Príspevky užívateľa

Nejspíš si tolik navykl na společnost dospělých vlků, že mu teď přišlo podivně zvláštní mluvit s Finnem jakožto s mladým vlkem, jehož výchovu mají nyní Přízrační na starosti. Ne nepříjemné, ale určitě to byl nezvyk, jelikož už dlouho nepotkat nějakou mladou ovlivnitelnou duši, se kterou by se mohl o své vědění a moudrost podělit. Nepředpokládal, že vše bude pochopeno - a jak se již přesvědčil, svou klasickou mluvou by tu byl s vysvětlováním ještě dlouho. Potřeboval přizpůsobit slovník. "Ano. A čím blíže jdeš, tím je to větší. Pokud tedy není opravdu daleko, to změnu velikosti nevidíš. Tak jako u Slunce," pokusil se mu přiblížit funkčnost perspektivy. Okřídlený měl ještě spoustu věcí, co se o světu učit. S'Arik byl toho názoru, že nejlepší formou studia je přímá expozice. Pokud však žák dával přednost mluvenému slovu a fantazii, vyhovovalo to i jemu. "Jevy jsou nějaké úkazy, které pozoruješ očima. Pokud chceš odhalit podstatu takového jevu, musíš je prozkoumat. I tak je ale často neumíš vysvětlit, nebo je dokonce nevidíš, ačkoli jsou tam." Dostali by se do čiře filosofické debaty, kdyby zajížděl do podstaty, a tak se mu snažil dát co nejpřesnější shrnutí. Věda, to byla moc zajímavá věc. Měla tolik aspektů, které se daly studovat - a některé zatím nevysvětlil ani Nox sám, přestože je studoval už spousty let.
Teď byl opět čas, aby se ptal on. "Zajímá mě - kolik členů své smečky, Přízračných, jsi již poznal, Finne?" Jak je na tom se sociálními interakcemi mohla být přínosná informace.

Schváleno

Že práce ohledně smečky bylo bez funkčnosti Lexe více, toho si všimnul. Sám ji musel zastoupit. Nová energie z toho všeho kolem mu to však dovolovala zvládnout. Těšil se - ano, těšil se. Těšil se na nové zážitky, traumata i na probdělé noci. Počítal se ztrátou svobody, protože věděl, jak moc taková výchova zabere času a snahy, obzvláště pokud chce dodržet všechno náležitě dle dědictví Milagy. Docházelo mu, že nebyl v Henobu, což věci... Komplikovalo. Bude muset vše přizpůsobit a seznámit smečku s tím, aby na nové rozhledy byli připraveni. Ach ano, Přízrační - běžně by přítomnost vlků po nějaké té době nebyla problémovou, však pokud měl vést mladé ke stejným hodnotám, těm stejným, co byly kdysi vštěpovány jemu, možná bude trochu obtížnější ostatním vysvětlit, jak mladé smí ovlivňovat smí a kdy už je to mimo hranice. Ani takhle to však nepůjde, věděl to. Znovu, tohle nebyl Henob, nebylo to Společenství Milagy, kde by prostředí bylo sjednocené pod jeden ideál, dělající tak výchovu jednodušší a lépe možnou k ohlídání. Možností bylo také upustit od tradic. Možná neměl úplně na výběr než udělat jisté kompromisy. A pak tu byla ještě jedna divoká karta, a to matka těch brzkých potomků. Vzhledem k tomu, co si řekli, věděl, že toho proti příliš mít nebude, však jinak by tu nebyli, přesto měl sklon ji ze svého ze svého přemýšlení vynechávat a uvrhnout ji do částečné nevědomosti o tomto všem, o celém tom komplikovaném procesu, co je teprve čeká. Ne však dnes.
Smysl věty, kterou reagovala na své pečovatele, ho zarazil. Co ten ironický tón, myslela to humorně? Nedokázal říct, byl tím zmaten, což se projevilo na tiché trapné odmlce, které zabránit nedokázal. Už už chtěl něco říct, doptat se na více, když mu pravou podstatu té hádanky prozradila. On ten humor se mu stále jevil býti oříškem, ačkoli si zvykl, že tohle je Nadezhdin jazyk basic. "Pak jen dobře." Sice sám léčitelství a podobným věcem příliš nerozuměl, věřil však, že věrní a nadaní členi ano, přičemž dělají vše, aby březí matce ulevili.
"Čeká nás mnoho práce," souhlasil, "s tímto ti ulevit nedokážu, však na tu práci budoucí už sama nebudeš. Jistě bude všechno úsilí stát za to." Cítil nutnost ji aspoň trochu uklidnit vidinou dobré budoucnosti. "Jak ještě dlouho?" Zeptal se při pohledu na její tělo. Že nesla ke své váze ještě hned dvě vlčata, to netušil. Ve skutečnosti i ulevit jí mohl, ale neudělal to. Nechtěl jí plést mysl vlastními ranami, sám měl teď v hlavě dokonalé včelí hnízdo myšlenek a otazníků více, než by si přál. Použití magie by mohlo ohrozit zdraví jak jejich, tak to vlčat, tudíž to ze seznamu letělo pryč. "Přízračným se daří. Nebe je klidné, hranice podivuhodně tiché, mlžní jeleni v bezpečné vzdálenosti a vlčata Kory jsou učenlivá a už téměř samostatná. Za nějakou dobu proběhne výměnný pobyt s Nihilskou smečkou a Waya byla jmenována Coelo Astrálem," shrnul jí události v okolí. Sama poslední dobou seděla asi jen tady a v okolí, takže hádal, že trochu nadhledu uvítá, i když jen takhle z druhé tlapky. "Já? Připravuji sebe i smečku. Přišel jsem s tebou probrat výchovu vlčat. Těch našich. Jak jsem dříve zmiňoval, Milaga má striktní výuku už od narození jedince až po dobu jeho připravenosti se zcela začlenit do společnosti. Rád bych je aplikoval i v tomto případě, je to bezesporu poslední generace, které to můžu předat." Přešel k věci a zasvětil ji do tématu. Bylo lepší to pořádně probrat, než dovolit, aby vlčata viděla mezi rodiči neshody. To vždy způsobovalo jen úzkost. "Nicméně chtěl jsem znát tvé vidiny a stanoviska ohledně jejich budoucnosti." Tak. Klasicky. You get, I get. Čas pro dělání kompromisů. Třeba bude mít lepší řešení pro to, jak chladnou logiku a disciplínu spojit s mírně kolidující kulturou Přízračných. Nápady měla vždycky skvělé - a však nad tím určitě také přemýšlela, když neměla nic jiného na práci.

Chladivá voda studánky obepínala jejich tlapky. Dodávala setkání grády. Hvězdná studánka už nebyla jen místem pro slavnosti a předávání smečky, ale i místem předávání zodpovědnosti - no a jistě jí bude užitku i v čase, až přijde na dospívání vlčat a další rituály. Nox měl plány, samozřejmě. Waya k nim nyní měla blíže, stejně jako měla blíže ke hvězdám, minimálně zde u studánky. Stál hrdě, však uvolněně před ní a pozorně sledoval i poslouchal, co ke své promoci řekne. Její formální improvizace mu byla jen dalším důkazem, že udělal správné rozhodnutí. Způsobovalo mu potěšení, že i ona si zaslouženě nově nabyté pozice vážila a přísahala. Přijal to s kývnutím, nebylo však třeba více slov. Uctivě sklonil hlavu a v tichosti ji vyprovodil na břeh. Klidná noc mohla pokračovat. A on mohl přemýšlet nad tím, co řekla. Přestože věděl, že má pravdu a její plnou podporu, už teď cítil, že svá nenarozená vlčata bude jen těžko pouštět z očí. Nejspíše kvůli minulé ztrátě potomků, která v něm stále vyvolávala neviditelnou bolest a pocit selhání. Na selhání dnes už nebyl prostor.
Na břehu se Nox posadil. Měl teď v plánu chvíli hledět na oblohu a hledat souhvězdí osudu, jestli nějaké náhodou zazáří. "Než-li tě pošlu odpočívat a plnit nové poslání, vyslechni prosím mé plány pro blízkou budoucnost. Brzy smečka přivítá nových potomků. Nadezhda je matkou, já jsem otcem. Nebude jim dáno jiné cesty, jistě i do tvého učení bych rád je svěřil, však dle dědictví a zákonů jejich rodu první týdny života stráví pouze s nejbližší rodinou v okolí úkrytu," oznámil jí. Bylo znát, že na kulturu své rodiny velmi dbal, a ačkoli se mohlo zdát, že trochu koliduje se zákonitostmi Přízračných, bylo to finální rozhodnutí a Waye ho předkládal, protože již rozhodl a ji prosil o jeho respektování. A také - Nihil k nám bude posílat své mladé na výměnný pobyt. O tom již víš, tvá role při tom nyní bude o to důležitější." Zprávy ohledně mezismečkových vztahů nikterak tajné nebyly. Týkalo se to všech, ale učitelů možná o trochu více. I on už měl na mysli několik věcí, které Nihilským mladým ukázat. To však již nebylo třeba rozebírat teď. "Děkuji ti. A ještě jednou, gratuluji. Dobrou noc." Rozloučil se a přehodil ocas na druhou stranu ve znaku, že domluvil.

Nebyla proti. Naopak, vypadala, že má právě teď noru celou jen pro sebe a že se tu patřičně nudí. Měla prostor, měla klid, smečku nablízku - co víc si mohla přát? Co tmavý ze své zkušenosti s březími vlčicemi věděl, byl fakt, že jim to mění charakter. Pamatoval si Nwod'reoku, která se za svého čekaní na mrňata proměnila v nelogickou, netýkavou, ale citlivou vlčici. Věděla Nadezhda o tom, že to patrně neude žádný med? Sám se k jejím pocitům připodobnit nemohl. Kromě toho, že nebyl vlčice, jeho role v tomto aktu byla trochu jiná. Nemohl její pocity sdílet či jí na té biologické horské dráze podpořit, ale dělal všechno pro to, aby jí byl nablízku. Možná neznal lásku, však oddanost v sobě nacházel silnou. Teď už to mezi nimi byla věc krve, a ta pečetí životy. Mohl jen vyhovět všem podmínkám, aby to čekání učinil příjemnější. Přes jejich - již veřejný - status, ho však i tak překvapilo, jak vážně přítomnost jeho osoby brala.
Uctivé kývnutí jí oplatil. Přistrčil k vlčici mrtvého zajíce. "Určitě máš hlad, najez se. Je celý tvůj." Nečekal díky, byla to povinnost. "Starají se o tebe Ryumee a Monty dobře?" Ne, že by na smečkové mediky šel řvát, kdyby ne. Nebo ano? Nějaký vliv však co si budeme, jako Nox smečky, měl. Zatímco jí nechal prostor k jídlu a odpovědi, popošel stranou, aby odepnul Iptar z postroje. Tmavou čepel opřel o bok jeskyně. Hned ze dvou důvodů - v domácnosti bylo slušné zbraně ke stolu nenosit a také to nebylo úplně bezpečné, zvláště v okolí něčeho, co by mohlo být zraněno jednoduše. Věděl, že by Lex protestovala, kdyby jí to napřímo řekl, proto ani svou zvedající paranoiu ohledně možných ohrožení nehodlal zmiňovat. Ne, že každé ráno obhlíží hranice, pravidelně kontroluje teritoria Nimlógů a dává důkladně sledovat aktivitu medvědů na celém teritoriu, to vědět nemusela. Bezpečnost měl vždy zvládnutou. Přesto se to mohlo zdát být... Nelogické. Jelikož se však S'Arik v nitru cítil v celém tomto čekání trochu bezmocný a nezapojený, byl to jeho způsob řešení problémů. Předejít jim. S myšlenkou, že pomáhá, tak už naplánoval i budoucnost jejich vlčat. Zpět však do reality, kvůli svým pocitům tu prioritně nebyl. Lehl si naproti Nade, aby se mohli dát do řeči, a pohlédl jí do očí. "Jak ti je?" Optal se s jistou starostlivostí, kterou jiní Přízrační z jeho hrdla neslýchali. Samo sebou teď patřila mezi tu hrstku vyvolených, kteří poznají i jeho méně ledovou tvář. Úsměv to sice nebyl, za emoce by se to však stále považovat dalo.

Waya byla svým způsobem podobná vlkům, které tmavý znal před lety. Vlkúm z domoviny. Právě onu slušnost, formalitu a vzájemný respekt bok po boku s věrností a cílevědomostí si cenil na svých blízkých nejvíce. A také upřímnost, abychom byli kompletní. Již bylo jeho posláním hodnoty své domoviny roznášet dál, i sem, mezi Přízračné - svoj moudroust, zkušenosti i smysl pro povolání a mír rozséval po tomto území i mezi jeho občany stejně ochotně, jako by rozsel vlastní popel. Zvykl si na pozivi mentora, jehož žáky je celá smečka. Udělat chybu znamená pochybit. Tuto vlčici tyto schopnosti jakožto Nox ani učit nepotřeboval, jelikož si k nim našla vlastní cestu.
Nejspíše Wayu svým oznámením překvapil, avšak nevypadala, že by potřebovala přílišného rozmýšlení. Spojení pozitivní akční energie s vědomostmi dávala jasnou odpověď na obě jeho otázky, které si ještě nedávno kladl. Kladl si tyhle otázky u každého člena smečky. Nehodlal protahovat formality. Sice neměl k hvězdám tak důvěrný vztah jak se možná mohlo zdát, jelikož byl vlkem logickým - a logika přítomnost vyšších sil popírá - neměl tak osobní vztah ke kultuře Přízračných jako měla Artemisia, vnášel do věci kus sebe a se snahou zachovat věci aspoň krásné a mýtické, rozhodně nepolevoval. Možná estetičnost tak hluboce nevnímal, dokázal však vycítit, že ostatní vlci na jisté rituálnosti často přímo lpí. "Pak ti to místo bylo zaslíbeno," přikývl s přivřením očí, čímž přijal její rozhodnutí. Že neodmítla byla jen dobrá zpráva - byla připravená. A ještě zmínila svou návštěvu Hvězdné jeskyně. Jak magické - byl to osud?
Tmavý jí pokynul, aby ho následovala. Vydal se do vody. Na tomto břehu byla voda ještě daleko od břehu mělká a průzračná, sahající sotva po kolena. Asi deset metrů od souše se Nox zastavil a zcedl hlavu, zdůrazňujíc důležitost tohoto momentu. Jakmile byla vlčice dost blízko, přistoupil k ní a čumákem se dotkl jejího čela. "Wayo Guardiano Nell'ombra, tímto ti já, hvězdy i Přízrační svěřujeme svou víru a budoucnost nových generací. Je od tebe očekáváno, že předáš mladým jak své vědomosti a zkušenosti, tak i svůj smysl pro loajalitu a ctění tradic Přízračných. Vše v nejlepším úmyslu. Služ a konej, ja srdce zavelí, však vždy haj zájmy našich potomků, jelikož staniš se jejich hlavní oporou a společností... Obloha jest mi svědkem, že Přízrační mají novou Coelu." Když domluvil, poodstoupil od ní a se zavřenýma očima obrátil tvář k nebi. Normálně by Coele tolik kulturní pozornosti nedával - však Astrál byla pozice, kterou uznával za nejdůležitější. Obzvláště teď, když vlčat mělo být tolik.

Jak dlouho to už bylo od chvíle co se s Nadezhdou bavili o rodině a rozhodli se si jednu založit? Už pěkných pár měsíců. A v tom byl ten problém. Čím blíže to bylo, tím více o tom S'Arik přemýšlel. O výchově, o budoucnosti smečky, o možných prolémech... Co všechno se mohlo zkazit! Své obavy ovšem najevo nedával. Věřil ve své zkušenosti a inteligenci matky vlčat. Nerozmyslel si to, to ne - však to bylo hezké mít druhou šanci nechat rod pokračovat, když poprvé to překazila válka. Už nebyl nejmladší a věděl, že teď už má poslední šanci a příležitost zanechat na zemi svůj životní odkaz v podobě nové generace. Měl co nabídnout i jinak - však ve své jeskyni měl spisy a náklesy plné znalostí, které za celé roky života i cest shromáždil - co si však budeme, pokud nebude nikoho, kdo v nich dokáže číst, dlouho by takový odkaz nepřežil. Nejdůležitější z těch znalostí se však i tak skrývaly v moudrosti, kterou nikomu skrz kámen a papír nepředá... Jenže brzy přijdou následky toho rozhodnutí. Následky se čtyřma nohama, chlupaté koule plné života. Když hvězdy dají, tedy. Důležitý úkol stál před ním je vychovat. Před nimi. Nadezhda měla být matkou. I ona si stanovila a jistě i stanoví podmínky. Vždyť co dělal do teď on? Řídil smečku, vysedával ve svém úkrytu a po očku sledoval, jak přímo před očima té zakrslé mrzácké vlčici břicho roste. To ona ten odkaz nosila pod srdcem, za což si zasloužila jen a jen respekt.
Právě tu stránku budoucnosti se dnes rozhodl nakousnout. Nejlépe i vyřešit zcela, pokud se zadaří a biologie nezasáhne. Mířil do úkrytu, na zádech Iptar, v tlamě čerstvého zajíce. Občas měl pocit, že nosit jídlo březím matkám je jeho hlavní funkcí, jelikož mu na mysl přišla i úsměvná vzpomínka na Koru a její mladé. V okolí létal i ten velký černý pták. Mnozí by ho nazvali poslem smrti - my tu ale přece na stereotypy nevěříme. Vysoký vlk vstoupil do nory. Díky práci mediků byla vybavená množstvím bylinek a léčivých rostlin. Uklidnilo ho to. "Nadezhda," oslovil ji svým klasickým klidným chladným tónem, když zajíce složil na zem. Chtěl jí dát prostor zareagovat, než na ní vychrlí své myšlenky. Kdyby zrovna nebyl dobrý čas a ona by nebyla v náladě, respektoval by to.

Stačilo pár slov, aby sem dříve tohoto dne Wayu nasměřoval. Kvůli smečkovým věcem, ovšem. Ke sdělení věcí, které měl na srdci, bylo toto místo jen příhodné. Neslo si totiž své kouzlo, přízračné kouzlo, které se v noci jen umocňovalo. Nebylo divu, že právě toto místo bylo součástí jejich kultury. Bylo chladno, nejspíše kvůli mírnému větříku obklopujícímu kopce. Po obloze se válely roztrhané mraky a ve studánce se odrážel úzký srpek měsíce, který i při své malé jasnosti prosvítil vodu až na její mělké dno a zpět odrážel nepatrné stříbrné záblesky.
S'Arik se objevil mezi stromy. Díky své tmavé srsti příliš vidět nebyl, jen zlatý náhrdelník se mu leskl na krku. Svůj postroj ani zbraň s sebou dnes neměl. Nebyla třeba. Všiml si vlčice, poslušně čekající, a obešel jezírko, aby se k ní dostal. "Wayo," kývl jí na pozdrav. Nehodlal ji zdržovat příliš dlouho. "Již dlouhý čas pobýváš mezi Přízračnými. Nepochybila jsi v konání svých povinností, zůstala jsi věrná i v časech nejhorších a stále projevuješ svou iniciativu i sílu na místech, kde je tě třeba. S hvězdami jsem se shodnul, že ti je přáno státi se další Coelou, budeš-li si to přát a souhlasit." Mluvil klidným, chladným hlasem. Byla to velká událost jak pro smečku, tak jistě i pro Wayu samotnou. Přesto do toho smečkovou událost neuspořádal, a to z prostého důvodu. Coely si volil vůdce a ostatní ve vedení, byli to vlci, kterým alfa věřil a byl ochoten jim v nutnosti svěřit i celou smečku. "Všiml jsem si tvé vůle učit - je Astrál to, čím by ses jako Coela chtěla stát?"

Po chvíli přestal pít, ale čumák stále měl ponořený ve vodě. Sledoval Wayu s Finnem. Přišlo mu to... Fascinující. Vzhledem k tomu, že doteď viděl mezi Přízračnými jako učitelskou osobnost jen sebe a Koru, jelikož byla matkou, vnuklo mu to novou myšlenku. Bílo-černá vlčice ukazovala mladému vlčkovi věci užitečné, učila ho základům. A to s obdivuhodnou trpělivostí, která by měla provázet každého dobrého mentora. S'Arik po chvíli čumák z vody vytáhl a na hráz si lehl. Překřížil přední tlapy a pozoroval. Finn vypadal, že ho svět stále ohromně zajímá. To byla jen a jen dobrá zpráva - byl jedním z té nové generace, která Přízračné bude jako důležitý pilíř držet i v budoucnu, až čas tmavého nastane. Když se podaří, bude mezi ně patřit i jeho vlastní potomstvo. Byl by ochotný jejich výchovu svěřit do tlap jiných? Pravděpodobně... Ne. Od dob, kdy měl poslední potomky, pro něj udržení rodových zvyklostí nabylo důležitosti. Obzvlášť teď, když žili mimo Henob.
Po mladíkově neúspěšném pokusu o ulovení ryby a nešťastnému pohledu z jejího utrpení, které Nox zaznamenal, se učitel i žák zvedli a měli se na odchodu. I on se postavil, aby jim kývl na rozloučenou. "Wayo," stihl ještě oslovit vlčici, "potkáme se o půlnoci u Půlnoční studánky." Kývl na ni a věnoval jí důležitý pohled, než se sám otočil a pokračoval někam dál. Měli, o čem mluvit.

Schválené

Pěkné, schválené.
Jméno bude změněno na Kamil.

Vůdce dnes snad už potřetí obcházel území. Mnozí by řekli, že byl nervózní. A taky to nebylo daleko od pravdy, i když to přes ledovou masku na tváři nebylo znát. Dělal si starosti s vlčaty. Ne s těmi, které teď smečka měla, vlčata Kory byla všechna už ve stádiu, kdy se učila poznávat věci a nepotřebovala stálý dozor, ale... Dělal si starosti s potomky, kteří měli přijít. Se svými potomky. Vznikli shodou okolností a názorů a jestli něco Sarik věděl, tak to byl fakt, že výchova nových členů rodiny Milaga bude náročná. Bude muset vypustit některé činnosti, aby rod mohl jít dál. Přijde čas, kdy bude muset upřednostnit životy svých potomků před zájmy smečky? Doufal, že taková rozhodnutí nepřijdou, ale byl připravený jim čelit.
Zahlédl na hrázi dvě postavy. Už z dálky věděl, o koho jde - dlouhodobá Aesta Přízračných, Waya, a mladý šedý Finn, opět objevující svět. Nezastavoval se v chůzi, mířil přes kamenný val. Viděl, že provozují aktivitu, zřejmě náučnou. Když byl dost blízko, kývl oběma na pozdrav. "Nenechte se rušit," vyřkl jen, když je pomalým krokem míjel. Měl čas, proč se vlastně nepodívat, co dělají? Byl Noxem, zajímal se o to, co se děje ve smečce, i když to byla běžná rutina. Zajímal se o pocity Přízračných, i když ty své potlačoval. Zatočil ke břehu jen kousek za dvojicí a sklonil se k hladině jezera, aby se napil.

Schválené, jméno bude změněno na Shaari

Schválené, bude nahozené co nejdříve

Zdravím a vítej,
písemnosti v pořádku, jen magie se vymyká požadavkům. Zaměř se na jednu věc - buď Noctra bude umět dočasně oslepit okolí nebo vytvořit z oblaku křídla/jiné pomůcky, ne obojí. Přidej více omezení (sto metrů je moc), nějaký vliv na vlčici samotnou.
Opravu pošli sem.