Príspevky užívateľa

S realitou, že vlastně není nejdéle pobývajícím členem Přízračných byl smířen. Nadezhda, Beatrice a někteří další pobývali ve smečce déle než on a zažili přes jednu výměnu svého vůdce. O to víc si ale cenil jejich loajality, jejich síly, vytrvalosti a ochoty sloužit. Každý alfa by si přál schopné rádce a podrádce, kteří při své funkci vycházeli ze zkušeností a svých poznatků. Jemu se tohoto privilegia dostalo a přestože nebyl v rodné zemi mezi vlky stejné kultury, zdejší kultura už mu také byla vlastní a s optimismem by snad mohl i prohlásit, že jeho kultura byla známá smečce. Vytvořili prostředí, ve kterém každý mohl sdílet, zatímco stále plnil své povinnosti - něco jako rodinu. To, co s ním světlá vlčice hodlala sdílet však tuto rovnováhu mohlo v mžiku oka narušit.
Nikdy nepochopil nutkání vlků opouštět své domovy. Jeden by řekl - S'Ariku, vždyť ty jsi udělal přesně to samé, když jsi odcházel z Henobu, ale tmavý vlk by nejspíše jen odvětil, že doba a zvyklosti to vyžadovaly. Emoce, které Beatrice vedly k takovému rozhodnutí zcela nechápal z vícera důvodů. Viděl to vícekrát a viděl to jako věc, kterou by sám už víckrát neudělal. Neudělal, kdyby za sebe neměl vhodnou náhradu. Jeho povinnost v roli alfy bylo však respektovat i ta osobní rozhodnutí členů, přestože jejich motivy nemusel chápat. Jeho povinnost jakožto blízkého nadřízeného a přítele byla tato rozhodnutí podpořit a potvrdit tak svou vděčnost. "Pakliže je odchod od smečky tím, co tě dovede k novým poznáním a nalezení klidu, zbývá mi ti jen popřát ti vše nejlepší do toho života, který za hranicemi hodláš hledat," promluvil po chvíli ticha. Radši by řekl ne, nesmíš odcházet, je tě tu třeba, ale... Ale. "Jakožto Nox ti děkuji za tvou službu a čas věnovaný Přízračným. Cením si i přátelství, které jsi mezi nás vnesla." Říkalo se mu to zle - bylo to jako loučit se se svou končetinou, s něčím blízkým. Snažil se nic neprojevit, samozřejmě. Ledová tvář, klidná, odtažitá. Kdo teď zastane její roli? Kdo bude reprezentovat roli Coela rimor, rimorů obecně a i vyšších v hierarchii?
A pak tu byla další otázka. Beatrice a její družka. "Nadezhda...?" Ani netušil, proč mu slova najednou nešla správně zformulovat. Mávl ocasem, slova však už nedokončil. V očích hnědé hledal odpověď.

Nebyl kdoví jaký znalec bylin, ale základy musely být známy všem a na tom si zakládal. Válečníkovi se v případě zranění taková znalost hodila nejvíc, jelikož ne vždy byl v terénu léčitel nablízku. Tady zatím své skromné znalosti využíval jen minimálně. I Cielo mohl vědět víc o oboru, pokud měl matku léčitelku. Jistě bude čas, aby mu o své rodině a minulosti pověděl víc, dosud se jen domníval. Snad o jeho odpovědích se nebude muset domnívat. No, jak se mu ale potvrdila skrytá myšlenka v hlavě co tam seděla už od jejich setkání před třemi dny, mladý vlk před ním si ještě nějaké vlastní hluboké myšlenky nevyvinul. Držel se ale realistického cíle a to také nebylo špatně. Alfa kývl a zůstal na něj chvíli hledět jakoby čekal další slova. Pak sám promluvil. "Je v pořádku snít. Je v pořádku si přát a doufat, je v pořádku mít naději. Předpokládat, že se naše niterná přání nevyplní je logické a pravděpodobné, musí se počítat s tou možností, však vzdávat naději kvůli vlastním předsudkům by znamenalo se vzdávat síly, kterou nám ona naděje dává."
Co se týkalo zkoušky, splnil ji. Přinesl vše a ukázal tedy nějakou znalost, vyřkl svá přání ohledně budoucnosti. Některá z nich mu členství v Přízračných jistě splní, jiná si bude muset postavit trochu sám. S'Arik udělal pár kroků stranou, pohled na něm. "S tím vidět svou budoucnost čistě a jasně ti pomůže návštěva Hvězdné jeskyně, která je významnou součástí naší kultury. Jakmile tvůj budeš starší, bude tvůj rituál tam proveden za doprovodu jiného Přízračného. Do té doby se uč a poznávej - jakožto sigma Přízračných je tvým úkolem poznat členy smečky, zapojit se a vybrat si jednu z profesí, kterou budeš vykonávat v budoucnosti na vyšší pozici." S'Arik přemýšlel, jak ho do smečky umístit. Byl podobně starý jako jeho potomci s Lex, ale ve smečce se nenarodil. Měl za to, že nabídnout mu tuto cestu jako tu počáteční bude dobrým začátkem. "Vítej ve smečce, Cielo," řekl alfa s obřadnějším podtextem. Tímto bylo jeho přijímání u konce. Byl čas se ve smečce naučit chodit.

Nebylo by dne, kdy by si S'Arik nedělal hlavu s možnými scénáři. Chodil po území, všímal si okolí a doufal, že mu něco dá znamení, že ta hrozba není skutečná. Zdálo by se, že není, když bylo rádiové ticho - událost v horách a záchrana člena cizí smečky přece nemohla vztahy ovlivnit zle. Na druhou stranu, stejně vypadající rádiové ticho mohlo být interpretováno jako ticho před bouří. Chvíle na koncentraci sil, na přeskupení armád. Občas temnému noxovi nedocházelo, že už není ve válce. Nebo že ještě není ve válce. Se stářím i starší vzpomínky vystupovaly na povrch. Dnes se ani na tyto však soustředit nemohl. Povinnost volala.
Vlka s tyrkysovými znaky a nevšedním mazlíčkem očekával klidně i dříve, jak ale bylo řečeno, byl čas. Čas utíkal a spěl ke konci - a za západu slunce nad lesy Starého hvozdu se očekávaný host vskutku ukázal. S'Arik musel Přízračné varovat o příchodu potenciálního člena na území, jinak by se současnou zvýšenou pozorností u hranic daleko neprošel. Snad. Hluboké modré oči, chladné a bez úsměvu jako vždy doprovázely mladého vlka už když přicházel. Na pozdrav kývl a i on se mírně uklonil, opětujíc zdvořilost, poté mu byla předána zpráva. Hleděl na donesené atributy. "Vidím, že materiální podmínky jsi splnil," pozvedl opět hlavu, připraven říct svůj verdikt. Zatím na něj ale ještě čas nepřišel. "Bylinu poznávám. Dovol mi však poznat i tvé závěry z onoho přemýšlení. Jak to je, Cielo, jak si představuješ svou budoucnost?"

Kdyby Cielo býval nepodotkl že i on chce být šťastný, asi by mu býval připomněl, že přidání se do smečky musí vnímat primárně jako dobré pro sebe. On opravdu chtěl život ve smečce zkusit, chtěl - tedy aspoň dle toho, co říkala jeho slova a pak i jeho tělo. Otázkou bylo, jestli tmavý alfa chtěl z Přízračných dělat smečku, ve které si vlci můžou volně vyzkoušet, jak taková smečka funguje. Dle jeho názoru nefungovali tak jednoduše jako třeba Nihil, nebyli obvyklou smečkou s jasnou hierarchií. Zase nebyli kdovíjak komplikovaní, to ne, ale možná měli pár tajemství a problémů, které by nepovolané uši neměly slyšet. Když se teď mladý zdál být ochotný splnit i zkoušku, o které mu ještě neřekl, a potom se stát členem, zajímala ho víc i ona psychická choroba. Mohla ohrozit jeho smečku? Byla by snaha vložená do léčení opětována stejnou měrou? Byla pravda, že takto přemýšlet nechtěl. Nechtěl druhé soudit podle činů, které ještě neudělali. Musel to být fakt, že se mu měli brzo narodit další potomci, který ho nutil k větší obezřetnosti.
Modré oči hleděly do těch fialových s nic neříkajícím podtextem. Ledové, nečitelné, no kdekdo by řekl že vševidoucí, zarývající se do nitra mysli, neprojevujíc jakoukoli informaci, kterou náhodou zjistil. Jelikož už nehovořili jako tulák k tulákovi ale jako možní budoucí členové jedné smečky, přešel k tykání. "Jsou-li Přízrační skutečně tvé přání, pak budiž tvé dovednosti a odhodlání podrobeny zkoušce," vyřkl oficiálně. Bylo načase zjistit, jestli si skutečně přeje k Přízračným vstoupit. Slova mohla něco naznačovat, o skutečných přáních vypovídaly činy. Jelikož byl příliš mladý, jistě ještě ne za třetím rokem života, přemýšlel, jakou zkoušku mu položit. "Tvým úkolem je porozhlédnout se po Norestu. Ulov libovolnou kořist, najdi libovolnou léčivou bylinu a přemýšlej o své budoucnosti. Třetího dne za západu slunce nejpozději tě budu čekat na území Přízračných u nory smečky, kterou najdeš pod korunami stromů Starého hvozdu na našem území, které budeš také muset nalézt, nevíš-li již nyní, kde leží. Jmenované předměty doneseš a povíš mi, k čemu jsi za svého rozjímání došel. Pokud splníš, budeš přijat mezi nás na pozici sigmy." Vyřkl vše, co chtěl? Nejspíš ano. Ještě bude muset přemýšlet, jestli mladého Ciela chce posílat do Hvězdné jeskyně. Vyčkal, jestli bude mít otázky. Pokud neměl - pomalu se rozešel směrem ke Kotlině.

Vzhledem ke konverzaci, kterou tu v posledních minutách vedli, by si skoro neuvědomil, že mladík má ještě daleko od dospělosti. Nějaký rozum měl, ale třeba na jeho syna učeného rodovou výchovou neměl - očividně. Začínal si uvědomovat, že po něm nemůže chtít tolik. Měl podezření, že Cielo zvažoval smečku protože už se v životě cítil osamělý. A jeho slova kříčící tím, že se zoufale snaží přesvědčit nekompromisního chladného alfu o tom, že za přijetí stojí, to říkala skoro stejně jasně jako inkoust na bílém papíře. "Hlásíš se ke smečce, o které víš pouze z krátké konverzace a vážeš se dodržovat pravidla, která jsi ještě neslyšel," podotkl vysoký vlk s pozorností, nepřímo ho nabádajíc k vážení slov. Poukazoval na to, že od Ciela čekal delší rozmýšlení. Vyzvídání, zvažování. Čekal, že si bude zakládat na četnějších informacích. Z tohoto si mohl vyvozovat závěr leda takový, že hledá smečku, jakoukoli, a pokud mu on nedá šanci k přijetí, se svou skrývanou zoufalostí bude tento mladík schopen dojít ke Kultu a bezhlavě vstoupit do většího nebezpečí, než by si od smečky představoval. Toho by byla... Škoda, dle jeho názoru. Potenciál měl. Ani bezohledně tvrdá výchova Ignisu by mu s jeho handicapem zrovna nepomohla.
Černý projevoval známky... Nervozity? Strachu? S'Arik nechtěl takové emoce vyvolat, ale vzhledem k tomu, že jim příliš nerozuměl, nemohl jim ani předejít. "Nepovažuji tě za vlka nehodného přijetí, Cielo. Přízrační jsou prostředí vhodné pro klidný život, rozjímání i učení se nových vědomostí a zručností, je však vyžadována vůle do tohoto učení jít zcela, z vlastní vůle. I v životě se potkáš s mnohými překážkami, které tě můžou srazit na kolena - mezi členy mé smečky se naučíš, jak na takové situace reagovat, jak zachovat klid a řešit takové v rámci obecných morálních zásad. Tvá porucha může být vyřešena - potřebuji si však být jistý, že Přízrační jsou volba, kterou si opravdu přeješ udělat," jelikož mne nenaplňuje radostí sledovat zrádce či odchody učiněné v důsledku špatně promyšlených kroků. Možná na mladého nakládal příliš slov nebo příliš mnoho k rozhodnutí během krátké konverzace. Nechal mu prostor k promyšlení, provázejíc ho klidným pohledem. Stejným, jako měl celou dobu.

Na jednu stranu tmavý chtěl vědět o mladém více, o jeho příběhu, o jeho chování v různých situacích, na druhou stranu tu byl ten pohled, že by mu to mělo být jedno - byl tu za účelem získávat informace, ne? Svým způsobem mu mohly být příběhy cizince ukradené, jelikož nepřišel litovat cizího mizerného života a rozhodně nepřišel s ním soucítit. Jakoby byl nějakých takových emocí schopen. Vše, co při této klidné konverzaci předváděl byla naučená slušnost nebo fráze. Nalézal pochopení pro cizí problémy a mohl poradit z vlastních zkušeností, však provedení řešení bez zájmu druhého vykonat nemohl. Přestože se považoval za vlka dobrých mravů a dobrého srdce, první místo v prioritách pro něj měla rodina a Přízrační. Pohled na oblohu mu připomenul, že by se měl zase brzy vrátit. Během napjatých vztahů mezi sousedními smečkami nechtěl nechávat území dlouho bez dozoru.
To, co Cielo popisoval, mu nápadně připomínalo případ, který zažil. A ani tomu nebylo tak dávno. Konfrontovat Huntleyho nepřijatelně lhostejného dvojníka mu stále na duši přivádělo otázky, jak se jednomu v hlavě něco takového stane. "Nepříjemné zážitky či výrazné změny z vašeho života na vás mohly mít větší efekt, než si uvědomujete. Věřím však, že na každé trápení existuje ekvivalentního množství odpovědí, které spějí ke zlepšení." Možná mu chtěl dodat trochu jiskry, jelikož podobné stavy neměl a ani nechtěl riskovat to, že si je zažije. Jedinou podobnou věcí, kterou by mohl nazvat popisovanou disociací provázenou jiným chováním byly účinky magie. Záměna cizích vzpomínek s těmi svými byl jedním z důvodů, proč pravidelně meditoval. Nebylo to však tak, že by se dva dny neznal - on byl na rozdíl od mladého celou dobu při smyslech. "Jsem přesvědčený, že s cizí pomocí by se vám na cestě k vyléčení kráčelo lépe," podotkl ještě. Tak třeba kdyby si své přání zlepšit svůj problém začal uvědomovat i v onom změněném stavu... Mohla by se paměť propojit. To byla tedy jeho teorie.
Nox se zvedl na všechny čtyři. Pokud by vlk už nic neměl, plánoval se rozloučit a dokončit pochůzku v tichosti. Co však nečekal byla otázka na jeho smečku, kterou bez odpovědi nechat nemohl. "Smečky dokáží poskytnout pevné zázemí, společnost i smysl do života," konstatoval. Ne, že by se ho snažil nalákat, ale vlastně to souviselo s tím, co řekl předtím. V tomto kontextu možná Cielo smečku potřeboval, aby se svým problémem pohl správným směrem. "Není pochyby že vyvážený smečkový život mívá na vlky pozitivní účinky, v zájmu Přzračných je však mou povinností konat výhodně a neopakovat staré chyby. Co bys nám mohl nabídnout výměnou mimo pevné loajality, Cielo?" Položil mu další hlubokou otázku. Loajalitu ani nedával na výběr - zdůraznil snad jasně, že přislíbit tu alfě je podmínkou pro vstup.

Byl si plně vědom, že šedá vlčice je nyní profesí léčitelka a rád by v její (jím ještě zcela neprobádané) nové znalosti vložil i život jejich nastávajících potomků, ale jak známe S'Arika, nehodlal nic nechat náhodě. Když šlo o jeho potomky - o kterých už teď smýšlel jako o něčem, co bude ochoten chránit svým životem - tím více. A další více tomu přidával fakt, že to byla bezesporu jejich poslední šance na to vychovat společná vlčata, poslední šance se postarat o to, že se jim nic nestane. Na to nepotřeboval být léčitel, aby věděl, že jsou oba už dávno za věkem, kdy se párům obvykle rodí vlčata. Nebyl nejmladší ani když se rozhodl mít vlčata s Nadezhdou. Nwod byla ale starší než Lex smečky a i svému věku více dostávala. "Přestože věřím tvým schopnostem, rád bych slyšel názor i dalšího léčitele a ujistil se, že o tebe bude ve smečce řádně postaráno. Koneckonců, vlčata tu budou vyrůstat, bude-li vše v pořádku," obdaroval ji ujišťujícím pohledem. Jako se staral o těhotnou Nadezhdu, bude se starat i o těhotnou Nwod'reoku. Možná by si o této realitě přál vědět dřív, dokázal si však představit, že s otázkami ohledně smečky, jeho života bez ní a jeho současných žijících potomků se mohla ocitnout v jakémsi osobním rozkolu, jak s tou informací naložit.
"O důvod více proč se držet v blízkosti léčitelské nory, Nwod'reoko," odpověděl jí. Nerad by přišel o vlčata stejně jako by nerad přišel o ni. Nechtěl její život dávat do sázky a zpětně hledíc si uvědomoval, že přesně to učinil. Na její poznámku o bezpečí jí přímou odpověď nedal. Bezpečí zdravotní jí mohl zaručit leda tím, že Ryumee bude poblíž a bezpečí hrozeb zvenčí? To zaručit nedokázal nikdo, ani sebelepší bojovník. Vymazat Ignis ze světa nemohli, vymazat ze světa Nimlógy nebo duše nehodné komunikace s jeho budoucími potomky taky nemohli. Nechtěl jí dávat plané naděje.
Otočil se zpět ke stolu. Pergameny ležely na stole netknuté, pod pohledem růžových očí se nehýbaly. Až S'Arik na její pokyn natáhl tlapku pro velký kus papíru a opatrně ho rozbalil. Na jeho žlutavé ploše se rozprostírala rozsáhlá kresba připomínající strom. "Rodokmen," komentoval a hodil po ní významný pohled, než ho zase stočil k papíru. Osobně toto považoval za nejdůležitější podklad k vyprávění historie, jelikož každé jméno z té listiny si neslo určitou důležitost. To bylo břímě jejich rodiny. Jak se vlastně o něm bude mluvit až bude po smrti? Co se o něm bude psát a povídat? Celý život se snažil, aby to bylo jen to nejlepší, nejlogičtější. V rodokmenu byl mimo jmen napsaný i status. Informace o smrti jeho bratra, Sypura, kterou mu šedá vlčice přinesla ze vzdáleného kraje, již byla zaznamenána. Že na stejném papíře brzy budou zaznamenáni i jejich druzí potomci bylo jeho mysli uspokojující zprávou.
Po očku sledoval její počínání, ale tvář si držel chladnou. Byl připraven probírat cokoli aniž by tuto svou náladu změnil. A také že změna tématu přišla - jeho věrná partnerka se ptala na Ignis, současný problém Přízračných, o kterém byli spraveni snad všichni členové smečky. "Přízrační jsou spřátelení se smečkou Nihilskou, jak jistě víš. Během podzimu jsme pro naše mladé společně pořádali pobyt v druhé smečce s cílem vzájemného vzdělávání a sdílení užitečných postupů. Členové smečky Igniské během pobytu Nihilských na našem území i přes výrazně vyznačenou hranici teritorium nerespektovali a pronikli za ně. Jejích záměr byl - předpokládáme - sabotovat dobré vztahy mezi smečkami, ve výsledku však naštěstí k ničemu nedošlo." Celou situaci vysvětloval bez sebemenšího projevu vlastního názoru, čistý výčet fakt. Nevěděl kolik toho slyšela a kolik jí toho sám řekl, a tak bylo lepší objasnit reálie. Hleděl jí do očí, ignorujíc - či tiše omlouvajíc - její projevy emocí. Růži za jejím uchem věnoval jen malou pozornost. Až potom vyřkl to, co po něm vlastně chtěla. "Mým závěrem je prozatím to, že se o nás zajímají. I v minulosti byly vztahy mezi našimi smečkami vyostřené, jelikož Přízrační se během tehdejší povodně přistěhovali k jejich hranici. Jejich alfa se od té doby několikrát změnil, co víme, však stále se chovají nevyzpytatelně. Ignis byl proslavenou smečkou bojovníků, zabíjející tuláky pro dokázání své velikosti. Přestože nemám informace, že by se tomu tak dělo dál, historie potyček na hranicích existuje a svým způsobem by jejich případný čin s cílem poškození Přízračných nebyl překvapením." Jeho názor, shrnut. Byl připravený čelit útoku, poslední dobou ze své paranoi téměř denně nechával hranice kontrolovat a sám se pohyboval po území s Iptarem na zádech víc než když tato hrozba neměla tak intenzivní obrátky.
Nečekal, že bude mít příliš připomínek nebo nápadů, když vypadala, že každou chvílí usne, ale dal jí prostor se vyjádřit. Sám se pomalu přesunul k zadní části místnosti, na vyvýšené patro, kde na zadní zdi tkvěl znak Milagy. Zahleděl se na něj, jakoby hledal odpovědi. Přemýšlel nad Ignisem - ale ještě víc nad budoucností jejich staronové rodiny. Musel o tom s Nwod mluvit. Nyní.

Cielo tentokrát volil cestu konkrétních odpovědí. Zajímal se o záležitosti, které jeho život ovlivňovaly v přítomnosti, než aby zbytečně dlouze dopředu polemizoval o nejasné budoucnosti. Jeho život tyto záležitosti musely ovlivňovat natolik, že bez jejich vyřešení si vůbec nedovoloval vytvářet si v hlavě nějaké plány. To by vysvětlovalo jeho předešlé skromné názory a základy. Jak se dozvěděl, bojoval s nějakým prokletím. Poruchou. Takže zdravotní záležitost, zřejmě. On se sice nemohl nazývat doktorem, to vůbec ne, ale pokud se tato nemoc týkala hlavy - a že to vypadalo, že se týkala - už se svými znalostmi mohl posloužit. Možná i magií, došlo by-li na to. "Prvním krokem bývá si své chyby uvědomit - jelikož to očividně máte na paměti, zbývá najít účinnou léčbu. Jak se tato porucha projevuje a odkdy ji máte?" Nějakou agresivitu na vlkovi tedy neviděl, ale také nemohl vidět druhým do hlavy. Dokud se jich nedotkl s cílem použít magii, ovšem.
Slušnost především, Cielo si ji přiznával. Překvapovalo ho, že někoho, koho údajně vyhodili z domova, vlastně vychovali dobře. "Bez slušného zacházení se nedojde ke shodě ani mezi jedinečnými vlky, není to tak?" Podotkl. Nečekal odpověď, spíš nad tím pro sebe přemýšlel. Ignis a Přízrační byli krásně rozdílní, jedineční - jestli však dokážou spolu dojít na půdu v míru a souznění, to už nikdo nevěděl.

Schválené

Vzpomínal na měsíce, které sám strávil takovým získáváním informací. Tehdy bylo potloukání se kolem Ignisu ještě víc nebezpečné a Přízrační ještě sídlili v lese pod vřesovišti. Znal území velmi dobře a měl všeobecný rozhled. Jeho společník si ho vzhledem ke svému věku ještě stále utvářel, čemuž se nemohl divit. Ani tomu, že zcela nevěděl, co vlastně od života chce a očekává - i to nejspíše jednomu docházelo s věkem a zkušenostmi, pokud tomu nebyl naučen dříve. Co se dozvídal, tak černý byl rodinou odmítnut. Kdoví z jakého důvodu, přiznával své nedostatky... Nebo si je domýšlel tam, kde se zjevila pochybnost? "Ještě jste tedy nerozhodl, za jakým cílem svůj život směřujete, předpokládám?" Nepatrně nahl hlavu na stranu v otázce. S cílem, s posláním se vždy hned lépe žilo. A třeba by milému Cielovi taková smečka byla dobrou novou rodinou.
Dříve by možná úklonou začínal on, ale vzhledem ke svému současnému postavení od tohoto zvyku upustil. I přesto na gesto vlka zareagoval obdobně - sklonil hlavu na znak slušnosti. "Rád vás poznávám, Cielo. Nebýt očividných skutečností, řekl bych, že k smečce již patřit musíte... Málokterý tulák je schopen porozumět základnímu vychování," podotkl, chválíc jeho vystupování. Ne, že by všichni tuláci byli divoši, to neříkal - jen bylo vzácností potkat pochopení.

V Norestu každému tulákovi jednou přistála na stůl otázka, jestli by nestál o to se přidat do smečky. Koneckonců, smečky měly úkryt, území, sociální zázemí i snažší přístup k potravě. Tmavý si vyslechl jeho úvahy. Dle jeho dosavadního chování by Sarik skoro řekl, že by se hodil spíše do smeček pozitivních, do Nihilu či Přízračných. Na druhou stranu, poznal ho pouze z krátke konverzace a finální rozhodnutí beztak nebylo na něm. Když nad tím však uvažoval, možná by mohl říci více o své smečce, pro případ, že by se přidat chtěl. A kdyby se přidat nechtěl... Informace se šíří a byl si jistý, že takto komunikativní jedinec by povědomí předal dál. "Možná i chvíle sebereflexe by vám pomohla s rozhodnutím, či se do nějaké ze smeček přidat... Případně více času stráveného získáváním informací," poskytl mu radu. Jistě by mu mohl říct více než jednoduché shrnutí, politika byla komplikovanější - ale nechtěl vlkovi říkat o něčem, co slyšet nechtěl. "Řekněte - pokud jste ochotný sdílet - čeho si v životě vážíte nejvíce?" Možná osobní zásady ho přivedou na správnou cestu. Tmavý byl ochoten poradit.
Měli společnou známou - barevnou vlčku. Takže nějakou spojitost s Přízračnými černý měl a ani o tom nevěděl. Kývl na jeho ujišťovací otázku. "Měl jsem tu čest ji potkat, když přišla. Mé jméno je S'Arik Dasurk Milaga a jsem současným Noxem Přízračných," představil se, konečně. Seděl narovnaný, majestátně dostávajíc významu svého jména.

Věnovat se svému synu jako správný otec musel, pokud chtěl, aby šel v jeho stopách a stal se vzorným zástupcem rodu. Třeba jednou i bude nosit zbraň, zlato a nejvyšší jméno, třeba se jednou bude jmenovat A'Kaza Milaga. Když se na něj S'Arik díval, bohužel si uvědomoval, že už by se té chvíle, kdyby přeci jen jednou nastala, taky nemusel dožít. Musel proto soustředit o nejvíc nyní, dokud mu to zdraví ještě umožňovalo. Opravdu teď nelitoval toho, že se o sebe celý život docela staral. Jen staré jizvy možná občas bolely. Zatím nic, co by mu vyloženě bránilo ve funkčnosti. Dokud své síly násilím nepřepínal, že.
Mladý měl přehled, to bylo dobrým znamením. Co se mu chystal říct s novými přírůstky souviselo téže. "Tvůj bratranec, jistě," přitakal, aby si zařadil informaci. A'Sen a jeho bratr Va'Riin mu dělali mírnou starost - nebyli zatím zrovna vzornými vlčaty. Ne, že ty jsi byl, pomyslel si o sobě. "Anokathra se svou rodinou nepřijala mou nabídku se mezi řady smečky přidat, přestože momentálně obývají Vissalis. Plánují brzy odejít, pokračovat v objevování tohoto kraje." Dokázal si představit, že pro Kazu by zpráva o odchodu jeho kamaráda mohla být nepříjemnou, přesto se tomuto oznámení nevyhýbal - řekl to jak jak to bylo, bez možnosti emocí ovlivnit jeho postoj. Odcházela i jeho sestra, nakonec. A popravdě, velmi ho její postoj překvapil. Rád by, aby rodina zůstala pohromadě. Možná nad nimi chtěl mít dohled, když už sem došli, dalo by se říct. Uvědomit si musel však i to, že dlouhá léta jeho dohled nepotřebovali. "Poznal jsi v nedávné době i někoho mimo území smečky?" Pokud věděl, A'Kaza netrávil čas jen na území Přízračných, přirozeně. Nebránil mu v objevování světa, přestože uvnitř cítil jistou starost, že by se mu na průzkumu mohlo něco stát.
Dvě zbraně. S'Arik se narovnal. "Již jsi dost starý na to se naučit tradiční bojové technice pocházející ze země pro náš rod původní, synu. Ve tvém věku, možná dříve, jsem se se zbraněmi Wara začínal učit i já." Pohlédl na něj s jistou důležitostí. Asi se mu hlavou honily vzpomínky na jeho vlastní první tréninky. Těžké a zdlouhavé, plné neúspěchů, ale i vlastních objevů. Nebo na první tréninky jeho prvních synů, kterým přihlížel... Bohužel A'Kazovi zde nemohl nabídnout zkušenějšího učitele než sebe či Aikana. "Nejdříve však potřebuji, abys vyslechl zprávy, které ovlivní budoucnost nás všech. Týkají se tvé rodiny," řekl. Možná ho chtěl trochu navnadit, pro případ, že se na tento trénink těšil. Nejdříve práce, pak zábava, tak to mělo být. Nebo... Nejdříve globální práce, pak osobní práce.

Vzhledem k tomu, že S'Arik sám vyrůstal v končinách, kde všichni vlci spadali přímo pod smečku či její periferie, těžko chápal, jaké to bylo smečky vůbec nepoznat. Vlci byli smečkové bytosti a pokud jeden nebyl na cestách dlouhodobě nebo neměl smůlu na tuláckou rodinu, většinou ho tlapky donesly mezi své druhy. Možná na to byl tento jedinec ještě příliš mladý, že žádnou nepoznal na vlastní zkušenost. Zkušenosti totiž dělaly nejvíce - a někdy jednoho donutily si uvědomit, že přestože smečky jsou krásné, ne vždy mají čisté úmysly. "Všechny jsou jedinečné, však ne všechny vyhovují každému," uvedl na pravou míru. Jeho rod kvůli své zásaditě logické vizi světa nemohl vstoupit do Kultu, no a kvůli myšlení cesty míru byl vyloučený i konflikty dělající Ignis.
Vlčici, o které poslouchal, vlastně znal. Bylo to jasné - pokud ji našel Aikan, nemohlo jít o někoho jiného. Pokud ten starý tmavý vlk ovšem místo vykonávání své role umbry nechodil po světě a nezachraňoval náhodná vlčata a jemu to dokázal nějakým způsobem zatajit. "Znám shodou okolností oba. Jeden z nich je můj bratr," přiznal, mírně tajemně poodhalujíc svou identitu. Možná by se měl přestat vybavovat a zvednout se k další aktivitě. "Jmenovala se ta vlčice Nevaeh?" Kdyby to byla ona, jaká náhoda! Měl by za tou malou uličnicí zajít, aby se bez dozoru netoulala mimo území smečky.

Mladý o smečkách zřejmě nevěděl - nebo nechtěl říct. Přestože tu údajně nebyl dlouho, věděl minimálně to, kde leží pomyslná přibližná hranice, když si troufal tvrdit, že prošel jednu čtvrtinu. Pak ovšem záleželo, jak podrobné to jeho zkoumání bylo a jestli pouze neodhadoval. Sarik si vyslechl jeho názor na smečky, než se rozhodl mu nějaký ten přehled poskytnout. Nadechl se. "V Norestu současně sídlí čtyři smečky, co vlastní území, z mých zdrojů. Na jihu Nihilská monarchie, smečka vlků vstřícných a přátelských, chrabrého srdce. Smečka Ignisská je proslavena svou krvežízní a nepřátelstvím k tulákům, přestože poslední léta jejich řádění zmírnilo na intenzitě. Přízrační jsou smečkou hvězd spatřující důležitost ve správnosti svých rozhodnutí, ctí si loajality a znalostí. Město obývá fanatická skupina vlků vystupující pod jménem Kult. Z jejich území není cesty zpět." Sarik přemýšlel, jestli zmiňovat Hejno, ale vzhledem k tomu, že se mu nikdo od těch opeřených vlků už hezkých pár týdnů neozval, mohl si jen domyslet, že jejich politika se roztříštila a jejich důležitost tedy pro Přízračné padala. Nevlastnili své území. Schválně zmiňoval všechny smečky jako výčet, bez přidaného citového zabarvení. Bylo na inteligenci Ciela, jestli si domyslí, ke které z těchto smeček tmavý vlk patří. Rád mu poskytl nestranný přehled, nebyl tu primárně pro to, aby někoho do svých řad nabíral. "Zmiňovali tito tuláci v konverzaci s vámi některou z těchto smeček?" Nedával příliš šancí tomu, že něco takového mu bude zodpovězeno, ale musel se pokusit - jaký správný alfa by nechtěl vědět, co se o jeho smečce mezi tuláky proslýchá? Nebo o jakékoli jiné smečce. Drby, tak by to nazvali odborníci, drby ho v tuto chvíli zajímaly.

Pronikavé oči tmavého alfy sledovaly každý pohyb mladíka s precizní pozorností, snad i se zájmem. Jeho výraz však zůstával stejný a stejný pravděpodobně zůstane i nadále - byla jí kamenná maska v odstínech stoického klidu, ale také jistě odcizujícího chladu. Bez emocí. Vlci na toto často reagovali různě, a tak bylo dobře, že aspoň tento vlk tomu zatím nevěnoval přebytečnou pozornost. Zdálo se, že s ním bude dobrého pobavení, přestože byl mladý. "Vskutku. Mé cesty zde zakončily už před lety... Jednu ze zdejších smeček nazývám domovem," přikývl. Dobrý to odhad od tyrkysového. I Sarik se posadil. Jak dlouho to vlastně bylo, co přišel? Minimálně tři zimy, počítal-li správně. Toto musela být čtvrtá. Své stáří si uvědomoval, ani to ho však nedonutilo přestat s náročnějšími aktivitami. "Norest nabízí plno lokalit. Od moře po zasněžené špičky hor... Dokonce i opuštěné lidské město, ve kterém se usídlila jedna ze smeček." Kult, místo, kam nebylo radno se vydávat bez požehnání jeho členů. Mladý ale zmínil, že tu chvíli již chodí. "Povězte, již jste se setkal se zdejšími?" Položil otázku z jiného soudku. Pokud byl první, kdo s ním po příchodu mluvil, asi v získávání informací moc úspěšný nebude.