat, jestli toto měl být jeho nový domov. Ach, Ignis. Kéž by se s nimi netáhla jejich minulost, kéž by byli ochotní mluvit a vyjednávat. "Profese se u Přízračných volí napevno při povýšení na Aestu. Pokud projdete zkouškou, stanete na pozici Sigmy. Ty se učí, poznávají veškeré zvyklosti a povolání, aby si jednou získali důvěru smečky a postoupily." No, o všem se jistě dozví později. S'Arik vykročil pomalu vpřed, pryč z jeskyně. Radši by další věci probíral na vzduchu. Rád měl o věcech přehled a navíc, Nwod'reoka s jeho potomky mohla být blízko. Tmavému pokynul ocasem, aby následoval. "Čas pro výběr defaultního povolání tedy mít budete, Everette, avšak potřebuji vědět nyní - co Přízračným nabízíte? Co jim můžete dát výměnou, kam si myslíte, že směřuje vaše budoucnost ve smečce?" S tím namířil své pronikavé oči do těch jeho. Byly to otázky hluboké, na delší promýšlení, a tak mlčel. Byl byl radši, když při řeči s ním vlci přemýšleli, co řeknou, než aby plácli první, co je napadne. Také si však cenil upřímnosti.

Takže vlk, který svůj vlastní úsudek nechal značnou část života v tlapkách někoho, kdo o něm mnoho nevěděl. Přestože tou osobou byla jeho matka, rodič, ke kterému potomek vždy má vzhlížet a který vychovává, v tomto případě viděl další příklad, že rodiče Roiha zrovna dvakrát jakožto bytost schopnou samostatného myšlení nebrali. Vlče mělo být podporováno, občas postrčeno správným směrem, ne být kompletně odříznuto předčasnými závěry. Tento vlk byl mladý a byl si toho vědom - celý život byl před ním a přestože ho ovlivňovaly věci minulé, byl otevřený budoucnosti, připraven do ní vkráčet a čelit překážkám. To byla rozhodně dobrá věc, taková odhodlanost. Jednomu dodávala sílu. Motivaci tedy mladý měl, když ji tak nadšeně popisoval. A Sarik ho nechával mluvit, docela zvědav, co se to dozvídá. Škoda, že se to na jeho kamenné tváři nejevilo. Žádná emoce. Co se týkalo smečkového fungování, bylo pravdou, že ve společnosti byly všechny práce hned vděčnější. Takové poděkování mohlo zahřát, stejně jako vědomost, že to celé k něčemu bylo. Dávalo to mnoha věcem smysl, co smysl předtím neměly. Kývl na jeho poznámku. Efektivní využití energie, to bylo důležité. Ta jeho víra v osud ho překvapila - přestože mládí bylo různé, pokud už kdy přemýšlel o tomto, byl dostatečně starý na to o své cestě rozhodovat sám. I sám nox byl podobného názoru. Každý si svou cestu dláždí sám a nese za všechny své kroky odpovědnost. Je na něm, s kým, jen si tím musí být jistý. Pakliže Roihu chtěl permanentní změnu, vlastně mu mohl dobře vyhovět. "Nejsme smečka, která by svobodu omezovala, máme však svá pravidla a zákony. Přestože je Přízračným dovolené cestovat za hranice i se potkávat s jinými, stále se od vás jakožto člena smečky bude vyžadovat smysl pro povinnost a připravenost pomáhat," uvedl jeho přání na pravou míru. Nikdy to nebylo tak, že by Přízrační mohli jen tak běhat po světě a domů se chodit jen vyspat, takové fungování smečky by bylo vysoce neproduktivní, takový jedinec by jen zbytečně zabíral místo a potravu jiným. Respektu systému i nadřízených bylo třeba. O to se u tuláků vždy trochu obával, o jejich schopnost přizpůsobení se na nové podmínky. O schopnosti přijímání úkolů od výše postavených. Přízrační naštěstí nefungovali vyloženě jako klasická vlčí hierarchie. Alfa nebyl velký zlý maník, který by své poddané komandoval, stejnětak nebylo omeg, které by podřízeně poslouchaly rozkazy všech nadřízených. Vše probíhalo na základě společné domluvy, jako v koncepci státu. Jako v rodině. Každý musel vykonávat nějakou službu, aby vše správně fungovalo. Vzájemný respekt byl k tomu předpokladem. "Jistě byste u nás měl příležitosti ke vzdělávání, na vědomostech a rozumu si zakládáme. Znalosti jsou důležité, stejně jako zkušenosti. Učíme se nedělat stejné chyby, zdokonalujeme sebe sama." Jeden se učil celý život. Nebylo pravdou, že by tento proces někde končil - jak se sám přesvědčoval, i při svém věku byl na nové poznatky stejně zvědav a okolí ho nepřestávalo překvapovat něčím novým, přestože chápal mnohé mechaniky a mohl do určité míry předvídat logické závěry světa. "Co nám dokážete nabídnout výměnou? Máte představu, jakým směrem by se vaše cesta ve smečce ubírala?" Hnědý zmiňoval zaměření, a tak mohl alfa předpokládat, že už něco slyšel od Anjel. Nechtěl po něm teď kompletní plán jeho budoucnosti, na to byl chlapec ještě mladý, ještě měl čas si rozmyslet, kudy to povede. Kolik mu vlastně bylo? Rok a půl, dva? Možná ale měl něco, co by ho teď zajímalo, z čeho by mu šedý mohl položit zkoušku.

Neřekl by o sobě, že by někdy dával zrovna pro přísné tresty, aspoň ne mimo rodinu. Přízračné sice takovou rodinou byli, ale u nich se dalo předpokládat, že k němu vzhlížejí víc než jako k hlavě výchovy jako k někomu, kdo šel příkladem. Reprezentoval klidně s chladnou hlavou dle svých morálních zásad, a přestože s mnohými věcmi nesouhlasil, byl ochoten odpouštět, když si dotyčný své činy uvědomoval. Mohl jen doufat, že druzí v tomto chování vidí určité milosrdenství a váží si ho.
Ryumee je opustila, zůstali sami. S'Arik mávl ocasem, ochotný si teď na správné vlně promluvit s vlkem. Údajně měl spojení s hvězdami - to by mohlo být vnímané jako přilehčující okolnost, záleželo však na více věcech. Kdyby bral do smečky každého, kdo řekne "já se rád koukám na hvězdy, protože svítí," asi by tu byl kdejaký neznalec. Cizinec působil sebejistě ohledně vstupu do smečky, finální rozhodnutí však bylo na alfě. "Přízrační k hvězdné obloze vzhlíží jako k symbolu osudu. Jak popisují hvězdy vaše zvyky?" Nemyslel si, že je už čas mu povídat o jejich kultuře a věcech podobných, nejdříve ho zajímalo, v čem se jejich představy liší. Možná byly podobné, možná kompletně rozdílné. Možná žádné neměl. "Tato smečka sice nedrží své členy násilím, avšak ani neslouží kdejakým pocestným jako útočiště na pár nocí. Ceníme si takových, kteří jsou loajální a zůstávají, jak aby vzdělali sebe, tak aby přinesli něco užitečného. Pokud nemáte v plánu tulácký život ukončit a zůstat zde delší dobu, rád bych věděl o tom, kam vás tlapy nesou," vyjádřil se k problematice odchodů. Samozřejmě, že nikdy nebyl rád, když vlci odcházeli. Spoléhal se na ně při vedení smečky. Když odešli, dělali čáru přes rozpočet. S'Arik pak trávil hodiny přemýšlením, jak vyplnit prázdná místa a mezery v plánu. Samozřejmě by Everettovi nebránil v odchodu, ale pokud by náhodou neměl v plánu zůstat delší dobu, byly tu informace, které se k jeho uším neměly dostat.

Jeho známost s Anjel sice znamenala určitou výhodu v onom přijímacím řízení, ale neznamenalo to, že by nebyla považována nějaká snaha. Každý alfa si cenil snaživých, rozumných a loajálních členů, kteří byli schopni smečce něco dát, posunout ji v přirozeném vývoji dál. Ovšemže změna byla přirozená, musela však také dávat smysl. S'Arik musel být přesvědčen, že mladík skutečně o vstup do smečky stojí i ze svých důvodů, ne jen z těch, které mu pravděpodobně dala jeho kamarádka. Že úroveň vzájemného učení bude podobná. Každý nový člen mezi kolektiv totiž vnášel něco nového, a tím, že se takových v poslední době vyskytlo víc, mohlo by brzy být těžší a těžší tu přirozenou adaptaci smečky korigovat. To byl jeden z důvodů, proč vždycky trval na tom se s potenciálním členem setkat osobně a prověřit ho. Roihu nepocházel z žádné fancy rodiny, jak se dalo předpokládat. Jeho slovník, výrazy, které při řeči používal... Nejspíš se výrazně řídil emocemi. Na jednu stranu by ho kvůli tomu tmavý mohl litovat, na druhou stranu by měl být obezřetnější. Emoce byly v jeho očích nepředvídatelnou vlastností, kterou by - kdyby měl příležitost - nejspíše omezil u svých vlků kompletně. Bohužel, tato společnost nebyla Společenstvím Milaga a emoce byly brány jako projev svobody, kterou on nikomu zaručeně brát nechtěl. Vedli tu vlastní, samostatný ekosystém, jiný od jeho rodného kraje, ale rozhodně ne špatný.
Pozorně poslouchal jeho životní příběh, zatímco pohled měl namířený na směr jejich cesty. Jen občas se na menšího vlka podíval, udržujíc nějaký ten kontakt. Podle podaných informací hádal, že Roihu nějaký velký rodinný základ nedostal. Nemluvil o svém krátkém životě jako o něčem, co by mělo být velmi zajímavé, no nox věřil, že z minulosti pochází zárodek pro povahu jedincova vnitřního já. To, že mladíkova rodina nebyla zrovna bohatá, mohlo mít nějaké následky, stejně jako jeho tulácký život. Problémy upnout se na jedno místo, navázat vztahy, přijímat vyšší autority... Jeho plán byl obecný, bez hlubších myšlenek. Pokud takové měl, ještě je nevyslovil. "Vlci jsou tvory společnosti odjakživa, co je nám známo. Je přirozené toužit po sounáležitosti, pro osobní rozvoj je nalezení výchozí pozice základem, bez kterého se jen těžko budují vlastnosti. Hledáte tedy místo, které vás takto přijme mezi sebe, však?" Hodil po něm pohledem, sledujíc výraz na jeho tváři. Být respektovaný je přání každého, být spokojený sám se sebou už považoval za osobní boj. Sám s respektem sám k sobě nikdy problém neměl. Pokud tedy správně pochopil, co spojení "cítit se jako nula" znamenalo. "Přízrační takové místo poskytnout dokáží. Samozřejmě není zadarmo získat si jejich přízeň, jen vytrvalá trpělivost a poctivost otevírá všechny cesty. Každý má své místo a roli v kolektivu, kdo je součástí této rodiny," konstatoval nějaká fakta, "přeješ si připojit se k této rodině. Proč, Roihu? Jaké události a pochody vedly vlka, který se celý život toulá, k takovému rozhodnutí? A proč právě Přízrační?" Teď už očekával ty konkrétnější důvody. Přátelství s Anjel jistě bylo jednou věcí, psychická potřeba společnosti druhá, teď ten zbytek.

S'Arikův pohled doprovázel tvář vlčice celou dobu, co mluvila. Zřejmě o něm z toho setkání dostala docela dost, a tak mohl jen předpokládat, že Everett byl upřímnějším a sdílnějším vlkem, než se zatím zdál být. Slušné vychování ovšem jevil, když nechal členy smečky vyřídit své záležitosti a pokorně čekal, než se mu alfa bude věnovat. Se stejnou zodpovědností si Ryumee uvědomovala své chyby. Byl všem rád, že začala zase sbírat a plnit noru léčitele. Bylo důležité si udržovat stálé stavy. A vlastně i Everett mohl být takové doplnění stavů. "Pokud zde Přítomného Everetta pokládáš za věrohodného kadeta o místo mezi námi, pak tvůj úsudek respektuji, Ryumee," nakonec, on tam nebyl. Neznamenalo to, že s jejím chováním souhlasil, ale vzhledem k tomu, že si to uvědomila a byla ochotna přijmout zodpovědnost i trest, žádný trest jí dávat nehodlal. Byla dostatečně chytrá na to, aby stejnou věc neudělala dvakrát. Sdělila mu spoustu zajímavých informací, nejvíce ho však zaujalo to, že dospělý dlouholetý tulák byl ochoten po jednom rozhovoru vstoupit do docela neznámé smečky. Nestál o takové, kteří se po třech dnech sbalí a odejdou. "Děkuji ti za předání, můžeš se jít i nadále věnovat svým povinnostem," kývl na vlčici. Teď už to mělo být jen mezi alfou a zájemcem o smečku. "Nuže, Everette. Kolik toho víte o smečce Přízračných, když mne žádáte o místo v ní?" Potřeboval vědět jeho motivy a důvody, potřeboval uznat, že jsou dostatečné.

Slovník cizince mu ukázal, že se jedná o tuláka z povolání. Mladého, navíc. Kuráž ale zřejmě měl a smysl pro povinnost nejspíš někde hluboko taky, když už se osobně ukázal, jak bylo dohodnuto. Stanul před vážným alfou smečky, do které se dle slov jeho kamarádky chtěl přidat. A dle jeho slov také. Jednoho by asi pobavilo označení, kterým mladík nazval proces přijetí do smečky, S'Arik bohužel ani nehnul brvou. Každopádně přikývl. "Mé jméno je S'Arik Dasurk Milaga a ano, jsem noxem Přízračných. Rád vás poznávám, Anjel mi o vás vskutku informaci předala." Běžně by se v řeči vůbec nedotýkal emocí, natož slova, že má něco rád, ale zdejší vlci ho naučili, že pak zní trochu přívětivěji. Těžko říct, jestli to fungovalo, jelikož slova sice o onom potěšení mluvily, tón už tolik ne. Považovalo by se to za přetvářku? Lhaní? No, to byly věci, které on zrovna neuznával. Musel být k tulákovi upřímný, aby dostal upřímnou odpověď. Jedině tak mohl skutečně poznat, o koho tu šlo. Neznámý se každopádně choval slušně, přiměřeně na někoho, kdo přišel žádat o místo. "Stejně tak mi sdělila, že máte zájem se přidat mezi nás. Smečka momentálně členů nepostrádá, ale na její žádost jsem ochoten o vašem přijetí... Uvažovat." Naznačil mu, že čeká, že bude přesvědčován. Samozřejmě ne jen slovy a už vůbec ne lichotkami, ty by u šedého staršího vlka asi nepadly na úrodnou půdu, nýbrž fakty a hlubokými myšlenkami. Těch jistě musel mít zrzek dost, když kvůli němu členka jeho smečky trávila tolik času za hranicemi. "Nuže, pro začátek - řekněte mi, kým jste, odkud přicházíte a čeho v životě chcete dosáhnout," s těmi slovy se S'Arik pomalu rozešel podél hranic, očekávajíc, že mu tulák půjde po boku. Jeho otázka zůstala v podstatě volně k interpretaci. Nechal mu k odpovědi tolik prostoru, kolik bude potřebovat.