Príspevky užívateľa

Nebyl čas se zastavovat nad možnými chybami a nad zraněními neohrožujícími život. A ty ohrožující? Nad těmi mohli jásat, pokud by byla způsobena jejich cíli. Jenže Apollyon se i přes zdánlivě bezvýchodnou situaci vzpouzel a bránil se, což nevypadalo zrovna jako poslední záchvěv života, co vůdci Přízračných chtěli vidět. Naštval tě a teď zaplatí? Měl by. Ostatní se nikdy nemusí dozvědět - a i kdyby, aspoň budou vědět, že tato smečka mezi svými nevychované spratky dělající si srandu z vražd a obvinění nestrpí. Nesešlo na tom, kdo bude vykreslen jako... Ten špatný. Ale... Zabil ho? V hlavě mu zněly pochyby, ale vždy je zahnal. Výkřiky měly dvojí efekt, ale právě teď ho akorát nutily se je snažit utišit. Zaslouží si smrt. Není oběť, je viník. Soucítil s Ryumee. Rodič měl právo dostat do hrobu kohokoli, kdo zapříčinil smrt jeho potomků. Jako kdysi on při posledním střetu v rodné zemi.
Zásah do boku a slabin dokázal odvrátit útok na krk. Iptar způsobil jen ránu na tváři a na žíznící břitvě se zaleskla krev. Stařec, leč na svůj věk velmi vitální, to pocítil, a musel se na moment stáhnout, jak se jeho tělo ozvalo, nechávajíc vlka vzpouzejícího se smrti v péči běsnícího alfa páru. Tupá bolest ho zpomalila a pustil zbraň ze zubů. Dopadla na zem jen s tichým břinknutím o kámen. Párkrát mu cuklo v pyscích. Jak... Frustrující to je, být sám proti světu. Zavrtěl hlavou, než se rozletěl zase zpět do útoku. Vzal to ze strany. Vzepjal se, aby si získal pozici nad Apollyonem, a předními mínil dopadnout někam do jeho slabin. Způsobit mu podobnou tupou, paralyzující bolest - nebo si aspoň získat výhodnou pozici nad ním.
Nevšiml si varovného zvuku.

Zbraň byla velký gamechanger v boji 1v1 i v boji proti přesile, ale kdoví, jak byla skutečně užitečná nyní. Snad kromě Tima si každý chtěl do Apollyona kousnout. A S'Arik byl snad poprvé od války zuživější než kdy dříve. Tušil, že musí zastavit, že tohle není správné, ale nezastavil. S trhnutím zase vytáhl waru z křídla a poskočil k hlavě. Neovládal se, a tak Ryumee po Apollyonově chabém pokusu o vyhnutí dost možná schytala některým z krajů zbraně. Ať si klidně hryže taky, ale jestli se to nesnažila ukončit rychle, on se pokusí.
Zhoupl se nad Apollyona a mávl zbraní k jeho krku. Mínil mu přitlačit hrdlo do země, než ho jediným pohybem prořízne. Jen ať se válí ve štěrku, ve špíně a bídě. Je to jen mládě. "Svět bez tebe bude lepším místem," procedil. Nenávidí nás.

Slyšeli, co tam našel? Dobré, protože on z toho momentálně žádný smysl vyvodit nedokázal. Něco tam chybělo. Chtěl si být jistý, že Apollyon byl vinen, ale nebyl. Věděl jen to, že pokračující odpor podrýval jeho autoritu, a to ho také náležitě štvalo. Dnes sem nepřišli pro nápravu, přišli pro řešení. "Je to šílenec," sykl stařec. Kdoví, zda to někdo slyšel. Byl to nebezpečný šílenec, kterého se museli zbavit za každou cenu. S'Arik se cítil ještě starší, když vstával. Tohle bude rozhodně chvíli rozcházet. Ale odpočívat se mohlo až po práci, a tady nebylo dokonáno. Viděl, že Ryumee se do rohatého pustila, a cuklo mu nad tím v koutku. Timothée ale ucouvl. Lex se rozešel pro svou waru. Vůbec nebyl ve formě a snad ani místy nešel rovně, ale šel za svým cílem. A věřil by v něj i kdyby ostatní odmítali. Nebo?
Zabít někoho v přesile v jeho nejslabší chvíli? To byla věc, kterou by za normálních okolností silně, silně odsuzoval a označoval za vrcholně barbarskou. Ale- ale. Bezpečí smečky, jenom na tom teď záleželo. Pokud mu stál v cestě k tělu Everett, prostě do něj vrazil - a pak se jen rychle postavil na zadní a temná čepel Iptaru proťala vzduch. Pravděpodobně měla mířit k srdci - víte, jako Svatý Jiří probodával draka - ale z důvodu slabší koordinace trefil nejdelší hrot zbraně část, která na vlčím těle nejlépe odstává. Křídlo. Nesměl utéct. A kdyby přeci jen existoval způsob, aby se tak stalo, museli ho co nejvíce eliminovat jako hrozbu.

Zůstal jen obrys vzpomínky. Splynul s myslí vlka odmítajícího vinu, přestože byl podezřelým číslo jedna, a očekával nalezení jasné odpovědi, ale když nad tím nyní přemýšlel, nenašel... Nic? Jakoby sítě byly prostříhané a všechny odpovědi uplavaly. Jakoby natáhl tlapku po zářivé kouli před očima, ale jen promáchl chladným vzduchem. Ne. Ne všechny.
Zvedl zrak. Nebyl to S'Arikův typický pohled. Vrhal na Apollyona zhnusený, chvílemi zděšený pohled, který po prvních výmluvných slovech nahradila zášť. Jak on ho nenáviděl. Stařec si odplivl a vycenil zuby. "Neposlouchejte, co mele." Musel si sednout. Co se stalo? Nevěděl. Ale věděl, co musí udělat. Pohledem zabloudil ke své waře a pak zpět ke skupině. "Na co čekáte? Zabte ho!" Podíval se na Tima. Musel to chápat, musel! Lex cítil... Strach. A ten se navenek manifestoval ve vztek. Nevěděl přesně proč, ale emoce vlastní podtržené těmi cízími dělaly své. Vyskočil na nohy.
Možná to ani nebyl S'Arik, kterého znali.

Merger nefungoval přímočaře, nepodával kompletní, jasné informace okamžitě - ty přicházely až po ukončení čtení a následném vstřebávání. Nejlépe po meditacích, kterými z nich vládce mysli dokázal vyčíst skutečný smysl a rozeznat je od cizích. Byly to střípky informací - kousíčky puzzle, indicie hádanky. Některé jasnější, jiné mlhavé. Jenže S'Arika se osudově dotklo křídlo hned jak uskočil. A mysli tentokrát nevládlo jeho vědomí, ale to Apollyonovo. Potomek pekelný napáchal škod, kterých chtěl - ale ať už by se snažil jakkoli, pár dílků obrazů cizích vzpomínek bylo stále ještě nevykreslených, nerozeznatelných od ostatních. Byly na vlně chaosu, co nyní v mysli starce hrál. Tušil? Hledal je?
A v podobném se oba probudili. S'Arik okamžitě zacouval, ale sotva se držel na nohou. Netušil, co se přesně děje, hlava mu třeštila pod náporem nepěkného splynutí myslí a... Ještě útoku, kterého si byl vědom jen z předešlých Apollyonových myšlenek. Děkujme celoživotní práci a rodovému dědictví, protože jeho mysl byla schopna pozdržet vliv Apollyonovy magie. Jenže... Na jak dlouho? Ze všeho nejvíc se nyní potýkal se zuřivými emocemi a pomalu skládajícími se střípky. Ne- Nebyl čas. Lex cenil zuby, vrčel a prskal, v nekoordinovaných krocích smýkal hlavou a oči mu zářily šílenstvím, jak se snažil ve vlastní hlavě nalézt to hlavní a sdělit to světu, než bude pozdě. Nepřemýšlel, neovládal svůj tón a téměř se neslyšel. "BESTIE! Napadl Ghu'lasse v horách, přál mu ssss- roj z jeho hlavy požíral... Probůh, MAGOR! Kaj se, kaj se, VYPADNI Z MÝCH VZPOMÍNEK! Vlastní magie hodné ďábla, NENECHTE ho ut- měnil paměť Ber,-" ticho.
Stařec náhle zastavil a nepřítomný pohled zabodl do země. Oddechoval a nevnímal. A v jeho mysli během pár dlouhých sekund zůstala jen špetka toho, co skutečně zjistil.

Nebylo vůbec jednoduché se vyznat v mysli tak odlišné od té jeho. Verbálně se na odpověď odporu nezmohl, věnoval tu energii soustředění. "Klid," vyslal povel do spojené mysli a sám se průběžně snažil svou mysl upokojovat. Nesměl ztratit kontrolu, musel se udržet v pozici toho, kdo spojení vládne - jenže Apollyonova nechuť k této praktice a zděšené odmítání pomalu barvila i jeho postoj. Čím déle...
Probíral se snad ve všem, v čem mohl. Setkání, záměry, zážitky... Většinu viděl pouze povrchově, na některé se zaměřil - obzvlášť na vraždu Ghu'lasse, čas se Pstruhem v nadpřirozeném chrámě, ples a současné záměry. To, jak své vůdce nenáviděl, jak jim nepřál nic hezkého a viděl rudě. A Apollyon to mohl pozorovat, zatímco byl bombardován podobnou salvou více či méně náhodných výstřižku ze seveřanova života. I část života, kterou S'Arik trávil jako poutník a tiše sledoval dění v celém Norestu, probleskl. Setkání se Santinem, Artemisiou, chvíle s Alo-pem, malá Ryumee s Valeriánem, Vulonkrein z Kultu a jeho nevole k náboženství, které svazuje vyvinutější kulturu a touhu po pátrání skutečností...
Splynutí myslí nebylo stejné jako magie, které vládl Apollyon - čas tu plynul rychle a základním uspořádáním v necvičené mysli byl chaos, pokud jeden neuměl v mysli zjednat pořádek. Myšlenky se prolínaly, vjemy z různých smyslů a různých časů se míchaly a působily najednou. To místo nebylo hmotné ani slovy popsatelné a probíhalo velmi rychle. A mezitím S'Arik viděl i Apollyonův záměr použít na lexe svou nedávno objevenou magii. "Khirt'em ro'wocoa, Apollyon." Myslí zazněl protistojný příkaz, sdílený pocit. Zákaz. Odpor, který Apollyon cítil k S'Arikově pátrání v mysli, se S'Arik pokusil obrátit v odpor k použití jeho vzpomínky měnící magie proti němu.
Přerušil spojení a otevřel oči. Svému tělu zavelel uskočit.

Odmlouvání nepomáhalo, vůdci soupeření odráželi. S'Arik se připravoval na ztížené podmínky, co pro použití magie měl. "Čeho všeho jsi se dopustil, Apollyone? Jak zemřel Ghu'lass?" Pronesl, když se skláněl k jeho uším. Zavřel oči, nádechl se, vydechl. Byl teď pln adrenalinu a emocí, které neměly jeho myslí vůbec proprouvat, a tak je v rychlosti potlačil do pozadí. Rhaav Theser, un'forvolc. Všechny okolní vjemy musely utichnout též. Naplnil svou mysl očekáváním, jak to při cíleném průzkumu bývá - chtěl znát odpovědi na otázky, které položil. Představil si myšlenku, co mu posledně předal syn - obraz irbise hodujícího nad znervořeným tělem syna fortis. Co přesně se stalo dle Apollyona? Byl vážně na přemýšlecí procházce, kde nikoho nepotkal? Co bůh, jak v tom figurovala jeho víra? Co Apollyonovy magie, jaké vlastnil a co dělaly? Jednu z předních tlap přeložil na místo na krku a ponořil se do cizí mysli.
Mysli splynuly a S'Arikovo vědomí bylo pozdraveno obrovským množstvým intenzivních vjemů. Skoro by ucukl pod prudkostí některých zrovna prožívaných emocí, které náhle zaplavily i jeho vědomí, ale zatl zuby. Dělal tohle už mnohokrát, za starých časů ve Společenství dokonce i s podobně soupeřícím dvojníkem. Vzpomínka dne, kdy byl Apollyon málem zabit se vyjevila první, a tak zjistil, že v ní není příliš užitečného. Skutečně si to šedý nepamatoval - ale vinu přisuzoval Daňkovi. A Daněk byl - tiše. Odehnal tu myšlenku o současné pozici Roihova divokého syna, ale už nezahnal rozmluvu s Everettem, který sděloval zprávy od jeho vnuka. Zprávy pramenící také ze splynutí myslí. Nezpochybnitelná pravda, vytažená přímo ze zdroje - jen se na ni vázalo trpké zklamání z vnuka, pochroumatou důvěru a... Vztek. Ano, mohli to vědět dříve. Mohli Apollyona konfrontovat dříve, bez nutnosti vyostření. A třeba by tím byl zachráněn život člena Přízračných. Merger zvládl zjistit o jedinci téměř vše, když mu bylo věnováno dostatečné množství času a správné rozpoložení. S'Arik proti cizí bolesti neplánovaně vyslal svou vlastní - obraz válečného souboje, kde utrpěl vážné zranění hraničící se smrtí a ještě zranil syna. Obraz Nwod'reoky, ležící u svého muže, pohled na zeď plnou písma a henobského jazyka - kterému na tuto chvíli mohl rozumět i Apollyon - což byl soupis všech příbuzných. S'Aruun byl v tu chvíli označen za mrtvého a Liral za možného dalšího vůdce. Christian, jejich blízký, a schopný vojvůdce, přihlížel. Lex v cizí mysli zamířil pro to, co hledal. Nezáleželo na tom, jak se k pravdě dostanou. Apollyona už ve smečce stejně nechtěli. A S'Arik se ho chtěl zbavit. Byl brzdou ve vývoji Přízračných, kterým vysnil slávu jeho původního domova. Slabý článek, kterým opovrhoval pro jeho víru - ale někde uvnitř dříve věřil, že je to mladý vlk, který projde nápravou a dospíváním a najde užitečnost, že se stane významným a důležitým kouskem smečky, na kterého se můžou spolehnout. Mohlo být...
Ghu'lass. Našel ho. Viděl skrz lež. Ve společnosti hmyzu vylétajícího z trhliny v tváři, zděšení, vyostřené hádky a boje. Ber'nielaye, podlou magii, chrám božský. Pstruha, azaryňana, který s ním kráčel po cestě boží. Donedávna.

Nezajímaly ho osobní ani náboženské důvody, proč mysl neotevřít. Odmítání sdílení byl důkaz viny, a jejich obvinění se ani nijak nesnažil jim ve vyšetřování pomoct. První odmítal vše, nyní přiznával všechno. Mohli se leda domnívat, kde na této škále leží pravda. Jedno ale bylo jisté - byl to šílenec. Pro žádného uživatele merger animo by nebylo bezpečné s takovým navázat kontakt. Znal řešení tohoto problému, ale... To nevyhovovalo obrazu mírumilovné smečky, kterou vybudovali. S'Arikovi to už ale bylo jedno. Byl v ráži. Ač toto nebyl férový boj, pro vyšší dobro bylo občas třeba vykonat zlo.
Povedlo se jim srazit útěkáře na zem. Ještě tak ale musel zůstat. Krev zabarvila kožichy a peří. S'Arik přehodil nohu pře Apollyona, aby měl páku a mohl na něm ležet, uzemňovat ho svou vahou, a jinou nohou stál na křídle. Zuby cvakl po zátylku, aby mu zabránil dalším útokům. "Držte ho!" Prskl na své kolegy. Uvědomoval si, že tu je nejzkušenějším bojovníkem, ale taky byl stár. A jediným, kdo mohl nahlédnout do mysli, na to se potřeboval soustředit, na což potřeboval klid... To se se zápasícím nepřítelem nedělalo snadno.

Vděčnost typu uzdravil mě bůh, ne vy, za vděčnost nepovažoval. "Vsugeroval sis přesvědčení, které není racionální," prohlásil pasivně agresivně s ohrnutými pysky. Nebylo to nic platné mu vysvětlovat, že smečka se snažila nalézt odpovědi, když je sám odmítal vidět. "A jako obvykle jsi ignoroval potřeby smečky a hleděl jen na ty své. Hnal ses za neprůkaznými teoriemi, zatímco smečka se připravovala na zimu." Další hřích. Přežití většiny bylo prioritou, to musel chápat každý člen smečky. Nejdřív se řešily věci společné, potom osobní. V té době už možný impostor ve smečce nebyl důležitý, jedinou proměnou se zdál být Apollyon... KTerý nebyl schopný ani s klidem přijmout fakt, že má být za své přežití vděčný. "A copak jsi očekával, že uděláme tomu, kdo dle tebe zavinil zranění, které zřejmě vlk zavinit nemohl? Bojíš se pravdy, která byla odhalena, protože nekoresponduje s tvojí fantazií?" Rozpadlá tvář, prosím, jaký vlk mohl toto dokázat? Apollyon byl ten den nalezen pod hrází a bylo na místě počítat s tím, že málem umřel primárně kvůli tomu. S někým se porval - tím někým byl Daněk - ale karty byly položeny opačně. Z Apollyona neměli nejmenší informaci, jen jeho zlostí poháněné domněnky. Cítil touhu po pomstě natolik, že do té kategorie spadla i smečka?
Uzavřít všechny případy a napsat jediného viníka by bylo líným řešením. Potřebovali vidět celý obrázek, jenže viník... Si ještě ze situace patrně dělal zábavu. Dále žil ve své fantazii, mlel výmysly. Co zabere, aby ho z ní dostali? "Nikdo neodejde, dokud nám neukážeš pravdu. Vzdej to - bude to pro tebe příjemnější." Souhlasil s Timem.
Byl dost blízko a dost v pohotovosti, aby zareagoval v moment kdy se Apollyon pohl. Nehledě na současnou pozici medika po šedém skočil a prudce chňapl po paži jeho křídla, blíž k rameni. Snažil se s křídlem trhnout zpět, dostat cronu na zem. Třeba mu křídlo klidně po cestě vykloubit - byla to v jeho očích snesitelná cena za pravdu. A kdyby se netrefil tam, tak prostě chytil jinde a silně stiskl. Nikam, holečku. Uvědomoval si, že nebe byl jediný způsob, jak mohl převaze čtyř uniknout. Museli ho zbavit schopnosti letu, museli přišpendlit anděla. Čtyři vysoce postavení byli kolem. Fyzicky... Neměl šanci.

Crona mluvil a ani nevěděl o čem. "MLČ," zavrčel. Měl trpělivosti mnoho, ale na yappování nevděčného mládence ne. Měl sto chutí mu tu tlamu uhryznout, ale nechtěl být tím, kdo začne bitku. Atmosféra pro střet tu rozhodně byla. "Jsi slepý ke svému okolí - vidíš jen sám sebe, přestože s druhými žiješ. Nebyl jsi vděčný za službu mediků, kteří pomohli zachránit tvůj život, nejsi vděčný ani smečce, která je ti domovem, krmí tě a poskytuje ti bezpečí a přístřeší, nejsi vděčný vůdcům, kteří ti dali NEJEDNU šanci na nápravu a zaslouží si respektu. Hloupé, hloupé vlče - kolik přemýšlení ti ještě zabere, než se ZAČNEŠ CHOVAT JAKO CIVILIZOVANÝ NÁROD?!" Říkal, že kdyby bylo lepší jeho chování, mohlo být více pátrání po pravdě. Ovšemže rimoři tehdy po Daňkovi pátrali, protože to byl syn člena a jediné související vodítko s oním incidentem, ovšemže se medikové snažili Apollyonovi pomoci, ale některým... Zkrátka není pomoci. A nyní? Nalezli pravdu a on ji nebyl schopen přijmout, protože byla příliš jiná od toho, jak si ji vysnil - a ona nevděčnost se opakovala. "Jsi strůjcem vlastního osudu. Ty sám. Zanevřel jsi nad ochotou své smečky kvůli falešným entitám, choval jsi se jako nevděčný, ignorantní, nezodpovědný výrostek, jako hulvát - opravdu jsi čekal, že se okolo tebe bude svět točit?" Použil Roihův výraz. Kdyby neplánoval atentát na Ryumee, nestřetl by se s Daňkem a neutrpěl by ono život měnící zranění. Šel v životě z bláta do louže, a zřejmě se nikdy nepřestal potápět. Nyní narazil na dno. "Řeknu ti jedno. Každý z nás je nahraditelný. I ty, ať už sis vsugeroval cokoli." Mohli ho nahradit. A vlastně se to už stalo, protože smečka stále získávala nové členy. I ty mladší, jako byla Čekanka.
Lex už sice nemusel být ve formě někdejšího válečníka, ale adrenalin mu momentálně koloval v těle skoro stejně jako tehdy v boji. Tato situace ho rozohnila. Chtěl, aby Apollyon dostal, co mu náleží. Věděl, že cítit chtíč po tom s druhým srovnat účty násilím je primitivní, ale možná nutný. Potřebovali ty myšlenky, a on byl jediným z vedení, kdo to mohl zprostředkovat. Byl připravený bojovat, doufajíc, že by v takovém případě byl podpořen, a i jeho tělo působilo napjatě. Ale pak se Apollyon... Přiznal. Konečně pokrok. To, co vyslovil, bylo ještě horší, než domnělá realita. A buď to byla minimálně částečně další lež, nebo... Byl skutečně bláznem. Ďáblem, jak by možná pravilo náboženství. "Vysvětluj." S'Arik zůstal stát na místě a pootočil hlavu. Nekompromisní rozkaz mu z tváře nezmizel. Krátce pohledem uhnul k Timovi. Copak na to řekne ten? Lex doufal, že je stále odhodlán, protože mysl vraha stále ještě prohlédnout zamýšlel.

Scéna Apollyona s azarynskými vlčaty se k němu sice dostala jen z vyprávění - sám v tu chvíli řešil vyhnání vlastní dcery z rodu - bylo to pro případ Apollyonův relevantní. Byli první, kam mohl jít, a to znamenalo, že kdyby odtud vyšel jako vyhnanec... Přízrační museli své známé varovat.
Pokládal si stejnou otázku. "Ano. Jak?" Líná, ale jasná odpověď by byla magie. Jenže tu Apollyon nemá, ne? Pokud to nebyla další lež.
Timothée se ze svého místa pohnul, aby šedému zabránil v úniku. A Ryumee s Everettem? Předpokládejme, že udělali to samé z druhých stran. S'Arik nyní litoval, že tu neměli Hariuhu. Čelili bláznovi. "Náš zdroj mluví ověřitelnou pravdu." Ano. Téměř jakýkoli Milagovec mohl jít a provést na Daňkovi výzkum taky, to Nihilský panovník věděl. Na varování v životě bylo pozdě. Výchova zklamala, musel přijít trest. "Nejsi ani v nejmenším v pozici, aby sis diktoval podmínky. Byla ti dána šance - nyní už nemáš nevýběr. Soukromí je před spravedlností irrelevantní. Nežijeme v pohádce." Nikdo se tu nechtěl zdržovat. Seveřan byl akorát zklamán tím, že by si o něm člen vlastní smečky, které věnoval roky života a náležitě se snažil vystupovat jako rozumný a zodpovědný vlk, myslel něco tak odporného. Po letech, po přesvědčeních, že pravda je důležitá. Vytrvale ho propaloval pohledem. Nabídl by mu obchod - třeba pravda za zajištění nenásilného odchodu ze smečky - ale takový si Apollyon nezasloužil. Praskne, jako každá nestabilní lávka. "Už žádné lži. Jsi strůjce svého osudu - pravda ale musí být známa, ať už je jakákoli. Jsi vrahem, Apollyone?" Tázal se už potřetí. Nedávali mu možnost. Mysl nelhala, proto ji potřebovali vidět. Udělal další krok vpřed.

Žádný progres. "A mimo smečku? Co tví známí z Azarynu?" Ještě se mohli dozvědět, že jim donásel informace. Nepovažoval nyní sice Azaryn za nebezpečný, vzhledem k dohodě se spojenci, na druhou stranu... I spojenci zřejmě nebyli upřímní. Smyčka se utahovala.
V běžné konverzaci by Apollyona nazval jen hlupákem, ale v tomto kontextu čuchal akoráa zradu. "Co třeba... Hmyz?" Hypotéza jeho syna. Sám tomu nevěřil, ale reakce mohly pomoct.
Kdybys věděl pravdu dříve, hlásal bys ji? Z vlastní zaujatosti si myslel, že mohl i tomhle lhát. Dospěl dříve, když se hnal za důvodem svého zranění. "Věk neospravedlní zločin," odpověděl se stejným vrčením. "To mi vysvětli ty, proč jsi byl na cestě zavraždit vlastní fortis. A proč jsi byl ochotný pro to jít přes krev svých členů? Zní to povědomě?" V terapii paměti dávno nevěřil, ale pokud tam něco bylo... Najde to. Najde pravdu, ať je jakkoli těžké ji získat.
Setkal se z odporem, když vznesl pátrání v mysli. Bylo to... Očekávané. A znamenalo to přiznání. Zde končil trpělivý výslech. Prudce vstal. "PŘED SVÝMI VŮDCI NEMÁŠ NÁROK NA TAJEMSTVÍ!" Zaburácel lex. Neztrácel to, zvýšil hlas zcela kontrolovaně. Aby toho nebylo dost, s ocasem v rovině s tělem a s tesáky varovně poodhalenými pevně vykročil k Apollyonovi. Ne, oni si tu vzdálenost udrží. Udělal další krok, pokud šedý i nadále ustupoval. "Nevinný nemá co tajit." Co mohl tajit zdravý jedinec tajit jiného, že by to nebyl ochoten to ukázat svému soudci pro prokázání neviny? Ve skutečnosti ho toto stanovisko však žralo - skutečně si myslel, že neexistovalo mít tajemství před vůdci. Žrala ho existence Daňka v Nihilu a to, že vnuk se nezmínil dříve, že tajil, kde měla panovat kompletní sdílnost. A tváří v tvář dědovi.
S'Arik tušil problémy s tím, že mysl Apollyona je v tomto rozpoložení. Věděl, že o to složitější bude se v ní vyznat, pokud k splynutí myslí dojde. Rozeznat realitu od myšlenky mohlo být složité, když jeden myšlence hodně věřil. Pro zkušeného vládce mergeru ne však nereálné. "Ukážes mi svou mysl. To je rozkaz." Měl tu zbytek vedení. Ti věděli, že udělá vše, aby něco nevynechali. Věděli, že mají snahu podpořit.

Nálada by se dala krájet. Bylo jasné, že jednomu či druhému dříve či později dojdou nervy. A to S'Arik chtěl - pod tíhou emocí se druzí lámali snáze. Musel si uvědomovat, že mají se zavázaností pravdu. Jinak by snad zahájil odboj, když ho byl schopen už na začátku.
Nezmínil žádné blízké. "Roihu, Ber'nielay, Asteri?" Vyjmenoval tedy jména za něj, očekávajíc nějaké rozvedení, specifikování vztahů. Anjel bývala adoptivní matkou, ale věděl, že Roihu toto stanovisko nesdílí. Co ale jeho vrstevníci?
"Říkáš, že přemýšlíš - pak se dokážeš zamyslet i nad touto úlohou. Jakým způsobem myslíš, že by mohlo dojít na zranění, která jsem popsal?" Mohlo se to zdát jako bezcílné tlachání, ale děd cíl měl. A o chvíli později se dočkal nějakého výsledku - zmínka dávných událostí se zdála vyslýchaného zaskočit. Byl šokován protože nevěděl, jak na to přišli, či si to skutečně nepamatoval? "Tato skutečnost nám byla odhalena nedávno. Bez tvé pomoci." Cenil zuby nazpět. Aspoň nějaký závěr ten příběh měl. Ne sladký, ale nějaký. "Nedávná situace je tomu podobná - ty jsi se totiž jednoho z nás už zabít pokusil." Samotnou hlavu smečky, k tomu všemu. Nenechal mu dlouho na vstřebávání této informace.
Nenesl? Výborně. "Pak ti nebude vadit, když nahlédnu do tvé mysli a ověřím si to." Stačilo by tlapu natáhnout, netázat se. Jenže existovala etiketa rodové magie, kterou seveřan čestně respektoval, dokud to bylo možné. A i tento dotaz mohl vyústit ve formu přiznání.

"Copak jsi nad tím už nepřemýšlel?" To dělal přeci každý, patřilo to k přežití. Co bude jeden zítra jíst, do čeho investuje energii, aby se mu vrátil zisk. Ve smečce to bylo mnohem jednodušší. "Přemýšlej nyní - stejně jsi jako crona na prahu výběru. Copak tě festival vědění nic nenaučil?" Nebo jeho příbuzná s písmem? Už si měl vybrat dávno. "Či snad není smečka, co tě přijala za svého a vytrvale trpěla tvé chyby a přešlapy, hodna tvé služby?" To říkal samozřejmě s vysokou inklinací, že je. A pokud si myslí něco jiného, myslí špatně.
S'Arik neměl rád úmrtí ve smečce, ale zrádce nesl ještě hůř. Tedy, míněno ty, kteří smečku opustili třeba pro jinou - Marielle a vlastně i její rodiče, Cielo pro svou hloupou chybu, Daněk pro zbabělost čelit realitě... Ano. "Jak bys popsal své momentální vztahy s Přízračnými? Kdo je ti blízký, kdo není?" Co třeba takový Bernie'lay? To více... Ukňourané vlče jejich fortis?
Zachvění. "Jsi přemýšlející tvor. Tak přednes teorii." Pozvedl hlavu, ale zůstal pevně stát vedle něho. "Snažíš se svou nevinu prokázat nadmíru chabě. Víme, co jsi udělal, nemá cenu tajit." Lexovi tvář potemněla a chvíli mlčel. Měl důvod, proč Apollyona vyrazit. Měl důvod k tomu udělat i mnohem víc. Přestože to bylo založené na pouhém slově, bylo to slovo jeho rodiny, a tomu věřil. "Víme, co jsi udělal v den, kdy jsi ztratil půlku své tváře." A rád by řekl i rozum, ale bylo jasné, že to pro onen nápad nevlastnil už předtím. Vrhl pohled na kolegy z vedení a zase zpět. "Takže ti dobře radím začít říkat pravdu." Seveřan vycenil zuby. Zpívej.
Posadil se opět před vyslýchaného, aby na něj hleděl ze stejného úhlu jako zbytek vedení. "Neseš zodpovědnost za osud Ghu'lasse Estrela do Norte?" Spočívá jeho krev na tvých bedrech? "Co se skutečně stalo?"
Mohl se plést. Ano, zakládal svá obvinění na pouhých dohadech. Jenže doteď Apollyona pořádně neskřípli. Musel chápat, že ví. A že má co ztratit. Teď teprve doufal, že reakce bude... Průkazná.