Príspevky užívateľa

Schválené

Schváleno

Schváleno

Schváleno

Schváleno

Schváleno

Schváleno

Schválené

Ahoj,
písemnosti v pořádku, jen magii poprosím upřesnit co se týče rychlosti, doby a vzdálenosti, kterou touto vyšší rychlostí dokáže překonat. Aspoň přibližně konkrétní hodnotu.

Neznámý nepůsobil nijak netrpělivě. Nepotřeboval alfu najít hned a ani své důvody před dosud neobjasněnou identitou tmavého netajil. Upřímnost a otevřenost byly vlastnosti, které se v rodině cení - s tajemstvími a obyčejnou strukturou s neomezenou autoritou v čele by nebyli rodinou. Museli sdílet, poslouchat a být nablízku ostatním, a kdyby náhodou bylo třeba pomoci, bez váhání by svůj čas i energii poskytli. U zrzavého viděl, že tázat se dále na celou věc jeho motivace by neměla dále smysl - své řekl a jeho důvody byly zcela logické. O jeho příběhu se taktéž chtěl dozvědět, ale na to bude času dost. "Koru, že ano?" Neměl příliš pochopení pro to, že si ta bílá vlčice našla nového nápadníka, ale nebylo na něm, aby jí to rozmlouval. Důležité bylo, aby své tři potomky zvládala vychovávat i nadále, zatímco si užívá nové romantické společnosti. Avšak... necítila se snad Kora mezi Přízračnými dobře? Ne, nebude se uchylovat ke spekulacím. Jelikož do Přízračných chtěl vlk vstoupit, a stejně tak předtím udělal jeho dlouho neviděný bratr, věděl, že ona jim dělá jen a jen dobré jméno.
"Kdo je přítelem jednoho z nás, ten má právo na to být přítelem nás všech. Vaše důvody jsou jen logické, avšak - jak dlouho a jak moc jste ochotný za ní stát? Dokážete udělat to samé i pro vlky, kteří nemusí splňovat vaše morální požadavky, i přestože jsou součástí rodiny?" Nemluvil o nikom konkrétním, spíše se tázal, jak moc je ochotný obětovat. Život v úzkém kruhu nejbližších a život ve smečce se stále něčím rozlišoval, ačkoli obojí zvali rodinou. "Jsem S'Arik Dasurk Milaga, Nox Přízračných. Úmysly mi mohou být jasné, nicméně i přes to vám položím zkoušku. Proto se ptám - co můžete nabídnout Hvězdné smečce samotné?" Rozhodl se déle netajit svou identitu, ačkoli byla nejspíše jasná. Loajalita byla jednou věcí, samozřejmou, mělo-li dojít k přijetí, praktické schopnosti ale věcí druhou.

Cizinec nevypadal překvapeně z jeho přítomnosti. Jak by také, když byl na území smečky - když už vlk vědomě na cizí území vstoupí, nemůže příliš očekávat, že zůstane nezpozorován dlouho. Tmavý vnímal vlkovo chování pozitivně, poslouchajíc každé jeho slovo, sledujíc každý jeho pohyb. Vlk vystupoval klidně a slušně, což bylo jen dobrým znamením. Mluvit s ním nebude utrpení pro uši, jako některé konverzace s tuláky či kulťany, do kterých se bohužel kdysi zapletl. Poslední dobou to však bylo lepší. Mohl za to fakt, že trávil většinu času na území smečky? Nebo se společnost skutečně učila lepším mravům? Nebylo to poprvé, co se setkával s někým, o kom věděl více, než ten někdo o něm. Vlastně v takové situaci už byl vícekrát a pokaždé v situaci, kdy se někdo chtěl jít přidat. Ten S'Arik. Stále ho někdo hledá, pomyslel si, snad i humorně. Byl-li humoru schopen, tedy. "Nepochybně," zareagoval na jeho slova o Hvozdu a onom S'Arikovi, ale prozatím se rozhodl nechat vlka v sladké nevědomosti. Ony některé osobnosti lépe zpívají, když neví, že stojí před tím, koho přišli požádat o něco tak seriózního, jako je členství ve smečce. V rodině. "Dostat se mezi nás není nejjednodušší úkol, který může být položen. Ovšem mluvíte-li o přesvědčení... Jaká je to vaše?" Neptal se ho pouze na to, aby rozvedl svou myšlenku o tom kradení srdcí, ale i na jeho obecné představy o světě, o smečce a životě. "Čemu věříte?" S vidinou zajímavých odpovědí se tmavý posadil.

Co si mohl rodič přát více ideálního, než ty první týdny, kdy je vlče zvídavé a roztomilé svou hloupostí? Ty chvíle, kdy ještě okolí a trojrozměrný svět plný barev, pachů a dalších vjemů nechápe? No, vlastně cokoliv. Začátky byly z jeho zkušenosti nejtěžší a stály spoustu trpělivosti, ale nebylo nic, co by tomu S'Arik neobětoval. Smečka poslední dny fungovala dobře i bez jeho neustálého dozoru a on měl čas na svou nejbližší rodinu. Nakonec, bylo na něm, aby dal jejich potomkům ten základ psychologie a kultury Milagy, která se začíná objevovat včas, nehledě na brzký věk.
Norek byla v bezpečí s Nadezhdou, s A'Kazou právě kráčel do údolí. Dnes s sebou tmavý neměl ani postroj, ani zbraň, jen svůj náhrdelník, jako obvykle. Okolo vlčat se s nebezpečnými předměty radši neochomýtal. Jakmile došli kousek výš, do místa, kde už z řeky byl jen mělký širší potok, zurčící v pěkném jarním dni, lesknoucí se ve slunečních paprscích po modrým nebem, položil otec vlče na zem. "Toto je Údolí, A'Kazo," promluvil na něj, než-li by se malý stihl někam rozběhnout. Potřeboval jeho pozornost, než mu dá chvíli volnosti. "Další část našeho domova. Tato řeka pramení v horách a pokračuje dolů. Když se držet směru, kterým teče, dojdeš do lesa, kde je doupě." Mluvil klidně a plynule, ačkoli neočekával, že toho vlče příliš pobere. Však tak výchova fungovala, ne? Čím více uslyší, tím více bude chápat významy.

Moc, to nebyla věc, o kterou by S'Arikovi jakožto vůdci šlo. Když přišel do Přízračných, ani netušil, že se do takové role ještě jednou obuje. Zpětně přemýšlejíc, muselo se však uznat, že to byl dobrý způsob, jak znát smečku, mít o všem přehled a ještě sdílet a uplatňovat všechny zkušenosti, vědomosti a moudrost, kterou za ta léta svého života posbíral. Cenil si ticha, samoty, ale i dobré společnosti, kterou Přízrační rozhodně byli. Se přijímáním nových tváří do jejich rodinného kolektivu už měl zkušenost - a zatím neměl důvod, proč některé z těch zkušeností litovat či zvát za špatná rozhodnutí.
Vracel se z jeskyně v horách jen s taškou místo obvyklého postroje se svou Warou. Nesl si nějaké texty, které by si rád prošel, ale zároveň chtěl být k dispozici smečce a Kořiným vlčatům, která jistě jako obvykle pobíhala někde kolem. Minimálně Finn, u kterého zpovzdálí sledoval, jak z něj roste chytrý mladý vlk. Svou přítomností zde si vlastně říkal o jediné - že bude vyrušen.
Ještě než vůbec dal šanci k tomu vyrušení, zaznamenal pach. Nebyl zcela neznámý - vídal ho na území poslední dobou častěji. Když už byl tak blízko, proč to neprozkoumat? Dal se vést tulákovou stopou až tam, kde na jeho světlý a rezavý kožich narazil. "Buďte pozdraven," oslovil ho tmavý a zastavil se. Na tváři měl obvyklý chlad, neumožňující okolí vidět jeho emoce. "Jistě Starý hvozd nabízí zajímavá zákoutí pro průzkum, však vy hledáte něco jiného, není-li tomu tak?" Než se dají do řeči, chtěl slyšet upřímné a kompletní důvody. Sice měl své informace, a proto tak zcela bez podkladů nebyl, no trpělivosti na vyhotovení vlastního posudku měl ovšem dost.

Byl otec. Podruhé. Poslední šance světu někoho dát, poslední šance po sobě zanechat živé, dýchající a myslící potomky, kteří dále ponesou odkaz původní Milagy. Nešlo tomu sice udělat zcela stejně, jako kdysi - podmínky byly v Norestu zkrátka jiné, než v Henobu - ale hlavní složkou celé té slavné ideologie Milagy bylo nakonec už to samo vychování a hodnoty. Tohle podruhé bylo pro S'Arika naposledy docela jistě - zda-li i pro Nadezhdu, to nevěděl. Ještě pár let měla, třeba se jí život matky zalíbí a celé si to zopakuje znovu. No... Ne, to neznělo jako ona. Vzhledem k emocím, které na ní vídal během jejího čekání, mohl jen předpokládat, že si zapíše zkušenost do paměti a radši si vyzkouší věci nové. Kam ale vedla její cesta, to už netušil, a ani nehodlal ovlivňovat. Hlavní část paktu byla přece naplněna - ony malé tmavé uzlíčky chlupů, které se sápaly po mléku. A ani tak hlučné nebyly. Když já jsem býval malý, byl jsem uřvaný až až, vzpomněl si na svá temná první léta, kdy rodině dobrou pověst nedělal, a byl jen rád, že zde se možná takovým problémům vyvaruje.
Lehl si k nim. Ne, že by se mu emoce vymkly z tlap, ale bylo mnohem těžší je potlačit. Cítil určité uspokojení už jen od pohledu na ně. Snad... Štěstí. Radost, lásku a víru v dobré zítřky. Už teď věděl, že udělá cokoli, aby jim zaručil dobrý start do života. I k oné kultuře Přízračných a víře obecně se teď klonil více, jak kvůli své roli Noxe, tak z principu. Zadoufat si - i když se to mohlo zdát být absurdní a to nejvíce nelogické, na co mohl myslet, dodávalo to tomuto okamžiku kouzlo a dojem naplňovaného proroctví. Kdo by rád nevěřil, že jeho odkaz půjde po té správné cestě? Každý rodič byl v tomto ohledu a v této situaci naivním, ale velmi hrdým a mocným bytím.
Možná to dojetí nevyjadřoval tolik slovy ani výrazy, ale byl rád, že aspoň matka jeho dětí tuto roli vzala na starost. "Syn a dcera," zopakoval zamyšleně. Bylo jen vyhovujícím, že prvorozený byl samec. Dceru ještě neměl. Bude to jiné, než vychovávat syna? O tom se jistě brzy dozví. Jména měl předem promyšlená, jenom přemýšlel, která z nich budou vzhledem k jejich vzhledu a pohlaví sedět nejvíce. Chtěl opět uplatnit dědictví jmen? Ne, tentokrát ne. Po krátké odmlce svůj verdikt vynesl. "Prvorozený od teď ponese jméno A'Kaza. Dceře se bude říkat Norek." Nejdříve přemýšlel nad jménem Sarek, ale to se hodilo spíše na samce. V synově jméně chtěl vzpomenout na linii své matky, ve jméně dceři pokračovat v tradici jeho otce. Toto bylo jeho rozhodnutí. Kostky byly vrženy a nová kapitola v životě jich všech mohla začít.

Obecné přesvědčení, že dálka a čas vztahy zcela zničí, se v tomto případě zdálo být neplatné. Ono pouto, které spolu bratři sdíleli z mládí, výcviků i války, se nedalo jen tak zapomenout, jako se nedala opomenout jejich nápadná podobnost. Jen Aikan byl možná trochu více tmavý po otci. Pouta tedy přetrvala, zdálo se. Možná byla zrezivělá či zaprášená, ale Aikanův příchod sám dal S'Arikovi naději, že i ony staré rozpadlé knihy, které mu ležely v úkrytu, lze zrenovovat. Nadechl se a vydechl. Cestu tedy nechá na potom - teď měl důležitější věci na práci. A po dlouhé době bylo vlastně pěkné, že to nejsou jen věci důležité pro smečku a řemeslo, ale i věci důležité pro něj samotného. Rodina mu vždycky byla zázemím a předností. "Zřejmě se zdání nemýlilo," pověděl, snad s humorem, ovšem znělo to suše a chladně, jako vždy. "Zprávy se v Norestu šíří rychle, když míří ke správným uším. Obzvláště zprávy o Přízračných. Nebylo tomu tak dávno, kdy jsme byli docela anonymní skupinou i v tomto světě." Lekce historie? Ah, jak rád o historii Sarik povídal. Dalo se z ní čerpat vědění, poučení i nápady. V tomto případě posloužila jen jako obrazné pojmenování. "Můžu však říci, že jsem s volbou místa k dožití spokojen. Mé vůdcovství zde se stalo defacto událostí vedoucí z tehdejších okolností, jedinou logickou volbou," při svých slovech se rozhlédl přes jezero, za kterým ležel jejich les. Kdo by řekl, že by si to zde mohl tolik oblíbit? Máchl ocasem a pokynul tak Aikanovi, aby ho následoval dále na území smečky. "Hodláš se zdržet? Či nyní cestuješ?" Zeptal se, aby nemluvil jen o sobě a o smečce.