Príspevky užívateľa

U magie to chce specifikovat efekt na nositele a nejlépe i zkrátit dobu ztráty smyslů na pár minut. Jak velká a nakolik omezující je únava, která na Sirrku dopadá? Jak dlouho musí odpočívat, než bude magii moct použít znovu?

Schválené

Schválené

Schválene

Měl by věřit ve vyšší moc? Měl by začít věřit v náhodná setkání? Ve vysoce nepravděpodobná shledání, po kterých možná v hloubi duše toužil, ale v zásadě odmítal? Zastavil se, když ucítil blízké pachy. Jeden patřil Lunary, to poznal jistě - no ten druhý mezi ty Přízračné nezapadal, ačkoli by se vsadil, že ho zná. Vyvolával v něm dávnou nostalgii, nebyl si však jist ničím. Byl to tulák a Lunary ho měla pod kontrolou, a tak neměl obavy. Popošel k mohutnému spadlému kmenu. Nacházela se tu jedna z run označující teritorium a potřebovala obnovit. Odepnul Iptar, uchopil ho a středovým hrotem značku pečlivě obtáhl. Výrazná, jako předtím. Vlastní otec by ho za používání zbraně s takovou historií na škrábání run asi přizabil, dokázal si to představit, ale znak byl ve výšce jeho očí. Nedaleké zvuky, co dolehly k jeho uším, ho přiměly podívat se tím směrem. Lunary s tulákem se přiblížili, dle hovoru, který k němu doléhal ve formě nezřetelné směsice slov. A opět ten pocit - poznával snad oba hlasy vlčic?
Upevnil Iptar zpět na postroj, aby snad nevypadal nespolečensky před potenciálním členem či důležitým návštěvníkem. Když se vynořily dva šedé kožíšky, zrovna to dokončil a narovnal se. Okamžitě zjistil, že mozek mu nelhal - tuto vlčici skutečně znal. Víc než dobře, troufal by si říct. Ale to už bylo čtyři roky zpátky, ne-li víc! Její elegantní postava, hebká šedá srst, tmavé odznaky i zlaté doplňky potvrzující jejich propojenost, a ze všeho nejvíc, její fialkové oči - všechno si to pamatoval a dohánělo ho to k podivnému šimravému stavu nostalgie. Měl by být šťastný, že ji vidí? Byl překvapen, ohromen i šťasten zároveň - asi už ze zvyku si však udržel tvář chladnou. Ohledně jeho potlačovaných emocí svědčilo momentálně jen ticho, které alfa Přízračných při tomto setkání nezvykle podpořil. Zůstal stát na místě. Ne zmrzle, uvolněně. Dokázal se ovládat. Jeho partnerka dlouhé odloučení zřejmě vnímala jinak, jelikož neváhala využít příležitosti k objetí. "Nwod'reoko," oslovil ji vřelým tónem. Stále chladným, ale přívětivějším, než jakým mluvil k neznámým tulákům... Možná i přívětivějším, než jakým mluvil se svými potomky či se smečkou. Symbolicky jí objetí opětoval. Bylo to pro něj poměrně šokující gesto pro znovushledání partnerů, kteří spolu byli jen proto, protože to tak naplánovali jejich rodiče. Nečekal by od Nwod takové... Emoce. Mohl ji ale vinit? Netušil, čím si prošla - musela mít dlouhou cestu. Rozhodl se být tím, kdo v této situaci zachová chladnou hlavu a nebude se uchylovat k nápadné náklonosti, kterou před nezasvěcenou a pravděpodobně zmatenou Lunary zatím nehodlal vysvětlovat. Sám si s ní nebyl jistý. Udělal krok od šedé a podíval se na členku své smečky. "Děkuji ti, Lunary. Odtud to převezmu," promluvil klidně k Aestě. Jistě bude mít čas jí i ostatním toto vysvětlit později - teď byl ale čas na rozhovor bývalých vůdců Společenství Milaga. Nevěděl proč Nwod přišla a jestli nesla nějaké důležité zprávy - rozhodně ale měli, co dohánět.

Schválené

Schválené

Schválené

Taky se hlásim

Schválené

Únava. Tu tmavý docela znatelně pociťoval, když i dnes ráno procházel území a téměř paranoidně hledal jakoukoli známku toho, že hrozba Ignisu je reálná a že se děje. Pobyt stále probíhal, jen už ne na jejich území - a on měl odůvodněné obavy, že nepřítomnosti klíčových členů smečky na území, včetně jeho bratra, by nepřátelská smečka mohla využít ve svůj prospěch, ať už byl jejich plán cokoli. Neočekával nic dobrého, proto bylo lepší se mít na pozoru, i když se nešlo skrývat pod clonou tmy. Nesl si postroj s Iptarem. Jeden by řekl, že už byl na boje či konflikty starý - a ono to tak i bylo, kdyby byl zpátky v rodné říši, pravděpodobně by už pouze psal a odpočíval při sledování vlády svých vnuků - takového pohodlí si však nemohl dopřát. A ani by si nedovolil si takové pohodlí dopřát, vzhledem ke stavu smečky a nutnosti pokračovat ve výcviku svých potomků. Nemohl si dovolit přestávku, nemohl si dovolit přestat. A přes to vše, přes to vše by to jen znalec na jeho ledové tváři poznal.

Písmo Henobu - A'Kaza, Rio, Sage, Voltaire

Nebylo to každý den, co měl jeden poprvé předat vědění dál mladší generaci. Poprvé se vlk dovednosti učil jen jednou - a S'Arik kladl důraz na onen jedinečný impulz zvědavosti a velkých očekávání, která u některých letmo zahlédl, když pro část svého vědění sháněl nových hostitelů. Byl na dnes dobře připraven - písmo bylo důležité. Vléval se do něj jistý pocit nostalgie, že hodlal písmo své domoviny použít nejen pro uspokojení své potřeby po sobě něco zanechat a sepsat vše, co zná, ale také úžasné možnosti schopnosti číst a psát rozšířit. Věřil, že v kontextu s budoucností by mohl příchod písma do Norestu znamenat zlepšení kontaktů - a třeba to byl klíč pro novou éru, se kterou Norest vzkvete a přiblíží se ideálu jeho bývalého domova. Ač se té doby nemusel dožít S'Arik, věřil, že jeho potomci budou předními tahouny této záležitosti. Nakonec, svého syna k dnešní lekci také přizval. Věřil, že si písmo osvojí rychle a efektivně se zapojí ve výuce. Měl to v krvi - nebo to si Nox myslel.
Kráčel směrem z Lesa na úpatí. Byl tam vyzvednout pár věcí - několik starých papírů, brk a inkoust, všechno zabalené ve zdobené tašce. Postroj a Iptar nechal v noře léčitele, v bezpečí před nešikovnými vlčaty. Nakonec, písmo bylo opakem konfliktu - vyžadovalo trpělivost, praxi a klid. Vysoký už z dálky uviděl čtyři siluety na Hrázi. Zamířil k nim. Ledový výraz jako vždy ovládal jeho tvář.
"Voltaire," kývl na pozdrav panovnici Nihilské smečky. Slušnost projevil - teď však už byla i ona pouze žačkou, stejně jako zbytek posádky, včetně jeho syna. Nehodlal jim dávat úlevy, nikomu. Pokud se měli naučit psát, museli projevit duchapřítomnost. "Důležitost písma ve světě byla prokázána v mé domovině už před generacemi," začal a posadil se, "písmo je ekvivalentem vědění. Umožňuje zápis důležitých informací, uchovávání historie i snadnější komunikaci - a ke všemu je třeba jen poznání, mít na co psát a mít čím psát. V Henobu existují tři způsoby zápisu a stejně tak existuje i samotný jazyk. Ten však nebude předmětem dnešního učení. Naučím vás, jak použít psaní v kombinaci se zdejším jazykem." Nehodlal to uvádět dlouho, věděl, že nedočkavější z nich by dlouhé příběhy mohly unavit. Ne, že by ho to zajímalo... I on se však dnes cítil unaven. Nemít povinnosti a část cizí smečky na území své smečky, vděčně by se šel natáhnout a dopřát si trochy odpočinku. "Začneme sháněním materiálů. Vaším úkolem je jít do blízkého lesa a sehnat kůru v dobrém stavu. Vemte, kolik poberete. Čím dřív se vrátíte, tím dříve můžeme započít s hlavní částí," pokývl hlavou směrem k Jehličnatému lesu.

Lhostejnost v hlase mladého se mu nelíbila. Pochopil, že to není vtip či něco podobného, pouze čistá pravda, kterou tento vlk nebere zcela vážně. Neuvědomoval si závažnost svého činu či to byla obranná reakce, toto chování? S'Arik přivřel oči. "Vědomě jsi porušil zákony této smečky i zákon života, Chrisi, a to v době, kdy jsi oficiálně považován za člena Přízračných. Tvé činy nezůstanou nepotrestány, jsi si toho vědom?" Rozsudek zatím nevynášel, nápadně však apeloval na to, aby vlk před ním přestal vyzařovat takou nelibost a začal projevovat respekt vůči výše postavenému i vůči zemřelému. Ve výsledku nespatřoval největší problém v jeho přání smečku opustit - činy, kterými to odůvodňoval, byly ale neodpustitelné. "Co víš o místě, kam se hodláte vydat? O Kultu?" Kult nebylo místem pro Huntleyho. Pro Chrise... Asi ano.

(Zpětné) Vyhodnocení!
Jak dny ubíhaly a zatmění bylo více a více v minulosti, stíny se z území Norestu postupně stáhly. I magie se navrátila zcela k normálu. Jediné, co zůstalo jinak, byli noví obyvatelé vlčího světa - malé temné bytůstky proplouvající vzduchem, málokdy spatřené. Období strachu bylo pro jednou u konce - však na jak dlouho?

I přes nedokončení mnohých her považujeme letní dění za uzavřené! Všichni, kdo se zúčastnili letních osudů a zahráli aspoň dva posty, mají nárok na malý přívěšek na jakoukoli postavu. Tady víc pro info.. Pochválena budiž skupina Shaari, Sillhouette, Aishila a Sariane, která nahrála nejvíc a podařilo se jim osud dohrát! Aishila se Sariane jsou odměněny za větší iniciativu - můžou si místo přívěšku za odměnu vybrat jakéhokoli mazlíčka z fauny: pavouk druhu Amplex, Kamienčok, Slniečko, Ohnivec nebo Sielu Spirite.

O odměny pište S'Arikovi soukrom.

Schválené