Príspevky užívateľa

Starší jedinec chvíli sledoval počínání převážně bílé vlčice. Znovu zavětřil, aby se přesvědčil, že je tu sama, a zjistil, že zde je pár kusů potencionální kořisti. Tohle tady vlčice hledala? Nevěděl přesně. Pro něj to však byla nepodstatná informace, on stál jen o jednu věc. O informace. Zastřihal ušima, když si získal její pozornost, a narovnal se. Na první pohled vypadala, že je buď jedna z těch milých, nebo že má dobrou náladu. "Zdravím vás, slečno," pozdravil. Běžný vlk snažící se udělat dobrý dojem by zřejmě pohl koutky k úsměvu, ale on nic. Jeho tvář emoce nenesla. Pouze ledový klid. Jeho uvolněný postoj však prozrazoval, že nepřišel škodit.

<< odkudkoli

Tmavého vlka nyní nehnala vpřed žádná potřeba. Nechal své instinkty, aby vybraly cestu, a tak se vydal vstříc nové zemi, aby objevil i její zákoutí. Tiše - jako vždycky - sledoval kraj, jak se mění a pozoroval orientační body, aby nezačal chodit v kruhu. Před ním se nyní v dálce rýsovaly hory. Mířil k nim, ale nijak nespěchal. Ba naopak - zpomalil, když si uvědomil, že dlouho nepotkal živou duši.
I samotářskému vlkovi, který si cení klidu, se na chvíli zachtělo po společnosti. Nemohl však stavit své potřeby před potřeby vyšší, a tak jen mlčky pokračoval a čekal, jestli mu někdo nezkřížil cestu. Brzy si uvědomil, že ani na téhle pláni není sám a zamířil ke zdroji pachu.

Z jeho tónu Arik usoudil, že mladému se jen nedaří hledat. Možná tuto radu už slyšel. Pomalu přikývl. "Čas je nemilosrdný protivník," poznamenal jen. Uvědomoval si, že mladý bude nejspíše citlivější na toto téma. A on? On už neměl příliš, o kom mluvit, co se týkalo jeho rodiny. Možná proto nejevil po celou dobu hovoru známky emocí - to ho učili doma a to ho naučil život, který byl mnohokrát nemilosrdný. Pro něj to už byla jen pouhá fakta ze života, že kdysi někým býval, a teď se snažil si zachovat svou důstojnost. "Má partnerka zemřela, když byla válka. Nwod´reoka byla ideální vlčice. Moudrá, spravedlivá... A dobrá matka svým synům, kteří padli s ní. Iptar pomstil jejich smrt, tak jak bylo psáno v proroctví," odpověděl na jeho dotaz. Díky Iptaru a svému vychování nalezl i po smrti vlastní krve klid a nový směr, kudy se vydat. I přesto, že měl možnost se od tohoto mladého ještě dovědět pár věcí, chtěl v té cestě pokračovat a získat i jiné zdroje. "Možná je čas, abych tu kulturu šel poznat zblízka. Děkuji ti za tvoje odpovědi, Aigire. Snad najdeš brzy svou družku," rozhodl se pro rozloučení a děkovně kývl hlavou. Než se vydal dál, utáhl řemen, který poutal jeho postroj, a zamířil směrem k jihu.

>> kamsi

Narozdíl od mladého byl S´Arik v boji slušně zkušený. Věděl mnoho věcí i o historii Wara, ale jak se mohl přesvědčit, nejspíše se dostal do nevyvinuté oblasti světa, kde ještě zbraně neznají. I přes to starší sledoval zvědavost svého společníka s určitým potěšením. Možná sem jednou zbraně také přijdou. Pokud s nimi však nebudou umět vlci manipulovat, z jeho vlastních zkušeností věděl, že to může skončit špatně. Iptar nebyl ledajaká zbraň. Tmavý to věděl a znal jeho minulost, znal historii, kterou si s sebou tenhle jedinečný kus kovu nesl, a nechtěl, aby se dostal do nesprávných tlapek. "Dám ti jednu radu, jestli o ni stojíš. Tvou milou, Amaru, najdi. Trav s ní čas, ukaž jí, že ji miluješ. I láska tě může mnohému naučit. Žádná láska však není nekonečná... Musí se zalévat, aby mohla růst, jako stromy a keře," promluvil starší a natáhl se po Iptaru. Uchopil rukojeť do zubů a trhl jím, čímž ji z pařezu vyprostil. Sedl si, když ji upevňoval zpět na postroj na svých zádech. Řetízek zacvakl a on se obrátil zpět k Airigovi. Na jeho známka pokýval hlavou. Získat od tohoto mladého informace bylo kupodivu snadné a za to mohl být jen rád. "Známka toho, že jsem daleko od mé domoviny. Jistě však nebudu jediným poutníkem, který na toto území zbloudil. Máš před sebou ještě dost času, abys poznal i zvyky krajů, které jsou odtud velmi vzdáleny. Já budu zatím i nadále zkoumat vaši... Kulturu," poznamenal.

Za mě získávají hlas Askary a Athalia :)

Že tu mezi sebou vlci neválčí o území, to pokládal cizinec za klad. Nepředpokládal, že někdy přijde do kraje, kde panuje mír, i když mír byl vždycky křehký a nikdy nevydržel věčně. Válka v Henobu byla dlouhá. Vzala mu mnoho, ale také ho mnoho naučila a svým způsobem ho připravila na cestu, na kterou se vydal. "Nikdy nepodceňuj vlčí nenávistischopnost... Je jen otázkou času, kdy mír zklame a nastane chaos, to mě cesty naučily," komentoval jeho slova a neubíral na vážném tónu. Vlastně to vypadalo, že S´Arik se ani neumí tvářit jinak. Neznal humor, nerozuměl mu a už vůbec ho neuměl používat. Jeho sociální schopnosti se omezovaly na slušnost a ochotu pomoci, o zbytek už se nikdy nestaral on. On byl jiný než zdejší vlci. Ctil vlastní pravidla, podporoval morálku a i když byl daleko od domova, stále byl oddaný kultuře a způsobům své smečky. Mnozí by to vzdali a přizpůsobili se prostředí... S´Arik si podroboval prostředí sobě. "Jsi mladý na to mít družku. Jak dlouho?" Položil otázku a předstíral mírné překvapení. Přišlo mu zajímavé, že se Aigir zajímá o cizokrajnou zbraň. Pak si ho znovu přeměřil a rozhodl se vycházet z předpokladu, že mladý vlastně nikdy nemusel viděl kov, natož nebezpečnou zbraň. Možná tu bojují jen zuby drápy, vzpomněl si na pohádku, kterou mu povídala matka, když byl malý. Byla o světě, ve kterém nejsou zbraně. S´Arik nechal svého společníka, aby si zbraň očichal, a pak ji opět vzal do tlamy za obloukovou rukojeť. "V naší smečce sloužil k rituálním změnám v postavení. Chtěl-li si vyšší postavení, musel jsi vyhrát v boji čepel na čepel s tím, který byl výše postavený. Byl ještě druhý, důležitější význam. Obrana území, když přišel nepřítel. Obzvláště při válce byly důležité k zneškodnění protivníka. Je snadnější zabít kořist, když to s Wara umíš," vysvětlí mladému a švihne čepelí o pařez, do kterého se jednou stranou čepele Iptar křivě zarazí. Drží pevně. I k zabíjení Iptar sloužil.

Smečky si bude muset ještě promyslet. Sice se chtěl usadit a přestat s cestováním, nejmladší už nebyl, ale taky se obával, že by si tu nenašel místo, kde by se mu líbilo. Zdejší vlci... Byli jiní, to bylo cítit už na dálku. Nedodržovali zákony Milaga a už vůbec neznali logiku, která jeho vychovala. Tmavý si poslechl o rodině Aigira, který před ním stál. Vypadalo to, že tento mladý muž byl sirotek. "Já tento svět vidím prvně. Zřejmě máte jiné zvyky, než my z Henobu. Mí rodiče zemřeli za války," podělil se na oplátku i on o informaci o rodině. Sice to byla informace irelevantní, ale S´Arik byl slušný muž a nechtěl se stále ptát, aniž by neřekl něco na oplátku. "Žiješ tu sám? Nezníš, jako bys s otcem trávil mnoho času," poznamenal. Sám vzpomínal na své syny. Kdyby se byli vydali s ním na cestu... Nemuseli zemřít. To však už stejně nezvrátí. Přenechal prostor na otázky mladému. Vypadalo to, že je docela zvědavý na artefakty, které S´Arik přinesl. Ani netušil, z jaké dálky pocházejí. Tmavý natáhl tlapku a posunul širokou čepel před sebe. Hladký tmavý kov, dokonale ostré hrany a zvláštní design ostří mohl být zavádějící. "Toto je Iptar, stín Henobu. Jeho čepel je skuta ze zbraní Wara, které se nejvíce vyznamenaly. Je to posvátná a rituální zbraň z našeho kraje. Iptar mi byl na oslavu vítězství darován po válce," vysvětlil mladému a zvedl zbraň za rukojeť. Otočil hlavu ze strany na stranu, aby si ji mohl Aigir prohlédnout, a pak ji zase položil na zem před své tlapky.

Jaké jsou jeho představy? Na to se odpovědět příliš nedalo. Procestoval tolik krajů, že už ani nerozeznával hranice, viděl obrovské pláně a že přes některé šel několik dnů v kuse. Jeho pojem o velikosti světa byl rozhodně odlišný, jak ten mladého vlka, který tu nyní stál před ním. Prozatím si musel vystačit s tím, že území Norestu mohlo být velké. Na větu, že má jeho společník starší informace, jen kývl. Smečky se nepřeskupují tak rychle, a i kdyby, pro přežití tyhle informace stačily. Možná bylo území i větší, než předpokládal, když mělo pojmout 5 smeček. "Dobře, děkuji ti. Zřejmě se tu míchají různé názory na život ve skupině," odpoví. Kupodivu však nebylo smečky, která by se podobala Milage. Zabodne svůj zrak do země. Snadněji by informace zjistil, kdyby provedl splynutí myslí, ale s tím by musel Aigir souhlasit. Nechal to zatím stranou. "Kde jsou tví rodiče?" Zeptal se, aby nemlčel. Jeho výraz se nezměnil, stále zachovával svůj chladný a zdvořilý přístup. Nechtěl riskovat náhlou konfrontaci.

Vypadalo to, že jeho společník nebude problémový jedinec. Nejevil známky nepřátelství, aspoň prozatím. S´Arik nemohl předvídat, co udělá v příštím okamžiku, když tohoto jedince vidí prvně, a tak spoléhal jen na vlastní vychování. Mladý se představil. Tmavý vlk kývl, první krok vedl očividně správným směrem. "S´Arik Dasurk Milaga, bývalý vládce Henobu, sjednotitel Vódvóru a Milagy, nositel přítahy Ret-Taag a válečník za čest - K´gonlash. S´Arik, k vašim službám," představil se i on všemi jmény. Příště to musím uskupit jinak, připomněl si znovu. Nyní byl čas na rozmluvu. S´Arik byl jen rád, že po týdnech cesty narazil na inteligentního tvora, který by ho mohl seznámit se zdejším krajem. "Norest," zopakoval starší zamyšleně. Někdy to slyšel, tím si byl jistý. Nehodlal však hloubat nad prostým názvem, bylo zdvořilé odpovědět na otázky jeho společníka. "Jsem poutník. Hledám nový domov, místo, kde se usadit. Za dlouhé měsíce jsem urazil dlouhou cestu od nejzazší hranice Henobu, mé domoviny. Pověz, jak je tato země velká? Vyskytují se zde smečky?" Položil dotaz na druhou stranu on. Vypadalo to, že u tohoto jedince by otázky mohly padnout na úrodnou půdu.

Odpočinek byl pro unavené tlapky vítaný. Tmavý vlk ležel pod jedním ze stromů a zlatý náhrdelník na jeho krku se leskl, když na něj dopadalo sluneční světlo. Byl klidný. I slepý by zachytil tu vyrovnanost a disciplínu, kterou si v průběhu let vypěstoval, i hluchý by zaslechl, jak si povídá s přírodou aniž by promluvil. Co však zpozoroval S´Arik sám až když se to objevilo, byla přítomnost někoho cizího. Ne, že by nedával pozor, on o mladém samci jeho druhu věděl, ale neměl důvod reagovat, dokud by nebyl ohrožován. Pro jistotu však otevřel oči a tlapkou se natáhl po Iptaru, který ležel opodál. Ať už měl mít čest s kýmkoli, bylo lepší, aby mocná zbraň nepadla do nezkušených tlapek. Vlci byli různí a on to moc dobře věděl. A taky věděl, že jen málokterému se dá opravdu věřit.
Když se narušitel jeho klidu ukázal, zvedl hlavu a zastříhal svýma dlouhýma ušima. Slyšel jeho kroky zřetelně, ale nic na jeho tváři se nezměnilo. Ani prostou zvědavost nedával najevo. "Zdravím, mladý muži. Znáš tyto kraje?" Pozdravil zdvořile bělavého vlka a než-li stačil odejít, položil otázku. Potřeboval informace a vypadalo to, že teď měl šanci nějaké získat. Pomalu se zvedl do sedu.

// Minulost

Tmavý vlk už prožil mnohé. Vyhrál války, sjednotil strany, ztratil rodinu... A tak už to bylo rok, co se vydal na cestu. Zanechal za sebou všechno, aby mohl najít svět, kde začne znovu. A když na potencionální domov na cestách narazil, vždycky se stalo něco, co ho přimělo k další cestě. Nyní na takový svět měl narazit znovu - ale tentokrát byl na něj sám, nebyl tu nikdo, žádný z jeho moudrých učitelů, kteří by mu pomohli ho chápat. Tak se teď, když se zastavil před jeho hranici, zamyslel - co mě čeká tady? Chvíli stál a poslouchal meluzínu, než sebral odvahu a vydal se na cestu skrz to nové a neznámé území.
I přes všechny ty události neztratil svou chladnou a trpělivou mysl válečníka. Ostražitě se rozhlížel kolem a na každém rozcestí větřil ve vzduchu, ale byl daleko od frekventovanějších úseků této rozsáhlé oblasti. Co mu zbývalo? Šel dál. Nezastavoval se dlouhé hodiny, a když měl pocit, že ušel dost a zaznamenal první známky cizí přítomnosti, zastavil se, sundal ze svých zad Iptar a odpočíval. Na co čekal? Možná na cizí přítomnost, která by mu nastínila, do jaké země se dostal tentokrát.