Príspevky užívateľa

Lex smečky se samozřejmě od svých soudruhů doslechl, že se událo cosi, co jejich členovi zničilo tvář. Členovi, který se u nich objevil zničehonic, byl přiřazen na pozici crony, a byl - na zdejší poměry - velmi zvláštně zbarven. Nezabýval se jím příliš, jelikož se ho ujala rodina Roihova, ale samozřejmě to bylo v jeho zájmu, znát svou smečku. I když s ní možná už dlouho nebude. Staral se o jejich budoucnost, protože to byla jedna z mála věcí, co ještě mohl dělat.
Že narazí na rohatého cronu v podstatě náhodou a tak brzo nečekal. Vypadal... Rozbitě. Jako zaseklý v čase. Byla to nějaká porucha, nebo běžná reakce? Mělo to v takhle mladém věku následky? Jak přežil? Chtěl situaci objasnit, protože ačkoli k mladíkovi necítil žádné větší pouto, byl to člen smečky. "Apollyone," oslovil mladíka, když přišel blíže. Ledové zraky mu padly na jeho rohy. Pamatoval si správně, že jich předtím bylo méně? "Jak postupuje tvé zotavování?" Tázal se přímo a zastavil se nedaleko.

Vlčecí nezkušenost ho občas udivovala. Jak byli schopní vůbec přežít první týdny, když nerozeznávali nebezpečí a nevšímali si důležitých detailů? S'Arik sice věřil v učení zkušeností, ale chlapec před ním se mu zatím zdál být chodící pohromou. Sdílel matčiny vlasy, nevšiml si predátora na vyvýšeném místě a ještě ve vodě odporoval snad s veškerým chaosem, který existoval. Neefektivně. Nebyla to milost ani slitování, které donutilo starce zasáhnout. Vlče se k jeho štěstí přestalo mrskat, a tak aspoň všude necákala voda a S'Arik neměl zaděláno na bolest páteře. Trpělivě sledoval, jak se mladík zotavuje, než zaznamenal jeho pohled. Jistě si všiml, že nebyl vytažen na břeh, že? "Znovu," pravil lex po chvilce při pohledu do očí chlapce. No, pravil, jak to jen přes srst v tlamě šlo. "A lépe." S tím nechal svou hlavu i s vlčetem zase klesnout, aby leželo ve vodě. Zatím ho držel, aby měl dojem bezpečí.

S'Arik opravdu potřeboval přestat přemýšlet nad všemi svými starostmi. Jenže jak, když ho v tom postupující věk akorát podporoval a další a další věci, které potřeboval, aby fungovaly, nefungovaly? Trávil dny po území, mentorováním vlčat i probíráním svých svitků a zapisováním věcí. Chtěl být na blížící se Kosuth'laes připravený, a chtěl, aby to byla zdárná akce, při které všem starým i novým členům rodu ukáže, jak taková slavnost rodu Milaga může vypadat. Že mají na co být pyšní, že mají důvody držet pospolu. Že je správné být součástí, ale není to zdarma.
Zrovna kráčel směrem do Vissalis s taškou plnou psacích potřeb, když si povšiml tříbarevného kožichu jejich rimora. Nerozmýšlel dlouho a vydal se za ním. Přestože jeho názor ohledně Roiha nebyl zprvu nejlepší a stařec se toho prvního dojmu u Roiha rád držel, samozřejmě si všímal, jak velkou proměnou si u Přízračných prošel. Byl to zhola jiný vlk, zestárl. Zda zmoudřel? Těžko říct. Měl teď ale vlastní vlčata. Živoucí vlčata. Že je tu Roihu dnes asi právě kvůli těch, kterým se žití nepoštěstilo, to mu došlo až když se přibližoval. "Čas nikdy nesmaže vše. Vzpomínky na tvé potomky se tě drží, ať jdeš kamkoli... Že, Roihu?" Lex zůstal stát opodál, hlava vztyčená, srst vlající ve větru. Kožich mu za poslední měsíce značně zřídl a odhalil staré jizvy, vrásky přibyly a srstí mu hrály stříbrné chlupy stáří. Respektoval, že prostor okolo hrobů Červánka a Polárky patří plně jen jejich rodičům, a čekal, zda je Roihu ochotný se o něj v tuto chvíli rozdělit a vést konverzaci.

Že mladého vylekal samotnou svou existencí, to přišlo starci přinejmenším úsměvné. Měl snad výčitky, že je daleko od úkrytu? Pro S'Arikovy preference to byla pravda - byl radši, když vlčata zůstávala v bezpečí za hrází, ne zde, kde už byly hranice téměř nadosah. Nepatrně nad tím protočil očima a střídavě sledoval Asteriho soupeřícího s vodou, do které se sám dostal, a svou dřevořezbu. Plánoval sice pokračovat ve své aktivitě, než vlče přijde blíže, ale intenzivní cákání ho přecijen přinutilo se pomalu zvednout a jít řešit tuto v jeho očích naprosto zbytečnou situaci. Seskákal ze svého highgroundu a urychleně zamířil k mladíkovi. "Plav, vlče. Plav," vznesl chladně a hlasitě, aby překřičel cákání, které ho ve tváři značně iritovalo. V mžiku stál tlapami ve vodě. Natáhl se po chlapci a chytl ho za zátylek, aby ho povytáhl kousek nad hladinu a poskytl mu chvíli odpočinku a nadechnutí. Fuuh, moje záda! Zůstal ale stát na místě a sledovat. Vlče si o to řeklo samo - dnes se naučí plavat.

Výjimečně měl pocit, že si užil dostatek klidu, než se mu do zorného pole dostala živá duše. Přestal s vyřezáváním a probodl pohledem vlče, co se objevilo u břehu, šťastně právě v jeho výhledu. Nevypadalo, že by si všimlo. Jasně poznával vlče vůdců smečky, a chvíli ho sledoval, než odložil svou zbraň na své tlapy a uslyšel rétorickou otázku. "Vegetace, stejně jako zde." Stařec ležící na vyvýšeném místě to řekl nahlas a s grácií, ale ve tváři mu hrál jen chladný intelekt. Znal Asteriho z jeho mládí a od vidění - jako lex musel znát všechny. Dle jeho výletu až sem soudil, že jde o zvědavé mládě. "Ostrov bývá opuštěn, vzhledem ke své pozici. Dá se naň leda doplavat či doletět. Jen doplavat, v tvém případě." S těmi slovy lex zase uchopil zbraň a přejel ostřím o dřevo.

Zdálo se to být věčností, ta doba, kterou se tmavý stín blížil. Jako přicházející zkáza, jako smrt, co lexe dřív a nebo později čekala... Ale samozřejmě to nebyl nikdo jiný, než člen rodiny. Ten, co se narodil správně a dokonce pochodil i s vychováním. Stařec pocítil úlevu, že aspoň zde se nebude muset vypořádávat s nepovedenými rysy norestské populace Milagy, kterou shledával potupnou. Jeden však mohl nemile překvapit, však? Svět měl velká očekávání. "Synu Aikanův," uvítal ho zdvořilým pokývnutím. "Khalane. Zajisté, mluv - co tě ke mně přivádí?" Znělo to jako něco důležitého, a to byla hlava rodiny rozhodně ochotná vyslechnout. Zůstal sedět, svaly klidné, inteligentní pohled spočívající na mladíkovi. Jak to bylo možné, že na něj výchova fungovala, ale jeho sourozenci podlehli škodlivým vlivům? Stařec si vzpomněl, že i on potřeboval Khalana najít. Jak příhodné! Vymění si informace. A také se mu vybavila slova syna. "Slyšel jsem, že jsi opustil Nihilskou monarchii." Změna, pro kterou chtěl slyšet řádné vysvětlení. Khalan ve výsledku také nebyl nevinný - opustil smečku ve chvíli, kdy byla oslabena.

Hleděl na něj ostrým pohledem, který postrádal hřejivou útěchu, kterou vlčata u dospělých mohla hledat. Soudil vlče za každý pohyb, každé gesto, a všímal si, jak špatně na tom dědictví hvězdného rodu je. Kdo vymyslel ty vlasy? S'Arik tyto nepraktické znaky odsuzoval, a jen si utvrzoval svůj názor, když se díval na jejich délku a současnou zamáčenost. "Zřel jsem tě samotného. Jaké je tvé jméno, synu Everettův?" Zeptal se stařec. Stále si zachovával svůj nečitelný výraz, hleděl na něj hezky z výšky, jen lehce k vlasatému naklonil ucho. Čekal odpověď a čekal ji teď. Nač ukazovalo vlče nervozitu?
Snad naznak dobrých úmyslů trochu povolil ve svém postavení a udělal krok k jezeru, aby se z něho napil. Než tak učinil, vyřkl druhou otázku: "Víš kdo jsem?" Jak dobře ho rodiče učili? Už se potkali, ale těžko říct jak sloužila paměť.

Schválené

V magii máš napsáno, že "špatně srostlé zlomeniny se spraví do týdne" a poté je tento fakt vyvrácen, prosím o rozhodnutí. Zároveň můžeš specifikovat - ovlivňuje regenerace nějak konkrétně útoky jiné povahy (třeba popáleniny, kyselinu apod.)?

Leč to samozřejmě nevyjádřil výrazy, těšilo ho, že v Henobu se stále držela tradice dědění jmen. Pamatoval si Ra'Juun osobně - zajistila v kronikářství systém. S'Arik by skoro řekl, že se mu po své rodné zemi stýská. Chyběl mu pohled na fungující řád. Ten se mu sice u Přízračných také podařilo nastolit, ale sotva se mohl rovnat centralizované říši. "Pak je na místě otázka. Hodláte se sestrou v Norestu strávit více času, či vyzjistíte potřebné a poté se vydáte nazpět?" Vážili cestu, co trvala půl roku, a tak přemýšlel, co za tím stojí. Chtěl vůdce společenství mít nad rodem dohled? Očividně. I on by chtěl. Možná tu byli, aby se stanovila stabilní komunikace s Henobem? S'Arik měl očekávání, a doufal, že se také dozví, co se teď v Henobu děje.
Oplatil jí zdvořilostní kývnutí. "Zjistíte, že v Norestu se nachází spoustu vlků, kteří zakládají na zastaralých, primitivních způsobech. Cielo není schopen moudrosti, kterou mají jiní." Naznačoval tím, že Cielo byl chorý? Ano. On totiž byl. Nebyl to fakt, kterým se smečka chvástala, a vlastně to ani nebylo důležité, ale hodlal odpovědět na otázku. Tajemství to nebylo. S'Arik byl stejně kritický ke všem členům smečky. A ke své rodině obzvlášť.
Rozešel se tedy podél řeky. Chápavě přikývl na odůvodnění k mapování rodu, než na vyzvání začal mluvit o problematice. "Mým původním plánem bylo v Norestu sbírat vědění, obzvláště o magii, a dožít životem poustevníka. Žije tu mnoho vlků, kteří stojí za studium a sledování, proto jsem se zde usadil a rozhodl se pokračovat rodovou linii. " Udělal chybu, a byl ochoten si ji přiznat. Možná by i měl mít strach, že za ni bude potrestán samotným Společenstvím. Zřejmě mají vliv až sem. "Milaga se snaží zdejší populaci pozvednout zdejší úroveň. Chceme šířit umění číst, psát, počítat, používat předměty a diplomacii. Přízrační jsou v tomto učenliví, proto projekt začal u nich. Zplodil jsem potomky, kteří s tímto záměrem měli pomoci, ale dcera se od rodiny distancovala a mladší syn je ztracen. Snahy rozšířit naši krev ke spojencům v Nihilské smečce... Zklamaly. Zdejší neovladatelné barbarské vlivy nejsou vhodnou kolébkou pro rod, který vzkvétá na civilizovanosti. Můj bratr, Aikan Tah'reza Wanehaar, tam zanechal tři své potomky. Jeden z nich se narodil s bílou srstí, druhý bez ability cítit bolest. Kromě jednoho syna i jejich výchova zklamala a nedělají našemu rodu dobré jméno." U Ghaa'yel ale viděl zlepšení a Ar'Kadien se ztratil, tudíž ho už ho z rodiny vyškrtl. O něm i o všech, kdo se nedostaví na příští Kosuth'laes, to hodlal nechat znát. "Vedu si spisy, mám tu svou Vissalis. Potomků našeho rodu se v Norestu narodilo mnoho, ale málokterý odpovídá původní koncepci." A to jak vzhledově, chováním k rodině, prezentací navenek, schopnostmi i zdravotním stavem. "Pokud se situace nezlepší, možná Milaga v Norestu zažije svůj první felhejaah." S tím se po Lirtheni vážně podíval. Jistě znala slova z jejich domoviny - felhejaah bylo zjenodušeně označení pro absolutní rozpad. Užívalo se kdysi při smečkách, co se rozdělovaly pro lepší uspořádání ve Společenství, nebo když zanikaly rody. Kompletní zánik a nový vznik. Od začátku. Pokud znala kroniku a pokud ji pustili i k utajenějším spisům... Věděla i to, že felhejaah dával vůdci rodu právo se nechtěných členů smečky či rodiny pro dobro ostatních zbavit i... Radikálními způsoby. Třeba aby se vyvarovali šíření špatných informací či jejich krve. Tohle byla velká věc a S'Arik se jí zdráhal. Jejich rod se většinou od vyhnaných členů rodu jen distancoval, protože být zprotivený rodu v Henobu mělo skutečně velkou váhu. Jeden dočista přestal existovat, už tam nemohl žít na úrovni. Ale zde? Panovala tu až příliš velká svoboda, smečky spolu sotva komunikovaly, natož aby se shodovaly názorově.

Ve smečce přibylo za posední rok mnoho tváří, hlavně těch mladých. S'Arik s postupujícím věkem čím dál tím více cenil ticho. Rok zpět se dokázal rvát, běhat po světě a rozmlouvat, teď... Ho hlodalo stáří. Byl smířený se smrtí, co brzy přijde, ale musel svou užitečnost prokázat jinak. Profesi umbry už příliš prakticky zastávat nemohl, zbýval astrál.
Toto podzimní dopoledne trávil v jehličnatém lese. Přinesl si svou zbraň a s její pomocí teď na jedné z vyvýšených skal a táhlými přesnými pohyby vyřezával cosi ze dřeva. Poslouchal zvuky lesa a občas vrhnul pohled do okolí, obzvlášť na blízké jezero a ostrov, co odtud mezi stromy krásně viděl. Na otázky rodu se proteď rozhodl nemyslet. Zaobíral se jimi často a stejně neměl jak s nimi naložit bez diskuze se členy rodu. Přípravy na Kosuth'laes, co se měl brzy konat, byly v plném proudu, zbytek mohl počkat. Mohl se věnovat sobě a smečce. Mohl si trochu užít stáří.

Život byl klidnější, když už S'Arik nebyl Ordem. Měl čas více psát, více výletovat a více rozmlouvat s ostatními, i když se mu do cesty stavěly strasti stáří. Zvládl by vůbec ještě třeba takovou cestu do Nihilu? Jeho cíl prozkoumat celý Norest bude muset připadnout na jiného. Starostí měl i na stará kolena dost - stále byl lexem, a když už neměl fyzičku na válečnictví, hledal uspokojení aspoň v práci astrála. Byl obeznámen s faktem, že Ryumee v létě vrhla vlčata - jak by ne, byl její zástupce a musel vědět o všem, navíc se celá smečka vídala.
A vlastně tušil, že dříve nebo později věnuje některému více ze svého času. Možná všem třem. Snad vnitřní pocit, že může s těmito mladými předejít pohromě ještě dřív než se stane, ho společně se smyslem pro povinnost dostatečně motivovala. Mířil zrovna ke svému sídlu v horách, když se rozhodl si udělat otočku u jezera. A hle, potomek fortis! To vlasaté a rohaté. Stařec se za ním vydal. Nesl si svůj přívěšek a brašnu s psacími potřebami. "Vlče," oslovil chlapce chladně, když se přiblížil. Zastavil se až na břehu.

S'Arik už byl senior. Srst mu šedla, řídla a odhalovala četné staré jizvy. I kdyby se dožil zimy, věděl, že ji už nepřežije. Vděčil právě jizvám za to, že se nedožije věku, který by se u členů jeho rodu čekal? Aspoň v Henobu. Chyběla mu předvídatelnost, řád a disciplína rodného kraje, ale nejděsivější bylo uvědomění, že v Norestu strávil více času než ve své domovině. V této barbarské, k rodové výchově nepřátelské zemi. Pamatoval si vše vůbec správně? Mohl věřit svým vzpomínkám, když ani meditace už nepomáhaly odlišit jeho vlastní myšlenky od těch všech, které za roky převzal do své mysli od druhých?
Právě meditovat tu S'Arik byl. Schválně vyrazil mimo smečku, snad aby nebyl rušen nejmladšími přírůstky smečky, které dokázaly být nadmíru otravné. K čemu na nich plýtvat energii, když neměli správný přístup k výuce už od začátku? Možná to byla jeho chyba, stejně jako stav rodiny. Norek. Ghaa'yel. Odchod rodiny Anokathřiny. Aikanova neslavná smrt. Evar'lovo ztracení a opožděný návrat. Ne, ne možná - byla to jeho chyba. Jeho vinou se půlka rodu nechovala tak jak měla. Stařec byl naprosto znechucen jejich vystupováním a absencí respektu i zodpovědnosti. Co ale zmohl teď? Brzy bude na mladých, aby se zhostili jeho role. Brzy jiný bude kázat rodu, co býval veliký, ale v této zemi nezažíval dobré období. Aspoň příchod potomků Ra'Juun mu dodával naději, že pomůžou vše dát dopořádku.
Pootevřel oči, protože mu vzduch přivál pach. Nebyl tu sám. Zpozoroval tmavou šmouhu v dálce, ale rozhodl se zůstat sedět. Měl na sobě svůj zlatý náhrdelník a vedle ležela jeho brašna s psacími potřebami.

Nemýlil se. Vlčice, jež ho obdařila svou přítomností, již znala jeho jméno, a stařec se zamýšlel, odkud. Jednoduché vysvětlení: buď sem z rodné říše došla už s touto vědomostí a věděla, že teď bydlí v Norestu, či se jednoduše už setkala s členy jeho smečky. Druhé se potvrdilo. Cielo. S'Arik v něm kdysi viděl nadějného mladíka, ale jeho neschopnost se poučit a udržet tajemství byla laxní. "Je mi ctí, Lirtheni. Jste potomkem Ra'Juun, je to tak?" Srst kronikářky se v ní perfektně zachovala. Ubohé, jak málo se zbarvení Milagy zachovává zde. Měl světlou vnučku. Světlou, ani trochu tmavou! "Mé celé jméno zní S'Arik Dasurk Milaga, nositel přísahy Ret-Taag a válečník K'gonlash. V současnosti jsem Ordem - vůdcem - Přízračných." Pochyboval že si Cielo pamatuje jeho jména, a tak je zmínil. Zajímalo ho, zda válečnické vyučení v Henobu stále existuje jako tehdá. Možná i to se od tamější dozví.
Jak zvláštní, po takové době vidět pravou, snad nezkaženou tvář z domova. Vlčice byla mladá, a tak se ani nesnažil ji přiřadit k pomalu rozpíjejícím se vzpomínkám na tehdejší vlčata Společenství - v té době totiž ještě zcela jistě neexistovala. Byla tu dokonce se sestrou. "Pracovní důvod cesty, tedy. Vážím si toho, že jste pro povinnost a rodinu podnikly takovou cestu." Zdejší by se o dedikaci měli co učit. "Avšak bohužel vás nenadchnu stavem, ve kterém se náš rod v Norestu ocitá. Pojďte, Lirtheni, projdeme se." Stařec se pomalu rozešel. Věděl, že nese vinu za výchovu rodu, která se zde nedržela jak měla, a byl ochoten o tom mluvit. Měli mnoho o čem mluvit - první hodlal ale dopomoct příbuzné splnit svůj úkol.

Truchlící otec. Tak přesně S'Arik nevypadal, když seděl a propaloval svého navrátivšího syna ledovým pohledem. Zda byla jeho ostrost dána přirozeným kontrastem jeho očí k barvě srsti, osobním názorem nebo stářím, to nejspíš nebylo zřetelné. A snad ani sám lex to nevěděl - věděl však, že jeho syn se nyní snaží dostat do smečky, a že mu pro to Ryumee zadávala úkol. Bylo načase. Byl tu ze dvou důvodů. Zaprvé, aby se přesvědčil o synově návratu. Vyvrátit fakt, že jeho mysl mohla být chorá a vymýšlet si totiž vždy starcům dělalo radost. Zadruhé, na vlastní srst se chtěl přesvědčit, jak čerstvá Fortis, jeho následnice, plní své povinnosti. Dařilo se jí pokládat správné zkoušky, či měl poskytnout radu? Byl čas na další lekci? Dnes to S'Arik neměl v plánu, ale celý život byl jedna velká lekce, a věděli to oba. Nesešlo na tom, kdy zkouška přišla, jeden musel být připraven. Byl Evar'la připraven na to vrátit se ke smečkovému životu? Tím si otec nebyl jistý.
Pozorně si vyslechl, co Ryumee zadala zájemci o smečku. Nevypadala, že by si jeho příchodu všimla - senior se ale také o pozornost nežádal, seděl tiše. Neuhnul pohledem ze svého syna, když zaznamenal jeho pohledy. Zdálo se mu to, či v nich bylo něco vzdorného a troufalého? Byl o tolik starší. Vyšší než sám starec, mladý, s celým životem před sebou. Druhá strana jedné mince. Jak nepříjemné bylo, že otec vlastně neznal tu svou druhou stranu. Neznal svého syna, ne v současnosti. Zvedl se a přistoupil blíže až v moment, kdy se růžovooký doptával, až po tom, co se vyjádřila Fortis. Tu znovu pozdravil pohledem. "Evar'lo." Oslovil syna a dlouhou chvíli mlčel a s hlavou narovnanou hleděl chlapci zblízka do očí. Sledoval jeho reakci, jakýkoli náznak dění, co by se mu nelíbil, či si jen prohlížel svého ztraceného syna. Byl to on? "V Nihilské smečce," začal starý vlk rázně, "vyhledáš člena Milagy. Vzkážeš mu, že den po příštím úplňku se bude konat slavnost Kosuth'laes. Místo - trosky Othamu, v poledne. Vzkaž, že je jejich povinností se na rodové události ukázat. Včas." Za celou dobu starý vlk snad ani nemrkl. Netázal se Ryumee na povolení, aby synovi zadal side quest, prostě konal. Ještě včera si nebyl jistý, zda se rodová událost bude konat, ale nyní bylo jasno.