Príspevky užívateľa

Slušné gesto poklony oběma vlkům i přes svou momentální nespokojenost s chováním medica. Mírnou poklonou. I na domácí půdě, v samém centru smečky musel jakožto alfa působit oficiálně. Přestože si už dávno zvykl členům smečky tykat a brát je jako rodinu a ne spojence, svou jistou vážnost si zachovával vždy. Ohledně situace se mu obratem dostalo patřičného vysvětlení. Tulák byl tedy na zodpovědnost Ryumee. Přestože fakt, že ho dovedla do tábora a radši nezavyla u hranic, stále nedával logiku, své Coele hodlal věřit. Pakliže si byla jistá tulákovou ctí a relevantností, musel přikročit k fázi prověřování i on. Nejspíš by podrýval autoritu Estrelačky, kdyby nadále nesouhlasil, a to by mělo jistě dopad na názor na ně jakožto jednotnou smečku. Ne, pokud svolila k tomuto ona, musel za tím stát. "Mé jméno je S'Arik Dasurk Milaga a jsem noxem - alfou - smečky Přízračných. Je mi potěšením vás potkat, Everette. Pokud si jste svým přáním do smečky vstoupit skutečně jistý, pak si o tom můžeme promluvit," vyřkl svůj návrh klidně. Přestože mluvil o emocích, z jeho řeči verbální ani neverbální skoro nešlo žádných vyčíst. Pohled přesměroval na vlčici. Jak rád by z ní rychle dostal všechno, co si ti dva sdělili a udělal si na to vlastní názor... Musel ale volit cestu klasickou. "Ryumee Estrela do Norte je náš vážený Coelo medic, jak již jistě víte. Ryumee, pověz mi prosím více o tom, co ti o sobě Everett pověděl." Ne, že by se chtěl pouštět do přestřelek a mluvení o někom v třetí osobě i když byl přítomen - chtěl však slyšet její názor, vidět její výraz. Věřil, že do jeho pronikavých očí, které teď spočívaly na ní, by nevyřkla jedinou nepravdivou informaci.

Šedý alfa Přízračných dostal informaci, že se ke smečce hodlal přidat další vlk. V této době k tomuto v duchu přistupoval docela neochotně, jelikož v centru smečky nyní pobíhal i jeho další vrh budoucích hrdých následovníků rodu Milaga, jeho nejnovější potomci. Evar'la a M'Raan. Jeho a Nwod'reočina druhá šance zažít společné rodičovství, druhá možnost stvrdit své závazky. Přijímat do smečky další vlky v tuto dobu znamenalo vystavit je nebezpečí a příliš brzo i vnějším vlivům. Přestože tradice Krethfol'gar byla u konce a vlčata se mohla začít seznamovat se svým okolím, jako přísný starostlivý otec stále si nepřál, aby s nimi hovořila neautorizovaná osoba. Osoba, kterou patřičně neprověří, tedy. Poslední dobou o smečku jako na truc jeho přáním jevilo zájem více a více vlků. Propagace asi fungovala. Nejspíš by dalšího tuláka v tuto chvíli odmítl, kdyby ho o to Anjel nepožádala. Z hlediska morálního musel dát tomuto zloději jejího času aspoň šanci.
Ke hranicím vyrazil svižně. Dnes sebou překvapivě postroj ani tmavou čepel Iptaru neměl, i když ji kvůli hrozbě Ignisu poslední dobou nosil na 90% obhlídek hranice. Toto mělo být ale konec konců setkání mírumilovné a oficiální, jen k hranici a zpět. Vlastně byl momentálně snad i příliš unavený na to zbraň s sebou nést. Hnědě zbarveného vlka jasné oči tmavého vůdce zřely už z dálky a jeho kroky samozřejmě zamířily k němu. Musel to být vlk, o kterém vysoká vlčice mluvila - hnědý, spořádaně čekal u hranic. Odpovídalo by. Byla malá pravděpodobnost, že by sem ve stejnou dobu přišel i jiný. "Buďte pozdraven," pronesl s ledovou slušností, když přišel blíž. Zastavil. Přestože zajímal napřímený postoj hodný svému postavení, svaly měl uvolněné. "Tož vaše přání bylo přidat se do smečky Přízračných, je tomu tak?" Provázel ho pohledem, čekajíc na jakékoli odpovědi. Zcela jistě si je v té své hlavě hodlal podrobně zaznamenával a analyzoval. Slova měla rozhodnout o budoucnosti.

Pěkné, schválené, vítej ve hře :)

Tmavý nox Přízračných byl opět nově otcem. Přinášelo mu to do života sice novou radost, ale i novou starost. Znamenalo to, že členi smečky se musí starat o více Cron, že živí více krků. A pro něj to znamenalo učinění důležitého rozhodnutí, jak to bude mezi ním a Nwod'reokou, jeho formálně stále partnerky. Krethfol'gar byl každopádně téměř u konce - Evar'la a M'Raan by se měli začít seznamovat se světem mimo noru. Jejich otec si šel na chvíli odpočinout. Jelikož Vissalis byla příliš chladná na to, aby tam momentálně pobýval, vzal si nějaké z papírů sem. Práci si tahá všude, jak hrozné... Prohlásili by neznalí. Ležel vzadu v jeskyni, před sebou rozložené velké papíry. Momentálně upravoval zaznamenaný rodokmen jejich rodiny.
Cizí kroky ho donutily zvednout hlavu. Na zem dopadly stíny a on vstal, protože si uvědomil, že jeden z pachů zcela očividně není smečkový. Vydal se dvojici vstříc. "Ryumee," oslovil první vlčici, která doprovázela tmavého cizince se světlými vlasy a kývl jí na pozdrav. "Zdravím," obrátil pohled i na neznámého. Jeho hlas byl ledově klidný, stál narovnaně, hodně ke svému postavení. A pak zpět na Coelo Medic - čekal totiž vysvětlení. Přivést tuláka do centra území smečky, ba přímo do nory smečky? Takové chování by nečekal od člena, natož od Coely. Možná mu to zvedalo tlak více kvůli jeho potomstvu, které se pravděpodobně nacházelo poblíž se svou matkou. Nicméně, doufal, že se mu dostane rychlého vysvětlení, které vše logicky objasní.

Anjel už byla vzrostlá mladá vlčice, dokonce vyšší než samotný nox. Kde takový vzrůstový boom vzala netušil, jelikož její rodiče tak vysocí nebyli, ale jistě ji to v běžných aktivitách nebránilo. Stále byla Cronou, to znamenalo, že neměla jasnou funkci - nejspíš se učila, rozhlížela po světě a uvažovala, co bude jednou dělat. Kdyby Sarik věděl, co dělala, asi by změnil názor na aktuální generaci.
Ovšem že zimu nikdo neměl rád. Jeho hustý kožich mluvil opačně, léto mu bylo nejhorší, ale zima samozřejmě byla provázena dalšími strastmi - hladem, nemocemi, tmou, ze kterých alfovi smečky, o kterou se musel starat, už tak veselo nebylo. Taky napjatou atmosférou mezi smečkami, tuhle zimu obzvlášť. Často sám procházel hranice a přeznačoval je, potkávajíc jiné Přízračné - Anjel však tak často nevídal. Vedlo ho to k otázce. "Dobrá," přijal její oznámení pokývnutím a pomalu se rozešel dál po hranici. Předpokládal, že bude následovat. "Všiml jsem si, že protahování končetin často provozuješ i mimo území Přízračných," hodil po ní chladný pohled, zkoumajíc její reakci. Ne, že by na tom bylo něco špatně, objevovat svět. Ovšem ale čekal, že se bude více věnovat učení i na rodné půdě. Když trávila tolik času venku, kdo ví, jaké vlivy ji mohly ovlivnit. S'Arik věřil svým členům, ale informace si dvakrát ověřoval. Pokud by náhodou Anjel tíhla k myšlenkám jejich nepředvídatelných sousedů, potřeboval to věděl včas.

Ovšem že se obával o případné životy svých budoucích dětí. Toto však nebyl Henob, kde by jedna radikální skupina byla schopna zapříčinit destrukci tolika životů. Nebo to aspoň jeho představy založené na podložených faktech nemyslely. Důvod k obavám zde samozřejmě nemizel. Větším problémem momentálně bylo, co mezi ním a Nwod vlastně bude a jak se toto zařadí do smečkového života.
Nevaeh věřila, že ji rodiče hledají. To byla dobrá zpráva, třeba tu nezůstane dlouho. A pokud ano, aspoň z ní mohli vychovat správnou Přízračnou. Na to by se ale hodilo vědět, jak na tom její rodina je. Nakonec, nebudete vkládat tolik času do vlčete, o kterém ani nemáte jistotu, že zůstane, když máte plno jiných vlčat, kterým je nutno věnovat pozornost. Možná by měl vyslat Hariuhu, aby se po kraji podíval. Jeho magie by mohla pomoci. K jeho překvapení Aikan učinil nabídku. Tentokrát Sarikův pohled na bratrovu tvář zamířily. Jsi si vědom, že stále musíš vykonávat své povinnosti, že, bratře? Svou myšlenku nevyřkl, ale vsadil by se, že pokud někdo dokázal přečíst jeho těžko dekódovatelné výrazy, byla by to blízká rodina. "Budu potřebovat, abys převzal i učení A'Kazy, až budou vlčata Nwod'reoky na světě," poznamenal ještě směrem k bratrovi, přestože jeho pohled už směřoval směrem jejich cesty. Trénink jeho syna začal nedávno a on mu chtěl dopřát denní zápřah stejně intenzivní, jako mívali oni dva v Henobu, když trénovali na válečníky. Na jeho poznámku přikývl. Pokud si myslel, že zvládne zastávat své povinnosti i opatrovat Nevaeh, bylo to jeho rozhodnutí. "Nevaeh, nepřijdou-li pro tebe tví rodiče a budeš-li si přát zůstat, staneš se Cronou. V takovém případě by byl Aikan i ve smečce tvůj opatrovník a já bych byl tvůj alfa." Neměl nejmenší tušení, nakolik byla seznámena se systémem smeček a jejich pravidly. Pokud však zůstávala, jistě bude mít plno času se o tom dozvědět.

Událost v Nízkých horách se sešla tak nešťastně, že Finn si odnesl zranění. O tom S'Arik samozřejmě nevěděl, jeho vzhled bral úměrný zážitku, kterým si zrovna prošel. Čelit takovému Nimlógovi nebyla žádná sranda - no a okřídlený mu ani tak nečelil, on mu přímo a docela dobrovolně skočil pod tlamu, aby zachránil jiného. Nox měl čas o moralitě jeho činu přemýšlet, když se sám vracel. Popravdě však i z jeho těla všechen ten stres a události vytáhly nějakou energii. V horách ještě chvíli kličkoval pro případ, že by se některý z jelenů dal na lov živého masa. Nemohli si dovolit predátory přivést k hranicím smečky, s ignisskou hrozbou nebyla kapacita řešit ještě jejich nenažranost. Snad jejich záchrana bílého okřídleného vlka donutí ohnivou smečku ke klidu a bude dostatečným důkazem, že jejich úmysly se nestaví proti nim.
Dorazil ke studánce. Napil se a posadil se mezi stromy s myšlenkou dopřát si trochu odpočinku. Musel začít dřímat, jelikož ho probudily cizí kroky a zvuk těla. Urychleně se vyhoupl na nohy, aby to šel prozkoumat. Jen na moment zřel šedého, pak se po okolí rozprostřela mlha. "Finne?" Jeho hlas byl sice ten klasický klidný chladný, ale i s příměsí starosti. Klusem se jal v mlze hledat člena své smečky, doufajíc, že je v pořádku. Nakonec o mladého málem zakopl. "Jak se cítíš?" Zatímco testoval jeho vnímání, bral do zubů zabitá zvířata ležící na něm a házel je vedle. Netušil, jestli to bylo vyčerpání nebo něco horšího, ale v tenhle moment ho docela svíral strach, že by Finn nesl z boje z Nimlógy větší následky, než dříve projevil. Bylo by nejlepší, kdyby se na něj podíval někdo odborně zaměřený. Proto zvedl hlavu a krátce zavyl, oznamujíc případným kolemjdoucím, že potřebují pomoc. Jakoby toho vytí už nebylo dost. Začínalo ho z toho bolet v krku.

Pokud by se Ignis rozhodl hranice přestat respektovat kompletně, dokázal si představit, že funkce léčitele začne být vytíženou. Důležitou pro chod smečky byla doteď, to bezesporu - smečka bez léčitele fungovat nemohla - ale případný boj by možná v nepříjemně vysokém měřítku zvýšil praktickou část. Praxe byly dobré vždycky, samozřejmě, ale přeskočit ze základů rovnou na bojiště nebylo ideální nikdy. Ten krok cvičiště často udělal mnoho. Přestože ve vzduchu panovalo ticho, Finnova varování ho nutila k ještě větší obezřetnosti. Však zpět k tématu - Ryumee. Rád slyšel, že mladého Timothéeho se skutečně ujala. Nejen jako nadřízená léčitelka, ale i jako starší člen rodiny. Pomáhat vlkům okolo bral jako známku dobré vůle, takovou, kterou by v Přízračných měl mít každý. Přikývl. Zprávy měla dobré, a tak asi nebylo třeba to komentovat. Doufal taky, že společně už prozkoumali onen zvláštní malý stromek, který tmavý Estrelák donesl v rámci své zkoušky.
Nox se narovnal. Věci, které hodlal vlčici sdělit, byly oficiálního rázu, a tak bylo třeba je přednést se zaslouženou vznešeností. "Ryumee Estrela do Norte, jak jsem hovořil - tvá práce je smečce cenná a vážena. S Lex a Coelami si všímáme tvé věrnosti a aktivity pro Přízračné a tímto bych ti chtěl nabídnout postavení Coelo Medic, jako měl tvůj otec." Alo-pé jistě ve své dceři zanechal nějaké nadání, ale ve výsledku to byla její tvrdá práce, která ji dostala tam, kde byla. Nebo výš, na pozici Coely. Jistě z kultury znala, jaké by toto postavení obnášelo povinnosti. Neznamenalo to jen být velitelem mediců, ale i dalším rádcem alfy. Bylo na ní, jestli roli přijme a stvrdí svou věrnost slibem zastávat tuto funkci.

Schválené

Sdělení vlčice popisovalo tuto zimu jako docela mírnou. Takové zprávy slyšel rád, že se skutečně i Gwynn zapojil, jak slíbil výměnou za povolení pobytu jeho rodiny. Noxe samotného začínalo trochu trápit zdraví, ale spíš vlivem stáří. Zrak už nebyl to co bývalo, běžet už taky tak dlouho nedokázal. Ne, že by si to přiznával, ale i na jeho šedé srsti sem tam vynikly světlejší chlupy stařešiny. Přikývl. "Z informací od zvědů je nám známo, že v horách se stále pohybují vysoce nebezpeční mlžní jeleni. Také mi starost dělá impulzivní chování smečky Ignisské... Pokud by to bylo možné, doplňte zásoby hned jakmile to bude možné," vyřkl své strategické instrukce. Sice on sám nebyl žádným léčitelem, znal pouze naprosté základy, proto tyto zázračné vlky tak obdivoval, ale ze svých zkušeností věděl, že je lepší být připraven. "Timothée i další sigmy jistě přiloží tlapku k dílu, předáš-li jim instrukce," navrhl. Neměla v tom být sama, samozřejmě. Zmínil by i Nwod'reoku, ale tu její nadcházející role matky vyřazovala z provozu... Minimálně na měsíc, možná dva.
Jeho modré oči na chvíli zabloudily k výhledu do nížiny. Ach, jak krásný domov pro tuto rodinu. Přízrační mu přirostli k srdci. Škoda, že někteří členi nebyli k nalezení. Třeba takový Monty, doteď nejstarší člen smečky, byl vlastně také svou funkcí léčitelem. "Nicméně, přicházím za tebou se zprávou, která se týká zejména tvé role ve smečce." Ledově klidnou tvář otočil zpět směrem k té její.

Údolí bylo jedno z malebných úseků zdejšího území. Ne, že by zbytek nebyl kouzelný, ale zvuk zurčící vody společně s výhledem na území, po kterém se válela mlha, byl něčím, čím by klidně byl ochotný teritorium charakterizovat. Když si ráno vlk přivstal, vyběhnout si nahoru k pramenu bylo v jeho očích docela slušnou rozcvičkou. Jistě nebyl sám, kdo by toto řekl. Dnes měl na jazyku ale trochu jiná slova.
Mladá Estrelačka už nebyla zdaleka tak mladá - vyrostla jak do krásy, tak do rozumu. Vypěstovala si zkušenosti, byla Přízračným věrná. Vzhledem k změnám, které nyní S'Arik očekával, bylo třeba si takové vlky držet blízko a dát jim další prostor k učení. Ano, šedou vlčici sem pozval ze smečkových důvodů. Když ji zahlédl, svižným tempem k ní s nezpochybnitelnou sebejistotou zamířil. "Ryumee, přeji pěkný den," sklonil hlavu ve slušném gestu, než se zastavil a připravil si další slova. "S Lex se shodujeme, že léčitelská nora je za tvé přítomnosti již hodnou chvíli spořádaně vedená. Máš na srdci nějaké zprávy ohledně své role medica?" Nejdřív hlášení, pak to, s čím přišel. Vlastně měl chvíli i na to si poslechnout novinky z jejího života - pokud samozřejmě měla chvíli. Ryumee byla konec konců tou, která měla mít blízko i k jeho rodině, vzhledem k tomu, že byla u narození jeho vlčat s Nadezhdou. Touto dobou jistě věděla i o jeho dalších budoucích vlčatech a přijetí jejího bratrance, Timothéeho.

Stárnout znamenalo kromě změny fyzické i jistou mentální proměnu. K rozumu, moudrosti, k sečtělosti. Tolik let vás samozřejmě taky natolik oddálí od toho mladého věku, až z toho máte pocit, že mladé generaci kompletně nerozumíte. Při sledování potomků své sestry S'Arik do jisté míry spatřoval i své minulé chyby a s nelibou myšlenkou je odsuzoval jako něco, co by nyní už neudělal. Jistě to tak mělo více vlků, nejen on - kolik těch dnů, měsíců či let ale někteří potřebovali, aby došli k podobnému závěru? Být nejstarším z rodu znamenalo být i lepším příkladem. Přestože byl tmavý nox velmi rád za přítomnost své sestry takhle blízko, přímo na území jeho smečky, podmínky Norestu byly jiné. V Henobu byli všichni součástí jedné smečky, zde je dělilo neviditelná, ale hmatatelná bariéra života smečky a tuláka. Jistě i ta znesnadňovala správnou výchovu členů rodu Milaga. Dělalo mu starost, že celá tato větev rodiny se hodlala vydat dál, pravděpodobně mimo dosah jeho očí.
Když kráčel na hráz se rozloučit a ještě s celou tou rodinkou promluvit, jak slíbil, nesl si chladný výraz a zbraň na zádech. Neměl čas Iptar odložit, vracel se z obhlídky hranic. Množství větších i menších šedavých kožíšků mu vzkázalo, že už je očekáván. "Zdravím. Anokathro, Gwynne," pozdravil s kývnutím, nesouc hlavu hrdě nahoře. "Va'Riine, A'Sene." I dvěma mladým věnoval pozdrav hodný jejich rodiny. Přestože možná nebyli ještě dostatečně staří na to pochopit důležitost správných mravů a používání hlavy, museli jim být vystavováni. "Tak tedy - jaké máte nyní plány?" Otočil se zpět k páru, mluvíc k věci.

Aikan Nwod vlastně potkal ještě než on, když do Norestu přišla. Teď si vzpomínal, že jeho bratra zmiňovala, když se tehdy tak kouzelně znovushledali v jehličnatém lese. Mít ji zpět byla dobrá zpráva. Jejich společná cesta teď mohla mít radostnější... Nebo tragičtější konec. "Nwod'reoka čeká vlčata," oznámil bratrovi tišším hlasem k uchu. Asi mu rychle došlo, čí ta vlčata byla, a že to vlastně bude docela brzy, kdy se narodí. Jeho bratr byl umbra - o tomto musel vědět i z hlediska zastávání smečkových povinností. Chránit hranice bylo na něm, zodpovídal za bezpečí členů společně s alfami. Vědět to samozřejmě musel i ze stránky rodinné. S'Arik byl vlastně docela hrdý, že mu takovou zprávu mohl prezentovat. Teď se ale potýkali s jiným vlčetem, které vypovědělo svůj příběh. Dva dny z jeho pohledu nebyla dlouhá doba. Okolnosti, za kterých se Nevaeh údajně ztratila, nenasvědčovaly tomu, že by ji její rodiče opustili naschvál. Ještě ji mohli hledat, mohli mít naději. Hledali by u smečky? Bylo logičtější žádat o pomoc smečku než pokrýt hledáním celé rozsáhlé území tuláků. "Nevaeh, pokud věříš, že se po tobě rodiče shání, smíš zůstat na území této smečky, smečky Přízračných," řekl tmavý s ledovým pohledem na ní. Zastavili se, zřejmě. Pohled pak přesměroval na bratra. Vlče po dvou dnech bez plnohodnotného jídla? Musela být vyčerpaná. "Poskytneme ti jídlo a úkryt a ty nám povíš, jak přesně jsi se do Norestu se svou rodinou dostala a jestli očekáváš, že tě budou hledat." Takový byl jeho verdikt, prozatím. Vlčeti sice zcela nedůvěřoval a značně ho obtěžovalo, že by ve smečce hladový krk zůstal déle, obzvláště v době hrozby sousedů a brzkého narození jeho vlčat, ale nemohl odmítnout tiché volání o pomoc.

S'Arik hleděl do mlhy, ale dlouho na místě nezůstával. Vzduch byl sice prosycen mlhou a byl tedy velmi vlhký, přesto nechtěl sázet na to, že krvelační jeleni ztratí stopu. Tiše se přesouval k dvěma vlkům. Že se světlý vlk ze sousedské smečky rozhodl odejít dříve než se k němu stihl alfa Přízračných dostat a promluvit s ním mu sice vyfouklo možnou důležitou politickou konverzaci, ale možná to bylo i dobře. Mávání jeho křídel bylo hlasité. Zatímco dva Nimlógové bojovali, po třetím se slehla zem.
Tmavý se vynořil mezi stromy za Finnem. "Vrať se na území smečky. Nezanechej po sobě stopu. Sejdeme se u studánky, přines, co jsi ulovil." Jeho instrukce byly stručné a nekompromisní. Okřídlený vlk měl ono "nezanechej stopu" docela jednoduché - mohl letět. Pro tmavého noxe bude dostat se zpět aniž by zanechal stopu mohl být mírně složitější. Nehodlal však riskovat zbrklým jednáním a taky se tu nehodlal déle zdržovat. Situace zde byla snad u konce. Alfa se beze slova zase otočil a sám se vydal najít bezpečnou cestu domů. Finna rozhodně bez kárání nenechá - cítil však, že se v něm mísily emoce, které potřeboval prve potlačit. Navíc, lovcova zkouška byla přerušena nečekanou událostí - zasloužil si šanci ji nějak dokončil. Doufal, že podruhé stejně hloupě konat nebude, a že zanechal svou kořist na bezpečném místě mimo teritoria jelenů.

Stejně jako když se měli narodit jeho vlčata s Nadezhdou, i teď byl nervózní. Slýchával zprávy s klidem na tváři, ale emocionální chaos co zavládal v jeho nitru byl natolik výrazný, že s ním bojovat téměř nedokázal. Na jednu stranu byl klidnější, protože věděl, že léčitelské služby Přízračných jsou kvalitní a jistě vše bude připravené, že se tu přivedlo k životu bez problému už spoustu mladých, na stranu druhou se bál, jestli Nwod'reoka bude dostatečně silná. Bylo na jeho kožichu, aby ji dobře živil, a to taky dělal. Udělal první poslední a nežádal zpět nic jiného než upřímnost a její přítomnost. Bylo to všechno nějak brzo po tom, co přišla. Smečka ji sotva přijala a brzy měla vrhnout jejich další potomky. Jejich druhou šanci vychovat ve smečce mladé v míru.
Nezabýval se teď hrozbou Ignisu. Doufal, že zásah v horách vztahy jen zlepší. Nyní bylo hlavní, aby šlo vše správně. Vysedával v úkrytu léčitele, kde už ležel připravený a pravidelně obnovovaný pohodlný pelech a i nějaká kořist. Jelikož Vissalis byla v zimních měsících příliš chladná, bylo třeba udělat útočiště pro Krethfol'gar z této jeskyně. Bylinky vzadu byly pečlivě srovnané.
Malý náznak pachu jeho drahé ve vzduchu ho přiměl se zvednout a jít se podívat ven. Byla tady. A byl tu i moment, kdy se měli narodit, zcela očividně. Přispěchal k ní do trávy a lehl si k ní, věnujíc jí nějaké své teplo. Radši by ji vzal dovnitř a radši by tu viděl i druhou léčitelku, ale už bylo pozdě. "Zůstaň silná. Pro rodinu, pro vlčata, pro mě," zašeptal jí do ucha povzbuzující slova a zůstal v její blízkosti, když přivedla malé tmavé kuličky na svět.
Železitý horký pach krve se dostal do jeho nosu stejně jako bodavá myšlenka, že její blouznivá slova nebyla tak blouznivá. Něco bylo špatně. Byl tu moment, kterého se obával. Vidět její hlavu spadnout a tělo ochabnout. Pod vlivem adrenalinu mu netrvalo snad ani sekundu aby se zvedl, doběhl do úkrytu popadnout bylinky a stejnou rychlostí se vrátit a položit je šedé vlčici pod nos. Jednalo se o rostlinu velmi jasně páchnoucí, používanou jako životabudič. Přestože se poučil, co v této situaci dělat a byl na ni připraven, svíral ho strach, že by i dobře promyšlený plán mohl selhat. "Dnes tě neztratím, Nwod'reoko, dnes ne," mumlal si, zatímco svým velkým tělem obejmul z druhé strany než matka i drobná tělíčka jejich potomků. Jedno z nich bylo nehybné, ale neměl teď čas se na něj soustředit. "Zůstaň se mnou."