Príspevky užívateľa

<--- Severní louka

Pamovala nálada prosáklá starostmi. Neměl jim to za zlé a soustředil se na cestu. Ve Hvozdě minuli tábor a jakmile z něj vyšli, čekalo stoupání. Vybíral nejjednodušší cestu.
Jakmile byli nahoře, bylo vidět do kraje. S'Arik páru krátce popsal zbytek cesty a sám se rozběhl vpřed. Chtěl nasbírat nějaké větve mladých jehličnanů, aby měla Any na čem ležet. Ono ve Vissalis něco bylo, ale podestýlka už byla stará a dělaná pouze pro jednoho vlka. Dohnal je pravděpodobně u vstupu. Mladý strom korunoval vstup do jeskyně. Čas na prohlížení však bude později.
Pokynul jim dovnitř a vešel. Chodbou vedla do osvětleného prostoru studovny. Na kamenné ploše v pravé části místnosti ležely srovnané i nesrovnané papíry, brka, inkoust a nevybalená brašna. V pravém rohu stál opřený Iptar, zbraň pána jeskyně. Jak bylo vidět, nebyl připraven na návštěvu. Mít zařízené vybavení, dalo by se Vissalis srovnat se čtyřhvězdičkovým hotelem. Rychle ledabyle rozprostřel větve na patře. "Přiveď ji sem," pokynul Gwynnovi a vrátil se k dvojici, aby sestře pomohl do patra. "Postrádáš teď něco, co je potřeba?" Položil ještě medikovi otázku, ochoten opatřit potřebné, aby mohl být druh a doktor s ní. S'Arik mohl znát základy, ale nikdy se o léčitelství nezajímal natolik, aby věděl, co přesně potřebují a co má dělat. Snažil si zachovat chladnou hlavu.

Schválené

Jak předpokládal, jednalo se o jejího partnera. Nešlo si nevšimnout jeho starostlivosti vůči vlčici, kterou tolik miloval. Dokázal si představit, že to ona byla v jejich vztahu tou divokou kartou, jak kvůli svému charakteru, tak z pohledu zdravotního. Těžko říct, jestli to dělaly hormony nebo se jeho sestřička změnila, ale tmavý si začínal připadat, že bezemoční přístup zastává jako jediný. Také si však vybavoval, jak velké výkyvy nálad měla Nadezhda, když čekala jeho potomky. Musel se smířit s fakty a později bude víc času si promluvit.
"I mě těší," oplatil šedému zdvořilé gesto kývnutím hlavy, ačkoli jeho hlas nezněl, že y ho skutečně těšilo. Tedy, ovšem že ho těšilo, potkat novou část rodiny - jen v jeho slovníku slova "těší mě", "mám radost" či "jsem rád" obecně příliš nezaznívala. Gwynn jistě pozná, jakmile za sebou budou mít více prohozenýh vět. Anokathra ho představila všemi jmény - vynechala však v očích S'Arika podstatnou věc. "Žel se nepotkáváme za lepších okolností. Vydáme se do mého sídla za Hvozdem, odtud na jiho-východ. Můžete tam zůstat více jak pár dní." Zachovával chladnou hlavu. Doufal, že sestra vydrží. Nebylo to daleko, ale trochu kopeček na konci vskutku ano. V cestě jim byla nora smečky, ale té se chtěl vyhnout vzhledem k stavu Ryumee a faktu, že Anokathře a jejím novým potomkům bude třeba dát čtyři týdny bez rušení, pokud ctila tradici. Nabídku šedého odmítl. Nebyl u podstatné části rozhovoru, neměli ale čas řešit to teď. "Není třeba úplat, ne v tuto chvíli. Území, na které míříme, je územím Přízračných. Já sám jsem jejich Noxem - však bude třeba později dodržovat jistá pravidla, nepřidáte-li se mezi nás. Spravím tě o nich až bude vhodná doba." Promluvil k vlkovi, zatímco se zařadil po boku Any a pomalu se rozešel k cíli.

---> Sídlo Vissalis

Jak se dozvěděl, on byl tou hledanou osobou. Nebylo nevšední, že za ním vlci ze smečky chodili, a tak ani nebyl překvapen. Finn nebyl výjimkou. Huntleyho bratr S'Arika pronásledoval kde mohl a aktivně se učil. Nejspíš se tmavý stal mladému vlkovi vzorem, což nebylo vzhledem k jeho pozici nic špatného. No, ať měl vlček stojící před ním dnes na srdci cokoli, alfa tu byl od toho, aby poslouchal a pomáhal. Nakonec, ať už šlo o smečkové problémy nebo osobní záležitosti, vše se ho to týkalo. Posadil se, připraven ho vyslechnout. Napadalo ho jedno - možná si přišel pro zkoušku na Aestu. Věk na to již měl.
Slova, co padla, ho ale přesvědčila o jiném. Pozvedl hlavu, ale výraz na jeho tváři se nezměnil. "Pověz, co tě vede k tomuto rozhodnutí?" Ačkoli se mu zpráva odcházejícího člena nelíbila, hodlal zjistit, co za tím stojí.

Co se týkalo prostředí, za roky pobytu v Norestu znal dostatek věcí, aby s nimi byl schopen sestře zpříjemnit pobyt. Dobrá loviště, místa, kterým se vyhnout, výskyt smeček... Základ jí řekl a byl si jistý, že ani ona se zjišťováním informací dlouho neváhala, když se sem dostali. Oba věděli, že informace jsou ve výsledku nejvíce cennou komoditou. V její situaci ale byl důležitá ta střecha nad hlavou. Nebyl si jistý, že Vissalis poslouží tak, jak si teď nejspíše představovala. Pro něj to byla práce navíc - nejspíš bude muset přestěhovat některé spisy do úkrytu Přízračných, aby zůstaly v bezpečí. A to opět zasahovalo do smečky a kolidovalo to s jeho povinností alfy. Věci by byly jednodušší, kdyby se Kathra a její nová rodina přidala k Přízračným - pokud však nyní nechtěla dělat takové rozhodnutí, musel to respektovat, i když mu to svazovalo tlapky. Nebude jí moct podpořit tak, jak by rád. "Jistě chápeš, že vaše nepřítomnost ve smečce na smečkovém území bude znamenat... Komplikovanější žití. Udělám však vše, co bude v mých silách, aby byly naplněny vaše potřeby," uvedl na pravou míru reálie. Asi ještě neznala Přízračné, ale na to bude také čas. Nevypadalo to, že je teď zralá na velká rozhodnutí. Už nějakou chvíli sledoval řeč jejího těla. Asi jí nebylo nejlíp. Stále si však na nic nestěžovala. Klasická tvrdohlavost jejich rodiny. Snad si ale už svou životní lekcí prošla, že o pomoc si musí říct sama. "Bude to trochu do kopce. Nesmíš spěchat, až vyrazíme." Mohl být o půl hlavy vyšší jak ona, stále si však nemyslel, že ji dokáže unést. Na zádech na postroji měl stále připnutých svých pár úlovků a ona měla váhy za dva. Popošel ale blíž, aby jí byl nablízku, kdyby si znovu nebyla jistá svými nohami.
V mlze jeho oči spatřily přibližující se siluetu. Poznal v ní šedého vlka. Vracel se z lovu, soudě dle zajíců. S'Arikův ledový pohled ho začal pronásledovat. Stál vzpřímeně, ale přesto uvolněně - patrně s vlčicí pouze v klidu mluvil. Došlo mu, že toto bude nejspíš partner jeho sestry, vzhledem k jeho chování. To ho upřímně trochu nepříjemně překvapilo. Čekal pozdrav a trochu respektu, ne tichý ignor. Svou nespokojenost najevo nedal. "Gwynn, je to tak?" Pronesl a mírně pozvedl hlavu. Představil by se sám, ale tato povinnost tu připadala na Anokathru.

Bylo tak těžké najít domov? Vlk potřeboval k životu málo - vodu, jídlo, teplo a přístřeší. Spokojenost byla věcí jinou a rozhodně důležitou, ačkoli ji S'Arik považoval za abstrakci. Toto místo mělo vše potřebné, aby bylo víc než pouhým úkrytem, kde vlk spal, schovával se před špatným počasím a rozmlouval s jinými vlky. Viděl v něm potenciál. A proto byla jeskyně tím, čím dnes byla.
Zvedl hlavu od stolu, aby se podíval na své dílo. V místnosti bylo vzhledem k přicházející noci přítmí, ale nedostatek nahrazovalo teplo sálající z menšího táboráku pod patrem. Sebral se, přešel místnost a přihodil do sloupu ohně několik suchých klacků. Dřeva naskládaného na hromádce vedle už mnoho nebylo. Možná tak na poslední hodinu. Tak dlouho už ale pracovat nehodlal. Vrátil se ke stolu, uchopil brko a pustil se do poslední fáze dnešního tvoření.
Pamatoval si, když tuto jeskyni našel - byla to docela náhoda. Bylo to krátce před tím, než se na toto území nastěhovali Přízrační. Tma vládla kraji a on hledal bezpečné místo pro odpočinek. Až ráno byl schopen zjistit, jakým skvostem toto místo ve skutečnosti bylo. Kvůli tuláctví ho opustil, ale když se vrátil a rozhodl se připojit k Přízračným, byl překvapen, že jeskyně zůstala neobydlená. Tím se stala jeho druhým sídlem - a od té doby to vypadalo tak, jak to vypadalo. S'Arik našel svou poustevnu. Svou Vissalis.
Dokončil poslední čáry a narovnal se, aby se podíval na své dílo. Nijakým umělcem nebyl, ale rozhodně využíval svých schopností psát. Před ním ležel dlouhý pergamen, který nalezl nedávno v troskách pevnosti za územím Ignisu. Neznalý by řeči nejspíše nerozuměl, vlci z jeho domoviny by ale byli schopni říct, na čem pracoval. Rodokmen. Zobrazoval rodinu Milagy, příbuzné i partnery, kam až si to celé pamatoval. Nejníže byli napsaní jeho mladší potomci. A'Kaza a Norek. Jak rád byl za jejich existenci - oni byli jeho motivací v tom tento dokument vytvořit.
Většinu času ve Vissalis netrávil. Býti Noxem bylo prací na plný úvazek a dalo se říct, že si to uvědomoval. Trávil čas na území a v blízkém okolí, když na území, tak většinou kolem centra Přízračných ve Starém Hvozdě. Studovna byla místem, kam chodil, když už neměl nic na práci. Čemu se však vyhnou nedokázal, bylo stárnutí. Fakt, že při nejlepším za pár let přijde čas, aby dokončil svou cestu. Cítil potřebu po sobě něco zanechat. Něco hmotného. Ačkoli Henob si svého vůdce i kvůli válce jistě pamatoval, zde nebylo, co by ostatním jeho dlouhou cestu připomnělo. Nekonal tak na znak ega - spíš pro odkaz nové generaci, že moudrost a poznatky sepisoval a ukládal zde. To, co se naučil na cestách, to, co mu předali jiní vlci, ať už slovně či pomocí Merger animo. Historii, příběhy z druhé ruky, teorie o fungování potravního řetězce, zvířecích spolků, magií, vesmíru i světa jako celku. Bylo mnoho, co mohl sdělit. Hledat prostředky pro to, aby tak mohl udělat, už bylo komplikovanější.
Jakmile inkoust uschnul, zabalil svitek do ruličky, opatrně ho uchopil a přenesl k patru. V otvorech ve stěně partra už několik takových bylo. Pár prázdných papírů leželo na kraji stolu. Čekaly, než je majitel také zaplní textem vědění. Dnes však už čas vypršel. Tmavý vyšel po scůdcích nahoru, sundal ze sebe vše, co měl na sobě a odložil to na kraj patra. Sám se pak uložil na improvizovaný pelech z mechu a větví jehličnanů. Usoudil, že dnes už do nory smečky nepůjde. Vissalis se v nějaké části jeho srdce stala domovem. Bylo to bezpečné místo. Oáza klidu. Tu abstraktní spokojenost tu cítil. Ačkoli byly věci, které mu dělaly starosti, hloubání nad vzpomínkami a psaní mu sloužilo jako jistá forma meditace. Brzy bude čas, kdy zasvětí své potomky do toho všeho, nebo aspoň části. Nyní byl čas k odpočinku - a tak vlk za praskání uhasínajícího ohně usnul.

"To beru jako samozřejmost" řekl, když mu tak nějak nabídla seznámení se svým mužem. Tak nějak to od ní očekával. Možná už nebyl jejím vůdcem, ale stále byl starším bratrem - byla v tom starost o sestru, žecítil potřebu onoho galantního Gwynna osobně schválit. Pro teď toto téma však šlo stranou, hlavně že zněla šťastně. Potřebovali vyřešit její problém s vlčaty, a to pokud možno rychle. Znal její zdravotní omezení a netěšila ho zpráva, že by její život mohl být v ohrožení. O to víc ale věděl, že vystavovat ji Přízračným v těžkém období po odchodu Kory a Shikua by nebylo vhodné pro morálku. Možná byl vázán povinnostmi, také však potřeboval sestru ujistit, že je jí teď k dispozici a nebude na výchovu nových členů rodu sama. "Neřekl jsem, že ti nepomohu něco najít," zareagoval rychlem když vycítil, že naději na ubytování ve smečce možná vzdává. Musel uvést věci na pravou míru. Nebo možná né pravou, ale na tu, která mu v hlavě nechávala nejméně výčitek. "Pokud máš vlastního léčitele, věci jsou jednodušší. Mimo smečku bych ti rozhodně nedoporučil hory ve středu Norestu - jsou plné krvelačných jelenů. Kotlina na západě je řídce osídlena skupinou zvanou Hejno, tudíž tam je možné, že by jste narazili na složitou situaci, leč s nimi je domluvy. Jižněji od toho jsou+hory, ale ty+už+jsou+blízko nebezpečné+smečce+zvané Kult. Na+mysl+mi+přichází+jedno+místo+opředené+neznámem, ale+kdysi+obývané Přízračnými. V+hvozdě+pod+vřesovištěm za zříceninou lidského+obydlí+se+hluboko+v+lese nachází+starý+tábor. Při troše+úklidu by se+mohlo najít+vhodné místo tam." Přednášku o území jí nechtěl zapírat a přidal+i pár+informací+o smečkách.+Šlo+o+její+bezpečí - kdyby+teď+vkročila+někam špatně, byla v podstatě+bezbranná. "Však" nenechal ji zareagovat a pokračoval, jelikož+mu na+mysl přišla nová+možnost, "mám+jednu jeskyni, která+by+vám dobře posloužila jako+dočasné útočiště. Je+na+území Přízračných, tudíž by se k+tomu+vázala pravidla, pokud+se nerozhodnete se+ke smečce přidat. Ta však můžu probrat s tvým partnerem+až věci budou... Klidnější. Jeskyně je má Vissalis. Můžu ti ukázat její+lokaci+nebo vás tam+zavést, je-li tvůj druh - Gwynn - poblíž." Pokud si pamatovala severský jazyk používaný v jejich+domovině k+psaní a+mnohdy i diplomatické mluvě, jistě+jí+došlo, proč ho jeho sídlo nenapadlo ihned. Název+mluvil+o jeho funkci - a tím nebyla výchova+vlčat, ale primárně studia a tiché rozjímání.

Ahoj a vítej,
charakteristika je konceptem v pořádku, jen se ti občas pletou y/i. Vracím ale hlavně kvůli magii - je třeba ji rozepsat, aby byla pochopitelná. Popiš, jak Mamreonova telepatie funguje, co přesně s ní dokáže a jaká jsou omezení. K magiím je třeba si přečíst článek z registrace (klik). Po přečtení přepiš a opravu pošli jako odpověď sem.

Ačkoli nora smečky a nora alf byla defacto táborem Přízračných, S'Arik poslední dobou trávil čas převážně ve svém soukromém koutku v Lese na úpatí. Ticho a klid se hodil, když jeden potřeboval rozplánovat budoucí plán existence a ideologie smečky a také doplnění zásob před zimou. Byl na cestě se podíval do nory alf, kde se nacházely i zásoby léčitele. Vešel dovnitř a ihned zjistil, že není sám. Spatřil Huntleyho, staršího syna Kory, bratra Finna. "Dobré odpoledne, Huntley," pozdravil mladého a kývl hlavou. Kupodivu se nezastavil, nejdříve se rozhlédl v jeskyni. Ryumee ani Monty tu teď nebyli. Pohledem zkontroloval zásoby léčiv, pak se vrátil k modrému. "Hledáš někoho?" Zeptal se ho a narovnal se, na tváři svou klasickou klidnou grimasu. Mohl tu být ze dvou důvodů - léčitel nebo alfa.

S'Arik dnešek strávil ve Vissalis. Měl plno plánů a znalostí, které ještě potřeboval zapsat - čekaly však povinnosti. Hodlal zajít za svým Lexem a poradit se ohledně lovu před zimou, pak zkontrolovat, jak se vede Ryumee i ostatním členům a ke konci dne chtěl projít hranice, bude-li to podzimní počasí umožňovat. No, právě teď bylo pěkně, až na vítr, který pro vysokého vlka ovšem žádnou překážkou v existenci nebyl. Nyní mířil k jezeru, aby se před startem dnešního harmonogramu napil. Jak se přibližoval, na sobě místo postroje pouze tašku s psacími potřebami a náhrdelník, rozpoznal obrysy vlčete. Příběh jeho rodiny znal a bohužel tehdy nemohl změnit proud osudu, ačkoli by rád. O to víc ho zaráželo, že sourozenci tu bílého nechali samotného. "Ace," oslovil vlčka, když došel k vodě. Hlas měl jako vždy klidný a bez známek emocí, stejně tak tvář. "Jak se ti daří?" S'Arik byl alfou a nenechával své zodpovědnosti jen tak ležet, o dění ve smečce měl přehled. Ať už svým pozorováním, nebo z druhé tlapy. Neverbální řeč vlčete říkala, že ho něco trápí - a bylo to pochopitelné, vzhledem k odchodu jeho rodičů. Co k tomu ale mělo vlče samo na srdci?

Schváleno

Schválené

Byli tu už tři ze sedmi. Všichni překonali tu velkou dálku mezi Henobem a Norestem v pořádku, přestože skýtala nějaká rizika. Nebyl však fakt neznámý, že tenhle svět byl vlkům zaslíben a vlky taky lákal. "Vítej v Norestu, Anokathro. Tento svět skrývá nejedno tajemství a náhody... Se nedějí často."Ani po letech si nedokázal vysvětlit jak ten magnet na vlky fungoval a věnoval se tomu i ve své práci, vždy však skončil na jednoduché odpovědi - magie. Magie tento svět podivně ovlivňovala. A přesto stále tradice zůstávala tradicí, vlci museli umírat a rodit se. Tak fungoval život. Sarik stále lpěl na staré představě pravděpodobnosti, ale jakýmsi způsobem do toho zamotal Přízračné, to už bylo komplikovanější. Pokud sem přišla ona, její nový partner a měla přijít i vlčata, byl to osud. "Takže jsi si našla druha. Doufám, že se o tebe dobře stará. Kdy mi ho představíš?" Ačkoli cítil vůči kompletně neznámému samci nedůvěru, musel věřit, že jeho sestřička následovala zvyků rodiny a vybrala si otce svých dětí dobře. Toto totiž znamenalo, že rod bude pokračovat - a o tom s ní potřeboval mít seriózní debatu, ne však teď. Těhotnou vlčici viděl a když začala mluvit o nedostatku času, věděl, že má pravdu. Hledala tedy místo k bezpečnému porodu a prvotní výchově, předpokládal. "Znám mnoho míst, kde by tulák mohl složit hlavu," zamyslel se. Po tom, co se stalo v létě, si ale aspoň polovinou z nich jistý nebyl. A Kotlinu obývalo Hejno. "Však nejlépe bych tě měl nablízku, když budeš vychovávat novou generaci. Sám mám nyní nové zkušenosti. Má vlčata jsou teď téměř rok stará." Vidina, že by se široká rodina zase dávala dohromady a vychovávala potomky společně, jako to bylo ve Společenstvu, ho naplňovala štěstím. Zároveň však cítil, že rodinu nesmí stavit před smečku, když smečka samotná nyní bude mít co dělat, aby se připravila na zimu. Nemohl chtít po Přízračných, aby tolerovali krk navíc jen proto, že se jedná o Noxovu rodinu. Nemohl chtít, aby jim kompletně cizí osoba brala prostor k žití. "U Přízračných nyní však bohužel nemáme, kdo by se o tebe postaral. I náš medik je v očekávání. Jako jejich alfa jsem vázán k tomu dbát na dobro smečky. Na zimu smečka nebude mít dostatek místa pro všechny procházející v nouzi, i kdyby pomoc ráda poskytla." Nejspíš jí právě v krátkém čase řekl mnoho věcí - to, že je alfou smečky, že má nové potomky a že je stále stejně zaujatý pro to být spravedlivý, jak nejlépe může, ačkoli se to nevyplatí všem. "Jak dlouho se hodláte v Norestu zdržet?" Posadil se. Třeba udělá to samé a uleví se jí, že se nemusí pohybovat. Zatím se finálně nerozhodl.

Asi by se v tuto chvíli usmíval štěstím jako malé vlče, kdyby dokázal a mohl ty pocity projevit. Anokathra byla vskutku nečekaným překvapením. Ačkoli byla ze všech sourozenců nejmladší, byla tady. Pokud si dobře pamatoval, Aikan se v popisu svých cest o jejich sestře nezmiňoval - museli tedy opustit Henob samostatně. Jaká náhoda byla, že i ona skončila tady? Pomalu si začínal myslet, že za to skutečně mohou hvězdy. Sledoval, jak vstala a přišla ho obejmout. Tento zvyk sice nikdy úplně nepochopil, ale i on nakonec zvedl tlapku a sice trochu ztuhle, ale oplatil jí objetí. "Jaká cesta i tebe dovedla zrovna do Norestu?" On tu bydlel už léta, ale ona sotva dorazila - poznal to jak na pachu, tak čistě z důvodu, že kdyby tu byl další člen rodiny, věděl by to. Ačkoli na její slov stejným způsobem nezareagoval, jakožto sestra mohla vědět, že ji rád vidí, jen z jeho šťastného pohledu. "Vidím, že na svých tlapkách neneseš už jen svou osobu," Okomentoval její stav a mírně pozvedl hlavu, čekajíc vysvětlení.

Kdyby už dalšího člena rodiny z rodného kraje v Norestu nepotkal za lepších podmínek, asi by řekl, že si s ním zahrávají výpary z Hvězdné jeskyně, nebo hůř - cizí magie. Přízrační měli pár přirozených nepřátel, ale ani od jednoho by nečekal přímý útok na alfu. Obrnil svou mysl obezřetností, pouze pro případ. Duše válečníka v něm ani po letech zcela nezemřela. Zastavil se jen proto, aby zřel ležící vlčici. Hleděla na něj, on hleděl na ni. Její mlčenlivost mu příliš neřekla, ale přisuzoval to šoku či mateřským problémům. "Užíváš stále toto jméno, sestro?" Promluvil na ni znovu, tentokrát trochu přívětivějším tónem, ačkoli chladná maska mu na tváři zůstávala. Přišel blíž, aby si ji mohl prohlédnout. Vskutku, nesla v sobě vlčata. Pamatoval si tento stav vlčice od Nwod'reoky a nedávno i Nadehzdy. Měl se stát strýcem? První, co ho napadlo, byly otázky - s kým je měla?