Príspevky užívateľa

Byl si jistý vzhledem mladého, byl si jistý, že se skutečně jedná o vlka rodu Estrela do Norte, rodu dříve tolik významného pro Přízračné. A oni nevymizeli kompletně - ve skutečnosti fakt, že Ryumee zůstala, bral jako velký projev loajality. Její rodina odešla a to ještě nebyla ani dospělá, ale ona zůstala. Přízrační jí byli domovem. Nebylo by nespravedlivé, kdyby se jejímu příbuznému nedostalo příležitosti zde také zůstat? Přestože šanci mu dával, zůstával u plánu, že ho mladý prve musí přesvědčit. O své motivaci, o své loajalitě. Poslouchal, co z něj vypadne. Jeho otázka byla možná trochu zavádějící, ale Timothée si ji nějak přebral a Sarika aspoň uvedl ve vědomost, že skutečně něco není v pořádku s jeho pamětí. "Hvězdy nás mnohdy zavedou do končin, kde se pro nás naskytne potenciálně dobrá budoucnost. Je však na nás, jestli je budeme následovat... Jedná se o tvé rozhodnutí se vrátit mezi Přízračné nebo pouze hledáš, co bylo zapomenuto, Timothée?" Pohlédl na tmavého vlčka, očekávajíc odpověď. Trochu se obával, že si návratem nebyl jistý. No, i kdyby to byla pravda, jistě naleznou společnou stezku. Pobyt doma by mu jistě pomohl utvrdit tu lásku, na kterou si nejspíše snažil rozpomenout.

Samice - Voltaire, Semie, Anjel
Samci - Hariuha, Tiam, Varis

Osud. Kouzelná fráze. S'Arik byl dodnes mírně na pochybách z toho, jestli to bylo relevantní odůvodnění některých činů, které vlci dělali. Jistě, i osud byl důležitou součástí celé víry Přízračných, ale tam se obvykle dělal ještě mezikrok, než se vyřklo definitivní znění vidin. Hvězdy běžně nemluvily, mluvily myšlenky vlků, ale bylo pravdou, že pomocí hvězd mohly být ty myšlenky - zvláště v jejich kultuře - zprostředkovány. Někteří směr budoucnosti svého života nazývali osudem, který pro ně byl vybrán - jiní svou volbou. "Otázkou není jak velkou jsi přítěží, ale jakým jsi přínosem," poznamenal.
Krkavec sedící na holých větvích stromu zakrákal. Pravděpodobně ho nedostatek akce pod jeho vyhlídkou nudil.
Hariuha se rozhodl o sobě říct informace, které mu konečně umožňovaly si tvořit ucelený obrázek. Sice byl toho názoru, že soudit lze pomocí činů a myšlenek, no co lepšího o těch již udělaných mluvilo lépe než vlastní minulost? Rozhodnutí, která vlk udělal, okolnosti, které ho k tomu vedly. Jeho psychologie, jeho způsob přemýšlení. Opustit Ignis se zdálo být rozhodnutím dobrým, ale i přesto jedno ucho tmavého Noxe zacukalo, když ohnivou smečku zmínil. Vskutku, ten vlček měl zajímavější minulost než naznačovala jeho předešlá tvrzení. O takovém by se rád dozvěděl víc. Všechno. Byla-li jeho minulost spjatá s Ignisem, bylo třeba ho prověřit. "Dokážete uvést příklad?" Bílý mu nabízel informace o Ignisu, které by Přízrační mohli využít ve svůj prospěch. To znělo jako něco, co zrovna potřebovali. Ani nemuseli hledat daleko - Hariuha přišel sám. Pokud byl ovšem to, za co se vydával. S'Arik chtěl důkaz. Aspoň malou informaci, která by jasně dokazovala, že chlapec mluvil pravdu. Seznámil ho i se schopností. Kdyby byl skutečně loajální Přízračným, jistě by jeho přijetí bylo výhodné. "Pozoruhodné," mrkl. Možná čekal, co víc mu ještě vlček řekne. "Ačkoli jsou Přízrační konflikt nevyhledávající smečkou, pokud bys byl přijat mezi Přízračné, je možné, že někdy přijde situace, kdy budeš potřebovat bojovat. Byl bys schopen čelit i vlkům z Ignisu, ze tvého bývalého domova?"

Kolik toho bylo co vědět o Přízračných? Obecné věci nejspíše byly známé. Že je to jedna ze čtyř smeček mající v Norestu vymezené teritorium, že se řadí ke smečkám . Od dob předešlé Tenebris už se více o své existenci netajili a území bylo vyznačené, ale byla pravda, že stále bylo dále od středu kraje. Málokdo by minul území tak krásné jako bylo území Přízračných, jistě, no na druhou stranu mimo hranice s Ignisem byla jediná dobrá přístupná cesta do centra jejich území přes řeku a jezero. Tmavý alfa pokojně sledoval, co z mladého vypadne. O přibližnou pozici tedy věděl, ale zřejmě ne konkrétní. Mírně přikývl, když zmínil rodinu. Bylo to to, co ho lákalo k Přízračným? Byl tu sám, okolo nebylo kromě krkavce sedícího na holém stromě k nalezení žádné známky cizí přítomnosti. Vlci byli smečková zvířata, dávalo to smysl, S'Arik ale jistě bude očekávat lepší obhájení. Už loni přes zimu živili několik krků navíc, které zase smečku opustily - ačkoli to byl krok milý, rodinný, nehodlal tímto způsobem ohrožovat smečku. Možná to byla jeho smůla, ale měl pocit, že po tom letním zatmění slunce bylo zvěře málo.
Starý známý bývalých členů, pomyslel si. To místo se změnilo, byla otázka, jestli se jeho očekávání budou shodovat s realitou. Vybavoval si vlčata Aaravose i Sayery, Timothée byl jistě jeden z nich. I hnědý kožíšek Rameezy mu matně prolétl myslí. "Víte o existenci Přízračných již delší dobu, vidím. Tito vlci ve smečce více nejsou a bude to přes rok," poznamenal, "jak dlouho jste zvažoval přidání se mezi nás?" Tázal se na jeho minulost. Pokud znal Přízračné delší dobu, jistě měl příležitost se přidat. Co v jeho životě ovlivnilo, že to neudělal? Tuláci obvykle dlouho tuláky nevydrželi, když už se rozhodli v Norestu zůstat.
Bílý se představil. Bylo načase přestat mlžit - slušnost měla přednost. "Je mi potěšením, Hariuho. Mé jméno je S'Arik Dasurk Milaga, nositel přísahy Ret-Taag, válečník K'gonlash a současný Nox Přízračných." Odmlčel se, aby mu dal chvíli to zpracovat. Překvapivě se představil celým jménem. Nedělal to v Norestu tak často - zdejší vlci neznali váhu, kterou tato jména a přídomky nesla. Ne, že by se chtěl chlubit. Ne, že by si potřeboval vydobýt respekt. "Přicházíte za mnou s vidinou nového domova, nové rodiny. Co Přízračným můžete nabídnout nazpět?" Jistě věděl, že tato otázka přijde. Vždycky přišla. Tedy minimálně jemu přišlo logické se ptát na motivaci. Hádal, že i jiné smečky musely mít podobný rituál. Milaga měla.

Bohužel musím registraci stále vrátit, pokus o opravu vidím, ale body které jsem zmiňovala v příspěvku víc zůstaly neopravené.

- Popis vzhledu můžeš vynechat nebo zmiň jen důležité, co se nenachází na obrázku (výška, stavba těla).
- Používáme spisovný jazyk.
- Nelze mít smrtelnou a neporazitelnou magii, toto třeba opravit i v minulosti. Můžeš ji nahradit jednodušším konceptem, např.: zvýšená síla (po omezený čas) nebo čistě rozpad materiálů (se zmírněným efektem na větší a živé objekty). Magie musí být zaměřená na jednu schopnost, takže ničit a zároveň léčit není možné. Stejně tak zde není možné přivést mrtvé zpět k životu.

Zkus si přečíst vzorovou registraci nebo profily schválených hráčů.

Černobílý vlček vskutku Nimlóg nebyl. Vysoký možná byl, ale dva metry neměl ani omylem. Na otázku Noxovi odpověděl, no přestože nezmínil žádné informace o Ignisu, zdál se být docela aktivní osobou kolem Přízračných, jak se dozvěděl. Možná bylo dobře, že neslyšel o Ignisu. Mohlo to znamenat, že se drží za svou hranicí. Nebo to mohlo znamenat, že neznámý vlk se držel mimo trasu členů ohnivé smečky nebo... Se nezajímal. O nezájmu ale S'Arik začínal pochybovat, vzhledem k tomu, že dotyčný očividně potkal některé členy jeho smečky. Kdyby se jednalo o někoho nebezpečného pro smečku jistě by to od Anjel i dalších slyšel. Možná se jednalo o kamaráda té dcerky Kory. Pravděpodobně.
Tmavý přikývl, když se neznámý zmínil o alfovi. Měl by mu prozradit svou pozici hned? Nerad nechával pravdu nevyřčenou, když mluvil s někým, kdo ji vyhledával. Takových vlků překvapivě nebylo mnoho a mladí často patřili mezi ty naivní. Možná byl tento výjimkou. Nakonec se rozhodl prozatím prověřit jeho osobnost, jeho motivy. Často se při přijímání vlků setkával s nervozitou, nikdy ale nedokázal přesně říct, jestli to bylo kvůli jeho vysokému postavení nebo kvůli neprokouknutému ledu, který si držel na tváři. Působil chladně, bez emocí. Zcela jistě ho ale černobílý vlček zaujal - popošel totiž blíže, jeho klidný pohled spočíval na vlkovi, který ho žádal o přijetí. "Co všechno víte o smečce, mezi jimiž členy chcete nalézt své místo?" Posadil se. Klasická otázka na začátek. Co všechno ti řekli? Ověřoval jak šíření informací, tak představy tohoto zájemce. Pokud mluvil s jinými členy Přízračných, vlastně se docela divil, že tmavého Noxe nepoznal ihned.

Řekl jí o Přízračných ve zkratce, ale důležité zmínil. Nevypadala překvapeně ani zklamaně - čekala, že by jednou mohl patřit do takové smečky? Čekala, že by ještě někdy mohl být vůdcem takové smečky? On by to asi nečekal, ale hledíc dozadu - a vlastně i na přítomnost - byl logickou volbou. Pokud Nadezhda tehdy opravdu mluvila za hvězdy, respektive výpary z Hvězdné jeskyně, pak hvězdy, respektive výpary z Hvězdné jeskyně mluvily docela moudře. Ego stranou - Přízrační byli dobrá smečka k životu. Občas byl chlad a mlha deprimujícími podmínkami, ale vcelku to bylo krásné místo. Pokud následovala jako důvod přidání se S'Arika, aspoň bude mít více důvodů zůstat, až pozná, že ten tmavý vlk je stejně chladný a bez pochopení pro humor, jako dřív. Rozhodně však opět svědomitě plnil roli otce. Asi díky jinému prostředí nalezl lepší smysl pro rodinu. Na její přání zatím nezareagoval. Vypadal, jakoby si to ještě promýšlel. Chtěl ji zpět, jistě, bylo to správné - jak kvůli její cestě, tak kvůli pravidlům rodu. Vlastně nedokázal naleznout vhodný důvod, jak odůvodnit tušení, že její přítomnost ve smečce by vše změnila. Asi ji stále viděl více jako člena rodiny než potenciální sigmu. O vztazích si promluvit museli. "Jistě," souhlasil s jejím návrhem. Odložili to.
Sypur byl pryč, věděl to. I přesto si teď přál, aby se i jeho tmavý kožich objevil na hranicích. Už si zvykal, že přicházeli jeho sourozenci. Teď Nwod'reoka... Kdo přijde další? Jeden z jeho bývalých vojevůdců, možná dokonce Christian? Vlastně kdokoli ze Společenství by se tu mohl ukázat, už se to nezdálo být tak nepravděpodobné. Nepohl se, když položila svou tlapku na tu jeho. Věděl, že plakat nebude - ale její dotyk i hlas byl plný soucitu. Soucitu, o kterém nechtěl slyšet. Měl pocit, že se přenáší i na něj. "Truchlit," vypustil z tlamy, v hlase náznak opovržení nad tím slovem, "je nelogické." Tím skončila chvíle vzpomínání, chvíle špetky emocí v jeho tváři. I on si pamatoval bolest, kterou jim přinesla smrt jejich synů. Nehodlal podobnou prožívat znovu, a tak před ní zavřel dveře. Nejspíše to byla jedna z jeho slabin - co nechtěl chápat, to obalil v ledu. Zneškodnit střep ještě předtím než zasáhne srdce. Tak to fungovalo. On v tom, ovšem, stejně jako ideologie jeho rodu, viděli silnou stránku.
Rozešli se lesem. "Studovna." Že si nepamatovala severský jazyk ho překvapilo, ale neměl jí to za zlé. Ve studovně se dělalo jediné - studovalo a psalo. V Henobu to byl úkryt znalců. "V krajích kde není dost vlků pro války se vlčata vychovávají... Snáze," přiznal na její postřeh. Měl dvě on, měla dvě Anokathra. Doufal, že i Aikan brzo přivede partnerku a potomky. V Norestu se kromě hrozby, kterou potenciálně ukazoval Ignis, nemuseli bát. Nebyli tu nepřátelé, nebyli tu vlci, kteří si přáli vymýtit každého člena rodu. "Přízrační o boje nestojí." Ignis na to má odlišný názor. Přísahám, že žádnou smečku nenechám čelit další válce.
S'Arik zakašlal. Těžko říct jestli kvůli chladnému vzduchu, který byl vlhčí a vlhčí, jak se přibližovali k jezeru, nebo z jiného důvodu. Stromy řídly. "Nicméně, toužila jsi po tom se přidat mezi Přízračné, Nwod'reoko. Přestože tě znám, pokládám za spravedlivé tě podrobit stejné zkoušce jako každého, kdo mne zde kdy oslovil se stejným přáním. Co můžeš Přízračným nabídnout?" Zpomalil, narovnal se a posadil se. Stáli na samém konci lesa - bylo tu vidět přes modrou plochu jezera na rozlehlé planiny území Přízračných. Za nimi se tyčily hory.

Pokud se jí splnil sen, přál jí to - čím déle na ni však hleděl, tím více si uvědomoval, že se možná nechoval zcela dle jejích představ o ikonickém znovushledání. Chtěla přijít do smečky, kde bude po zbytek života opět žít s někým, pro koho se narodila, ne koho si vybrala? Divil se jejím motivům, ale kromě nic neříkající ledové grimasy se na jeho tváři neobjevilo nic, co by naznačovalo faktu, že by takovou cestu za svou partnerkou podstoupil také. No, city stranou - o ty přeci nešlo. Nikdy o ně nešlo. Tak fungovaly smluvené sňatky a S'Arika na to přítomnost Nwod'reoky znovu upozornila. Chtěla vědět více o smečce, ve které právě byl.
"Přízrační," vyřkl jméno smečky s nepatrným náznakem hrdosti. Takovým tím tónem, když se profesor rozmlouvá o své oblíbené látce. Mírně zasněně, ale k věci. "Přízrační jsou smečkou hvězd. Kultura se obrací k noční obloze a osudu, věnuje se osobní cestě za poznáním, praktickým dovednostem a učí spolupráci. Ideálem založeným v minulosti je, aby všichni členi fungovali jako jedna velká rodina," podobně jako Milaga. Ačkoli by si S'Arik přál jinak, Přízrační byli velmi rozdílní od jeho vzdáleného domova na severu. Některé události sem však Nox přinesl - tak třeba to značení hranic, které obnovoval před tím, než se Nwod vynořila z lesa. "Zastáváme stranu míru a diplomatické řešení konfliktů. Nihilská monarchie sídlící na jihu u moře je naším spojencem, smečka Ignisská, se kterou sdílíme hranice, však již tak přátelská není. Vztahy s ní jsou... Komplikované." Nerozváděl, nemyslel si, že to potřebovala slyšet vše najednou. Řeč o Přízračných a jejich pointě se zdály být nevýznamné v porovnání s rodinnými záležitostmi, které museli probrat.
Na její slova nezareagoval. Asi byl rád, že reakce nebyla hlasité "cože, ty mě nahrazuješ??" ale měla na výběr? Jistě bude mít čas jí říct i to, že Nadezhda byla matka jeho vlčat jen kvůli společným názorům a snaze zachovat rod, ne kvůli emocím. Ne, že by na tom záleželo. Zákony druhým vrhem potomků s cizí vlčicí neporušoval, jen to bylo... Nevšední. I ona mu ale brzy poskytla doušek reality. Zpráva o smrti Sypura ho přiměla zavřít oči a přikývnout. Jeho bratr možná nebyl nejsilnější fyzicky, ale jeho technika a styl by obdivuhodný - S'Arik byl rád, když se po válce rozhodl být jedním z učitelů. Že byl mrtev... Musela to být ztráta jak pro rodinu, tak pro Společenství. Ucítil jistý žal nad tím, že jednoho dne na hranicích smečky toho vlka nepotká, na druhou stranu to bylo tak dlouho, co ho naposledy viděl... Truchlení je nelogické, připomněl si. Udržel si klidnou tvář. "Jeho jméno bude zdobit Jeskyni předků," pověděl se známkou stesku v hlase, "děkuji ti za tuto zprávu. Je ti známa informace, jak zemřel?"
Věděla víc a chtěla to slyšet jeho slovy, či přepokládala? No, měla nadhled. "Vskutku. Anokathru sem její cesty zavedly také. Přišla nedávno v doprovodu partnera - nyní vychovává dvě vlčata v mém Vissalis," zatímco mluvil, vykročil směrem ke středu území. Jistě chtěla všechno vidět. A jistě rozuměla slovu, kterým popsal jeskyni, kterou považoval za své sídlo.

V tomto případě nebyl zvědav na odpověď samotnou, ale na emoce, které s ní přicházely. Černý si nejspíše nebyl zcela jistý. Čím? Rozhovorem s tmavým Noxem? Návratem domů? Bál se otázek na to, jak odešel a z jakého důvodu? Ačkoli Sarik podobné emoce příliš nechápal, chtěl být na navráceného člena být mírný, aspoň zezačátku. Přimět ho cítit se opět jako doma, ukázat mu, že alfa nekouše. Pokud tedy nemá dobrý důvod. Navodit bezpečné prostředí, tak tomu říkali. Přítomnost tuláka v centru území by normálně za bezpečnou nepovažoval, ale vzhledem k mladíkově příbuznosti s výjimečným rodem a minulosti ve smečce dokázal být klidný. Než by se sám prve ujal slova, usadil se. Timothée mezitím nalezl slova. Co z něj vylezlo bylo konkrétní přání, jenže v doprovodu s abstraktního důvodu. Prý domov? "Co mi můžeš říct o tvém domově?" Položil stručnou otázku. Než někoho přijme - či jen znovupřijme - mezi své Přízračné, potřeboval si být jistý, že se jedná o to, co dotyčný skutečně chce. Své pochyby vysoký schovával za stále ledově klidnou tváří.

Nebylo mnoho klidných dnů, které by teď S'Arik mohl trávit nad kusem papíru ve své jeskyni. Ne, že by to tam teď nějak zvláště šlo, když ji obývala rodina jeho sestry. Ne, že by měl problém spát čas od času se smečkou. Ryumee mu stihla předat informaci o návratu vlčete z rodiny Estrela do Norte a alfa byl na cestě se přesvědčit a pozjistit věci na vlastní oči i uši. Vešel do úkrytu a zjistil, že malého vskutku zná - pamatoval si je, vlčata Sayery a Aaravose. Caelin, Marielle a Timothée, pokud mu paměť sloužila dobře. Už před delší dobou odešla z Přízračných Marielle a ještě před delší dobou se pryč odebral i zbytek této rodiny - S'Arik byl skutečně zvědav, co k tomu nečekaně navrácený vlček řekne. A kdepak malý, osoba, která před ním stála, byla už zcela jistě čerstvě dospělým vlkem. "Zdravím. Timothé, je to tak?" Vysoký nečekal, svým bezemočně ledovým výrazem a klidným tónem v hlase nečekanou návštěvu přivítal. Jistě bylo o čem mluvit, nejdříve chtěl však zjistit, jestli i jeho jméno je známé tak, jak by mělo.

Procházet se po hranicích smečky za účelem jejich ochrany byla jedna věc, jít až za ně s vírou, že naleznete další známky spiknutí byla druhá. Hrozba sousedů S'Arikovy smečky se zdála být od výměnného pobytu s Nihilem silnější a tmavý alfa ji nehodlal nechat padnout. Znaky nacházející se na hranicích po obvodu území obtahovali, pach obnovil a členům radil zvýšenou ostražitost. Hodlal bránit svůj domov stejně rozhodně jako kdysi bránil ten na severu, za každou cenu, kterou by měl sám zaplatit - ani kdyby to znamenalo povolat Stín Henobu zpět do aktivní služby v boji a prolít jeho čepelí nepřátelskou krev. Zároveň nemohl dopustit otevřený střet, natož před zimou. Vždy věřil, že existuje diplomatické řešení, v tom byl sám vychován a vychovával v tom vždy i své potomky - doléhaly na něj snad vzpomínky druhých z války? Přestával rozeznávat své vzpomínky od cizích, které získal díky magii? To nemohl být tento případ, pravděpodobně měl před stařeckou demencí ještě čas. Ryumee by jistě prohlásila, že jde pouze o stres, že veškeré své problémy schovává za zdánlivou užitečnou činností. Nevěděli však ve výsledku všichni, že to břemeno přijal dobrovolně, znal ho předem a jeho zásady mu nedovolovaly ho odložit, dokud nebude nepohyblivý? Neuvědomoval si, že je unavený - vše to jako vždy skryl za tu plíživě ledovou tvář bez emocí, pohled pronikavých očí vyzařující klid a moudrost a pevný postoj hodný šlechtice, leč bez aristokratické povýšenosti. Má vše pod kontrolou. Má.
Černá křídla velkého ptáka se třepetala ve vzduchu a kus za nimi po zemi kráčel S'Arik. Jeho tlapky brázdily mlhu, smysly pátraly po známkách... Vcelku čehokoli. Když se krkavec usadil v koruně osamělého stromu, oči vysokého alfy zřely barvu v tomto prostředí vyčnívající - červenou. Na moment si pomyslel, že potkal bytost Přízračným dobře známou - Nimlóga, jeleního krále mlžných krajin. Postroj i s tmavou čepelí jeho wara sice měl na sobě, ale sám by se do potyčky s takovým tvorem nepouštěl. Podivný klid zvířete, které sedělo v holých větvích stromu a překvapivě nízká výška onoho stvoření naopak svědčila o malé nebezpečnosti tohoto jevu a přiměla ho k tomu jít to prozkoumat z větší blízkosti. Až když mlha nezacláněla, S'Arik rozpoznal rysy mladého vlka obdařeného parožím pověstného masožravce. "Zdravím," pravil vysoký klidným tónem, nenechávajíc cizího čekat. Těžko říct, jestli byl potěšen, zaražen či otráven, jeden by si tuto absenci viditelných emocí vlastně mohl vyložit jakkoli, nicméně nejevil známky nepřátelství... Pokud by za známku nepřátelství cizinec nepovažoval zbraň na jeho zádech. Hlavou mu prolétaly otázky ohledně vlkova paroží, ale dobře věděl, že taková otázka by vůči kompletně neznámému nebyla vhodná. "Smím se zeptat? Zaznamenal jste zde v okolí v nedávné době vlky s pachovou stopou smečky?" Nespecifikoval, jelikož nevěděl, na čem je. Černobílý ale nepáchl Ignisem, a tak hádal, že aspoň něčím začne konverzaci.

Přechod podzimu a zimy nikdy nebýval jednoduchý ani pro smečky a i letos se blížil velmi rychle. Zima pro S'Arika a jeho příbuzné tak strašná nebude - byli vybaveni kožichem, který obstál i mínusové teploty bez větších obtíží. K čemu však bylo mít teplý kožich, když ho vlk nemohl sdílet s celou smečkou a obzvláště vlčaty, která potřeboval chránit? Vlků ve smečce ubylo a alfa Přízračných si to uvědomoval, zůstával však klidný. A'Kaza rostl v silného syna svého otce, Aikan se ujal bojovnického řemesla jako za starých časů, z Lunary, té nejisté šedé vlčice na kterou narazil kdysi v lese, se vyklubala velmi přínosná síla, Ryumee velmi svědomitě plnila svou práci medica a i zbytek smečky se snažil. Tmavý velikán kráčel Hvozdem s jasným cílem i teď - hledal Nadezhdu. Nejspíš už byl čas začít přemýšlet nad budoucností jejich potomků a svého syna chtěl začít učit se zbraní Wara. Proč to potřeboval říct Lex? Výchova jejich vlčat byla sice převážně tradičně stylem Milagy, jak na tom S'Arik trval, ale i matka měla mít moc rozhodnout o jejich budoucnosti. Navíc, co si budeme, ta třínohá malá vlčice měla jak praktické myšlenky, tak rozumná řešení.
V bílých párách zřel hnědou srst. Zastavil se, aby počkal, jestli se přiblíží. Došlo mu, o koho se jedná. Beatrice, jejich věrný rimor a partnerka matky jeho vlčat. Vlčice, vůči které si S'Arik taktéž za poslední měsíce vybudoval respekt a obdiv, jak kvůli profesi, tak kvůli celé té komplikovanosti vztahů. "Beatrice," oslovil ji, klasicky bez výrazu kývl na pozdrav a udělal pár kroků k ní, tak že řetízky zacinkaly o zbraň z tmavého kovu nacházející se na jeho zádech. "Něco nového na území, v okolí či mezi členy?" Neměl zdání, že i ona měla něco na srdci, a tak začínal stejně jako vždy - práce první, potom rozhovory. Zastavil se, hleděl na ni ze své výšky a uvolněně čekal na odpověď.

Z jeho tónu nedokázal odhalit, jestli myslel přátele pravé přátele nebo přátele přátele. Ignis byl pověstný špatným chováním ke svému okolí, natož k jiným smečkám - proč by teď byli ochotní přijmout mezi své vlče z Přízračných? Ace byl mladý a nezkušený, nerad by ho pouštěl do špatných tlapek. Pravdou však bylo, že jeho osobní setkání s členy ohnivé smečky byly poklidné a vcelku mírumilovné, jelikož byl schopen respektu a klidného jednání. Většina příběhů se k němu však dostávala skrz uši cizích. S'Arik se narovnal. Jeho tvář zůstala chladná, ale v očích se mu při pohledu na drobného potomka Kory blyštil jistý soucit. Pokud byl na něco naštvaný, byl to fakt, že dopustil, aby vlče takto začalo smýšlet. Aby začalo smýšlet o odchodu z důvodu psychické nepohody a samoty. To byl opak ideálu, v jakém byla vlčata Přízračných obvykle vychovávána. "Pakliže ti Přízrační skutečně nadále nemohou sloužit jako rodina, na jejíž členství dokážeš býti hrdý..." S'Arik vyhledal oči drobného nebo vyčkal, než je najde. Chtěl vidět vlčkovu reakci, chtěl vidět známku toho, že odchází nerad. "... Jdi cestou, kterou tě hvězdy vedou, i když to nebude v našich řadách. Běž se rozloučit se sourozenci - pak můžeš jít." Finální slovo, přání příjemného života ve formě metafory. Jistě to mladému zatím nedocházelo, ale třeba jednou - třeba jednou si na slova tmavého alfy vzpomene.

Zpráva o úspěšnosti porodu nejmladší sestry dala jeho napjaté duši povel k odpočinku. Milaga tedy měla další dva potomky. Skvěle," kývl hlavou, děkujíc tím Gwynnovi za jeho klíčovou pomoc - jakožto partnera Anokathry a tedy člena rodu ho už víceméně schvaloval. Sice mu stále chybělo pár informací, o kterých by se rád dozvěděl, ale osobní příběhy mohli nechat na později - teď chtěl s Gwynnem mluvit o rodině a smečce, na jejímž území se právě nacházeli. "Dříve jsem zmiňoval, že území Přízračných není přístupné svému okolí a přítomnost tuláků, natož tuláků vychovávajících vlčata, může být pro členy mé smečky... Nevšední, znepokojující. Má sestra naznačovala, že zatím nemáte zájem se mezi Přízračné přidat, přestože část rodiny zde druhý domov již nalezla. Povím jim o vaší přítomnosti, samozřejmě - zůstaňte jak dlouho bude třeba - bude to však obnášet splnění podmínek," vysoký si ke svým slovům sedl. Toto bude trvat déle. "Vissalis je sice pekfektně klidné a odlehlé místo a je v bezpečí území, nedaleko odtud se však nachází hranice, kterou sdílíme s ne příliš přátelskou smečkou zvanou Ignis. Budu se snažit sem posílat hlídky, ale zatím doporučuji nepouštět vlčata z dohledu. Dále, co se týče pobytu na území smečky - až budeš mít čas, byl bych rád, kdybys pomohl našemu medicovi se sběrem bylin na zimu. Zároveň pokud nepatříte mezi Přízračné, bylo by vhodné shánět potravu pro osobní zásoby mimo území." Narovnal se a chviličku očima skenoval okolí. Hromádka klacků ležela tam, kde předtím. Na mýtině však přibyla bytost - velký černý krkavec přiletěl a posadil se na vrchol jednoho z jehličnanů, sledující dvojici vlků. Nox se postavil, ale ptáku už pozornost nevěnoval. Spíše usoudil, že bude lepší mluvit za chůze. "Centrum území se nachází dole ve Starém hvozdě," řekl, když procházel těsně kolem šedého, snad jakoby se obával, že by řeči o poloze klíčových míst mohl zaznamenat někdo nechtěný. "Medic má noru tam. Její jméno je Ryumee," vrátil se k tématu práce. Pak se odmlčel. Chtěl dát Gwynnovi prostor mluvit a ptát se na cokoli. On zatím popadl do zubů hromádku klacků, které posbíral. Vydal se zpátky k úkrytu, předpokládajíc, že partner jeho sestry bude následovat.

Těžko říct jestli nemluvil kvůli introverzi, šoku či vzpomínkám kolujícím jeho hlavou. Celé toto setkání bylo neuvěřitelné a vysoce nepravděpodobné, ale po tom, co se v Norestu ukázali i dva z jeho sourozenců... Bylo to vlastně nepravděpodobné, aby se ukázala i jeho partnerka? Bylo nepravděpodobné, aby se tady jednoho dne zjevili i zbylí tři? A co V'Luth, mohla i ona být v okolí? Nebo vlk, který měl jejich rodiny tam kdesi na severu za úkol vyvraždit? Henob se už nezdál být tak daleko - skoro jakoby S'Arik mohl natáhnout krok a na pár dní se jít podívat, jak si jeho bývalému impériu daří.
Lunary poslechla a tmavý byl vděčný za její službu. Nwod měla co vysvětlovat - a ona to věděla, že se bude ptát, rovnou se do toho pustila. Kdo by se neptal na důvody, když se cesta z kulturně bohatého a nádherného domova zdála být velmi nevýhodná? Hleděl na ni se stejně ledovým, ale přítomným pohledem, když se pokusila o vysvětlení. Její důvod mu ale nedával smysl, zdál být založený na emocích. Jak moc se změnila? Vypadala stejně krásně - starší, to ano, ale stále krásně - a také jako dřív hrdě nosila zlaté cetky i svůj postoj. Něco v jejím hlase mu přesto připadalo jiné. Nemohl pochopit, jak by pro ní mohl být dobrým důvodem k takové cestě. Nemohl pochopit, jaký myšlenkový pochod následovala, když jejich domov opouštěla. Znamenaly pro ni umělé rodinné vazby víc, než se předpokládalo? Vyslechl si vše, co měl na srdci, nechávajíc jí v tichu. "Jsi to skutečně,-" vydechl hledíc na ní, ale nedořekl a docela netypicky sklopil zrak, jen aby ho za pár chvil opět zvedl. Svá slova musel vážit stejně jako vždycky, přestože už nebyli sledováni jinými. "Nwod'reoko, tvá přítomnost zde je... Nečekaná. Gratuluji ti však za mé nalezení," začal znovu. Jeden by řekl, že se pokusil o vtip, ale led v jeho hlase z té poslední věty tvořil spíše suchou gratulaci ke splnění cizích osobních cílů, které tak docela nepatřily mezi jeho zájmy. "Dlouhé měsíce uplynuly co v Norestu žiji s Přízračnými, Aikan ti jistě sdělil. Mám ve smečce syna a dceru. Seznámím vás... Brzy." Nehodlal jí lhát či odpírat právo vědět pravdu. Fakt, že se rozhodl nenechat rod vymřít dával smysl, uměl si však představit, že Nwod na to při své cestě nepomyslela, že by si neempatický vlk jako on ještě kdy dokázal najít vlčici a vychovat vlčata tak, aby to odpovídalo tradici. I proto se jí to rozhodl říct hned, aby byla na stejné vlně. Žádná tajemství, jako vždy - vše si řeknou narovinu, netřeba šetřit city. "Očekávám že mě seznámíš s posledním děním v Henobu, jakmile budeme mít chvíli - nyní jsi však zvažovala členství v Přízračných, je to tak?" Mít další schopnou a spolehlivou osobu mezi svými by uvítal.