Príspevky užívateľa
< návrat spät
Zamrzlé plochy Močálů dělaly z tohoto místa jiné prostředí. Kdežto přes léto to byla rozbahněná místa se spoustou komárů, (kteří se naštěstí díky tomu tolik nezdržovali v lese, výhodu to mělo), teď toto místo leželo ladem v klidu a bezpečí. Toto sice nebyla S'Arikova nejoblíbenější lokalita na území smečky, ale určitě se odtud dobře pozorovalo nebe a slunce při západu. Zrovna procházel zamrzlými stébly trávy, ponechávajíc je za sebou polámané, když si povšiml pachu svého bratra, Aikana. Řekl mu už vůbec zprávu z Henobu, co mu přinesla Nwod'reoka? Nebo mu ji předala Nwod sama? O důvod víc zamířit za ním. Museli jako bratři držet spolu, museli jako rodina držet spolu. Bylo to důležité, když se teď jejich krev šířila na území Norestu. S'Arik tu byl sice jediným, kdo nesl ve jméně Milaga, ale Aikan měl v podstatě stejnou váhu. Zajímal ho jeho názor. Oh, a také ještě jednu věc mu musel oznámit.
Až později si všiml i druhého pachu přimíchaného do směsice starších pachů smečky. Byl cizí. Brzy zjistil, že Aikan není sám - byl ve společnosti vlčete. "Aikane," oslovil tmavého. Dnes na sobě měl jen svůj náhrdelník.
Jakožto někdo, kdo velmi uznával vychování a racionalitu, byl S'Arik rád, když se mu od Finna dostalo přivítání. I on kývl hlavou na pozdrav, na sekundu klopíc zrak. Ohledně jeho odpovědi byl mírně skeptický. Hvězdy měly pro Přízračné velký význam, jistě, ale nechtěl, aby si s nimi mladý zbytečně lámal hlavu. Měly spíš... Symbolickou hodnotu. "Věřím, že odpovědi by ti přineslo i zaměstnání mysli něčím jiným. Nebo návštěva Hvězdné jeskyně, toužíš-li po nich tolik," prozradil mu malou radu. Přestože by byl radši, kdyby se Přízrační Hvězdné jeskyni vyhýbali, aby nepodlehli zrádné, nepředvídatelné části své mysli, také byl zastáncem názoru, že při správných podmínkách se správným přístupem byly vize z jeskyně přínosným pomocníkem při přemýšlení. Nebyl tady ale aby dával rady.
Tmavý alfa si s klidem vyslechl, co měl mladý na srdci. Zatímco ten mluvil, on se posadil. Zprávy o tulácích u hranic byly lepší než zprávy o Ignisu u hranic. Slepý Saya zněl jako zajímavý vlk. Musel být zajímavý, když s ním Finn strávil celý den místo zírání na oblohu. "Děkuji za informaci. Dozvěděl jsi se od tohoto vlka něco o současném dění v Norestu?" Ne že by to byla podmínka - vyzvídat byla přece práce rimorů. Hovor byl ale jedna z jednoduchých cest, kterými k informacím přijít. Tím se S'Arikova mysl ohlédla za minulostí, kdy on sám býval tulákem a věděl mnoho o dění v kraji i přestože nebyl součástí smeček. Sladké časy tuláka - kdy vlastně naposledy přešel celý jejich kraj, kdy naposledy se podíval k moři? Měl by minimálně navštívit Nihilskou smečku. Mohlo by to být vnímané jako dobré gesto.
Ale jistě, ani kvůli spekulacím o cestách tu nebyl. "Finne, je uspokojivé vidět tvé kroky osvícené světlem hvězd. Naučil ses mnoho od doby co jsi byl malým vlčetem, avšak pro označení Crony už jsi příliš starý," věnoval šedému S'Arik vážný pohled. Vlastně čekal, že odsud Finn přebere iniciativu, jelikož měl vědět, že ho zkouška bude čekat.
Spíš než by S'Arik čekal pochvaly či nadšení ze strany příchozí, doufal, že mu podá konstruktivní kritiku. Na své dílo byl samozřejmě hrdý, leč nebylo hotové, ale pokud mu někdo měl mít právo podat upřímný názor, byla to ona. Váhavý podtext jejích pohybů, mu napovídal, že přišla z jiného důvodu. "Tato jeskyně mi slouží k sepsání mých zkušeností a vědomostí, jak kdysi učinil můj praděd, Sariel. Historie Společenství a jeho zákony, postupy zpracování kovů, technika boje, základní pilíře rodu a naše principy..." Jak mluvil, chodil podél svitků a ukazoval. Tlapkou ke konci svých slov sáhl po smotaném velkém svitku, ale přestože vypadal, že jí ho velmi chce ukázat, nakonec se zastavil s pohledem hledícím do jejích fialových očí. Něco tě trápí, drahá, pomyslel si a jeho výraz byl náhle otevřenější, ochotný si vyslechnout její slova. Nebyla tu, aby se kochala čmáranicemi vepsanými do papíru či jiných materiálů. Jakožto známý, přítel, partner - tedy čím se to teď po letech odloučení nazývali - v sobě stále choval vypěstovaný zájem vůči ní. Když tu byla, s ním a při něm, představovala další osobu, o jejíž bezpečí se aktivně zajímal. A zajímalo ho i co měla na srdci, že pro to byl ochotný opustit své oblíbené téma k hovoru.
Zůstal stát na místě, když začala mluvit. Nechal jí prostor, nezasahoval, pohled pevně upevněný na její líbezné tváři. Těžko dovolit, aby takovou tvář něco trápilo. Oba věděli, že minulost byla dostatečným břemenem k nošení. Na sekundu se domníval, že by mohla mít něco na srdci... A ona měla. A bylo to něco velmi cenného a důležitého, co zásadně pohne s jeho i s jejím životem. Budu opět otcem tvých vlčat? To oznámení hřálo stejně jako její tělo na tom jeho. Přestože se v něm zmítalo radostné udivení s řešením logistického problému, na jeho výrazu se to odrazilo jen minimálně. "To jsou skvělé zprávy," promluvil nakonec po momentě hlubokého ticha. Ovšem že to mohl čekat, nenechával nic náhodě, ale přesto mu ta zpráva pozitivním směrem ovlivnila den. "Bude mi ctí vychovávat novou generaci s tebou jakožto jejich matkou. Věřím, že Norest se jim stane dobrým domovem," ve kterém se nemusíme bát o jejich životy. Nedovolil bych, aby se jejich životů dotkla... Podobná událost. Že bude mít další potomky byla radostná zpráva, ale také si uvědomoval, že starost navíc. A hlavně pro Nwod jistě i příchozí vlna nostalgie. Znamenalo to však i mnoho změn. Hvězdy tedy nelhaly a šedá vlčice k Přízračným dorazila z dobrých důvodů a čistých úmyslů. Otázkou už jen bylo, jak to prezentovat smečce. "Kdy očekáváš, že se narodí? Už jsi byla za Ryumee? Ocenil bych, kdyby ses vyhýbala náročným aktivitám." Pohled mu sklouzl na její břicho.
Přestože se nox neupínal ke kultuře točící se kolem hvězd tolik jak by se od něj nejspíše kdysi bývalo čekalo, Půlnoční studánka byla jednou z jeho oblíbených destinací pro odpočinek. Jeden by řekl, že tu kvůli pozici ve vyšší nadmořské výšce mrzlo, ale na to byl on vybaven severskou srstí, navíc kopce a stromy často odvrátily chladný vítr. Určitě to však ne vždy stálo za chycení rýmy, po které by starý vlk už jen těžko toužil. S'Arik dnes ale přicházel docela z jiného důvodu než by bylo rozjímání či touha po samotě. Následoval stopu mladého vlka ze své smečky, věrného a inteligentního potomka Kory a Alniyata. Měl pro něj zprávu, kterou mladý jistě už chvíli vyhlížel na obzoru - a samozřejmě by neodmítl ani slyšet o novinkách v jeho životě. Ani pořádně nevěděl, jak Finn nesl odchod svých sourozenců. Modré oči chvíli sledovaly a dlouhé uši poslouchaly, než se vlk rozhodl zakročit.
"Zříš poslední dobou zprávy ve hvězdách, Finne?" Ozval se klidný hlas tmavého alfy, vynořujícího se zpoza stínů stromů kolem studánky. Až ve světle hvězd se na jeho zádech viditelně zalesklo tmavé ostří jeho zbraně Wara. Zastavil se až když se nacházel u boku světlého vlka, zrak ukotvujíc na tom jeho. Očekával odpověď a víc.
Nebylo by dne, kdy by si S'Arik nevzpomínal na rozlehlé pláně i lesy Henobu, na honosné centrální prostory území, velikost a slávu Společenství Milaga, jeho domoviny. Nesl si z té vzdálené krajiny své znalosti, svou identitu. Občas bylo práce u smečky tolik, že by málem vzpomínat přestal a soustředil se kompletně na přítomnost, kdyby si část z toho všeho tedy nenesl sám v sobě. Byl vlkem co ctí minulost, přestože se soustředí na realitu přítomnosti, jelikož z historie se daly těžit klíčové poznatky pro stavění úspěšnější budoucnosti. Možná i proto byl tak zapálený pro činnost, podle které nazval tuto jeskyni - psal. Nikdy nebyl zrovna zručným kreslířem, ale považoval zapsání svých poznatků ze života za důležitou kapitolu, kterým zakončí svůj život. Bude mít, co předat dál. Zanechá po sobě místo, kde další generace rodu, který se na Norestu překvapivě dobře rozrůstal, budou nadále učit o způsobech, které by měli znát. Když se možná nikdy do Henobu nepodívají, neměli by mít právo držet ve vlastnictví předmět, který jim ho navždy bude připomínat? Jako prvnímu svou sbírku již sepsaných svitků chtěl ukázat svému synovi, A'Kazovi. Byl to velmi nadějný hoch a S'Arik byl spokojený s výsledky, kterých dosahoval, ačkoli stále vedl jeho výchovu přísně a jistě ho nešetřil. Dáno to bylo i zkušeností - víc než předtím si zakládal na tom, aby byl jeho nyní nejstarší syn samostatný a schopný přežití i v obtížných situacích.
Ve skutečnosti se poslední dobou vyhýbal sepsání historie Morokské války, takové jakou si ji pamatoval. Ztráta S'Aruuna a Sariela s tou dobou byla spjata až příliš. A s příchodem Nwod, jeho partnerky... Vzpomínal na i na to vše více. Bývali jedna velká, možná i někde v nitru šťastná rodinka. Reoka byla schopná a silná vůdkyně, které si velmi vážil a byl vděčný, že jeho rodiče kdysi dávno učinili dobrý výběr.
Zrovna prohlížel obsah svitku jednajícího o stručné historii založení Společenství Milaga, když jeho sluch zachytil kroky a hned na to známý medový hlas šedé vlčice. "Nwod'reoko, pojď dál," opětoval jí pozdrav typicky chladným tónem. Fakt, že k ní neotočil hlavu jen poukazoval na to, že byl zaměstnaný svitky. Nebylo to tak, že by ji čekal, vlastně byl uprostřed aktivity, ale určitý dojem připravenosti v jeho chování způsobil i fakt, že o ní před chvílí přemýšlel. Jakmile však provedl poslední úpravu v textu, zvedl od svého díla hlavu, odložil brk a otočil se ke své návštěvnici. Možná by si býval všiml nevšednosti na jejím těle, kdyby momentálně neměl v hlavě "důležité" věci, co jí hodlal sdělit. "Děkuji ti za návštěvu. Vítej ve Vissalis. Rád bych ti představil, na čem zde pracuji, máš-li chvíli," udělal pár kroků stranou od plochého stolku, nechávajíc ji pořádně prozkoumat terén. Iptar byl postavený na konci stolku, jeho taška a postroj ležely u něj, pečlivě srovnané. Jediné, co zaručeně mohlo působit chaoticky, byly papíry ležící na stole.
Jeden by to nazval setsakramentským štěstím, že v náhodné zemi na jeho náhodné pouti světem narazí na vlčici ve stejné smečce, která s jeho cizími a neemočními myšlenkovými pochody bude sdílet dostatečné množství názorů na to, aby s ním byla ochotna zplodit potomky, kteří budou ještě k tomu vyrůstat převážně v ideích a ve jméně jeho rodiny. S'Arik by se podle takového tvrzení jistě pokládal za šťastného vlka, kdyby ono štěstí nepovažoval za relativní, nestálé a křehké. Něco, s čím se nevyplatilo počítat. Takovou dobu, kdy se považoval za hrdého otce totiž už zažil... Skončila v kaluži krve a zničujícího smutku, hněvu a pocitu beznaděje. Nehodlal zde zažít něco podobného a stejně tak nechtěl, aby něčím takovým procházeli jeho současní blízcí. Ať už smečka, A'Kaza s Norek či Nadezhda samotná. Byl pro ně opatrný. Nevyjadřoval to často ani výrazně, ale vážil si veškerého času, který s nimi trávil.
Bílého kožíšku s rezavými místy si na travnaté planině všiml už z dálky. Vracel se z osobního lovu s dvěmi zajíci v tlamě, zbraň připevněnou k postroji. Ta byla čistá, k boji ji nepoužil. Vysoký vlk po zpozorování Nadezhdy zamířil jejím směrem. Ačkoli svoji partnerku měla, jistě by si s ní rád promluvil. A nakonec, i když už neměla vlčata v břiše, cítil jisté pouto se o ni starat a zajímat, které bylo ještě za rámcem pracovního vztahu alfy a jeho zástupce. Rodičovské pouto, nejspíš. "Nadezhdo, zdravím," oslovil ji s úctou, přicházejíc blíž. Jakmile byl dost blízko, oba zajíce pustil do trávy a zastavil se, pohled na ní. "Zaneprázdněné dny si v poslední době smečka zažívá, včetně nás. Připojíš se k jídlu?" V podstatě jí nabízel konverzaci, ale těžko říct, jestli měl nějakou v hlavě on (která by nejspíše byla o práci či o jejich potomcích, o čem jiném) či jestli si přišel vyslechnout myšlenky a pocity světlé vlčice. No, minimálně pro jakoukoli příležitost přinesl jídlo - a byl ochoten se dělit. Vlastně se tvářil, že to od začátku mínil nabídnout jí.
Možná se mu to zdálo, ale S'Arik v řeči rimora rozpoznával jakousi nevyřčenou starost. Něco ji trápilo, že sama vyhledala jeho přítomnost? Ne, vyhledat přítomnost alfy nebylo nic vzácného a dělali to všichni, ale přesto byl tmavý jedno ucho, jestli ze slov a chování vlčice dokáže vyčíst, co by to mohlo být. Ta však nenechala S'Arikovu interpretaci náhodě, slova, která na něj vypustila, byla slovy přímými. Na chvíli mu přes mysl prolétla myšlenka nejdříve dokončit co načal, než se vrhnou na osobní pohledy či rozhovory, ale když zmínila i jméno matky jeho vlčat, byl ochotný rutinu pozdržet. Toto musely být tedy věci osobního rázu, na ty se musel obrnit i S'Arik - ačkoli si za dobu života v Norestu našel způsob jakým sympatizovat s cizími problémy, stále se často uchyloval k myšlenkám, že on by některá rozhodnutí jako jiní vlci neudělal a že nevznikly logickou cestou. Beatrice však byla partnerkou Nadezhdy a navíc Coelou, kterou respektoval, a tak nebylo důvodu si její potřeby nevyslechnout. "Co máš na srdci?" Zeptal se jednoduše, chlad na tváři, ale jistý zájem v hlase. Snažil se být v přítomnosti vyšších postavení, coel a lexe, vystupovat více otevřeně. Byl poučen o tom, že to pomáhá bourat onu autoritu, kterou údajně svým přísným, bezemočním přístupem jen utvrzoval. Jestli se mu to dařilo... Těžko říct.
Milý Hariuha byl od své rodiny odlišnější ve více ohledech než by bylo zdrávo a značně se to na něm podepsalo. Jeho zbarvení bylo očividné a chování rovněž - kdyby se býval setkal s jiným Heltyrem, nejspíš by konverzace nabrala jiných obrátek. Jedince stojícího před ním by si vlastně s tou rodinou nikdy nespojoval a nejspíš by si takovou realitu ani neměl zapotřebí domýšlet, kdyby ji sám černobílý nenakousl. Přestože se Sarik stále tvářil stejně chladně a ryl dál, aby se o tom vlkovi dozvěděl více, upřímnost a zapálení tmavého alfu přesvědčilo o tom, že vlk si jistě zaslouží šanci si život s Přízračnými vyzkoušet. "Rozumím tvým důvodům. Za takových okolností bylo rozhodnutí se dostat do bezpečí inteligentní," projevil své myšlenky k tomu tématu nahlas. Mladý si jistě musel projít zlými zážitky a nemohl se divit, že se mu úplně nechtělo před kompletním cizincem, leč alfou smečky, do které se chtěl přidat, rozvádět tyto zážitky do podrobností. Co si budeme, i kdyby mu o takových teď bylo řečeno, neexistovala tu jistota, že by myšlenkové pochody a emoce Hariuhy pochopil. Jistě však měli něco společného - zatímco Sarik si kdysi prošel válkou v čele armády, Hariuha byl už ve svém mládí donucen sám bojovat o své místo ve velkém krutém světě.
Odhodlání nezmizelo ani když tmavý začal kolem svého společníka kroužit. Krkavec v koruně stromu ho sledoval bodavým zrakem, jakoby snad čekal, že bude svědkem bitvy. Boj samozřejmě noxův záměrem nebyl - spíš si chtěl protáhnout nohy a i nadále pozorně studovat reakce druhého. "Jistě se pro tebe u Přízračných najde pozice, která bude vyhovovat tobě i bude prospěšná. Není třeba dělat rozhodnutí hned, samozřejmě," řekl, přiznávajíc fakt, že od Hariuhy neočekával obrovské činy či služby hned zezačátku - věděl ze zkušenosti, že pokud přicházeli noví členové a neměli jasnou vizi, bylo třeba je nechat se rozhlédnout. Nemít jasné přání ohledně povolání bylo nakonec vlastně dobré i pro smečku, jelikož takového kandidáta mohli jednodušeji přesměrovat k práci tam, kde jí zrovna bylo nejvíce potřeba. "Přízrační tě mezi sebe rádi přijmou, poskytnou ti nový domov i přístup k novým znalostem. Než-li tě však oficiálně prohlásím za člena smečky, očekávám od tebe splnění zkoušky, kterou mě přesvědčíš o tom, že svá slova myslíš vskutku vážně." Tmavý vlk se zastavil, tělo nasměrované směrem k území Přízračných. Respektive k mlze, ze které v dáli vykukovaly vrcholky hor. "Žádám po tobě průzkum. Zamíříš do pohoří nacházejícího se za územím Přízračných, kde se vydáš po stopě mlžných jelenů. Hádám, že s těmito bytostmi jsi seznámen," hodil očkem po jeho paroží, "tvým úkolem je zjistit, kde se současně zdržují a zhodnotit, či a jak velkou by nyní mohli být hrozbou pro Přízračné. Nechci po tobě, abys ses s nimi pouštěl do křížku, vyvaruj se prozrazení a postupuj obzvlášť opatrně... Čas na tento průzkum máš do úsvitu třetího dne od teď. Jakmile budeš mít potřebné informace, dostav se do Starého Hvozdu na území Přízračných. Již na tebe bude čekat Přízračný, kterému předáš své poznatky a který tě následně doprovodí do Hvězdné jeskyně pro ukončení rituálu." Informace předány, Hariuha se mohl vydal na cestu. Sarik mu věnoval důležitý pohled, který pravděpodobně měl znamenat "hodně štěstí" a rozešel se vpřed. Pokud měl mladý otázky, mohl ho následovat. Pokud ne, tak už byl úkol v jeho tlapkách a bylo na jeho hlavě, jak se ujme jeho splnění.
Mladík přemýšlel nad svou budoucností a jevil známky toho, že ji nenechá náhodně odplout do dáli. Chtěl ji stavět, chtěl si vytvořit nové vzpomínky, když ty staré ztratil - a to byla známka přemýšlivosti. Inteligence, řekli by. Měl i směr, kterým by se za tímto účelem vydal hledat své odpovědi - proč by mu tedy tmavý starý Nox měl bránit v cestě? Pokud v něco věřil, tak to byly zásady rodiny, a rodina jako byli vlci rodu Estrela do Norte si jistě šanci a důvěru zasloužili. "Taková pomoc se smečce - obzvlášť v zimních měsících - jistě hodí. Zajímá-li tě cesta medika, Přízrační tě rádi v tomto řemeslu podpoří. Budiž ti tedy Ryumee učitelkou," promluvil na Timothéeho, klidný pohled v očích. "Hádám, že jsi seznámen s mým jménem - jsem S'Arik Dasurk Milaga a rád tě jakožto Nox přijmu mezi nás," pokračoval, nenápadně napravujíc svou slušnost - tmavý si totiž uvědomil, že se Timothéemu ještě pořádně nepředstavil... "Jakmile projdeš zkouškou. Předpokládám, že si nepamatuješ ani zvyky Přízračných. Abychom tě mohli považovat za součást smečky, potřebujeme vidět činy, které nás o tvém zájmu přesvědčí," těžko říct jestli S'Arik takovéto zkoušky už dělal jen z tradice nebo protože si skutečně chtěl být jistý čistotou úmyslů a pracovitostí jedince. Zdálo se, že Timothée by nemohl být hrozbou a měl skutečně jen dobré úmysly, ale mysl S'Arika kroužila kolem, hledajíc chyby, hledajíc nebezpečí. Byl opatrnější, co se jim na území objevil Ignis. Udělal pár kroků k východu z úkrytu a obrátil se na Tima, nadechujíc se k delším slovům. "Tvojí zkouškou bude najít nevšední rostlinu. Žádnou konkrétní - jdi a hledej na území Norestu, než narazíš na takovou, která zaujme tvé smysly a jinde jsi ji ještě neviděl. Zjisti o ní více a budou-li to podmínky dovolovat, přines ji sem. Své poznatky poté předej Ryumee." Jakmile domluvil, zůstal hledět na mladého. Smečce se jistě vyplatí se dozvědět o další zvláštnosti světa, ve kterém žili, tudíž tento úkol byl jak ověřením vytrvalosti uchazeče, tak ziskem pro ně. "Na splnění tohoto úkolu máš čas do západu Slunce za tři dny. A samozřejmě - konej v zájmu bezpečí," dodal po chvíli. Pokládal za důležité ho na opatrnost upozornit, ačkoli měl z této konverzace pocit, že Timothée bude rozumným vlkem. S'Arik dlouho nečekal - už jen věnoval Estrelovi důležitý pohled se skrytým přáním štěstí, než se otočil ve vchodu a zmizel, nejspíše na cestě za jinými povinnostmi.
Zdravím a vítej,
registrace v pořádku až na malé překlepy a hrubky, opravíme při nahazování.
Schváleno
Schválené
Schváleno
Schválené
Hariuha se na svůj věk zdál být plný znalostí i užitečných schopností. Uměl bojovat, lovit a dle jeho slov o Ignisu měl i vlohy pro práci rimora. Vlastně se vše na tom černobílém vlčkovi zdálo být pro smečku přínosným. Dokázal si představit, že by snadno mohl sledovat hranici i nitro ohnivé smečky. Přízračným by se vskutku hodilo být s informacemi o krok vpřed - jak moc si ale mohl S'Arik být jistý, že toto není lest? Přicházel ve správnou chvíli, měl nejvýhodnější nabídku na trhu a žádal výměnou jen důvěru a vstupenku do rodiny. Jeden by si pomyslel, že se jedná o falešný obchod. S'Arik už přemýšlel, že by za zkoušku pro Hariuhu zvolil boj, avšak pokud by se jeho podezřívavost ukázala být správnou, zbytečně by nepříteli odhalil bojové techniky Milagy. Bude dál vyzvídat, zjistí víc informací a dvakrát si je ověří. Uvažoval i o použití magie.
Zároveň si uvědomoval, že už není ve válce - možná i příchod Nwod'reoky mu do mysli navrátil vzpomínky na zrady, které byly v době přísného střežení informací... Závažné. Neměl by se uchylovat k opovrhování, vlci se měnili. Hariuha se zdál mít příběh s Ignisem ještě složitější. Být bývalý Ignisan a mít jejich výcvik byla jedna věc, být bratrem alfy věc druhá. Mírné natočení hlavy tmavého vlka bylo známkou zájmu. "Pověz, Hariuho, co v tvé rodné smečce tě přimělo k rozhodnutí odejít? Co v tobě podnítila tuto nenávist?" Schválně použil ostřejší výraz. Hodlal sledovat, co to udělá s jeho výrazem. S hlasem. S'Arikovy ledové oči se z těch jeho nevzdálily, ba naopak, s obdivuhodnou vytrvalostí hleděly cizinci snad až do duše. Tmavý vlk se rozpohyboval, aniž by oční kontakt přerušil. Jeho tlapy kolem těla osloveného pomalu opisovaly kružnici. "Přízrační si cení znalostí, síly a loajality. Následujeme naše ideály a věříme v morální zásady. Přestože hvězdy jsou našimi průvodci, rozhodnutí nejsou podložena pouze osudem, ale i vlastní volbou. Mají důvody. Důvody se pojí s našimi představami o budoucnosti. Přicházíš za mnou, abys místo mezi námi zvolil za základnu pro tu tvou. Hledáš novou rodinu a jsi ochotný dodržovat naše zákony. Mluvit o věrnosti a síle je jedna věc - vytrvat je věc druhá. Vytrvalost a odhodlání taktéž patří mezi důležité faktory smečkového ideálu. Přijme-li tě rodina za svého, kolik z tvé vytrvalosti jsi ochotný jí dát? Jak si představuješ svou budoucnost mezi námi, Hariuho? " Jeho kroky se nezastavily. Kroužil kolem mladého jako sup, jen v narovnané pozici. Jeho objasnění, co se od přijímaného člena očekává, obohatil o další otázku. Cílil na upřímnost.
Války. Jak nerad by S'Arik viděl, že i tady by se válka mohla objevit. Neplynulo z toho nikdy nic - jen bolest, strach a kruté, do srdce zasahující vzpomínky, kvůli kterým si vlk musí nechat rány zarůst ledem. Ignis byl hrozbou, jistě - mohlo to ale někdy eskalovat do většího konfliktu? Musím si promluvit s jejich alfou, uvědomil si. Mírové řešení by bylo ideální a chtě věřit, že ani ohnivá smečka o boj nestojí. Pravděpodobně jejich aktivita v průběhu návštěvy Nihilu byla způsobena zvědavostí a snahou mít přehled. Nwod jistě bude mít čas do všech svých myšlenek zasvětit. Její motivy a snaha se přidat vypadala pro Přízračné slibně a možná také znamenala, že S'Arik už dlouho nebude svobodný otec, jak se doteď domníval.
Vissalis bylo perfektní místo, ale že by se vyplatilo tam bydlet v zimě, to si nemyslel. Zima. Zima se blížila a plný zásah by mohl znamenat, že chladnou mlhu válející se na loukách Přízračných bude doprovázet pach smrti. Zásoby jídla i bylin se jistě budou hodit - a jak se ukázalo, elegantní šedá vlčice, byť starší, se kolem léčitelství stále pohybovala. Znal ten fakt spíše jako její koníček. Směr, kterým po očku hleděla, když zrovna neměla hledět jinam jakožto partnerka vůdce Společenství. Rád slyšel, že po jeho odchodu se věnovala tak užitečné činnosti. Sám léčitelství nikdy na kloub nepřišel, znal krom několika jedovatých leda tak pár rostlin, které pomáhaly proti bolesti. Praktická znalost, leč minimální. Pokud si myslela, že svými léčitelskými zkušenostmi má šanci pomoct Přízračným dostatečně do doby, než se rozhodne, co bude dobré udělat dál, hodlal jí dát šanci se prokázat. "Rád si poslechnu tvé pohledy na věc, Nwod'reoko. Jsi zde vítaná a tvé zkušenosti jistě nezůstanou nevyužity. Na písmo naší domoviny si jistě rozvzpomeneš až uvidíš mé studie," i on měl spoustu věcí, co by jí rád ukázal. I on rostl v době co se neviděli. Pracoval na sobě, na svitkách, na znalostech. Nikdy nepřestal pracovat. Narovnal se a pohlédl na ni s jiskrou důležité vážnosti v očích. Byl rozhodnut. "Nechť tvým ozkoušením k přijetí do řad Přízračných je obor, který jsi zvolila. Léčitelství. Chci po tobě, abys šla a hledala. Projdi Norest, dívej se kolem - třeba narazíš na rostlinu, kterou jsi v jiných končinách neviděla. Pokud najdeš takovou, která by měla léčivé účinky, dones ji na naše území. Pokud nenajdeš, přines aspoň novou znalost a užitečné rostliny rostoucí dál na jih. Přízrační tě budou očekávat u nory léčitele v nitru Starého Hvozdu... Nejpozději třetího dne." Vzhledem k tomu, že tu nebyla dlouho, přišlo mu esenciální jí dát úkol poznávat svět. Jen ať se rozhlédne, jen ať si zmapuje terén. Nemělo i to být důležitou součástí znalostí léčitelů, aby věděli, kde hledat suroviny? Věřil, že ano. On bude do jejího návratu přemýšlet, kdo ji seznámí s kulturou smečky a Hvězdou jeskyní. "Hodně štěstí," dodal, věnujíc jí jistý skrytě přející výraz. Věřil, že dokáže splnit zkoušku, kterou jí položil. Vždycky dokázala to i více.