Príspevky užívateľa
< návrat spät
<< Les
Stromy se brzy rozestoupily a oči zachvátil pohled na modrou hladinu jezera, které se táhly pod hodami. Pod zemí smečky, jako by ji chránily od nepřátel. Obrana - tak by se tomu dalo říkal, kdyby nebylo hráze a kdyby nebylo hranice s Ignisem. S tím už se ale tmavý velikán smířil, že všechno není dokonalé. Po očku sledoval svou šedou společnici. Síla mládí, energie nové generace, z ní jen plála. Vyslechl její žádost, ale chvíli ji napínal, když zůstával zticha. Klidně došel na břeh a usadil se, obtáčejíc si ocas kolem tlapek. "Je to možné," přikývl, jen co mu věnovala pozornost. "Však aby Přízrační vás mezi své přijali, abyste se stala součástí rodiny, je třeba splnit zkoušku. Co patří mezi vaše dovednosti, Lunary? Máte něco, co můžete smečce nabídnout za přístřeší a obživu v nepříznivých zimních podmínkách?" Nahl hlavu na stranu, ale jeho tón ani chladný pohled se nezměnil. Ba naopak, možná byl ještě více ledový. Nox nechtěl brát blížící se zimu na lehkou váhu.
Schválené
Uznané, příjemnou hru
Schválené
Zdravím!
Prosím, rozveď magii. Jeden řádek nestačí. Zmiň např. jak proměna vypadá, jak je závislá na energii apod. Opravené zašli sem.
Schválené
Pěkné, schválené!
*Avšak magii doplnit později už obvykle nejde. Pokud nějakou pro Patche chceš, ještě ji připiš sem. Může ji objevit později, samozřejmě.
**Jelikož ses rozhodla pro hru za vlče, nejlépe mu pak ve hře najdi něajkou náhradní rodinu.
Schválené
Pěkné, schválené
Schválené
Schválené
Zdravím, vítej na Brlohu.
Jen dvě poznámky:
- Zkonkretizuj magii - její nevýhody pro Yuriho, popř. jak přesně závisí na jeho energii. Klidně se trochu rozepiš.
- Chybí mi obrázek
Opravenou registraci zašli sem. ^^
Nedokázal se plně vcítit do její situace. Byla mladá a snažila se postavit na své nohy, což musel respektovat. Přízrační od toho byli - poskytovali přístřeší, zázemí a nové příležitosti. Ryumee nabízela něco naoplátku, což se v těchto dobách více než hodilo. Byl rád, že se svého úkolu zhostila bez odmlouvání. Jistě chápala, kam míří a jak je léčitelská nora klíčové místo k fungování smečky. Možná proto byl trochu skeptický. Zachovávajíc si na tváři ledovou masku, přikývl. "Hodně štěstí. Třetího dne za západu Slunce tě bude někdo čekat u Hvězdné jeskyně. Vítej zpět, Ryumee." Zdálo se, že zkouška je zadaná, a tak se měly jejich cesty zase na chvíli rozejít. Tmavý se vydal dovniř jeskyně. Únava už ho doháněla. Ještě než však vstoupil, zastavil se uprostřed kroku a naposledy se otočil. "A Ryumee," oslovil ji, "zajdi za Marielle. Potřebuje všechnu podporu, kterou může dostat." Kdo mohl podpořit více, než rodina? Netušil, jak to mezi sebou mají, ale věřil, že vlci z rodu Estrela jsou dost rozumní na to, aby si pomohli. To bylo poslední, co měl na srdci. Teď už myslel jen na jedno. Zalezl do teplého koutu v noře a uložil se ke spánku.
Na jeho vysvětlení už nereagovala, a tak už mu ani on nevěnoval pozornost. Rána z minulosti mohla být stále otevřena a on do ní nechtěl lít líh svou neznalostí jejích pocitů, když se sám přesvědčil, že je citlivá a mírně výbušná, ačkoli se to snaží zamaskovat. "Má smečka. Rodina, která je ochotná poskytnout zázemí těm, kteří o něj požádají. Výměnou za věrnost, samozřejmě," vysvětlil jí ve zkratce. Jestli právě začínala přemýšlet o tom, že se přidá, to netušil, ale jestli měla mít příležitost, byl správný čas se ozvat. Tmavý však nebyl vlk, který by členství ve smečce dalším vnucoval. Byl radši za menší, klidnější kolektiv, takový jako právě mezi svými svěřenci měl. Tiše kráčel dál lesem, než se před nimi rozprostřelo jezero. "Zmínila jste, že jste na procházce. Hleďte - naše území. Krásné, není to tak?" Nesnažil se jí nalákat, jen nechtěl, aby konverzace utichla. Sám na chvíli zavřel tlamu, nadechl se chladného vzduchu a díval se před sebe. Hvozd bylo vidět za jezerem a za ním se tyčily hory ověnčené mraky.
>>Jezero
Nečekal, že jeho slova o štěstí nebudou pochopena, ale nedivil se. Vlčice mu připomínala jeho samotného v mládí, před osmi lety. Ideologistického, zásadového vlka, kterému chování a přístup ostatních absolutně nedával smysl. Z výšky po ní vrhl svůj chladný pohled, setrvávajíc ve své ledové stránce. Její obvinění s ním... Nehlo. Zůstal klidný, nechal ji napospas jejím emocím. "Měla jste štěstí, že jste unikla živá," doplnil se. Pravda, že jeho předchozí řeč mohla znít krapet nevhodně, uvědomil si to až zpětně. Nevyznal se v těchto reakcích. Poslouchat její procítěný příběh pro něj bylo jako číst ze staré knihy. Z kroniky. Historie se nikdy nepoučila. V duchu nad tím s povzdechem zavrtěl hlavou. Po očku ji sledoval. Lež ohledně přežití její sestry odhalit nedokázal. Prozatím. Neměl důvod se domnívat, že s ním není kompletně upřímná. "Osud byl krutý. Upřímnou soustrast nad vším ztraceným, Lunary." Maximum, co ze sebe dokázal dostat. Nechtěl ji nutit dále mluvit o sobě, když ji vzpomínky očividně stále bolely. "Možná nepřicházíš do těchto končin nadarmo. Hledáš-li útočiště, rodinu či jen společnost pro sdílení myšlenek, Přízrační mají, co nabídnout," zvedl hlavu a zaměřil svůj zrak opět před sebe. Už jen pár kroků a budou u jezera.