Príspevky užívateľa

Pěkné, schválené

Schválené

Schválené

Zdravím, vítej na Brlohu.
Jen dvě poznámky:
- Zkonkretizuj magii - její nevýhody pro Yuriho, popř. jak přesně závisí na jeho energii. Klidně se trochu rozepiš.
- Chybí mi obrázek

Opravenou registraci zašli sem. ^^

Nedokázal se plně vcítit do její situace. Byla mladá a snažila se postavit na své nohy, což musel respektovat. Přízrační od toho byli - poskytovali přístřeší, zázemí a nové příležitosti. Ryumee nabízela něco naoplátku, což se v těchto dobách více než hodilo. Byl rád, že se svého úkolu zhostila bez odmlouvání. Jistě chápala, kam míří a jak je léčitelská nora klíčové místo k fungování smečky. Možná proto byl trochu skeptický. Zachovávajíc si na tváři ledovou masku, přikývl. "Hodně štěstí. Třetího dne za západu Slunce tě bude někdo čekat u Hvězdné jeskyně. Vítej zpět, Ryumee." Zdálo se, že zkouška je zadaná, a tak se měly jejich cesty zase na chvíli rozejít. Tmavý se vydal dovniř jeskyně. Únava už ho doháněla. Ještě než však vstoupil, zastavil se uprostřed kroku a naposledy se otočil. "A Ryumee," oslovil ji, "zajdi za Marielle. Potřebuje všechnu podporu, kterou může dostat." Kdo mohl podpořit více, než rodina? Netušil, jak to mezi sebou mají, ale věřil, že vlci z rodu Estrela jsou dost rozumní na to, aby si pomohli. To bylo poslední, co měl na srdci. Teď už myslel jen na jedno. Zalezl do teplého koutu v noře a uložil se ke spánku.

Na jeho vysvětlení už nereagovala, a tak už mu ani on nevěnoval pozornost. Rána z minulosti mohla být stále otevřena a on do ní nechtěl lít líh svou neznalostí jejích pocitů, když se sám přesvědčil, že je citlivá a mírně výbušná, ačkoli se to snaží zamaskovat. "Má smečka. Rodina, která je ochotná poskytnout zázemí těm, kteří o něj požádají. Výměnou za věrnost, samozřejmě," vysvětlil jí ve zkratce. Jestli právě začínala přemýšlet o tom, že se přidá, to netušil, ale jestli měla mít příležitost, byl správný čas se ozvat. Tmavý však nebyl vlk, který by členství ve smečce dalším vnucoval. Byl radši za menší, klidnější kolektiv, takový jako právě mezi svými svěřenci měl. Tiše kráčel dál lesem, než se před nimi rozprostřelo jezero. "Zmínila jste, že jste na procházce. Hleďte - naše území. Krásné, není to tak?" Nesnažil se jí nalákat, jen nechtěl, aby konverzace utichla. Sám na chvíli zavřel tlamu, nadechl se chladného vzduchu a díval se před sebe. Hvozd bylo vidět za jezerem a za ním se tyčily hory ověnčené mraky.

>>Jezero

Nečekal, že jeho slova o štěstí nebudou pochopena, ale nedivil se. Vlčice mu připomínala jeho samotného v mládí, před osmi lety. Ideologistického, zásadového vlka, kterému chování a přístup ostatních absolutně nedával smysl. Z výšky po ní vrhl svůj chladný pohled, setrvávajíc ve své ledové stránce. Její obvinění s ním... Nehlo. Zůstal klidný, nechal ji napospas jejím emocím. "Měla jste štěstí, že jste unikla živá," doplnil se. Pravda, že jeho předchozí řeč mohla znít krapet nevhodně, uvědomil si to až zpětně. Nevyznal se v těchto reakcích. Poslouchat její procítěný příběh pro něj bylo jako číst ze staré knihy. Z kroniky. Historie se nikdy nepoučila. V duchu nad tím s povzdechem zavrtěl hlavou. Po očku ji sledoval. Lež ohledně přežití její sestry odhalit nedokázal. Prozatím. Neměl důvod se domnívat, že s ním není kompletně upřímná. "Osud byl krutý. Upřímnou soustrast nad vším ztraceným, Lunary." Maximum, co ze sebe dokázal dostat. Nechtěl ji nutit dále mluvit o sobě, když ji vzpomínky očividně stále bolely. "Možná nepřicházíš do těchto končin nadarmo. Hledáš-li útočiště, rodinu či jen společnost pro sdílení myšlenek, Přízrační mají, co nabídnout," zvedl hlavu a zaměřil svůj zrak opět před sebe. Už jen pár kroků a budou u jezera.

Oh yes, letošní témata byla super! Děkujeme, prosime si pro Sarika většího mazlíčka (3) - krkavec - a přívěšek (1).

Lov | 3

Vypadalo to, že všichni chápali, jelikož dotazy nepadly žádné. Waya s Montym se hned zmocnili své role a jali se vybrat vhodný kus. Ať jsou hvězdy milostivé a lov se vydaří, pomyslel si. Sice by normálně ke hvězdám nepromlouval, dnes však uvítal všechnu pomoc karmy, nadpřirozených sil i hracích kostek. Bizon nebyl malou kořistí, to byla pravda. Byla to však kořist, která jim mohla zajistit přežití zimy.
Pokynul ostatní, aby už se pomalu připravili. Potřebovali rychle zareagovat, až se ozve vytí. A to se vskutku ozvalo a věci se daly do pohybu podle plánu. Tedy, aspoň to tak vypadalo. Sarik se rozběhl a očekával, že i zbytek lovců půjde za ním, aby rozrušili onu nebezpečně vypadající formaci, kterou bizoni utvořili. Jen co byli blíže k stádu, výhružně začal vrčet. Po chvíli ofenzívy se jeden vyděšený bizon oddělil, následovaný dalšími. Nastal chaos, do kterého museli vnést řád - a to byla úloha hlavně Beatrice s Kethirem. Nox neměl příliš příležitostí se dívat, jak se jim tam vepředu zrovna daří, jelikož zrovna držel v šachu jednoho z těch útočnějších kopytníků.

Otázka byla vyřčena a odpověď přišla. Taková, v jakou doufal. Dcera svého otce teď viděla příležitost, a tak se jí chopila. Chytré, žel současný Nox nehodlal rozdávat svou důvěru kdekomu, ať už byl z jakékoli rodiny a jakéhokoli nadání. U něj se každý učil tou těžší cestou a všichni měli stejné podmínky. Pokud si něčeho vážil, byla to vytrvalost a loajalita. Ryumee možná prahla po místě hlavního Medica, čemuž se nedivil, ale zadarmo to také dát nehodlal, ať už byly příčky zrovna prázdné nebo nikoli. Zoufalé situace si žádají zoufalých činů, jak kdosi kdysi řekl - a přesně v to nevěřil. To trpělivost, trpělivost se vyplácí. Kývl na její slova. Úctyhodné, že přemýšlela nad věcmi logicky, protože smutek a žal opravdu nikdy nic nevyřešil. "Pakliže vskutku rozhodla jsi o své cestě, budiž ti tvé přání splněno." Vyvaroval se slovu osud. Na osud nevěřil. A ve skutečnosti ani na pověstnou moc hvězd, což kvůli ideologii Přízračných samozřejmě nepřiznával. Respektoval, dodržoval, ale cítil to jinak. Jestli se tomu tedy v jeho případě dalo říkat cit.
Základ vyřešen, nyní měla možnost slova i podpořit činy. Nox se rozešel k úkrytu. "Léčitelská jeskyně byla v posledních týdnech prázdná, až nyní se tam čas od času zdržuje matka s vlčaty. Je třeba doplnit zásoby léčiv, než padne první sníh," přešel rovnou k věci. Určitě pochopila, že se toho má zhostit. On už byl dnes dosti unavený, než aby toto setkání zbytečně natahoval. Na sobě ovšem nic znát nedal - jeho tón i výraz byl stále chladný, neprozrazujíc o stavu jeho majitele nic.

Jestli fialová vlčka vskutku poslouchala jeho slova nebo jen dále nepřítomně smutnila uzavřená sama v sobě, to nedokázal říct. Věřil tomu, že poslouchala a snažila se v sobě pro jeho radu najít místo, ale bylo těžké je uchopit. Nebylo lehké se ze smutku dostat, když mu jeden propadl. Marielle byla mladá a křehká, příliš závislá na rodině, než aby teď její zotavení bylo jednoduchou záležitostí. V takových situacích byl tmavý rád za výchovu, která byla věnována jemu. Emoce neovlivňovaly jeho úsudek a ztráta blízkých mu nezlomila srdce, protože si nikoho příliš blízko k tělu nepustil. Příliš blízko k srdci. Čím déle se na mladou dámu díval, tím více mu přišla její předešlá výchova nedokončenou záležitostí. S'Arik jí rodinu nahradit nedokázal, měl však alternativu.
"Můžeš si vybrat svou roli a zapojit se do fungování smečky. Jsi již dost stará na to, aby sis vybrala svůj obor. Věř, že mluvím ze zkušenosti, když tvrdím, že každá pomoc je dobrá," odpověděl jí. Možná trochu obecněji, než čekala, ale chtěl jí nechat čas k tomu zpracovat si, co od ní asi bude chtít. Měl svůj tip, který by jí nabídl - a který byl kvůli možné hrozbě potřebný, však do ničeho ji tlačit nechtěl. Nyní měla možnost si sama říct. A když bude potřebovat zvednout sebevědomí, byl připravený jí ho podpořit. Krev Estrel byla schopná.

Mnoho vlků by řeklo, že na náhody nevěří, že následují osud. A taková byla vlastně i ideologie téhle smečky, i když to byla jen jedna z dalších věcí, kde se s ní její alfa neshodoval. Náhoda existovala, v kombinaci s pravděpodobností šlo zjistit, kam ten údajný osud zrovna vede. Hvězdy vždy vedly k západu, osud to všech stran, a proto ho nešlo s hvězdami spojovat tak, jak si mnozí představovali. Byl to symbol, stejně jako... Všechno. I konverzace, kterou právě teď vedli, byl symbol. Velkorysost, nostalgie. Příběh, který Lunary ve zkratce řekla, mu připomínal krutou realitu. A i jeho domov, ve kterém se před lety udála docela podobná historie. Tmavý vlčici svůj soucit dokázat nedovedl, ale nějaké to porozumění nacházel. "Měla jste štěstí," uznal. Nepomáhám. Jiný přístup by byl lepší. "Každý je vězněm svých vlastních emocí. Je nemilé, že tato kletba stihla vaše blízké v takové velikosti." Svým jazykem říkal jakési je mi to líto. Říct to však nemohl, protože skutečnou lítost necítil. "Život tě často srazí na kolena, aby ti ukázal nový směr." Jak mladá šedá byla, když se jí ta nehoda údajně stala? Nepochyboval, že to v ní zanechalo šrámy. Nejistotu, samotu, roztříštěnost. Takové znal - vlků ve vývoji, kteří se vzpamatovávali ze ztráty blízkých měl zrovna mezi svými svěřenci dost. "A tvá rodina?" Doptal se, zatímco pokračovali dál lesem.

Dcera bývalého Medica byla svému otci vskutku podobná. Dokonce i ornamentální jizvy rodiny v její srsti nyní zářily. To vypovídalo o několika věcech - že je dospělá, statečná a věru věrná svým blízkým. Přítomnost dalšího vlka ve smečce však S'Arik stále automaticky vnímal jako další hladový krk, který musí nakrmit. Teď před zimou nebyla vhodná doba na přijímání těch, kteří se povezou na davu, nebo těch, kteří nemusí vydržet nastálo. Myslel nad tím kriticky. Když však vlčice zcela očividně a se vším elánem nabízela svou pomocnou tlapkou, znělo to jeho uším mnohem lépe, než kdyby tu místo Ryumee stál neznámý tulák. Možná si teď nesl určitou nevíru v ta ušlechtlá slova kvůli odchodu její rodiny, ale zanevřít nad tím oči však nehodlal. Byla vychovaná dobře. A slušnost měla být oplacena slušností. "Jistě," kývl na slova o jejím původu. Kdyby chvíli přemýšlel, i na její jméno by si vzpomněl, byl však rád, když ho sama zopakovala. Jistě - Ryumee a Valerián, potomci Alo-peho a té flekaté tulačky opředené zvláštním kouzlem. Ačkoli tehdy příliš progresivní co se týkalo vztahů nebyl, ovšem že se pamatoval. "Hádám že jste se již doslechla o odchodu vaší rodiny. I přesto jste přišla smečku podpořit? Nebo je to důvodem?" Znal vlky, kteří se kvůli chybám své rodiny cítili být vinní a měli za to, že dluží. Těžko říct, jestli tím případem byla i tato vlčice. Nox si musel ověřit, o čem všem ví a jestli její věrnost vskutku jednou neuteče za rodinou mimo Norest. "Vždy jste tu byla vítána, Ryumee Estrela do Norte, a tak to je i dnes. Smečka přivítá každou pomoc. Vyznáte se v léčení, říkáte?" To se jim rozhodně mohlo hodit. Klasickou přijímací zkoušku ovšem ani v tomto případě vynechat nehodlal, i když se jednalo o návrat člena. Našel způsob, jak udělat přijímání přínosným a nyní by to byla jen další možnost, jak si ověřit její věrnost.

Kolik si nabereš, tolik si i sníš. Kéž by bylo více jídla, o kterém by se toto dalo tvrdit. Zima byla blízko. Lunary byla mladá a v očích tmavého vůdce nezkušená. Nepotřeboval živit další hladový krk. Příjemnou společnost však přivítal a dal jí příležitost se prokázat. "Co přivedlo vás do Norestu, smím-li se ptát?" Začal konverzaci, zatímco se pomalu rozešel lesem dál do středu území smečky, směrem k jezeru. Mimo jiné ho zajímalo, jestli měsíční přívěšek na jejím krku znamenal věrnost bohu Kultu. Po chvíli tu myšlenku ovšem zahodil. Kult nenechal jen tak někoho pobíhat mimo město. Navíc, tato tulačka si nenesla v kožichu pach žádné smečky. Možná proto ji hvězdy zavedly sem, přímo před vůdce Přízračných.

Mezi Přízračnými S'Arikovi zbylo jen pomálu materiálu, se kterým byl ochoten kvůli bezpečí smečky právě teď pracovat. Udivovalo ho, že i Alo-pé s bratrem odešli a za sebou táhli další členy společnosti, kterou měl tmavý alfa držet pohromadě. Avšak... Jak? Nemohl jim bránit v odchodu a také to nedělal. Trocha zoufalosti ze situace se mu do mysli vkrádala, ale nic, co by neeliminoval. Uspořádá lov, doplní zásoby. Více bude mluvit s členy a pozná je, aby věděl, komu může svěřit zodpovědnost. Rozhodnutí to byla těžká - stále ho provázely stíny Henobu, vzpomínky na temné časy a špatná rozhodnutí. Naštěstí Přízrační byli jako kolektiv mnohem klidnějším místem k životu. Byl tu klid, který dlouhá léta hledal, ale i pomocná tlapka se našla. Doufal, že to tak bude i s mladými. To oni poté ponesou pověst smečky dál, a tak se bál, aby právě nedávné události neohrozily jejich duševní zdraví. Marielle se topila ve vlastních slzách, Emaya se Zakharem si bezprizorně žili a Valerián? O jeho existenci věděl, ale že by se příliš dozvěděl, to se říct nedalo. Nox se snažil být jim nablízku a zastávat v jejich životě roli opory, jenže na všechno sám stačit nemohl.
Zrovna kráčel směrem k Hvězdné jeskyni. Snad zkontrolovat, že je tam uklizeno pro další příjimací rituály, snad se jen chtěl sám zhulit a dostat ze své mysli odpovědi na otázky, na které odpověď neexistovala. Zdržení se mu však postavilo do cesty - nebo, lépe řečeno, svého Lexe zahlédl rozjímat nad kdovíčím. Nechtěl narezlou vlčici rušit, ale vycítil příležitost s ní probrat pár věcí. Stále byla jeho rádcem a on ji proto respektoval. "Neruším?" Řekl místo pozdravu. Byla to jedna z těch věcí, které se ve společenském životě stále učil. Mezi známou smečkou obvyklé zdvořilosti už občas přeskakoval. "Co údolím se dnes nese?" Pokud nebyla Nadezhda proti jeho přítomnosti, přisedl si. Dnes řetízek na jeho zádech neřinčel - zbraň z tmavého kovu totiž nechal ve svém skrytém dómě v lese na úpatí.