Príspevky užívateľa

CW: grafický popis

Tentokrát se nedočkal žádného odmlouvání. Cosi se rozhodně v Apollyonovi změnilo od té chvíle, co poprvé pohřbívali Ghu'lasse. Soupeřil proti tomu, čemu nevěřil, očividně, ale už se nezmiňoval proč tomu nevěří. Dřív to byla víra. Byla skutečně pryč? A bylo možné, že si na prozření přišel sám, i když už dříve šířil své lži dál? V jednom byla víra pravdivá. Vždy se v ní našel zrádce.
"Co plánuješ se svým životem dělat nyní?" Položil otázku. Byl normální život to, co Apollyon chtěl, když si byl schopný nějakou dobu žít ve fantazii?
Ovšemže i druhý aktér plesového skandálu byl potrestán. Syn fortis či sirotek, tak jako tak Přízračný. "Přemýšlel jsi o útěku radši než o tom čelit následkům za své činy?" Ale neutekl. Ano, bylo to třeba, aby se vrátil. Ne, že by byl nepostradatelný, ale jedině tak se mohl něco naučit. A i když S'Arikovi bylo jasné, že šedý není vlkem hodným Přízračných, ale zkrátka... Nerad viděl novou generaci klesat z kopce.
Na magie se mu nedostalo pozitivní odpovědi. S'Arik se přiblížil. Velmi se přiblížil. "Viděl jsi Ghu'lassovo tělo?" Stál teď Apollyonovi po boku a chvíli hleděl před sebe, snažíc se nemířit na Ryumee, ale spíše kamsi za Everetta. Toto pro jeho rodinu možná nebude příjemné. Výslech si ale žádal přitvrdit. Ledovým side eye šedého probodl, než spustil. "Cáry tkání, masa i orgánů valící se ze svých původních poloh, lebka bez očí, kůže bez srsti mladého, nadějného člena smečky... Ostrý zápach krve, která opustila tělo neplánovaně, bez varování a z ran, které byly smazány. Zranění, která vlk, ni žádná šelma, nezpůsobí, leč se podobají... Sežrání." Otočil hlavu, aby na mladého pohlédl oběma očima, a hledal v jeho tváři pochyby, přestože si sám zachovával na probírané téma jistě... Nevšedně klidný, bezcitný výraz. "Jak myslíš, že takové zranění mohlo vzniknout?" Rozhodně ne přirozeně. I magie měla své původce.

Medik se zapojil. Bylo to namístě, třeba aspoň k němu necítil šedý zášť? Kdyby ano, pak byl skutečně ztracen, že své ochránce a spasitele akorát hryže do prstů. "Mluvme nyní," nesouhlasil s Apollyonem, souhlasil s Timothéem, "ve větším měřítku vše se vším souvisí. Pokud nevidíš za spleti jevů, událostí, činů a následku, a nepídíš se po komplexním chápání - jak tato smečka učí - pak tě víra skutečně zaslepila." A oni to porozumění mít chtěli. Ono příště už totiž nemuselo přijít, a tak mu dali prostor pro vyjádření nyní. Otevřenou otázku v testu neměl nikdo rád, ale muselo na ni přijít, dřív nebo později.
Bylo možné, že říkal pravdu - starci se však tomu věřit nechtělo. Apollyona by popsal jako sociálně neschopného, ale asi ne přímo... Asociálního. Ukazoval se na akcích, komunikoval s vlky, jenže co se mu honilo hlavou? Kdoví. Možná dnes poví. "O jakém potenciálu hovoříš?" Pídil se po myšlenkách, když obešel okolo kolečko. Bylo to cosi normálního, jakože mohl dosáhnout uznání a povolání, či mluvil o plánu se zbavit jejich fortis?
Smysl to jistě nedávalo - jenže běžné vlky emoce ovládaly více než onen smysl dávající orgán. Obzvláště mladé vlky se sklony k rebélii, hm? "Zle. Co přesně se ti honilo hlavou?" Nemohl mít v hlavě jen štěrk, přeci to zvládne rozvést. Sabotování výslechu byl stejně jako lež trestný čin. Škoda, že nyní už věděli, že minimálně jednu lež vyslovil. "Jak potom vysvětluješ, že vyvolený padl?" Nic takového nebylo, to bylo jasné. A pokud neexistoval vyvolený, neexistoval ani náboženský důvod, proč nezabít.
Lex letmo pohlédl na odraz nebes v blízké hladině studánky. "Pověz, crono Přízračných, jakým vládneš magiím?" Zastavil se vedle vyslýchaného.

Bez řádné odpovědi. Ani o nějaké zamyšlení se nesnažil. "To dostane," odvětil stejně stroze. Bude to on či populace irbisů v Nízkých horách? Na tom už nezáleželo.
"Cesta za účelem přemýšlení, neužitečná pro smečku v krušných časech," shrnul si zase. Jak se jeden mohl opovážit při běžném životě 24/7 nemyslet na takové věci? "Dlouhá, dlouhá cesta. Dost dlouhá, abys se svými křídly zaletěl i do hor, kdybys pořádně nepřemýšlel. Či abys potkal svého známého z Azarynu, že?" Když nefungovala debata, musel zvýšit tlak. Mohl nyní dělat, že ví, že něco z toho, co šedý řekl, je lež. Věděli, že má Apollyon kontakty v Azarynu díky plesu, kde se s nimi bavil o víře. I přes vyslovený zákaz. Zda-li ho třeba nešel navštívit? Apollyon nemohl vědět, jestli s azaryňany třeba už nemluvili. "Ztratil jsi kvůli víře svou hlavu?" Mluv a kaj se, nenechej je čekat - nebo přijdou domněnky, a ty budou značně nepřesné. Ony už existovaly, ale třeba... Třeba mohly být vyvráceny. "Paměť, přátele? Jak jsi k tomu došel?" Pokračoval. Omlouvat se.
Ne nejlepší. I vězni zpívali více - jenže těm většinou někdo držel nůž u krku, jakmile jen jevili známky nesdílnosti. Měl by to zkusit zde? "Nazýval jsi ho zjevením." Připomněl a povzbuzoval, aby mluvil dál. Dal mu prostor mluvit, přitom se postavil a rozešel okolo šedého, ale vážnost si zachoval. "Co jsi k němu cítil, když odmítal? Co jsi sám cítil?" To bylo jasné, že nic dobrého. I na plese se to ukázalo. Ghu'lass byl také labilní fracek, to S'Arik nemohl popřít, ale taky byl... Užitečný. Ani on nebyl nadšen, že přišli o užitečného člena smečky. A že fortis nyní kvůli té události strádala. "Byl bys pro tyto pocity schopný zabít?" Hm?

To bylo tvrzení skoro pobavující, kdyby to jeden pochopil jako tvrzení o víře. Tolik halekání, tolik kopání kolem sebe - to se tolik bál o své pohodlí? Záleželo mu na tom, jak se s ním jedná? Známka nějakého normálního smýšlení, jen škoda, že měl už rejstřík tolik zašpiněný. Jistě, mohlo to tu dnes vypadat jinak - ale stále S'Arik mluvil jako běžně. Vzít si sem společnost vedení byla nutná kulisa, aby to bylo bráno vážně. Stařec se konec konců dokázal stále ovládat lépe jak rohatý. "Jaká je tvá definice spravedlnosti?" Podal zkoumavou otázku, když už o tomto hovořili. Správná definice totiž byla jen jedna.
"Zvěř?" O tom totiž z toho dne měli zprávy od lovců, zda-li zaznamenal aspoň stopy? "Aktivita Azarynské smečky?" Procházel přeci kolem, bylo běžné takové věci zkontrolovat. Zatím nedokázal, že by tam skutečně byl. "Myšlenky, které jsi zmínil?" Notak, proč to z tebe jde jak z ucpané odpadní trubky!
Potřeboval cronu nutit přemýšlet nad věcí, ze které mohl být teoreticky obviněn. "Jaký byl tvůj vztah s Ghu'lassem Estrela do Norte, Apollyone?"

Skutečně se v tom museli vrtat? "Hodláš se svého irracionálního přesvědčení držet jako své víry?" Protože jestli ano, bude toto hluchý bod dialogu. "Jaký výsledek soud vznese, pokud bude nutný, záleží i na tvém chování, mladý muži. Zde se obhajuješ ty, nikoli já či smečka." Provinil se, udělal chyby, to sám přiznal - tak ať se kaje. Ať se kaje a projevuje přitom základní respekt pro ty, kteří ho jsou ochotni trpět ve smečce i přes mnohá úskalí. "Není cílem tohoto procesu tě ze smečky vyhnat, pakliže si to nezasloužíš. Vládne tu odpuštění, ale i zákon - na to musí pamatovat každý, kdo chce žít mezi dalšími vlky." Respektuj a budeš respektován. Nic nebylo zdarma a lex nebyl v pozici toho, kdo by se musel kát. Ctil tyto zákony, a leč to mohlo být kyselé je prosazovat, ještě hůř se cítil, když někomu museli dávat výjimku. Ano, věřil, že dělali dobře. A začínalo mu být jasné, že vyhnání ze smečky by bylo pro Apollyona spíše odměnou, aby už nemusel vést tuto konverzaci. Odměny zde byly ale ještě méně opodstatněné než tresty.
Roztěkané, netrpělivé, drzé mládě. Musel potlačit nutkání si nad tím rezignovaně povzdechnout či využít té blízkosti a uhryznout mu ještě čumák. Svým potomkům by to za drzosti zcela jistě udělal. "Kdy jsi vyrážel, kdo tě viděl, jakým způsobem jsi cestoval. Kudy přesně, jaké bylo počasí - to jsou zcela relevantní informace. Chceme slyšet každý detail tvé cesty. A nevymýšlej si." Protože to nebylo tak dávno, aby si to zdravý jedinec nepamatoval. K Dormanu to chvíle cesty byla a vedla buď přes hory nebo okolo Azarynu. To by neradi slyšeli, že šel ještě přímo přes sousedy, ale potřebovali pravdu. Začínalo mu být jasné, že se ji nedozví, minimálně ne celou.

Ještěže myšlenky nebyly sdíleny i vzduchem samotným, protože by nastala promluva do duše ohledně úcty ke starším. Ego mohlo být nedobytné, pokud se nedopustilo chyby, ale ty se S'Arik snažil nedělat. Zůstane klidný, nenechá se vytočit primitivními gesty - aspoň dokud to bude účinný nástroj pro výslech.
Apollyon se nepřiblížil tak, jak by lex očekával. Mohli tu mít zatím iluzi klidu, ale toto měl být výslech, a bylo vedlejší, zda to bude pro šedého komfortní, když už se komfortně necítil ani teď. A tak se prostě sám zvedl a posadil přímo před něj. Na dosah tlapky. Byl si jist, že pokud v tom není magie, pohled do bezedné díry ho nezastraší. Viděl horší věci. Ovšem upřel svůj ledový pohled ale do toho oka, ze kterého mohl něco vyčíst. "Všichni konáme v nejlepším zájmu smečky." Ovšemže soud bude spravedlivý. Tázal se, jako kdyby si byl jist, že na něj má dojít. Lex mluvil nyní za všechny přítomné, kteří se sice nezapojovali, ale stále jistě slyšeli každé slovo. Osobní záležitosti v práci neměly místo, a kdo to nechápal, ten svou práci nekonal dobře.
Se strohou výpovědí nemohl být spokojen. "Mimo území smečky - bez povolení," doplnil ho S'Arik, snažící se ho navést k uvádění úplných informací. Kvůli víře ztratil mnoho, to bylo správné uvědomění, ale zatím ne důvod k jásání. Většinou taková uvědomění nesla rudá ale. "Znovu. A konkrétněji." Pobídl ho bez emočního zabarvení. Chtěl detaily.

Iluzitvorní díra v hlavě crony rozhodně nebyla na pohled pěkná, ale děd nehnul ani brvou. Nechtěl se uchylovat k povrchnímu přemýšlení, leč to bylo... Náročné. "Všichni si neseme své jizvy." Komentoval suše odrazující slova. Jizvy ale měly příběhy a měly význam. Jeden se z nich mohl poučit. I stařec sám měl nyní již řidší kožich posetý dávnými, vyblelými jizvami. I těmi novějšími - třeba tou od irbisa šavlozubého. Bestie.
Ale, ovšemže měli důkazy, které potvzovaly jistou dávku Apollyonovy viny. Jeho přehnaná oddanost Bohu a ne vlastním vůdcům, které přecházelo v povolené i nepovolené výlety mimo území smečky, jeho skandální vystupování na plese, vyhrocené vztahy s členy smečky založené na rozdílnosti názorů... A ovšem ona absence v momentě, kdy byla svolána celá smečka a hledali Ghu'lasse. A pak sama pravda, kterou buď Apollyon opravdu zdárně tajil nebo nevěděl. Střet s Daňkem. Byl to problémový jedinec ze všech úhlů, zkažený až příliš na svůj věk. Nenapravitelný fracek, na kterého smečka vynaložila nervy a energii, ale zatím se ta snaha nevracela. Ovšem, že se jeho směrem upíralo lexovo podezření první, ať už to bylo podezření... Z čehokoliv. Měl naději, že to se tu dnes dozví. Bravurní, jak byla zhodnocena situace - skutečně, šedák byl pro smečku v očích lexe nežádoucí. Parazit, kterého bylo třeba napravit. Nebo odstranit, pokud se prokáže vina. "Pojď blíž. Sedni si." Jakoby říkal "uklidni se" - jen ne tím dědečkovským tónem, ale z role přísného vůdce. Budou se dívat z očí do očí. "Pakliže bude ve světle nových vědomostí nad tebou nutné vykonat soud, pak bude vykonán," přiznal zcela klidně a narovnal se. Ať už bude jakýkoli. Toto nebylo o Apollyonovi tolik, jak si možná myslel, a starce skutečně nějaké hraní na emoce nezajímalo. "Cílem je tu dnes odhalit skutečnost, ať už má jakoukoli tvář. Máme čas. A ty také, Apollyone." Neodejdou, dokud nevzejde výsledek. Jestli by to byla úleva či starost navíc, propustit ho ze služby smečce, to se uvidí.
"Nuže dobrá, začněme. Pověz nám - kdo jsi, Apollyone?" Netradiční otázka, co patřila možná spíše k přijímacímu řízení. Nebo k procesům války. Lex si ale myslel, že bylo nutné ji položit. Sbíral jakákoli vodítka, a už zde jistě prověří, zda crona říká objektivní pravdu nebo jen... Svoji, pošpiněnou pravdu. Až po odmlce se dostal ke skutečné pointě. "Kde jsi byl v den, kdy Ghu'lass zemřel? Co jsi dělal, nad čím jsi přemýšlel?" Chytl se toho, co už bylo zmíněno.

Rozhodně mu teď hlavou proudilo množství myšlenek, rad a návrhů, a samozřejmě byl rád, že někdo poslouchal. Byl to symbol, že mladší generace se ještě stále ještě chtějí někemu učit, a že je naděje, že se z nich i přes úvodní neúspěch jednou stane něco... No, úspěšnějšího. Everett se sice taky už nedal nazývat mladou generací, ale jistě k ní měl blíž, než starý lex. "Vždy je kam se zlepšovat. I kam padnout." To byla narážka na vytrvalou snahu, se kterou tento rozhovor začínal. I na staré kosti jeden musel makat. Jet jak drak, občas.
A ona stará kolena S'Arikovi už pro delší cesty moc příjemná nebyla. Už na začátku své rozmluvy Lex s Ordem mířili k hrázi a k hranici, a hle - brzy na někoho narazili. Zešedlý lex se výstražně narovnal, když ho o cizí přítomnosti informoval pach. Daleko už nedohlédl. Stále ale rozpoznal, že na místě před nimi je více vlků, a mezi nimi i cizinci. "Možná tvá šance k řešení záležitostí z pozice Orda přichází právě teď." Prohodil k Everettovi a pokračoval blíž.
Asteri byl zde, to bylo rozhodně... Uklidňující? Ne, aby se bavil s cizími a hltal jejich mnohdy chybné, lživé žvásty, to se starci nelíbilo, na druhou stranu brzy poznal, o koho se jedná. "Známí mého syna. I tvého, zřejmě." Opět promluvil k Ordovi, aby ho spěšně seznámil se situací i ze své strany. Co tu dělali? Něco od Evar'ly slyšel - byli je tu tito dva okřídlenci navštívit, či přišli pro něco víc? "Lancelot a Báthory, je to tak?" Pověděl šedý dřív, než by to snad Asteri stihl vyslepičit dřív, a rezignovaně se posadil. Tvářil se tak, jak vždy - chladně, klidně, a že všechno ví. Neměl ale v plánu zasahovat, pokud to nebude nutné.

Byl ochotný naslouchat, to byl začátek. S'Arik nehodlal příliš hodnotit, jak moc je to pravda, to může dělat přeci jako správný profesor až u zkoušky. A bylo to konec konců taky v zájmu rohatce, uměl zhodnotit své meze a mluvit o tom, když si chtěl nechat pomoci. Přikývl. Uvědomoval si tedy rizika tohohle rozhovoru - dobré, dobré. "Pak rozumíš i tomu, že bude na tobě, abys bral svou roli vážně a ve správnou dobu volil akci místo váhání... S rozmyslem, samozřejmě." Vůdce musel být připraven konat, ne sedět na zadku. To se Everettovi nedávno povedlo a lex to cenil - jen vylepšit provedení. "Jsou věci, které naučí jen píle a čas. Žádná z nich se ale nenaučí sama." Cesta k dokonalosti byla trnitá. Kdo nedokázal jít vytrvale vpřed, zamotal se do trní a setrval na místě.
S Ryumee měl Everett více než rodinu. A i díky ní měl postavení, jaké měl. Sice by to bylo skutečně podivné, až k tradici lhostejné, kdyby spolu jako partneři nestáli po boku, ale nejspíš by chápal, kdyby byla proti tomu ho na tuto pozici povýšit. Nyní na ní ale stál. "Vaší největší prioritou je, aby smečka fungovala, ano," souhlasil, "ovšem to znamená více věcí. Existuje fungování vnitřní a fungování navenek, a obojí to spolu úzce souvisí. Vaším společným cílem je vést smečku k prosperitě, a to znamená umět vidět vyhodnotit rizika a vyřknout objektivní řešení. Umět kriticky přemýšlet nad svými členy i sám nad sebou, podstupovat nutné kroky. Jejich životy jsou naší zodpovědností - samozřejmě je ale možné, že někdy budeš muset někoho poslat na smrt." Mluvila z něj minulost. Takový scénář bohužel zažil vícekrát, a nikdy z toho nadšený nebyl. Jednoho hlodala otázka, jak se tomu šlo vyvarovat, a to velmi vytrvale. "Jako vůdce - obzvláště - se potřebuješ naučit umět odpoutat od emocí, které stíní zdravému úsudku. O členech smečky - nebo aspoň této - je třeba rozhodovat jako o sobě rovných, ale také využívat jejich schopností, aby měli prostor se zdokonalovat. Naším cílem je vychovávat silné jedince, kteří budou smečce věrní a naváží na odkaz svých předků." Když se po generace pilně pracovalo, bylo to znát. Hleďte na starce - pracoval i teď, když mu tělo nesloužilo jako dřív.

Poslouchat Everettovo přiznání, že by asi nebyl schopen vést smečku, bylo velkým znamením, že tento mindset musí lex teď a tady změnit. Říkal věci na plnou tlamu, a k jeho štěstí o tom dnes partner fortis byl ochoten mluvit také. S'Arik vnímal, že se snaží - někdy se ale bylo třeba snažit víc. "Smečka nám dává mnoho, ano," pokýval, ale rozhodl se to ještě doplnit, "ale služba nekončí. Není to jeden úkol, není to odložitelná zodpovědnost, je to poslání." Zápřah na plný úvazek. Jeden si nemohl dovolit polevit, protože kdyby tak udělal každý, systém by se sesypal. Muselo to být organizované, a od toho tu byli vůdci.
Na jeho přiznání pokývl a mlčel, jelikož cítil, že tím to nekončí. S'Arik se zcela upřímně díval přísně i na vedení Ryumee, jelikož bylo... Nebudovatelské. Bude se toho muset ujmout na stará kolena ještě on či dokáže předat agendu třeba právě rohatému ordovi? "Mnoho z toho, co znám, je produktem mé domoviny a let zkušenosti, a rád ti to předám, budeš-li skutečně naslouchat. Obtížná a nejklíčovější část je však promítat nabyté znalosti do reality, což za tebe učinit nemohu." Mohl ho naučit mnoho, ale zda se tím bude řídit, to už bylo na něm. Jednou tady děd nebude, aby ostatní napomínal, kdy se mají chovat a kdy ne. Musí si to uvědomovat sami. Samozřejmě to bylo v jeho nejlepším zájmu. "Jak jsem říkal na festivalu vědění - učíme se celý život. Zásadní je, abys znal a chápal své místo - jsi Ordo. Jsi vůdcem Přízračných, i kdyby tím druhým. S Ryumee byste měli fungovat jako jeden, protože sdílíte společné cíle. Víš jaké?" Základní otázka na začátek.

Mohl působit jako introvertní jedinec, ale hlavu měl neustále bující myšlenkami i v tomto věku. Pamatoval si, že o rodině samozřejmě svým potomkům vyprávěl, protože by to byla ostuda, kdyby neznali své dědictví, když tomu dával takový důraz. Výzva k vyprávění ho ale ovšem mile překvapila. "Dobrá," souhlasil mručivě. Copak chtěla vědět? Nespecifikovala mnoho, a tak mluvil, jak mu na mysl přišlo. "Henob - místo původu našeho rodu. Po léta naši předci formovali ideální společnost, ve které bylo za čas mimo přežití v severských podmínkách prostoru i pro pokrok a inteligenci. Předpoklad pro úspěšnou civilizaci." Na chvíli se zastavil, aby se zadíval do údolí. Jak podobné a zároveň cizí toto místo bylo od krajin, na kterou vzpomínal. Nejhorší však bylo, že netušil, zda si ji stále pamatuje správně. "Vysoké, nepřekonatelné hory tvořily přirozenou hranici na východě i západě a jen kdesi na severu byl dostupný přístup k moři - tam jsem však sám byl jen jedenkrát zkontrolovat činnost smečky Herzylské. Centra civilizací byla nejčastěji vystavěna na náhorních plošinách a svazích, kde jeskynní komplexy tvořily základní sídla, zatímco travnaté roviny ve středu představovaly bohatá loviště. Henob je rozlehlé místo, do kterého vedly všechny cesty, jak by se tady řeklo. Společenství leželo v jeho srdci - kdo kráčel do Henobu, kráčel ke Společenství. Vyšší kopce pokrýval sníh celoročně, říčky v nížinách v létě nabývaly na síle, a tak jsme bývali dle potřeb přesouvali Unn'sakkath, centrální osadu."
Odmlčel se. Přišla poslouchat o geografii a historii? Měl pocit, že norestských zástupců se toto týká už pouze minimálně. Možná mu to bylo... Líto? Život na severu nebyl med, ale byla to zkušenost. Nebylo divu, že divočí, když nezažili to správné prostředí. "Společenství se skládalo z vícero smeček, kterým bývala svěřována ke správě část území. Na chodu a organizaci, plánování postupu, se významně podílela naše rodina." Jak se asi dalo čekat od rodu, který toto nastolil. Byli tam silně zakořenění, měli motivaci to udržet. "Mívali roli správců odpovědných za území a logistické úkony, jiní za větve řemesel a obrany." Vedle Norestu to bylo hotové scifi. Věděl to od prvního týdne, co tu obhlížel terén a její obyvatele, že se jedná o zemi barbarskou. A přesto zůstal. Byl tu potřebný. "Tvá matka a já jsme stanuli v čele Společenství pár zim. Tví a Evar'lovi starší bratři se nám narodili brzy - S'Aruun, který se měl stát mým nástupcem, a Sariel, pojmenovaný dle mého praděda. S'Aruun se po vzoru jeho děda, mého otce, Arroka Milagy Khatalan'Muneta, velmi brzy dal na cestu válečníka." A jak to skončilo? Zřejmě ne tak, jak by si v ideální společnosti jeden vysnil. Pohled starého vlka se zabodl kdesi v dáli a zmlkl.

Schválene

Schváleno

K magii chybí pouze drobnosti - vidí Anesidora to, co vyvolá iluzí v příjemci? Do jaké blízkosti funguje aktivace a samotná magie, je to desítka metrů, víc nebo musí být blíž? Může vlk od iluze utéct a tím zrušit její působení? A pokud ji sám příjemce není schopen zrušit, jak dlouho ji Anesidora udrží než se vyčerpá?

Přesouvali se z narozeninové párty jeho nejmladších potomků. Pro děda bylo hřejivé vidět celou rodinu takto společně - měl pocit, že tu skutečně něco budovali. Pocit ale nebyl zárukou. Každý rozumný vlk si musel uvědomovat, že budoucnost vyžaduje stálou práci, vynaložené úsilí a plán. Nyní měl pochyby, a to nejen kvuli některým konkrétním členům rodiny, ale i proto, protože věděl, že tu už dlouho nebude, aby na svou krev dohlížel. To, co dělal on, prostě budou muset dělat jiní.
Nejstarší žijící syn zdědil jméno. Děd na něj při přesunu hleděl, a bylo mu jasné, že je třeba hovoru. Šli tam, kde A'Kaza vyrostl. Bylo by sporné, kdyby říkal, že je důležité, kde je nyní, když sám mile rád následoval odkaz své domoviny? "Synu," oslovil A'Kazu. Vypadal, že hledá rozhovor. Či snad jen analyzoval rodinu? "Pověz mi, jak se daří vychovávat tvé potomky." Jejich rodinné sešny nebyly plné roztomilé lásky, ale zájem musel být znám.