Príspevky užívateľa

Starý lex zaslechl krátké vytí, co se nad krajem sneslo. Nejdříve mu nevěnoval pozornost, protože nebylo naléhavé a věděl, že jiní jsou v terénu, ale jak tak seděl, uvědomil si, že ten hlas zná. Doslechl se o tom, že jeho nejmladší syn, Evar'la, se vrátil do Norestu. Kolik toho asi viděl během cest? Poznal svět dostatečně, aby byl připraven ho brát zodpovědně? S'Arik se svým synem nikdy nebyl zcela spokojený - prve ho osud obdaroval špatným zdravím, potom s ním přišla smrt S'Arikovy partnerky, a potom se... Bez jediného slovíčka ztratil. Co mohl stařec udělat? Nic. Několikrát přemýšlel, zda ho vykázat z rodu, ale neudělal to. Zatím.
Vlk nespěchal, když kráčel po území. Chodil poslední dobou nalehko - z postroje se zbraní ho totiž už skutečně bolela záda. Cítil, že už to nebude trvat dlouho, než nadejde jeho čas. Stále to byl ovšem čilý senior, co se tvářil tak jak vždycky. Teď ovšem jeho chladný výraz podtrhovaly ještě vrásky. Pomalu přešel hráz a poznal, že přibližující se skvrny jsou jeho cílem. Potřeboval si potvrdit, jestli se skutečně jednalo o jeho syna, či si jeho hlava jen vymýšlela. Přiblížil se přímo ke konverzující dvojici, a jakmile si na ně skutečně pořádně dokázal zaostřit, posadil se a prozatím jen zpovzdálí pozoroval a poslouchal. Probodával pohledem Evar'lu, ale pokud se nezapomněl kývnout Ryumee na pozdrav. Chtěl něco?

Přejel si vlka ostrým pohledem, když se vylekal jeho příchodu. Odhalovalo to nepozornost? Vinu? Hloupost? S'Arik ani nehnul brvou, pouze přišel dřív a vyslechl si odpověď na otázku, kterou položil. Obsáhlá odpověď plná cenných informací ho z předchozího špatného závěru o Everettových schopnostech pozorování vyvedla. "Co bylo předmětem vašeho sporu?" Ptal se. Všiml si, že se hádali, nebo minimálně že to v rodině Estreláků nebylo tak růžové. Ordo sledoval a sledoval bedlivě všechny, obzvláště ty, kterým plně nevěřil. Everett... Patřil mezi ty, kterým nedůvěřoval z každým úkolem, už kvůli oné neklidné domácnosti. Ledový pohled seveřana rozhodně nesouhlasil s tvrzením o tom ještě nemohu říci, stejně jako s tím, že si Ghu'lass snad hledal lásku. Nebylo to jeho vlče, ovšem, ale stále se mu nelíbilo, že se kvůli něčemu tak zbytečnému jako byla láska někdy mohlo něco... Pokonit. A že by to snad byla M'Raan, ona záhadná láska? Pochyboval. Minimálně jeho dcera věděla, že není na ní si vybrat partnera. Nebýt zákonů onoho rodu, snad by i zvážil toto propojení rodin. "Starám se o smečku, jako vždy. Roihu s M'Raan přinesli informaci, že můj ztracený syn, Evar'la, se pohybuje v Norestu." Prohlásil jako fakt, když byl i on tázán. Nepotřeboval k tomu sdílet své komentáře a názory, přestože v něm stále ještě nenavrácený syn vyvolával určité nemilé myšlenkové pochody.
"Přisedni si, Everette," rozkázal klidným hlasem své aestě, a sám se posadil. Chápal jeho touhu po tom si také jít sehnat snídani, ale zároveň chtěl šetřit svým časem. Sklonil se ke svému zajíci, přidržel ho tlapou a utrhl z něho nějaké části, které přisunul ke svému společníku. "Smečku v současnosti provázejí poklidné časy. Nová hráz drží, nemáme ztráty, je vhodná chvíle se soustředit na naši budoucnost. Jsi astrálem, Everette, to je důležitá role, jež bývala a stále je i v mé správě. Co pokládáš za důležité vlčatům Přízračných předat?" Jeho slova indikovala, že tohle bude jedna z těch složitějších konverzací. Či dokonce zkouška, soud o tom, zda si Everett pozici astrála zaslouží? A zda si zaslouží Ordovu důvěru?

Schválené

Svou relokaci z Henobu do Norestu sice S'Arik nemohl nazvat výhodnou či zvlášť obohacující, ale plnil tu, co původně chtěl - sbírat vědomosti a v klidu dožít. Ach, jakými dramaty si zvládla projít smečka velikosti Společenství i za krátkou dobu - to tady ale neexistovalo. Norest byl místem... Spíše osobních konfliktů, než válek a jednání. Pravda, že tu byly pokusy pozvednout barbarskou náturu této země, jako ples či workshop, ale to nebylo dost.
S'Arik měl brzy předat velení své smečky, a ponořit se snad to klidné konečné fáze života. Docházelo mu, že na poměry Henobu ještě věk na umírání až tak neměl, ale zde... Cítil, že další zimy se nedožije. A možná to tak bylo lepší. Na svá stará kolena měl však díky celoživotní dobré životosprávě velmi dobrou fyzičku, a i když jeho srst už řídla, stříbrněla a odhalovala staré jizvy, pohybu byl děd schopen dobře. Vydal se k řece rozjímat - ach, kdyby tušil, na koho tu narazí!
Procházel se kolem řeky, vybaven jen svým zlatým náhrdelníkem. Zpozoroval tmavou skvrnu v dáli a když se přiblížil, pach a pak i zrak mu prozradily, že se jedná o tmavou vlčici. Nejzvláštnější bylo, že její rysy poznával, a byly mu velmi povědomé. "Buďte zdráva. Henob jest vzdálený od zdejších končin. Poznávám ve vás povědomé rysy - jste Milaga, nemýlím se?" S'Arik se zastavil, když byl blíž, a zvedl hlavu. Tázal by se opatrně, jenže v jeho hlase nebylo slyšet citového zabarvení. Stejnětak jeho výraz pokrývala ledová maska.

Území spojenců jeho smečky bylo skutečně malebné. Údolí uzavřené mezi horami jistilo nihilským částečné bezpečí a společně s jižní polohou dodávalo unikátní druhovou bohatost. Starý vůdce Přízračných sice nedokázal pojmenovat každý organismus, ale přesto si všímal, jak se vegetační stupně cestou vzhůru z nízkého stupně termofytika mění až do montánního stupně oreofytika, nebo-li horských smíšených lesů. Horská louka tu tvořila ostrov, co působil téměř subalpínsky - ale zas až takové převýšení hory nihilu nenabízely, leč tu díky jižní expozici na skalách i ona alpínská flóra rostla. S'Arik tu však nebyl pro to, aby obdivoval vegetační stupně, ba si jich ani v tomto pojmenování nebyl vědom - měl důležitější úkol.
Do Nihilu přiše kvůli rodině, a té se také hodlal věnovat jak jen mohl. Možná už byl stár, ale měl mnohé zkušenosti - a kým by byl, kdyby je nepředal mladé generaci? Po nocích se mohl akorát mračit nad jejich zkažeností a přemýšlet, čím to bylo. Byl Norest příliš pohodlný pro výchovu správného Milagovce? Byly emoce vlků kolem příliš škodlivě vlivné? Ze všech vlčat svého syna jeho pozornost nejvíce upoutal Arrakis. Nejen protože fyzicky zdědil nejvíce znaků svého rodu, ale i proto, že prokazoval zájem o válečné řemeslo. Chtěl vědět víc, a to se cenilo. Bylo jednodušší učit někoho, kdo zájem má - jak moc odlišné představy o této lekci však děd a vnuk měli?
Přinesl si i svou zbraň, kterou měl upevněnou na postroji. Stál u stromů ve stínu před sílícím sluncem, a když uviděl vzrostlého vnuka přicházet, vydal se mu naproti. "Arrakisi," pozdravil ho kývnutím, na tváři jen štiplavý led bez příměsi emoce. Slyšel, že se princ nihilský již o boji učil, přesto si ho hodlal prověřit. Zastavil se a pohlédl mu do očí. "Jaká jsou tvá očekávání od této lekce?" Položil první otázku. Mohli se soustředit na to, co by si princ přál, anebo také ne.

V určité míře obdivoval, jak moc Ciela téma zbraní zajímalo, a jak moc si tímto očividně šplhl. Zajímavý tmavý vůdce byl, to nemohl popírat - už jen tím, jak moc se od zdejších lišil svým původem, dovednostmi a filosofií. Každý tu byl něčím výjimečný, ať už způsobem, který považoval za užitečný nebo zhoubný - ale každý měl něco, z čeho se sám mohl učit. U mladého venatora mohl třeba trénovat svou trpělivost. "Znalost a dovednost jsou věci docela odlišné," namítl, aby uvedl obdiv na pravou míru. Nepotřeboval být uctíván, aby znal své dědictví. Dobře věděl, že i on může prohrát - a o tom konec konců svědčily četné jizvy, které skrýval pod srstí. "Ale jsem trénován, abych v boji obstál, ano. I protivník však může být silný, a boje se zbraní mají i své nevýhody..." Neplánoval Cielovi vyprávět o válce, pokud je k tomu konverzace nezavede. Obával se, že by takové téma těžko pochopil... Ale třeba se pletl. "Jako větší riziko vážných či i smrtelných zranění. Neopatrné či nezkušené zacházení může vést ke zranění i samotného držitele zbraně. Rovněž technika boje se zbraní se liší od barbarských způsobů, jelikož předmět narušuje tvé těžiště." Tmavý vůdce se postavil, aby popošel k Cielovi. Chlapec pomocí jeho předchozích slov o zbraních wara analyzoval i svůj meč, a S'Arik mu hodlal věnovat pohled znalce, když už předával své znalosti a měl zaujatého posluchače. "Ano. Ostří namířené k protivníkovi by přitom bylo toto zahnuté. Držadlo a tedy i tvé čelisti by totiž díky tomu byly chráněny tímto výběžkem." Ukazoval na části položené zbraně. Byl to podivuhodný kousek - asi nikdy neviděl takto zbarvený výtvor. Nejspíše šlo o výtvor lidský nebo magický.
Udělal zase krok zpět, udiven otázkou ohledně titulu. Ne, že to dal najevo, jeho výraz zůstával staticky klidný, a ne, že by takovou otázku nečekal - od Ciela přeci mohl čekat cokoli. Jenom nevěděl, jak se postavit k takovému obdivu, a jak chlapce vyvést z omylu, že je bezchybný, takzvaně úžasný. "Ne," odpověděl jednoduše. "Tento titul jsem získal v Henobu, v mé domovině. Je to zem mnohem pokročilejší, než Norest." Dal mu nějaký kontext. Ani on neměl pravomoc Ciela jmenovat válečníkem K'gonlash, i kdyby opravdu chtěl. Ctil zákonů domoviny - tyto tituly byly nepřenositelné, a pyšnit se jimi mohl jen ten, kdo si je zasloužil v místě jejich původu. "Avšak můžeš se naučit, jak se s tvým mečem zachází, abys ho dokázal využít stejně jako válečník. Zvedni svůj meč, Cielo." S'Arik naznačil k ležící zbrani. Pozvánka na hodinu boje se zbraněmi přišla, a měla proběhnout právě teď.

Schválené

Důležité bylo vyřízeno, zbytek mohli nechat na další den. Odcházel z tohoto rozhovoru s dobrou vírou, že smečka bude v dobrých tlapách, až tu jednou nebude. Ryumee měla podobný přístup, a starého logického vůdce samozřejmě těšilo, že byla ochotná ctít cíle, které pro Přízračné nastavil a ke kterým směřoval. "Dobrá." Ne, že by se bál, ale jistě to pomohlo klidu na duši, že estrelačka neudělá z Přízračných další ignis či kult, ale také bude cílit na rozum a pokrok.
"Hezký zbytek dne," oplatil jí s uctivým kývnutím. Měla jistě ještě práci, a S'Arik taktéž, ale proteď si hodlal užít chvíli klidu a rozjímání u Hvězdné jeskyně. Po rozloučení zůstal ještě chvíli sedět a hledět do kraje, sledoval ptáky v údolí a nechal si šedou srst čechrat vánkem. Klacek po jeho boku tiše ležel, tentokrát respektujíc fakt, že se ani jeho majitel nehýbal. Tmavý vůdce poté zavřel oči a ponořil se do meditace.

Po strastích, co si pro ně zima i její dohra připravila, měl S'Arik konečně čistější mysl a mohl se soustředit jak na osobní záležitosti, tak na individuální interakce se členy smečky. Plánoval cestu k Nihilu, aby navštívil svá vnoučata a rodinu svého bratra, nicméně první hodlal zhlédnout situaci na domácí půdě. Mezi Přízračnými se nenacházelo mnoho samic, všímal si S'Arik, ale o to víc mu bylo viditelné, když se někteří samci chovali nebo naopak nechovali tak, jak by od nich očekával. Měl pocit, že zodpovědnost se stává ohroženým druhem.
Hledal Everetta. Rohatý aesta a manžel Ordovy Lex dle svého přání obdržel povolení vykonávat profesi astrála, ale jelikož toto povolání bylo S'Arikovi obzvlášť blízké a pokládal ho za jedno z nejdůležitějších, hodlala si i o tom s vlkem promluvit osobně. S důrazem na onu zodpovědnost. Během hledání si ulovil snídani - zajíce, co se zatoulal do lesa a nebyl dostatečně opatrný. Musel přiznat, že lov už se stárnoucím tělem nebyl to, co bývalo.
Narazil na stopu vlka, kterého hledal, a i s úlovkem v tlamě se vydal za ním. Měl s sebou svou tašku, aby případně mohl sbírat věci, co potřeboval. "Everette," oslovil rohatého, když se svižným klusem přiblížil. Zpomalil a bez jakéhokoli váhání vykročil blíž, aby položil zajíce a mohl mluvit bez plné tlamy. "Jak se daří tobě a tvé rodině?" Mluvil chladně a bez emocí, jako vždy, ale ptát se musel.

Sledoval počínání vlčete s přísně analytickým přístupem. Chlapec couval, když se vysoký přiblížil, a jelikož ten ho rozhodně neplánoval někde nahánět a stále chtěl vést konverzaci, aby splnil své cíle, zpomalil a zastavil. Nebyl schopný se usmát ani změkčit svůj pohled a uklidnit vlče tímto způsobem, a tak aspoň nechal ocas se pomalu zhoupnout ze strany na stranu. "Průzkum okolí, tedy," zamručel, snažíc se imitovat nějakou zvědavost. "Štístko, je to tak? Já jsem S'Arik, vůdce tvé rodné smečky." Vzpomněl si na jména vlčat od Roiha a Anjel, a dokonce si i zařadil, že jen jedno z nich bylo obdarováno křídly. I na ty teď padl jeho pronikavý pohled - zajisté přemýšlel o tom, že mít ve smečce okřídleného vlka je výhodné, vzhledem k tomu, kolik jich měli jejich ohniví sousedé. Boj by byl nevyrovnaný, kdyby se teď smečky střetly, obával se. Důvod navíc ze zde přítomného Štístka vychovat někoho, kdo bude vlastenec ochotný bránit smečku. Těžko se mu to představovalo, když se vlče ve svém ústupu zaseklo o překážku. "I já jsem na průzkumu. Pátrám po shozeném paroží vysoké zvěře, chceš-li se připojit." Natočil své tělo trochu jiným směrem, nechávajíc volbu na vlčeti.

V porovnání to možná nevypadalo dobře, předávat smečku z jedné generace na generaci o dost mladší, ale S'Arik věděl, že tak to má být, a věděl to snad každý. Ryumee byla stále starší, než zbytek, a to jí přecijen v očích Orda dávalo trochu více moudrosti. Jistě měla ze života cenné zkušenosti, a že byla otevřená k tomu vyslechnout i jiné životní postřehy, to bylo dobré znamení. "Vůdce smečky je role učitelská více než která jiná. Nejde pouze o organizaci smečky a řešení problémů, ale taktéž jsi pasivně vzorem mladším a těm, kteří se vzhlížejí na tvém místě." Jak to který rodič a vlče viděli individuálně, to už nebylo na jeho ovlivnění. On se vždy snažil být dobrým vzorem, a přestože sestoupení z této funkce neznamenalo, že s tím přestane, číslo jedna již brzy přejde na Ryumee.
Ačkoli neuměl být kdovíjak expresivní, dal najevo, že bude při své lex na nové pozici stát, a ona se mu odvděčila tím, že mu přislíbila pozici lexe. Přikývl, přijímajíc to s pokorným mlčením. Odpovědnost za rozhodnutí ovlivňující celou smečku sice přebíral vůdce, ale ona rozhodnutí nikdy nedělal sám. Od toho byli další vlci, které hrdě či méně hrdě nazýval svými poradci a zástupci. "Je to to nejmenší, co můžu udělat. Záleží mi na budoucnosti smečky, ačkoli nebudu moct být navždy její součástí." Nic nebylo navždy, ale doufal, že Přízrační ho přežijí ještě po dlouhá a dlouhá léta. Pokud tomu mohl pomoct tím, že předá své zkušenosti a vysvětlí názory, byl více než ochotný tomu věnovat čas.
Nadechl se a vydechl. Ryumee tedy nyní věděla o své budoucí roli - a on věděl najistotu, že jeho čas Orda skončí šťastně, nikoli smrtí, která snadno kazila obrázek o dotyčné osobě. "Coelám vyřídíme novinu o tvém povýšení. Společně." Před zbytkem smečky včetně rodin o tom zatím hodlal pomlčet. Obvykle netajil žádné informace, ale toto bylo důležité prohlášení, kterému by drby neprospěly, obával se. "Potkáme se zítra v Jehličnatém lese, probereme další věci. Máš ještě otázky?" Měl v plánu začít její vzdělávání politikou a písmem, ale byl otevřený všemu, o co si řekne. Pro dnes byl připravený toto setkání pomalu rozpustit. Moc nerozuměl, proč vlci potřebovali tolik času na zpracování život-měnících zpráv, ale hodlal jí ho dopřát.

Schválené

Přemýšlel, kam až by takové spojenectví mohlo dojít, kdyby se snažili více. V Norestu bylo mimo pokojného dožitím jeho plánem pozvednout úroveň společnosti a vzdělanosti, rozšířit povědomí o psaní a sjednocení společných zájmů. Cítil bezmoc, když věděl, že už takových věcí, co trvají roky, nedosáhne, ale mohl doufat, že aspoň některé potomky své rodiny vychoval dostatečně dobře, aby pokračovali v plánu. Pokýval na její odpověď k rodům. "Překážky překonají, jak se od nich očekává." Příliš nepochyboval o tom, že většina norestských milagovců bude přínosná svému okolí, ale stále se bál, že nedožijí standartům, co byly nastavené. Byli oproti jiným členům rodu, na které vzpomínal ze své domoviny... Křehcí a labilní, nehodni svého jména. Jediný důvod, proč je stále toleroval, byl fakt, že byli ještě mladí a formovatelní, a také protože muset je vydědit byla asi stejná potupa jako je tolerovat dále. "Bylo mi ctí poznat tvého otce. V mnohém se mu podobáš." Vzpomínky na Alo-peho měl smíšené, ale shodovaly se na jednom - vážil si vlka s odpovědností a jasným názorem. Byl jedním z těch, které by asi také uvítal na pozici vůdce radši než jeho mladší spawn v ženském rodě, ale nemohl si vybírat.
Informaci o Ghu'lassově směřování přijal kývnutím, a potom už přišlo odhalení. Sledoval její reakci bez špetky emoce, ale s narovnanými zády. Chtěl jí dát přehled, proč došel k takovému závěru, ale došel k názoru, že zde udělá uctivé mlčení více. Ona dávala důvěru v něj, byl čas, aby vrátil stejnou měnou. "Existují dovednosti, které si jako Fortis budeš potřebovat osvojit - některým tě naučím, dokud budu moct, k jiným si budeš muset cestu najít sama pílí a zkušeností. Role, kterou budeš hrát, je náročná a dlouhodobá, ale nebudeš na ni sama. Věřím že je to role, na kterou jsem tě já, smečka i osud připravovali." Nemotal sem hvězdy, protože to bylo jeho rozhodnutí. Kdyby se Ryumee ukázala být špatnou vůdkyní, byl ochotný uznat chybu úsudku a nést za to zodpovědnost, ne to svádět na abstraktní entity. Odmítal marnivé myšlenky typu i když je toto špatně, chtěly to hvězdy, a proto je to správné. V jeho očích si nikdo ze smečky nezasloužil trpět, a vůbec ne kvůli své víře. "Obávám se, že další zimy už se nedožiji, proto se vzdám svého postu a svěřím smečku tobě jakmile budeš připravená. Přízrační v minulosti vždy trpěli na nestabilní vedení, které odešlo, zemřelo či zmizelo, když to nebylo očekávané - a to je čas změnit. Někdo by jim měl ukázat, jak se to dělá správně." Poslední větu vyřkl tišeji a pohled upřel zase do kraje. Vůdci museli být silní nejen pro sebe a svou rodinu, ale hlavně pro celou smečku. Nebylo to tak, že by všechen osobní život šel do ústraní, to ne, ale jako vůdce pociťoval nutnost mít oči i uši všude, a to znamenalo přinášet oběti jinde. Nebyl na to sám - Ryumee, Timothée i Hariuha byli schopnými vlky, a v tento moment jim byl téměř připraven smečku předat. "Neopustím Přízračné, a pakliže o to budeš stát, zůstanu ti po boku jako Coelo astrál či Lex. Plánuji ale trávit více času s rodinou." To, na co neměl doteď tolik času. Tmavý vůdce se odmlčel, nechávajíc estrelačce prostor pro reakce.

Nihil. Dřív pouhý spojenec jeho smečky a domov ne zcela povedených potomků jeho mrtvého bratra, dnes domov jeho povedeného nejstaršího žijícího syna. Aspoň doufal, že A'Kaza zůstal věrný všemu, čeho ho učil, a na čem si zakládal. Snad nikdy nebyl tak dlouho mimo dohled - a přestože otec věřil, že syna vychoval dobře, že ho připravil na život a vštípil mu důležité hodnoty, kousíček v něm se obával, že by mohl dopadnout stejně špatně jako třeba takový Arkáda, kterého by S'Arik pomalu radši odstanil z existence, než uznat, že jsou příbuzní. To byla ale dlouhá doba, co se viděli, ne? Byl čas navštívit rodinu nejen proto, že byl otráven jejich chováním a zaslepeností, ale i protože si přál rodině ukázat, že skutečně mají příbuzné, co mají co nabídnout a které je dobré mít v rodině. Stejně jako každý člen Milagy, i on si pamatoval své vzory a dbal na to, aby reprezentoval jejich i své ideály s veškerou snahou, kterou byl schopen vynaložit.
Výlet k moři už nebyl tak jednoduchý, jak si ho pamatoval. Stáří se začínalo ozývat, a nejenže už neměl takovou výdrž a několikrát si po cestě dal přestávku, ale i zrak mu poslední dobou začínal ochabovat. Přišlo mu namysl - bylo to psaním pozdě do noci? Mohl si za to sám, nebo to bylo přirozené? Jakoby nebyl šedý dostatečně, stříbrná vlákna se vpředla do jeho srsti více, a on neměl takový smysl pro styl, aby je vytrhával. Srst severského vlka rovněž začínala pomalu řídnout, a při bližším prozkoumání byly zřetelné i četné jizvy, co pod ní skrýval. Šel v plné polní - postroj, zbraň, náhrdelník, taška s psacími potřebami a dokonce se k němu přidal i nezvaný doprovod v podobě černého krkavce. S'Arik nikdy fenoménu mazlíčků nerozuměl, ale po letech obvyklé ignorance vůči velkému krkavcovitému ptákovi ho nejspíš... Přestalo bavit být bezúčelně sledován a pronásledovan, a tak nepojmenovaného obdařoval téměř vědeckou pozorností ve snaze zjistit, jak by mohl být užitečný. Krkavec, nadšený z nové hry, se proto zdržoval poblíž tmavého vůdce častěji.
Vrcholy Klenovských kopců indikovaly, že cesta je téměř u konce. Pták se zvednul a vyletěl napřed, zatímco si S'Arik dopřál poslední zastávky a doplnění tekutin u řeky. Přemítal, jak budou vnoučata vypadat, když byla způli z materiálů rodiče, co fyzicky vypadal jako vše, jen ne Milagovec. A kolik jich asi bylo? Dvě, tři, či se opět vyskytla generace o sedmi sourozencích? No, přepokládal, že to se nestalo, protože by o tom jistě už slyšel. Zdejší smečky se ani zdaleka nemohly pyšnit takové úrovně, aby zvládly sedm vlčat. Co ovšem děda zajímalo ještě víc bylo, jak jsou na tom tato vlčata s výchovou, a zda-li skutečně mají předpoklady hodné úcty a pozornosti. Toto byl ve skutečnosti skrytý - či méně skrytý - test.
Úsporným klusem se dostal až k úpatí hor, a přemýšlel, jak oznámit svou přítomnost. Jak se ale ukázalo, to nebude nutné - nějaký hlouček rozmazaných postav totiž už čekal výše, a tak se neohroženě vydal do kopce za nimi.

Oba měli tedy zájem navštívit spojeneckou smečku. První, co ho v této souvislosti napadlo, bylo samozřejmě že si to musí načasovat, aby byl aspoň jeden doma. Svět se po zimě zase otevřel a přestože ctil a bránil svobodu, také měl rád přehled. "Naše spojenectví s Nihilskou monarchií se zdá být příhodné. Je mi známo, že Timothée u nich má profesní kontakt, díky kterému jsme získali lék na nemoc, co tu v zimě řádila. Měli bychom pokračovat v utužování dobrých vztahů. Psané vzkazy, jak předvedl Ancunin ve své zkoušce, vidím jako další krok k efektivní komunikaci, která se mezi smečkami tak často nevede." Jistě byla seznámena s návštěvou modré léčitelky z Nihilu na začátku zimy, jistě věděla o léku, když byla sama medic, a jistě se doslechla i o přijímacím rituálu svého příbuzného. Věřil, že Ancunin bude ceněným členem smečky, a vhodně nahradí ztráty. Také to byl konečně dospělý vlk, ne někdo, komu by mohl být S'Arik pradědem. "Jednoho dne spočine váha celého dědictví na jejich bedrech. Je na nás jim ukázat, že vzpomínat a ctít minulost a správné hodnoty je cesta, které by se měli držet." Tušil, že i Ryumee na sobě cítí nějakou odpovědnost za rodinu, a věděl, jak velká zodpovědnost může být. Nemohl jí být oporou - ani to neuměl - ale mohl jí být vzorem, minimálně v názoru, že by neměli nechat mladé dělat vše, co si zamanou. Tradice měly být udržovány, ne ztraceny v čase.
Potvrdila mu jeho domněnku. Evar'la se možná zle narodil, ale v syna byl ještě tmavý ochoten vložit naděje s řádnou tvrdou výchovou. Zdálo se, že se daří, než se jednoho dne prostě vypařil. Smiřovat se s tím, že to byla marná práce, nebude jednoduché. "Kterým směrem se Ghu'lass zamýšlí vydat?" Pootočil k Ryumee hlavu. Jako matka jistě věděla nejlépe, co její syn měl v plánu, případně co pro něj měla ona v plánu. Předpokládal, že si vybere cestu medica, když to bylo v rodině, ale lhal by, kdyby tvrdil, že neocení ve smečce prozměnu umbru nebo venatora.
Dokud se na to vyloženě neptala, neměl potřebu srovnávat její schopnosti s minulou zástupkyní této pozice. Možná si o ní nemyslel vše pozitivní, ale to se nedalo říct snad o nikom, koho S'Arik znal, i byť třeba jen ze slyšení. Měl tendence si dělat názory kritické a skutečné, nepodléhající nelogickým pochodům emocí. Málokdy si pak myslel, že se může mýlit, že? Ale poslední dobu cítil, že čas pomalu přichází, a že čistou mysl už nebude mít dlouho. Sám byl v pozici déle, než kterýkoli jiný vůdce Přízračných, a možná to nepokládal za náročnou práci, ale práce to konec konců stále byla. "Chtěl jsem s tebou mluvit o smečce," vrátil se k hlavnímu tématu dne a narovnal se. "Už je to přes dva roky, co vedu tuto smečku. Je mou vášní sledovat životy mladších generací, co u nás vyrůstají - avšak už nejsem mlád, a jednoho dne tu budete beze mne. Ryumee Estrela do Norte, chtěl bych, abys po mne přebrala roli vůdce a stala se Fortis Přízračných." Nechal jí čas, aby tuto realitu zpracovala, ale probodával ji přitom ledovým pohledem. Byl připraven mluvit dále, ale ani on si nemohl odpustit dramatický moment tohoto velmi nečekaného odhalení.