Príspevky užívateľa

Schváleno

Ahojky,
povaha, minulost i magie má spoustu gramatických chyb. Děláš hrozně dlouhá souvětí, klidně to rozděluj na jednotlivé věty, bude to lépe srozumitelné.
- Např.: "...Může vám přijít dost nepříjemný a nepřístupný, ale když toto chování přetrpíte otevře se vám druhá část kůže, která je již měkčí a někdy ho uslyšíte se i zasmát, začne být příjemnější a pustí si vás o trošku blíž tady máte už skoro vyhráno a zbývá vám poslední část kůže, kam si, ale nepustí nikoho komu nedůvěřuje plně."
- Správně: "Může vám přijít dost nepříjemný a nepřístupný, ale když toto chování přetrpíte, otevře se vám druhá část kůže, která je již měkčí. Někdy ho uslyšíte se i zasmát, začne být příjemnější a pustí si vás o trošku blíž. Tady máte už skoro vyhráno a zbývá vám poslední část kůže, kam si ale nepustí nikoho, komu nedůvěřuje plně. - stačí počítat přísudky
Shoda přísudku s podmětem: ... tekly mu slzy.

Doporučuju si to hodit do wordu nebo do google documents, ono ti to samo řekne, kde máš chyby.

Zbytek ok, opravu pošli sem pak

Zdravím,
v písemnostech vše ok, v magii prosím o nějaký způsob obrany nebo omezení. Můžeš toho dosáhnout např. ochabnutí oběti lze narušit překvapením Anniky/zvířata větší než je sama neovládne nebo jiné omezení související s typem cíle/zkrátit dobu transu.

Jaká byla pravděpodobnost, že by i jeho bratr dorazil do stejné říše jako on? I když, ono říše se o Norestu říkat příliš nedalo, porovnávajíce ho s Henobem. O to menší byla pravděpodobnost. Narazil snad Aikan stejně jako S'Arik na moře a zastavil se kvůli němu s myšlenkou, že dále cesta nevede? Nebo vedl svou cestu přímo za ním, aby mu řekl, co se ve Společenství od jeho odchodu dělo? Ať byl důvod jakýkoli, klidně i prostý pud jít za poznáním, Dasurk byl nesmírně rád, že svého bratra vidí. Vypadalo to, že toho už nikdy živ neochutí, takového rodinného shledání - avšak stalo se to, dělo se to, dělo se to právě teď, tady na hrázi. Fakt, že i tentokrát stál S'Arik v čele nějaké smečky, se mohl zdát absurdním. Jakoby toho vůdcování neměl dost, když se své role vůdce kdysi vzdal, dobrovolně. No, tady se aspoň neděly války. Obecně, Norest byl místem mnohem klidnějším pro život, než Společenství Milaga, ačkoli to nešlo porovnávat. Jiný kraj, jiný zvyk. Milaga byla napřed. A s mocí přichází zodpovědnost.
Počkal, než se černý vlk dostane až k němu. Stále mlčel. Mnozí by si to vysvětlili jako naštvání, překvapení nebo zmatení, bratři ale věděli, oč jde. No a pak tam stáli beze slova oba, hledíc na sebe. Ticho prolomil mladší. A starší kývl. "Vskutku, spoustu zim uplynulo," souhlasil, konečně nahlas. Než promluvil znovu, na chvíli se odmlčel, prohlížejíc si Aikana od hlavy až k patě. Zajiskřilo mu v očích, když zahlédl i známou Waru na jeho zádech. Zda-li se stále vyrábí, na to se musel také zeptat. "Rád tě vidím, bratře." Snad by se i usmál, ale za ta léta asi docela zapomněl, jak se to dělá. Emoce, ty stále potlačoval, aby ho nepřivedly ke zkáze tak jako jejich sestru. "Co tě přivedlo sem? Snad tuláctví? Nebo mi neseš zprávy?" Hlavně ať to nejsou špatné zprávy. Ne, byla to spíše řečnická otázka, co vše se událo v jejich domovině můžou probrat později. S'Arik nepředpokládal, že když Aikan vážil cestu až sem, že se nebude ochotný zdržet. "Jak tě znám, už jistě víš, že jsi vstoupil na území Přízračných, Aikane Tah'rezo wanehar." Používal ještě toto jméno? No, kdyby ne, jistě ho upozorní. On si svá rodová jména nosil hrdě. Ani však nelitoval svého rozhodnutí vstoupit do Přízračným.

Pěkné, schváleno

S'Arik tam nebyl v ten první moment, když vlčata nasála svůj první vzduch do plic. Nadechla se skutečného vzduchu, opravdového, čerstvého, vláčného a kouzelného vzduchu Starého hvozdu, který byl nejdůležitějším útočištěm smečky a rozhodně jeho důležitou součástí. Tak jako se oni sami, jejich noví podomci, měli stát významnou součástí Přízračných. Budoucí otec v tu chvíli možná jen zkrátka dával prostor vlčici, která jeho vlčata měla přivést na svět, a nebo - a pravděpodobněji - prostě měl práci. Známe muže, vždy mají něco na práci. Ani u tmavého to nebylo jinak. Mnozí by řekli, že by si tu práci vzal za ženu, kdyby mohl, vždyť ji vykonával s takovou chutí a přemýšlivostí... Naštěstí existovala věc, která mu byla tisíckrát cennější než dobře odvedená práce, ba i cennější než dobro smečky. Spěchal za zvukem, který zněl jako ono znamení.
Na místě už se nenacházela jen Nadehzda a Ryumee, ale i ty dvě zcela čerstvé kuličky života, které jim osud nadělil. Skrývaly se u maminky. S'Arik téměř zapomněl slov, jak jím ta chvíle uvnitř pohnula, zůstal chvíli stát na místě. Ne na dlouho. "Ryumee - děkuji," podíval se na šedavou vlčici s vděkem v očích. Rozhodnutí ji přijmout do smečky nelitoval - jen potvrzovala, že její rod stále ještě zastával své zvyklosti, že na vlky z Estrela do Norte stále bylo spoleh. Čas jejich potomků však byl už za nimi - nyní hleděli na záda potomků Milagy. "Tak je z tebe matka, Nadehzdo," pogratuloval bílé vlčici, která se konečně zbavila toho břemene pod srdcem. Vypadala, že i ji ti prcci nesmírně těší. Jak věděl, matkou byla poprvé, takže měla spoustu důvodů, proč na sebe být hrdá. Tmavý přišel blíže a lehl si k ní, pokud svolila, aby se na jejich novorozené potomky podíval. Jejich kožíšky byly v obou případech tmavé s zrzavými flíčky. Ono to bude lépe vidět, až povyrostou, ale už teď se S'Arik dmul pýchou, že rod bude pokračovat, a dokonce i dle očekávání, stále v té tmavé barvě jeho předků. Rod bude pokračovat i mimo Henob, mimo nebezpečí od nájezdníků a nepřátel rodiny, v klidném prostředí Norestu. "Povedli se ti. Děkuji," promluvil po chvíli, zcela očividně dojat touto chvílí. Ne, že by uronil slzu nebo něco takového, jen to ne, ale snad malé pozvednutí koutků se na jeho tváři objevilo. "Je to poprvé ve známé historii, co se vlčata mé rodiny narodila do světa mimo rodnou říši - avšak nezklamala. Hvězdy jim předpovídají zdárnou budoucnost. S pomocí zdravého rozumu a logiky." Narovnal se. Bezesporu byla toto poslední podobná situace, které bude svědkem. Věřil, že s Nadehzdou se o mladé postarají skvěle a ti rozumní a logičtí vlci z nich opravdu vyrostou. Nyní byl čas ty životy pojmenovat. "Jsou to synové nebo dcery?" Zeptal se. Ze shora to příliš posoudit nešlo. A ne, že by bylo jeho právem to zjistit.

Schváleno

Schváleno
*Magii mám, další char Kiler

Nejspíš si tolik navykl na společnost dospělých vlků, že mu teď přišlo podivně zvláštní mluvit s Finnem jakožto s mladým vlkem, jehož výchovu mají nyní Přízrační na starosti. Ne nepříjemné, ale určitě to byl nezvyk, jelikož už dlouho nepotkat nějakou mladou ovlivnitelnou duši, se kterou by se mohl o své vědění a moudrost podělit. Nepředpokládal, že vše bude pochopeno - a jak se již přesvědčil, svou klasickou mluvou by tu byl s vysvětlováním ještě dlouho. Potřeboval přizpůsobit slovník. "Ano. A čím blíže jdeš, tím je to větší. Pokud tedy není opravdu daleko, to změnu velikosti nevidíš. Tak jako u Slunce," pokusil se mu přiblížit funkčnost perspektivy. Okřídlený měl ještě spoustu věcí, co se o světu učit. S'Arik byl toho názoru, že nejlepší formou studia je přímá expozice. Pokud však žák dával přednost mluvenému slovu a fantazii, vyhovovalo to i jemu. "Jevy jsou nějaké úkazy, které pozoruješ očima. Pokud chceš odhalit podstatu takového jevu, musíš je prozkoumat. I tak je ale často neumíš vysvětlit, nebo je dokonce nevidíš, ačkoli jsou tam." Dostali by se do čiře filosofické debaty, kdyby zajížděl do podstaty, a tak se mu snažil dát co nejpřesnější shrnutí. Věda, to byla moc zajímavá věc. Měla tolik aspektů, které se daly studovat - a některé zatím nevysvětlil ani Nox sám, přestože je studoval už spousty let.
Teď byl opět čas, aby se ptal on. "Zajímá mě - kolik členů své smečky, Přízračných, jsi již poznal, Finne?" Jak je na tom se sociálními interakcemi mohla být přínosná informace.

Schváleno

Že práce ohledně smečky bylo bez funkčnosti Lexe více, toho si všimnul. Sám ji musel zastoupit. Nová energie z toho všeho kolem mu to však dovolovala zvládnout. Těšil se - ano, těšil se. Těšil se na nové zážitky, traumata i na probdělé noci. Počítal se ztrátou svobody, protože věděl, jak moc taková výchova zabere času a snahy, obzvláště pokud chce dodržet všechno náležitě dle dědictví Milagy. Docházelo mu, že nebyl v Henobu, což věci... Komplikovalo. Bude muset vše přizpůsobit a seznámit smečku s tím, aby na nové rozhledy byli připraveni. Ach ano, Přízrační - běžně by přítomnost vlků po nějaké té době nebyla problémovou, však pokud měl vést mladé ke stejným hodnotám, těm stejným, co byly kdysi vštěpovány jemu, možná bude trochu obtížnější ostatním vysvětlit, jak mladé smí ovlivňovat smí a kdy už je to mimo hranice. Ani takhle to však nepůjde, věděl to. Znovu, tohle nebyl Henob, nebylo to Společenství Milagy, kde by prostředí bylo sjednocené pod jeden ideál, dělající tak výchovu jednodušší a lépe možnou k ohlídání. Možností bylo také upustit od tradic. Možná neměl úplně na výběr než udělat jisté kompromisy. A pak tu byla ještě jedna divoká karta, a to matka těch brzkých potomků. Vzhledem k tomu, co si řekli, věděl, že toho proti příliš mít nebude, však jinak by tu nebyli, přesto měl sklon ji ze svého ze svého přemýšlení vynechávat a uvrhnout ji do částečné nevědomosti o tomto všem, o celém tom komplikovaném procesu, co je teprve čeká. Ne však dnes.
Smysl věty, kterou reagovala na své pečovatele, ho zarazil. Co ten ironický tón, myslela to humorně? Nedokázal říct, byl tím zmaten, což se projevilo na tiché trapné odmlce, které zabránit nedokázal. Už už chtěl něco říct, doptat se na více, když mu pravou podstatu té hádanky prozradila. On ten humor se mu stále jevil býti oříškem, ačkoli si zvykl, že tohle je Nadezhdin jazyk basic. "Pak jen dobře." Sice sám léčitelství a podobným věcem příliš nerozuměl, věřil však, že věrní a nadaní členi ano, přičemž dělají vše, aby březí matce ulevili.
"Čeká nás mnoho práce," souhlasil, "s tímto ti ulevit nedokážu, však na tu práci budoucí už sama nebudeš. Jistě bude všechno úsilí stát za to." Cítil nutnost ji aspoň trochu uklidnit vidinou dobré budoucnosti. "Jak ještě dlouho?" Zeptal se při pohledu na její tělo. Že nesla ke své váze ještě hned dvě vlčata, to netušil. Ve skutečnosti i ulevit jí mohl, ale neudělal to. Nechtěl jí plést mysl vlastními ranami, sám měl teď v hlavě dokonalé včelí hnízdo myšlenek a otazníků více, než by si přál. Použití magie by mohlo ohrozit zdraví jak jejich, tak to vlčat, tudíž to ze seznamu letělo pryč. "Přízračným se daří. Nebe je klidné, hranice podivuhodně tiché, mlžní jeleni v bezpečné vzdálenosti a vlčata Kory jsou učenlivá a už téměř samostatná. Za nějakou dobu proběhne výměnný pobyt s Nihilskou smečkou a Waya byla jmenována Coelo Astrálem," shrnul jí události v okolí. Sama poslední dobou seděla asi jen tady a v okolí, takže hádal, že trochu nadhledu uvítá, i když jen takhle z druhé tlapky. "Já? Připravuji sebe i smečku. Přišel jsem s tebou probrat výchovu vlčat. Těch našich. Jak jsem dříve zmiňoval, Milaga má striktní výuku už od narození jedince až po dobu jeho připravenosti se zcela začlenit do společnosti. Rád bych je aplikoval i v tomto případě, je to bezesporu poslední generace, které to můžu předat." Přešel k věci a zasvětil ji do tématu. Bylo lepší to pořádně probrat, než dovolit, aby vlčata viděla mezi rodiči neshody. To vždy způsobovalo jen úzkost. "Nicméně chtěl jsem znát tvé vidiny a stanoviska ohledně jejich budoucnosti." Tak. Klasicky. You get, I get. Čas pro dělání kompromisů. Třeba bude mít lepší řešení pro to, jak chladnou logiku a disciplínu spojit s mírně kolidující kulturou Přízračných. Nápady měla vždycky skvělé - a však nad tím určitě také přemýšlela, když neměla nic jiného na práci.

Chladivá voda studánky obepínala jejich tlapky. Dodávala setkání grády. Hvězdná studánka už nebyla jen místem pro slavnosti a předávání smečky, ale i místem předávání zodpovědnosti - no a jistě jí bude užitku i v čase, až přijde na dospívání vlčat a další rituály. Nox měl plány, samozřejmě. Waya k nim nyní měla blíže, stejně jako měla blíže ke hvězdám, minimálně zde u studánky. Stál hrdě, však uvolněně před ní a pozorně sledoval i poslouchal, co ke své promoci řekne. Její formální improvizace mu byla jen dalším důkazem, že udělal správné rozhodnutí. Způsobovalo mu potěšení, že i ona si zaslouženě nově nabyté pozice vážila a přísahala. Přijal to s kývnutím, nebylo však třeba více slov. Uctivě sklonil hlavu a v tichosti ji vyprovodil na břeh. Klidná noc mohla pokračovat. A on mohl přemýšlet nad tím, co řekla. Přestože věděl, že má pravdu a její plnou podporu, už teď cítil, že svá nenarozená vlčata bude jen těžko pouštět z očí. Nejspíše kvůli minulé ztrátě potomků, která v něm stále vyvolávala neviditelnou bolest a pocit selhání. Na selhání dnes už nebyl prostor.
Na břehu se Nox posadil. Měl teď v plánu chvíli hledět na oblohu a hledat souhvězdí osudu, jestli nějaké náhodou zazáří. "Než-li tě pošlu odpočívat a plnit nové poslání, vyslechni prosím mé plány pro blízkou budoucnost. Brzy smečka přivítá nových potomků. Nadezhda je matkou, já jsem otcem. Nebude jim dáno jiné cesty, jistě i do tvého učení bych rád je svěřil, však dle dědictví a zákonů jejich rodu první týdny života stráví pouze s nejbližší rodinou v okolí úkrytu," oznámil jí. Bylo znát, že na kulturu své rodiny velmi dbal, a ačkoli se mohlo zdát, že trochu koliduje se zákonitostmi Přízračných, bylo to finální rozhodnutí a Waye ho předkládal, protože již rozhodl a ji prosil o jeho respektování. A také - Nihil k nám bude posílat své mladé na výměnný pobyt. O tom již víš, tvá role při tom nyní bude o to důležitější." Zprávy ohledně mezismečkových vztahů nikterak tajné nebyly. Týkalo se to všech, ale učitelů možná o trochu více. I on už měl na mysli několik věcí, které Nihilským mladým ukázat. To však již nebylo třeba rozebírat teď. "Děkuji ti. A ještě jednou, gratuluji. Dobrou noc." Rozloučil se a přehodil ocas na druhou stranu ve znaku, že domluvil.

Nebyla proti. Naopak, vypadala, že má právě teď noru celou jen pro sebe a že se tu patřičně nudí. Měla prostor, měla klid, smečku nablízku - co víc si mohla přát? Co tmavý ze své zkušenosti s březími vlčicemi věděl, byl fakt, že jim to mění charakter. Pamatoval si Nwod'reoku, která se za svého čekaní na mrňata proměnila v nelogickou, netýkavou, ale citlivou vlčici. Věděla Nadezhda o tom, že to patrně neude žádný med? Sám se k jejím pocitům připodobnit nemohl. Kromě toho, že nebyl vlčice, jeho role v tomto aktu byla trochu jiná. Nemohl její pocity sdílet či jí na té biologické horské dráze podpořit, ale dělal všechno pro to, aby jí byl nablízku. Možná neznal lásku, však oddanost v sobě nacházel silnou. Teď už to mezi nimi byla věc krve, a ta pečetí životy. Mohl jen vyhovět všem podmínkám, aby to čekání učinil příjemnější. Přes jejich - již veřejný - status, ho však i tak překvapilo, jak vážně přítomnost jeho osoby brala.
Uctivé kývnutí jí oplatil. Přistrčil k vlčici mrtvého zajíce. "Určitě máš hlad, najez se. Je celý tvůj." Nečekal díky, byla to povinnost. "Starají se o tebe Ryumee a Monty dobře?" Ne, že by na smečkové mediky šel řvát, kdyby ne. Nebo ano? Nějaký vliv však co si budeme, jako Nox smečky, měl. Zatímco jí nechal prostor k jídlu a odpovědi, popošel stranou, aby odepnul Iptar z postroje. Tmavou čepel opřel o bok jeskyně. Hned ze dvou důvodů - v domácnosti bylo slušné zbraně ke stolu nenosit a také to nebylo úplně bezpečné, zvláště v okolí něčeho, co by mohlo být zraněno jednoduše. Věděl, že by Lex protestovala, kdyby jí to napřímo řekl, proto ani svou zvedající paranoiu ohledně možných ohrožení nehodlal zmiňovat. Ne, že každé ráno obhlíží hranice, pravidelně kontroluje teritoria Nimlógů a dává důkladně sledovat aktivitu medvědů na celém teritoriu, to vědět nemusela. Bezpečnost měl vždy zvládnutou. Přesto se to mohlo zdát být... Nelogické. Jelikož se však S'Arik v nitru cítil v celém tomto čekání trochu bezmocný a nezapojený, byl to jeho způsob řešení problémů. Předejít jim. S myšlenkou, že pomáhá, tak už naplánoval i budoucnost jejich vlčat. Zpět však do reality, kvůli svým pocitům tu prioritně nebyl. Lehl si naproti Nade, aby se mohli dát do řeči, a pohlédl jí do očí. "Jak ti je?" Optal se s jistou starostlivostí, kterou jiní Přízrační z jeho hrdla neslýchali. Samo sebou teď patřila mezi tu hrstku vyvolených, kteří poznají i jeho méně ledovou tvář. Úsměv to sice nebyl, za emoce by se to však stále považovat dalo.

Waya byla svým způsobem podobná vlkům, které tmavý znal před lety. Vlkúm z domoviny. Právě onu slušnost, formalitu a vzájemný respekt bok po boku s věrností a cílevědomostí si cenil na svých blízkých nejvíce. A také upřímnost, abychom byli kompletní. Již bylo jeho posláním hodnoty své domoviny roznášet dál, i sem, mezi Přízračné - svoj moudroust, zkušenosti i smysl pro povolání a mír rozséval po tomto území i mezi jeho občany stejně ochotně, jako by rozsel vlastní popel. Zvykl si na pozivi mentora, jehož žáky je celá smečka. Udělat chybu znamená pochybit. Tuto vlčici tyto schopnosti jakožto Nox ani učit nepotřeboval, jelikož si k nim našla vlastní cestu.
Nejspíše Wayu svým oznámením překvapil, avšak nevypadala, že by potřebovala přílišného rozmýšlení. Spojení pozitivní akční energie s vědomostmi dávala jasnou odpověď na obě jeho otázky, které si ještě nedávno kladl. Kladl si tyhle otázky u každého člena smečky. Nehodlal protahovat formality. Sice neměl k hvězdám tak důvěrný vztah jak se možná mohlo zdát, jelikož byl vlkem logickým - a logika přítomnost vyšších sil popírá - neměl tak osobní vztah ke kultuře Přízračných jako měla Artemisia, vnášel do věci kus sebe a se snahou zachovat věci aspoň krásné a mýtické, rozhodně nepolevoval. Možná estetičnost tak hluboce nevnímal, dokázal však vycítit, že ostatní vlci na jisté rituálnosti často přímo lpí. "Pak ti to místo bylo zaslíbeno," přikývl s přivřením očí, čímž přijal její rozhodnutí. Že neodmítla byla jen dobrá zpráva - byla připravená. A ještě zmínila svou návštěvu Hvězdné jeskyně. Jak magické - byl to osud?
Tmavý jí pokynul, aby ho následovala. Vydal se do vody. Na tomto břehu byla voda ještě daleko od břehu mělká a průzračná, sahající sotva po kolena. Asi deset metrů od souše se Nox zastavil a zcedl hlavu, zdůrazňujíc důležitost tohoto momentu. Jakmile byla vlčice dost blízko, přistoupil k ní a čumákem se dotkl jejího čela. "Wayo Guardiano Nell'ombra, tímto ti já, hvězdy i Přízrační svěřujeme svou víru a budoucnost nových generací. Je od tebe očekáváno, že předáš mladým jak své vědomosti a zkušenosti, tak i svůj smysl pro loajalitu a ctění tradic Přízračných. Vše v nejlepším úmyslu. Služ a konej, ja srdce zavelí, však vždy haj zájmy našich potomků, jelikož staniš se jejich hlavní oporou a společností... Obloha jest mi svědkem, že Přízrační mají novou Coelu." Když domluvil, poodstoupil od ní a se zavřenýma očima obrátil tvář k nebi. Normálně by Coele tolik kulturní pozornosti nedával - však Astrál byla pozice, kterou uznával za nejdůležitější. Obzvláště teď, když vlčat mělo být tolik.

Jak dlouho to už bylo od chvíle co se s Nadezhdou bavili o rodině a rozhodli se si jednu založit? Už pěkných pár měsíců. A v tom byl ten problém. Čím blíže to bylo, tím více o tom S'Arik přemýšlel. O výchově, o budoucnosti smečky, o možných prolémech... Co všechno se mohlo zkazit! Své obavy ovšem najevo nedával. Věřil ve své zkušenosti a inteligenci matky vlčat. Nerozmyslel si to, to ne - však to bylo hezké mít druhou šanci nechat rod pokračovat, když poprvé to překazila válka. Už nebyl nejmladší a věděl, že teď už má poslední šanci a příležitost zanechat na zemi svůj životní odkaz v podobě nové generace. Měl co nabídnout i jinak - však ve své jeskyni měl spisy a náklesy plné znalostí, které za celé roky života i cest shromáždil - co si však budeme, pokud nebude nikoho, kdo v nich dokáže číst, dlouho by takový odkaz nepřežil. Nejdůležitější z těch znalostí se však i tak skrývaly v moudrosti, kterou nikomu skrz kámen a papír nepředá... Jenže brzy přijdou následky toho rozhodnutí. Následky se čtyřma nohama, chlupaté koule plné života. Když hvězdy dají, tedy. Důležitý úkol stál před ním je vychovat. Před nimi. Nadezhda měla být matkou. I ona si stanovila a jistě i stanoví podmínky. Vždyť co dělal do teď on? Řídil smečku, vysedával ve svém úkrytu a po očku sledoval, jak přímo před očima té zakrslé mrzácké vlčici břicho roste. To ona ten odkaz nosila pod srdcem, za což si zasloužila jen a jen respekt.
Právě tu stránku budoucnosti se dnes rozhodl nakousnout. Nejlépe i vyřešit zcela, pokud se zadaří a biologie nezasáhne. Mířil do úkrytu, na zádech Iptar, v tlamě čerstvého zajíce. Občas měl pocit, že nosit jídlo březím matkám je jeho hlavní funkcí, jelikož mu na mysl přišla i úsměvná vzpomínka na Koru a její mladé. V okolí létal i ten velký černý pták. Mnozí by ho nazvali poslem smrti - my tu ale přece na stereotypy nevěříme. Vysoký vlk vstoupil do nory. Díky práci mediků byla vybavená množstvím bylinek a léčivých rostlin. Uklidnilo ho to. "Nadezhda," oslovil ji svým klasickým klidným chladným tónem, když zajíce složil na zem. Chtěl jí dát prostor zareagovat, než na ní vychrlí své myšlenky. Kdyby zrovna nebyl dobrý čas a ona by nebyla v náladě, respektoval by to.