Príspevky užívateľa

Vzdálené křupání větviček ho donutilo otočit se. Někdo přicházel stejným směrem. Brzy se dozvěděl, že šlo o onu vlčici, kterou sháněl. Kora chodila, takže to nejspíše proběhlo bez problémů. Stejně jako se S'Arikovi v tlamě houpal čerstvě ulovený zajíc, Kora si nesla raneček z pláště, ve kterém nejspíše pokojně spala její vlčata. Snad jen spala. Co venku dělají? Napadlo ho. Tmavý kývl vlčici na pozdrav. "Vše v pořádku?" Promluvil tiše, kontrolujíc její stav. Vzhledem k tomu, že se znali, tak přeskočil obvyklé zdvořilosti. Navíc nechtěl vzbudit mladé případnou nadměrnou řečí. Jal se toho doprovodit Koru k úkrytu a pokud bylo třeba a bylo mu to dovoleno, byl ochotný jí pomoci i s nesením jejích potomků. Naznačil jí směr nikoli k noře smečky, ale k noře alf (nebo spíše léčitele), která byla momentálně lépe uzpůsobena k životu novorozeňat. Připadalo mu logičtější, aby vyrůstala na odlehlejším a klidnějším místě.

Omluva byla dobrým znamením. Ta vlčice nebyla hrozbou. Dle S'Arika byla rozporuplna mladá osoba, ale slušná, tudíž jen hledala svou cestu. A nejspiše i sama sebe. "Pak netřeba se obávat. Jak jsem řekl - kdo žije v míru s tímto územím, s tím bude i smečka sídlící zde žít v míru. Tuláci se hranic nemusí bát. Nevyháním vás," kývl s klidem. Občas se mu zdálo, že tato snaha o mír a rodinnost byla jedinou věcí, co jejich ideologii odlišovala od pověstného Kultu. Při druhém pohledu ovšem vnímal, že vlci Měsíce byli stále zcela jinou rasou. Přízrační... Byli umírnění. Klidní, rozvážní a s důrazem na rodinu. "Smím vás doprovodit na vaší cestě?" Nebyla to výhružka ani nějaké escortující pravidlo, vskutku jen nabídka. Pozvánka k další konverzaci. S'Arik totiž vycítil příležitost se něco o vlčici dozvědět. Stále jí však rozhodně nebránil v odchodu - kdyby se rozhodla jít či odmítnout, nebránil by jí.

Když se díváme na stránku složení smečky, tak se toho od smrti Artemisie mezi Přízračnými odehrálo mnoho. I stálí členové, kteří se zdáli být věrohodnými, odešli. I přestože noví přicházeli, S'Arik už si nebyl jistý, komu mohl věřit natolik, aby mu svěřil zodpovědnost. Dalo se říct, že váhal. Byl opatrný, jak mu radily zkušenosti. Za těch pár měsíců si stihl udělat jasný obrázek o své smečce a zjistil, že v některých stránkách fungování zkrátka zaostávalo. Neměli hlavního lovce, medica ani učitele. Vlčata Reshi zůstala bez rodičů, ale Kora měla příliš práce se svými. A k tomu všemu se tu povalovala ponurá nálada přicházející zimy míšená se steskem po rodině.
Vysoký tmavý vůdce se se smutkem ani steskem nezpodobňoval. Empatie stále nebyla jeho silnou stránkou, ale byla lepší, než když sem přišel. Necítil s davem, ale respektoval, že potřebují na zotavení čas.
Kráčel zrovna zpět k úkrytu, aby si po dlouhých dnech dopřál trochu odpočinku. Ne, že by na to smečková nora byla dobrým místem. Kdyby se chtěl vskutku odříznout od světa a prospat, zamířil by do svého sídla v horách. Když v lese uviděl povědomou vlčici, došlo mu, že jeho vlastní pohodlí bude muset ještě chvíli počkat. I přes únavu se nadechl a zvedl hlavu, aby tulačku konfrontoval ze své úctyhodné výšky. "Dobrý den přeji," kývl na pozdrav, zastavujíc se kousek od ní. Stačil jeden pohled, aby poznal, že je to zástupce rodu Estrela do Norte. A druhý pohled, aby si její kožich spojil s vlčetem, co tu před pár lety pobývalo. "Staré známé tento les vskutku rád vidí, když jejich nohy zcela jasně k Přízračným je zavedly. Jsem S'Arik Dasurk Milaga, současný Nox. Co pro vás mohu udělat?" Jeho hlas byl chladný a bezemoční jako vždy, ale nevyjadřoval nepřátelství. Nebyl si jistý tím, kolik toho vlčice věděla o současném stavu či kolik si toho pamatovala z minulosti, a tak radši zmínil i své jméno.

Schváleno! Příjemnou hru ^^

Schváleno! Příjemnou hru :)
Domluvu ohledně jména jsme viděli v chatu, takže v pořádku.

Tmavý velikán dnes na sobě neměl postroj s tmavou čepelí. Zbraň k běžným obchůzkám po území nepotřeboval. Nakonec, úkryt byl jen přes řeku odtud. I přesto vypadal majestátně. Urostlý, silný, ale také zásadově klidný vlk, kterému přes kamennou masku bez emocí nešlo číst v tváři. Hleděl na světlou vlčici a vyslechl, co měla na srdci. Nejspíše nevěděla, že se nachází na území smečky, ale za to ji on hubovat nehodlal. Dokud narušitel nebyl na lovu nebo nepocházel z Ignisu a choval se slušně, nebylo to pro Přízračné potenciálním nebezpečím či škodou. Tato tulačka nejevila známky nepřátelství. Navíc vypadala, že s hvězdami má něco společného. To S'Arika zaujalo, ačkoli to nebylo důležité. "Nikoli. Toto území si ctí těch, kteří pod hvězdnou oblohou vedou své cesty." Nebylo to tak, že by tmavý vlk lpěl na hvězdách. Ba naopak, on v jejich sílu... Nevěřil. Překvapivé zjištění o vůdci smečky. Byl logický muž a znal mnoho věcí, dávný známý mu ukázal, že hvězdy jsou pouze prachem a energií vesmíru. Neměly pro něj hlubší smysl než jako pomůcka k orientaci a jako světlo rozjasňující noc. Chápal však symboliku a prezentoval víru Přízračných každému, kdo o ni projevil zájem, což vnímal i u mladé vlčice, co právě stála před ním. "Je mi potěšením, Lunary. Jsem S'Arik Dasurk Milaga, nositel přísahy Ret-taag a válečník K'gonlash. V současné době jsem Noxem Přízračných, po jejichž území právě kráčíš." I on se představil. Ačkoli použil všechny své tituly, nezněl, že by se jimi chlubil či povyšoval. Pouze je vyslovil, jakoby to bylo běžné jméno.

Zdravím a vítám tě!
K registraci Artemis mám pár poznámek.
- Charakteristika nesplňuje minimum 150 slov, máš jen 138. Zkus se ještě zaměřit na povahové rysy, např. jaký má vztah ke společnosti, chování při prvním setkání... více specifikovat, minimálně dvě tři věty přidat.
- Hlídej si interpunkci a syntax: Od narození má špatný zrak a sluch je to ale díky skvělému čichu výborný stopař a lovec. -> Od narození má špatný zrak a sluch, ale díky skvělému čichu je to výborný stopař a lovec.
- Chybí mi obrázek.

Opravenou registraci pošli sem. ^^

Schváleno, přeji příjemnou hru

Ty časy, kdy bezstarostně kráčel po světě, byly pryč. Časy, kdy byl tulákem a každý krok mohl vést jiným směrem za jiných poznáním. Lhal by, kdyby tvrdil, že mu nechybí. Na druhou stranu také nemohl říct, že vést Přízračné by se mu nelíbilo. Byla to relativně klidná úloha ve srovnání s vůdcem, kterým býval před lety. Tak akorát pro důchodový věk. Kráčel lesem, míříc ke hranicím zkontrolovat pachy. Kdo věděl, třeba se měly vrátit staré tváře? Nebo přijít nové.
Zastavil se, když jeho citlivé uši zaslechly rychlé tlapky běžící po povrchu. Tyhle tlapky nepatřily nikomu z Přízračných. Zkontroloval pachy, že je v okolí bezpečno, než se vydal za tím na pohled nevyřešeným případem. Došel k spadlému kmenu. Nevypadalo to, že tu někdo je. Ale... "Tady ti nebezpečí nehrozí, dítě," promluvil hlubokým, moudrým hlasem, upírajíc své pronikavé modré oči do okolí. Už mu byl nějaký ten rok a bylo to na něm znát. Tedy... Bylo by, kdyby jeho barva nebyla i přirozeně šedá. Záhy se vlčice vskutku ukázala. To, že nebyla mládětem, nebylo podstatné. Bylo to obrazně řečeno. Nox se narovnal a upřel ledový pohled na světlou vlčici. Nevadilo mu, že tu je. Přesto se rozhodl nenechat ji bez pozornosti. "Co přivádí tě do těchto končin skrytých? Snad hvězdy?" Chladný vzduch se zachvěl v mírném podzimním větru.

Lov | 2

Jeho samotu a ticho brzy přetl příchod vlků. Obavy z toho, že lov se nebude moct uskutečnit pominul. Bude jich dost i na kořist, kterou vybral. V ten moment, kdy začali Přízrační přicházet a bylo jich víc a víc pocítil malou hrdost, že se to tak dobře sebralo. Že se přecejen mohl na Přízračné spolehnout. Aspoň na vybrané jedince. Rád viděl Wayu, která se vždy ukázala, Montyho, kráčejícího sem i přes svůj věk, Kethira, i když zem nebyla jeho živlem, Beatrici, nově ve funkci, no a dokonce i Arthemis, novou tvář mezi smečkou, slepou, ale houževnatou. Bylo jich šest. Většinou menší, drobnější postavy. No, budou muset spoléhat na vytrvalost, nikoli na sílu. Přeměřil si skupinku a začal skládat strategii. "Dobré ráno i vám," pozdravil je všechny, "jsem rád, že jste přišli. Hvězdy vám to nezapomenou... A ani žaludky smečky v zimě, budeme-li úspěšní." Slova o hvězdách byla jen drobnou symbolikou. Sám v ty věci příliš nevěřil, to ale samozřejmě nepřiznával.Bude to náročné, ale zvládneme to. Na chvíli se odmlčel, pak vstal.
"Naším cílem je bizon. Stádo je přímo před námi. Strategie je následující: Volíme nejsnadnější kořist a naženeme ji k úpatí hor, bývá tam rozbahněná půda. Tam bude snadnější ji sundat." Byla to trochu změna od původního plánu, ale radši chtěl jet na jistotu než riskovat. Uštvou zvíře, zabijí ho, když se nebude moct zvednout z kluzkého bahna. "Monty s Wayou vyberou kořist," pokračoval a pohlédl na ně. "Zraněného nebo starého jedince, mladí budou pod kontrolou rodičů. Až najdete, informujete zavytím ostatní a začnete ho od stáda oddělovat. Tam se k vám přidáme my ostatní. Beatrice s Kethirem odeženou všechny bizony v okolí. Arthemis a Kethir pak budou rámovat pravobok, já a Beatrice levobok. Waya s Montym se mezitím připraví u bažiny, ve které už bude stačit udržet kořist, dokud se nesloží. Tam ji dorazíme." Domluvil a podíval se po skupině, jestli má nějaké otázky. Pokud jich nebylo, nezbývalo nic, než se do toho vrhnout. "Buďte opatrní, neriskujte. Nestojíme o zranění. Hodně štěstí." Teď už to bylo na nich - lov začal.

Velmi přemýšlel, co se nyní dělo na území Ignisu. Pach na hranicích se změnil a on se obával, že kdyby se nestabilní smečka rozhodla zaútočit na Přízračné, nedopadlo by to dobře. Ne, že by nevěřil svým svěřencům. Spíše nerad vzpomínal na dobu, kdy sám musel do takových bojů válečníky vést, a to, co s boji přicházelo byla jen zkáza. Krveprolití, kterého si bez Alo-peho nemohl dovolit. Ani s vlky z Estrela do Norte by si ho nemohl dovolit, ale aspoň by se nemusel obávat toho, že to změní v chaos. Nyní měl pod sebou o tři životy navíc a zrovna byl na cestě se na ně podívat. Než se však vydal směrem k úkrytu, rozhodl se jim něco přinést - nebo spíše jejich matce. Vlčata ve smečce mu možná až příliš připomínala jeho syny.
Vystopoval zajíce a připravil se na sprint. Dnes na sobě neměl postroj, takže ani Iptar nenesl, a tak by bylo velmi náročné ho v tmavém podrostu Starého hvozdu zaznamenat. Rozběhl se a brzy malého tvora chytil. Sám hlad neměl, a tak rovnou zamířil k úkrytu.

Lov | 1

V roli Noxe už S'Arik dokázal chodit. Byl to pro něj nezvyk být zase v čele, nemyslel si, že po Morokské válce by dokázal znovu vést. Ale... Byl tady. Na místě, které pár dní zpátky představil Přízračným jako místo, kde se bude konat lov. A on ho hodlal vést. Jen protentokrát, aby si udělal lepší přehled o schopnostech členů a sám jim ukázal, že je dobrým vůdcem, který stojí za obhajobu. Musel je motivovat, aby se někdo chtěl ujmout role lovce. Zima klepala na dveře a on si byl jistý, že bude třeba naplnit spižírny. Dvojnásob, když teď měli v řadách zcela mladé, slabé přírůstky. Snad hvězdy mu našeptávaly, že tahle zima může být jednou z těch krutějších, a tak chtěl být připraven. Loviště zvolil logicky - dál od smečky, aby potrava na území v zimě byla snadno dostupná, no taky na pláni, kde poslední měsíce sledoval aktivitu stád kopytníků. Bylo ráno. Chladné, ale nebál se, že se při té honbě nezahřejí. Na zádech nesl na postroji připnutý Iptar, připravený pro rychlé použití, až přijde jeho čas. Nad plání se vznášelo ticho, zatímco mraky se pomalu zvedaly od země a odkrývaly nic netušící cíl. Posadil se, trpělivě čekajíc, kteří věrní z Přízračných se přidají.

Společenské akce. Téma, do kterého by se S'Arik za normálních okolností příliš nehrnul, ale rozhodně s ním měl zkušenosti, jako správný vůdce. Patřilo to k smečkovému životu, občas bylo třeba přijít, popovídat se a poznat jeden druhého. Zrovna tu část poznávací rád vynechával. Mělo to ale i výhody - nové informace, nové vlivy, či jen spojenci. Jak by mnozí nazvali - "přátelé". Nyní to bral jako prostou slušnost se ukázat, když byl pozván. Byla to událost patřící členům Alo-peho rodiny a on si nechtěl nechat ujít příležitost, při které by se o nich dozvěděl něco nového. Bylo dobré znát členy vaší smečky. Velice ho lákalo představení o historii a ještě víc ho zajímali další vlci z rodu z Estrela do Norte, žijící mimo Přízračné. Procházel po louce vlčích máků a už z dálky poznával, že je na správném místě. Svou zbraň dnes zanechal v jeskyni i s postrojem, proto dnes jeho příchod nebyl doprovázen tichým řinčením řetízku. Zlatý náhrdelník, který kdysi obdržel od svého učitele, mu však stále visel na krku. Brzy už spatřil Venatora, Medika i Marielle. A i tvář ne příliš známou - Ryumee. "Buďte pozdraveni," oslovil je chladným tónem, když přišel blíže. Takovým, jako vždy. Nic nového. Rozhlédl se kolem, aby zjistil, že z Přízračných mimo rod je tu první. Zato spatřil jiné tváře, dosud neznámé. "Doufám, že nepřicházím pozdě," střihl ušima.

V tuto chvíli pocítil návrat trochy té otcovství, co v něm zbyla, ukrytá a nevyužitá z doby, kdy měl sám potomky. Nyní na ně mohl jen vzpomínat, protože byli mrtví. Neměl tehdy času se jim věnovat kvůli vůdcovství Společenství Milaga, pouze je vychoval ve světle rodu. A pak přišla válka. Hloupá, dlouhá, krutá. A jeho synové, se kterými se nesblížil tak, jak by si chtěl, v ní podlehli. Nepřál žádnému dalšímu mladému vlku, aby musel žít v takovém světě. A nepřál žádnému rodiči, aby přišel o své potomky. A teď, když tu seděl s Mari a viděl, jak nešťastná z života je, připomínalo mu to jeho dávné selhání. Ovšem zde nebyl až tak problém v rodičovství, pokud nepočítal Aaravosovu zaměstnanost a Sayeřin depresivní stav. Problém byl v tom, že ten depresivní stav se podepisoval i na jejich dcerce, budoucnosti smečky. Chyběli jí sourozenci. Smrt. Přichází nečekaně... A bere, co se jí zlíbí, nehledě na citové vazby. Další ze situací, kdy byl rád, že se emocí zřekl. Proto ho nevzala smrt Tenebris ani jiných členů smečky, i když s nimi třeba pár dnů před jejich posledním výdechem mluvil. Mohl sledovat bouřlivou hádku mezi partnery, ale totálně nechápat důvod. Doufal, že bude schopný Marielle pomoct. Svým způsobem, samozřejmě. Byl si však vědom, že kvůli Estrelácké výchově se musí pokusit nebýt tak bezemočním. To znamená... Nevychrlit na ni, že žal je hloupý klam, a že by ho neměla cítit, jako by to řekl kdysi svým synům.
Svěřit se se svými problémy byl začátek. Jen ať se vymluví - mnohdy bylo vskutku lepší příčinu svého smutku někomu vlepit do tváře. Dostat ji ze sebe, protože dusit to v sobě nemělo smysl. Fialové vlčici to šlo stěží. "Kráčet s hlavou svěšenou není ta cesta, kterou hledáš, dítě," vydechl. Nedíval se na ni, ale někam do dáli. Nechtěl, aby se cítila provinile za to, že v jeho přítomnosti pláče. "Život je jen chodící stín. Chudák, který se naparuje a trápí na jevišti, aby se o něm vzápětí už neslyšelo. Je to příběh vyprávěný idiotem, naplněný zvukem a zuřivostí, jež neznamená nic. Vždy přijde čas, kdy na té scéně zůstaneš stát sama, protože všichni ostatní už padli. Samota, které čelíš, je jen tvá. Nikdo ti jí neveme." Odmlčel se, aby jí dal čas jeho slova vstřebat. Ne, že by mluvil rychle nebo nesrozumitelně, ale možná používal jiný jazyk než ten, na který byla zvyklá. "Však zamysli se - ve skutečnosti nejsi tak sama, jak se můžeš domnívat. Pozvedni hlavu, povznes se nad situaci, a okusíš, že ten prostý život není vším. Smysl je to, co ho dělá snesitelným. Něco, co tě učiní jedinečnou. Něco, co po sobě zanecháš. Možná to nyní hledáš, Marielle." A to bylo něco, co jí mohl jakožto alfa docela snadno zajistit. Zvednout se a jít něco dělat byla nejlepší věc, kterou v téhle chvíli mohla udělat. Přijít na jiné myšlenky. Byl ochotný jít s ní, aby jí v tom podpořil. Spižírna před zimou potřebovala pořádně naplnit. "Netrap se nad rozlitým mlékem. Nemá to cenu. Zato smečka by v těchto dobách jistě využila tvé pomoci," pohlédl na ni. Úsměv na jeho tváři sice nespatřila, ale jisté povzbuzení a podporu vyjadřoval. Tedy, aspoň se pokusil.

Ať už byl v tu dobu Alo-pé s Přízračnými nebo ne, on měl poznatky pouze od Pandory a ze svých pozorování. Měl za to, že takové anonymní uskupení by mohlo fungovat - a vlastně by bylo neskutečně výhodné - ale mohlo to držet při sobě jen s pevným vedením, které Přízrační tehdy neměli. Reinu nepotkal, ale Santina už poznal, no neudělal na něj přílišný dojem. Artemisia to dala do pohybu. A ačkoli z konceptu Přízračných vytáhla onu anonymitu a přiblížila je klasické smečce, bylo to lepší, než dřív. Zaujatě si poslechl Lopeho pohled na věc. "Město, jistě, sídlo kultu. Měl jsem tu čest mluvit s některými jejich členy. Velmi různorodé povahy. Jedni jsou roztěkaní a agresivní, s druhými je i řeč. Varovali mne, že do města je nevěřícím vstup zakázán, však nemyslím si, že zde nebo v kotlině by byli nebezpečím. Jejich místo je ve městě, nemají důvod jej opouštět." Nebylo to tak, že by je bral na lehkou váhu, ale dokud byl aspoň pár kilometrů od města, neobával se těch iracionálních fanatiků. Možná měl však staré informace. Měl bych zvážit návštěvu. Či spíše... Audit s jejich vůdcem. Mimo město. Otázkou bylo, jestli v kontaktu s kultem vůbec začínat, když prosazovali politiku přesně opačnou té, ve kterou věřil S'Arik. Neřídili se logikou, jen svou vírou, které absolutně nerozuměl. Možná bylo lepší zůstat tiše. "Neříkám, že nové myšlenky jsou špatné. Však přináší i riziko. Někteří se změně budou snažit zabránit, aby udrželi staré pořádky. A někteří se budou cítit ohroženi. Tak či tak... Strach není dobrým pánem." Bylo možné, že příchod Přízračných k hranicím Ignisu v ohnivé smečce ve skutečnosti vyvolal strach? Nebo závist? Každá smečka už mohla být brána za hrozbu. Při pohledu z druhé strany i Přízrační se mohli pro neznalé či paranoidní vůdce zdát být hrozbou.