Príspevky užívateľa

Kolikrát stejnou cestou už šel od té doby, co se stal noxem Přízračných? Ne každý den, na to bylo území přiliš velké - přestože on rád osobně kontroloval každý kout, když zrovna nedělal něco důležitějšího. Tento les byl příjemným místem. A místem, kde se mu vrátila Reoka. Snad by se nad tou šťastnou událostí i usmál, kdyby mu to filosofie jeho rodiny nezakazovala. A kdyby toho po letech jejího dodržování ještě byl schopen.
Z rozjímání ho vyrušily blížící se kroky a brzy i hlas. Ohlédl se, aby zjistil, že se jedná o Anjel - dcerku Kory a Shikua, nevlastní sestru Finna. Její kožíšek se nápadně podobal tomu otcovu. Ach, škoda, že Shiku nezůstal - S'Arik ho pokládal za vcelku inteligentního tvora. Asi do chvíle, než s Korou opustili smečku i svou rodinu. Toto si tmavý nikdy nedokázal vysvětlit, jelikož jeho pouto s rodinou bylo vždy na prvním místě před osobními potřebami. Jejich potomci si s sebou celý život ponesou nevysvětlené otázky, proč to udělali, na které... Nenacházel logické vysvětlení. Ace a Huntleyho ta vlna co vyvolal odchod jejich rodičů už smetla. Anjel se ale držela a rostla z ní vskutku pohledná Přízračná. "Zdravím, Anjel," kývl na ni, hovoříc svým klasickým ledově klidným tónem. "Je pěkný zimní den na vycházky. Kontroluješ hranici?" Navázat konverzaci nějak musel. Defacto se ptal jak se ti daří. Chtěl zjistit, jak se jeho členové mají, včetně těch mladších.

Vlk, kterého se S'Arik rozhodl oslovit, byl mladší, než očekával. Věk mátl, protože dotyčný už byl vysoký jak dospělý vlk (ačkoli Sarik měl stále tak o hlavu navíc). Nejvíce očividnou známka o tomto faktu bylo chování. Věc, která vždy vyšla najevo a v jakékoli konverzaci hrála největší roli. S agresivním či egoistickým vlkem posedlým předsudky by se takto začít bavit nemohl. Tento... Nevěděl, kým šedý byl. Výhoda pro noxe - vždycky bylo snadnější získávat informace, když jeden setrval se svou pozicí v anonymitě. Tedy, ono přirozeně z jeho kožichu bylo poznat, že patří ke smečce, ale jen vlkům, kteří Norest znali dobře, by bylo jasné, ke které té smečce to patří a že je vyššího postavení. No, zdálo se, že navázat konverzaci nebude těžké. "Bude to tak," přitakal. Nemohl lhát, že. "Není nad mysl pročisťující procházku. Povězte, poznáte krajiny Norestu?" Přímo k věci, tradiční S'Arik. Ačkoli měl moudrost co by mohl sdílet v rozsáhlých filosofických debatách, primárním cílem bylo zjištění, jestli bude mít fialovooký vůbec co dát jemu.

Lepší, schválené, jméno bude změněno na Bonnie

Ačkoli S'Arik býval dříve velkým a vášnivým cestovatelem - jako musel nakonec být každý, kdo přicházel z tak vzdálené země jako byl Henob - od dob, co se stal znovu vůdcem smečky, se zdržoval převážně na jejím území. Měl víc práce, starostí a navíc se mu změnily priority. Stárl. Dle tradice Milagy to pro něj znamenalo konec prozkoumávání světa a začátek promítání vědomostí na papír, aby další generace měla z čeho čerpat. S takovým zaměstnáním a tímto posláním bylo ale jistě dobré občas vypnout a vyjít si pročistit hlavu. Mírně kopcovité louky Planiny husí byly ideální pro procházku. Pamatoval si tu jejich lov a skolení bizona. Jej, to už byla doba. A tmavý nox stále takové věci pamatoval. Vzpomínání na úspěchy bylo vždy příjemnější než vzpomínání na tragické momenty a strasti života.
Nesl si na sobě jen zlatý náhrdelník. I přes hrozbu Ignisu si nevzal svoji zbraň, protože nečekal, že půjde daleko. Na planině pokryté sněhem po nějaké době narazil na cizí kožich. Černý s modrými odznaky, v této roční době na světlém podkladě velmi viditelný. No, ani ten S'Arikův neměl pro tuto lokaci zrovna maskovací vlastnosti. Vysoký chvíli přemýšlel, jestli má chuť se s cizím vlkem pustit do řeči - v tu chvíli se více přikláněl k samotě. Nakonec svou svižnou chůzi ale přecejen přesměroval vstříc cizímu vlku. Jak dlouho se jen tak nezačal bavit s tulákem? Jistě neuškodí, když si po dlouhé době opráší rimorské schopnosti. "Zdravím," pravil pevným, klidným hlasem, ze kterého vyzněl... Chlad. Vážnost, možná. "Neruším?" Ujistil se s pohledem na cizím. Nerad by rušil soukromou chvilku - ctil si vychování a slušnosti

Schváleno

Zdravím,
informace v pořádku, ale poprosím opravit chyby v charakteristice - shoda přísudku s podmětem, čárky, sem tam syntax... Doporučujeme pro revizi použít nějaký online editor/Word.

Schválené :)

"O příchodu Nwod'reoky, mé družky ze Společenství, již víš, předpokládám," začal. Rozhodně tu nějaký ten týden či měsíc byla, vsadil by se, že Aikan už měl i příležitost s ní mluvit. Pokud ano, už jistě věděl i o úmrtí jejich bratra. Co se mu chystal říct teď také souviselo s jejich rodinou - a proto s pohledem na malé vlčce váhal, jestli o tom před cizíma ušima chce mluvit. Ne, že by to byla tajná informace, brzy se o ní dozví všichni a žádné překvapení nebude, ale pokud by náhodou nebyla tou, za kterou se vydávala, nechtěl riskovat předčasné vynešení informací. Bratr noxe vypadal s vlčetem překvapivě v souznění. Možná v sobě nacházel nějaký otcovský pud, každopádně malá mu věřila. Ta se představila jako Nevaeh. Zatímco S'Arik nechal ji ho obcházet, obrátil se na bratra. "Pojďme se porozhlédnout ke břehu řeky," navrhl následující postup a pomalu vykročil. Nevaeh projevila zájem o jeho zlatý doplněk. Roztomilým, vlčecím způsobem... Který S'Arik roztomilým neshledával, ovšem. "Toto je náhrdelník z dalekého kraje, od mého učitele. Symbolizuje moudrost," odpověděl jí. Asi jí ta slova nic neříkala a už vůbec si nemohla představit to, co si s ním tmavý alfa zažil, ale ten prostě věděl, že má cenu a bude ho tak taky prezentovat. Měl cenu pro něj, vysokou. Připomínal mu jak hodnoty ve kterých byl vychován, tak jeho dřívější domov. "Pověz, Nevaeh, jak jsi se sem dostala? Kde jsi naposledy viděla své opatrovníky?" Pronesl směrem k vlčeti, ledové oči na něm. Byla v nich špetka vřelosti. Asi se snažil nepůsobit tak děsivě, přestože prvotní strach vlčete shledával irelevantním.

Situace nevypadala dobře. Jelen nebyl jen jeden a oba soupeřící vlci, jak pochopil, se stali jejich hlavním zájmem. A nebo vlastně ne - krátce po té, co jeden z nich po Finnovi švihl parožím (což S'Arikovi do žil vlilo náhlý horký příval strachu), druhý odhalil úmysl. Šli po té srně, jak předpokládal. Musela je přilákat pach krve a ona hlasitá hádka, stejně jako jeho. Alfa Přízračných nezůstával na místě, rozběhl se dolů, na nižší úroveň skály, aby měl lepší přehled. Narozdíl od těch dvou nevlastnil pár křídel a neměl tedy jednoduchý způsob jak se dostat pryč. Nehodlal se do předem prohraného boje s těmi bestiemi zapojit, byl by pošetilcem, kdyby si myslel, že v boji nablízko proti nim bude vlkům velkou pomocí, přestože měl o boji s větším soupeřem něco nastudováno. Mohl ale dělat jiné - poskytnout oběma vlkům potřebné vědomosti, které si nesl v hlavě už z minulé potyčky. "Nenechte je do vás kousnout!" Sice přesně netušil, co zelená tekutina na čelistech tvorů dělala s vlčím tělem, ale nechtěl, aby to někdo musel vyzkoušet na vlastní kůži. A co víc, jak silný vůbec měli skus? Přetrhnout svalstvo, jistě, ale co když jediným kousnutím dokázali drtit i kosti?
S'Arik nebyl léčitelem. Věděl by jak zastavit krvácení, jelikož za války byl v situacích, kdy takovou vědomost sám potřeboval pro přežití, ale radši by se zraněním vyhnul kompletně. Proto si ulevil, když se Finn zvedl do vzduchu, pryč mimo dosah kopyt, paroží a zubů. No, v druhém okamžiku šedý už tak čistou mysl neměl, očividně. Nox zahlédl ten pohled. Co plánuješ? Ani o tom ne- myšlenka ho bohužel nezastavila, mladý se vrhl zase přímo do nebezpečné zóny. Modré oči Milagovce to postřehly jen v několika prchavých momentech - v tom dalším totiž okolí zalila magická mlha.
Ovšem že v sobě pocítil další strach o život člena své smečky, jelikož teď ani nemohl vidět, co se tam dole dělo. Už tedy nebylo cesty, jak jim třeba poradit cestu pryč. Matně viděl červené paroží vířit mlhu, slyšel bojovný ryk. Bohužel nemohl vědět, jak na tom vůbec jsou ti dva. Mohli být už dávno udupaní. S vírou, že to je jediná cesta S'Arika napadl způsob, jakým pomoct. "Vypadněte odtamtud, HNED!" Jeho hlas byl mnohem přísnější a naléhavější, než když předtím podával radu. Tohle už byl rozkaz. Aby svá slova podtrhl, zaklonil hlavu a z plných plic zavyl, oznamujíc tak komukoli v doslechu, že se děje něco naléhavého. A jak plánoval, byl dost hlasitý na to, aby se dostal do povědomí krvežíznivých Nimlógů, kteří se za bílého dne řídí převážně sluchem. Zamýšlel jejich pozornost odlákat druhým směrem než naposledy viděl Finna. Poskytlo by mu to prostor k útěku, i kdyby jen na pár sekund. Tmavý se dal do pohybu, udržujíc si svou pozici na vyšší úrovni, na skále. Nevěděl přesně, jak ta zvířata byla vysoká, ale těch pár metrů snad stačilo na to, aby na něj nedosáhli ihned, co se k němu dostanou. Ticho, které se po jeho zavytí na pár chvil dostavilo, se mu zařezávalo hluboko do šlach a dodávalo mu potřebný adrenalin běžet. Ticho netrvalo dlouho, přestože se to zdálo býti věčností. Slyšel přibližující se dusot kopyt. Ani to ale netrvalo dlouho, jelikož tento zvuk byl vystřídán ušitrhající výměnou názorů mezi dvěma Nimlógy. Hlasité klapavé nárazy a vřeštění napovídalo, že dva Nimlógové se spolu dali do lítého boje. Kde ale byl ten třetí? Vzal srnu a utekl jako vítěz? Nebo stále číhal v mlze, která pro něj byla domácím prostředím?
Tmavý vlk i se svou zbraní na zádech se vydrápal opět na vyšší patro. Odtud mohl vidět, že přímo na druhé straně toho plácku se mlhou mihl světlý kožich. Možná dva kožichy, těžko říct. Byli v pořádku. Respektive, aspoň jeleni už jim nebyli za zadkem.

S'Arik se rozhodně nevydával do Nízkých hor, aby sledoval, jak si vede jeden z jeho vlků se zkouškou, kterou mu uložil. Ne ne. S'Arik se dobře vyspal v noře smečky a s rozedněním se vydal do kopců. Zkontroloval, že Hvězdná jeskyně je prázdná a zkontroloval, že na hranici se nenachází žádná kořist, jak poručil. Zcela jistě by to k hranici nalákalo predátory, a že Přízrační s nějakými v minulosti už problémy měli a další nepotřebovali. Nejisté vztahy se sousední smečkou byly dostatečnou komplikací k řešení. Informace, co mu přinesl Hariuha ze splnění své zkoušky ale rozhodně nebyly ničím dobrým. Tři Nimlógové, co zahlédl během jediného dne? Už stopy jednoho byly špatnou zprávou. Nox si proto na hranici obzvláště pozorně zkontroloval, že to tam nese intenzivní pach, a kde tomu tak nebylo, tam ho zvýraznil či rovnou vyryl další hraniční znak, které Přízrační měli okolo celého svého území. Pak pokračoval dál do hor.
Vzpomínal na místo, kde naposledy našel ty kameny. Horninu správné konzistence, aby se z ní dal vytvořit kov. Hodlal zamířit k němu, ale nakonec ho nos dovedl k skryté prasklině ve skále, kde touto dobou už byla pěkná dávka kořisti. Finn se svého úkolu zhostil ve velkém, pomyslel si. Ovšem, řekl mu, ať uloví co nejvíce. Mladý jistě využíval svých křídel a dávalo by to smysl. S'Arik měl jen své tlapky... A zbraň na zádech, připnutou k postroji. Pro každou příležitost. Nutkání mladého následovat potlačil a soustředil se na skály a kamení. Prošel tak pár útvarů, z hledání ho ale vyrušil vzdálený rozhovor. Jen šeptání ve větru, téměř. Zamračil by se, kdyby byl i o samotě ochotný projevovat emoce, což nebyl. Hory byly rozlehlé, nečekal by, že se tu ukáže víc vlků... Jedním z nich musel být Finn. Co mohlo vyrušit jeho misi? Tmavý se vydal tím směrem. Zamrazilo ho, když si všiml něčeho klíčového přímo před sebou - trus velkého zvířete. Mohl by to být... Myšlenka ho donutila z kroku přejít do cvalu docela rychle. Pokud měli čelit zvířeti takové velikosti, přestože nechtěl s Finnem interagovat na jeho misi, tohle bylo v zájmu jeho ochrany.
A pak uviděl tu scénu a blízkost toho všeho mu přivála pod nos i pachy. Ignisan hádající se s jeho členem smečky a u nich zabitá srna, ale co hůř, příchozí mnohem větší nebezpečí. S'Arik stál na skále bez reálné možnosti jim pomoci. "Nechte srnu, utíkejte!" Zařval na ně tím hlasem, kterým kdysi kdesi dávno velel armádám. Vůdčím, pevným, rozhodným. Mnoho o Mlžných jelenech slyšel, znal, kdy bylo třeba ustoupit. Výhoda obou vlků tam dole byla, že vlastnili křídla. Byli však ještě stále v pořádku?

Od bratra se mu dostalo otázky. "Hledám tebe. Mám zprávy, které bys měl vědět," odpověděl, než se jeho pozornost obrátila k momentálně nejspíše prioritnější věci. Vlče jedlo a jakmile se ukázal, zareagovalo... Jako vlče. Bálo se. Buď to byla přirozená reakce nebo byl S'Arikův chladný výraz skutečně tak strašidelný, jak mu kdysi někdo neznalý jeho rodiny říkal. Aikan si zřejmě získal jeho důvěru, když to u něj hledalo úkryt. A ty pro mě také máš zprávy, pomyslel si, očekávajíc odůvodnění, kterého se mu obratem dostalo. Ztracené vlče hluboko na území a matka nejspíše nikde. Jaký zodpovědný rodič by takové pustil na území neznámé smečky? Pokud by rodič smečku neznal, ovšem. Tmavý měl ovšem spíše tušení, že toto byla náhoda. "Nikoli. Matky smečky momentálně nikoho nepostrádají," vyvrátil bratrovu teorii, prohlížejíc si tu, o které mluvili. Co mohl vidět, byla barev modrých, záda tmavší. Nic nepřirozené pro tuto zemi. "Pak bychom se měli podívat v okolí, jestli se jeho rodiče nenachází v blízkosti, než budeme dělat závěry," konstatoval S'Arik a automaticky nasál okolní pachy. "Jaké je tvé jméno, mládě?" Mírně sklonil hlavu a vyhledal oční kontakt s vlčetem, pokud k něčemu takovému mohlo dojít. Výraz i tón bez emocí samozřejmě neměnil.

Důvod, kvůli kterému v sobě Finn nenávist pociťoval, by rád odhalil. Mohl ale odhadovat, že jedním z nich byl strach, hlavně ten o blízké - předpokládal, že odchod jeho matky a sourozenců v něm vyvolal pocit nejistoty. Jistě bylo jednodušší ji někde ventilovat, ale S'Arik cítil, že by v tuto chvíli měl připomenout fakta. Mladý to vzal klidně a zodpovědně. Uvědomoval si to a k jeho překvapení očividně souhlasil i s tou logickou cestou myšlení. Jeho omluvu přijal kývnutím. "Nemůžeme nechat předsudky vládnout naší hlavě," souhlasil, obracejíc svůj zrak ke hvězdám. Myšlenka byla pochopena, mohli téma opustit.
Přestože S'Arik osobně by nejradši s posíláním Cron na zkoušku zadal za bílého dne, něco mu říkalo, že pro Finna to bude větší zážitek teď a tady, s hvězdami jakožto jejich svědky. A tak úvodní slova byla vyřčena a okřídlený vyřkl své přání - chtěl se stát venatorem, lovcem smečky. Takové povolání bylo rozhodně užitečné, přestože doufal, že Finn jednou v budoucnosti plně dospěje a dá se třeba i na cestu astrála. Prve ale malé krůčky. O jeho ambicích nepochyboval, když se setkal s kurážnými slovy. "Pro tvou zkoušku i profesi na pozici ve smečce sis tedy zvolil lov. Lovem je myšlena strategie, stopování a ulovení kořisti. Čas do zítřejšího západu slunce máš vyhrazen zcela pro svůj úkol, kterým je shromáždit v omezeném čase co nejvíce kořisti. Podmínkou je nelovit na území smečky," vyřkl Nox svůj verdikt. Ze slov by se to nezdálo býti těžkým úkolem, ale každý věděl, že lovit v omezeném čase, v zimě a ještě k tomu v noci nebyly ideální podmínky. "Pokud se vydáš lovit do hor, neodkládej kořist na hranici," upozornil ještě. Bylo to z logických důvodů - nechtěli k sobě přeci nalákat predátory. S'Arik mávl ocasem. "Hodně štěstí," popřál ještě. Ne, že by na štěstí věřil, ale to se tak říkalo.

O Sayovi se tedy nic moc víc nedozvěděl, až na to, že se jednalo o vlka ze světa za hranicemi. Uvidí se, jestli ten vlk kolem hranic ještě objeví, pokud ano, aspoň věděli, že už s ním měli čest. Označení prašiví Ignisané, co Finn vypustil z tlamy, přimělo S'Arika nenápadně natočit ouško. Vnímal kontext, dokázal říct, proč Ignis nebyl ideálním sousedem, ale určitě si nepřál, aby vůči nim chovali členi jeho smečky emoci tak zrádnou jako byla nenávist. "Ignis," promluvil tmavý vlk jistě, "si jistě dovoluje příliš. Přesto doufám, že veškeré naše problémy se vyřeší cestou míru, bez nutnosti uchylování se k nepodloženým závěrům... Či emocím." Neměl důvod, proč Finnovi tajit svůj názor, a tak radši uvedl na pravou míru, jak se věci mají a jak k nim přistupuje on. Lhal by, kdyby řekl, že se neobával horšího. Samozřejmě že si domýšlel motivy ohnivé smečky, samozřejmě že plánoval postupovat. Chtělo to ale čas a trpělivost. Nox chtěl, aby si to zapamatoval i jeho věrný společník.
Šedý dal najevo, že zkoušku plánoval splnit a o tom alfa nepochyboval. Stál tu před ním pracovitý hoch, kterého za rozptylné prvky v životě nehodlal vinit. Každý se občas cítil na dně (tedy každý, kdo denně takové emoce nepotlačoval do ústraní), jak mu bylo řečeno, a tak pro to nacházel respekt. Že takovým prvkem byli i jeho potomci, to už si doteď plně neuvědomoval. Kývl na znak pochopení. Odhodlání z dvoubarevných očí čišelo, to mohl poznat. Finn tu zkoušku splnit chtěl a byl připravený si vyslechnout, co pro něj bylo připraveno. Ve hvězdách. V S'Arikově hlavě. Nehodlal ho nechat čekat. "Budiž ti tedy zkouška udělena," postavil se, zaujímajíc sebejisté, oficiální držení těla, "v životě mezi Přízračnými jsi byl učen více dovednostem a jedno z řemesel se stane i tvou hlavní rolí jakožto Aesty, uspěješ-li. Jakou profesi jsi zvolil, Finne de Blue Amaryllis?" Jeho chladné oči hleděly do těch jeho s dávkou přísnosti, ale i nevyslovené hrdosti. Tento šedý vlček vyrostl ve smečce za jeho vůdcovství. Těžko věřil, že už bylo na čase, aby složil zkoušku dospělosti.

Realita vždy udeřila tvrdě. Od chvíle, co se vrátila Reoka, obzvláště přemýšlel o svých minulých rozhodnutích, o válce a o svých potomcích. Přestože jejich situace s Ignisem nebyla ani v maličkostech podobná tomu, co se stalo v jeho domovině, kde každý konflikt byl pětkrát větší a bylo v ohrožení značně více životů, obával se horších věcí. Neviděl logický důvod pro vznik takového konfliktu, neviděl v tom logiku, že o tom vůbec přemýšlel jako o možné budoucnosti - jenže Ignis nebyla smečkou logickou se řídící či zajímající se o cizí logiku. S'Arik si chtěl promluvit s jejich alfou. Co nejdříve. Také se v nitru připravoval na horší časy. Přízrační sice byli jako rodina, ale co se přesvědčil, pro některé z nich nebylo složité se uchýlit k extrémním myšlenkám, strachu či nenávisti. Aby alfa mohl něco dělat s tímto stavem, aby je mohl připravit na situace horší, potřeboval svou smečku dobře znát. Nechtěl riskovat jejich bezpečí, ale chtěl být připravený.
Jehličnatý les byl ideálním místem pro rozjímání. Staré bitevní plány co mu prolétaly hlavou by se mu sice na papír lépe přenášely ve Vissalis, ale byl seznámen s faktem, že občas je třeba si pročistit hlavu na čerstvém vzduchu. Myšlenky mu bohužel i nadále bloudily okolo Ignisu, Nwod'reoky a jeho potomků. Zastavil se u hranice. Aspoň zkontroluje, že znak smečky vydrápaný do kmenu stromu je stále dostatečně viditelný. Když přecházel přes mýtinu, zaslechl zvuk mávajících křídel. A nemýlil se - jeho nepravidelně se ukazující neodbytný společník, velký krkavec, se ukázal na jedné z vyšších větší stromů. Tmavý vydechl, nevěnujíc mu velkou pozornost.

Ze S'Arika byl už nějakou chvíli opět otec. S Nadezdhou měl krásná dvě vlčata. Čas ale ubíhal jako voda a on, zásadně se snažíc jejich výchovu držet ve stejných kolejích jako by se tomu u členů jeho rodiny dělo v Henobu, si začínal uvědomovat, že i A'Kaza už nebyl malé štěně a zasloužil si zažít kouzlo tvrdšího výcviku, složitých debat a reálného života. Tmavý otec měl dnes v plánu se svým synem strávit trochu času, ale i se dotknout oněch důležitých věcí co se týkaly rodiny a jeho budoucnosti. Proto sem svého syna dnes povolal. Pozoroval tmavou postavu v zimním prostředí už z louky. Jevila se v té dálce spíše jako šmouha. Vsadil by se, že dříve byl jeho zrak lepší. Kráčel směrem z Vissalis, nesouc si na zádech pevně připevněný postroj a na něm dvě zbraně. Dvě. Jeho temný Iptar na jedné straně, Aikanův zářivý Ha'tleh na straně druhé, oba čepelí vzhůru, nezabraňujíc vysokému vlkovi v pohybu. Zbraň svého bratra samozřejmě dobře znal, ale stále pociťoval, že obě zbraně byly jinak skuté. Iptar měl komplikovanější křivky a byl i zdobný, kdežto druhá zbraň byla jednodušší, soustřeďující se hlavně na účelnost. Menší váhu měla k překvapení zbraň Noxe. Každopádně, ani jednu dnes nenesl na okrasu.
"A'Kazo, zdravím," pozdravil S'Arik svého syna, klidně a chladně, jako obvykle. Možná v tom hlase bylo něco jiného, více otcovského, ale těžko říct, kterým směrem. Otevřenější, ale zároveň přísnější? "Smečka se rozrůstá, byly přijaty staré i nové tváře. Jak se ti daří, synu?" Ještě nebyl čas mluvit o Nwod, ne. Nejprve počká, jestli měl on něco z osobního či profesního života, co by svému otci či svému alfovi rád sdělil. Posadil se na to, tělo stočené na jezero, pohled na svém potomkovi.